Duch zakladatelů - Collegium Bohemicum

Drahomír Jančík, Ústav pro hospodářské a sociální dějiny UK:
ZALOŽENÍ ÚVĚROVÉ BANKY KOLÍN
– PROJEV PODNIKATELSKÉ STRATEGIE REGIONÁLNÍCH
HOSPODÁŘSKÝCH ELIT
Lidská společnost žije v krajině, kterou svou činností přetváří a nazývá ji s ohledem na sebe
sama krajinou kulturní. Od počátku 19. století zrychlující se míra vědeckého poznání provázená
rostoucí mírou lidských potřeb rozrušila rovnováhu mezi člověkem a přírodou
a do obrazu kulturní krajiny, v oblasti středoevropské převážně agrárního charakteru, začínaly
stále výrazněji pronikat prvky industriální. Nedílnou součástí kulturní krajiny se stávala
tovární architektura, v českém prostředí zpravidla stroze účelová, místy však již svou monumentálností
symbolizující nejen společenskou prestiž majitele, nýbrž i tvořivého lidského
ducha a lidské práce vůbec. Tvořivost je symbiózou poznání, pracovního nasazení, ale i,
dovolte mi ten termín, fantazie. Ta sice často sváděla a svádí na scestí, ale bez ní,
bez představivosti, bez vize, produktivní lidská činnost, pochopitelně včetně činnosti hospodářské,
byla a je nemyslitelná. Zrod občanské společnosti a vítězství liberálních idejí
teoreticky uvolnil prostor k rozvoji a plnému uplatnění tvůrčích sil jedinců – ovšem
za předpokladu, že se prosadili a obstáli v konkurenčním prostředí. Nastával čas bouřlivých
transformačních změn, v jejichž průběhu se formovaly základy moderní průmyslové
společnosti. Současníci byli okouzleni, zhusta ovšem i popuzeni, technickými vynálezy či
pokroky přírodních věd. V zásadě lze ale konstatovat, že průmyslová společnost byla v 19.
století zejména formující se střední třídou pokládána za oslnivý ideál lidské budoucnosti,
v níž si člověk podmaní říši hmoty. Souběžně s pokládáním základů průmyslové společnosti
začínaly od poloviny 19. století stále zřetelněji vystupovat její stíny, v prvé řadě v oblasti
sociální.
Dynamiku přechodu od společnosti agrární k společnosti průmyslové v jednotlivých oblastech
ovlivňovala celá řada předpokladů. Náležel k nim např. geografická poloha, lépe
řečeno vzdálenost od magického trojúhelníku Londýn – Paříž – Porúří, význam tohoto faktoru
ale postupně snižovala systematická výstavba infrastruktury, zejména železnic. Další fenomén
ovlivňující přechod k průmyslové společnosti tvořily přírodní podmínky – postavíme-li
na pomyslnou startovací čáru relativně chudé hornaté pohraniční oblasti disponující ovšem
levnou pracovní silou s úrodným a bohatým Polabím, význam tohoto fenoménu je zcela
zřejmý. S tímto fenoménem je propojen další nezbytný předpoklad – kapitálová síla, a ta
v Polabí byla přítomna, její základ vytvářela rentabilní zemědělské produkce, v níž přední
místo zaujímalo pěstování cukrové řepy. Rakouská hospodářská politika ve snaze o aktivní
obchodní bilanci bránila dovozu cukrové třtiny pro domácí cukrovary a podporovala pěstování
cukrové řepy jako domácí suroviny. To byl bezesporu jeden z významných impulsů
vedoucí k boomu v zakládání cukrovarů v českých zemích. Cukrovarnictví náleželo tak k odvětvím
47