CESTA KE SVOBODĚ PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ - Euroskop.cz

PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍCESTA KE SVOBODĚPROJEKT SPOLEČNOSTI ČLOVĚK V TÍSNI

Ředitel projektu/Project Director: Karel StrachotaAutor textu/Text by: Adam DrdaRedakce textů/Texts edited by: Martina KulíkováNa přípravě publikace se dále podíleli/Participation in the preparation of the publication:Halka Kušcynská, Kateřina Saparová, Kateřina SucháJazyková úprava/Proofreading: Andrea BláhováPřeklad/Translation: Colin O’ConnorFotografie osob/Photographs of people: Archiv bezpečnostních složek,Národní archiv, soukromé sbírky/private archivesOstatní fotografie/Other photographs: Hulton Archive>Getty Images/ISIFA (str./page xx);© ČTK, 2008 (str./pages xx, xx, xx)Grafická úprava a sazba/Graphic layout and typesetting: >o< Mowshe s. r. o.Tisk/Printer:Datum vydání/Publication date: říjen 2008© Člověk v tísni, o. p. s.Všechna práva vyhrazena/All rights reservedISBN: 978-80-86961-51-4PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ – 4. ročník, 2008/4 th year, 2008Člověk v tísni, o. p. s., Sokolská 18, 120 00 Praha 2info@pribehybezpravi.cz, www.pribehybezpravi.cz, www.jedensvetnaskolach.czProjekt podpořili/Supported by:oficiální partner projektuPříběhy bezprávíTento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělenínereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.This project has been funded with support from the European Commission. This publication reflects the views onlyof the author, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the informationcontained therein.PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍCESTA KE SVOBODĚPROJEKT SPOLEČNOSTI ČLOVĚK V TÍSNIMediální partneři/Media partners:

OBSAHCONTENTSÚvod/Introduction ................................................................................................... XXDobrá tradice obrany svobody .................................................................................. XXNejkrutější, první dekáda komunistického režimu .................................................. XXSkupina Za pravdu, protestní letáky a ilegální tiskoviny............................................ XXOsamělý boj – Prokešův a Borkovcův pokus o převrat, Žatecká aféra ........................... XXOzbrojené skupiny – Černý lev 777, Světlana, Hory Hostýnské ................................... XXSkupiny napojené na západní tajné služby, agenti chodci, vyzvědači .......................... XXBoj proti režimu jako boj za svobodnou víru.............................................................. XXDemonstrace v ulicích v roce 1953 a vězeňské vzpoury .............................................. XXŠedesátá léta – intermezzo ....................................................................................... XXNormalizace a Husákův „reálný socialismus“ .......................................................... XXDemonstrativní sebevraždy ..................................................................................... XXPočátky disentu ...................................................................................................... XXCharta 77 ............................................................................................................... XXVýbor na obranu nespravedlivě stíhaných a další občanské iniciativy, samizdat .......... XXKonec osmdesátých let: petice a demonstrace ............................................................ XXA good tradition of defending freedom (English summary) ..................................... XXTi, kteří vzdorovali/The people who resisted ............................................................ XXZikmund Bakala ..................................................................................................... XXRudolf Battěk ......................................................................................................... XXVáclav Benda .......................................................................................................... XXJaroslav Borkovec ................................................................................................... XXPetr Cibulka ........................................................................................................... XXJosef Čuba .............................................................................................................. XXKarel Daněk ........................................................................................................... XXFelix Maria Davídek ................................................................................................ XXLeopold Doležal ....................................................................................................... XXDominik Duka ........................................................................................................ XXLeopold Färber ........................................................................................................ XXJiří Gruntorád ........................................................................................................ XXMiroslav Hnátek ..................................................................................................... XXVladimír Hradec ..................................................................................................... XXRudolf Hrbek .......................................................................................................... XXBohuslav Hubálek ................................................................................................... XXMichal Hýbek ......................................................................................................... XXIvan Martin Jirous .................................................................................................. XXIvan Kieslinger ....................................................................................................... XXVladimír Kouřil ...................................................................................................... XXJiří Krupička .......................................................................................................... XXKarel Kukal ............................................................................................................ XXŽofie Bohumila Langrová ......................................................................................... XXVladimír Liberda .................................................................................................... XXFrantišek Lízna ...................................................................................................... XXBožena Majerová ..................................................................................................... XXVěra Majerová ........................................................................................................ XXJiří Müller .............................................................................................................. XXJan Palach .............................................................................................................. XXKarel Pecka ............................................................................................................ XXJana Petrová ........................................................................................................... XXKvětoslav Prokeš ..................................................................................................... XXKarel Průcha .......................................................................................................... XXOtakar Rambousek .................................................................................................. XXVáclav Růžička ........................................................................................................ XXJiří Řezáč ............................................................................................................... XXKarel Sabela ........................................................................................................... XXJaroslav Sirotek ...................................................................................................... XXDagmar Skálová ...................................................................................................... XXJiřina Slámová ........................................................................................................ XXJiřina Stará ............................................................................................................ XXFrantišek Stárek ..................................................................................................... XXJaromír Šavrda ....................................................................................................... XXBohumil Šíma ......................................................................................................... XXPetruška Šustrová ................................................................................................... XXJiří Tichý ............................................................................................................... XXVladivoj Tomek ....................................................................................................... XXPavel Wonka ........................................................................................................... XXJan Zajíc ................................................................................................................ XXJiří Zenáhlík .......................................................................................................... XXJosef Zenáhlík ........................................................................................................ XXJosef Zvěřina .......................................................................................................... XX

Výstava Příběhy bezpráví – cesta ke svobodě je jednou z doprovodných akcí čtvrtého ročníku projektu Příběhybezpráví, který prostřednictvím filmových projekcí a následných diskuzí s pamětníky, historiky či filmařipřibližuje žákům a studentům základních i středních škol komunistické období československých dějin.Stories of Injustice exhibition – the Road to Freedom is one of the events which is part of the fourth year of theStories of Injustice project, that uses film screenings and subsequent discussions with eyewitnesses, historiansand filmmakers to acquaint primary and secondary school pupils and students with the post-War period ofCzechoslovak history.

PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ – CESTA KE SVOBODĚSpolečnost Člověk v tísni pořádá i v letošním roce na Václavském náměstí v Praze pod sochousv. Václava výstavu vztahující se k totalitnímu období v Československu v letech 1948až 1989. V listopadu loňského roku jsme na tomto symbolickém místě české státnosti postavililágr s ostnatými dráty, strážní věží a světlomety a do něj umístnili portréty politickýchvězňů. Chtěli jsme poukázat především na to, jak široký byl záběr politické represe: zadráty a mřížemi se velice často ocitli lidé jen kvůli svému rodinnému původu, víře, společenskémupostavení, majetku. Kdyby k „Vítěznému únoru“ došlo nyní, mohl by se na jejichmístě, tedy v postavení oběti, ocitnout kdokoli z nás.Česká společnost se bezprávím komunistického režimu dlouho nezabývala, respektive nezabývalav odpovídající míře. Přesto v dnešní době již nepochybně existuje široké povědomío tom, že v totalitních letech bylo pácháno bezpráví na nevinných lidech. Stále opomíjeniale zůstávají ti, kteří komunismu vzdorovali a při vědomí značného osobního rizika se rozhodli,že nebudou jen nečinně přihlížet, ale že budou konat. A právě na přiblížení osudůněkterých z nich je zaměřena naše letošní výstava. S mírnou nadsázkou se totiž dá říct, žepodle běžné představy čelili totalitě v 50. letech bratři Mašínové (nazíraní ovšem jako příkladextrémního přístupu) a v době normalizace Václav Havel a Charta 77 (pojímaná alejako celek, nikoli s důrazem na jednotlivé signatáře). Lidí, kteří se kruté a barbarské politiceKSČ postavili, byly však tisíce. Přitom je ale potřeba zdůraznit, že z národa, který je tvořenmiliony, to byl stále jen malý zlomek. O důvod víc, abychom jim věnovali pozornost.Proč se tomu dosud neděje? Jistě složitá a znepokojivá otázka, na kterou neexistuje jednoznačnáodpověď, tedy jen pár poznámek. Zdá se nám, že jedním z důvodů je existence jakésiporaženecké tradice, národního mýtu, s nímž se většině lidí velmi dobře žije. Jde o velmi„příjemný“ výklad: dějiny se vlastně dějí tak nějak samy od sebe, ovlivňovány nejvýš působenímvysoce postavené politické vrstvy, jednotlivec do nich nemůže zasáhnout, může ses nimi pouze smířit, pasivně je přijmout. Takový výklad téměř vylučuje úvahy o odpovědnostia vině: když nemohl nic dělat nikdo, proč bych se měl zabývat tím, co jsem dělal já?Oběti totalitního režimu jsou v tomto výkladu dějin připuštěny (dostaly se do vězení nebona šibenici bez vlastního přičinění). Avšak odpůrci nebo odbojáři se do něj nevejdou. Narušujípohodlnou poraženeckou interpretaci, odhalují její nepravdivost. Připomínají, že člověknení nikdy zbaven osobní odpovědnosti, nutnosti rozhodovat se sám za sebe, volit, zaujímatpostoje. Jistěže všichni lidé nemají stejné možnosti, stejnou odvahu, stejnou výdrža stejné odhodlání – ale také neexistuje jednotlivec nevyhnutelně předurčený k tomu, abykolaboroval, udával, zrazoval.Je možné namítnout, že výběr měl být jiný, že jsme tu či onu osobnost protikomunistickéhoodporu nebo odboje vynechali. Jsme si toho vědomi, nicméně platí, že zvolenou formou nenímožné prezentovat všechny, kteří aktivně a statečně vzdorovali. Chtěli jsme především ukázatpříklady různých forem odporu, hledali jsme symbolické zástupce s tím, že jsme vybíraliméně známé osudy. Náš obdiv i úcta pochopitelně patří i těm, kteří na výstavě nejsou.Stavba výstavy představuje symbolický labyrint, na jehož vnějších stěnách jsou fotografiepořízené během klíčových událostí našich poválečných dějin, událostí, které výrazně ovlivnilyživoty všech občanů tehdejšího Československa. V ulicích tehdy byly tisíce lidí, kteřípřišli vyjádřit svoji podporu nebo protest, nechali se strhnout bouřlivou atmosférou. Tase rychle vytratila, nastal všední život, každodenní bludiště, v němž člověk musel podlesvých možností hledat správnou cestu. I vy, jako návštěvníci výstavy, vejdete do labyrintu –a uvnitř najdete portréty těch, kteří cestu kdysi našli, krátkou informaci o jejich životnímosudu a ukázky dobových dokumentů. Labyrint lze chápat jako symbol i v jiném smyslu:jako symbol komplikované a klikaté české cesty ke svobodě.Odhodlání a odvaha lidí, s nimiž se v expozici setkáte, je v mnohém inspirativní i pro dnešnísvět. I my se pohybujeme v labyrintu, v němž každodenně hledáme správnou cestu, i myse musíme – byť v nesrovnatelně jednodušších podmínkách – rozhodovat, i nyní je zapotřebíbýt věrný svému přesvědčení a jednat čestně a morálně. Máme štěstí – nehrozí nám vězenía šibenice, nanejvýš nepříjemnosti.Děkuji všem, kdo se na přípravě výstavy podíleli.Karel Strachotaředitel projektu Příběhy bezprávíLidé, jejichž portréty najdete na výstavě a v této publikaci, našli výjimečnou sílu k odporua jsou součástí naší cesty ke svobodě. Podle našeho názoru právě tou součástí, která byměla být vyzdvižena a sloužit jako důležité měřítko pro celek, nikoli být zamlčována či zatlačovánado pozadí. Snažili jsme se vybrat osobnosti, které reprezentují různé formy odporuproti totalitě. Zastoupeni jsou lidé, kteří byli členy ozbrojených protistátních skupin,sloužili tajným službám demokratických zemí, vyráběli a distribuovali letáky. Setkáte sei s těmi, kdo na protest proti stavu společnosti a politické reprezentace zvolili nejkrajnějšímožnost a spáchali demonstrativní sebevraždu. A také představíme ty, kdo vzdorovali nakulturním poli, vydávali samizdaty, působili v občanských iniciativách, pořádali manifestace,organizovali petice. Za svůj postoj a aktivity byli odsouzeni a vězněni, mnozí zaplatiliza své odhodlání a odvahu životem.8 | 9

STORIES OF INJUSTICE – THE ROAD TO FREEDOMThis year, the People in Need foundation is organising an exhibition about the totalitarianera in Czechoslovakia from 1948 to 1989 which will be held under the statue of St. Wenceslason Wenceslas Square. Last November, we constructed a labour camp with barbed wire,watchtowers and searchlights at this location, which is of symbolic importance to the Czechnation. We filled this camp with portraits of political prisoners. By doing this, we primarilywanted to show how widespread the political repression of that era was. Very often, thepeople imprisoned behind bars and barbed wire were only there because of their familybackground, religious beliefs, social standing or the property they owned. If the putsch of1948, which the communists called “Victorious February”, were to happen today, anyone ofus could end up being a victim like those who were persecuted in the past.For a long time, Czech society has not dealt with the injustices of the communist regimeor rather not dealt with them to an appropriate extent. Despite this, there is undoubtedlywidespread awareness today that innocent people were horribly wronged during thetotalitarian era. One group of people who are still overlooked, however, are those whoresisted communism and who decided at great personal risk to themselves that they wouldnot simply stand by and watch, but would take action. This year’s exhibition focuses ondescribing the fate of some of these individuals. It’s only a slight exaggeration to say that thecommon perception in this country is that it was only the Mašín brothers (whose actions, ofcourse, are seen as an example of extreme resistance) who defied totalitarianism in the 1950swhile Václav Havel and the Charter 77 movement confronted it during the “normalisation”era, which followed the Warsaw Pact invasion of our country in 1968. (The Charter 77movement is often viewed as a whole, without any emphasis being placed on the individualsignatories). In fact, there were actually thousands of people who resisted the cruel andbarbaric policies of the Czechoslovak Communist Party. At the same time, it is necessary tostress that they accounted for just a small fraction of a nation of several million people. Thisis all the more reason why we are devoting our attention to them.Why has this not been done before now? It is undoubtedly a complicated, disturbingquestion, which cannot be easily answered. Consequently, we shall only make a fewcomments on this issue. It seems to us that one reason is that there is a kind of defeatisttradition at work in this country. This is a national myth that people have been able tolive with very easily. It offers a very “convenient” explanation and supports the view thathistory is something that actually occurs by itself. History is seen as something that isinfluenced by the actions of the political elite and individuals cannot do anything aboutit. They can only try and come to terms with it and passively accept what happens. Thissort of explanation effectively excludes any thoughts of responsibility or guilt. When wecan’t do anything about it, why should we dwell on our own actions? This interpretationof history offers an expedient way for explaining for the victims of the totalitarian regime.(They would have ended up in prison or on the gallows anyway, irrespective of theirown actions). Unfortunately, dissidents and resistance fighters don’t sit well with thistheory. They defy any comfortable defeatist interpretation of what happened and theyexpose the falsity of such thoughts. These people remind us that nobody is ever divested oftheir own personal responsibility or of the need to decide for oneself and to take a stand.Naturally, not everybody has the same opportunities, or the same courage, tenacity anddetermination. Nonetheless, there is no such thing as an individual who is inevitablypredestined to collaborate, denounce or betray.The people whose portraits are included in the exhibition and in this publication foundextraordinary strength to resist, and they are very much part of our road to freedom. In ouropinion, these people’s efforts should be praised and they should be held up as an importantyardstick for the whole of society. They should not be hidden from view or pushed into thebackground. We have tried to select personalities who represent various forms of resistanceto totalitarianism. The people who are represented were members of anti-state resistanceorganisations. They worked for the secret services of democratic regimes, and they producedand distributed pamphlets. Also included are those who chose the most radical optionfor objecting to the state of society and political representation by committing suicide asa form of protest. We also present those who resisted in the cultural sphere – who publishedsamizdat literature, worked in civic initiatives, held demonstrations and organised petitions.They were convicted and imprisoned for their attitudes and their beliefs. Many of them paidfor their courage and determination with their lives.We are well aware that some might object to the people we have selected. It could beargued that different members of the anti-communist resistance should have been chosenor that others should have been excluded. Nevertheless, given the form of presentation, itis not possible to include everyone who actively and bravely put up resistance. First andforemost, we wanted to provide examples of various forms of protest. We tried to findsymbolic representatives of the dissident movement whilst also picking people whose fateis not so well known. It goes without saying that we also respect and admire those whohave not been included in this event.The design of the exhibition represents a symbolic labyrinth, whose walls displayphotographs taken at key moments in our country’s post-War history. They depict eventsthat substantially influenced the lives of every citizen in what was then Czechoslovakia.In those days, there were thousands of people who took to the streets to express supportand to protest. They let themselves be gripped by the tumultuous atmosphere of thosetimes. This soon faded, however, and gave way to a dreary existence, which became a mazethat one had to negotiate every day as best one could. Visitors to the exhibition are alsoentering a labyrinth, which contains portraits of people who at one time found a waythrough the morass. Some brief information on the fate of these people is included in theevent and there are also samples of documents from the relevant era. The labyrinth canalso be understood as a symbol in another sense, in that it represents the complicated andtortuous road Czechs had to take to gain their freedom.The courage and determination of the people you will encounter at the exhibition is alsostill very inspiring today. We too are moving through a labyrinth where we strive to findthe correct path every day. Nowadays, we also have to decide (albeit under incomparablyeasier conditions) whether it is necessary to remain true to our convictions and to act inan honourable and ethical manner. We are fortunate that this is nothing more than anunpleasant task for us, and that we are not threatened with prison or the gallows.I would like to thank everyone who participated in the preparation of the exhibition.Karel StrachotaDirector of the Stories of Injustice project10 | 11

DOBRÁ TRADICE OBRANY SVOBODYPoznámky o těch, kteří v letech 1948–1989 vystoupiliproti vládám, aparátu a ideologii KSČ.Komunistická vláda trvala tak dlouho a měla tolik různých „vývojových fází“, že se pochopitelnělišily formy odporu i míra rizika spojená s protikomunistickými aktivitami. Odporz let padesátých a z časů normalizace ale spojuje jasná linie – mimo jiné proto, že rezistencevždycky vyžadovala odvahu a rozhodnutí rezignovat ve vyšším zájmu na více méněklidný život. Těch, kteří odvahu měli a rozhodnutí učinili, byla vzhledem k počtu obyvatelstvanepatrná menšina. Často to vypadá, jako by to jejich význam v očích dnešní společnostisnižovalo, a přitom by to mělo být naopak. Těmto lidem je konečně potřeba poděkovata přiznat si, že díky jejich počínání má český národ kromě poraženecké tradice také nepřetržitoutradici obrany svobody, k níž se dnes můžeme vztahovat. Následující text se pokoušíonu dobrou tradici aspoň částečně postihnout.NEJKRUTĚJŠÍ, PRVNÍ DEKÁDAKOMUNISTICKÉHO REŽIMUSkupina Za pravdu, protestní letáky a ilegální tiskovinyVe spisech Státní bezpečnosti se dochoval ilegální cyklostylovaný časopis Za pravdu, v jehožprvním čísle z února 1949 čteme v článku k výročí Gottwaldova převratu: „Komunisté jsouu moci. Pravda. Ale pravdou je také, že za jejich hrůzovládou stojí sotva 30 % národa. Pravdou je, že českýnárod si dnes uvědomuje zhoubu komunismu. Pravdou je, že se spojuje, aby účinně bojoval proti asijskémunovodobému barbarství, proti modernímu otroctví, proti zlodějům, korytářství, udavačství, protinásilnostem nejhoršího druhu.“ Časopis psali a vydávali v počtu asi sedmdesáti kusů Karel Pecka(absolvent obchodní akademie, který z politických důvodů nesměl studovat žurnalistiku,později se stal spisovatelem), František Šádek (filmový režisér) a Antonín Řežáb (tajemník12 | 13

lidové strany). Vyzývali čtenáře: „Vytrvejte v boji! Nejste sami. Za vámi stojí poctiví lidé celého světa.Nelekejte se bolševických kriminálů! Snad mnozí z nás se seznámí s obušky zbolševizované policie, alenakonec – vítězství je naše! Naše je i svoboda, naše znova bude česká zem!“Dnes ta slova působí možná dojemně a pateticky, jako většina vypjatých prohlášení vyjadřujícíchpřehnané naděje, kombinované v tomto případě bohužel s poměrně přesným odhadem:vydavatelé časopisu se měli velmi brzy „seznámit s obušky zbolševizované policie“a byli odsouzeni k mnoha letům vězení. Karel Pecka byl zadržen při pokusu o ilegální přechodhranic na Západ, kde chtěl navázat styky s exilem a obstarat peníze pro skupinu. Bohuželměl u sebe několik čísel časopisu Za pravdu. V listopadu 1949 byl odsouzen k jedenáctiletům za velezradu. Antonín Řežáb obdržel stejný rozsudek, František Šádek o rok víc.Jihočeský spolupracovník skupiny František Zahrádka byl odsouzen na dvacet let, protožebyl navíc v kontaktu s americkou tajnou službou.Většina českého národa (Slovensko s jeho specifickou situací nechme stranou) si v únoru1949 nepochybně uvědomovala „zhoubu komunismu“. Proběhla už spousta politickýchsoudních procesů a perzekuce se stala součástí každodenního života. Nešlo jen o procesy,ale také o celkovou atmosféru, o níž historik Karel Kaplan píše: „Od poloviny roku 1948 chrlilyvšechny prostředky masového působení na své čtenáře a posluchače zprávy a referáty o aktivitě ‚třídníchnepřátel‘ a o soudech nad nimi. V žurnalistice i v politickém slovníku zdomácněly termíny jako ‚agent‘,‚zrádce‘, ‚zločinec‘.“ Československo bylo v krizi, projevující se snad ve všech oblastech. SpisovatelČestmír Jeřábek ji zachytil v deníkovém zápisu ze 4. ledna 1949: „…žijeme dále podlepřídělového systému jako za války, omezujeme se ve všem a hrbíme záda pod karabáčem pohaněčů, kteřív továrnách, na polích, v dílnách i kancelářích hledí dostat z ‚pracujících‘ krajní vypětí sil… Stavebníruch úplně ustal a na bytových úřadech rostou stohy žádostí o byty. Textilu není, prádla není… A venkovuhrozí kolektivizace zemědělského podnikání podle vzoru kolchozů. Náklady na policii a stranický aparátKSČ pohlcují nepředstavitelné částky. Byrokratismus… nabývá forem přímo nestvůrných… Kulturaje nahrazována propagandou… Usměrněný tisk všech stran ‚Národní fronty‘ se stal hlásnou troubou režimu.Svoboda projevu byla potlačena…“Představa, že by koncem roku 1948 a v roce 1949 někdo nevěděl (nebo nechápal), jaký režimv zemi vládne, se zdá absurdní. Je jistě možné, že fanatičtí komunisté si to buď odmítali připustit,nebo jim to bylo jedno (ve smyslu rčení „když se kácí les, lítají třísky“). Je také jisté,že většina lidí neznala detaily týkající se pozadí politických procesů nebo mučení ve vyšetřovnáchStátní bezpečnosti. Ovšem každý citlivější člověk – a tady se lze opřít o stovky svědectví– musel cítit nenávist chrlenou komunistickým aparátem, musel kolem sebe vnímatstrach, nespravedlnost, krutost, bezpráví. Snad každý měl postiženého souseda či příbuzného:živnostníka, statkáře, „buržoazního inteligenta“. Potud je názor skupiny Za pravdu namístě. Ale přes to všechno se nespokojená většina společnosti k boji proti „asijskému barbarství“rozhodně nespojovala (koneckonců také nešlo o asijské barbarství, s pomocí různýchsovětských poradců ho stačily obstarávat domácí síly). A že by se národ hotovil k účinnémboji, o tom nemohla být vůbec řeč. Například citovaný spisovatel Jeřábek se od skupiny Zapravdu zásadně lišil: neobracel se na veřejnost, nechtěl nikoho burcovat a nic riskovat, mělstrach (byl už starší člověk), svůj deník vedl v utajení a navíc psal další, který by se v případědomovní prohlídky ukázal jako neškodný. Těžko dnes odhadnout, kolik lidí tehdy věřilo, žerežim v dohledné době padne. Ale ti, kteří si to přáli, většinou podobně jako Jeřábek doufali,že se tak stane přičiněním jiných: sledovali mezinárodně-politický vývoj, mysleli si, že svobodupřinese otevřený konflikt mezi Západem a Východem a že nastane povstání, do kterého sebude možné případně zapojit nebo ho alespoň pasivně podpořit.V prvních měsících po převratu v osmačtyřicátém roce si Češi vystupující otevřeně protivládě KSČ ještě velice často plně neuvědomovali, jakému nebezpečí se vystavují. Komunistickástrana (KSČ) o svých záměrech dlouhodobě lhala a její oficiální, tedy viditelná politikase přinejmenším do roku 1947 v řadě ohledů zásadně nelišila od toho, co dělaly ostatnístrany Národní fronty. V únorových dnech nebyly protesty proti počínání Klementa Gottwaldanijak intenzivní: prezident republiky dostal asi pět tisíc rezolucí podporujících komunistickéřešení vládní krize – a pouze asi sto padesát, namířených proti politice KSČ.To jistě neznamená, že by tehdy aktivní občanský odpor vůbec neexistoval. Příkladem zavšechny může být profesorka Růžena Vacková, která se v únoru 1948 jako jediná z profesorskéhosboru Univerzity Karlovy účastnila protestního pochodu na Hrad. Poté při jednání„akčního výboru“ FF UK se opět jako jediná z přítomných ohradila proti vylučování studentů– účastníků demonstrace. Musela pak z univerzity odejít a v roce 1951 byla v souvislostis jinou protirežimní činností odsouzena na dvaadvacet let. Odpor se soustředil zejménana šíření letáků a bílých lístků, jimiž měli občané dát u voleb najevo nesouhlas s novýmipoměry. V tomto směru se angažovali hlavně mladí lidé, ale Státní bezpečnost zlikvidovalaletákové akce velmi brzy. Jak píše K. Kaplan, procesy s autory a distributory ilegálníchtiskovin „naplňovaly soudní síně v září a říjnu 1948 a jen v ojedinělých případech tuto časovou hranicipřekročily“. V říjnu 1948 byl schválen jeden z hlavních nástrojů soudní perzekuce, zákon231/1948 Sb. na ochranu lidovědemokratické republiky, začaly vznikat tábory nucenýchprací a KSČ, jak dodává historik Tomáš Bursík, „celou řadou dalších opatření dala zřetelně najevo,jakým způsobem hodlá postupovat proti všem svým odpůrcům“.Konec roku 1948 byl tedy podle všeho pro aktivní rezistenci zlomový: vytrvali v ní nebo sepro ni rozhodli jen ti nejstatečnější (případně lidé s největším smyslem pro dobrodružství).Klasický odboj, rozumíme-li pod ním koordinovaný postup proti nelegitimnímu režimu, řízenýz jednoho všeobecně respektovaného, zpravidla zahraničního centra, v zemi neexistoval.Antikomunistické skupiny vznikající v počátcích teroru byly izolované a nemohly seopřít o zastrašené obyvatelstvo, mezi kterým bylo hodně udavačů. Byly tak de facto odsouzenyk neúspěchu. Jejich členové se od většiny společnosti nelišili tím, co si mysleli, anitím, kým byli, ale tím, že se sami za sebe pokusili proti režimu něco vykonat. Lišili se vůlívést třeba i osamělý boj (byť skoro vždycky navazovali kontakt s jinými skupinami a se spolupracovníkyzápadních rozvědek); nechtěli jen čekat, až se o jejich svobodu postará někdojiný. Velice často se inspirovali odbojem proti nacismu nebo měli z protinacistické rezistencepřímé zkušenosti. Po roce 1989 začali být často paušálně označováni za „odbojáře“ političtívězni z let 1948–1960. Pravda ovšem je, že se většinou dostali do kriminálů nikoli zaodboj, ale jako klasické oběti bolševické perzekuce a ideologie třídního boje. Jejich utrpenínemáme v úmyslu zlehčovat – ve vězení se až na pár výjimek chovali jako stateční lidé(a účastnili se mimo jiné protestů a vzpour) –, ale zpravidla se za mříže nedostali za to, coproti komunismu dělali, nýbrž kvůli tomu, v jakých rodinách se narodili, jaký měli majetek,kde bojovali za války, s kým se stýkali, za pokus o útěk ze země atp. S odbojem (a častoani s aktivním odporem) neměli mnoho společného.14 | 15

Osamělý boj – Prokešův a Borkovcův pokus o převrat, Žatecká aféraPoměrně široce sdílené naděje protikomunisticky smýšlejícího obyvatelstva na státní převratnebyly úplně plané. Lidé měli v živé paměti Pražské povstání z května 1945 a doufali,že se o změnu režimu zaslouží část armádních velitelů. K pokusům o převrat vedeným vojákyskutečně došlo. Bylo jich několik a patřily k nejvýznamnějším a nejpropracovanějšímprojevům odporu. Na prvním místě jmenujme Prokešův a Borkovcův puč.Když v únoru 1948 komunisté v Československu převzali vládu, měl za sebou major KvětoslavProkeš dlouhou vojenskou kariéru. Na začátku nacistické okupace se pohyboval v podzemnímhnutí a v prosinci 1939 uprchl ze země, aby se zapojil do československé armádyv zahraničí. Působil pak na západní i východní frontě a na Středním východě. Velmi brzypo osvobození, už od roku 1946, byl z politických důvodů perzekuován, po únoru 1948 patřilk prvním důstojníkům vyloučeným z armády. Prokeš se zaobíral myšlenkou na svrženívlády KSČ poměrně dlouho – už na podzim 1948 začal plánovat puč se slovenským generálemSámem Korbelem. Pak se seznámil s pražským právníkem a předválečným politikemdr. Jaroslavem Borkovcem, který měl poměrně jasnou představu nového, skutečně demokratickéhouspořádání. Prokešovi se idea zamlouvala, a tak mu v únoru 1949 prozradil, žepatří ke skupině, která připravuje vojenský převrat. Borkovec se stal Prokešovým politickýmporadcem a začali spolu rozpracovávat detaily spiknutí: chtěli obsadit policejní centráluv Bartolomějské ulici (to měl být úkol dalšího člena jejich skupiny, někdejšího kriminálníhorady Rudolfa Hrbka), generální štáb armády, ÚV KSČ, ministerstva, pražský rozhlas,letiště v Praze-Ruzyni a Kbelích. Souběžně měli být osvobozeni političtí vězni, internovánprezident a členové vlády, rozehnány Lidové milice a zrušen Sbor národní bezpečnosti.Plánovalo se též rozpuštění komunistického parlamentu a národních výborů. Vedení zeměchtěli Prokeš s Borkovcem prozatím svěřit zvláštním vojenským skupinám, v jejichž čeleměl stanout (tehdy vězněný) generál a vůdce Pražského povstání Karel Kutlvašr.Do akce zapojili nebo se o to snažili důležité vojenské posádky po celé zemi. Prokeš dlouhoobjížděl své známé v menších městech a ve vojenských mimopražských posádkách a nakonecurčil datum a hodinu puče: 17. května 1949, tři hodiny po půlnoci. Zhruba měsíc předstanoveným datem se ale objevily první vážné komplikace. Generál Sámo Korbel, který mělpřipravovat převrat na Slovensku, uprchl do zahraničí a ukázalo se, že zřejmě nezařídil vůbecnic. Pár dní před převratem se navíc Prokeš s Borkovcem dozvěděli, že existuje i dalšískupina plánující puč, ovšem až v pozdější době (v červnu, po sjezdu KSČ). Sešli se s jejímzástupcem Milošem Vokurkou-Borovičkou, zřejmě spolupracovníkem StB, ale nenašli společnouřeč. Domluvili se na další schůzce, ale 16. května byli Prokeš, Borkovec a další členovéjejich skupiny pozatýkáni. Dva měsíce nato začal monstrproces – obžalováno bylo téměřšedesát lidí. Prokeš i Borkovec dostali trest smrti (stejně jako důstojník Vratislav Jandaa další tři lidé) a 5. listopadu 1949 byli popraveni. Hrbek odešel od soudu s doživotím (propuštěnbyl v roce 1963). Vokurka-Borovička byl zproštěn žaloby. Je třeba zdůraznit dvě věci:za prvé všichni hlavní pučisté ze skupiny majora Prokeše a dr. Borkovce už za války bojovaliproti nacismu nebo byli pronásledováni nacisty; za druhé se na puči podílela řada mladýchlidí, především skautů, které do akce zapojila jejich vedoucí Dagmar Skálová, která jepak při výsleších na StB úspěšně chránila. Sama byla vězněna celkem šestnáct let.K pokusům o státní převrat patřila i tzv. Žatecká aféra (nebo také „akce Žatec“ či „Praha–Žatec“). Důležitou roli v ní sehrál major Miroslav Jebavý, který strávil šestnáct let v cizině,z toho asi deset let v cizinecké legii. Jako důstojník britské armády se účastnil boje protinacistům a domů se vrátil až v roce 1946. Po únoru 1948 chtěl Jebavý Československo znovuopustit, ale nakonec se rozhodl zůstat. Spojil se s Karlem Sabelou, kapitánem tankistů zežatecké posádky, taktéž veteránem ze západní fronty, a s Bohuslavem Hubálkem, obchodníkema dekoračním malířem z Prahy. Navázali kontakty s důstojníky generálního štábua ministerstva národní obrany v Praze i s důstojníky vojenských útvarů v Milovicích, Kralovicích,Berouně, Pardubicích a Chomutově. Ve skupině tak nakonec bylo asi tři sta lidí.Převrat měl po několika odkladech vypuknout 8. března 1949, byl ale prozrazen a pučistépozatýkáni. Jebavého odsoudili k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství, ve stejném procesubyli odsouzeni k trestu smrti i Bohuslav Hubálek, Vilém Sok (podplukovník hlavníhoštábu ministerstva národní obrany), Karel Sabela a Josef Gonic (podplukovník generálníhoštábu). Všichni byli popraveni v Praze 18. července 1949.Dodnes není zcela jasné, jak dlouho a do jaké míry byly popsané pokusy pod kontrolouStátní bezpečnosti a vojenské kontrarozvědky (pokud třeba Žateckou aféru přímo neřídila).Je možné, že major Jebavý přímo spolupracoval s komunistickou policií. To ovšem nesnižujeodhodlání a úsilí obrovské spousty čestných lidí, kteří se prostě rozhodli k činu.Podobné je to s otázkou, zda měly pokusy o svržení vlády KSČ v roce 1949 vůbec nějakounaději na úspěch. Velitel žateckých tankistů Karel Sabela prý při soudním procesu prohlásil:„Kdybychom jednou vystřelili, všichni byste se posrali.“ Ukazuje to sice, že se Sabela nebál, alevzhledem k síle komunistického aparátu (včetně armády a StB) a k naprosté podřízenostiČeskoslovenska Moskvě by se pravděpodobně ani jeden z pokusů o puč nezdařil. A i kdybyse se tak stalo, stejně by se nepodařilo udržet zemi mimo sféru vlivu SSSR. „Neúspěch“ jevšak v této souvislosti velmi relativní pojem – kdyby byli Češi povstali, vládu KSČ svrhlinebo alespoň dali jasně a masově najevo, že si ji nepřejí, mohli tím spustit další projevyodporu a příští desetiletí mohla vypadat jinak.Ozbrojené skupiny – Černý lev 777, Světlana, Hory HostýnskéKromě skupin, které se pokusily o státní převrat, působily v ČSR i menší lokální ozbrojenéorganizace. Všeobecně známý a nejvíc diskutovaný je případ bratří Ctirada a Josefa Mašínovýcha spol., tudíž ho zaznamenáme jen stručně. Synové legendárního protinacistickéhoodbojáře, plukovníka Josefa Mašína popraveného gestapem, založili protikomunistickouskupinu, do níž patřili Milan Paumer, Vladimír Hradec, Zbyněk Janata, Ctibor Novák a VáclavŠvéda. Dlouho čekali, zda vypukne protikomunistické povstání, a nakonec se rozhodlibojovat na vlastní pěst. Na podzim roku 1951 přepadli Mašínové dvě policejní stanice, abysi opatřili zbraně, a při obou akcích zabili příslušníka Sboru národní bezpečnosti. V srpnu1952 se pokusili získat peníze na další odbojovou činnost: zaútočili na podnikové auto vezoucívýplaty a při potyčce zabili pokladníka. V roce 1953 se rozhodli uprchnout do západníhoBerlína a vstoupit do americké armády. Po dramatickém útěku a bojích s početnýmijednotkami východoněmecké policie se bratři spolu s Milanem Paumerem na Západ skutečnědostali. Janata a Švéda byli v Německu zatčeni, spolu s Novákem (který zůstal v ČSR)odsouzeni k trestu smrti a v květnu 1955 popraveni. Dnes se může někdy zdát, jako by veškerýboj s komunismem obstarávali právě Mašínové a spol. Mluví se o nich jistě právem, alevydávat je za jediný příklad by bylo zkreslující.Historik T. Bursík rekonstruoval například aktivity tajné skupiny Černý lev 777 operujícína Sedlčansku a Milevsku, kterou založili na přelomu let 1948–1949 Jiří Řezáč a Jaroslav16 | 17

Sirotek, oba z katolických rolnických rodin. O málo později se k nim připojil i BohumilŠíma, syn majitelů pily, která byla posléze znárodněna. Začali shromažďovat zbraně a pustilise do drobných sabotáží: na jaře 1949 například přerušili elektrické vedení v Nechvalicích,kde se mělo zakládat zemědělské družstvo. Postupně ale přistoupili k tvrdším akcím.Nejdřív se pokusili zastrašit střelbou do vzduchu místního funkcionáře strany a v červenci1949 Řezáč se Sirotkem zaútočili na sekretariát KSČ v Sedlčanech (vhodili dovnitř oknemvýbušninu). Byli úspěšní – výbuch zdemoloval část objektu a StB začala rozsáhlé vyšetřování.Nic ale nezjistila, a tak Černý lev 777 provedl další bombový útok: v květnu 1950 nasekretariát KSČ v Milevsku. Výbuch byl velmi silný, zdemoloval část přízemí a smrtelnězranil příslušníka Sboru národní bezpečnosti, který sekretariát hlídal. Bursík píše, že akcezpůsobila všeobecný poprask a mezi funkcionáři KSČ v kraji se začal šířit strach. Nutno doplnit,že Řezáč a Sirotek (alespoň podle dnes dostupných informací) neměli v plánu nikohozabít, o přítomnosti příslušníka SNB v budově nevěděli a po tomto útoku Černý lev 777utlumil svou činnost. Jaroslav Sirotek se ještě pokusil vloupat se do budovy Místního národníhovýboru v Obděnicích, kde chtěl ukrást střelné zbraně, spolu se Šímou psal na silnicimezi Petrovicemi a Milevskem protikomunistická hesla a také se pokoušeli navázat kontaktse zahraničím. StB členy Černého lva 777 dopadla poměrně pozdě, a to kvůli neopatrnostijednoho z okrajových spolupracovníků. Řezáč, Šíma i Sirotek byli zatčeni, odsouzenik trestům smrti a 10. února 1955 popraveni.Skupina Černý lev 777 byla donedávna veřejnosti v podstatě neznámá, proto ji přibližujemepodrobněji. Vznikly ale i další. Největší diverzní skupina v ČSR působila na Valašsku:jmenovala se Světlana a postupně se do ní zapojovali rolníci, dělníci, úředníci, lesníci,vojáci, příslušníci SNB. Vyzbrojili se, ale nevěděli, že jsou od samého počátku kontrolovánitajnou policií. Skupinu do značné míry řídili agenti StB, někteří její členové padlianebo se zastřelili při zatýkání, desítky dalších se dostaly před soud a nakonec jich třináctputovalo na popraviště.Na Zlínsku vznikla o něco menší partyzánská organizace Hory Hostýnské, kterou také tvořilivětšinou obyčejní lidé. I ti skončili v roce 1951 před Státním soudem, čtyři z nich dostalitrest smrti. Vedle těchto případů je pak třeba zmínit i řadu diverzních skupin, kteréStB zničila takřka v zárodku, většinou kvůli naivitě a nezkušenosti jejich zakladatelů. Napříkladskaut Leopold Färber založil po únoru 1948 na Boskovicku skupinu s bratry Josefema Františkem Markovými. Vytiskli letáky s nápisem Pravda vítězí, opatřili si výbušninya chtěli zaútočit na školu SNB. V květnu 1950 byli zatčeni kvůli iniciativě dětí z tajného oddílu:Färber jim vyprávěl, jak za války šířil letáky s nápisem Smrt fašismu! – a děti, aniž tokomukoli řekly, natiskly a roznesly letáky s nápisem Smrt komunismu!*Z dnešního pohledu se přepadání sekretariátů či funkcionářů KSČ nebo policejních stanic(nemluvě o drobných sabotážích) může jevit jako nepodstatné, zbytečně provokujícíči přehnaně násilné jednání. V ČSR na počátku komunistického režimu ale mělo svůj* V letech 1950–1953 bylo za aktivní „nepřátelskou činnost proti ČSR“ odsouzeno celkem 14 809 osob, z toho 12980 členů 1979 odbojovýchskupin (viz Zpráva statisticko-evidenčního odboru hlavní správy StB z 8. 9. 1967). Podle zprávy ministra vnitra pro politickýsekretariát ÚV KSČ ze dne 18. 2. 1954 bylo jen za období 1. 10. 1953–31. 1. 1954 StB uvězněno 728 členů 87 odbojových skupin.Tyto údaje je ale nutno z pochopitelných důvodů brát s rezervou, už proto, že StB vytvářela „odbojové skupiny“ účelově sama(režim se neustále snažil demonstrovat, že je ohrožen) a odbojem nazývala jakoukoli činnost svých obětí.význam a své oprávnění: bratři Mašínové ani členové Černého lva 777 si nepředstavovali,že svrhnou vládu – chtěli jen zastrašovat komunistický aparát a různé udavače; byliodhodláni dát najevo, že ne každý se nechá zotročit a smíří se s násilím na bližních, usilovalio to, co nejvíc zkomplikovat praktické kroky KSČ. Mohli doufat, že funkcionáři budoupak o něco méně horliví, řadoví členové SNB o něco méně bdělí a že část obyvatelstva,bude-li mít pocit, že režim není stabilní, začne svou nespokojenost s poměry dávat výraznějinajevo. Znovu je třeba zdůraznit, že kupříkladu bratři Mašínové věřili ve válku meziVýchodem a Západem a že jejich akce měly být jen přípravou na „velký střet“. Navíc kdybyv Československu působilo mnohonásobně víc malých ozbrojených diverzních „buněk“,přinejmenším by to dlouhodobě zaměstnávalo pozornost velké části policie a působilo napětíve vedení strany. Státní bezpečnosti pak mohlo trvat o několik let déle, než by nadspolečností získala takřka absolutní kontrolu.Skupiny napojené na západní tajné služby, agenti-chodci, vyzvědačiČinnost zpravodajských a ozbrojených skupin se místy překrývala a těžko lze mezi nimivést ostrou dělicí čáru. Jejich členové měli i podobnou motivaci: nenávist vůči totalitarismua víru, že je třeba podporovat demokratický svět, který nakonec zničí sovětské impériumnebo aspoň osvobodí jeho kolonie. Významná vyzvědačská organizace napojená na Západvznikla například kolem Tomáše Olivy (pravým jménem Jana Brejchy).Narodil se roku 1925 v Berouně a jeho válečná minulost je poměrně nejasná – ví se pouze,že jako mladík utekl z totálního nasazení v Německu do Skandinávie a pak do VelkéBritánie, vstoupil do RAF a byl zařazen do kurzu navigátorů. Po válce se vrátil do vlasti,roku 1949 emigroval a v Československu se znovu objevil v roce 1950 jako agent britskérozvědky. O Brejchu ale v první řadě nejde, důležitá je síť spolupracovníků, kteroudokázal v ČSR vytvořit. Podle dokumentů StB dal v polovině roku 1950 v Praze a na jižníMoravě dohromady početný okruh lidí, kteří získávali informace pro Brity, ukrývalia podporovali jejich agenty v ČSR, provozovali a schovávali vysílačky a převáděli kurýryi uprchlíky přes hranice.K Brejchovým spolupracovníkům patřili obyčejní občané – živnostníci, rolníci, studenti,lékaři; svůj byt dávala k dispozici například švadlena Božena Majerová. StB skupinurozbila, ale stejně se jí nepodařilo zatknout všechny členy (Jiří Brejcha se prostřílelz obklíčení a zmizel za hranicemi, uprchl i jeho blízký spolupracovník Cyril Sláma).Jací lidé se na špionáži podíleli a co riskovali, je vidět na příkladu vrchního strážmistraSNB a člena KSČ Leopolda Doležala (o jeho motivaci se už asi nic nedozvíme, do skupinyho zapojil jeho známý). V červnu 1950 převážel Doležal spolu s dalším policistouTomášem Hradským vysílačku z jednoho úkrytu do druhého, čtrnáct dní schovával vesvém bytě britského agenta Josefa Kolíska, předával mu informace o SNB a pak mu vyhledalnový úkryt. V listopadu 1950 byl Leopold Doležal zatčen, ale při výsleších sesnažil dlouho zapírat, aby umožnil útěk do ciziny ostatním členům skupiny, kteří dosudzůstávali na svobodě. Doležal byl posléze odsouzen k trestu smrti a 30. srpna 1952popraven. Historik Prokop Tomek píše: „...případ sítě Jana Brejchy je rozsahem činnosti a mírouzapojení čs. občanů imponujícím příkladem protikomunistického odboje počátku 50. let. O rozsahučinnosti této sítě je známo jen tolik, kolik se StB podařilo zatčeným prokázat.“18 | 19

K prozrazení skupiny došlo podobně jako v případě Černého lva 777 náhodou, která aleukazuje, že k ozbrojenému boji proti komunismu se na přelomu čtyřicátých a padesátýchlet chystalo víc Čechů, kteří na sobě byli nezávislí, respektive vůbec o sobě nevěděli. V záříroku 1950 zadrželi policisté ve vlaku v sovětské okupační zóně Rakouska čtyři mladíky vevěku sedmnáct až devatetnáct let. Byli to členové ilegální skupiny Marie, kteří si opatřovalizbraně a připravovali se na boj proti aparátu KSČ. Při cvičení se zbraněmi je ale překvapilhajný, kterého postřelili, a pak se pokusili o útěk. Po přestřelce se skrývali v bytě BoženyMajerové a seznámili se s Brejchou, jenž jim pomohl odejít za hranice. Mladíci po zatčenínevydrželi výslechy a prozradili StB všechno, co věděli.Spolupracovníků západních tajných služeb byly v té době v ČSR stovky. Zvláštní místomezi nimi zaujímají agenti-chodci (někdy se jim říká kurýři), jako byl například OtaRambousek. Po roce 1948 utekl na Západ, kde se stal agentem americké CIC. Vracel sepak pěšky do Československa a přenášel informace od československých zdrojů. Hranicepřešel celkem čtrnáctkrát, pak byl zatčen a roku 1950 odsouzen na doživotí. S americkoutajnou službou byl v pohraničí v kontaktu také již zmíněný František Zahrádka zeskupiny Za pravdu. S Francouzi spolupracovali například bratři Jiří a Josef Zenáhlíkovi– StB však zaměřila Josefovu vysílačku a oba bratři byli roku 1953 odsouzeni na doživotí.Prokop Tomek konstatuje, že akce ze zahraničí „vedly od léta 1948 především skupinky zpravodajskýchdůstojníků financovaných a organizovaných zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie…Prakticky všichni navázali na odboj, který vedli v letech 1939–1945. Byli to plukovník Jaroslav Kašpar,generál František Moravec, plukovník Alois Šeda, Jaroslav Polach, Kurt Taub, mjr. Rudolf Drbohlava další. Skupiny pod vedením těchto mužů vysílaly do Československa kurýry zejména se zpravodajskýmiúkoly… Kurýři se rekrutovali zejména z mladých Čechoslováků získávaných v uprchlických táborecha jejich počet dosahoval stovek“. Agenti-chodci podstupovali obrovské riziko: československébezpečnostní složky totiž střežily hranice s čím dál větší profesionalitou a agenti byli odkázánina pomoc a spolupráci lidí, u nichž si nikdy nemohli být zcela jisti, zda je StB sledujenebo zda nejsou jejími konfidenty. Pravděpodobnost, že skončí na vyšetřovně tajné policie,hraničila s jistotou.Boj proti režimu jako boj za svobodnou víruPopsat celou aktivní protikomunistickou rezistenci z let 1948–1955 (od převratu až do doby,kdy byla většina odpůrců komunismu „zpacifikována“) není v tomto textu možné. Je nezbytnéuchýlit se k víceméně heslovitému záznamu aktivit a odvážných činů, které podtakový pojem spadají – a stručně zachytit diverzní skupinu jde pak samozřejmě snáz nežvylíčit odpor skládající se z tisíců individuálních rozhodnutí v rámci velkého společenství.Komunistickou diktaturu například odmítla přijmout už po únoru 1948 řada duchovních,zejména římských katolíků (a pochopitelně i katolických laiků). Mnozí bojovali v prvnířadě za svou víru, což ale znamenalo bojovat za princip svobody, a tudíž útočit na podstatutotalitního státu i komunistické ideologie.KSČ respektovala náboženskou svobodu jen formálně a katolická církev, k níž se po válcehlásilo mnoho milionů lidí, pro ni představovala nejsilnějšího „vnitřního nepřítele“ –kompaktní, vlivné a ideově silné společenství, svázané navíc přirozeně se Západem. KlementGottwald prohlásil už v červnu 1948, že je třeba „odpoutat katolickou církev od Vatikánu...Je nutné církev neutralizovat a dostat ji do svých rukou, tak aby sloužila režimu“. Brzy tedy začalasystematická likvidace tradičního náboženského života a církevní hierarchie: církev jakocelek měla fungovat podle direktiv, které jí určil stát. Oficiální propaganda soustavně atakovalaVatikán, nejvýznamnější církevní představitele (internované nebo uvržené po několikaprocesech do kriminálů) postupně nahrazovali kolaboranti, perzekuováni byli členovéřádů, objevili se církevní tajemníci dozorující činnost duchovních, kterým byl takřka znemožněnstyk se zahraničím. Navíc byl zřízen tzv. státní souhlas s kněžskou činností, kterýstavěl kněze do neřešitelného dilematu: buď musel poslouchat příkazy režimu, i když bylyv rozporu s jeho svědomím, nebo přišel o souhlas, a tudíž nesměl své poslání vykonávat.Církev se od počátku bránila mnoha způsoby. V červnu 1949 například čeští a slovenští biskupovéschválili obsáhlý pastýřský list „Hlas československých biskupů a ordinářů věřícímv hodině velké zkoušky“. V listu se mimo jiné vypočítávají předpoklady nutné k zachovánísvobody církve: právo rodiny na výchovu dětí, svobodná křesťanská výchova ve školácha dalších organizacích, právo na shromažďování ve svobodných sdruženích, potřebný početcírkevních škol… Biskupové konstatovali: „Vcelku možno říci, že mimo kostel je každá náboženskáčinnost již znemožněna a do kostelů se bojí leckde věřící veřejně vejít, aby nebyli obviňováni z reakcea nehrozila jim ztráta existence.“ Komunisté na pastýřský list zareagovali tím, že internovaliarcibiskupa Josefa Berana a spustili rozsáhlá restriktivní opatření. Estébáci chodili od faryk faře a pastýřský list zabavovali – šířil se do té doby tajně a kněží, kteří jej navzdory nebezpečíčetli v kostele, skončili za mřížemi. Od podzimu roku 1949 se biskupové, jimž hrozilozatčení, snažili zajistit za sebe náhradu a tajně světili biskupy i řadové kněze.Odpor proti omezování církve a náboženské svobody lze nejlépe ukázat na několika konkrétníchpříkladech. Teolog a kněz Oto Mádr se v roce 1949 vrátil do Československa zestudií v Římě. Odmítl učit na teologické fakultě ovládané komunisty a začal organizovatkroužky mladých křesťanů, na jejichž schůzkách se sloužily mše a diskutovalo se o situaciv církvi i ve společnosti. Státní bezpečnost začala Mádra coby narušitele pořádku sledovat.Ukryl se tedy v klášteře u řeholních sester svatého Karla Boromejského, a to díky odvazegenerální představené kongregace Bohumily Žofie Langrové. V klášteře Mádr napsal apel„Slovo o této době“, který navazoval na výše zmíněný pastýřský list (podobně se také šířilmezi věřícími) a vyzýval křesťany, aby v těžké době pozvedli hlavy a neklesali na duchu.V roce 1951 byl Mádr po neúspěšném pokusu o odchod ze země zatčen a o rok později odsouzenna doživotí. Bohumila Žofie Langrová, která „podrývala režim“ i v jiných případech(mimo jiné po rozpuštění mužských řádů zaměstnala v kotelně kláštera františkána RemigiaJanču, který pak tajně sloužil mše), byla roku 1952 odsouzena za velezradu k pětadvacetiletům vězení. Mádr se angažoval i po svém propuštění v roce 1966 a bojoval s režimempo celou dobu normalizace. Jiným knězem, který systematicky vzdoroval v zájmu svobodya ve prospěch bližních, byl biskup pozdější podzemní církve Felix Maria Davídek. Roku1945 ho vysvětili na kněze a v září nastoupil na faru v Horním Štěpánově poblíž Boskovic.Roku 1950 vznikla především díky olomouckým dominikánům ilegální filozofická fakulta,jejíž studenti oficiálně navštěvovali Komenského univerzitu, ale o jejich vzdělání se veskutečnosti staral právě páter Davídek ve Štěpánově. V dubnu 1950 byl kvůli nepovolenémuvyučování, odporujícímu „lidovědemokratickým požadavkům“, zatčen, ale uprchl, ukrývalse před policií a pak se pokusil o útěk na Západ. Znovu ho zatkli a za sérii „trestných činů“odsoudili ke čtyřiadvaceti letům vězení. Z kriminálů vyšel Davídek v roce 1964 a záhy začalbudovat tajnou paralelní církevní strukturu zcela nezávislou na komunistickém režimu,k níž se hlásily stovky lidí.20 | 21

Demonstrace v ulicích v roce 1953 a vězeňské vzpouryV souvislosti s nejkrutější fází československého komunismu je třeba zaznamenat ještě alespoňdva příklady protestu proti režimu. První je masový: roku 1952 rozhodlo vedení KSČo měnové reformě. Rozhodnutí bylo přísně tajné – a nebylo divu, mělo vést ke zchudnutíveškerého obyvatelstva. Zprávu o reformě zveřejnili komunisté den před jejím vyhlášením,30. května 1953. Každý občan ČSR měl právo vyměnit staré koruny za tři sta nových v kurzu5 : 1, další částky bylo možno směnit v poměru 50 starých za 1 novou korunu. Dělnícizareagovali rychle a spontánně: od 1. do 5. června se stávkovalo ve sto dvaceti devíti továrnácha ve čtyřech velkých městech přerostla stávka v pouliční protivládní demonstrace.V Plzni se jich účastnilo dvacet tisíc lidí, kteří okupovali radnici a rozhlas, a potlačeni bylijen s pomocí narychlo povolaných jednotek armády a policie. Historik Karel Bartošek shrnuje,že podle údajů, které tehdy dostalo vedení KSČ, bylo zatčeno 472 stávkujících a pokynyvedení zasílané krajským výborům KSČ žádaly, aby byly okamžitě vypracovány seznamy„účastníků provokací“, kteří měli být „izolováni a umístěni do pracovních táborů“. Bartošek uzavírá:„V ‚klasických‘ západních schématech ‚dělnických revolt‘ má československý červen 1953 okrajovémísto... Omezenost našeho intelektuálního reformátorství má nemalou vinu na tom, že ‚nebojovnost dělnickétřídy‘ se stala jedním z českých… velkých mýtů… Kolik ulic či náměstí v Čechách a na Moravě sejmenuje 1. června 1953?“Druhým příkladem jsou vzpoury a protesty v pracovních lágrech a kriminálech. Podobnějako u „náboženské rezistence“ jde o samostatné téma, které ovšem rozhodně patří „na seznam“uvědomělých vystoupení proti komunistickému režimu. Bouřící se vězňové demonstrovali,že každý člověk si může zachovat důstojnost, dokonce i „třídní nepřítel“ a „reakcionář“,obklíčený ozbrojenými bachaři. V květnu 1954 drželo šedesát žen v pardubickévěznici hladovku jako výraz vzdoru proti podmínkám, v nichž musely žít. Další hladovkazačala v září 1955 a účastnilo se jí nejméně sto vězenkyň, protestujících proti špatné stravě,šikaně dozorců a špatným podmínkám na pracovištích. Ve stejné době se bouřili i vězniv táboře Vojna u Příbrami, v Leopoldově a v dalších kriminálech. V červnu 1956 napsalodvanáct statečných žen (mezi nimi Růžena Vacková a Dagmar Skálová) dopisy adresovanégenerálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi, o jehož plánované návštěvě Československase dozvěděly z novin. Dopisy, v nichž ženy popisovaly své osudy po roce 1948i své postavení v kriminále, se k adresátovi pochopitelně nikdy nedostaly – a autorky jistěnepředpokládaly, že jejich „stížnost“ zůstane bez postihu. Projevily za mřížemi kriminálunesmírnou statečnost. Jak píše T. Bursík: „Vzepřely se bezpráví páchanému na nich samých i na tisícíchdalších občanech čs. státu. Bojovaly za ideu, vždyť mimo ni a naděje již neměly co ztratit.“Odpor ve věznicích a především v ulicích byl ve státě „dělníků a rolníků“ významný, alepřesto natolik menšinový, že nemohl poměry v zemi zvrátit a asi ani výrazně ovlivnit.V polovině padesátých let už byl navíc totalitní režim v Československu usazen tak pevně,že na povstání zřejmě nikdo nepomýšlel. Naděje na osvobození ze Západu pohasla, diverznískupiny buď rozbila tajná policie, nebo se přestaly projevovat. KSČ se podařilo zdecimovat„starou“ národní elitu – dokončila to, co začali nacisté. Ti, kdo měli odvahu ke vzpouře(nebo se u nich dala předpokládat), skončili z devadesáti procent v kriminálech, pracovníchtáborech, oddílech PTP, na popravištích nebo uprchli do ciziny. V roce 1956 došlok povstání v Maďarsku, které ovšem rozmetaly sovětské tanky. V ČSR k ničemu podobnémudojít nemohlo, a i když maďarské události daly mnoha lidem naději, odpor vůči zřízení seprojevoval pouze ojediněle a (pomineme-li třeba situaci ve věznicích) přesouval se čím dálvíc do intelektuální sféry.ŠEDESÁTÁ LÉTA – INTERMEZZODne 17. listopadu 1960 byl v Československu popraven poslední člověk, který se pustil doozbrojeného boje proti komunismu – i jeho činnost však spadala do první poloviny padesátýchlet. Někdejší skaut Vladivoj Tomek začal s různými protirežimními akcemi už jakogymnazista: s kamarády vyráběli a distribuovali letáky, shromažďovali zbraně a chtěli zaútočitna budovy KSČ. Roku 1952 přepadli dvoučlennou vojenskou hlídku. Došlo ke střelbě,vojáci byli zraněni a jeden později zemřel. Vladivoje Tomka a jeho přátele tehdy StB nevypátrala.Po roce 1956, inspirována maďarským povstáním, plánovala skupina kolem Tomkadalší akce, ale žádnou už nepodnikla. StB její členy pozatýkala 18. prosince 1959 a VladivojTomek byl odsouzen k trestu smrti. Generální prokuratura tehdy usoudila, že svým „postojempři vyšetřování celého případu i svou iniciativou při páchání protistátní trestné činnosti projevil se...jako nepřítel pracujícího lidu, jehož ponecháním v lidské společnosti by dále byly ohrožovány lidovědemokratickýspolečenský řád a životy lidí“, a proto je „v obecném zájmu, aby pachatel tak závažných trestnýchčinů a pachatel tak nebezpečný byl navždy z lidské společnosti odstraněn“.Ve stejném roce 1960 byla v Československu vyhlášena amnestie, po níž vyšlo z věznic téměřšest tisíc obětí politických procesů. Další amnestie roku 1962 vysvobodila dva a půl tisícelidí, zbývajících zhruba tři tisíce politických vězňů se dostávalo na svobodu až do roku1968. Poměry v zemi se z řady důvodů (od mezinárodních politických změn až po ekonomicképotíže) uvolňovaly a tisíce nekomunistů využívaly velmi pomalu se rozšiřující prostorsvobody. Ovšem termín pomalu je třeba brát doslova.Popisovat podrobně události šedesátých let a zejména tzv. Pražského jara 1968 na tomtomístě nebudeme. Připomeňme však několik věcí, na které se v reflexích této doby často zapomíná.Za prvé – aparát KSČ neměl nic společného s demokratickou (tedy demokracii respektující)organizací. Snad nikoho z reformních komunistů tehdy vážně nenapadlo uvažovatnad tím, že by se země mohla vrátit k demokracii a k volné soutěži politických strana že by „vedoucí úloha KSČ“ daná zákonem mohla být zrušena. K rehabilitaci politickýchvězňů z 50. let se přistoupilo teprve na jaře 1968 a dočkal se jí pouhý zlomek postižených.Vztah reformních komunistů k nekomunistům perzekuovaným v 50. letech dobře ukazujenásledující příklad. Když v roce 1968 vzniklo sdružení politických vězňů K-231, ZdeněkMlynář, jeden z čelných představitelů Pražského jara a reformního proudu ve vedeníKSČ, o něm 12. května 1968 příznačně prohlásil: „…to překračuje všechny meze. To je vlastněspolek lidí zčásti právoplatně odsouzených, kteří sami sebe prohlásili za odsouzené neprávoplatně. Nikdotam u jisté části z nich žádnou rehabilitaci neudělal a myslím, že ani neudělá…“ A za druhé – ve výčtuprotikomunistické opozice nesmějí chybět intelektuálové, kteří sice neshromažďovalizbraně a nepřepadali sekretariáty KSČ, ale využili uvolnění v šedesátých letech k tomu,aby v kulturní i politické sféře prosazovali neideologické svobodné myšlení (a kteří později,za tzv. husákovské normalizace, často patřili k důležitým postavám disentu). Tato kategorielidí se v žádném případě automaticky nekryje s „intelektuálními stoupenci komunistickéhoreformního procesu“. Jako příklad za všechny lze uvést okruh kolem časopisuTvář, v němž se setkali Emanuel Mandler, Václav Havel, Bohumil Doležal, Jan Lopatka, JiříNěmec, Zbyněk Hejda, Andrej Stankovič, Ladislav Hejdánek, Václav Klaus a mnozí další literárníkritici, filozofové, historici, spisovatelé, básníci, ekonomové atd. Časopis byl v roce1965 kvůli svobodnému nemarxistickému projevu a za podpory pozdějších reformistů defacto zakázán (na krátkou dobu byl obnoven o tři roky později).22 | 23

Krátké období relativní svobody ukončil 21. srpna 1968 vpád spojeneckých armád Varšavskésmlouvy. Zpočátku se proti okupaci národ postavil takřka jednotně. Politické špičkyale selhaly a zbaběle se vzdaly – jedinou výjimkou bylo čestné chování Františka Kriegela.V této souvislosti se nabízí otázka, jak při popisu aktivního, odhodlaného odporu „naložit“právě s lidmi, jako byl Kriegel. V únoru 1948 byl politrukem (zástupcem velitele pro věcipolitické) v hlavním štábu Lidových milicí – „ozbrojené pěsti dělnické třídy“. Patřil tedyk hlavním budovatelům totality. V den okupace v roce 1968 se Kriegel stal jedním ze šestizajatců, které sovětská tajná policie KGB ve spolupráci s StB zatkla, letecky unesla do Karpata o dva dny později do Moskvy. Účast na československo-sovětských jednáních mu nebylaumožněna, ale zato byl přizván k podpisu tzv. Moskevského protokolu, který znamenalkapitulaci československé strany a stal se základem normalizace. Kriegel jako jediný z šestadvacetičeských a slovenských politiků vyzvaných k podpisu (eufemisticky nazývaných reprezentací)odmítl protokol podepsat. Roku 1975 ve svých rukopisných poznámkách k pojmu„reprezentace“ napsal: „Reprezentace – toto slovo zkresluje pravdu. Polovina vězňů a polovinakolaborantů. Kdo je nějakou reprezentací pověřil? Kdo jim dal právo se za reprezentaci považovat?“ PozdějiKriegel patřil k prvním signatářům Charty 77 a až do smrti byl sledován tajnou policií.NORMALIZACE A HUSÁKŮV„REÁLNÝ SOCIALISMUS“Protestní sebevraždyDne 21. srpna 1968 fakticky začala rekonstrukce policejního komunistického státu podpořenásovětskými tanky. Sovětská armáda už v zemi zůstala, oficiálně na žádost parlamentu.Svobodnější poměry ještě nějakou dobu trvaly, ale národní vzepětí z prvních dnů okupacese během pár měsíců proměnilo v pozvolný úpadek. Dalo se předpokládat, že se nové komunistickévedení uchýlí k osvědčeným prostředkům „řešení krizí“ – to znamená k tvrdécenzuře, k perzekuci těch, kdo se projeví jako příliš zásadoví, k vyhazovům ze zaměstnání,k vykonstruovaným soudním procesům apod.Asi těžko lze najít více hrdinský čin spojený s protestem proti obnově totality, proti kolaboracia zbabělosti politické reprezentace, proti tomu, že většina společnosti se začala smiřovatse stavem věcí, než byla dobrovolná smrt Jana Palacha a posléze Jana Zajíce. Palach seupálil 16. ledna 1969 na Václavském náměstí a jeho pohřeb se změnil v mohutnou manifestaci.Méně často zmiňovaný Jan Zajíc provedl stejný čin rovněž na Václavském náměstí 25.února téhož roku. Zanechal po sobě provolání občanům, v němž mimo jiné stojí: „Protože senavzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomíjako POCHODEŇ č. 2… K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali sebouvláčet několika diktátory! … Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti,uposlechněte následující výzvy! STÁVKUJTE, BOJUJTE! KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ! Nemám na mysli24 | 25

jen ozbrojený boj. Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestuk svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU! Měli jsme dvě šance, a obě jsme zmarnili. Vytvářím šancitřetí. NEZAHAZUJTE JI! Jen tak budu žít dál.“Význam Palachovy a Zajícovy protestní sebevraždy byl nesmírný, ačkoli většina lidí jejichodkaz nedokázala naplnit. V jednom ze svých textů napsal politolog Bohumil Doležal: „Vyskytlyse hlasy, že Jan Palach ničeho nedosáhl. Opravdu, Rusové neodtáhli, tehdejší politické špičky nezměnilysvou kapitulantskou politiku a nezvedla se ani vlna lidového odporu. Veřejnost, zrazená politickoureprezentací, kterou si nezvolila a které jen z nezbytí dala svou důvěru, rezignovala. Přesto: Jan Palachudělal velmi mnoho pro to, aby věci byly i nadále jasně vidět tak, jak se staly – okupace jako okupace, zradaa kapitulantství jako zrada a kapitulantství, rezignace jako rezignace. Stovky svíček u hrobu nešťastnéstařenky, kterou estébáci přemístili na Olšanech na Palachovo místo (Palachův hrob měl být před veřejnostískryt, aby se u něj nekonaly pietní akce), byly výrazem jakéhosi tichého vzdoru (to si ještěmůžeme dovolit) a možná i podvědomou prosbou: Odpusť nám naši slabost… Dnes se zdá, že Palachovavýzva se vyčerpala…, ale lednové nepokoje v roce 1989 vypukly proto, že řada lidí znovu nabyla nadějea Palachův čin je oslovil.“Počátky disentuJak už bylo řečeno, Zajícově a Palachově výzvě dostál jen málokdo. V první polovině sedmdesátýchlet byla česká společnost v kritické situaci pozvolna se prohlubujícího úpadku.Ani pro toto období nicméně neplatí, že by národ bez výjimky sklonil hlavu a přijal statusquo (proběhly stovky politických soudních procesů, které jsou další dosud nedostatečnězmapovanou kapitolou české historie).Jako výmluvný příklad může sloužit příběh sociologa Rudolfa Battěka. Nikdy nebyl komunistou,nechodil k volbám, ale vystudoval a do roku 1968 pracoval střídavě jako dělníka odborný pracovník. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem a funkcionářem Klubu angažovanýchnestraníků (KAN) a byl za něj kooptován jako poslanec do České národní rady. Napřelomu let 1968 a 1969 vyzval radu, aby projednala špatnou situaci v zemi. Záhy poté podepsal(spolu s Václavem Havlem a dalšími) výzvu Deset bodů, v níž mimo jiné stálo: „Nevěřímeujišťování, že napříště bude u nás dodržována zákonnost a že nedojde k opakování institucionalizovanézločinnosti z 50. let, jestliže nebude bezpečnost postavena pod účinnou a viditelnou kontrolu civilníchorgánů, hlavně zákonodárných sborů. Místo toho pozorujeme, že ochabuje nebo ustalo stíhání osob,které porušovaly zákonnost, a že takové osoby jsou stále ve funkcích a staly se nekritizovatelnými. ZákazSpolečnosti pro lidská práva považujeme za nedobrý příznak. Přejeme si, aby byl co nejdříve ratifikována uveden v život mezinárodní pakt o občanských právech a pakt o právech hospodářských, sociálnícha kulturních… Neuznáváme úlohu Komunistické strany jako mocenské organizace, její nadřazování nadstátní orgány odpovědné všemu lidu. Stavění kategorie stranictví nad kategorii občanství je nehoráznost.“V září 1969 byl Rudolf Battěk zbaven imunity a okamžitě zatčen, byl mu odebrán poslaneckýmandát a rok strávil ve vyšetřovací vazbě. V roce 1971 byl znovu zatčen za organizaciletákových akcí proti volbám a poté odsouzen na tři a půl roku žaláře. Navzdory dlouhémuvěznění se později stal signatářem Charty 77 a v roce 1978 zakládajícím členem Výboru naobranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Battěk, jeden z předních představitelů disentustrávil (respektive odpracoval) ve vězení téměř devět let.Velmi podobný byl i osud historika Jana Tesaře – poprvé se dostal do vězení v roce 1969,kdy strávil třináct měsíců ve vyšetřovací vazbě za účast na provolání Deset bodů. Podruhébyl zatčen v listopadu 1971 v souvislosti s letáky vyzývajícími k bojkotu voleb. Běhemprocesu v létě 1972 prohlásil, že smyslem jeho života je bojovat proti diktatuře – ve vězenípak prožil následující čtyři roky. Po návratu v říjnu 1976 se navzdory podlomenémuzdraví stal jedním z iniciátorů VONS a angažoval se v počátcích Charty 77. V květnu 1979byl znovu zatčen a teprve poté přijal „nabídku“ (rozuměj ustoupil estébáckému nátlaku)k vystěhování na Západ.Pro formování protikomunistické opozice v sedmdesátých letech bylo rozhodujících prvníchpět šest roků po okupaci. Především se během nich ukázalo, že společnost nebude – takjako po únoru 1948 – ovládána terorem, který by se týkal širokých mas, že znovu nevzniknoutrestanecké tábory a kriminály nezaplní tisíce obětí politických procesů. Situace by sespíš dala s potřebnou dávkou zjednodušení charakterizovat tak, že vedení KSČ učinilo (popočátečních masových čistkách a vyhazovech ze zaměstnání) společnosti jakousi nabídku:veřejný život se vrátí zcela pod kontrolu partajního aparátu, skončí krátkodobé víceméněvolné cestování na Západ a svoboda projevu. Nezačne plošný teror, „pouze“ se obnoví šikanav každodenním životě a soustavné „fízlování“. Kdo nebude příliš vyčnívat a půjde spořádaněs většinou (to znamená přijme podmínky), bude žít v klidu a v zásadě v dostatku. Kdo budedělat potíže (stěžovat si, kritizovat podmínky), přijde o práci, jeho děti nebudu moci studovat,jeho život budou provázet komplikace atd. Kdo se bude bouřit a otevřeně vystupovat protivládě a jejím příkazům, například ve spojení se „silami kapitalistického Západu“, toho mohoučekat ještě větší potíže, počínaje pozvánkami k výslechům na StB a konče vězením.Logicky se rovněž změnilo prostředí, z něhož mohlo nejspíš vzejít (a nakonec také vzešlo)jádro opozice: podrývání režimu se nedalo čekat od armády ani od obyčejných lidí postiženýchkomunismem kvůli třídnímu původu, ale mnohem víc od části intelektuální a uměleckéobce, která se v šedesátých letech nejviditelněji veřejně angažovala. Ti, kdo vydrželistát rovně do poloviny sedmdesátých let, tedy ti, kdo nepřijali čas od času přicházející korupčnínabídky (např. ve smyslu: projevíte režimu loajalitu a za to vám bude například dovolenopracovat ve vašem oboru), měli čím dál silnější pocit, že je zapotřebí se spojit a jednotnědemonstrovat nesouhlas, který dosud dávali najevo především jako jednotlivci. Právěz tohoto pocitu vznikla Charta 77.Charta 77Vzniku Charty 77, největší opoziční iniciativy z časů normalizace, předcházely soudní procesys undergroundovými hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe v roce1976. Tehdy se na jejich obranu propojily názorově různorodé skupiny lidí, od katolíkůa evangelíků přes zakázané liberálně nebo socialisticky smýšlející umělce a intelektuály ažpo bývalé reformní komunisty včetně exkomunistických politiků. Ukázalo se, že je možnéspojit se na obranu lidských práv – a opřít se při tom o mezinárodní pakty o „občanskýcha politických právech“ a „hospodářských, sociálních a kulturních právech“, k nimž ČSSRpřistoupila a které byly v roce 1976 zveřejněny ve sbírce zákonů. V prosinci téhož rokupodepsalo 242 občanů provolání Charty 77, v němž se konstatovalo, že práva a svobody26 | 27

zaručené v mezinárodních dohodách platí v zemi jen na papíře. Prohlášení Charty bylo datovánok 1. lednu 1977 a jeho signatáři se deklarovali jako „neformální a otevřené společenství“zastánců lidských práv „v naší zemi i ve světě“.Charta, vydávající četná prohlášení, se stala nejvýznamnější opoziční platformou pro celénásledující období a zůstala jí až do pádu komunismu. V podstatě všechny další aktivitys ní byly nějakým způsobem svázány. Zároveň však mnoho odpůrců komunismu z normalizačníchčasů Chartu 77 z ideových důvodů nepodepsalo – měli výhrady například k požadavkuvést s režimem dialog. K disidentům „nesignatářům“ patřily i desítky lidí, kteří sedlouhá léta angažovali v samizdatu, v nezávislých iniciativách či v bytových seminářích.Chartu rovněž nepodepsali mnozí disidenti „nejmladší generace“ – prostě proto, že v osmdesátýchletech už to nepovažovali za podstatné.Dnes je velmi snadné „shazovat“ odvahu tehdejšího disentu například poukazem na to, žechartisté podstupovali ve srovnání s obdobím stalinismu minimální riziko. Není to pravda,protože přinejmenším na počátku své aktivní rezistence museli předpokládat, že režim jimodpoví tvrdě – a StB tak často skutečně učinila. Podepsat Chartu 77 v druhé nebo třetí vlně(tedy poté, co se spustila mohutná propagandistická kampaň proti „ztroskotancům a samozvancům“)pak rovněž vyžadovalo velkou dávku statečnosti. Znamenalo to učinit zcela zásadní,odvážné gesto solidární s pronásledovanými chartisty a vědomě si říkat o problémy.Minimální daní za podpis byl zájem tajné policie a opakované předvolávání k výslechům,nejvyšší pak vězení nebo donucení k odchodu ze země (viz akce Asanace, zaměřená na vyhnánídisidentů na Západ). Pokud šlo o věznění odpůrců komunismu v 70. a 80. letech,bylo v mnoha individuálních případech zcela srovnatelné s první dekádou komunismu.Těžko říct, kdo na tom byl hůř a kdo měl horší kriminál – zda průměrný mukl z 50. let, kterýv trestních táborech odseděl a odpracoval sedm osm let, anebo třeba básník a kunsthistorikIvan Martin Jirous, který byl za setrvalé úsilí o zachování svobodného kulturního projevuv 70. a 80. letech pětkrát vězněn, dohromady osm a půl roku.Výbor na obranu nespravedlivě stíhanýcha další občanské iniciativy, samizdatAktivní odpor proti totalitnímu režimu se v sedmdesátých a osmdesátých letech projevovalv řadě oblastí. K nejdůležitějším iniciativám patřil nepochybně Výbor na obranu nespravedlivěstíhaných (VONS), jehož členové od roku 1978 systematicky mapovali policejnía justiční zvůli a starali se o to, aby svobodný svět znal detailně poměry v komunistickémČeskoslovensku i jednotlivé případy bezpráví. Za svou činnost byli „odměněni“ dlouhýmitresty odnětí svobody (Petr Uhl byl odsouzen v roce 1979 na pět let, Václav Havel na čtyřia půl roku, Václav Benda na čtyři roky, Jiří Dienstbier a Otta Bednářová na tři roky). VedleVONS byla aktivní řada občanských výborů za osvobození konkrétních vězněných nebotrestně stíhaných osob (např. Výbor pro propuštění Václava Havla, Jaroslava Kukala a PavlaLandovského nebo Výbor na obranu Augustina Navrátila).Protirežimní aktivity se ale nezaměřovaly jen na obranu lidských práv. Zrodily se desítkysamizdatových edic, díky nimž se vedle oficiálně posvěcené literatury zpracované cenzuroušířily i texty napsané bez dozoru nebo „ideově nevyhovující“. Rozrůstala se opozicev církvích, konaly se bytové semináře, nepovolené koncerty, svou činnost rozvíjela Jazzovásekce Svazu hudebníků ČSR. Právě na příkladu Jazzové sekce je dobře vidět mnohotvárnostodporu proti totalitě. Vznikla roku 1971 a pořádala kulturní akce včetně známých Pražskýchjazzových dnů. Počátkem 80. let se věnovala především publikační činnosti, vydávalapostupně několik bulletinů a časopisů, edici výtvarných monografií, beletrii atd. Ve druhépolovině 80. let měla asi sedm tisíc členů. Nebyla to přímo disidentská organizace, ale„vymykala se kontrole“ a režim se ji prostřednictvím tlaku Státní bezpečnosti a administrativníchopatření opakovaně pokoušel rozpustit. Šikana nejaktivnějších členů vyvrcholilav roce 1986 zatčením vedení. Dodejme, že reakce StB na nezávislé a protirežimní aktivitynebyla pokaždé stejná, i když ve většině případů měla každá občanská iniciativa pro své„zakladatele“ nepříjemné následky, ať už domovní prohlídky, zatýkání na osmačtyřicet hodin,šikanu v zaměstnání či kriminál.V druhé polovině 80. let se objevilo (už mimo chartovní „establishment“) velké množsvínezávislých iniciativ. Vznikly České děti, Hnutí za občanskou svobodu, Český helsinský výbor,Polsko-československá solidarita, Mírový klub Johna Lennona, Demokratická iniciativa,Pražské matky, Společnost za veselejší současnost. Některé iniciativy se projevovaly jakozcela vážná politická sdružení (například Demokratická iniciativa se proměnila v Liberálně-demokratickoustranu a jako první požádala ještě před listopadem 1989 o řádnou registraci),jiné měly spíš povahu recesistických spolků; ovšem v atmosféře pozdního komunismuměla i recese politický dopad: všechny občanské aktivity narušovaly „pseudořád“ reálnéhosocialismu a StB také v jejich členech právem viděla „nepřátelské živly“.Odpůrci normalizačního komunismu se navíc často angažovali v mnoha oblastech najednou:nezávislé iniciativy, církevní rezistence, monitorování případů policejní a soudní persekuce,samizdat, to všechno se v činnosti jednotlivců prolínalo. Například ostravský spisovatelJaromír Šavrda byl kvůli podomácku vyráběným knihám přepisovaným na stroji soustavněšikanován a dvakrát vězněn, signatářem Charty 77 se stal v roce 1981, po návratu z prvníhokriminálu. Z toho druhého se vrátil s podlomeným zdravím a zemřel předčasně v roce 1988.Jiří Gruntorád, vydavatel samizdatové edice Popelnice a rovněž signatář Charty, „seděl“ za samizdatv letech 1980–1984 (oficiálním důvodem bylo „podvracení republiky“) a v severočeskévěznici Minkovice se tak usilovně domáhal svých práv, že ho bachaři málem zabili. Jako dalšípříklad odvahy a odhodlané rezistence na různých frontách může sloužit katolický kněz,jezuita František Lízna: za normalizace už měl za sebou dva kriminály a jeho primiční mšesvaté se v roce 1974 zúčastnili estébáci. Lízna nedělal, že je nevidí, naopak k nim přistupovala žehnal jim: „Na přímluvu Panny Marie a svatého Ignáce, ať se z Tebe stane bojovník pro Krista, vejménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen.“ Pater Lízna si svou cestu do disentu vydláždil už jakomladík. I když byl vysvěcen na kněze, od režimu nikdy nedostal tzv. státní souhlas. Podepsalpak Chartu 77 a zapojil se do rozšiřování samizdatu, za což byl 28. září 1981 odsouzen na dvacetměsíců za „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ a za „nedovolené podnikání“a v lednu 1982 za „poškozování státních zájmů v cizině“.Konec osmdesátých let: petice a demonstraceK typickým projevům odporu a nesouhlasu spojeným s poslední fází komunismu a s nezávislýmiiniciativami patřily petice. Nebylo to jen Několik vět, petice vypracovaná chartistyv červnu 1989, v níž se žádalo propuštění politických vězňů, svobodná činnost sdělovacích28 | 29

prostředků a nezávislých iniciativ, veřejná diskuse o otázkách týkajících se historie, politikya významných investičních akcích (jaderné elektrárny) a kterou už podepisoval kdekdovčetně zpěváků populární hudby.Významnější a zcela unikátní byla například petice z roku 1987, nazvaná „Podněty katolíkůk řešení situace věřících občanů v ČSSR“, organizovaná Augustinem Navrátilem. Podepsaloji neuvěřitelných šest set tisíc lidí, zdaleka ne jen organizovaných věřících. Peticeměla jednatřicet bodů, požadujících mimo jiné odluku církve od státu, obnovení náboženskýchsvobod, obsazení biskupských stolců, zajištění přístupu církve do hromadných sdělovacíchprostředků, propuštění uvězněných kněží a laiků či obnovení řeholního života.František kardinál Tomášek zvláštním pastýřským listem apeloval na věřící, aby se podtext dokumentu podepisovali. Pro jednotlivé signatáře Navrátilovy petice neměl podpisvážnější následky – bylo jich tolik, že to perzekuci v podstatě vylučovalo. O to horší bylydůsledky pro samotného Augustina Navrátila, kterého se StB pokusila likvidovat na uzavřenémoddělení psychiatrické léčebny. Na svobodu se dostal díky úsilí výboru žádajícího jehopropuštění, aktivitě lidí z disentu i mohutným mezinárodním protestům.Jiná petice, které stojí za to věnovat pozornost, se podepisovala v říjnu 1988. Týkala se zločinůkomunismu a smrti Pavla Wonky (občanského aktivisty, který se pokoušel kandidovatve volbách, byl odsouzen navzdory velmi špatnému zdravotnímu stavu a v roce 1988 za blíženevyjasněných okolností zemřel ve vězení). Organizátoři Ivan Martin Jirous a Jiří Tichýbyli kvůli petici odsouzeni.Výčet aktivní rezistence z doby normalizace (či „reálného socialismu“) by mohl být ještědlouhý. Nezmínili jsme například série protikomunistických demonstrací, především tzv.Palachův týden z roku 1989. Demonstrací se konaly desítky, policejní jednotky je v drtivévětšině brutálně potlačily a jejich účastníci končili na policejních vyšetřovnách, nebo dokonceu soudů, odkud odcházeli s tresty za „výtržnictví“ a „pobuřování“. Demonstrace ze17. listopadu 1989 byla významná především tím, že se od ní odvíjel pád komunistickéhorežimu. Nikoli však proto, že by byla ojedinělá nebo že by byl zásah SNB proti demonstrujícímvýjimečně brutální.Poznámka autora:Považuji za slušné upozornit, že nechci fušovat do řemesla historikům. Neměl jsem ambici zachytit veškeréprojevy odporu z let 1948–1989 (přesáhlo by to mé možnosti), navíc nemohu vyloučit, že se některé popsanépřípady při podrobném odborném zkoumání archivů ukážou komplikovanější (zejména působení agentůStB v odbojových skupinách). Současně nemohu za pomalost české historiografie: téměř dvacet let po pádukomunismu neexistuje v České republice souhrnná a vyčerpávající práce o aktivním odporu proti vláděKSČ a Ústav pro studium totalitních režimů funguje de facto teprve od roku 2008.Za konzultace a připomínky k tomuto textu velice děkuji historikovi Tomáši Bursíkovi.Použitá literatura:Bartošek, Karel: Český vězeň. Svědectví politických vězeňkyň a vězňů let padesátých,šedesátých a sedmdesátých. Paseka, Praha–Litomyšl 2001.Blažek, Petr; Bursík, Tomáš: Aby se to už neopakovalo – Katalog k výstavě o dějináchsdružení bývalých politických vězňů K-231. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2008.Blažek, Petr: „Podkopávej ze všech sil dnešní režim!“ Ilegální tiskoviny odbojové skupinyZa pravdu (1949). in Paměť a dějiny I, 2007, č. 1, s. 134–161.Bursík, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Odbor archiv bezpečnostníchsložek MV ČR, Praha 2007.Gruntorád, Jiří: O nezávislých iniciativách v Československu. Reprint Xerox (samizdat),Praha 1989.Jeřábek, Čestmír: V zajetí stalinismu. Z deníků 1948–1958. Barrister a Principal, Brno 2008.Kaplan, Karel: Nekrvavá revoluce. Mladá fronta, Praha 1993.Radosta, Petr: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Egem, Praha 1993.Švehla, Marek; Kaplan, Karel: Do boje proti komunistům. Respekt X, 6. 9. 1999, č. 37, s. 9–11.Tomek, Prokop: Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech, in Securitas imperii12. Sborník k problematice 50. let. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu,Praha 2005, s. 245–278.30 | 31

A GOOD TRADITION OF DEFENDING FREEDOMNotes on those who opposed the government, apparatus and ideologyof the Czechoslovak Communist Party in the years 1948–1989.The communist government lasted so long and had so many different “stages ofdevelopment” that the forms of resistance it encountered and the risks connected withanti-communist activities naturally varied as well. Nevertheless, there is a clear lineconnecting the resistance of the 1950s and that of the so-called “normalisation” era of the1970s (following the quashing of the Prague Spring). Among other things, this is becauseresistance always demanded courage and a willingness to sacrifice a reasonably peacefullife for the sake of the greater good. In relation to the size of the country’s population,those who actually had the courage to resist were a tiny minority. It often seems that theimportance of these people is played down by society today when in fact it should be theopposite. It is necessary to finally thank these people and to recognise that their actionshave given the Czech nation a continuous tradition of activity in defence of freedom. Today,we can now use this tradition as a reference point and as a counterweight to the defeatisttradition that also existed here for many years. The following text tries to at least partiallytell the story of this good tradition.THE FIRST, MOST BRUTAL DECADEOF THE COMMUNIST REGIMEThe Za pravdu group, protest pamphlets and illegal publicationsThe illegal, mimeographed magazine Za pravdu (“For Truth”) has been preserved in thefiles of the communist secret police. The earliest issue of this publication from February1949 has this to say about the first anniversary of Gottwald’s putsch: “The communists are inpower. This is true. But it is also true that barely 30 % of the nation is in favour of their reign of terror. Itis true that the Czech nation now recognises the scourge of communism for what it really is. It is true thatthis nation is uniting to effectively fight against modern Asian barbarism, contemporary slavery, thieves,robbery, denunciation and the worst kind of brutality.” Around 70 issues of this magazine werepublished and it was written by Karel Pecka, František Šádek and Antonín Řežáb. Theyissued the following challenge to their readers “Keep fighting! You are not alone. Decent people allover the world are behind you. Don’t be intimidated by Bolshevik criminals! It’s possible that many of youhave felt the truncheons of the Bolshevik police, but ultimately victory will be ours! We shall also be free.The Czech Lands will be ours once more!”Today, these words sound poignant and pathetic. Like most lofty declarations, theyexpress unwarranted hopes. Unfortunately, in this instance, they were also accompaniedby a rather accurate appraisal of the situation. The publishers of this magazine wouldvery soon “feel the truncheons of the Bolshevik police” and they would ultimately findthemselves being condemned to serve many years in prison.In February 1949, most of the Czech nation* was undoubtedly aware of the “scourge ofcommunism”. A large number of politically motivated trials had already been held andpersecution was part of everyday life. It appears absurd to think that somebody would nothave known (or not have understood) what sort of regime was governing the country bythe end of 1948 and during 1949. It is hard to estimate today how many people at the timebelieved that the government would fall in the foreseeable future. But most of those whowanted this to happen hoped that it would be brought about by the efforts of others. Theyfollowed international political developments and thought that freedom would arrivethrough an open conflict between the West and the East. They believed that a revolt wouldsooner or later happen which they could possibly join or at least passively support.In the first months following the 1948 putsch, Czechs who protested openly against theCommunist Party government were very often completely unaware of the danger theywere exposing themselves to. For a long time, the Communist Party (KSČ) had lied aboutits intentions. At least until 1947, its official, visible policies did not differ in manyrespects from those of the other parties in the National Front (which was a coalition ofall permitted political parties and civic organisations after 1945). Initially, oppositionwas focused primarily on the distribution of pamphlets and blank leaflets (which citizenswere supposed to place in ballot boxes as a way of expressing their disagreement with thecommunism government). It was mainly young people who were involved in this activity,but the communist secret police (StB) very quickly stamped out the pamphlet campaigns.* Because of its specific situation we shall not consider Slovakia.32 | 33

In October 1948, Act No. 231/1948 of the Collection of Laws, on the protection of thepeople’s democratic republic, was approved, and this became one of the main instrumentsof judicial persecution. Forced labour camps began to be established and – as the historianTomáš Bursík puts it: “with a whole range of other measures [the KSČ] made it very obvious how itwas going to deal with all its opponents”.A lonely struggle – Prokeš and Borkovec’s attempted coup,the Žatec affairConsequently, the end of 1948 marked a watershed for active resistance to the regime.Only the bravest people (or possibly those with the biggest sense of adventure) persistedin pursuing this course or decided that it was the path they were going to follow. A typicalresistance movement did not exist in the country (if we understand this to meancoordinated action against an illegitimate regime led by a universally respected centralauthority, which is usually based abroad). Anti-communist groups were isolated and werethus effectively doomed to failure. The members of these groups were no different fromthe majority of society in terms of who they were or what they thought, but they decidedfor themselves to try and take some action against the regime. They were perhaps alsodistinguished by their willingness to wage a lonely struggle. They didn’t want to wait forsomeone else to provide their freedom. Very often they were inspired by the anti-Naziresistance movement or had direct experience of opposing the Nazis. The Prague Uprisingof May 1945 was still fresh in people’s memory and it was hoped that some army leaderswould be instrumental in bringing about a change of regime. There actually were somecoup attempts by soldiers. The most prominent of these efforts was an attempted putsch byKvětoslav Prokeš and Jaroslav Borkovec.When the communists seized power in February 1948, Major Květoslav Prokeš (who hadfought on the Western and Eastern Fronts as well as in the Middle East during WWIIand who was thrown out of the army for political reasons after the War) started to thinkabout overthrowing the KSČ government and restoring democracy in the country. Whenhe became friendly with the Prague lawyer and pre-War politician Dr. Jaroslav Borkovec,the pair of them began preparing a coup together. They wanted to temporarily entrustthe running of the country to special military units, who would be headed by the (thenimprisoned) general and leader of the Prague Uprising Karel Kutlvašr. They recruited ortried to enlist important military squadrons throughout the entire country for their planand they decided that the coup would take place three hours after midnight on 17 May1949. A few days before the planned operation, however, they learned that another groupwas also planning a putsch, but at a later date. They met with this faction’s representativeMiloš Vokurka-Borovička (who was probably a StB collaborator), but they could not findany common ground. They agreed to meet again, but on 16 May Prokeš, Borkovec andother members of their group were arrested. A huge trial began two months later in whichalmost 60 people were indicted. Prokeš and Borkovec were sentenced to death (along withfour other people) and they were executed on 5 November 1949. Their fellow conspiratorRudolf Hrbek was sentenced to life imprisonment. (He was released in 1963.) The chargeswere dropped against Vokurka-Borovička.Other coup attempts included the so-called Žatec Affair (which is also known as the “ŽatecOperation” or “Prague-Žatec”). Major Miroslav Jebavý (who had spent 16 years abroad, 10 ofwhich were with the foreign legion) played a major role in this event. After February 1948,he joined forces with Karel Sabela (who was captain of a tank brigade as well as a veteranof the Western Front) and Bohuslav Hubálek, a merchant and decorative painter fromPrague. They established contact with officers of the general staff and the national defenceministry in Prague as well as with officers of some military units. Altogether there werearound 300 people in the group. The coup was supposed to take place on 8 March 1949, butthe plot was leaked and the conspirators were arrested. Jebavý, Sabela, Hubálek and twoother plotters were sentenced to death and executed in July 1949.The extent to which these coup attempts were controlled by the secret police andmilitary counter-intelligence or the length of time they were being monitored is still notcompletely clear to this day. Of course, this does not detract from the determination andendeavour of a huge number of decent people who simply decided that they were going totake action against the regime. Similarly, it is also debatable as to whether the attemptsto overthrow the communist government in 1949 had any hope of triumphing. In view ofthe Communist Party’s powerful administrative machinery and Czechoslovakia’s absolutesubordination to Moscow, it is likely that not one of the coups would have been successful.And even if they had, the country would still have been unable to remain outside theUSSR’s sphere of influence. “Failure”, however, is a relative term. If the Czechs hadrevolted and made it clear in a wholesale manner that they did not want a communistgovernment, it could have given rise to other forms of resistance and the subsequentdecades might have turned out differently.Armed groups – Černý lev 777, Světlana, Hory HostýnskéBesides groups that tried to seize control of the state, a number of smaller, armed localorganisations also operated in Czechoslovakia. The most famous example is that of thebrothers Ctirad and Josef Mašín and their associates. This group first waited to see whethera revolt would break out before deciding to fight against communism on their own account.In the autumn of 1951, they attacked two police stations in order to acquire weapons.A National Security Corps officer was killed during both operations. A year later, they triedto obtain funds for their resistance activity by attacking a vehicle transporting workers’wages. They killed a cashier in the course of the robbery. In 1953, they decided to flee toWest Berlin and join the American army. After a dramatic escape, the brothers actuallymade it to the West with Milan Paumer. Naturally, the remaining three members of theirgroup were apprehended and sentenced to death.Other anti-communist groups included organisations like Černý lev 777 (”Black Lion 777”),which was active in the Sedlčansko and Milevsko districts. They began by accumulatingweapons and carrying out minor sabotage operations. They then gradually startedtaking tougher action. In the years 1949 and 1950, members of this group attacked twoCommunist Party secretariats with explosives. During one of the attacks, they fatallywounded an officer of the National Security Corps who had been guarding the secretariat.The secret police were quite slow in hunting down the members of Černý lev 777, but34 | 35

they eventually caught them thanks to the carelessness of an accomplice who was on theperiphery of the organisation. The group’s leaders were arrested and sentenced to death.A large number of similar groups were also active in Czechoslovakia at the time (includingSvětlana and Hory Hostýnské (“Hostýn Hills”) to name but a few). Hundreds of peoplewere involved with these organisations.From today’s perspective, attacking secretariats, communist functionaries and policestations (not to mention minor sabotage operations) can seem like irrelevant, needlesslyprovocative and excessively violent actions. In the early days of the communist regimein Czechoslovakia, however, they were important and they could be justified. Thosewho took part in the operations wanted to frighten the Communist Party machine andvarious informers. They were determined to make it obvious that not everyone waswilling to be subjugated and to accept violence against their neighbours. They strived tocomplicate the Communist Party’s practical administrative measures as much as possible.For example, it is necessary to emphasise that the Mašín brothers believed there wouldbe a war between East and West, and that their actions were only meant to prepare theway for a “great conflict”.Groups linked with Western secret services,cross-border undercover agents and spiesThe activity of intelligence-gathering groups and armed organisations overlapped in places.Their members were motivated by similar things, such as a hatred of totalitarianism andtheir belief that it was necessary to support the democratic world, which would ultimatelydestroy the Soviet empire or at least liberate its colonies. One important espionageorganisation with links to the West revolved around the figure of Tomáš Oliva (whose realname was Jan Brejcha).As a young man, Brejcha had escaped from forced totalitarian labour in Germany and joinedthe RAF. He returned to the country after the War, but emigrated in 1949. He reappeared inCzechoslovakia in 1950 as a British secret service agent. According to StB documents, in themiddle of the year 1950, he recruited a large group of people in Prague and south Moravia.They gathered information for the British whilst also harbouring and supporting their agentsin Czechoslovakia. They operated and concealed transmitters, and helped couriers and refugeesget across the border. Brejcha’s accomplices included ordinary citizens. The StB managed tobreak up the group, but they were unable to apprehend all its members.Leopold Doležal is an example of the kind of person who took part in the espionage, and hisstory illustrates the sort of risks that people like him took. He was a senior officer in theNational Security Corps and was also a member of the Communist Party. In June 1950, Doležalmoved a transmitter from one hiding place to another with the help of his fellow police officerTomáš Hradský. He also hid the British agent Josef Kolísko in his home for 14 days and gavehim information on the StB before subsequently finding him a new place of refuge. He wasarrested in November 1950 but did his utmost to hold out for a long time under interrogationso as to enable the other members of the group who were still at large to escape abroad. Doležalwas subsequently sentenced to death and executed on 30 August 1952.Hundreds of people in Czechoslovakia collaborated with Western secret services at that time.One group who deserve a special mention are cross-border undercover agents (sometimescalled couriers) such as Ota Rambousek. He fled to the West after 1948 and became an agentof the American secret service (CIC). He returned to Czechoslovakia on foot and relayedinformation from local sources. He managed to cross the border 14 times altogether beforebeing arrested. He was sentenced to life in prison in 1950. People like the brothers Jiří andJosef Zenáhlík worked for the French. The communist secret police (StB), however, locatedJosef’s transmitter and both brothers were sentenced to life imprisonment in 1953.Cross-border undercover agents ran huge risks. The Czechoslovak security services guardedthe borders with ever-increasing professionalism and the agents could never be surewhether the people they relied upon for help and cooperation were being monitored by theStB or if they were informers.Fighting the regime as part of the struggle for religious freedomIt is not possible in this text to describe all the anti-communist resistance that took placein the years 1948–1955 (from the communist putsch up to the time when most opponentsof communism had been “pacified”). For example, right after February 1948, thecommunists refused to accept a number of clergy, particularly Roman Catholics (naturallythis also applied to members of the Catholic lay community). Many of these people foughtprimarily for their faith, but this also meant that they battled for the principle of freedomand therefore they were also attacking the very essence of the totalitarian state and itscommunist ideology.The Communist Party only formally recognised religious freedom. It viewed the CatholicChurch, which had several million adherents after the War, as its strongest “enemy on thehome front”. In its eyes, the Church was a compact, influential and ideologically powerfulcommunity, which was also naturally allied to the West. As early as June 1948, PresidentKlement Gottwald declared that it was necessary “to cut the Catholic Church off from theVatican… it is essential to neutralise the Church and to put it in our hands so that it serves the regime”.Consequently, the party soon began systematically destroying traditional religious lifeand the Church hierarchy. The Church was supposed to operate in accordance with statedirectives. Official propaganda relentlessly attacked the Vatican and the Church’s mostimportant representatives (who were interned or thrown into jail after several trials).They then gradually replaced these people with collaborators.From the outset, the Church defended itself in many ways. For example, in June 1949, Czechand Slovak bishops sanctioned an extensive pastoral letter entitled “Czechoslovak BishopsCall on the Faithful in a Time of Great Trial”. Among other things, this document enumeratedthe prerequisites necessary for preserving the freedom of the Church (the right of thefamily to raise and educate children, independent Christian teaching in schools and otherinstitutions, the right to congregate in free associations, the required number of Churchschools, etc.). The communists reacted to the pastoral letter by interning Archbishop JosefBeran and launching a number of repressive measures. Secret police went from parish toparish and confiscated the missive. Up to that time it had been distributed in secret. Priestswho read the document in church despite the risk ended up behind bars.36 | 37

Opposition to the suppression of the Church and religious freedom can be best illustratedby some specific examples. The theologian and priest Oto Mádr returned to Czechoslovakiain 1949 after studying in Rome. He refused to teach at a theological faculty controlledby communists and began organising groups of young Christians. Mass was said at theirmeetings and discussions were held about the situation in the Church and in society. Thesecret police began monitoring Mádr, whom they viewed as someone who was disturbingthe peace. Mádr was arrested in 1951 after an unsuccessful attempt to flee the country,and he was sentenced to life imprisonment a year later. He continued his activistactivities after his release in 1966 and he fought against the regime throughout the entirenormalisation era. Felix Maria Davídek was another priest who constantly opposed thesystem in the interest of freedom and for the benefit of his neighbours. He later becamea bishop in the underground Church. Davídek was ordained as a priest in 1945 and inSeptember of that year he was assigned to the parish of Horní Štěpánov near Boskovice. Anillegal faculty of philosophy was established in 1950 thanks primarily to the Dominicansin Olomouc. Its students officially attended Comenius University, but it was actuallyFather Davídek in Štěpánov who was in charge of their education. He was arrested in April1950, but he escaped and hid from the police before subsequently trying to flee to the West.He was re-arrested and sentenced to 24 years in jail for a series of “criminal acts”. Davídekwas released in 1964 and he soon began to build a secret, parallel Church organisationindependent of the communist regime. This church attracted hundreds of adherents.conditions in their workplaces. In the same period, prisoners rioted in camps at Vojnanear Příbram, Leopoldov and other detention facilities. In June 1956, 12 brave women(including Růžena Vacková and Dagmar Skálová) wrote letters addressed to the UNSecretary-General Dag Hammarskjöld. (They had learned about his planned visit toCzechoslovakia in the newspapers). In the letters, the women outlined what had befallenthem since 1948 and described their situation in prison. Naturally, these letters neverreached their intended recipient. Moreover, the people who wrote them definitely didnot expect their “complaint” to go unpunished.Opposition in the prisons and especially in the streets could not turn the situation aroundin the country and probably could not even influence it in a significant way. By the mid-1950s, the totalitarian regime was already so firmly established in Czechoslovakia thatprobably nobody contemplated rising up against it. Hopes of liberation from the Westhad faded. The groups of saboteurs had either been broken up by the secret police or hadceased their operations. The Communist Party succeeded in decimating the “old” nationalelite and actually finished what the Nazis had started. Ninety percent of those who hadthe courage to rebel (or who could be expected to do so) ended up in jail, work camps,forced labour facilities or on the gallows. Failing this, they fled abroad. Opposition to theestablishment only manifested itself sporadically (if we overlook the situation in prisons),and resistance increasingly shifted to the intellectual sphere.Street demonstrations in 1953 and prison revoltsWith regard to the most brutal phase of Czechoslovak communism, it is necessary tomention at least two examples of opposition to the regime. The first was a mass protest.In 1952, the Communist Party leadership decided to implement currency reform. It wasa strictly confidential decision. This was not surprising because it was to result in theimpoverishment of the entire population. Every Czechoslovak citizen had the right toexchange 300 of the old koruna for 1 new koruna at a rate of 5 : 1. Further sums could beexchanged at a rate of 50 old koruna for a 1 new unit of currency. Workers reacted quicklyand spontaneously to the measure. From 1 to 5 June 1953, strikes were held at 129factories and this developed into anti-government street demonstrations in four largecities. 20,000 people participated in the protests in Plzeň. They occupied the town hall andthe radio station. The protests were only suppressed with the aid of rapidly mobilised armyand police units. According to data received at the time by the Communist Party leadership,the historian Karel Bartošek calculated that 472 strikers were arrested.The second example pertains to revolts and protests in labour camps and prisons. Like the“religious resistance”, this concerned a separate issue, which nonetheless was naturallypart of the “roll call” of conscious opposition to the communist regime. The riotingprisoners were demonstrating for the right of every person to retain their dignity, even ifthey were “class enemies” and “reactionaries” surrounded by armed prison guards.In May 1954, 60 women in Pardubice prison went on hunger strike as an act of defianceagainst the conditions in which they were forced to live. Another hunger strikewas launched in September 1955 and more than one hundred female prisoners tookpart. They were protesting against their poor diet, abuse by prison wardens and bad38 | 39

THE 1960s – INTERMEZZOThe last person to take up arms against communism in Czechoslovakia was executed on17 November 1960. The former boy-scout Vladivoj Tomek began various anti-governmentactivities while he was still a grammar school student. When he and some friends decidedthey wanted to acquire some weapons in 1952, they attacked a two-man army patrol. A gunbattle ensued and the soldiers were injured. One of them later died. The secret police didnot track down Vladivoj Tomek and his friends at the time and they were not apprehendeduntil 18 December 1959. Tomek was subsequently sentenced to death. The attorneygeneral’s office concluded that his “attitude during the investigation of the entire case and hisinitiative in committing crimes against the state showed him to be… an enemy of the workers whowould continue to be a threat to the social fabric of the people’s democracy and human lives if he wereallowed to remain in human society”. Consequently, “it was in the interest of the common good for thisdangerous perpetrator of such serious crimes to be removed forever from human society”.In the same year (1960), an amnesty was declared in Czechoslovakia, which resulted inalmost 6,000 victims of political trials being released from jail. Another amnesty in 1962freed 2,500 people. The remaining 3,000 or so political prisoners were not released until 1968.We shall not describe the events of the 1960s, particularly the so-called Prague Spring,here. Nevertheless, we shall mention a few things that are often forgotten when peoplereflect on this period. First, the Communist Party machinery had nothing in common witha democratic organisation. It’s conceivable that none of the reformist communists of thattime seriously considered it possible for democracy to be restored in the country and forfree competition between political parties to be re-introduced. It’s likely that none of themseriously contemplated the abolition of the “Communist Party’s leading role”, which wasenshrined in law. The rehabilitation of political prisoners from the 1950s was not approveduntil the spring of 1968, and only a fraction of those affected lived to see it. Secondly,intellectuals cannot be excluded from the list of those who opposed the communists.Although, they did not take up arms or attack Communist Party secretariats, they usedthe freer circumstances of the 1960s to promote free thinking, which was not shackled byideology. (Later, they were also often important dissidents during Gustav Husák’s so-callednormalisation era after the Soviet invasion).The short period of relative freedom ended on 21 August 1968 when the country wasinvaded by Warsaw Pact troops.NORMALISATION AND HUSÁK’S“REAL SOCIALISM”Protest suicidesThe restoration of the communist police state supported by Soviet tanks effectivelybegan on 21 August 1968. The Soviet army remained in the country, officially at theparliament’s request. The more liberal conditions remained in place a while longer, butthe upsurge of national feeling that prevailed during the first days of the occupation wasgradually eroded within a few months.It is probably hard to find more heroic acts connected with the protests againstthe restoration of totalitarianism, the collaboration and cowardice of politicalrepresentatives, and the fact that most of society began to resign itself to thesituation than the suicides of Jan Palach and later Jan Zajíc. Palach set himselfalight on Wenceslas Square on 16 January 1969 and his funeral turned into a massivedemonstration. Jan Zajíc, who is not mentioned so often, also committed the same act onWenceslas Square on 25 February of the same year. He left a note behind, which amongother things made the following appeal to his fellow citizens: “Because our life has fallenback into the same old rut despite Jan Palach’s actions, I have decided to awaken your consciousnessas TORCH no. 2… I have taken this decision so that you can come together in earnest and not allowyourselves to be weighed down by some dictators! … I urge all of you who are affected by my actionsand who don’t want there to be any further victims to heed this call! GO ON STRIKE! FIGHT! THOSEWHO DON’T FIGHT CANNOT WIN! I am not only talking about an armed struggle. Let my torchset your hearts on fire and illuminate your minds! Let my torch light up the road to freedom and toa joyous CZECHOSLOVAKIA! We have had two chances and we squandered both of them. I am creatinga third opportunity. DON’T THROW IT AWAY! This is the only way in which I shall live on.”Palach and Zajíc’s suicides of protest were of enormous importance, even though mostpeople were unable to live up to their legacy.The beginnings of dissentCzech society was in a critical situation in the first half of the 1970s and gradually wentinto an increasingly deep decline. But, of course, even in this period, it is not true thatthe nation simply bowed its head and accepted the status quo without exception. Thispoint is well illustrated by the story of the sociologist Rudolf Battěk. Battěk never wasa communist. He did not participate in elections, but instead finished his studies andup to 1968 he alternated between working as a labourer and as a skilled professional.In 1968, he became a co-founder and honorary spokesman of the Klub angažovanýchnestraníků (“Club of Non-Aligned Volunteers”). He was co-opted as a deputy to the CzechNational Council on behalf of this organisation. Battěk was stripped of his immunity inSeptember 1969 and immediately arrested. He was divested of his parliamentary mandateand spent a year in an interrogation facility. He was arrested again in 1971 for organisinga pamphlet campaign against communist elections and was subsequently sentenced to40 | 41

three and a half years in jail. Despite his long imprisonment, he later signed Charter 77and in 1978 became a founding member of the Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných –VONS (“Committee for the Defence of the Unjustly Persecuted”).The first five or six years following the occupation were to prove crucial in shapinganti-communist opposition in the 1970s. First and foremost, it became apparent duringthese years that society would not be ruled by mass terror as it was after February 1948.No labour camps and jails full of thousands of victims of political trials would be reestablished.No widespread reign of terror would be launched. Instead, people would “only”be subjected to daily harassment and a systematic network of informers. Anyone who didnot stand out and who went along with the majority in an orderly manner (i.e. anyonewho accepted the situation) could live in peace and would essentially have enough toget by. On the other hand, anyone who made trouble (by complaining or criticising theconditions in which they had to live) would lose their job. Their children would not beable to study and their lives would be made more difficult, etc. Anyone who rebelled andopenly opposed the government could expect even bigger trouble, beginning with policeinterrogations and ending with a prison sentence.Logically, the milieu that was most likely to produce (and which ultimately did give riseto) hardcore opposition also changed. It was no longer possible to expect the regime to beundermined by the army or ordinary people affected by communism because of their classorigin. Instead, this was much more likely to come from the ranks of intellectuals andartists whose involvement in public activism had been the most visible during the 1960s.Charter 77Charter 77 was the largest opposition initiative of the normalisation era and it waspreceded by the trials of musicians from the underground rock band The Plastic People ofthe Universe in 1976. At the time, a diverse group of people came to the musicians’ defence,ranging from members of both the Catholic and Evangelical faiths to banned liberaland socialist-leaning artists and intellectuals as well as former reformist communists(including ex-communist politicians). This initiative showed that it was possible to defendhuman rights on the basis of international treaties on “civil and political rights” as well ason “economic, social and cultural rights”, which the Czechoslovak Socialist Republic hadsigned up to and which were published in the statute books in 1976. In December of thesame year, 242 citizens signed the Charter 77 proclamation, which stated that the rightsand freedoms guaranteed by international agreements should not only exist on paper inthe country but should actually be implemented. The Charter declaration was dated 1January 1977 and its signatories described themselves as an “informal and open associationof people” defending human rights “in our country and throughout the world”.The Charter group issued numerous statements. It became the most important oppositionplatform throughout the entire period that followed and it remained so right up to the fallof communism. Essentially, all other dissident activities were connected with it in someway. At the same time, however, many opponents of communism from the normalisationera did not sign Charter 77 for ideological reasons. For example, some of them hadreservations about its demand to enter into dialogue with the regime. Dissidents whowere “non-signatories” included people who for many years had been involved in samizdatpublishing activities, independent initiatives or in organising seminars and discussionsin people’s homes. The Charter was also not signed by many dissidents from the “youngergeneration”, simply because they did not deem it necessary in the 1980s.The Committee for the Defence of the UnjustlyPersecuted and other civic initiatives, samizdatActive opposition to the totalitarian regime manifested itself in a number of areas duringthe 1970s and 80s. One of the most important initiatives was undoubtedly the Výbor naobranu nespravedlivě stíhaných – VONS (“Committee for the Defence of the UnjustlyPersecuted”). From 1978 onwards, its members systematically mapped police and judicialabuses. They also ensured that the free world was given detailed information on conditionsin communist Czechoslovakia and on individual cases of injustice. They were “rewarded”with long prison terms for their activities.Anti-regime activities, however, did not simply focus on defending human rights. Severaldozen series of samizdat publications were issued. This ensured that texts written withoutsupervision or which were “ideologically inappropriate” were distributed in addition toofficially sanctioned literature that had been passed by the censor. Opposition spread inChurch circles and seminars were held in people’s homes. Unauthorised concerts wereorganised, and the Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR (Jazz Section of the Czechoslovakmusicians’ union) also developed and extended is activity. The Jazz Section is a goodexample of the multifaceted nature of opposition to totalitarianism. It was established in1971 and organised cultural events, including the well-known Prague Jazz Days festival. Atthe start of the 1980s, it primarily devoted itself to publishing activities, issuing severalbulletins and magazines, editions of art monographs, literature etc. It had around 7,000members by the mid-1980s. It was not an openly dissident organisation, but it “defiedsupervision” and the regime repeatedly used police pressure and administrative measuresto try and disband it. The harassment of the group’s most active members culminated inthe arrest of its administrators in 1986.A large number of independent initiatives appeared in the second half of the 1980s. Groupswho were established at this time included České děti (“Czech Children”), the Hnutí zaobčanskou svobodu (“Movement for Civic Freedom”), the Český helsinský výbor (“CzechHelsinki Committee”), Polsko-československá solidarita (“Polish-Czechoslovak Solidarity”),the Mírový klub Johna Lennona (“The John Lennon Peace Club”), the Demokratickáiniciativa (“Democratic Initiative”), Pražské matky (“Prague Mothers”) and the Společnostza veselejší současnost (“Society for a More Cheerful Present”). Some initiatives werecompletely serious political associations while others were more like a subversive prank.Moreover, opponents of communist normalisation were often simultaneously involved ina number of different fields. Independent initiatives, Church resistance, the monitoringof police and judicial persecution as well as samizdat publishing often all overlappedin the work of various individuals. For example, the Ostrava writer Jaromír Šavrda wassystematically harassed and twice imprisoned for producing books on a typewriter at home.He became a signatory to Charter 77 after returning from his first jail sentence. His health42 | 43

was ruined after his second term of imprisonment and he died before his time in 1988.Jiří Gruntorád published a series of samizdat publications called Popelnice (“Dustbin”)and he was also a signatory to Charter 77. He spent the years 1980–1984 in jail because ofhis samizdat activities. (The official reason was for “subverting the state”.) In Minkoviceprison in north Bohemia, he demanded his rights so vigorously that the prison guardsalmost killed him. The Jesuit priest František Lízna is another example of the courageousand determined resistance that was shown on various fronts. He signed Charter 77 andwas also involved in the distribution of samizdat literature. On 28 September 1981, he wassentenced to 20 months in prison for this as well as for the “theft of socialist property”and “unauthorised business activities”. In January 1982, he was sent to prison again for“damaging the interests of the state abroad”.The end of the 1980s: petitions and demonstrationsPetitions were a typical expression of opposition and protest connected with the last phaseof communism and independent initiatives. For example, this included a petition in 1987called “Incentives for Catholics to Resolve the Situation Concerning Religious Citizens”,which was organised by Augustin Navrátil. Incredibly, this was signed by 6,000 people,many of whom were certainly not adherents of organised religion. The petition contained31 points, which among other things demanded the separation of the Church from thestate, the restoration of religious freedom, the appointment of bishops, Church accessto mass media, the release of imprisoned priests and lay people, as well as the renewalof monastic life. Signing Navrátil’s petition had no serious consequences for individualsignatories. There were so many of them that persecution was essentially not feasible. Theconsequences for Augustin Navrátil himself, however, were not so good. The communistsecret police tried to remove him to a secure psychiatric facility. He was eventually set freethanks to the efforts of a special committee set up to demand his release, the activities ofdissidents, and a huge international outcry.Author’s note:I consider it important to point out that I am not trying to “dabble” as a historian. I had no desire tooutline all expressions of resistance from the years 1948–1989. (This would have been beyond me in anycase.) Moreover, I cannot deny that some of the cases described herein could prove to be more complicatedupon closer analysis (particularly with regard to the activities of secret police agents in resistancegroups). At the same time, I cannot be held accountable for the tardiness of Czech historiography indealing with this issue. Almost 20 years after the fall of communism in the Czech Republic, no exhaustiveand comprehensive work has yet been done on the active resistance to the Communist Party that existedduring the relevant period. The Institute for the Study of Totalitarian Regimes has effectively only beenoperating since 2008.I am extremely grateful to the historian Tomáš Bursík for his comments and consultations concerningthis text.This is an abridged English version of the original Czech text.Another petition that deserves attention was signed in October 1988. This documentconcerned the crimes of communism and the death of Pavel Wonka (a civil rights activistwho tried to stand for election and who was sent to prison despite his very poor health).He died in jail in 1988 in circumstances that have never been properly explained. IvanMartin Jirous and Jiří Tichý were given jail terms for organising the petition.The roll call of active resistance during the normalisation period (or the era of supposed“real socialism”) could be even longer. For example, we have made no mention of a seriesof anti-communist demonstrations held primarily during the so-called Palach Week(marking the anniversary of Jan Palach’s death) in 1989. Dozens of demonstrations wereorganised. The police brutally suppressed most of them and the demonstrators ended up ininterrogation facilities or were even brought before the courts, where they were punishedfor the crimes of “sedition” and “disorderly conduct”.44 | 45

TI, KTEŘÍ VZDOROVALITHE PEOPLE WHO RESISTED

KAREL KUKAL* 1927, PrahaKAREL PECKA* 1928, Kližská NemáJako skaut a mladý národní socialista se po „Vítězném únoru“ podílel na šíření protikomunistickýchletáků. V červnu 1948 byl zatčen a odsouzen na sedm let, mj. kvůli padělání komunistickýchlegitimací, které se předávaly lidem tajně se vracejícím ze Západu. Dne 15. října 1951 se zúčastnilhromadného útěku vězňů ze šachty poblíž Horního Slavkova. Po dopadení dostal dalších dvacet pětlet, na svobodu vyšel v roce 1962.Po maturitě v roce 1948 začal vydávat cyklostylovaný protikomunisticky orientovaný politickokulturníčasopis Za pravdu. O rok později se rozhodl, že už v ČSR nechce žít, a pokusil se přejíthranice do Německa. Byl zatčen a kvůli šíření časopisu a pokusu o odchod ze země ho soud poslalna jedenáct let do vězení. Na svobodu vyšel v prosinci 1959.As a boy scout and young national socialist, he participated in the distribution of anti-communistpamphlets after the communists’ “Victorious February” putsch in 1948. He was arrested in June1948 and sentenced to seven years in jail. Among other things, his offences included forgingcommunist identity cards, which were given to people secretly returning from the West. On 15October 1951, he took part in a mass prison break from a shaft near the Horní Slavkov mining area.A further 25 years were added to his sentence when he was eventually caught. He was freed in 1962.After graduating from secondary school in 1948, Karel Pecka began publishing a mimeographed anticommunist,political and cultural magazine called Za pravdu (“For Truth”). A year later, he decidedhe no longer wanted to live in the Czechoslovak Socialist Republic and he tried to cross the borderinto Germany. He was arrested and a court sentenced him to 11 years in prison because he hadcirculated his magazine and tried to leave the country. He was released in December 1959.48 | 49

IVAN KIESLINGER* 1928, PrahaBOHUSLAV HUBÁLEK* 1903, Vysoké MýtoJako mladý skaut se zapojil do protinacistického odboje. Po únorovém převratu distribuoval letákovýčasopis Svobodný zítřek, byl zatčen a odsouzen k šesti měsícům vězení. Po propuštění se připojil keskautské skupině Dagmar Skálové, která se účastnila příprav nezdařeného převratu s cílem svrhnoutvládu KSČ. Byl opět zatčen a odsouzen k šestnácti letům vězení. Roku 1954 mu byla udělena milost,protože těžce onemocněl (pravděpodobně následkem týrání).Dekorační malíř a obchodník, který za nacistické okupace působil v podzemním hnutí a v květnu1945 se účastnil Pražského povstání. Po únoru 1948 mu byl znárodněn majetek. Hubálek se pakzapojil do činnosti převážně vojenské odbojové skupiny kolem majora Miloslava Jebavého, kteráplánovala ozbrojený převrat. Po zatčení byl odsouzen k trestu smrti za vyzvědačství a velezradua 18. července 1949 byl popraven.Ivan Kieslinger joined the anti-Nazi resistance as a young boy scout. After the communist pursch inFebruary 1948, he distributed a pamphlet-magazine called Svobodný zítřek (“A Free Tomorrow”). Hewas arrested and sentenced to six months in prison. After his release, he joined the Dagmar Skálováscout group, which took part in preparations for an unsuccessful coup aimed at overthrowing thecommunist government. He was arrested once more and sentenced to 16 years in prison. He wasgranted clemency in 1954 because he had become seriously ill, probably as a result of maltreatment.Bohuslav Hubálek was a member of the underground resistance movement during the Nazioccupation and he took part in the Prague Uprising of May 1945. After February 1948, his propertywas seized by the state. He then joined a predominantly military resistance group headed byMiloslav Jebavý, who planned an armed takeover of the country. He was apprehended and sentencedto death by a court for espionage and treason. He was executed on 18 July 1949.50 | 51

KAREL SABELA* 1917, Český TěšínKVĚTOSLAV PROKEŠ* 1897, Zábřeh-RudolfovVeterán ze západní fronty druhé světové války, příslušník čs. jednotek v Británii, oceněný mnohavyznamenáními. Roku 1946 vstoupil do KSČ a stal se kapitánem u 21. tankové brigády v Žatci. Poúnoru 1948 se jako člen skupiny kolem majora Jebavého podílel na přípravách vojenského převratu.Byl odsouzen jako vyzvědač a velezrádce a 18. července 1949 byl popraven.Roku 1939 odešel do ilegality a jako důstojník zahraničních armád se pak zasloužil o osvobozeníČeskoslovenska. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády a vedl pak spolu s Jaroslavem Borkovcemskupinu, která organizovala svržení vlády KSČ. Byl prozrazen a spolu s čtyřmi přáteli odsouzen zavelezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Poprava se konala 5. listopadu 1949.Karel Sabela was a veteran of the Western Front during the Second World War. He was a member ofCzechoslovak units based in Britain and he was decorated many times. He joined the CommunistParty in 1946 and he became a captain in the 21st Tank Brigade in Žatec. After February 1948, heparticipated in preparations for a military takeover as a member of the resistance group headedby Major Miloslav Jebavý. He was convicted of espionage and treason, and was executed on18 July 1949.Květoslav Prokeš went underground in 1939 and he took part in the liberation of Czechoslovakia asan officer in the Allied forces. He was thrown out of the army after February 1948. Together withJaroslav Borkovec he led a group that plotted to overthrow the communist government. He wasbetrayed and sentenced to death with four friends for treason and espionage. Prokeš was executedon 5 November 1949.52 | 53

JAROSLAV BORKOVEC* 1906, JaroměřRUDOLF HRBEK* 1909, SkalicePředválečný funkcionář národně demokratické strany se za války zapojil do odboje, byl zatčena odsouzen ke třiceti letům vězení. Po porážce nacismu se už do politiky nevrátil a živil se jakoprávník. V roce 1948 se seznámil s Květoslavem Prokešem a začali připravovat svržení vlády KSČ.Za velezradu a vyzvědačství byl odsouzen k trestu smrti. Zemřel na popravišti 5. listopadu 1949.Právník a policista, koncem války zatčený gestapem. Po osvobození působil na policejním ředitelství.Poté, co jej komunisté v roce 1948 z policie propustili, připravoval spolu s Květoslavem Prokešema Jaroslavem Borkovcem státní převrat, při kterém měl mít na starosti ovládnutí policejních složek.V červenci 1949 byl za velezradu a vyzvědačství odsouzen na doživotí, vězení opustil roku 1963.Jaroslav Borkovec worked as an official for the National Democratic Party before WWII. He joinedthe resistance during the War but was arrested and sentenced to 30 years in prison. He did notreturn to politics after the Nazis were defeated, but made his living as a lawyer. In 1948, hemet Květoslav Prokeš and they began preparations to overthrow the communist government.He was sentenced to death on charges of treason and espionage. Borkovec was executed on5 November 1949.Rudolf Hrbek was a lawyer and police officer who was arrested by the Gestapo at the end of the War.He worked at the country’s police headquarters after the liberation. He was later thrown out ofthe police force by the communists in 1948. He planned a coup with Květoslav Prokeš and JaroslavBorkovec. He was meant to be in charge of police forces during the takeover. In July 1949, he wassentenced to life imprisonment for treason and spying. He was released in 1963.54 | 55

DAGMAR SKÁLOVÁ* 1912, PlzeňOTAKAR RAMBOUSEK* 1923, PrahaSkautská vedoucí, odsouzená za účast v pokusu o svržení vlády KSČ, které připravovala skupinaKvětoslava Prokeše. Během puče měla spolu s dalšími skauty dělat spojku a zajišťovat lékařskéošetření. Byla zatčena a v srpnu 1949 odsouzena na doživotí. Patřila k ženám, které se vzbouřilyproti poměrům v pardubické věznici a napsaly dopisy o podmínkách věznění generálnímutajemníkovi OSN. Na svobodu se dostala roku 1965.Za války utekl z totálního nasazení a v roce 1945 se zapojil do Pražského povstání. Po komunistickémpřevratu ilegálně opustil Československo a vstoupil do služeb americké tajné služby – CIC. Jakoagent-chodec přecházel tajně hranice a přenášel zprávy. Na podzim 1949 byl zatčen a v následujícímroce odsouzen na doživotí. Z vězení vyšel v listopadu 1964.Dagmar Skálová was a scout leader who was convicted for the part she played in an attempt tooverthrow the communist government, which had been prepared by Květoslav Prokeš’s group. Duringthe planned coup, she and other scouts were meant to act as go-betweens and to arrange medicaltreatment for the wounded. She was arrested in August 1949 and sentenced to life imprisonment.She was one of a number of women who revolted against the conditions that prevailed in Pardubicejail and who wrote letters to the General Secretary of the United Nations about the conditions in theprison. She was freed in 1965.During the war, Otakar Rambousek escaped from a forced-labour facility and he took part in thePrague Uprising of 1945. After the communist putsch, he illegally fl ed Czechoslovakia and joinedthe American secret service (CIC). He secretly crossed the border as an undercover agent andrelayed intelligence. He was apprehended in 1949 and sentenced to life imprisonment the followingyear. He was released from jail in November 1964.56 | 57

VÁCLAV RŮŽIČKA* 1931, KácovJIŘINA KNAPOVÁ* 1928, Dolní StaňkovJako student střední průmyslové školy s přáteli na Kolínsku a v Posázaví tiskl a distribuoval poúnorovém převratu protikomunistické letáky. V únoru 1950, těsně před maturitou, byl zatčena odsouzen, mimo jiné za velezradu, k třinácti letům vězení. Na svobodu se dostal v roce 1958.Po únoru 1948 začala pomáhat s organizací ilegálních přechodů hranic, o rok později už lidipřeváděla na Západ sama. V dubnu 1950 ji zatkla StB a v červenci téhož roku byla odsouzenav procesu s tzv. Vinohradskou skupinou ke čtrnácti letům vězení. Na svobodu se dostala v roce 1956poté, co její rodiče požádali prezidenta republiky o milost.As a secondary student at an industrial college, Václav Růžička and some friends printed anddistributed anti-communist pamphlets in the Kolínsko and Posázaví regions after the communistsseized power in 1948. He was arrested in February 1950 shortly before his school graduation. Hewas sentenced to 13 years in jail for various offences, including treason. Růžička was freed in 1958.After the communist putsch in February 1948, Jiřina Knapová helped organise illegal bordercrossings. A year later, she herself was taking people across the frontier to the West. She wasarrested in April 1950 by the communist secret police (StB). In the subsequent trial of the so-calledVinohradská skupina (“Vinohrady Group”) she was sentenced to 14 years in jail. She was released in1956 after her parents asked the president to grant her clemency.58 | 59

LEOPOLD FÄRBER* 1928, Stará HaličJIŘINA SLÁMOVÁ* 1927, RajhradiceUž jako chlapec dělal spojku mezi protinacistickými odbojovými skupinami v Boskovicích a okolí.Po komunistickém převratu se s kamarády rozhodl v odboji pokračovat: shromáždili výbušniny, tiskliprotestní letáky a chtěli vyhodit do povětří školu Sboru národní bezpečnosti. StB je zatkla roku1950. Byl odsouzen na šestnáct let, z kriminálu vyšel v roce 1958.Cyril Sláma, manžel Jiřiny Slámové, se po roce 1948 zapojil do odbojové skupiny kolem spolupracovníkabritské tajné služby Jana Brejchy a převáděl lidi přes hranice. Jeho žena mu začala pomáhat– mj. vozila agenty k tajným vysílačkám. V říjnu 1950 byla zatčena a po více než roční vazběodsouzena k osmnácti letům vězení za vyzvědačství a velezradu (přestože měla dvě děti). Propustiliji v roce 1960.As a boy, Leopold Färber was a go-between for anti-Nazi resistance groups in Boskovice and itsenvirons. After the communist putsch, he and some friends decided to resume their resistanceactivities. They stockpiled explosives and printed protest leafl ets and they intended to blow upa school that trained the National Security Corps. He was arrested by the communist secret police(StB) in 1950 and sentenced by a court to 16 years in prison. He was released in 1958.In 1948, Jiřina Slámová’s husband, Cyril Sláma, joined the resistance group headed by the Britishsecret services collaborator Jan Brejcha. He was involved in getting people across the border. Shebegan to help him. Among other things, this involved transporting agents by motorcycle to a secrettransmitter. She was arrested in October 1950. After more than a year in detention, she wassentenced to 18 years in jail for espionage and treason (despite the fact that she had two children).She was released in 1960.60 | 61

KAREL DANĚK* 1923, KarolínBOŽENA MAJEROVÁ* 1899, ČáslavSpolu s mladším bratrem Antonínem patřil k odbojové skupině Světlana. Ve svém domě ukrývali řadulidí, které pronásledovala Státní bezpečnost. Když byli prozrazeni a StB je 29. června 1949 přišlazatknout, bránili se a při přestřelce Karel vážně zranil dva policisty. Bratři pak byli zatčeni, mučenive vyšetřovně v Uherském Hradišti a odsouzeni k trestu smrti. Zemřeli na popravišti 14. října 1950.Patřila k odbojové skupině kolem agenta britské tajné služby Jana Brejchy. Její brněnský byt sloužiljako úkryt a jedno z kontaktních míst. V říjnu 1950 ji zatkla Státní bezpečnost. V procesu nazvanémMajerová a spol. byla odsouzena k doživotnímu vězení za velezradu a vyzvědačství. Trest jí byl pozdějizmírněn na dvacet pět let, na svobodu vyšla v květnu 1960.Together with his younger brother Antonín, Karel Daněk was part of the Světlana resistancemovement. They concealed a number of fugitives from the communist secret police (StB) in theirhouse. When they were betrayed and the StB came to take them into custody on 29 June 1949 theyresisted. In the ensuing gun battle, Karel seriously injured two policemen. The brothers were thenapprehended and tortured at an interrogation facility in Uherské Hradiště. They were subsequentlysentenced to death and executed on 14 October 1950.Božena Majerová belonged to the resistance group headed by the British secret services agent JanBrejcha. Her Brno apartment was used as a safe house and as one of the group’s points of contact.In October 1950, she was arrested by the communist secret police. During a subsequent triallabelled “Majerová and Co.”, she was sentenced to life imprisonment for espionage and treason.Her sentence was later commuted to 25 years in jail. She was released in May 1960.62 | 63

VĚRA MAJEROVÁ* 1927, BrnoFELIX MARIA DAVÍDEK* 1921, ChrliceDcera švadleny Boženy Majerové, která působila v odbojové skupině kolem agenta britskétajné služby Jana Brejchy. Státní soud v Brně ji odsoudil, stejně jako její matku, za velezradua vyzvědačství. V procesu, v němž bylo souzeno celkem 26 lidí, byla odsouzena na dvacet leta veškerý rodinný majetek propadl státu. Na svobodu byla propuštěna v květnu 1960.Jako mladý kněz založil ilegální katolickou filozofickou fakultu v Horním Štěpánově u Boskovic.V roce 1950 byl se dvěma svými studenty zatčen, ale podařilo se mu utéct a pokusil se odejít naZápad. Při přechodu hranic byl zadržen a posléze odsouzen na čtyřiadvacet let. Z vězení se dostalroku 1964. Tři roky poté byl tajně vysvěcen na biskupa a začal budovat paralelní církevní strukturunezávislou na kontrole komunistického režimu, tzv. skrytou církev.Věra Majerová was the daughter of the dressmaker Božena Majerová, who worked for the resistancegroup headed by the British secret services agent Jan Brejcha. Like her mother, a state court inBrno convicted her of espionage and treason in a trial that convicted a total of 26 people. Shewas sentenced to 20 years in prison and all of the family’s property was seized by the state. VěraMajerová was freed from prison in May 1960.As a young priest, Felix Maria Davídek founded an illegal Catholic philosophy faculty in HorníŠtěpánov u Boskovic. He was arrested with two of his students in 1950, but he managed to escapeand tried to fl ee to the West. He was apprehended while crossing the border and sentenced to 24years in jail. He was released from prison in 1964 and secretly consecrated as a bishop three yearslater. He began building a so-called covert church, which was a parallel ecclesiastical structureindependent of communist control.64 | 65

JIŘÍ KRUPIČKA* 1913, PrahaZIKMUND BAKALA* 1925, LipováAbsolvent Filozofi cké a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy byl zatčen v roce 1950, kdyžse pokoušel přejít ilegálně na Západ a pronést s sebou rukopis své první knihy Člověk a lidstvo.Odsoudili ho za velezradu na šestnáct let. Roku 1955 se v příbramském lágru Vojna zapojil do tzv.nudlové aféry. Jednalo se o rozsáhlou vězeňskou vzpouru proti špatné stravě a životním podmínkámv táboře. Za účast byl potrestán zostřeným kriminálem. Na svobodu vyšel roku 1960.Člen odbojové skupiny Hory Hostýnské, kterou založili roku 1948 odpůrci komunismu, většinouprostí lidé, kolem lidoveckého politika Josefa Čuby. Vydávali letáky, opatřovali si zbraně a přepadalifunkcionáře KSČ. Spolu s dalšími členy Hor Hostýnských byl zatčen, v květnu 1951 odsouzen zavelezradu a 4. září popraven.As a graduate of Charles University’s Faculty of Arts and Natural Science, Jiří Krupička was arrestedin 1950 when he tried to cross the border illegally to the West while carrying a manuscript of hisfi rst book Člověk a lidstvo (“Man and Humanity”). He was sentenced to 16 years imprisonmentfor treason. In 1955, at the Vojna prison camp in Příbram, he was involved in the so-called “noodleaffair”, which concerned a widespread prisoners’ revolt in protest against the bad diet and poorliving conditions in the camp. He was punished for his participation in the affair by being sent toa harsher jail. Krupička was released in 1960.Zikmund Bakala was a member of the Hory Hostýnské (“Hostýn Hills”) resistance group, which wasestablished by opponents of communism in 1948. Most of its member’s were simple people who hadrallied round the People’s Party politician Josef Čuba. They distributed pamphlets, procured weaponsand attacked Communist Party officials. Bakala was arrested together with other members of theHostýn Hills group. He was convicted of treason on 4 May 1951 and executed on 4 September.66 | 67

JOSEF ČUBA* 1893, RajnochoviceKAREL PRŮCHA* 1908, KlatovyBývalý poslanec Národního výboru v Rajnochovicích, funkcionář lidové strany a zakládající členskupiny Hory Hostýnské, která různými prostředky – od vydávání letáků až po ozbrojená přepadení– bojovala proti aparátu komunistické strany. V květnu 1951 byl v monstrprocesu odsouzen k trestusmrti za velezradu. Popravili ho 4. září téhož roku.Významný představitel československého skautingu byl po roce 1948 propuštěn ze zaměstnánía zbaven všech funkcí. Věřil, že komunistický režim se brzy zhroutí, a tajně připravoval obnovuzakázaných skautských organizací. Roku 1951 byl zatčen a v květnu 1952 odsouzen na patnáctlet odnětí svobody. Z věznice ho podmínečně propustili v březnu 1959. Navzdory své vězeňskézkušenosti se pak zapojil do obnovy skautingu v roce 1968.Josef Čuba was a former National Committee deputy in Rajnochovice as well as an offi cial in thePeople’s Party and a founding member of the Hostýn Hills group, which fought the CommunistParty administration in various ways, ranging from handing out pamphlets to armed attacks.In May 1951, he was sentenced to death for treason after a mass show trial. He was executedon 4 September of the same year.As an important exponent of the Czechoslovak scout movement, Karel Průcha was thrown out ofwork and relieved of all duties after 1948. He believed that the communist regime would sooncollapse and he secretly prepared for the resurgence of banned scouting organisations. In 1951,he was arrested and he was sentenced to 15 years imprisonment in May 1952. He was released onparole in March 1959. Despite his prison experience, he subsequently got involved in the restorationof the scout movement in 1968.68 | 69

LEOPOLD DOLEŽAL* 1913, BrnoŽOFIE BOHUMILA LANGROVÁ* 1896, Slatina u BrnaJako příslušník Sboru národní bezpečnosti a člen KSČ se roku 1950 zapojil do činnosti odbojovéskupiny kolem spolupracovníka britské tajné služby Jana Brejchy. Organizace sbírala zpravodajskéinformace, pomáhala britským agentům v ČSR a vysílala zprávy na Západ. Po zatčení kryl své druhy,což mu přitížilo: roku 1952 dostal za velezradu a vyzvědačství trest smrti. Rozsudek byl vykonán30. srpna 1952.Jako generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského po únoru 1948nařídila, aby všechny novicky dostaly povolení složit řeholní sliby bez obvyklých čekacích lhůt.Čelila tak opatřením KSČ, která bránila novickám ve vstupu do řádu. V klášteře skrývala před StBkněze Oto Mádra. Roku 1952 byla odsouzena ke dvaceti letům vězení, propustili ji v květnu 1960.In 1950, as an officer in the National Security Corps and a member of the Communist Party,Leopold Doležal became part of a resistance group headed by the British secret services agentJan Brejcha. The organisation gathered intelligence, assisted British agents in the CzechoslovakRepublic and sent information to the West. He protected his comrades after he was arrested andthat made things worse for him. He received the death penalty for espionage and treason in 1952.The sentence was carried out on 30 August 1952.As the Mother Superior of the congregation of the Sisters of Mercy of St. Charles Borromeo, Žofi eBohumila Langrová decreed after February 1948 that all novices should be given permission to taketheir fi nal vows without going through the usual waiting periods. In doing this, she was defyingthe Communist Party, which had banned novices from entering the order. Langrová also hid thepriest Oto Mádr from the communist secret police. In 1952, she was sentenced to 20 years in prison.She was released in May 1960.70 | 71

JOSEF ZVĚŘINA* 1913, StřítežJOSEF ZENÁHLÍK* 1915, TáborŘímskokatolický kněz a teolog, který byl pro své protitotalitní postoje internován už za války,v letech 1942–1943. Kvůli nezávislým aktivitám mezi křesťany byl roku 1952 znovu zatčen a uvězněn.V komunistických kriminálech strávil čtrnáct let. Jako jeden z mála politických vězňů z časůstalinismu podepsal Chartu 77 a stal se významnou postavou československého disentu.Na počátku padesátých let spolupracovali on a jeho žena s francouzskou tajnou službou. Pracovals vysílačkou, kterou zaměřila Státní bezpečnost, a poté ho zatkla. Pokusila se ho využít protiFrancouzům, jimž chtěla podstrčit falešné informace, ale Zenáhlíkovi se podařilo odeslat varování.V listopadu 1953 byl za velezradu a vyzvědačství odsouzen na doživotí. Propustili ho roku 1965.Josef Zvěřina was a Roman Catholic priest and theologian, who had already been interned duringthe War from 1942 to 1943 for his anti-totalitarian views. Because of his independent activitiesamong Christians, he was once again arrested and imprisoned in 1952. He ended up spending14 years in communist jails. He was one of the few political prisoners from the Stalinist era to signCharter 77, and he became leading fi gure in the Czechoslovak dissident movement.Together with his wife, Josef Zenáhlík collaborated with the French secret service. He operateda transmitter, which was located by the communist secret police, who subsequently arrested him.They tried to use him against the French by getting him to give them false information, but hemanaged to send them a warning. In 1953, he was sentenced to life imprisonment for espionageand treason. He was released in 1965.72 | 73

JIŘÍ ZENÁHLÍK* 1921, TáborVLADIMÍR HRADEC* 1931, PoděbradyV roce 1952 působil jako poručík u pěšího pluku v Teplé. Jeho bratr Josef (spolupracovník francouzskétajné služby) ho přesvědčil, aby mu dodával vojenské informace, důležité pro západní země. JiříZenáhlík byl zatčen v květnu 1953 a poté odsouzen za velezradu a vyzvědačství na doživotí.Ze žaláře se dostal roku 1964.Narodil se v rodině legionáře. Po roce 1948 se stal členem odbojové skupiny bratří Mašínů, v níž sestaral o udržování a ukrývání zbraní. Když zbylí členové skupiny odcházeli na Západ, nepřipojil sek nim. Dne 25. listopadu 1953 byl zatčen a odsouzen k dvaadvaceti letům vězení. Odpykal si z nichpolovinu. Oba jeho rodiče byli rovněž odsouzeni – na osmnáct let.In 1952, Jiří Zenáhlík served as a lieutenant in an infantry regiment in Teplá. His brother Josef, whoworked for the French secret service, persuaded Zenáhlík to supply him with military informationthat was required by countries in the West. Zenáhlík was arrested in May 1953 and later sentencedto life imprisonment for espionage and treason. He was released from jail in 1964.Vladimír Hradec was born into a family of Czech legionnaires who had fought on the Allied side inWWI. After 1948, he became a member of a resistance group headed by the Mašín brothers. He wasgiven the task of keeping and hiding weapons. When the remaining members of the group fled tothe West, he did not join them. On 25 November 1953, he was arrested and sentenced to twenty-twoyears in prison. He served half his sentence. Both his parents were also sentenced to 18 years in jail.74 | 75

MIROSLAV HNÁTEK* 1927, PrahaJIŘÍ ŘEZÁČ* 1928, ObděnicePracoval ve strojírenské fi rmě ČKD Stalingrad v Praze a v roce 1953, několik dní po vyhlášení měnovéreformy, která ožebračila desetitisíce lidí, se připojil k dělníkům, kteří se spontánně vydali do ulicdemonstrovat proti politice KSČ. Byl kvůli tomu opakovaně vyslýchán Státní bezpečností, propuštěnz práce, strávil šest měsíců ve vazbě a nakonec byl odsouzen ke čtyřměsíčnímu trestu.Pocházel z katolického selského rodu. Na přelomu let 1948–1949 založil spolu s přítelem JaroslavemSirotkem odbojovou skupinu Černý lev 777. V roce 1949 si obstarali zbraně a výbušniny a v červencizaútočili na sekretariát KSČ v Sedlčanech. V květnu roku 1950 podnikli útok na sekretariát KSČv Milevsku. V létě 1954 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 10. února 1955.Miroslav Hnátek worked at the ČKD Stalingrad train-manufacturing plant. After a currency reform,which impoverished tens of thousands of people, was announced in 1953, he joined workers whospontaneously took to the streets to demonstrate against the Communist Party’s policies. Becauseof this he was repeatedly interrogated by the communist secret police, thrown out of work, held indetention for six months and ultimately sentenced to four months imprisonment.Jiří Řezáč came from a Catholic peasant family. Together with his friend Jaroslav Sirotek hefounded the Černý lev 777 (“Black Lion 777”) resistance group at the turn of 1948–1949. Theyobtained weapons and explosives in 1949. In July of the same year, they attacked the CommunistParty’s secretariat in Sedlčany. They carried out another attack on a Communist Party secretariat inMilevsko in May 1950. He was apprehended in the summer of 1954 and sentenced to death. Řezáčwas executed on 10 February 1955.76 | 77

JAROSLAV SIROTEK* 1923, RadešiceBOHUMIL ŠÍMA* 1928, NezdiceRoku 1944 byl uvězněn gestapem, uprchl a do konce války se skrýval. Po „Vítězném únoru“ sledovaljako soukromý zemědělec s nechutí a obavami komunistickou politiku. S Jiřím Řezáčem založilodbojovou skupinu Černý lev 777, která provedla mj. bombové útoky na dva sekretariáty KSČ. V létě1954 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Zemřel na popravišti 10. února 1955.Jeho rodiče vlastnili parní pilu, jejíž provoz byl po roce 1948 zastaven. Majetek byl Šímovýmzabaven. Vstoupil do odbojové organizace Černý lev 777 a podílel se na bombových útocích protisekretariátům KSČ v Sedlčanech a v Milevsku. Roku 1954 byl zatčen, odsouzen k trestu smrtia 10. února 1955 byl popraven.Jaroslav Sirotek was imprisoned by the Gestapo in 1944. He managed to escape and he remained inhiding until the end of the war. As a private farmer, he was dismayed and disgusted by the policiesof the new regime installed after the so-called “Victorious February” putsch by the communists.Together with Jiří Řezáč, he set up the Black Lion 777 resistance group, whose activities includedbomb attacks on two Communist Party secretariats. Sirotek was arrested and sentenced to deathin the summer of 1954. He was executed on 10 February 1955.Bohumil Šíma’s parents owned a steam sawmill. It was shut down after 1948 and its assets wereseized. Šíma joined the Black Lion 777 resistance organisation and took part in bomb attacks onCommunist Party secretariats in Sedlčany and Milevsko. He was apprehended and sentenced todeath in 1954. Šíma was executed on 10 February 1955.78 | 79

VLADIVOJ TOMEK* 1933, PrahaFRANTIŠEK LÍZNA* 1941, JevíčkoUž jako gymnazista s kamarády vyráběl a rozšiřoval protikomunistické letáky. V roce 1951 založiliodbojovou skupinu a o rok později přepadli vojenskou hlídku. Chtěli jí sebrat samopal, došlok přestřelce, a jeden z vojáků zemřel. Skupina poté přerušila činnost, ale v roce 1956 pod vlivempovstání v Maďarsku začala znovu připravovat akce proti režimu. Tomek byl zatčen v prosinci 1959a 17. listopadu 1960 popraven. Stal se posledním popraveným z politických důvodů v Československu.Římskokatolický kněz, jezuita, který za komunismu nikdy nedostal tzv. státní souhlas k výkonukněžské činnosti. Poprvé byl z politických důvodů uvězněn na sedm měsíců v květnu 1961(na protest proti perzekuci svého známého roztrhal sovětskou vlajku), podruhé v roce 1964 na rok(za pokus o útěk ze země), potřetí roku 1981 na dvacet měsíců a posléze na sedm dalších v roce 1982(především kvůli vydávání samizdatů). Patřil k prvním signatářům Charty 77.While he was still a grammar school student, Vladivoj Tomek and some friends produced anddistributed anti-communist pamphlets. They set up a resistance group in 1951 and they attackeda military patrol the following year. A gun battle broke out as they attempted to seize a machinegun and one of the soldiers died. The group then ceased its activity, but in 1956 they were inspiredby the uprising in Hungary to begin preparing further actions against the regime. Tomek wasarrested in December 1959 and he was executed on 17 November 1960. He was the last person to beput to death for political reasons in Czechoslovakia.František Lízna was a Jesuit Roman Catholic priest who never received a so-called state permit toperform priestly duties under communism. He was fi rst imprisoned for seven months in May 1961for political reasons. (He tore up a Soviet fl ag in protest at the persecution of someone he knew).The second time he was convicted, he was sent to jail for a year (for trying to escape the country).He was jailed for a third time in 1981 when he received a 20-month sentence. He was given anotherseven months in 1982. Lízna was one of the fi rst signatories of Charter 77.80 | 81

JAN PALACH* 1948, VšetatyJAN ZAJÍC* 1950, VítkovJako student Filozofi cké fakulty Univerzity Karlovy intenzivně prožíval události roku 1968 a hluboceho zasáhla okupace země vojsky Varšavské smlouvy. Když si lidé začali na novou situaci zvykat,nedovedl a nechtěl se s jejich rezignací smířit, stejně jako s kolaborací a zbabělostí představitelůKSČ. Dne 16. ledna 1969 se na protest proti okupaci a ústupkům vůči SSSR zapálil v horní částiVáclavského náměstí v Praze. Zemřel o tři dny později.Studoval Střední průmyslovou školu železniční v Šumperku. Po smrti Jana Palacha se zúčastnilprotestní hladovky a tryzny studentů u sochy sv. Václava v Praze. V den 21. výročí komunistickéhopřevratu, 25. února 1969, se na Václavském náměstí upálil ve snaze vyburcovat veřejnost upadajícído letargie k odporu proti postupující normalizaci. Zemřel po několika minutách.As a student of the Faculty of Arts of Charles University, the events of 1968 were something that JanPalach felt intensely and he was deeply affected by the Warsaw Pact occupation of Czechoslovakia.When people began to get used to the situation, he could not and would not reconcile himself tothis, unlike the collaborators and cowards who represented the Czechoslovak Communist Party.On 16 January 1969, he set himself on fire at the top of Wenceslas Square in Prague to protest againstthe occupation and the concessions made to the USSR. He died three days later.Jan Zajíc studied at an industrial college for railway workers in Šumperk. After Jan Palach’s death,he took part in hunger strikes and commemoration ceremonies held by students at the statue ofSt. Wenceslas in Prague. On 25 February 1969 – the 21st anniversary of the communist putsch inCzechoslovakia – Zajíc set himself alight in an effort to rouse the public from their lethargy andto resist the encroaching “normalisation” that was introduced after the Soviet occupation of thecountry. He died within minutes.82 | 83

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ* 1947, PrahaRUDOLF BATTĚK* 1924, BratislavaV letech 1969–1971 byla vězněna, protože se podle soudu jako členka organizace Hnutí revolučnímládeže dopustila podvracení republiky. V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 a od ledna 1985 doledna následujícího roku byla její mluvčí. Pracovala rovněž ve Výboru na obranu nespravedlivěstíhaných a podílela se na práci samizdatových vydavatelství, mj. jako členka redakční rady časopisuStřední Evropa.V roce 1968 se stal čelným představitelem Klubu angažovaných nestraníků, zakládal Výbor na obranunespravedlivě stíhaných, podepsal Chartu 77. V květnu 1969 byl zatčen za kritiku normalizačníchpoměrů a strávil rok ve vyšetřovací vazbě. V roce 1971 ho znovu zatkla StB za organizaci letákovýchakcí a soud ho poslal do vězení na tři a půl roku. V lednu 1981 byl opět odsouzen, tentokrát na pěta půl roku za podvracení republiky.In the years 1969–1971, Petruška Šustrová was imprisoned because according to the courts shehad committed the crime of subverting the state as a member of the organisation Hnutí revolučnímládeže (“Revolutionary Youth Movement”). She signed what later became known as Charter 77in December 1976, and she was a spokesperson for the Charter movement from January 1985 toJanuary of the following year. She also worked on the Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných(“Committee for the Defence of the Unjustly Persecuted”) and participated in the work ofa samizdat publishing house. Among other things, this included being a member of the editorialboard of the magazine Střední Evropa (“Central Europe”).In 1968, Rudolf Battěk became a leading exponent of Klub angažovaných nestraníků (“Club of Non-Aligned Volunteers”). He also established the Committee for the Defence of the Unjustly Persecutedand he was a signatory of Charter 77. In May 1969, he was arrested for criticising the conditionsthat prevailed during the so-called normalisation process that occurred after the Soviet occupationof Czechoslovakia and he spent a year detained in an interrogation facility. In 1971, the communistsecret police arrested him once again for organising pamphlet campaigns, and a court sent him tojail for three and a half years. He was convicted once more in January 1981. This time he got fi veand a half years for the subversion of the state.84 | 85

JIŘÍ MÜLLER* 1943, BrnoIVAN MARTIN JIROUS* 1944, HumpolecV roce 1966 vedl na Strojní fakultě ČVUT v Praze studentskou opozici, která požadovala právo navytvoření studentské organizace nezávislé na KSČ. Za své aktivity byl ze školy vyloučen a mohlse na ni vrátit až během Pražského jara, kdy patřil k předním studentským vůdcům v Praze. Odlistopadu 1971 do prosince 1976 byl vězněn za opoziční činnost, po podpisu Charty 77 byl opětpronásledován a roku 1981 trestně stíhán.Umělecký vedoucí skupiny The Plastic People of the Universe, kunsthistorik, básník, signatář Charty77 a vůdčí duch československého undergroundu byl za svou organizátorskou a uměleckou činnostodsouzen pětkrát. Ve vězení strávil osm a půl roku, z toho čtyři v nejpřísnější nápravné skupině.Poprvé šel za mříže roku 1973, naposledy roku 1988. Na svobodu se dostal až díky prezidentskéamnestii po pádu komunismu.In 1966, Jiří Müller led a student opposition group at the Czech Technical University’s Facultyof Mechanical Engineering in Prague, which demanded the right to form a student organisationindependent of the Communist Party. He was expelled from university for his activities and he wasonly able to return to his studies during the “Prague Spring”, when he became a prominent studentleader in Prague. He was jailed for his dissident activity from November 1971 to December 1976.After signing Charter 77, he was once again the victim of persecution and he was prosecuted in 1981.Ivan Martin Jirous is the artistic leader of the group The Plastic People of the Universe as well as anart historian, poet and signatory of Charter 77. This leading spirit of the Czechoslovak undergroundwas convicted fi ve times for his organising activities and artistic endeavours. He spent eight anda half years in jail, four of which were in the harshest correction facilities. He fi rst went behindbars in 1973 and the last time he was sent to jail was in 1988. He was freed thanks to a presidentialamnesty after the fall of communism.86 | 87

PETR CIBULKA* 1950, BrnoVÁCLAV BENDA* 1946, PrahaVystudoval stavební průmyslovou školu, ale pracoval převážně v dělnických zaměstnáních.Kvůli opozičním aktivitám – byl členem Jazzové sekce a signatářem Charty 77 – ho soustavněpronásledovala StB. Vydával samizdatovou edici Půjčuj, rozmnožuj, rozšiřuj. V letech 1978–1989strávil celkem pět let za mřížemi a proslul hladovkami, kterými protestoval proti vězeňské šikaně.Katolický intelektuál, jeden z hlavních představitelů protikomunistické opozice v sedmdesátýcha osmdesátých letech. Byl signatář a v letech 1979 a 1984 i mluvčí Charty 77, patřil k zakládajícímčlenům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Od května 1979 byl ve vězení za podvracenírepubliky, na svobodu vyšel roku 1983. V 80. letech vydával a redigoval samizdatový fi lozofi ckýčasopis PARAF.Petr Cibulka studied at an industrial college for construction studies, but he primarily worked inlabouring jobs. He was systematically persecuted by the communist secret police because of hisopposition activities. He was a member of the underground Jazzová sekce (“Jazz Section”) anda signatory of Charter 77. He produced the samizdat publication Půjčuj, rozmnožuj, rozšiřuj (“Lend!Copy! Distribute!”). During the period 1978–1989, he spent a total of five years behind bars and hebecame famous for his hunger strikes, which he employed to complain about maltreatment in prison.As a Catholic intellectual, Václav Benda was one of the main representatives of the anti-communistopposition in the 1970s and 1980s. He was a signatory of Charter 77 and a spokesman for theCharter movement between 1979 and 1984. He was also one of the founding members of theCommittee for the Defence of the Unjustly Persecuted. He was put in jail for subversion of thestate from May 1979 until his release in 1983. In the 1980s, he published and edited the samizdatphilosophy magazine PARAF.88 | 89

JAROMÍR ŠAVRDA* 1933, OstravaJIŘÍ GRUNTORÁD* 1952, PrahaZa normalizace se nemohl živit jako spisovatel ani jako pedagog, pracoval tedy jako skladníka věnoval se samizdatu. Byl pronásledován StB, v září 1979 byl zatčen a odsouzen za výrobu a šířenísamizdatových publikací na dva a půl roku. Z vězení se vrátil v březnu 1981 a podepsal Chartu 77.Záhy byl opět zatčen a odsouzen za pobuřování k pětadvaceti měsícům. Na svobodu se dostal v říjnu1984. Věznění mělo vliv na jeho zdravotní stav – v roce 1988 předčasně zemřel.V letech 1978–1989 řídil samizdatovou knižní edici Popelnice, v níž vyšlo asi 130 titulů.Byl signatářem Charty 77 a nežádoucí, potlačované a komunisty zakázané literatuře věnoval vlastněcelý život. V letech 1980–1984 byl kvůli samizdatu (ofi ciálně pro podvracení republiky) vězněn,mimo jiné v severočeských Minkovicích, v jednom z nejhorších kriminálů té doby.Jaromír Šavrda could not make a living as a writer or a teacher during the “normalisation” periodthat followed the Soviet occupation of our country. He therefore worked as a store man anddevoted himself to samizdat. He was arrested in September 1979, and he was convicted aftera year in detention to two and a half years imprisonment for distributing and producing samizdatpublications. He signed Charter 77 in 1981 after getting out of prison. He was soon convicted againand sentenced to 25 months in jail for sedition. Prison life took its toll on his health and he diedbefore his time in 1988.In the years 1978–1989, Jiří Gruntorád managed Popelnice (“Dustbin”) a samizdat series ofpublications, which issued around 130 titles. He was a signatory of Charter 77 who has devotedpractically his entire life to literature that was considered objectionable and which was suppressedand banned by the communists. Because of his samizdat activity (the offi cial reason was forsubverting the state) Gruntorád was imprisoned between 1980 and 1984, including in Minkoviceprison in north Bohemia, which was one of the worst jails of that period.90 | 91

MICHAL HÝBEK* 1957, PrahaDOMINIK DUKA* 1943, Hradec KrálovéJako vysokoškolský student chemie se podílel na vydávání samizdatového časopisu Vokno. Nazákladě udání byl roku 1980 zatčen a uvězněn na osmnáct měsíců. StB mu bez úspěchu nabízela,že pokud podepíše spolupráci, bude moci dostudovat. Později se jako kameraman a střihačpodílel na tvorbě Originálního Videojournalu, svobodného a necenzurovaného samizdatovéhovideomagazínu. „Protistátní materiály“ šířil až do konce 80. let.Kněžské svěcení přijal roku 1970 a už o pět let později mu byl odňat tzv. státní souhlas k duchovnísprávě, nutný pro vykonávání kněžského povolání. Poté pracoval v továrně, ale zůstal náboženskyčinný. V roce 1981 byl odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody za to, že sloužil bohoslužby bezpovolení, rozmnožoval náboženskou literaturu a pokoušel se obnovit život dominikánského řádu u nás.As a university chemistry student, Michal Hýbek took part in the publishing of the samizdatmagazine Vokno (“Window”). After being denounced, he was arrested in 1980 and sentencedto 18 months in prison. The communist secret police (StB) unsuccessfully tried to get him tocollaborate with them in return for being allowed to complete his studies. As a cameraman andeditor, he later participated in the production of Originální Videojournal (“Original Video Journal”),a free and uncensored samizdat video-magazine. He continued to distribute “anti-state materials”until the end of the 1980s.Dominik Duka was ordained as a priest in 1970. Five years later, he was stripped of his so-calledstate permit for religious practise, which was needed for performing the duties of a priest. Hesubsequently worked in a factory but he remained religiously active. In 1981, he was sentenced to15 months in prison for saying Mass without a permit, spreading religious literature and for tryingto reestablish the activities of the Dominican Order.92 | 93

FRANTIŠEK STÁREK* 1952, PlzeňPAVEL WONKA* 1953, VrchlabíOd počátku 70. let se podílel na organizaci undergroundových hudebních produkcí a na šířenísamizdatové literatury. Roku 1976 byl několik měsíců zadržován ve vazbě. Podepsal Chartu 77a o dva roky později začal vydávat samizdatový časopis Vokno. V listopadu 1981 byl obžalovánz „výtržnictví“ a soud ho poslal na dva a půl roku do vězení. V únoru 1989 byl opět uvězněn na dvaa půl roku, vysvobodila ho až prezidentská amnestie po pádu komunismu.Pro neustálou kritiku komunistického aparátu byl od roku 1981 opakovaně zatýkán StB. V roce 1982strávil pět měsíců ve vazbě, v roce 1984 ho odsoudili na čtrnáct měsíců. Po propuštění se pokusilkandidovat do Federálního shromáždění jako nezávislý kandidát. Roku 1986 byl odsouzen na dvacetjedna měsíců odnětí svobody. Na jaře 1988 byl znovu odsouzen na půl roku, protože se nepodrobilpodmínkám tzv. ochranného dohledu. Zemřel za podivných okolností 26. dubna 1988 v cele věznicev Hradci Králové.From the start of the 1970s, František Stárek took part in organising independent musicproductions and in distributing samizdat literature. In 1976, he was detained for several months.He signed Charter 77 and two years later he began publishing the samizdat magazine Vokno. InNovember 1981, he was accused of “disorderly conduct”, and a court sentenced him to two anda half years in prison. In February 1989, he was again sent to prison for two and a half years. Hewas not released until a presidential amnesty was granted after the fall of communism.For criticising the communist administration again and again, Pavel Wonka was repeatedly arrestedby the secret police from 1981 onwards. In 1982, he was held in detention for fi ve months. In 1984,he was sentenced for 14 months. After being released, he tried to run for the Federal Assembly asan independent candidate. In 1986, he was sentenced to 20 months imprisonment. In the spring of1988, he was again sentenced to a year and a half in prison for refusing to abide by the conditionsof so-called “protective supervision”. He died in mysterious circumstances in a jail cell in HradecKrálové on 26 April 1988.94 | 95

VLADIMÍR LIBERDA* 1923, MorávkaVLADIMÍR KOUŘIL* 1944, Těšetice u OlomouceStředoškolský profesor, spisovatel a signatář Charty 77, pronásledovaný za své protikomunisticképostoje. Spolu s přítelem Jaromírem Šavrdou byl v září 1982 vzat do vazby a v březnu dalšího rokuho ostravský soud poslal na dvacet měsíců do vězení pro údajné pobuřování, které mělo spočívatv šíření nepovolených literárních textů.Od roku 1972 byl členem a později jedním z vedoucích funkcionářů Jazzové sekce Svazu hudebníkůČSR, v jejích materiálech publikoval texty o jazzu. Spolu s ostatními členy výboru Jazzové sekce bylzatčen StB a v letech 1986–1987 uvězněn za svou činnost na deset měsíců s odůvodněním, že „se dopouštělitrestné činnosti nedovoleného podnikání a dluží čs. státu na daních několik milionů korun“.Z věznění si odnesl chronickou chorobu ledvin, kvůli které později odešel do invalidního důchodu.Vladimír Liberda was a secondary school teacher, writer and signatory of Charter 77 who waspersecuted for his anti-communist views. He was detained together with his friend Jaromír Šavrdain September 1982. In March of the following year, a court in Ostrava jailed him for 20 months foralleged sedition, which consisted of distributing illegal literary texts.From 1972 onwards, Vladimír Kouřil was a member of the Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR (“JazzSection of the Czechoslovak musicians’ union”), and he later became one of its senior offi cials.He wrote a number of articles about jazz in this organisation’s publications. Together with othermembers of the Jazz Section’s board of administration, he was arrested by the communist secretpolice and sentenced to nine months in prison from 1986 to 1987. The reason given for theirconviction was that they had “committed the crime of unauthorised business activity and owedthe Czechoslovak state several million koruna in taxes.” He left prison with a chronic kidney ailment,which subsequently forced him to retire with a disability pension.96 | 97

JIŘÍ TICHÝ* 1946, PrahaJANA PETROVÁ (MARCOVÁ)* 1966, ŠternberkSignatář Charty 77, mj. se podílel na šíření samizdatu a přepisoval Informace o Chartě. Po smrtiPavla Wonky sepsal s Ivanem Martinem Jirousem petici, požadující vyšetření komunistických zločinů.Za to byli v říjnu 1988 oba zatčeni, obviněni z trestného činu „útoku na státní orgán společenskéorganizace“ a odsouzeni Okresním soudem v Jihlavě k nepodmíněným trestům odnětí svobody. JiříTichý byl odsouzen na šest měsíců.Členka a mluvčí opozičního Nezávislého mírového sdružení, signatářka Charty 77. Roku 1989 bylazatčena během tzv. Palachova týdne – série občanských demonstrací, které vypukly po brutálnímpotlačení vzpomínkové akce na sebeupálení Jana Palacha. V únoru 1989 ji soud poslal na devětměsíců do vězení za údajné výtržnictví a útok na veřejného činitele.Jiří Tichý was a signatory of Charter 77. Among other things, he participated in the distribution ofsamizdat literature and he transcribed “Information about the Charter.” After the death of PavelWonka, he drew up a petition with Ivan Martin Jirous, which demanded an investigation intocommunist crimes. Both were arrested for this in October 1988. They were accused of the crimeof “attacking a state authority” and sentenced by a court in Jihlava to an unconditional sentenceof imprisonment. Jiří Tichý got six months.Jana Petrová was a member and a spokesperson of the dissident organisation Nezávislé mírovésdružení (“Independent Peace Association”) and a signatory of Charter 77. She was arrested in 1989during the so-called Palach Week – a series of demonstrations that erupted following the brutalsuppression of a commemorative event for Jan Palach, who had set himself alight in protest at theSoviet occupation of Czechoslovakia 20 years before. In February 1989, a court sent her to jail fornine months in a high-level correction facility. Her alleged crime was disorderly conduct and anattack on a public officer.98 | 99