Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

jiné, které by hlouběji a v celé šíři reprezentovalo všechno to dobré i špatné, co se v českoněmeckých
vztazích v posledních staletích stalo. Je to město, které je ztotožněné s průmyslovým
rozvojem, tématem, které jsme si tentokrát vybrali jako to téma hlavní pro letošní
konferenci. Je to město a i region, který byl spjat i s uměním. Lidé jako Ernst Neuschul,
Richard Wagner a mnozí další byli v Ústí, nebyli třeba v Praze. Ale nejenom ty okamžiky
vzmachu, ale právě ty okamžiky a roky zmaru – které město to lépe symbolizuje, že ano. My
jsme se vzdali, Praha byla uchráněna, teď někdy říkám cynicky, že využívá toho, že nebyla
rozbombardována, aby ty kulisy, které nám zůstaly, využívala k přilákání turistů z celého
světa. Ústí nad Labem bylo de facto celé zničené. Čili toto město, které u nás jako jediné,
zažilo skutečně velkou zkázu za 2. světové války, město, které dostalo další rány během éry
komunismu tou nešetrnou exploatací zdejších přírodních zdrojů, je městem, které je výzvou
k tomu, aby se osvětlovaly zítřky. Město, které má ohromný potenciál, město, které se začíná
měnit. Ještě vloni, když jsme se setkávali, tak jsme ještě nemohli ani nahoru na vyhlídku
tohoto hotelu podívat se, jak je ta scenérie krásná, teď už to jde, a až sem přijedeme příště,
tak už podle těch aktivit v ulicích bude město vypadat zase jinak. S tím souvisí můj čtvrtý bod,
a to je osoba Petra Gandaloviče, zdejšího primátora. Pro mě ta jeho aktivita, ale není to
jenom jeho aktivita, že ano, to je aktivita, s kterou přišla zdejší univerzita, muzeum – Vašek
Houfek, ředitel Tomáš Wiesner, lidé jako manželé Kaiserovi a vůbec celé centrum německých
studií na zdejší univerzitě a archiv městský, a že prostě tito lidé jsou zárukou toho, že to
není jen iniciativa, která bude nějakým plácnutím do vody. Takových pokusů v naší zemi
přece jenom několik za těch posledních pár let bylo, ale k ničemu nevedly. Čili, že to není
nějaká slepá ulice, kterou zase prozkoumáváme, ale že tentokrát je to ulice, která vede
kupředu, a že stojí za to, se touto ulicí vydat.
A konečně poslední bod – samozřejmě Ústí , Ústecký kraj – Německo mělo volby teď,
my budeme mít volby příští rok – tak se stane místem zajímavého bojiště, na jedné straně
kandidátka vedená primátorem, na druhé straně kandidátka vedená premiérem státu, a myslím
si, že to je příležitost znovu si říci, že toto je prostě projekt, který jde napříč politickými
zájmy, prostě je to projekt, který je v zájmu celé České republiky, v zájmu česko-německých
vztahů, a je to projekt, který je životaschopný a nepochybně půjde mimo takové ty běžné
sváry v rámci standardního politického boje. A domnívám se, že i některé ty činy, které se tu
staly, ukazují, jak jsme se dostali daleko dál v této citlivé problematice. Odhalování památníků
u příležitosti 60. výročí ukončení 2. světové války, umístění pamětní desky na most Edvarda
Beneše, připomínající německé oběti po konci 2. světové války, to, že takovýto čin, který by
ještě před 10 lety se stal předmětem nesmírných kontroverzí a pravděpodobně by bylo těžké
najít kohokoliv, kdo by se něčeho takového odvážil, tak dneska v této zemi je možné učinit
a je možné si za tím stát. Samozřejmě, chápejme, a prosil bych to takto brát, jako to dnešní
setkání, jako shromažďování určité energie pro další práci, aby ten projekt se vydařil v celé
šíři. Zatím stojí dům zčásti zaplněný exponáty, existuje, řekl bych, velmi početná skupina lidí,
která na tom projektu chce pracovat, ale samozřejmě k cíli zbývá ještě velmi dlouhá cesta.
75