MATERIAŁY POKONFERENCYJNE Zabytki Sakralne - Starostwo ...

PROBLEMATIKA KONZERVACE VITRÁŽÍ
Výše popsané vlastnosti vitráží způsobují, že konzervátorské činnosti zahrnují
různé úlohy od poznání historie vitráže přes zpracování metod čištění výplní, případně
doplňování malířských vrstev, opravy olověné mřížky a zabezpečení vitráže
proti další destrukci. Takže konzervátor vitráží musí disponovat znalostmi jak vitrážisty–řemeslníka,
tak i dovednostmi vitrážisty–umělce. Je třeba také pamatovat, že
vitráž je architektonicky a konstrukčně těsně spojená s budovou, ve které se nachází,
jelikož okno s vitráží je neoddělitelnou částí fasády budovy a zároveň důležitým prvkem
výzdoby interiéru, ovlivňujícím jeho barvu a charakter. Kromě toho vitráž plní
funkci obyčejného okna a tedy ovlivňuje také atmosféru interiéru. Tyto vzájemné
závislosti způsobují, že cílevědomá konzervace vitráží vyžaduje spolupráci konzervátora
se specialisty z mnoha oborů: s architektem, historikem umění, chemikem nebo
konstruktorem.
4. ZÁKLADNÍ ZÁSADY KONZERVÁTORSKÉHO POSTUPU
S ohledem na mnohonásobné funkce, jaké splňuje okenní vitráž, se používají také
odlišné postupy její konzervace. Avšak základní zásadou týkající se ostatně jiných
oborů konzervace je zásada minimálního zásahu do originální struktury objektu.
Obvykle, především u vitráží dávno nerekonstruovaných, se díly demontují z oken.
127