Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum
Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum
podílejících se v první vlně na industrializaci českých zemí a současně „táhnoucích“ odvětví s ním související, jako např. strojírenství. Doba pro investice do výstavby cukrovarů byla příznivá, ale mezi národnostně českým obyvatelstvem nebylo příliš těch, kteří by ji byli schopni sami financovat. K založení cukrovaru byla zapotřebí poměrně značná hotovost – pro ilustraci, stavba cukrovaru v Opatovicích na prahu 70. let 19. stol. stála 348 000 zlatých. V tomto, stejně jako v jiných případech, se proto volný kapitál sdružoval do akciových společností a společnost hledala úvěrové možnosti. V případě opatovického cukrovaru úvěry poskytly záložny v Pardubicích a Kolíně, dále pak Úvěrová banka Kolín. Ta ovšem na cukerném boomu profitovala a poskytnuté úvěru podmínila uzavřením komisionářské smlouvy. 1 Uvedený případ pro české prostředí typický dokládá, že v zakladatelské činnosti byli podnikatelé nuceni využívat služeb finančního centra, jakým byla například uvedená již Úvěrová banka v Kolíně založená v květnu 1870. Kolín v polovině 19. století se měnil ve významné průmyslové centrum středního Polabí, zvláště poté, co byla přes něj vedena železniční trať spojující Olomouc s Prahou, jež navazovala na nejstarší železniční trať na českém území vedoucí z Vídně do Olomouce. Právě v bezprostřední blízkosti této trati vznikla v roce 1871 Akciová továrna na výrobu umělých hnojiv a lučebnin, jež začala pracovat již roku následujícího. Samo její založení bylo pro oblast Polabí příznačné - impuls k ní dala snaha povznést zemědělskou výrobu, zejména práci malorolníka, a to propojením zemědělství s průmyslem. O založení továrny se zasadili dva neúnavní propagátoři progresivních zemědělských technik. Jedním byl, někdejší ředitel schwarzenberských, ale i dalších panství, František Horský, rytíř z Horskysfeldu, od roku 1862 majitel kolínského panství. Druhým pak J. A. Prokůpek, rolník v Kutlířích, nadšený propagátor „racionelního, moderního hospodářství“ v hospodářských i společenských časopisech. Prokůpek se angažoval v řadě regionálních hospodářských spolků a stejně jako Horský se zasazoval za důsledné zavádění střídavého hospodářství a zemědělské mechanizace. Později, v roce 1884, byl zvolen do zemského sněmu. 2 Zřejmě Horský zajistil odborné vedení kolínské továrny – po prvních pět let činnosti byl jejím ředitelem Belgičan Gustav Delplace. 3 Celková produkce továrny nebyla v 70. letech nikterak významná, stála hluboko ve stínu Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, ten dokonce v této době zvažoval její koupi. 4 Udržela se však, přes proměny času až do dnešních dnů, a v průmyslové krajině středního Polabí je symbolickou stopou iniciativy dnes již pozapomenutých průkopníků hospodářského pokroku. Specifičnost kolínské továrny vynikne, zvolíme-li 1 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 25. 2. 1872. 2 Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. Praha: Nakladatel Josef. R. Vilímek 1899, s. 245, 247. 3 Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II., Praha: Nakladatelství Libri 2002, s. 240. 4 Studie o technice v českých zemích 1800-1918 II., Praha: Národní technické muzeum 1984, s. 286 48
si pro srovnání s ústeckým podnikem jiný úhel pohledu. Zatímco myšlenka založit ústecký spolek se prosadila na schůzce majetných podnikatelů ve vídeňském paláci Schwarzenberků a byl do ní vložen kapitál pěti miliónů zlatých, kolínská továrna vzešla z poměrů nesrovnatelně skromnějších. Do Ústí byly finanční prostředky vloženy z vídeňského centra v rámci velkorysého podnikatelského záměru. Teprve vytvářející se česká podnikatelská elita k obdobnému kroku ještě nedozrála, a proto se v Kolíně mohly mobilizovat jen úspory majetných rolníků regionu a továrna vznikala v podstatě na základě svépomocném. Trpěla odbytovými těžkostmi i nedostatkem provozního kapitálu, její postavení bylo často nejisté, přesto ji místní Úvěrová banka Kolín úvěrovala, a to buď přímo nebo způsobem opatrnějším, totiž krátkodobým eskontem akceptů vystavených jednotlivými akcionáři. 5 Rozmach zemědělské výroby ve středním Polabí i soustavná propagace jejího povznesení výstavbou zpracovatelského průmyslu, zejména cukrovarů a lihovarů, poskytla v eufórii zakladatelského času impuls majetné místní elitě v Kolíně a blízkém okolí, k založení peněžního ústavu. Stala se jím již zmíněná Úvěrová banka Kolín, jejíž akcionáři se sešli na první schůzi v polovině května 1870, aby zvolili správní radu. 6 Ta na svém prvním zasedání vybrala za předsedu místní autoritu, advokáta František Havelce, který tuto funkci vykonával v podstatě po celá sedmdesátá léta, až do počátku roku 1879, kdy zemřel. Společenskou váhu, prestiž i důvěryhodnost vzniknuvší bance zvyšovala přítomnost kolínského purkmistra ve správní radě Josefa Formánka, zaujmuvšího post místopředsedy. 7 Nejinak tomu bylo u dalších členů správní rady, např. Jana Szalantaye, jistě příbuzného Justuse Emanuela Szalantaye. Vážnost osobě J. E. Szalantay zajišťovala jeho vysoká pozice v hierarchii evangelické církve v Čechách. Angažoval se nejen v otázkách církevních, zastupoval např. evangelickou církev v zemské školské radě, nýbrž i národohospodářských – svou činností se měl významně zasadit za hospodářské povznesení „krajiny velimské“ v kolínském okrese. 8 Dalšími členy správní rady byli vesměs místní obchodníci a podnikatelé, což zjevně ovlivnilo profil činnosti jimi založené banky. Základním typem bankovních aktivit Úvěrové banky Kolín se stal obchod směnečný, jehož cílem bylo v prvé řadě úvěrovat průmyslové a obchodní podniky a zemědělská hospodářství v Polabí. První reprezentace Úvěrové banky Kolín rekrutující se z místní honorace, majetkově saturovaná, si zakládala na solidnosti, a proto volila takovou obchodní strategii, jíž by jí a tím i bance minimalizovala podnikatelské riziko. Zaměřila se proto na obchod důvěryhodnými a právně jištěnými směnkami s odpovídajícími zárukami, na jejichž základě poskytovala krátkodobé úvěry. Banka se zcela programově, alespoň v počáteční fázi, vyhýbala obchodům burzovním, a přes svůj úspěšný nástup se neodhodlala zapojit do bouřlivě se rozvíjející 5 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 7. 2. 1873. 6 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol z valné hromady 14. 5. 1870. 7 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 31. 5. 1870. 8 Národní album, s. 262. 49
- Seite 3 und 4: DUCH ZAKLADATELŮ PRŮMYSLOVÁ SPOL
- Seite 5 und 6: PROGRAM KONFERENCE „DUCH ZAKLADAT
- Seite 7: Referenten: Lore Schretzenmayr, Die
- Seite 10 und 11: EINLEITENDE BEMERKUNGEN ZUR EDITION
- Seite 13 und 14: ÚVODNÍ PROJEVY Tomář Wiesner,
- Seite 15 und 16: gefreut. Trotz der politisch bewegt
- Seite 17 und 18: Europas mitzugestalten, ohne dass w
- Seite 19 und 20: aus dem benachbarten Tetschen. Bei
- Seite 21 und 22: für die deutsch-tschechischen Bezi
- Seite 23 und 24: HISTORICKÝ PANEL Eduard Kubů, Ús
- Seite 25 und 26: einen allegorischen Inhalt oder ein
- Seite 27 und 28: der Commune (1870/71), sondern der
- Seite 29 und 30: großen Wert der Streikpostkartensa
- Seite 31 und 32: abwenden 15 oder die in der ersten
- Seite 34 und 35: 1918 folgte derartigen Manifestatio
- Seite 36 und 37: Europa die Lichter für die Zeitgen
- Seite 38 und 39: Als wichtiger externer Faktor ist a
- Seite 40 und 41: jenen der Intelligenzberufe (Ärzte
- Seite 42 und 43: innerhalb dieser Vereinigungen oft
- Seite 44 und 45: unbedeutend waren) mit einer landes
- Seite 46 und 47: Jahren nahezu ausschließlich zwisc
- Seite 50 und 51: činnosti zakladatelské, v níž l
- Seite 52 und 53: Hospodářská krize přiměla akci
- Seite 54 und 55: Ivan Jakubec, Ústav hospodářský
- Seite 56 und 57: ve středních Čechách a správn
- Seite 58 und 59: Smlouva mezi Teplickou válcovnou a
- Seite 60 und 61: Protože kromě Bankovního domu Wo
- Seite 62 und 63: zaměřeného podnikatele, který s
- Seite 64 und 65: gegeben. Auch die junge Firma konnt
- Seite 66 und 67: (Tennis, Skilaufen, Rudern), gingen
- Seite 68 und 69: nach Wien wurde zu seinen Lebzeiten
- Seite 70 und 71: & Maresch“ weitergeführt. Unter
- Seite 72 und 73: Maresch, die sich wieder intensiv m
- Seite 74 und 75: velice nabitý program, a těší s
- Seite 76 und 77: A já jsem velmi rád, že tento pr
- Seite 78 und 79: Und dieser Aspekt heißt für mich
- Seite 80 und 81: des Isergebirgs-Museums, das Eva Ha
- Seite 82 und 83: Raum „Handel“ „Marlene“ 82
- Seite 84 und 85: Technik zur Massenproduktion von Gl
- Seite 86 und 87: demotivovaný, a prosím vás, nikd
- Seite 88 und 89: Hermann Hallwich, byl například
- Seite 90 und 91: dva mladí výtvarníci s projekty
- Seite 92 und 93: Vladimír Kaiser: Já jsem se minul
- Seite 94 und 95: obnovuje vodní prameny a studánky
- Seite 96 und 97: A přitom čelíme problému, že
podílejících se v první vlně na industrializaci českých zemí a současně „táhnoucích“ odvětví<br />
s ním související, jako např. strojírenství.<br />
Doba pro investice do výstavby cukrovarů byla příznivá, ale mezi národnostně českým<br />
obyvatelstvem nebylo příliš těch, kteří by ji byli schopni sami financovat. K založení cukrovaru<br />
byla zapotřebí poměrně značná hotovost – pro ilustraci, stavba cukrovaru v Opatovicích<br />
na prahu 70. let 19. stol. stála 348 000 zlatých. V tomto, stejně jako v jiných případech,<br />
se proto volný kapitál sdružoval do akciových společností a společnost hledala úvěrové možnosti.<br />
V případě opatovického cukrovaru úvěry poskytly záložny v Pardubicích a Kolíně, dále<br />
pak Úvěrová banka Kolín. Ta ovšem na cukerném boomu profitovala a poskytnuté úvěru<br />
podmínila uzavřením komisionářské smlouvy. 1 Uvedený případ pro české prostředí typický<br />
dokládá, že v zakladatelské činnosti byli podnikatelé nuceni využívat služeb finančního centra,<br />
jakým byla například uvedená již Úvěrová banka v Kolíně založená v květnu 1870.<br />
Kolín v polovině 19. století se měnil ve významné průmyslové centrum středního Polabí,<br />
zvláště poté, co byla přes něj vedena železniční trať spojující Olomouc s Prahou, jež navazovala<br />
na nejstarší železniční trať na českém území vedoucí z Vídně do Olomouce. Právě<br />
v bezprostřední blízkosti této trati vznikla v roce 1871 Akciová továrna na výrobu umělých<br />
hnojiv a lučebnin, jež začala pracovat již roku následujícího. Samo její založení bylo pro oblast<br />
Polabí příznačné - impuls k ní dala snaha povznést zemědělskou výrobu, zejména práci malorolníka,<br />
a to propojením zemědělství s průmyslem. O založení továrny se zasadili dva neúnavní<br />
propagátoři progresivních zemědělských technik. Jedním byl, někdejší ředitel<br />
schwarzenberských, ale i dalších panství, František Horský, rytíř z Horskysfeldu, od roku 1862<br />
majitel kolínského panství. Druhým pak J. A. Prokůpek, rolník v Kutlířích, nadšený propagátor<br />
„racionelního, moderního hospodářství“ v hospodářských i společenských časopisech.<br />
Prokůpek se angažoval v řadě regionálních hospodářských spolků a stejně jako Horský<br />
se zasazoval za důsledné zavádění střídavého hospodářství a zemědělské mechanizace. Později,<br />
v roce 1884, byl zvolen do zemského sněmu. 2 Zřejmě Horský zajistil odborné vedení<br />
kolínské továrny – po prvních pět let činnosti byl jejím ředitelem Belgičan Gustav Delplace. 3<br />
Celková produkce továrny nebyla v 70. letech nikterak významná, stála hluboko ve stínu<br />
Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, ten dokonce v této<br />
době zvažoval její koupi. 4 Udržela se však, přes proměny času až do dnešních dnů,<br />
a v průmyslové krajině středního Polabí je symbolickou stopou iniciativy dnes již pozapomenutých<br />
průkopníků hospodářského pokroku. Specifičnost kolínské továrny vynikne, zvolíme-li<br />
1 AČNB Praha, fond ÚBK, kart. 1, Protokol ze schůze správní rady 25. 2. 1872.<br />
2 Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících<br />
i zasloužilých. Praha: Nakladatel Josef. R. Vilímek 1899, s. 245, 247.<br />
3 Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II., Praha: Nakladatelství Libri<br />
2002, s. 240.<br />
4 Studie o technice v českých zemích 1800-1918 II., Praha: Národní technické muzeum<br />
1984, s. 286<br />
48
Change language