Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
nevycházela z domu. V roce 1942 musela Edith z rasových důvodů opustit německé gymnázium v Duchcově a nastoupit na nucené práce k sedlákovi. Nacisté stupňovali tlak zejména na otce. Nutili ho k rozvodu a vyčítali mu české kamarády. Nakonec byl otec zatčen a odvlečen na otrocké práce do dolů na draselnou sůl v Hesensku. V únoru 1945, v den Editiných osmnáctých narozenin, nastoupila matka k transportu do Terezína. Všichni příbuzní z matčiny rodiny v té době byli dávno mrtví. Už počátkem čtyřicátých let skončili ve vyhlazovacích táborech. Urputný odpor otce dokázal oddálit matčinu internaci o pět let, čímž jí zachránil život. I Editě hrozil transport, ale příbuzní ji ukryli. Poslední měsíce války prožila v malé místnůstce na půdě, kde bylo v teplých dnech nesnesitelné vedro. Nejdříve se vrátila domů maminka. Přijela v pruhovaném vězeňském mundúru na sovětském tanku a vážila sotva 30 kilogramů. Otcova cesta byla méně pompézní. V Chebu si chtěl koupit jízdenku, ale jako Němci mu ji odmítl český železničář prodat. Musel si nasadit bílou pásku a dojít do Bíliny pěšky. Protifašistický postoj rodiny vzhledem k prožitému utrpení nikdo nezpochybňoval. Ale v odsunu skončila většina přátel - i těch, kteří rodinu za války statečně podpořili. Jejich ztrátu nesl těžce zejména otec. Přesto odmítal opustit vlast, když matka usilovala o vystěhování do Palestiny. Dva roky trvalo, než rodina získala československé státní občanství a občanská práva. Edith kvůli tomu musela odkládat svatbu se svým vyvoleným. Později se usadila v Litvínově, kde žije dodnes. dem Dachboden, wo es an warmen Tagen unerträglich heiß wurde. Zuerst kam die Mutter heim, in gestreifter Häftlingskleidung auf einem sowjetischen Panzer. Sie wog gerade einmal noch 30 Kilogramm. Die Reise des Vaters war weniger pompös. In Eger (Cheb) wollte er sich eine Fahrkarte kaufen, doch da er Deutscher war, weigerte sich der tschechische Eisenbahner, ihm eine solche zu verkaufen. Er musste eine weiße Armbinde tragen und zu Fuß nach Bilin laufen. Die antifaschistische Haltung der Familie bezweifelte angesichts des durchgemachten Leids niemand. Vertrieben wurden jedoch die meisten Freunde – auch die, die die Familie während des Krieges mutig unterstützt hatten. Diesen Verlust ertrug vor allem der Vater nur schwer. Trotz allem lehnte er es ab, seine Heimat zu verlassen, als die Mutter versuchte, nach Palästina auszureisen. Es dauerte zwei Jahre, ehe die Familie die tschechoslowakische Staatsangehörigkeit und die Bürgerrechte erhielt. Edith musste aus diesem Grunde die Hochzeit mit ihrem Auserwählten aufschieben. Später ließ sie sich in Leutensdorf nieder, wo sie bis heute lebt. Potvrzení o nuceném nasazení otce v Německu, květen 1945 Bestätigung über Zwangsarbeit des Vaters in Deutschland, Mai 1945 57
Hedvika Hurníková (roz. / geb. Walter) * 1926 v Hoře Svatého Šebestiána, současné bydliště Chomutov * 1926 in Sebastiansberg (Hora Svatého Šebestiána), derzeit wohnhaft in Komotau (Chomutov), Tschechien Otec Hedviky se přiženil do krušnohorské obce Hora Svatého Šebestiána v polovině 20. let a po tchánovi převzal místo listonoše. Jako státní zaměstnanec byl loajální k Československu. Pilně se učil česky, přátelil se těmi několika málo Čechy, kteří v obci žili, a poslal dokonce dceru do české školy. Když se navíc angažoval v dělnickém sportov- Rodinné foto, okolo 1933 (H. H. vpravo vpředu) Familienfoto, um 1933 (H. H. rechts vorn) Der Vater von Hedvika heiratete Mitte der 20er Jahre in eine Familie aus der Erzgebirgsgemeinde Sebastiansberg ein, er übernahm von seinem Schwiegervater die Stelle des Briefträgers. Als Staatsbeamter war er gegenüber der Tschechoslowakei loyal. Er lernte fleißig Tschechisch, freundete sich mit den wenigen Tschechen, die in der Gemeinde lebten, an, und schickte seine Tochter sogar auf eine tschechische Schule. Als er sich darüber hinaus noch im Arbeitersportverein ATUS engagierte und sich wie seine ganze Familie auch zur Sozialdemokratie bekannte, waren seine Probleme im Jahre 1938 vorprogrammiert. Im September brachte er seine Familie deshalb lieber in das sicherere Binnenland. Er selbst rückte dann im Rahmen der Mobilmachung zur tschechoslowakischen Armee ein. Nach dem Münchner Abkommen wurde die Familie von den tschechoslowakischen Behörden angewiesen, sie solle wieder nach Sebastiansberg zurückkehren. Die Gemeinde gehörte damals schon zu NS-Deutschland. Der Großvater, der Onkel und der Vater von Hedvika wurden als Sozialdemokraten sofort festgenommen. Der Onkel durchlief die Konzentrationslager in Buchenwald, Flossenbürg und Dachau. Ihren Vater ließ man zwar nach zwei Wochen frei, doch er verlor seine Arbeit. Er fand mehrmals eine neue Stelle, wurde aber stets wegen „Unzuverlässigkeit“ wenig 58
- Seite 7 und 8: V srpnu 2005 vydala vláda České
- Seite 9 und 10: období let 1933-1938, kdy byl táb
- Seite 11 und 12: Plakátovací sloup s předvolební
- Seite 13 und 14: pohledu byla tedy politicky nejdůl
- Seite 15 und 16: Není možné přesněji vyčíslit
- Seite 17 und 18: Visačka na rádio s výstrahou, ž
- Seite 19 und 20: Osvědčení antifašistické komis
- Seite 21 und 22: a státoprávního uspořádání s
- Seite 23 und 24: vysídlování, dohodnuté vítězn
- Seite 25 und 26: 1945-1950, které vymezovaly okruh
- Seite 27 und 28: Propagační koláž DSAP, Arbeiter
- Seite 29 und 30: Protifašistická demonstrace, Úst
- Seite 31 und 32: ještě o pět procent. Reakce na t
- Seite 33 und 34: Občanská válka ve Španělsku, b
- Seite 35 und 36: také v následujících letech. Sp
- Seite 37 und 38: Braňte vlast!, předvolební plak
- Seite 39 und 40: Doplňovací volby do říšského
- Seite 41 und 42: Váleční zajatci v chemické tov
- Seite 43 und 44: a účastnila se pak bojů ve Franc
- Seite 45 und 46: Ústí nad Labem po válce, květen
- Seite 47 und 48: Němci odklízejí trosky, Ústí n
- Seite 49 und 50: většinou antifašisté organizova
- Seite 51 und 52: sku), kterou založil Rudolf Zischk
- Seite 53 und 54: Otto Seidl * 1913 v Kraslicích, so
- Seite 55 und 56: Herbert Löwit * 1923 v Teplicích
- Seite 57: Edith Kroupová (roz. / geb. Mayer)
- Seite 61 und 62: Olga Sippl (roz. / geb. Stowasser)
- Seite 63 und 64: Alexander Stefanescu * 1924 v Šump
- Seite 65 und 66: Herta Sedláčková (roz. / geb. St
- Seite 68 und 69: Tři příběhy z Ústí nad Labem
- Seite 70 und 71: neznámí pachatelé vandalsky poni
- Seite 72 und 73: zásluha, že se Ústí nad Labem d
- Seite 74: Pro ty válka znamenala strach o os
- Seite 77 und 78: ký azyl. Mezi nimi můžeme jmenov
- Seite 79 und 80: Norbert Hochsieder, Zmar (olej na d
- Seite 81 und 82: Leo Haas, Mrtví a méně mrtví (l
- Seite 83 und 84: Hugo Steiner-Prag, Návrh ilustrace
- Seite 85 und 86: Oskar Kokoschka, Z cyklu Kolumbus -
- Seite 87 und 88: Friedrich Feigl, Přístav (kombino
- Seite 89 und 90: Ernst Neuschul, Mrzák (olej na pl
- Seite 91 und 92: Richard Pollak-Karlín, Portrét Hi
- Seite 93 und 94: John Heartfield, Berlín svolává
- Seite 95 und 96: John Heartfield, Válka. Sudetští
- Seite 97 und 98: ZAPOMENUTÍ HRDINOVÉ vergessene he
Hedvika Hurníková<br />
(roz. / geb. Walter)<br />
*<br />
1926 v Hoře Svatého Šebestiána,<br />
současné bydliště Chomutov<br />
*<br />
1926 in Sebastiansberg (Hora Svatého Šebestiána),<br />
derzeit wohnhaft in Komotau (Chomutov), Tschechien<br />
Otec Hedviky se přiženil do krušnohorské obce Hora<br />
Svatého Šebestiána v polovině 20. let a po tchánovi převzal<br />
místo listonoše. Jako státní zaměstnanec byl loajální<br />
k Československu. Pilně se učil česky, přátelil se těmi několika<br />
málo Čechy, kteří v obci žili, a poslal dokonce dceru do<br />
české školy. Když se navíc angažoval v dělnickém sportov-<br />
Rodinné foto, okolo 1933 (H. H. vpravo vpředu)<br />
Familienfoto, um 1933 (H. H. rechts vorn)<br />
Der Vater von Hedvika heiratete Mitte der 20er Jahre in<br />
eine Familie aus der Erzgebirgsgemeinde Sebastiansberg<br />
ein, er übernahm von seinem Schwiegervater die Stelle<br />
des Briefträgers. Als Staatsbeamter war er gegenüber der<br />
Tschechoslowakei loyal. Er lernte fleißig Tschechisch,<br />
freundete sich mit den wenigen Tschechen, die in der<br />
Gemeinde lebten, an, und schickte seine Tochter sogar auf<br />
eine tschechische Schule. Als er sich darüber hinaus noch<br />
im Arbeitersportverein ATUS engagierte und sich wie seine<br />
ganze Familie auch zur Sozialdemokratie bekannte,<br />
waren seine Probleme im Jahre 1938 vorprogrammiert. Im<br />
September brachte er seine Familie deshalb lieber in das<br />
sicherere Binnenland. Er selbst rückte dann im Rahmen<br />
der Mobilmachung zur tschechoslowakischen Armee ein.<br />
Nach dem Münchner Abkommen wurde die Familie von<br />
den tschechoslowakischen Behörden angewiesen, sie solle<br />
wieder nach Sebastiansberg zurückkehren. Die Gemeinde<br />
gehörte damals schon zu NS-Deutschland. Der Großvater,<br />
der Onkel und der Vater von Hedvika wurden als Sozialdemokraten<br />
sofort festgenommen. Der Onkel durchlief die<br />
Konzentrationslager in Buchenwald, Flossenbürg und<br />
Dachau. Ihren Vater ließ man zwar nach zwei Wochen frei,<br />
doch er verlor seine Arbeit. Er fand mehrmals eine neue<br />
Stelle, wurde aber stets wegen „Unzuverlässigkeit“ wenig<br />
58