Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

velice nabitý program, a těší se na to, že snad v blízké budoucnosti se do Ústí velice rád
podívá. Takže toto velmi rád vyřizuji.
POZDRAVNÉ PROJEVY
Tomáš Wiesner:
Vážené dámy, vážení pánové, mám milou povinnost představit vám pana Alexandra Vondru,
bývalého náměstka ministerstva zahraničí České republiky.
Alexandr Vondra, bývalý velvyslanec ČR v USA:
Dobrý den, mé jméno je Saša Vondra a nějakou shodou okolností mám tu čest, že stojím
také u počátků tohoto ústeckého projektu. A možná budiž toto příležitostí, abych nějakým
způsobem k tomu projektu s odstupem toho roku a půl, co jsme se tady v tom velkém počtu
sešli naposledy, dal stručnou rekapitulaci. Když mě Petr Gandalovič, s kterým jsem já měl tu
čest pracovat několik let ve Spojených státech, požádal, zda bych nepodpořil svými kontakty
a zkušenostmi tento projekt, tak jsem tehdy hodně přemýšlel a shledal jsem, že existuje celá
řada důvodů, proč Collegium Bohemicum si takovou podporu zaslouží. Především a zaprvé
je prostě skutečností, že navzdory tisícileté česko-německé minulosti žádná taková instituce
v Čechách nebo v České republice neexistuje, což je téměř trestuhodné po 15 letech svobody,
a že taková instituce je zoufale potřebná. Je zoufale potřebná pro nás tady v Čechách
i na Moravě, ale samozřejmě je zoufale potřebná i pro česko-německé vztahy.
Druhý důvod – mně se na tom hrozně líbila od počátku jedna věc, že to je iniciativa, která
jde zdola, že to není něco, co by nařídila vláda nebo vlády, nebo na čem by se vlády dohodly,
ale cosi, co vzniká přirozenou cestou po dlouhých diskusích tady v Ústí nad Labem mezi
lidmi, kteří se dlouhou dobu česko-německé problematice věnují, a že tato iniciativa zdola
svou samotnou povahou dává samozřejmě daleko větší prostor ke svobodě pohybu, k manévrování,
že prostě není svázaná různými koženými kompromisy, že to je skutečně půda
pro svobodnou, nedirigovanou, neoktrojovanou diskusi a že není třeba, bude-li ta diskuse
v rukou těch, kteří skutečně historii rozumí, se jakýmkoliv způsobem obávat. A myslím,
že průběh celé konference, a zejména toho posledního panelu, který byl neobyčejně zajímavý,
to jenom potvrzuje. Třetí bod – to je Ústí nad Labem samotné. Mně se na tom od počátku
velice líbilo, že by se sídlem takové instituce mělo stát Ústí nad Labem. Proč. Samozřejmě,
Praha se nabízí jako jednoduchá destinace, všichni se tam jednoduše letecky, vlakem, autem,
jinak dostanou. Ale Praha takovouto instituci jednak nepotřebuje, že ano, je zhýčkaná těmi
miliony dolarů, které tam plynou z turistického ruchu, je prostě přecpaná, přeplněná, nemá
další takovéto instituce podle mého hlubokého přesvědčení vůbec zapotřebí. Naopak Ústí
nad Labem samozřejmě něco takového jako vzpruhu potřebuje, ale není to jenom proto,
že by něco takového potřebovalo, je to i to, že myslím, že se nepletu, není v této zemi město
74