Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
vládní nařízení na podporu und der Ankunft der neuen tschechischen německých antifašistů vstoupilo v platnost 17. května 1945 výnosem ministra vnitra o vynětí aktivních odpůrců nacistů z protiněmeckých opatření. Podrobnější und anderer slawischer Bevölkerung wurden die deutschen Antifaschisten jedoch ausgeschlossen und zunehmend isoliert. a přesnější stanovy v otázce Die tschechoslowakische Regierung německých antifašistů přinesl prezidentský dekret č. 33/1945, o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jeho doplňující směrnice, vydané 24. srpna a 13. listopadu 1945. Hlavním úkolem, s nímž se němečtí antifašisté museli v poválečném Československu vypořádat, bylo dokázat vlastní odbojovou činnost nebo pronásledování ze und die Staatsbehörden waren in der Frage der deutschen Antifaschisten reserviert. Dennoch wurden in den ersten Nachkriegsmonaten einige amtliche Verordnungen zur Sicherstellung des Schutzes und der Rechte dieser Bevölkerungsgruppe erlassen. Die erste Regierungsverordnung trat am 17. Mai 1945 mit einem Erlass des Innenministers in Kraft, der aktive NS-Gegner von antideutschen strany nacistů. Na mnoha místech Maßnahmen aus- proto vznikaly při národních výborech a správních komisích antifašistické komise, které prověřovaly německé obyvatele a následně jim po případném kladném vyřízení Sběrný tábor v Liberci, 1946 Sammellager in Reichenberg, 1946 nahm. Ausführlichere und genauere Regeln in der Frage der deutschen Antifaschisten brachten das Präsidentendekret Nr. 33/1945 über die Regelung der tschechoslowakischen udělovaly antifašistické legitimace. Tato osvědčení poskytovala svým držitelům osobní ochranu, vyjímala je z různých diskriminačních opatření uplatňovaných na ostatním německém obyvatelstvu a stávala se rovněž nutným předpokladem pro získání československého státního občanství. Získání statusu antifašisty a užívání příslušné legitimace však ještě nezaručovaly Němcům vždy a všude rovnoprávné postavení. V poválečném Československu tito lidé zůstávali v mnoha ohledech i nadále občany „druhé kategorie“. Museli čelit zejména silné protiněmecké náladě a také hlasům volajícím po tom, aby se mezi Němci nedělaly rozdíly a nevydávala se jim ani žádná antifašistická osvědčení. Protiněmecké projevy byly po roce 1945 slyšet skoro na všech veřejných shromážděních, tiskla je rovněž většina dobových novin a časopisů (k několika málo výjimkám patřil Staatsbürgerschaft bei Personen deutscher und magyarischer Nationalität und seine Ergänzungen vom 24. August und 13. November 1945. Ein wesentliches Unterfangen für die deutschen Antifaschisten war, dass sie ihre Tätigkeit im Widerstand oder ihre Verfolgung durch die Nationalsozialisten beweisen mussten. Mancherorts entstanden bei den Nationalausschüssen und Verwaltungskommissionen antifaschistische Kommissionen, die die deutschen Einwohner untersuchten und ihnen nach einem entsprechend positiven Ergebnis antifaschistische Legitimationen ausstellten. Diese Bescheinigungen gewährten ihren Trägern einen persönlichen Schutz, nahmen sie von den gegen die restliche deutsche Bevölkerung vorgenommenen Diskriminierungsmaßnahmen aus und wurden auch zur notwendigen Vor- 45
Němci odklízejí trosky, Ústí nad Labem, asi 1945 Deutsche bei Räumungsarbeiten, Aussig, um 1945 žurnalista Michal Mareš se svými reportážemi v týdeníku Dnešek). Také žádný vysoký český politik nebyl schopen ani ochoten utlumit nacionalistické vášně v tehdejší společnosti, odmítnout princip kolektivní viny a zastat se tak v Československu žijících německých antifašistů, z nichž mnozí trpěli pod nacistickým režimem déle a více než mnoho jejich českých spoluobčanů. Nechyběly dokonce ani hlasy, které německé antifašisty odmítaly uznat, zpochybňovaly jejich protinacistickou činnost a prožitá utrpení a stavěly je na stejnou úroveň s ostatními, „provinilými“ Němci (takové názory si můžeme přečíst například v dobové brožurce Ďábel mluví německy od národněsocialistického politika a novináře Ivana Herbana). Němečtí antifašisté si na své postavení ve společnosti a trpké životní zkušenosti stěžovali v řadě kritických dopisů a protestních memorand, které byly adresovány na stranické sekretariáty KSČ a Československé sociální demokracie, místní samosprávy, úřad vlády i do kanceláře prezidenta republiky. Aby nedocházelo k diskriminaci němecaussetzung für den Erwerb der tschechoslowakischen Staatsbürgerschaft. Der Erwerb eines Antifa-Status und der entsprechenden antifaschistischen Legitimation garantierte den Deutschen jedoch nicht zwangsläufig eine gleichberechtigte Stellung. In der Nachkriegs-Tschechoslowakei blieben diese Personen in mancher Hinsicht auch weiterhin Bürger zweiter Klasse. Sie waren mit einer stark antideutschen Stimmung konfrontiert und auch mit der Einstellung, man solle unter den Deutschen keine Unterschiede machen und ihnen auch keine antifaschistischen Bescheinigungen ausstellen. Antideutsche Äußerungen waren nach 1945 bei fast allen öffentlichen Versammlungen zu hören. Sie wurden auch in den meisten zeitgenössischen Zeitungen und Zeitschriften gedruckt. (Zu einigen wenigen Ausnahmen gehörte der Journalist Michal Mareš mit seinen Reportagen im Wochenblatt „Dnešek“.) Ebenfalls war kein damaliger hochrangiger tschechischer Politiker imstande oder bereit den Nationalismus in der Gesellschaft zu dämpfen, das Prinzip der kollektiven Schuld abzulehnen und sich dabei für die in der Tschechoslowakei lebenden deutschen Antifaschisten einzusetzen, die unter dem nationalsozialistischen Regime gelitten hatten, oft auch länger und mehr als viele ihrer tschechischen Mitbewohner. Es fehlte auch nicht an Stimmen, die eine Anerkennung der deutschen Antifaschisten ablehnten, die deren antifaschistische Tätigkeit und die erlebten Leiden in Frage stellten und die keinen Unterschied zwischen den antifaschistischen und anderen Deutschen machten. (Entsprechende Äußerungen sind beispielsweise in der zeitgenössischen Broschüre „Ďábel mluví německy“ [Der Teufel spricht deutsch] von dem nationalsozialistischen Politiker und Journalist Ivan Herban zu lesen). Die deutschen Antifaschisten klagten über ihre Stellung in der Gesellschaft und über ihre Lebenserfahrungen in 46
- Seite 1 und 2: ZAPOMENUTÍ HRDINOVÉ vergessene he
- Seite 3 und 4: Kniha vychází jako doprovodná pu
- Seite 5 und 6: PŘÍBĚHY PAMĚTNÍKŮ ZEITZEUGENG
- Seite 7 und 8: V srpnu 2005 vydala vláda České
- Seite 9 und 10: období let 1933-1938, kdy byl táb
- Seite 11 und 12: Plakátovací sloup s předvolební
- Seite 13 und 14: pohledu byla tedy politicky nejdůl
- Seite 15 und 16: Není možné přesněji vyčíslit
- Seite 17 und 18: Visačka na rádio s výstrahou, ž
- Seite 19 und 20: Osvědčení antifašistické komis
- Seite 21 und 22: a státoprávního uspořádání s
- Seite 23 und 24: vysídlování, dohodnuté vítězn
- Seite 25 und 26: 1945-1950, které vymezovaly okruh
- Seite 27 und 28: Propagační koláž DSAP, Arbeiter
- Seite 29 und 30: Protifašistická demonstrace, Úst
- Seite 31 und 32: ještě o pět procent. Reakce na t
- Seite 33 und 34: Občanská válka ve Španělsku, b
- Seite 35 und 36: také v následujících letech. Sp
- Seite 37 und 38: Braňte vlast!, předvolební plak
- Seite 39 und 40: Doplňovací volby do říšského
- Seite 41 und 42: Váleční zajatci v chemické tov
- Seite 43 und 44: a účastnila se pak bojů ve Franc
- Seite 45: Ústí nad Labem po válce, květen
- Seite 49 und 50: většinou antifašisté organizova
- Seite 51 und 52: sku), kterou založil Rudolf Zischk
- Seite 53 und 54: Otto Seidl * 1913 v Kraslicích, so
- Seite 55 und 56: Herbert Löwit * 1923 v Teplicích
- Seite 57 und 58: Edith Kroupová (roz. / geb. Mayer)
- Seite 59 und 60: Hedvika Hurníková (roz. / geb. Wa
- Seite 61 und 62: Olga Sippl (roz. / geb. Stowasser)
- Seite 63 und 64: Alexander Stefanescu * 1924 v Šump
- Seite 65 und 66: Herta Sedláčková (roz. / geb. St
- Seite 68 und 69: Tři příběhy z Ústí nad Labem
- Seite 70 und 71: neznámí pachatelé vandalsky poni
- Seite 72 und 73: zásluha, že se Ústí nad Labem d
- Seite 74: Pro ty válka znamenala strach o os
- Seite 77 und 78: ký azyl. Mezi nimi můžeme jmenov
- Seite 79 und 80: Norbert Hochsieder, Zmar (olej na d
- Seite 81 und 82: Leo Haas, Mrtví a méně mrtví (l
- Seite 83 und 84: Hugo Steiner-Prag, Návrh ilustrace
- Seite 85 und 86: Oskar Kokoschka, Z cyklu Kolumbus -
- Seite 87 und 88: Friedrich Feigl, Přístav (kombino
- Seite 89 und 90: Ernst Neuschul, Mrzák (olej na pl
- Seite 91 und 92: Richard Pollak-Karlín, Portrét Hi
- Seite 93 und 94: John Heartfield, Berlín svolává
- Seite 95 und 96: John Heartfield, Válka. Sudetští
vládní nařízení na podporu<br />
und der Ankunft der neuen tschechischen<br />
německých antifašistů vstoupilo<br />
v platnost 17. května 1945 výnosem<br />
ministra vnitra o vynětí aktivních<br />
odpůrců nacistů z protiněmeckých<br />
opatření. Podrobnější<br />
und anderer slawischer<br />
Bevölkerung wurden die deutschen<br />
Antifaschisten jedoch ausgeschlossen<br />
und zunehmend isoliert.<br />
a přesnější stanovy v otázce<br />
Die tschechoslowakische Regierung<br />
německých antifašistů přinesl<br />
prezidentský dekret č. 33/1945,<br />
o úpravě československého státního<br />
občanství osob národnosti<br />
německé a maďarské, a jeho doplňující<br />
směrnice, vydané 24. srpna<br />
a 13. listopadu 1945.<br />
Hlavním úkolem, s nímž se němečtí<br />
antifašisté museli v poválečném<br />
Československu vypořádat,<br />
bylo dokázat vlastní odbojovou<br />
činnost nebo pronásledování ze<br />
und die Staatsbehörden<br />
waren in der Frage der deutschen<br />
Antifaschisten reserviert. Dennoch<br />
wurden in den ersten Nachkriegsmonaten<br />
einige amtliche<br />
Verordnungen zur Sicherstellung<br />
des Schutzes und der Rechte dieser<br />
Bevölkerungsgruppe erlassen.<br />
Die erste Regierungsverordnung<br />
trat am 17. Mai 1945 mit einem<br />
Erlass des Innenministers in Kraft,<br />
der aktive NS-Gegner von antideutschen<br />
strany nacistů. Na mnoha místech<br />
Maßnahmen aus-<br />
proto vznikaly při národních výborech<br />
a správních komisích antifašistické<br />
komise, které prověřovaly<br />
německé obyvatele a následně jim<br />
po případném kladném vyřízení<br />
Sběrný tábor v Liberci, 1946<br />
Sammellager in Reichenberg, 1946<br />
nahm. Ausführlichere und genauere<br />
Regeln in der Frage der deutschen<br />
Antifaschisten brachten das<br />
Präsidentendekret Nr. 33/1945<br />
über die Regelung der tschechoslowakischen<br />
udělovaly antifašistické legitimace. Tato osvědčení poskytovala<br />
svým držitelům osobní ochranu, vyjímala je z různých<br />
diskriminačních opatření uplatňovaných na ostatním<br />
německém obyvatelstvu a stávala se rovněž nutným předpokladem<br />
pro získání československého státního občanství.<br />
Získání statusu antifašisty a užívání příslušné legitimace<br />
však ještě nezaručovaly Němcům vždy a všude rovnoprávné<br />
postavení. V poválečném Československu tito lidé zůstávali<br />
v mnoha ohledech i nadále občany „druhé kategorie“.<br />
Museli čelit zejména silné protiněmecké náladě a také hlasům<br />
volajícím po tom, aby se mezi Němci nedělaly rozdíly<br />
a nevydávala se jim ani žádná antifašistická osvědčení. Protiněmecké<br />
projevy byly po roce 1945 slyšet skoro na všech<br />
veřejných shromážděních, tiskla je rovněž většina dobových<br />
novin a časopisů (k několika málo výjimkám patřil<br />
Staatsbürgerschaft bei Personen deutscher<br />
und magyarischer Nationalität und seine Ergänzungen<br />
vom 24. August und 13. November 1945.<br />
Ein wesentliches Unterfangen für die deutschen Antifaschisten<br />
war, dass sie ihre Tätigkeit im Widerstand oder<br />
ihre Verfolgung durch die Nationalsozialisten beweisen<br />
mussten. Mancherorts entstanden bei den Nationalausschüssen<br />
und Verwaltungskommissionen antifaschistische<br />
Kommissionen, die die deutschen Einwohner untersuchten<br />
und ihnen nach einem entsprechend positiven Ergebnis<br />
antifaschistische Legitimationen ausstellten. Diese<br />
Bescheinigungen gewährten ihren Trägern einen persönlichen<br />
Schutz, nahmen sie von den gegen die restliche<br />
deutsche Bevölkerung vorgenommenen Diskriminierungsmaßnahmen<br />
aus und wurden auch zur notwendigen Vor-<br />
45
Change language