Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

Protože kromě Bankovního domu Wolfrum (Bankhaus Wolfrum) byly nabízené akcie
odmítnuty, mohl tento bankovní dům Wittgensteinově skupině 17 rozdělit akcie v tomto
poměru: Karl Wittgenstein 3/8, Karl Wessely 2/8, Karl Kupelwieser 1/8, Isidor Weinberger
1/8, Karl Wolfrum 1/8. Teplická válcovna byla kapitálově spojena s Dolnorakouskou eskontní
společností ve Vídni a její dceřinou společností Českou eskontní bankou v Praze (Niederösterreichische
Escompten Gesellschaft, Wien a Böhmische Escompten Bank, Prag). Rodina
Wittgensteinovy matky Figdor a Karl Wolfrum byly právě s těmito bankami propojeny.
Podobně vylíčil tuto situaci zmíněný Paul Kupelwieser ve svých vzpomínkách z roku 1918:
“Následky tohoto odvážného Wittgensteinova jednání byly různého druhu. Především bylo
nejprve zabráněno vzniku nové nebezpečné konkurence pro Teplickou válcovnu, v každém
případě velmi ztížen.“ 18
Bontoux se však ani po tomto nezdaru nevzdával svého plánu. Snažil získat další podniky
pro severní skupinu. V roce 1881 získal část akcií společnosti Buštěhradských černouhelných
dolů i Pražské železářské společnosti, která vlastnila Thomasovu licenci. Tři týdny
po získání Thomasova patentu pro celé Čechy Teplickou válcovnou byla 13. února 1881
uzavřena smlouva mezi J. Dušánek (Česká montánní společnost) a Hoerder Bergwerksund
Hütten-Verein in Duisburg (Hoerde), zastoupeným Danielem Hilgenstochem a J. Massenezem.
Česká montánní společnost získala Thomasovu licenci pro Moravu (kromě Vítkovic),
Rakouské Slezsko, Uhry a jiné korunní země vyjma Čech. Fixní suma ve výši 650 000 M
měla být zaplacena následovně: do 19. února 1881 30 000 M, do 15. března 1881 270 000 M
a do 15. června 1881 350 000 (do 15. května 1881 jen 300 000 M). 19 K realizaci projektu, že by
se surovina, vyrobená v Čechách (v železárnách v Králově Dvoře) zpracovávala na Moravě,
však již s ohledem na dopravní náklady nedošlo. 20
Bontouxova podnikatelská aktivita končí v lednu 1882, kdy se francouzská Union générale
dostala do konkurzu, Bontoux byl zatčen. Tím byla zasažena i Česká montánní společnost,
neboť nemohla investovat a její akcie klesaly. Rozuzlení přinesl rok 1884, kdy její akcie
17 Karl Wessely, stavební rada; Karl Kupelwieser, vídeňský advokát; Isidor Weinberger, bývalý
Centrální ředitel České montánní společnosti; Karl Wolfrum, bankéř a továrník v Ústí nad
Labem; k dalším členům Wittgensteinovy skupiny patřili Max Feilchenfeld, ředitel České
eskontní banky (Böhmische Escompte-Bank) a Gottfried Bacher, ředitel dolů Pražské
železářské společnosti.
18 Paul Kupelwieser, Aus den Erinnerungen eines alten Österreichers, Wien 1918, s. 150.
19 ThyssenKrupp KA, DHHU 1148, Aktennr. sine, Übereinkommen vom 13. Februar 1881. Srv.
též Sto let kladenských železáren, Praha 1959, S. 127; Kořan, Jan, Tomasování v Čechách, in: Z
dějin hutnictví 9, r. 1980, s. 2118.
20 Dopravní náklady v monarchii patřily k nejvyšším ve střední Evropě. Srv. Marek, Vladimir,
Die Entwicklung der Montanindustrie der mährisch-schlesischen Region 1840–1914, in:
Pierenkemper, Toni (Hg.), Die Industrialisierung europäischer Montanregionen im 19.
Jahrhundert, Stuttgart 2002, s. 356.
60