Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

si pro srovnání s ústeckým podnikem jiný úhel pohledu. Zatímco myšlenka založit ústecký
spolek se prosadila na schůzce majetných podnikatelů ve vídeňském paláci Schwarzenberků
a byl do ní vložen kapitál pěti miliónů zlatých, kolínská továrna vzešla z poměrů nesrovnatelně
skromnějších. Do Ústí byly finanční prostředky vloženy z vídeňského centra v rámci velkorysého
podnikatelského záměru. Teprve vytvářející se česká podnikatelská elita
k obdobnému kroku ještě nedozrála, a proto se v Kolíně mohly mobilizovat jen úspory
majetných rolníků regionu a továrna vznikala v podstatě na základě svépomocném. Trpěla
odbytovými těžkostmi i nedostatkem provozního kapitálu, její postavení bylo často nejisté,
přesto ji místní Úvěrová banka Kolín úvěrovala, a to buď přímo nebo způsobem opatrnějším,
totiž krátkodobým eskontem akceptů vystavených jednotlivými akcionáři. 5
Rozmach zemědělské výroby ve středním Polabí i soustavná propagace jejího povznesení
výstavbou zpracovatelského průmyslu, zejména cukrovarů a lihovarů, poskytla v eufórii zakladatelského
času impuls majetné místní elitě v Kolíně a blízkém okolí, k založení peněžního
ústavu. Stala se jím již zmíněná Úvěrová banka Kolín, jejíž akcionáři se sešli na první schůzi
v polovině května 1870, aby zvolili správní radu. 6 Ta na svém prvním zasedání vybrala
za předsedu místní autoritu, advokáta František Havelce, který tuto funkci vykonával v podstatě
po celá sedmdesátá léta, až do počátku roku 1879, kdy zemřel. Společenskou váhu, prestiž
i důvěryhodnost vzniknuvší bance zvyšovala přítomnost kolínského purkmistra ve správní
radě Josefa Formánka, zaujmuvšího post místopředsedy. 7 Nejinak tomu bylo u dalších členů
správní rady, např. Jana Szalantaye, jistě příbuzného Justuse Emanuela Szalantaye. Vážnost
osobě J. E. Szalantay zajišťovala jeho vysoká pozice v hierarchii evangelické církve v Čechách.
Angažoval se nejen v otázkách církevních, zastupoval např. evangelickou církev v zemské
školské radě, nýbrž i národohospodářských – svou činností se měl významně zasadit
za hospodářské povznesení „krajiny velimské“ v kolínském okrese. 8 Dalšími členy správní
rady byli vesměs místní obchodníci a podnikatelé, což zjevně ovlivnilo profil činnosti jimi
založené banky.
Základním typem bankovních aktivit Úvěrové banky Kolín se stal obchod směnečný, jehož
cílem bylo v prvé řadě úvěrovat průmyslové a obchodní podniky a zemědělská hospodářství
v Polabí. První reprezentace Úvěrové banky Kolín rekrutující se z místní honorace, majetkově
saturovaná, si zakládala na solidnosti, a proto volila takovou obchodní strategii, jíž by jí
a tím i bance minimalizovala podnikatelské riziko. Zaměřila se proto na obchod důvěryhodnými
a právně jištěnými směnkami s odpovídajícími zárukami, na jejichž základě poskytovala
krátkodobé úvěry. Banka se zcela programově, alespoň v počáteční fázi, vyhýbala obchodům
burzovním, a přes svůj úspěšný nástup se neodhodlala zapojit do bouřlivě se rozvíjející
5 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 7. 2. 1873.
6 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol z valné hromady 14. 5. 1870.
7 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 31. 5. 1870.
8 Národní album, s. 262.
49