Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

muzeí, v roce 1814 bylo založeno dnešní Slezské zemské muzeum v Opavě, o dva roky
později Moravské zemské muzeum v Brně a v roce 1818 byl proklamován cíl založit české
zemské Národní muzeum v Praze. V této době muzejnictví bylo spojeno s duchem věku
osvícenství, muzea měla být skutečnými chrámy rozumu. Při jejich zakládání se nejvýrazněji
angažovala zemsky a vlastenecky cítící česká aristokracie. Hlavně v počátcích Národního
muzea v Praze to byli lidé z okolí Šternberkova, kteří zakládali přírodovědné sbírky, další
momenty zemského vlastenectví můžeme najít ale i v měšťanské společnosti, která se začíná
v 1. polovině 19. století emancipovat a snaží se dosáhnout v reprezentativní funkci úrovně
aristokracie.
Tady bych připomněl jméno Karla Josefa Eduarda Hossera, významného mecenáše právě
Společnosti vlasteneckých přátel umění. Pocházel z Ústecka, narodil se v nedalekých Ploskovicích,
školu navštěvoval ve Svádově, to je část dnešního města Ústí nad Labem. Jeho obrovská
sbírka více než 400 uměleckých děl tvoří dodnes základ sbírky starých mistrů dnešní
české Národní galerie. Daroval ji této veřejné instituci čtyři roky před svou smrtí v roce 1844
za účelem šíření vzdělání a kultury. Tento osvícený lékař se věnoval také přírodovědným
výzkumům, byl to člověk velice schopný a velice zdatný a měl i své další následovníky právě
v měšťanské a v podnikatelské veřejnosti.
Až do šedesátých let devatenáctého století muzea vycházele z premisy zemského vlastenectví,
i když právě v Národním muzeu v Praze se začaly postupně prosazovat více české
nacionální snahy proti národnímu utrakvismu, který mu byl dán do vínku na jeho počátku.
Mezi lety 1860–1890 proběhla první vlna zakládání muzeí v českých zemích, bylo jich založeno
řádově 50–60, z toho tři čtvrtiny byly založeny ve středních a východních Čechách.
Tedy v oblastech, kde se koncentrovalo české národní hnutí. V německých jazykových oblastech
Čech vznikla také řada muzeí, k nejstarším patří muzeum v Kraslicích z roku 1867, v roce
1873 to bylo muzeum v Chebu, o tři roky dříve v Karlových Varech, v roce 1873 muzeum
vzniklo v Českých Budějovicích. Tato muzea byla spíše městsky zaměřená.
Vedle toho se začaly objevovat pokusy o speciální muzea. Poprvé se podařilo ustavit průmyslové
muzeum Vojtovi Náprstkovi, když v roce 1862 položil základy svého průmyslového
muzea v Praze. Důležitým impulsem pro další rozvoj muzejnictví bylo založení uměleckoprůmyslového
muzea ve Vídni v roce 1863, které se stalo inspirací pro zakládání obdobných muzeí
v dalších místech v českých zemích. V německo jazyčných oblastech to bylo počátkem sedmdesátých
let devatenáctého století Brno, Liberec, České Budějovice a také Ústí nad Labem. Zatímco
v Brně, Liberci a Českých Budějovicích iniciátory založení muzea byly obchodní a živnostenské
komory, tak v Ústí nad Labem a na některých dalších místech byla uměleckoprůmyslová muzea
zakládána místními průmyslovými spolky. Jejich účelem bylo podpořit především rozvoj
a vzdělání v průmyslu, výrobě a v obchodu a byla velice úzce spojena se vznikajícím odborným
školstvím na straně jedné a s hospodářským výstavnictvím na straně druhé.
Velice se v procesu zakládání muzeí angažovala i skupina profesionálních historiků, kteří
absolvovali akademické studium na pražské univerzitě. Jeden z nich, významný historik
87