Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum

pohledu byla tedy politicky nejdůležitější dělící linie mezi
Němci definována otázkou „negativismu“, nebo „aktivismu“,
přičemž posledně jmenovaný znamenal aktivní účast
na politickém životě republiky a její principiální přijetí.
Při druhých parlamentních volbách v roce 1925 získaly
principiálně státotvorné německé strany více než 70 % hlasů
německých voličů. Od této chvíle převažovala mezi
německým obyvatelstvem téměř deset let aktivistická tendence.
Mezi lety 1926 a 1938 zasedali v československé
vládě vždy také německy mluvící ministři. Náleželi
k Německé křesťanskosociální straně lidové (Deutsche
Christlichsoziale Volkspartei, DCV), Svazu zemědělců
(Bund der Landwirte, BdL) a Německé sociálnědemokratické
straně dělnické (Deutsche Sozialdemokratische
Arbeiterpartei, DSAP). Úspěšné integraci do československého
státu v době, kdy za jeho státní jazyky platily pouze
čeština a slovenština, stály ale přes poměrně velkorysou
individuální ochranu občanů jiného jazyka a jiné národnosti
v cestě značné překážky. Mnoho Němců se nemohlo
smířit s tím, že po zániku podunajské monarchie už nepatří
v nové republice ke společensky a politicky dominantní
národnosti, nýbrž k pouhé „národnostní menšině“, jejíž
status autochtonního obyvatelstva českých zemí navíc
nebyl všemi představiteli českého politického spektra
považován za samozřejmý.
V roce 1933 zmizely obě nacionálně zaměřené strany
kvůli zákazu popř. seberozpuštění ze světa. Politická ideologie
německého nacionálního sjednocovacího hnutí byla
však ihned převzata Konradem Henleinem, který v říjnu
1933 založil rychle sílící Sudetoněmeckou vlasteneckou
frontu (Sudetendeutsche Heimatfront, SHF), v roce 1935
přejmenovanou na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche
Partei, SdP). Jednou z důležitých příčin velkého
úspěchu Henleinova hnutí byla vedle hospodářské krize
(nezaměstnanosti), jejíž důsledky lidé v sudetských oblastech
pociťovali obzvláště silně, také skutečnost, že poté co
se v sousedním Německu ujal v březnu 1933 moci Hitler,
byla i v Československu stále větší část místních Němců
fascinována jeho zřejmými hospodářskými a zahraničněpolitickými
úspěchy. V roce 1935 získala Henleinova SdP
Demonstrace přívrženců nacismu, 1938
Demonstration der Anhänger des Nationalsozialismus, 1938
Konrad Henlein adoptiert, der im Oktober 1933 die rasch
erstarkende Sudetendeutsche Heimatfront (SHF; 1935
umbenannt in Sudetendeutsche Partei, SdP) ins Leben ruf.
Ein wichtiger Grund für den großen Erfolg von Henleins
Bewegung war nebst den in den Sudetengebieten
besonders spürbaren Folgen der Weltwirtschaftskrise
(Arbeitslosigkeit), dass sich nach Hitlers Machtantritt im
benachbarten Deutschland im März 1933 auch in der
Tschechoslowakei ein immer größerer Teil der Deutschen
von dessen scheinbaren wirtschaftlichen und außenpolitischen
Erfolgen in den Bann ziehen ließen. 1935 gewann
Henleins SdP zwei Drittel aller deutschen Stimmen. Zu diesem
Zeitpunkt hatte er sich noch nicht offen zum Nationalsozialismus
oder gar zum Ziel eines Anschluss ans Deutsche
Reich bekannt. Stattdessen gab sich Henlein republikstreu,
trat aber für eine gerechtere Lösung der nationalen Frage
innerhalb der Tschechoslowakei ein. Trotz des Erdrutschsieges
der SdP wählten 1935 immerhin noch über 600 000
Wähler eine der drei Parteien, deren Anhängerschaft freilich
immer mehr in den Sog von Henleins Bewegung geriet.
Es handelte sich dabei um die Deutsche Sozialdemokratische
Arbeiterpartei, die Deutsche Christlichsoziale Volks-
12