Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum
Průkaz člena bývalé DSAP, 1946 Mitgliedsausweis der ehemaligen DSAP, 1946 jejíž realizace ve skutečnosti ještě dlouho narážela na velké překážky, ztratilo rozlišování mezi antifašisty a ostatními Němci rychle svůj význam. Za podmínek totalitního komunistického režimu platila už zcela jiná kritéria politického dělení obyvatelstva. Jednoznačné zodpovězení otázky, zda byl určitý sudetský Němec antifašistou, závisí tedy především na zvolené definici. Samy oficiální československé normy z období Ungleichbehandlung von nationalen Minderheiten beseitigen sollte. Mit dieser neuen Linie, deren Umsetzung vor Ort noch lange oft auf große Hindernisse stieß, verlor die Unterscheidung zwischen Antifaschisten und übrigen Deutschen schnell ihre Bedeutung. Unter den Bedingungen des totalitären kommunistischen Regimes galten nun schon ganz andere Kriterien für die politische Einteilung der Bevölkerung. 23
1945–1950, které vymezovaly okruh uznaných německy mluvících antifašistů v principu poměrně úzce, odpovídají na tuto otázku rozdílně. I když budeme vycházet z centrálního antifašistického paragrafu dekretu č. 33/1945 – tak jak to učinila česká vláda v roce 2005 při iniciování od té doby realizovaného výzkumného a dokumentačního projektu –, narazíme v mnoha individuálních případech na téměř neřešitelné problémy, vycházející z charakteru dochovaných informací. Odhlédneme-li od toho, že odbojová činnost, popř. pronásledování nacistickým režimem nejsou svědeckými výpověďmi nebo dokumenty vždy jasně doložitelné, je třeba vzít také v úvahu, že nemálo antifašistů mělo tento status oficiálně jen po určitou dobu, než jim ho úřady více či méně svévolným rozhodnutím zase odebraly. Dále by se nemělo zapomínat ani na to, že nemalá část přesvědčených odpůrců Hitlera, většinou nesocialistických nebo politicky neorganizovaných, nebyla úřady v obnoveném Československu nikdy uznána za antifašisty. Konečně zůstává dodnes choulostivou politickou otázkou, zda si uznání zaslouží také ti nepochybně antinacisticky smýšlející a jednající sudetští Němci, kteří se během druhé světové války vyslovili pro jiné řešení národnostního problému než československá exilová vláda prezidenta Beneše a domácí české odbojové organizace. Die Beantwortung der Frage, ob ein Sudetendeutscher ein Antifaschist war, hängt also vor allem von der gewählten Definition ab. Selbst die offiziellen tschechoslowakischen Normen des Zeitraums zwischen 1945 und 1950, die den Kreis der anerkannten deutschsprachigen Antifaschisten grundsätzlich relativ eng zogen, beantworteten die Frage unterschiedlich. Auch wenn man – wie die tschechische Regierung 2005 bei der Initiierung des seither realisierten Forschungs- und Dokumentationsprojekts – vom zentralen Antifa-Paragrafen des Staatsbürgerschaftsdekrets Nr. 33/1945 ausgeht, so stößt man in vielen individuellen Fällen auf schier unlösbare Probleme, die sich aus der Überlieferung ergeben. Abgesehen vom Problem der durch Zeugenaussagen oder Dokumente nicht immer schlüssig nachweisbaren Widerstandstätigkeit bzw. Verfolgung unter dem NS-Regime muss auch berücksichtigt werden, dass nicht wenige Antifaschisten diesen Status offiziell nur zeitweise inne hatten, bevor die Behörden ihnen diesen in mehr oder weniger willkürlichen Entscheidungen wieder aberkannten. Beachtet werden sollte daneben, dass ein nicht kleiner Teil von überzeugten, meistens nicht-sozialistischen oder politisch nicht organisierten Hitler-Gegnern von den Behörden der wiedererrichteten Tschechoslowakei niemals als Antifaschisten anerkannt wurde. Schließlich bleibt bis zur Gegenwart ein heikles Politikum die Frage, ob auch diejenigen klar antinazistisch gesinnten und agierenden Sudetendeutschen als Antifaschisten Anerkennung verdienen, die sich während des Zweiten Weltkriegs für eine andere Lösung des Nationalitätenproblems ausgesprochen hatten als die tschechoslowakische Exilregierung von Präsident Edvard Beneš und die einheimischen tschechischen Widerstandsorganisationen. 24
- Seite 1 und 2: ZAPOMENUTÍ HRDINOVÉ vergessene he
- Seite 3 und 4: Kniha vychází jako doprovodná pu
- Seite 5 und 6: PŘÍBĚHY PAMĚTNÍKŮ ZEITZEUGENG
- Seite 7 und 8: V srpnu 2005 vydala vláda České
- Seite 9 und 10: období let 1933-1938, kdy byl táb
- Seite 11 und 12: Plakátovací sloup s předvolební
- Seite 13 und 14: pohledu byla tedy politicky nejdůl
- Seite 15 und 16: Není možné přesněji vyčíslit
- Seite 17 und 18: Visačka na rádio s výstrahou, ž
- Seite 19 und 20: Osvědčení antifašistické komis
- Seite 21 und 22: a státoprávního uspořádání s
- Seite 23: vysídlování, dohodnuté vítězn
- Seite 27 und 28: Propagační koláž DSAP, Arbeiter
- Seite 29 und 30: Protifašistická demonstrace, Úst
- Seite 31 und 32: ještě o pět procent. Reakce na t
- Seite 33 und 34: Občanská válka ve Španělsku, b
- Seite 35 und 36: také v následujících letech. Sp
- Seite 37 und 38: Braňte vlast!, předvolební plak
- Seite 39 und 40: Doplňovací volby do říšského
- Seite 41 und 42: Váleční zajatci v chemické tov
- Seite 43 und 44: a účastnila se pak bojů ve Franc
- Seite 45 und 46: Ústí nad Labem po válce, květen
- Seite 47 und 48: Němci odklízejí trosky, Ústí n
- Seite 49 und 50: většinou antifašisté organizova
- Seite 51 und 52: sku), kterou založil Rudolf Zischk
- Seite 53 und 54: Otto Seidl * 1913 v Kraslicích, so
- Seite 55 und 56: Herbert Löwit * 1923 v Teplicích
- Seite 57 und 58: Edith Kroupová (roz. / geb. Mayer)
- Seite 59 und 60: Hedvika Hurníková (roz. / geb. Wa
- Seite 61 und 62: Olga Sippl (roz. / geb. Stowasser)
- Seite 63 und 64: Alexander Stefanescu * 1924 v Šump
- Seite 65 und 66: Herta Sedláčková (roz. / geb. St
- Seite 68 und 69: Tři příběhy z Ústí nad Labem
- Seite 70 und 71: neznámí pachatelé vandalsky poni
- Seite 72 und 73: zásluha, že se Ústí nad Labem d
Průkaz člena bývalé DSAP, 1946<br />
Mitgliedsausweis der ehemaligen DSAP, 1946<br />
jejíž realizace ve skutečnosti ještě dlouho narážela na velké<br />
překážky, ztratilo rozlišování mezi antifašisty a ostatními<br />
Němci rychle svůj význam. Za podmínek totalitního<br />
komunistického režimu platila už zcela jiná kritéria politického<br />
dělení obyvatelstva.<br />
Jednoznačné zodpovězení otázky, zda byl určitý sudetský<br />
Němec antifašistou, závisí tedy především na zvolené<br />
definici. Samy oficiální československé normy z období<br />
Ungleichbehandlung von nationalen Minderheiten beseitigen<br />
sollte. Mit dieser neuen Linie, deren Umsetzung vor<br />
Ort noch lange oft auf große Hindernisse stieß, verlor die<br />
Unterscheidung zwischen Antifaschisten und übrigen<br />
Deutschen schnell ihre Bedeutung. Unter den Bedingungen<br />
des totalitären kommunistischen Regimes galten nun<br />
schon ganz andere Kriterien für die politische Einteilung<br />
der Bevölkerung.<br />
23
Change language