sborník

Jiří Vaníček
technického směru od svého studenta určitou úroveň geometrických
schopností a staví na ní, mohla by očekávat jistou úroveň použití počítače
jako učební pomůcky pro učení se geometrii či počítačové grafice. Stejně
tak jako vysoké školy, existuje řada profesí, pro jejichž finální profesní
přípravu by obecný základ z oblasti počítačem podporované výuky
geometrie daný obecným školstvím byl velkým přínosem.
Nejde zde totiž pouze o mechanické zvládnutí ovládání těchto
programů, stejně jako v tradiční geometrii nejde o bezchybné a přesné
rýsování. Chápeme-li geometrii jako tu součást matematiky, která rozvíjí
představy o prostoru a tvarech, má zde právě vizuální představa, možnost
nahlédnout na situaci z různých stran, za různých vstupních podmínek, při
změně zadání úlohy velký didaktický přínos.
Počítačové modely těles, konstrukcí apod. nemohou vždy nahradit
modely reálné, trojrozměrné. Zase obrácené platí, že tyto modely nemohou
vždy demonstrovat pohyb a dynamiku nebo „nemožná“ tělesa a situace,
která podněcují fantazii a zájem dětí. Obojí tedy mají svůj přínos pro rozvoj
geometrického myšlení.
Frontální práce u počítače pochopitelně přináší obecné pedagogické a
psychologické výhody, jako je bezprostřední zpětná vazba, diskrétnost této
zpětné vazby, změna role učitele v poradce, orientace výuky na žáka (učitel
není centrem výuky, k němuž se vše upíná), vizualizace problematiky a
individualizace výuky (učitel je k dispozici žákům, kteří aktuálně potřebují
pomoc nebo konzultaci). Neměli bychom zapomenout ani na obecně
motivační funkci samotného počítače pro žáky a studenty.
Obrázek 2: Experimentální prostředí pro vyplňování roviny
pravidelnými mnohoúhelníky. Zdroj [1]
268