Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

mezi jeho akcionáři se totiž nacházel majitel panství Maleč, vůdce Národní strany František
Ladislav Rieger.
V popředí zájmu Úvěrové banky Kolín sice stály cukrovary, ale banka se nevyhýbala
ani úvěrování jiných. Financovala např. provoz Jakoba Fischera na výrobu oleje z řepky, 15
chemičku vyrábějící sodu, 16 akciový parní mlýn, 17 továrnu na kůže a různé stroje v Týnu
nad Labem 18 či lihovar Josefa Weissbergera. Na příkladu Weissbergera lze dovodit jeden
z motivů, který kolínské podnikatele vedl k založení Úvěrové banky – sami totiž byli odkázáni
na úvěr a banka, na níž kapitálově participovali, jim jej měla zajistit za výhodnějších podmínek.
Ostatně Weissberger byl již od samého vzniku banky členem její správní rady. 19
Vedle obchodu směnečného Úvěrová banka Kolín hodlala rozvíjet komisionářské obchody
s cukrem – již bezprostředně po svém ustavení začala jednat o uzavření komisionářských
smluv s cukrovary v Bečvárech a Velimi. 20 Aby se mohla realizovat, bylo zapotřebí doplnit
stanovy. Správní rada tak učinila koncem roku 1873 a vložila do nich zejména o článek rozšiřující
činnost banky o nákup a prodej zboží a surovin na vlastní a cizí účet. Další změny
se týkaly práva na nabývání nemovitostí, jejich prodeje, nájmu a pronájmu, vlastního průmyslového
a hospodářského podnikání a obchodu cennými papíry. 21 Změna stanov byla
sice úřady schválena až roku 1875, nicméně banka si v předstihu připravovala půdu k jejich
uzavírání. Činila tak způsoby zhusta dost radikálními, jak ji k tomu ostatně nutila doba plná
hospodářských úpadků. Tak např. bečvárskému cukrovaru, který patřil k jejím prvním klientům
a který se dostával do hospodářských těžkostí, předložila návrh koncesionářské smlouvy,
a když ten byl odmítnut, prostě mu sdělila, že „nedostanou nic (úvěrem, DJ.), dokud
nepodepíší“. 22 Vzdor se vedení cukrovaru v Bečvárech nevyplatil – hned následného roku
vzhledem k finančnímu propadu byl sequestrován a dohled nad jeho hospodařením převzala
Úvěrová banka Kolín. 23 Ačkoli o komisionářských smlouvách banka vyjednávala s různými
cukrovary, např. v Týnu nad Labem, 24 první uzavřela s cukrovarem hraběte Františka Harracha
v Sadové, jenž byl vybudován Ferdinandem Urbánkem. 25
15 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 2, Protokoly ze schůzí správní rady 25. 6. a 6. 7. 1877.
16 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 13. 12. 1872
17 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 10. 1. 1873.
18 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 21. 11. 1873.
19 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol z valné hromady 14. 5. 1870 a ze schůze
správní rady 14. 3. 1873.
20 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 26. 5. 1870.
21 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 21. 11. 1873 a Návrh
správní rady na doplnění stanov.
22 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokoly ze schůzí správní rady 30. 8. a 16. 9. 1873.
23 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 9. 10. 1874.
24 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 19. 1. 1872.
25 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 21. 2. 1874.
51