Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum
Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum
Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum
Sie wollen auch ein ePaper? Erhöhen Sie die Reichweite Ihrer Titel.
YUMPU macht aus Druck-PDFs automatisch weboptimierte ePaper, die Google liebt.
Technik zur Massenproduktion von Glaskurzwaren wie Lusterbehang, Perlen, Steinen und<br />
Knöpfen. Sie bildete die technische Grundlage der Gablonzer Glas- und Schmuckindustrie<br />
und wurde bis 1945 nur im Isergebirge ausgeübt. Heinz Kleinert berichtet per Hörstation<br />
aus seiner 42-jährigen Erfahrung als Ofendrücker.<br />
An zwei Probierstationen kann sich der Besucher selbst in Techniken der Gablonzer Industrie<br />
versuchen. Er wird aufgefordert, sich im Perlenfädeln mit einer professionellen Fädlerin<br />
zu messen, die eine Musterkette in 30 Sekunden fertig stellt - eine echte Herausforderung.<br />
Ein Handapparat lädt dazu ein, sog. Ringelstifte zu biegen, die als Broschennadeln Verwendung<br />
finden.<br />
In Raum 2 durchwandert der Besucher Themenboxen, Räume im Raum, die durch ihre<br />
Außengestaltung auf ihren Inhalt verweisen: Die Glasherstellung, die Entstehung des rohen<br />
Ausgangsmaterials, wird in einer mit rohen Holzbrettern verkleideten Themenbox gezeigt.<br />
Die veredelnde Bearbeitung der Glaskurzwaren finden wir in einer gläsernen Themenbox.<br />
Der prachtvolle Gablonzer Modeschmuck präsentiert sich in einem goldenen Schmuckkästchen,<br />
über dessen Rand eine Perlenkette hängt. Die Box zum Thema Tuchmacherei ist mit<br />
einem textilen Gewebe bespannt und lässt den Inhalt im wahrsten Sinn des Wortes greifbar<br />
werden.<br />
Achab Haidler, Činoherní studio Ústí nad Labem: *<br />
Hezký dobrý večer. Já nevím, kolik je nás tady česky, kolik německy, ale budu mluvit česky,<br />
protože jaksi podělit se chci, ale nějaké dlouhé přípravy jsem na to nedělal. Tuším, že vlastně<br />
celá tato konference chce nějakým způsobem ohmatat nebo pojmenovat vlastně smysluplnost<br />
toho, co v téhle krajině zůstalo. Já to vidím, díky tomu, co nosím na hlavě a díky tomu<br />
vlastně, že pracuji v divadle, velice často, že lidé mají chuť a potřebu zapomínat nebo vytěsňovat,<br />
ale že ono to dost dobře nejde, a že, a to mi odpusťte, já hluboce věřím na to,<br />
že kromě lidské paměti existuje ještě paměť krajiny a kdykoliv jde člověk tady, tak vidí celkem<br />
jasně a zřetelně, co tady žilo, i kdybychom si nakrásně vyčítali, že když jsme sem přišli my,<br />
nebo naši krátcí předkové, tak že tam to kolo po Němcích nebylo. Co mě fascinuje jako<br />
divadelníka je to, že v podstatě náš divadelní soubor je takový průtokový, že vždycky někdo<br />
přijde, zdrží se, odejde na lepší angažmá, a že všichni ti noví, kteří přichází, kteří jsou braní<br />
nebo nějakým způsobem nabíraní z uměleckých škol v Praze a často už jsou to i lidé, třeba<br />
Slováci nebo jako tedy ne přímo z České republiky, tak nějakým způsobem zavnímají tenhleten<br />
fakt, aniž by se ho nějakým způsobem lekali nebo štítili, a hlavně, a to je geniální na divadle,<br />
aby divadlo nebylo mrtvé, tak musí reagovat. Reagovat na to, čím žije krajina, čím žije okolí,<br />
čím žije člověk v té krajině. A takže nejen, jak tady bylo řečeno, že kdysi dávno jsme spáchali ten<br />
festival Wald der wilden Säue Les divokých sviní, který nějakým způsobem chtěl pojmenovat<br />
* Text se nepodařilo autorizovat, ale je celistvý ve zvukové nahrávce, tedy byl v této<br />
podobě ponechán.<br />
84