Návrh vstřikovací formy včetně optimalizace umístění ... - DSpace UTB

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 20
3 POLYMERY
3.1 Základní rozdělení polymerů
Plasty je moţno klasifikovat podle různých hledisek:
3.1.1 Termoplasty
- podle nadmolekulární struktury na amorfní plasty a krystalické
(semikrystalické) plasty,
- podle aplikace na plasty pro široké pouţití, pro inţenýrské aplikace
a pro špičkové aplikace,
- podle druhu přísad na neplněné a plněné plasty,
- podle původu (přírodní a syntetické),
- na základě teplotního chování, podle působení teploty (termoplasty,
reaktoplasty, kaučuky, pryţe a elastomery). [3]
Jedná se o polymerní materiály, které při zahřívání přecházejí do plastického stavu,
do stavu vysoce viskózních nenewtonovských kapalin, kde je lze snadno tvářet
a zpracovávat různými technologiemi. Do tuhého stavu přejdou ochlazením pod teplotu tání
Tm (semikrystalické plasty), resp. teplotu viskózního toku Tf (amorfní plasty). Protoţe při
zahřívání nedochází ke změnám chemické struktury, lze proces měknutí a následného
tuhnutí opakovat teoreticky bez omezení. Jedná se pouze o fyzikální proces.
K termoplastům patří většina zpracovávaných materiálů, jako je polyethylen (PE),
polypropylen (PP), polystyren (PS), polyvinylchlorid (PVC), polyamid (PA), atd.
Termoplasty jsou makromolekulární látky s lineárními nebo rozvětvenými řetězci.
V roztaveném stavu se pod tlakem vstřikují do forem, v nichţ ochlazením ztuhnout
na poţadovaný tvar.
Z hlediska vnitřní struktury se termoplasty dělí na:
- amorfní, jejichţ řetězce jsou nepravidelně prostorově uspořádány,
- semikrystalické, kde je podstatná část řetězců pravidelně a těsně
uspořádána a tvoří krystalické útvary. Zbytek má amorfní uspořádání.