Zapomenutí hrdinové - Collegium Bohemicum

Protifašistická demonstrace, Ústí nad Labem, 1933
Antifaschistische Demonstration, Aussig, 1933
na „antifašisty“ a „ne-antifašisty“, neboť ani německé,
natož pak italské nacistické, popř. fašistické hnutí nehrálo
v tehdejší střední Evropě žádnou významnou úlohu. V ČSR
sice také existovaly dvě nacionálně orientované strany –
Německá nacionálně socialistická dělnická strana (Deutsche
Nationalsozialistische Arbeiterpartei, DNSAP), která
byla programově úzce spojena s německou NSDAP,
a Německá nacionální strana (Deutsche Nationalpartei,
DNP), ale tyto strany dosahovaly mezi německým obyvatelstvem
ve 20. letech dohromady jen asi 20 % hlasů. Bezprostředně
po založení Československa v roce 1918 zahrnoval
přesto tábor těch Němců, kteří nový stát odmítali
nebo měli značné výhrady vůči jeho ústavnímu zřízení,
většinu tzv. sudetských Němců (převažující, i když ne všeobecně
přijímané sebeoznačení německého obyvatelstva
žijícího v českých zemích). Zpočátku se tak vedle velké části
německých komunistů nesmířila ani většina sociálních
demokratů se začleněním převážně německých oblastí českých
zemí k Československu. Přinejmenším z českého
relevanteste Trennlinie zwischen
den Deutschen durch die Frage nach
„Negativismus“ oder „Aktivismus“,
wobei letzterer die aktive Partizipierung
am politischen Leben der
Republik und deren grundsätzliche
Akzeptanz bedeutete.
Bei den zweiten Parlamentswahlen
von 1925 konnten die grundsätzlich
staatsbejahenden deutschen
Parteien mehr als 70 % der
deutschen Wählerstimmen auf sich
vereinigen. Von nun an überwog
unter der deutschen Bevölkerung
knapp zehn Jahre die aktivistische
Tendenz. Zwischen 1926 und 1938
gehörten der tschechoslowakischen
Regierung immer auch deutschsprachige
Minister an. Sie stammten
aus der Deutschen Christlichsozialen
Volkspartei (DCV), dem
Bund der Landwirte (BdL) und der Deutschen Sozialdemokratischen
Arbeiterpartei (DSAP). Einer erfolgreichen
Integration in den tschechoslowakischen Staat, als dessen
Staatssprachen nur das Tschechische und Slowakische galten,
standen aber trotz eines vergleichsweise großzügigen
individuellen Schutzes von anderssprachigen und andersnationalen
Bürgern beträchtliche Hindernisse entgegen.
Viele Deutschen konnten es kaum hinnehmen, nach dem
Untergang der Donaumonarchie in der neuen Republik
nicht mehr der gesellschaftlich und politisch dominierenden
Nationalität, sondern nur mehr einer „nationalen Minderheit“
anzugehören, deren Status als autochthone
Bewohner der böhmischen Länder zudem nicht von allen
Vertretern des tschechischen politischen Spektrums als
selbstverständlich betrachtet wurde.
1933 verschwanden beide völkisch ausgerichteten deutschen
Parteien durch Verbot bzw. Selbstauflösung von der
Bildfläche. Die politische Ideologie einer deutschen nationalen
Sammelbewegung wurde freilich umgehend von
11