Zahrady zdraví se otvírají... Gesundheitsgärten öffnen ihre Tore…

Možná byste neřekli, že stolování má podobně bohatou
a rozmanitou historii jako třeba oblékání nebo válečnictví.
Stejně jako dnes i v minulosti záleželo na tom, kdo jste, kde
jste a tím pádem taky co jíte…
Bylo nebylo
Už v dobách antiky se společenská smetánka vyžívala
v okázalých hostinách, při nichž se hodovní tabule prohýbaly
pod nánosem pečených ryb,
masa nebo ovoce. Dobrým
mravem bývalo zvát na hostiny
básníky a umělce, kteří
svými výstupy udržovali
dobrou náladu, aby všem
lépe chutnalo. Naproti tomu
v chudých domácnostech se
často jedlo ze společných
misek a hodovní tabuli
nahrazovala prostá lavice
nebo přenosné dřevěné
desky, předchůdci dnešních
táců. Skutečné stoly si mohli
dovolit pouze movití lidé.
Nešvary jako mlaskání,
hltání nebo souboje
o nejlepší sousto patřily
k běžným zvyklostem. Není
se co divit, jídelní etiketa do
Evropy přicházela až s pronikajícím islámským vlivem na
sklonku 12. století, a to ještě velmi pozvolna – změny kultury
V období, kdy lidem sloužily jako
příbor jen ruce, posloužily jim k jejich
mytí speciální misky s vodou, tzv.
medenice, které stály rovnou vedle
pečených masitých jídel na stole.
In der Zeit, in der den Menschen nur
die Hände als Besteck zur Verfügung
standen, dienten zum Händewaschen
spezielle Schüsseln mit Wasser,
die gleich neben gebratenen, fettigen
Speisen auf dem Tisch standen.
Vielleicht hätten Sie nicht gedacht, dass die Tischkultur,
ähnlich wie Kleidung oder Kriegskunst, eine reiche und
vielseitige Geschichte hat. Genau wie heute war auch in der
Vergangenheit von Bedeutung, wer Sie sind und damit auch
was Sie essen …
Es war einmal
Bereits in der Antike genoss die Creme der Gesellschaft
prunkvolle Festessen, auf denen sich
die Schlemmertafeln unter dem
Gewicht gebratener Fische, Fleisch
oder Obst durchbogen. Zum guten
Ruf gehörte, dass zum Festschmaus
Dichter und Künstler eingeladen
wurden, die mit ihren Auftritten die
gute Laune erhielten, damit es allen
besser schmeckte. Hingegen aß man
in armen Haushalten häufig von
einem gemeinsamen Teller und die
Schlemmertafel ersetzte eine
einfache Bank oder tragbare
Holzbretter, die Vorgänger der
heutigen Tabletts. Richtige Tische
konnten sich nur reiche Menschen
leisten. Unsitten wie Schmatzen,
Schlürfen oder der Kampf um das
beste Stück gehörten zu den
üblichen Gewohnheiten. Dies ist
nicht verwunderlich, denn die Speiseetikette kam erst mit
dem eindringenden islamischen Einfluss Ende des 12.
Imperial LIFE
23