Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

obnovuje vodní prameny a studánky. Na první pohled se to jeví jako běžná rekonstrukce,
běžné zkrášlovací práce, až při bližším seznámením se s tamním krajem pochopíte, že jde
mnohem o víc. Jeseník bylo vždy těžko přístupné město v chudých horách, povznesení
nad přírodními podmínkami předurčnou chudobu znamenal až nápad jistého Vincenze Priessnitze
zřídit vodní lázně. S nimi se z Jeseníku stalo živé lázeňské městečko. Obnova pramenů
proto představuje nahmatávání dávného pulsu života toho místa. V Krkonoších, v Horním
Maršově, sídlí sdružení Veselý výlet – vydává knížky o historii regionu, kulturně-vlastivědný
časopis, budují tradiční a prověřené štětové cesty. Abychom viděli, že máme co do činění
spíše s hnutím než s bláznivými jednotlivci, podívejme se odtud napříč celou republikou
do Domažlic, kde najdeme Zdeňka Procházku, který ve svém Nakladatelství Českého lesa
dělá prakticky identické věci. Jen s tím drobným rozdílem, že se nevěnuje Krkonoším ale Českému
lesu a také nebuduje horské turistické stezky, zato už obnovil několik hradních zřícenin
a jednu vodní tvrz. V podobném líčení bychom mohli pokračovat ještě docela dlouho.
Setkání s takovými lidmi bývají energizující a s jistou mírou nadsázky je v jejich případě
snad možné mluvit o jakémsi fenoménu novodobého buditelství. Buditelství je komické
slovo, vyvolává nedobré asociace, protože je spojováno spíše se zaslepenou agitací. Historicky
má však toto slovo ještě jiný obsah. Když bychom se ho na základě našich zkušeností
pokusili charakterizovat, můžeme uvést tyto body:
Intenzivní zájem o svůj region, a s tím související dokonalá obeznámenost s jeho minulostí
a problémy. Přirozeným projevem zájmu o region je i zájem o jeho minulost. V Sudetech pak
člověk dříve či později přirozeně dospěje také k té německé minulosti. Je pozoruhodné, že právě
u lidí, kteří se k minulosti dostali skrze zájem o svůj region, nepředstavuje skutečnost, že se vlastně
jedná také o dějiny sudetských Němců, žádný problém. Na rozdíl od obecného pojetí dějin, kde
jejich nacionální zabarvení hraje dodnes velmi podstatnou úlohu.
Pozoruhodná nápaditost a tvořivost. Vysvětlit se dá snad jen konkrétní obeznámeností
s krajem a jeho problémy. Odtud můžou vznikat nápady padnoucí přesně na danou situaci.
Jistě, jsou to často malé projekty, ale produkují věrohodné, nezpochybnitelné výsledky.
Sebevědomí. Novodobí buditelé vědí, co chtějí a umí toho dosáhnout. Sebevědomí je
pak zajímavé především proto, že se opírá o reálnou práci. Zdá se také, že snad nejvíce právě
skrze jejich sebevědomí ze Sudet definitivně přestává být jen „území po Němcích“, ale stává
se plnohodnotně „našimi“ Sudetami, stává se územím těch, kteří v jeho prospěch dokáží
pracovat.
Schopnost spojit více lidí pro účely konkrétní iniciativy. Zdánlivá samozřejmost, kterou však
není zas tak lehké zažít.
Je to snad jediné místo, kde se v nějaké podobě můžeme setkat s ideou „obecného prospěchu“.
I když má podobu vztaženou pouze k nějakému konkrétnímu místu a ten prospěch
je tedy dílčí. Ale přesto – motivace k těmto projetkům spočívá ve snaze prospět dané obci
a kraji, je v nich myšlenka na „obecný prospěch“. (Prozrazují to často už názvy takových
sdružení: Jde o Nejdek nebo Ku prospěchu Chomutovska). Zní to možná trochu abstraktně
94