Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

činnosti zakladatelské, v níž lákavá vidina vysokých zisků byla přece jen spojena s větším
rizikem. 9 Za poskytnuté úvěry v zásadě s šestiprocentním úrokem banka chtěla přijímat do zástavy
burzovní papíry a akcie, přičemž své potenciální zákazníky rozdělila do dvou skupin.
Zvláštní, do jisté míry privilegovanou skupinu, představovaly cukrovary v Kolíně, Velimi,
Plaňanech, Pečkách, Českém Brodě a Poděbradech. Hospodářské postavení těchto cukrovarů
pokládala správní rada banky za silné, ostatně nejméně jednou úspěšnou kampaní prokázaly
svou životaschopnost. Těmto jmenovaným cukrovarům byla banka ochotna poskytnout
úvěr do výše nominále k zástavě nabídnutých burzovních papírů a akcií. Zdá se, že toto
kritérium nebylo jediné, jež uvedeným cukrovarům zajišťovalo jistou výsadu při žádostech
o úvěr oproti jiným cukrovarům a továrnám v čáslavském a chrudimském kraji. Jim banka
stanovila méně příznivé úvěrové podmínky – za burzovní papíry a akcie složené do zástavy
mohly obdržet úvěr pouze ve výši 2/3 jejich nominální ceny. 10 Své při projednávání a schvalování
úvěrů zjevně sehrály neformální či osobní vazby.
Tak např. majitelem kolínského cukrovaru byl již zmíněný František Horský – respektovaný
i obdivovaný národohospodářský odborník a úspěšný podnikatel. Svůj ve své době
až legendární věhlas, si vydobyl správcovstvím libějického panství, jehož výnosnost prý zvýšil
o 396 %, mimo jiné i založením továrny na výrobu oleje. Jeho zakladatelská činnost byla
nemalá – do počátku 60. let, kdy se zakoupením kolínského panství osamostatnil, za jeho
přičinění bylo po Čechách vybudováno 16 lihovarů a 6 cukrovarů. 11 Úvěrová banka Kolín si
takového klienta považovala a vycházela mu v úvěrování řepných kampaní vstříc. Jistý osobní
vztah mezi bankou a kolínským cukrovarem zůstal i poté, co v roce 1877 Horský zemřel.
Např. jen v dubnu a květnu 1878 mu banka poskytla úvěry v celkové výši 67 500 zlatých. 12
Její vstřícnost však měla své hranice dané uvážlivostí, možná až opatrnickou, členů úvěrního
výboru banky i správní rady, i zkušeností z krizových otřesů roku 1873, jejichž bezprostřední
dopad byl stále ještě citelný. Když se vedení cukrovaru Horského obrátilo na banku z návrhem
na uzavření komisionářské smlouvy, její správní rada ji odmítla přijmout. Cukrovar totiž smlouvu
spojoval s nezvykle vysokými úvěrovými požadavky, jež podle závěrů správní rady byly „síly
(banky, DJ) přesahující“. 13 Jestliže kolínský cukrovar měl v bance otevřené dvéře pro věhlas
osoby Horského, pak akciový cukrovar v Malči, mimochodem byl to první cukrovar, který
se na banku obrátil s žádostí o úvěr již v červenci 1870, 14 byl jako klient ještě váženější –
9 Vencovský, František a kol.: Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní
institut a.s., 1999, s. 125.
10 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 25. 9. 1870.
11 Slovník naučný. František Ladislav Rieger (vyd.). Díl III. Praha: I. L. Kober 1863, s. 889-
890.
12 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 2, Protokoly ze schůzí správní rady 26. 4., 3. 5. a 31. 5.
1878.
13 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 2, Protokol ze schůze správní rady 1. 6. 1877.
14 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 1. 7. 1870.
50