MATERIAŁY POKONFERENCYJNE Zabytki Sakralne - Starostwo ...
MATERIAŁY POKONFERENCYJNE Zabytki Sakralne - Starostwo ...
MATERIAŁY POKONFERENCYJNE Zabytki Sakralne - Starostwo ...
Erfolgreiche ePaper selbst erstellen
Machen Sie aus Ihren PDF Publikationen ein blätterbares Flipbook mit unserer einzigartigen Google optimierten e-Paper Software.
DR PAWEŁ KARASZKIEWICZ<br />
Není to snadná činnost, a navíc nebezpečná<br />
pro skla na okrajích vitrážových<br />
dílů, a proto tuto práci musí provádět<br />
kvalifi kovaní vitrážisté. Úplná konzervace<br />
dílů se provádí v dílně. Tam se zhotovuje<br />
úplná fotografi cká, obrázková a<br />
popisná dokumentace vitráží a také se<br />
rozhoduje o dalším postupu. Mnoho<br />
rozhodnutí, kdysi samozřejmých, je nyní<br />
přijímáno s velkou obezřetností. Například<br />
výměna olověné mřížky se má provádět<br />
pouze tehdy, když skutečně již nemůže<br />
splňovat svou funkci, ale dokonce<br />
ani tehdy se nedemontuje celá vitráž, ale<br />
pouze ty díly, které je třeba vyměnit. Podobně<br />
se přistupuje k čištění výplní – již<br />
dávno bylo upuštěno od jejich opětovného žíhání (většina znečištění shořela nebo<br />
vyprchala, avšak část reagovala se sklem a vytvářela trvalé, viditelné, obvykle duhové<br />
povlaky měnící vzhled výplní). Znečištění se odstraňuje rozpouštědly, detergenty<br />
pomocí mechanického působení, ale bez použití tvrdých materiálů – např. štětců se<br />
skelnými nebo ocelovými vlákny. Také se nemají používat aktivní chemická činidla<br />
(kyseliny, zásady) ani dlouhodobé máčení vitrážových polí ve vodě. Poškozená malířská<br />
vrstva se fi xuje pomocí technik používaných při konzervaci v malířství, a chybějící<br />
fragmenty, pouze tehdy, když je to nezbytné z estetického hlediska, se doplňují<br />
„za studena”, bez opětovného žíhání.<br />
Důležitou součástí vitrážování je „tmelení” – utěsňování spár mezi sklem a olovem<br />
sklenářským tmelem. Tmelení nejenom utěsňuje vitráž, ale značně jej zesiluje, proto<br />
musí být vždy používáno. V případě památkových vitráží musí být tmelení prováděno<br />
pouze přímým vtlačováním tmelu do spáry, a nikoli, jak to chodí v běžné praxi, zamalováním<br />
celého povrchu vitráže řídkým tmelem a jeho následným utřením, které<br />
spojí tmel s vitráží.<br />
Poslední etapou konzervace vitrážového dílu je, nyní obecně používané, jeho zarámování<br />
do ocelových rámků, nejčastěji měděných, mosazných nebo z bronzu. Tyto<br />
rámky zpevňují díly a zabezpečují je během dopravy, montáže a demontáže.<br />
Po ukončení prací na objektu je třeba samozřejmě ukončit a uzavřít konzervátorskou<br />
dokumentaci.<br />
128