CESTA KE SVOBODĚ PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ - Euroskop.cz

prostředků a nezávislých iniciativ, veřejná diskuse o otázkách týkajících se historie, politikya významných investičních akcích (jaderné elektrárny) a kterou už podepisoval kdekdovčetně zpěváků populární hudby.Významnější a zcela unikátní byla například petice z roku 1987, nazvaná „Podněty katolíkůk řešení situace věřících občanů v ČSSR“, organizovaná Augustinem Navrátilem. Podepsaloji neuvěřitelných šest set tisíc lidí, zdaleka ne jen organizovaných věřících. Peticeměla jednatřicet bodů, požadujících mimo jiné odluku církve od státu, obnovení náboženskýchsvobod, obsazení biskupských stolců, zajištění přístupu církve do hromadných sdělovacíchprostředků, propuštění uvězněných kněží a laiků či obnovení řeholního života.František kardinál Tomášek zvláštním pastýřským listem apeloval na věřící, aby se podtext dokumentu podepisovali. Pro jednotlivé signatáře Navrátilovy petice neměl podpisvážnější následky – bylo jich tolik, že to perzekuci v podstatě vylučovalo. O to horší bylydůsledky pro samotného Augustina Navrátila, kterého se StB pokusila likvidovat na uzavřenémoddělení psychiatrické léčebny. Na svobodu se dostal díky úsilí výboru žádajícího jehopropuštění, aktivitě lidí z disentu i mohutným mezinárodním protestům.Jiná petice, které stojí za to věnovat pozornost, se podepisovala v říjnu 1988. Týkala se zločinůkomunismu a smrti Pavla Wonky (občanského aktivisty, který se pokoušel kandidovatve volbách, byl odsouzen navzdory velmi špatnému zdravotnímu stavu a v roce 1988 za blíženevyjasněných okolností zemřel ve vězení). Organizátoři Ivan Martin Jirous a Jiří Tichýbyli kvůli petici odsouzeni.Výčet aktivní rezistence z doby normalizace (či „reálného socialismu“) by mohl být ještědlouhý. Nezmínili jsme například série protikomunistických demonstrací, především tzv.Palachův týden z roku 1989. Demonstrací se konaly desítky, policejní jednotky je v drtivévětšině brutálně potlačily a jejich účastníci končili na policejních vyšetřovnách, nebo dokonceu soudů, odkud odcházeli s tresty za „výtržnictví“ a „pobuřování“. Demonstrace ze17. listopadu 1989 byla významná především tím, že se od ní odvíjel pád komunistickéhorežimu. Nikoli však proto, že by byla ojedinělá nebo že by byl zásah SNB proti demonstrujícímvýjimečně brutální.Poznámka autora:Považuji za slušné upozornit, že nechci fušovat do řemesla historikům. Neměl jsem ambici zachytit veškeréprojevy odporu z let 1948–1989 (přesáhlo by to mé možnosti), navíc nemohu vyloučit, že se některé popsanépřípady při podrobném odborném zkoumání archivů ukážou komplikovanější (zejména působení agentůStB v odbojových skupinách). Současně nemohu za pomalost české historiografie: téměř dvacet let po pádukomunismu neexistuje v České republice souhrnná a vyčerpávající práce o aktivním odporu proti vláděKSČ a Ústav pro studium totalitních režimů funguje de facto teprve od roku 2008.Za konzultace a připomínky k tomuto textu velice děkuji historikovi Tomáši Bursíkovi.Použitá literatura:Bartošek, Karel: Český vězeň. Svědectví politických vězeňkyň a vězňů let padesátých,šedesátých a sedmdesátých. Paseka, Praha–Litomyšl 2001.Blažek, Petr; Bursík, Tomáš: Aby se to už neopakovalo – Katalog k výstavě o dějináchsdružení bývalých politických vězňů K-231. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2008.Blažek, Petr: „Podkopávej ze všech sil dnešní režim!“ Ilegální tiskoviny odbojové skupinyZa pravdu (1949). in Paměť a dějiny I, 2007, č. 1, s. 134–161.Bursík, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Odbor archiv bezpečnostníchsložek MV ČR, Praha 2007.Gruntorád, Jiří: O nezávislých iniciativách v Československu. Reprint Xerox (samizdat),Praha 1989.Jeřábek, Čestmír: V zajetí stalinismu. Z deníků 1948–1958. Barrister a Principal, Brno 2008.Kaplan, Karel: Nekrvavá revoluce. Mladá fronta, Praha 1993.Radosta, Petr: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Egem, Praha 1993.Švehla, Marek; Kaplan, Karel: Do boje proti komunistům. Respekt X, 6. 9. 1999, č. 37, s. 9–11.Tomek, Prokop: Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech, in Securitas imperii12. Sborník k problematice 50. let. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu,Praha 2005, s. 245–278.30 | 31