Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

Přistoupil jsem na návrh Dušánkův a Waldsteinův a sepsali sme o tom ujednání.
Dušánek a Waldstein byli na to vůči Massanetzovi velmi pyšní a nechali lhůtu
projít, načež Massanetz dal svůj podpis na smlouvu již předem sepsanou a poslal mi
ji do hotelu.
Teprve za několik dní přišli Dušánek a Waldstein opět k Massanetzovi, který jim řekl,
že Wittgenstein získal patent pro celé Čechy. Na to byl velký křik o mé zradě a o mém
nepočestném jednání.“ 14
Georg Günther, ředitel v roce 1905 založené Rakouské báňské a hutní společnosti v Třinci
v českém (rakouském) Slezsku, ve svých pamětech z roku 1936 líčí situaci více méně podobně,
snad jen dramatičtěji: „On [K. Wittgenstein – I. J.] věděl, že on jako vlastník této
licence se stane pánem českého železářského průmyslu, také pánem Pražské železářského
průmyslu a knížecích Fürstenberských báňských podniků, že mu všechno musí spadnout
do klína s velkým nalezištěm železné rudy v Nučicích.“ 15
Vyjádření druhé strany, tedy Dušánka a Waldsteina, se nedochovala.
Ačkoliv Wittgenstein získal Thomasovu licenci pro celé Čechy, bylo ještě vše otevřené.
Vedoucí osobnost České montánní společnosti, Francouz P.-E. Bontoux, usiloval o Wittgensteinovu
licenci získáním majority v Teplické válcovně od jejích největších akcionářů
– vítkovických Gutmannů a Rothschildů. Tak by mohla Česká montánní společnost nabýt
nejen většiny v Teplicích, ale také licenci na Thomasův proces. V tomto smyslu o odkupu
akcií jednal P.-E. Bontoux s Gutmanny. Ti nic nenamítali. Jinak by byla hodnota Bontouxových
investic vlastního i svěřeného kapitálu v monarchii ve výši 4 336 000 zl. podstatně
snížena. Současně žádal Guttmanny také Wittgenstein, aby akcie E. Bontouxovi neprodávali.
Wittgenstein však neuspěl, a proto učinil pro budoucnost Thomasova pochodu
a českého železářského průmyslu ne zcela korektní krok po stránce morální i právní:
rozhodl se vydat novou emisi akcií Teplické válcovny v objemu obnosu, původně určeným
pro zaplacení Thomasovy licence, a získat se svými přáteli většinu v této společnosti.
16 To se Wittgensteinově skupině podařilo. Jednalo se o 1 316 nevydaných akcií
v hodnotě 263 200 zl. Tento krok potvrdila mimořádná valná hromada, která se konala
asi v polovině roku 1881. Ještě den před jejím konáním se snažil Wilhelm Guttman
Wittgensteina přesvědčit, aby tuto transakci nerealizoval. Poté odprodali Gutmannové
a Rothschildové svůj podíl.
14 Ik, Wittgenstein contra Dušánek, Hutnické listy, 1954, r. 9, č. 3, s. 166–167. Originální znění
srv. K. Wittgenstein, Lebenserinnerungen, Archiv Národního technického muzea v Praze
(dále jen ANTM), Sbírka vzpomínek č. 355/I., s. 12.
15 G. Günther, Lebenserinnerungen, Wien 1936, s. 59.
16 Wittgenstein, Lebenserinnerungen, s. 13.
59