Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

koupila Wittgensteinova skupina. Postupně byl oslaben i francouzský vliv ve vídeňské Länderbank
a na konci 80. let byl vystřídán vlivem říšskoněmeckých bank.
Po zavedení Thomasova procesu pokračovala koncentrace v českém železářství. V roce
1884 došlo k quasi-fúzi Wittgensteinovy skupiny (Teplice) s Českou montánní společností
(Králův Dvůr) a o rok později se spojila Pražská železářská společnost s Teplickou válcovnou.
Wittgensteinův konkurent – J. Dušánek – byl okamžitě po této fúzi penzionován.
V roce 1905 došlo k vzájemné výměně akcií Pražské železářské společnosti a České montánní
společnosti. Česká montánní společnost existovala formálně až do roku 1909, kdy byl
její majetek koupen v dražbě Pražskou železářskou společností.
Paradoxně se Bontouxova koncepce začala naplňovat na přelomu 19. a 20. století. V roce
1897 získala Wittgensteinova skupina většinu v Alpince. Před první světovou válkou pak
s ní plánovala Pražská železářská společnost fúzi. Realizaci tohoto plánu zabránilo vypuknutí
první světové války a vznik Československa.
Zatímco Dušánkově životopisu dostalo časopiseckého i sborníkového ztvárnění, 21 Karlu
Wittgensteinovi až v nedávné době slovníkového hesla. 22 Paulu-Eugčnu Bontouxovi a jeho
podnikatelským aktivitám se však dokonce dostalo i nejen slovníkového, 23 ale i literárního
ztvárnění. Emile Zola v románu Peníze (Argent) z roku 1891 ztělesnil Bontouxe v postavě
Aristida Saccarda jako zakladatele Všeobecné banky (Union générale), který chce vybudovat
nový ráj na předním Východě, včetně rozsáhlé železniční sítě. Saccard je vylíčen jako
muž s „duší starého korzára“ 24 a současně jako člověk, který chtěl být „králem dobročinnosti,
zbožňovaným bohem chudiny, stát se kýmsi jedinečným a populárním, soustředit
na sebe pozornost celého světa...“. 25
Co bylo v úvodu zmíněným čtyřem podnikatelům společné a co je odlišovalo? Mezi
společnými charakteristikami jistě nebudou chybět houževnatost, ctižádostivost, touha
po nových řešeních, technická představivost, dlouholetá odborná praxe. Všichni zastávali
různé ředitelské funkce v různě velkých podnicích. Pohybovali se ve stejném geografickém
prostředí. Z něho vyčnívají studijní Dušánkovy cesty do Skandinávie a Wittgensteina do USA.
Co je odlišovalo, bylo místo jejich narození, jejich etnický původ, úroveň dosaženého
zejména technického vzdělání a osobní vlastnosti. Zatímco J. Dušánek patřil mezi nejlepší
teoretické i praktické metalurgy v Čechách, K. Wittgenstein představoval typ prakticky
21 Jaroslav Veselý, Jan Dušánek, [Praha] 1940; Ik, Wittgenstein contra Dušánek, Hutnické listy,
1954, r. 9, č. 3, s. 165–168.
22 HEP, s. 508.
23 Larousse du XXe siécle en six volumes, T. 1, Paris 1928, s. 773; Grand Larousse
encyclopédique en dix volumens, T. 2, Paris 1960, s. 235; Larousse trois volumes, T. 1., Paris
1965, s. 395; Ottův slovník naučný, d. I, Praha 1898, s. 357.
24 E. Zola, Peníze, Praha 1977, s. 53.
25 Tamtéž, s. 52.
61