Metodika filmové výchovy

Cesta do světa pohyblivých obrazů

Metodika

filmové

a audiovizuální

výchovy

Lucie Hlavicová, Markéta Vondrášková a kolektiv

Metodika filmové a audiovizuální výchovy je výsledek výzkumu s názvem

„Metodika a praxe audiovizuální výchovy pro učitele a lektory"

podpořeného institucionální podporou DKRVO Ministerstva kultury.

© MgA. Lucie Hlavicová

© Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková

Oponenti:

Mgr. Petr Bilík, Ph.D. (Katedra divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta Univerzity Palackého)

prof. MgA. Martin Štoll, Ph.D. (Katedra mediálních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy)

© 2023

Obsah

Úvodní slovo 9

1. Úvod 14

2. Učit vnímat film 24

2.1 Jak zvolit správný film do výuky? 26

2.2 Kde hledat vhodné filmy? 36

2.3 Jak pojmout projekci? 37

2.4 Jak s dětmi mluvit o filmu? 41

2.5 Jak filmy analyzovat? 48

2.6 Jak žáky seznámit s historií filmu? 60

2.7 Shrnutí kapitoly Učit vnímat film 67

3. Učit film 68

3.1 Co znamená učit film? 70

3.2 S filmem začínáme v mateřské škole 78

3.3 Jak učit film na 1. stupni základní školy? 88

3.4 Jak učit film na 2. stupni základní školy? 108

3.5 Učit filmy na středních školách a gymnáziích? 124

3.6 Jak tvořit filmy v oblasti středního odborného vzdělávání? 133

3.7 Film a audiovize na základní umělecké škole 152

3.8 Jak se učí film mimo školu? 172

3.9 Shrnutí kapitoly jak učit film 177

Závěr 179

Materiály, ze kterých lze čerpat inspiraci 181

Přehled uvedených metod a cvičení 182

Štítky 183

O autorech 184

Použitá, související a doporučená literatura 190

Příloha RVP pro ZŠ a gymnázia 198

5

Anotace:

Text této publikace přináší vhled do problematiky filmové a audiovizuální výchovy v České republice, konkrétní rady a tipy, jak

lze k výuce na různých stupních neformálního vzdělávání přistupovat, a především přehled dvaceti čtyř inspirativních metod

a cvičení, jichž lze ve výuce využívat. Může také sloužit jako inspirace pro formální vzdělávání. Text vychází ze zkušeností

dvanácti odborníků s dlouholetou praxí v oboru, kteří předkládají čtenářům z řad pedagogů a lektorů svá know-how ve snaze

ulehčit jim v pedagogické praxi. Práce je zaměřena na tvůrčí oblast filmové a audiovizuální tvorby i na práci s filmovou projekcí

a následnou analýzou audiovizuálních děl dětmi a mládeží. Autoři předkládají konkrétní ukázky, jak strukturovat výuku, rady,

jak přistupovat k volbě vhodných audiovizuálních děl, se kterými mohou pedagogové ve výuce kreativně pracovat, návody,

jak filmovou a audiovizuální výchovu efektivně začleňovat do vyučování, i odkazy na vhodnou literaturu a další lektorskou

a metodickou pomoc začínajícím pedagogům.

Klíčová slova:

film, audiovize, filmová a audiovizuální výchova, audiovizuální gramotnost, audiovizuální tvorba, umělecké vzdělávání,

metody, cvičení, filmová gramotnost, filmové vzdělávání, formální vzdělávání, neformální vzdělávání, volnočasové aktivity,

multimediální tvorba, digitální gramotnost, klíčové kompetence, filmová řeč, vzdělávání pedagogů, filmově–vzdělávací

aktivity, analýza, lektorský úvod

6

Abstract:

The text of this publication provides an insight into the issues of film and audiovisual education in the Czech Republic, with

specific advice and tips, how to approach teaching at different levels of non-formal education, and above all an overview

of twenty-four inspiring methods and exercises that can be used in teaching. It can also provide an inspiration for formal

education too. The text is based on the know-how of twelve experts with many years of experience in the field, who present

their knowledge and competence to the readers from the ranks of educators and trainers in an effort to facilitate their

pedagogical practice. The work focuses on the creative field of film and audiovisual production, as well as on the work with

film projection and the subsequent analysis of audiovisual works by children and young people. The authors provide specific

examples of how to structure lessons, advice on how to approach the selection of appropriate audiovisual works that

educators can work with creatively in the classroom, guidance on how to integrate film and audiovisual education effectively

into the classroom, as well as references to appropriate literature and other teaching and methodological support for junior

educators.

Keywords:

film, audiovisual, film and audiovisual education, moving images, audiovisual literacy, audiovisual production, art education,

methods, exercises, digital literacy, film literacy, film education, film language, leisure time activities, general education,

primary education, multimedia creation, key competencies, film–educational activities, lecturer introduction, teacher education

7

8

Úvodní slovo

Již na začátku minulého století někteří prozíraví myslitelé a teoretici umění předpovídali příchod věku vizuální

kultury. Jejich názory byly inspirovány neobyčejnou popularitou a rychlostí šíření nového objevu spočívajícího

v možnosti předvádět oživlé fotografie. Tomuto zázraku se tehdy říkalo kinematograf.

Dnes, o více než sto let později, je evidentní, že ve věku vizuální kultury žijeme. A kinematografie, která se za

tu dobu rozvinula v mimořádně efektivní médium, má na této skutečnosti nemalý podíl. S produkty filmové

a audiovizuální tvorby a díly vytvořenými souborem výrazových prostředků, pro něž se vžil obecný název filmová

řeč – filmový jazyk, se setkáváme stále častěji. Lze konstatovat, že jejich vliv v současném mediálním prostoru

je převažující. Díky intenzitě vizuálního sdělení a působení na lidské smysly a psychiku (většinu informací

z okolního prostředí vnímáme zrakem) je vliv audiovize prakticky ve všech oblastech života, napříč generacemi

stále silnější. Na formování životních postojů, hodnot i na citovost dětí a mládeže mají audiovizuální – filmové

produkty a modely, jež jsou jimi prezentovány, nezanedbatelný vliv. Ve všech fázích dětství a dospívání, tedy

v době, kdy se zásadním způsobem formuje osobnost, působí dnes audiovize na mladého člověka velmi

intenzivně, častěji než text (literatura, poezie), dramatická tvorba, hudba a výtvarné umění, a to někdy i ke škodě

věci, pokud jde o žádoucí proporce, neboť audiovize je stále v jeho životě přítomna v řadě projevů a forem, od

výsostně uměleckých, esteticky strukturovaných tvarů až po produkty ryze komerční, agresivně podbízivé

a pokleslé, s prokazatelně manipulativními záměry, v nichž je pro dospívajícího člověka často obtížné se

orientovat.

Ačkoli jiné druhy uměleckého projevu jsou v našem vzdělávacím systému základního a středního školství

tradičně vhodně zastoupeny, především výtvarná výchova a hudební výchova, audiovize a film jsou v tomto

ohledu nepochopitelně opomíjeny a jejich místo ve škole a výuce je dnes stále spíše marginální. Všestranně

inspirativní potenciál, jejž nabízí výchovnému a vzdělávacímu procesu na základní i střední škole kreativní

využití širokých možností „filmové řeči“, je dosud využíván spíše sporadicky. Tato absence se může perspektivně

projevit bezpochyby negativně, neboť základní orientace v hodnotovém systému, informace o výrazových

prostředcích, možnostech a zejména vlastní tvůrčí zkušenost s filmovým výrazem, jako významným zdrojem

komunikace, může k rozvoji osobnosti žáka právě v současnosti a budoucnosti jistě výrazně přispět.

9

Aby bylo možno efektivně zprostředkovat užití výrazových prostředků a postupů kinematografie, pro něž

se vžil obecný název filmová řeč, jako možnost individuální tvůrčí zkušenosti, je nutno je především poznat

a uvědomit si, jak se tento složitý systém vyvíjel, jak na sebe v kontinuitě a kauzalitě v evolučním procesu

jednotlivé možnosti navazovaly a umožňovaly postupně dospět k dříve neuskutečnitelným způsobům vyjadřování

a komunikace.

Ve svých počátcích nevznikl film okamžitě jako umělecký výraz, ale byl novou, originální a specifickou formou

kinetického, vizuálního sdělení. Statickou fotografii obohatil pohyb – fenomén uplývajícího času. Fotografickému

základu se nelze v procesu audiovizuální výchovy vyhnout, zejména důrazem na specificky transformovanou

poučenost výtvarným uměním (kompoziční vztahy a organizace vizuálních znaků v daném rámci, perspektiva

a plošná řešení, barva a její užití v různých úrovních atp.). Již první filmy však obsahují estetické kvality

a formotvorné prvky, jež naznačují směr dalšího vývoje. Obraz určený rámcem. Kompoziční vztahy a koncepční

organizace obrazových prvků. Úhel pohledu. Odkud je ze zamýšleného obsahu záběru vidět z děje to podstatné.

Vazby na inspiraci výtvarným uměním a jeho historickou zkušeností jsou zde evidentní.

Později přistupuje vnímání barvy ve vztahu k psychologickým reakcím a emotivnímu prožitku. Filmový obraz

iluzivně navozuje pocit reality – skutečnosti, současně je však vysoce stylizovaný a do jisté míry je vnímán

jako „snový“ (hra světel a stínů). Tato originální kvalita imaginace přímo propojuje filmovou řeč s některými

významnými směry výtvarného umění, zejména se surrealismem (Buñuel, Dalí, Prévert, v současnosti náš Jan

Švankmajer a jejich filmová díla či podíl na nich). Mezi oněmi dvěma krajnostmi existuje napětí a inspirativní

prostor pro uměleckou individuální reflexi, sebereflexi, tvorbu a komunikaci.

Vývojem a dalšími kontakty a „výpůjčkami“ z ostatních uměleckých disciplín dospívá filmový výraz k specifické

skladbě vizuálních kinetických znaků podřízených temporytmickým vztahům v zájmu nikoli již jen prostého

sdělení obsahu, ale jeho emotivního působení. Jako diváci jsme se naučili tyto vizuální znaky a vazby

identifikovat a porozumět jejich záměrnému zřetězení (vizuální sdružování – porozumění filmovému „vyprávění“).

Filmová řeč v tomto ohledu není jen chronologickým zřetězením významů ve smyslu vizuálního zobrazení

kontinuálně probíhajícího děje. Propojením vizuálních znaků a obsahů sousedících záběrů vznikají jiné a vyšší

kvality, jež jednotlivé záběry samy o sobě neobsahují. Ona montáž vizuálních znaků opět přibližuje filmovou řeč

některým moderním směrům výtvarného umění. Filmový výraz tím dospívá k originální poetice v komunikaci

s divákem i specifickému vytváření a vnímání časoprostorových vztahů. Zde pak nalézáme vazby i na výrazové

10

prostředky hudby (tempo, rytmus), drama (schopnost konstrukce dramatického konfliktu neseného postavami

a jejich jednáním), poezie (obrazová metafora, symbol).

S příchodem zvuku pak završuje audiovize aparát výrazových prostředků a přesahy i konjunkce s ostatními

uměleckými disciplínami a tuto inspiraci přetavuje do specifické syntézy, výrazu a komunikace vyššího stupně,

jinými výrazovými aparáty do té doby neuskutečnitelné.

Filmová/audiovizuální výchova tedy může s oněmi vazbami, přesahy a konjunkcemi koncepčně pracovat,

upozorňovat na ně a poukazovat na vzájemné vztahy uměleckého výrazu, jeho obecný základ a jedinečný,

nezastupitelný význam v životě člověka a společnosti. Filmový jazyk je systém výrazně syntetický. V tom

spočívá jeho specifika a „modernost“. Díla filmového umění, stejně jako díla výtvarná, hudební a literární, mohou

tak významně přispět specifickému procesu vnímání, poznávání a osvojování světa, jež je jinými prostředky

neuskutečnitelné. Individuální tvůrčí zkušenost s filmovou řečí a aparátem jejich výrazových prostředků může

významně obohatit a podněcovat imaginaci a tvořivost žáků i schopnost specifické komunikace, reflexe

a sebereflexe.

Je nutno poukázat na fakt, že kinematografie se od raných počátků vyvíjí v zásadě třemi cestami: filmový

obraz reálného světa – skutečnost, a její tvůrčí reflexe, film vlastně vzniká jako dokument; linie filmu a priori

fabulovaného – hraného (příběh, drama, komedie a další žánry); a film využívající výtvarných možností a kvalit

nového výrazu, film trikový (animace loutky a kresby, abstraktní film, videoart). S těmito možnostmi je nutno

tvořivě pracovat. Nikoli však ortodoxně, neboť i zde existují průniky a prostupnost.

V pedagogickém procesu je vhodné respektovat chronologické propojení jednotlivých fází činnostního

schématu: produkce – recepce – reflexe. To je hlavní pilíř metodiky výchovy v uměleckých oborech. Produkce

– tedy vlastní tvůrčí zkušenost, recepce nebo percepce ve smyslu vnímání, chápání, přijetí, a reflexe jako

uvědomění, hodnocení a schopnost komunikace.

Tento logický přístup nabízí rovněž základní fáze vývoje filmové řeči, jenž proběhl v relativně krátké době.

Postavit pedagogickou metodiku vzdělávacího oboru na kontinuitě a kauzalitě těchto základních vývojových fází

se pro pochopení podstaty a možností oboru filmové/audiovizuální výchovy jeví jako nanejvýš efektivní a pro

žáky může být poutavým dobrodružstvím za předpokladu, že výuka oboru bude od samého začátku chápána

především jako individuální tvůrčí zkušenost s výrazovým aparátem filmového jazyka.

11

A konečně nelze zapomenout, že audiovize, film a jeho jazyk jsou „dětmi“ moderního věku, průmyslové revoluce,

technologií a techniky, jejichž vývoj ovlivňuje podstatně jeho výrazové možnosti. Na konstrukci přístrojů se podílí

mechanika, optika, elektronika, chemie. Audiovize je tak existenčně propojena s přístrojovou technikou, jež je

sama o sobě pro dnešní generace mládeže velice atraktivní. Tuto motivaci je nutno kvalifikovaně využít a ukázat,

že existuje i jiný než pasivně uživatelský přístup k této technice, totiž možnost jejího kreativního a tvůrčího užití.

Filmová výchova ze své povahy pak může plnit v rámci již existujících předmětů a jejich vzdělávacího obsahu

(a to nejen předmětů uměleckých) dokonce funkci propojující a tmelící.

Audiovize je dnes samozřejmou, vlivnou a nezanedbatelnou částí kulturního prostoru a umělecké tvorby. Filmová

řeč je jejím komunikačním a estetickým základem. V didaktice a výchově může být využita k rozvoji smyslových

schopností, kreativity, fantazie, citovosti a současně k osvojování pozorného vnímání světa, nejbližšího okolí

a jeho individuální názorové reflexi v komunikaci a vztahu k týmové spolupráci. Neméně pak k vytváření

a upevňování hodnotového systému a etických postojů.

Je nepochopitelné, že efektivní zařazování filmové – audiovizuální výchovy do výuky je u nás stále v samých

počátcích a někteří učitelé se mu dokonce brání přes to, že mnohdy sami žáci naléhají, aby byla audiovizuální

výchova alespoň částečně zařazena. Ostatně, odborně kvalitně zpracovaný vzdělávací obsah předmětu byl MŠMT

schválen již více než před deseti lety. Pravda je ovšem i to, že učitelé nemají dostatečné informace a výukových

materiálů je nedostatek.

Následující nabídka několika praktických cvičení vychází z potřeby tuto nouzi napravit. Je výsledkem

práce a dobrých zkušeností nemnohých nadšenců, kteří již filmovou výuku úspěšně praktikují a oceňují její

nezanedbatelný přínos ve výchově žáků.

prof. Mgr. Rudolf Adler

12

13

14

Úvod

„Filmová výchova využívá výrazových

prostředků filmu k tomu, aby dávala

člověku do rukou nástroj ke zcela

neotřelému nahlédnutí světa,

který ho obklopuje.1“

115

1 FOREJT, Jiří: Filmová výchova: úvod do oborového hledání. FAMU 2022, s. 44 (disertační práce).

1.1 Cíle metodiky

Předkládaná metodika vychází z již existujících metodických materiálů věnujících se oblasti

filmové a audiovizuální výchovy. Jedná se například o skripta Audiovizuální a filmová

výchova ve vyučování , která se velmi podrobně zabývají výukou filmové a audiovizuální

výchovy na středních školách a gymnáziích; metodiku výuky filmové tvorby vyvinutou

pro potřeby ZUŠ v Polici nad Metují Učit se film ; je vhodné také zmínit metodiku práce

s dokumentárním filmem ve výuce Učíme s filmem ; ale taktéž skripta Jak stvořit film ,

strukturovaná jako průvodce všemi fázemi vývoje hraného filmu; či projekt Animetod ,

specializující se na osvětlení principů tvorby a reflexe animovaného filmu. V neposlední řadě

metodika taktéž navazuje na široké spektrum metodických materiálů k vybraným filmům. 2

Text vychází i ze zahraničních metodických a didaktických publikací, jako například Look

again , příručky zaměřující se na seznamování nejmenších dětí (3–11 let) s filmovou

a audiovizuální tvorbou; Moving Images in the Classroom , průvodce pro učitele středních

škol; či COURT MÉTRAGE ET ÉDUCATION AU CINÉMA , kde autoři čtenářům osvětlují

význam a možnosti zařazení krátkých filmů do výuky.

Předkládaná metodika na výše zmíněné texty navazuje, systematicky je rozvíjí a uvádí do

kontextu současného stavu poznání a potřeb učitelů v české praxi. Zaměřuje se jak na

praktickou tvorbu, tak na práci s filmovými a audiovizuálními díly ve výuce nejrůznějších

vzdělávacích předmětů. Oproti předloženým textům necílí pouze na jednotlivé druhy

filmu, ale reflektuje všechny druhy filmové tvorby (hraný, animovaný, dokumentární

i experimentální film) a taktéž se zaměřuje na specifika práce s filmem a audiovizí v různých

typech vzdělávacích institucí. Ve větší míře než u výše zmíněných metodik akcentuje osobní

pedagogickou zkušenost samotných pedagogů. Metodika předkládá jedinečný soubor praxí

ověřených cvičení, díky kterému čtenáři získají konkrétní nástroj, jak začlenit filmovou

a audiovizuální výchovu do vzdělávání.

2 Vývoji vlastních metodických materiálů se věnuje i řada projektů a organizací, jako například projekt CinEd, Projekt 100, Aeroškola,

filmově–výchovná společnost Free Cinema, ale i Juniorfest či Young film fest, kino Art, vlastní metodiku vyvíjí také Pražský filmový kufr

a řada dalších institucí a organizací, jako Ultrafun, My street films, Národní filmový archiv, NaFilm, Sladovna Písek, Veřejný sál Hraničář,

Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové atd.

16

Didaktika oblasti filmové a audiovizuální výchovy dosud v České republice nemá konkrétní ustálenou podobu.

Přestože s výukou filmové a audiovizuální výchovy i multimediální tvorby se především v rámci volnočasových

aktivit či odborného vzdělávání lze dnes již celkem běžně setkat a díky práci odborníků z praxe vzniká řada

velmi kvalitních metodických materiálů, dosud nevznikla žádná shrnující publikace, zpracovávající přehledným

způsobem využívané přístupy k výuce filmové a audiovizuální výchovy na všech stupních vzdělávání.

Publikace může sloužit jako inspirační zdroj pro učitele v různých oblastech vzdělávání, např. MŠ, ZŠ, na

gymnáziích a SŠ, na ZUŠ, SOŠ i lektory volnočasových aktivit či vysokoškolské pedagogy. Publikace si neklade za

cíl předložit konkrétní a neměnný návod, jak se filmová a audiovizuální výchova má, či ještě hůře, musí učit, ale

přináší doporučení, jak se může učit.

Následující text je jedním ze dvou klíčových výstupů tříletého výzkumu s názvem „Metodika a praxe audiovizuální

výchovy pro učitele a lektory“, podpořeného institucionální podporou DKRVO Ministerstva kultury, realizovaného

NIPOS ve spolupráci s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu. Tento výzkum pod vedením MgA. Jiřího

Forejta, Ph.D. a výzkumných pracovníků Mgr. Pavla Bednaříka a MgA. Lucie Hlavicové byl rozložen do let 2021–

2023 v průběhu kterých probíhaly práce jak na metodice oboru, tak na Oborové mapě FAV . Samotná oborová

mapa se skládá ze dvou částí – databáze institucí, organizací i jednotlivců, kteří se věnují filmové a audiovizuální

výchově v různých oblastech vzdělávání a interaktivní mapy.

1.2 Zvolená metodika

Výzkum vychází z obsáhlých rešerší odborných textů a studií, metodických materiálů a aktivit organizací

věnujících se filmové, audiovizuální a multimediální výchově v různých oblastech formálního i neformálního

vzdělávání v České republice i zahraničí, realizovaných v rámci projektu „Posílení oboru Filmová/audiovizuální

výchova v ČR“ 3 , ze strukturovaných rozhovorů a rešeršních materiálů sloužících jako podkladové studie pro

disertační práci MgA. Lucie Hlavicové, závěrečných prací MgA. Jiřího Forejta, PhD., a Mgr. Barbory Holubové,

PhD., a taktéž z dalších reflexí mnohaleté praxe předních odborníků v této oblasti.

Hlavní autorky publikace MgA. Lucie Hlavicová a Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková ve svých průvodních

textech reflektují své dlouholeté zkušenosti z výuky filmové, audiovizuální a multimediální tvorby a předkládají

3 Výzkum byl realizován v letech 2021 a 2022 Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu, z.s., a podpořen fondy EHP/Norska

2014–2021.

Úvod

17

čtenářům možné strategie, jak k výuce přistupovat ve snaze co nejvíce čtenářům usnadnit jejich vlastní vstup do

pedagogické praxe v tomto oboru.

Průvodní texty jsou doplněny metodami a cvičeními dvanácti předních odborníků na FAV v ČR. Jedná se

o zástupce klíčových organizací věnujících se filmovému a audiovizuálnímu vzdělávání jako Free cinema,

Aeroškola, Studio Scala, Pražský filmový kufr, CinEd, ale také dlouholeté pedagogy působící v různých oblastech

vzdělávání (od MŠ, ZŠ, SŠ, ZUŠ, až po vysoké školy a volnočasové aktivity různého charakteru). Výběr konkrétních

cvičení provedla po konzultaci s oslovenými odborníky MgA. Lucie Hlavicová.

Autory cvičení a metod uvedených v tomto textu jsou: MgA. et MgA. Tereza Reichová, prof. Mgr. Rudolf Adler,

Mgr. Ivana Lipovská, Mgr. Martina Voráčková, Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková, Mgr. Jiří Hruška, Vladimír

Beran, Mgr. Zuzana Havelková, Mgr. Barbora Holubová, Ph.D., Mgr. Bc. Martina Chaloupková, Mgr. et MgA.

Viktória Rampal Dzurenko a MgA. Lucie Hlavicová. Záměrně byla zachována pestrost a autenticita pedagogických

přístupů a zpracování metod jednotlivých odborníků.

Jako konzultanti na vzniku publikace spolupracovali přední čeští odborníci a metodici v tomto oboru Mgr. et

MgA. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D., a MgA. Jiří Forejt, Ph.D a Mgr. Pavel Bednařík.

1.3 Struktura publikace

Text metodiky je rozdělen do dvou oblastí, které reflektují základní fáze pedagogického procesu a chronologické

propojení jednotlivých fází činnostního schématu: produkce – recepce – reflexe. Produkce, tedy vlastní tvůrčí

zkušenost, je blíže rozebírána v části publikace s názvem Učit film, a následující fáze: recepce neboli percepce ve

smyslu chápání, vnímání, přijetí a reflexe jako uvědomění, hodnocení a schopnost komunikace jsou zahrnuty do

oblasti nazvané Učit vnímat film.

Kapitola Učit vnímat film je dělena do několika částí, ve kterých jsou pedagogové vedeni procesem výběru

filmových a audiovizuálních děl vhodných pro vyučování v nejrůznějších oblastech a předmětech výuky a kde

získávají konkrétní informace o možných způsobech, kde získávat audiovizuální obsah do vyučování a jak

s filmovými a audiovizuálními díly ve výuce dále pracovat. Text je opět doplněn o ukázky konkrétních cvičení,

která mohou pedagogům pomoci v procesu zapojování filmu a audiovize do výuky.

18

Kapitola Učit film je strukturována dle jednotlivých stupňů vzdělávání,

kde výuka probíhá (MŠ, ZŠ, SŠ a gymnázia, SOŠ, ZUŠ, volnočasové

aktivity, mimoškolní vzdělávání), a osvětluje tak specifika daných

oblastí vzdělávání, kde se žáci s filmem a audiovizí setkávají. V textu

jsou reflektovány jednotlivé fáze vzniku filmových a audiovizuálních děl,

přípravná, realizační a postprodukční, i různé přístupy k tvorbě v oblasti

jednotlivých druhů filmů, se kterými se žáci mohou setkávat, jako film

hraný, animovaný, dokumentární a experimentální. Vždy je blíže popsána

problematika dané oblasti a následně jsou vloženy konkrétní ukázky

cvičení jednotlivých autorů, aby si čtenáři mohli zvolenou problematiku

představit v praxi a také získali konkrétní inspiraci, jak k výuce přistoupit.

Nicméně je vhodné upozornit, že za předpokladu, že učitel vhodně

zohledňuje schopnosti svých žáků, ale také technické možnosti dané

instituce či časovou dotaci určenou výuce, jsou uvedená cvičení

aplikovatelná na různé oblasti vzdělávání.

Pro cvičení zabývající se obecnějším

chápáním, tvorbou a strukturalizaci

dramatických umění můžeme opět

sáhnout k divadelní pedagogice

a jejím obsáhle zpracovaným

metodám, proto se tato práce bude

zabývat převážně popsáním cvičení

důležitých pro specifickou filmovou

práci. Některá z uvedených cvičení

jsou však aplikovatelná i na práci

v jiných oblastech umělecké tvorby,

jako je například literatura či divadlo.

Předkládaná cvičení považujeme za

vhodné inspirace pro široké spektrum

žáků a necháváme na pedagozích,

jak konkrétně budou výukové bloky

strukturovat.

Cílem této metodiky je podporovat aktivní pedagogy,

ředitele a lektory v začleňování filmové a audiovizuální

výchovy do výuky i volnočasových aktivit a nabídnout

pedagogům a lektorům dostatečně konkrétní a širokou

metodickou podporu, o kterou se budou moct opřít

při začleňování této oblasti do školních vzdělávacích

plánů. Získají zásobu konkrétních metod i ukázek

cvičení, které budou moci využít ve své výuce,

inspirace pro volbu audiovizuálních ukázek i ukázky

konkrétních přístupů k analytické práci s filmy či výuce

kulturně–historického kontextu, ale také zjistí, čeho se

ve výuce vyvarovat a na co si dát pozor. Předkládáme

konkrétní ukázky přístupů, jak lze výuku strukturovat,

jak se na konkrétní hodiny připravit, jakou časovou

dotaci je vhodné si na výuku vyčlenit i jaké výstupy lze

od žáků očekávat.

Některá cvičení obsahují obrazový

doprovod a ukázky audiovizuálních

výstupů, které doplnili autoři zaslaných

metod a na nichž přehledně demonstrují

možné výstupy. Další cvičení jsou

doplněna například o odkazy na volně

dostupné ukázky podobných prací. Opět

byla záměrně zachována autenticita

a pestrost přístupů autorů jednotlivých

cvičení. Text je také doplněn o konkrétní

možné ukázky strukturování výuky

na jednotlivých stupních vzdělávání,

reflektující zkušenosti z výuky Lucie

Hlavicové.

Úvod

19

1.4 Cíle filmové a audiovizuální výchovy

Učitelé i rodiče, kteří se s pojmem „filmová a audiovizuální výchova“ setkávají poprvé, mají často mylnou

představu o tom, že učit filmovou a audiovizuální výchovu znamená posadit žáky před obrazovku a nechat je

sledovat videa, tj. zábavu, které mnohé děti i dospívající věnují takřka veškerý volný čas, kterou považují dospělí

často za krajně nevhodnou a oprávněně mají z nekorigovaného sledování audiovizuální produkce různých kvalit

strach. Někteří pedagogové se zase obávají toho, že obsahem výuky bude pouze tvorba filmových děl, a sami

nemají dostatek zkušeností a znalostí, aby žáky v této disciplíně dokázali profesionálně vést. Ani jedna z těchto

obav však není opodstatněná.

Ano, seznámení žáků s kvalitní filmovou produkcí je skutečně jednou z oblastí filmové a audiovizuální

výchovy, nicméně cílem není zvyšovat počet hodin, které žáci „prosedí před obrazovkou“. Hlavní motivací je

především skutečné porozumění vyjadřovacím prostředkům filmu. Smyslem této oblasti vzdělávání je výchova

kultivovaného, poučeného diváka, který rozumí obsahu různých audiovizuálních formátů, kvalitě i rozličným

způsobům audiovizuálního sdělení. Film je však taktéž dramatické, a tedy sociální umění, které nabízí možnost

okamžité reflexe lidské existence a nastavuje zrcadlo lidským interakcím, mezilidské komunikaci a kulturnímu

kontextu. Žáci by se měli učit číst specifika audiovizuálních děl, porozumět kulturněhistorickému, ale například

i mediálnímu či marketingovému kontextu vzniku filmových a audiovizuálních děl, pracovat kreativně v oblasti

audiovizuální tvorby, osvojit si principy filmové řeči a v neposlední řadě také výuka FAV umožňuje osobnostněsociální

rozvoj studentů. Přínosem filmové a audiovizuální výchovy pro mladého diváka by měla být schopnost

výběru kvalitního audiovizuálního obsahu už od útlého věku, následná eliminace času stráveného sledováním

„audiovizuálního balastu“ a také kultivace vlastní autorské audiovizuální i další kreativní tvorby.

Více o filmové a audiovizuální výchově se dozvíte například z příručky Petra Pláteníka

a Terezy Czesany Dvořákové Jak na filmovou výchovu a proč ji potřebujeme – Manuál pro

rozvoj oboru filmové/audiovizuální výchovy .

20

1.5 Shrnutí

Filmová a audiovizuální výchova usiluje především o:

— porozumění filmové řeči a obecným principům, se kterými film a audiovize pracují

— všeobecný rozvoj žáků v oblasti obsluhy digitálních médií s akcentem na mediální gramotnost

— schopnost kreativního využívání digitálních médií

— kultivaci schopnosti žáků pracovat s výrazovými prostředky filmu

— kultivaci žákovské audiovizuální tvorby

— porozumění kultuře a historii

— posílení názornosti a souvislostí ve výuce dalších předmětů

— osobnostně-sociální rozvoj žáků

— Filmová a audiovizuální výchova ve vzdělávání

V roce 2010 se stala filmová/audiovizuální výchova

součástí RVP základních škol (RVP ZV) a gymnázií (RVP

G) jako tzv. „doplňující vzdělávací obor“ oblasti Umění

a kultura. Cílem tohoto oboru je základní seznámení

žáků s filmovou a audiovizuální tvorbou, vyjadřovacími

prostředky filmu a analýzou filmových děl a kulturně–

historickým kontextem již v rámci základního

všeobecného vzdělávání. Je také cíleně rozvíjena

schopnost vnímat díla vytvořená audiovizuálními

výrazovými prostředky a uvědomovat si jejich hodnoty

i potřeba zaujmout a formulovat názor na filmové/

audiovizuální dílo.

V letech 2016–2017 a 2021–2022 Mgr. et MgA. Tereza

Czesany Dvořáková, Ph.D., a její týmy provedly dvě

sociologická šetření, která zjišťovala, jestli a jak se na

českých školách filmová výchova vyučuje 4 .

Učí se na vaší škole filmová/audiovizuální výchova?

Graf 4. Výskyt F/AV na základních školách

100 %

75 %

50 %

Výzkum 2016 (N=161)

Výzkum 2022 (N=1219)

25 %

0 %

Neučí

Učí

Základní školy

4 DVOŘÁKOVÁ, Tereza Czesany, ŠILER, Jakub, MATUŠOVÁ, Petra. Mapování výuky FAV

na základních školách a gymnáziích 2022. Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, 2022, s. 10. Dostupné online: .

Úvod

21

Z výzkumu z roku 2022 vyplynula následující zjištění:

— „Vzdělávací obor filmová/audiovizuální výchova se v současné době vyučuje na 4% českých základních

škol a 18% gymnázií.

— Nejčastěji je součástí jiného předmětu nebo jiné formy výuky (62% z gymnázií, které učí a 73% ze

základních škol, které učí)

— Zajímavé je, že je ve vzorku významný podíl učitelů, kteří učí obor maximálně 5 let, tj. až po roce 2016.

V obou typech škol se jedná zhruba o 50 % respondentů.

— Stále platí, že pedagogové učí obor zejména z vlastního podnětu, a to 67 % u gymnázií, 48 % u základních

škol, a znalosti si doplňují individuálně (81 % u gymnázií a 73 % u základních škol).

— Zájem o zavedení (nebo pokračování po přestávce ve výuce) filmové/audiovizuální výchovy DÁLE

deklarují zástupci 10 % základních škol a 17 % gymnázií, na kterých se obor dosud nevyučuje, což jsou

výsledky srovnatelné s rokem 2016.

— Školy, které filmovou výchovu nechtějí zavádět, tak činí nejčastěji z důvodu, že obor nepovažují za důležitý

a/nebo mají jiné oborové priority. U základních škol takto odpovědělo 58 % z nich a u gymnázií 62 %.“ 5

Zájem o tento obor z řad žáků i pedagogů se objektivně zvyšuje. Za posledních takřka šest let došlo k nárůstu

výuky tohoto předmětu ve všech sledovaných oblastech, problematika výuky však zůstává stejná. Stále chybí

především obecné povědomí o tomto oboru, aprobovaní učitelé, metodické materiály, učebnice, dostupná

audiovizuální díla, která je možné ve výuce promítat, a zájem ze strany vedení školy a rodičů tento předmět do

výuky začleňovat. Většina učitelů, kteří tento obor do svých vzdělávacích plánů zavádí, jsou laici, převážně filmoví

nadšenci, kteří si vzdělání doplňují individuálně.

Očekávané výstupy pro 1. stupeň ZŠ dle RVP ZV naleznete v příloze .

5 DVOŘÁKOVÁ, Tereza Czesany, ŠILER, Jakub, MATUŠOVÁ, Petra. Mapování výuky FAV

na základních školách a gymnáziích 2022. Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, 2022, s. 10. Dostupné z: https://www.filmvychova.

cz/pruzkum–na–ceskych–skolach/.

22

Hojně se tento obor také prosazuje v oblasti středního odborného vzdělávání, zde pod názvem Multimediální

tvorba, je však možné se s takto koncipovanými vzdělávacími obory díky velké variabilitě pojetí ŠVP setkat i v rámci

dalších oborů, jako například Grafický design. Oblast filmové a audiovizuální produkce se také velmi intenzivně

rozvíjí na základních uměleckých školách, i zde je však realizována v rámci oboru s názvem Multimediální tvorba.

Výuce filmové a audiovizuální tvorby se také věnují vysoké školy či univerzity zaměřené na vzdělávání filmových

tvůrců i pedagogů (FAMU, FAMO, UTB Zlín, DF JAMU, vybrané pedagogické fakulty – typicky jejich katedry výtvarné

výchovy, ...).

Filmové a audiovizuální vzdělávání se v posledních letech intenzivně rozvíjí také v neformálním sektoru vzdělávání

a v oblasti volnočasových aktivit, kde jsou částečně potřeby žáků i pedagogů naplňovány.

Pedagogové, kteří se v této oblasti pohybují, jsou především filmoví profesionálové či nadšenci, pracující s různými

dostupnými metodickými materiály, případně absolventi například online kurzů ASFAV či dalších seminářů,

workshopů, přednášek pořádaných nejrůznějšími organizacemi z ČR i zahraničí, věnujícími se vzdělávání pedagogů.

Snahy o plnohodnotné začlenění FAV do oblasti všeobecného vzdělávání probíhají dlouhodobě. Problematický je

však především fakt, že dosud neexistuje vysokoškolské pracoviště 6 , které by se systematicky věnovalo vzdělávání

pedagogů v této oblasti, chybí učebnice a taktéž systematická podpora ministerstva školství. Aktivně se o zlepšení

situace oboru filmová a audiovizuální výchova v ČR zasazují nadšenci a odborníci 7 , a především Asociace pro

filmovou a audiovizuální výchovu, která sdružuje oborové spolky, organizace a sdružení, filmové festivaly, ale

i jednotlivce – pedagogy, lektory, badatele a publicisty, pořádá semináře, oborová setkání, mezinárodní konference,

poskytuje informační servis na webu filmvychova.cz, konzultace a poradenství, uděluje ceny Borise Jachnina

a zájemcům nabízí například Kurzy filmové výchovy pro učitele. V současné chvíli taktéž dokončuje vývoj prvního

průvodce filmem a audiovizí pro žáky, rodiče a učitele s názvem Filmouka.

6 Od zimního semestru roku 2023/2024 by mělo být akreditováno a otevřeno filmově-výchovné pedagogické minimum věnující se

vzdělávání pedagogů v oblasti filmové a audiovizuální výchovy na FAMU.

7 Většina z nich se podílí na vzniku této metodiky.

Úvod

23

Lucie Hlavicová

Učit

vnímat

film

24

Pedagog by měl ve třídě

vytvářet takovou atmosféru,

aby se žáci cítili bezpečně

a nebáli se komunikovat

o svých názorech a pocitech

a sdílet je se svými spolužáky.

225

V rámci filmové a audiovizuální výchovy není důležitá

pouze kreativní část výuky, tedy naučit se filmy

a audiovizuální díla tvořit, ale také jim porozumět.

Porozumět kulturně–historickému kontextu vzniku

jednotlivých audiovizuálních děl, naučit se vnímat řeč,

jakou komunikují, a proniknout do tajů audiovizuálního

sdělení v nejrůznějších oblastech může být pro žáky

stejně dobrodružným zážitkem, jako samotná tvorba

audiovizuálních děl. Žáci se učí přijímat filmová

a audiovizuální díla různého charakteru, reagovat

na ně, popisovat své divácké zážitky, rozšiřovat své

divácké zkušenosti, formulovat pocity, které v nich

dané dílo vyvolalo a diskutovat během reflexe o svých

zážitcích z projekce.

V neposlední řadě je zásadní uvědomovat si, jak velkou

roli může sehrát setkání s filmem a audiovizuální

tvorbou, ať už v roli tvůrce či diváka, v osobnostně–

sociálním rozvoji dětí. Setkání s filmovým či

audiovizuálním dílem může být pro život setkáním

formujícím. Zkušenosti z tvorby i čtení filmu vedou

k porozumění společenským archetypům a fungování

světa v obecné rovině a přináší žákům konkrétní

nástroje, jak se v tomto světě pohybovat, rozumět mu,

také usnadňují proces hledání vlastní identity, postojů

a názorů na svět, který je obklopuje.

Už jen samotným promítáním filmu v nejrůznějších

předmětech výuky může pedagog otevřít žákům

zajímavá témata a rozvést diskuzi. To však samo

o sobě ještě nelze považovat za filmovou/audiovizuální

výchovu. Filmovou projekci je zcela nezbytné

strukturovat jako pedagogický proces. Od samotné

volby filmu, přes přípravnou lekci před návštěvou

kina, lektorský úvod, doslov, po následnou

analytickou práci, případně další navazující

kreativní aktivity ve třídě. Žáci by vždy měli být před

projekcí připraveni na to, co je čeká. Každá projekce

by měla být uvedena lektorským úvodem, kde žáci

mohou získat základní informace o filmu, případně je

možné jen skrze jednotlivosti a navození atmosféry

připravit diváky na sledování konkrétního filmového

či audiovizuálního díla. Pedagog by měl dále s filmem

systematicky pracovat, ať už jako s inspiračním

uměleckým médiem, či jej osvětlovat v celé šíři všech

aspektů tohoto média. Filmová a audiovizuální tvorba

nabízí nepřeberné množství možností, jak toto médium

do výuky začlenit.

2.1 Jak zvolit správný film do výuky?

Nalézt správnou a jedinou odpověď samozřejmě není snadné. Různé přístupy k volbě filmů se liší dle pedagogických

cílů konkrétních učitelů. Záleží pro jaký účel, do jakého předmětu a na jakém stupni vzdělávání učitel film volí, zda se

26 2.1 Jak zvolit správný film do výuky?

rozhodne pracovat s filmem analyticky a rozebírat jednotlivé aspekty audiovizuálních ukázek z hlediska vyjadřovacích

prostředků filmu, tématu audiovizuálních děl, kulturně–historického kontextu vzniku děl, či je dané dílo žákům

předkládáno jako inspirační zdroj pro další tvorbu či práci v ostatních vzdělávacích oblastech a předmětech.

V pedagogické praxi se stále častěji potvrzuje, že divácká zkušenost jednotlivých žáků a jejich divácké návyky,

v současné době nekonečného množství audiovizuálního obsahu, jsou natolik odlišné, že není vůbec snadné nalézt film,

který by znali skutečně všichni a na kterém by bylo možné, bez nutnosti společné projekce, demonstrovat například

konkrétní uchopení a zpracování příběhu či pojmenovat způsoby adaptace literárního textu do filmové podoby (ani

takový Harry Potter či Pán prstenů nejsou pro všechny žáky známými díly). Diváckou zkušenost žáků přímo ovlivňuje

jejich rodinné zázemí, divácké návyky, osobní zájmy a mnoho dalších faktorů.

Vzhledem k časové náročosti celovečerních filmů je pro výuku v oblasti všeobecného vzdělávání s malou časovou

dotací vhodnější vybírat krátkometrážní filmy či pouze ukázky celovečerních filmů, jelikož umožňují další práci

s vybraným audiovizuálním obsahem v rámci vyučovací hodiny a tolik potřebný prostor pro uvedení děl do širšího

kontextu. V oblasti volnočasových aktivit či v odborném vzdělávání je možné častěji pracovat i s celovečerními

filmy. Pro kvalitní seznámení diváků a filmovými či audiovizuálními díly je vždy nejvhodnější volbou projekce přímo

v prostorách kina!

Vybírat je možné umělecky hodnotné či tzv. kanonické filmy, pracovat s krátkými filmy, s filmy animovanými

i dokumentárními, stejně jako s ukázkami televizního vysílání, videoklipy různých kvalit, na nichž lze zobrazit různé

přístupy ke střihu či práci s filmovými efekty či audiovizuálním smogem. Ve výuce lze také pracovat s reklamami

či audiovizuálními díly z nejrůznějších sociálních sítí prostřednictvím kterých lze žákům názorně demonstrovat

problematiku specifických přístupů k jejich tvorbě. Cílem výuky by mělo být předkládat žákům díla, která v nich mají

šanci rezonovat – kvalitní, vtipná, silná, inspirativní, současná, nebo naopak zcela nová a netradiční. V neposlední řadě

je také vhodné pracovat s ukázkami studentských filmů.

Velmi vhodným přístupem také může být nechat vybírat audiovizuální ukázky a filmy samotné žáky, díky čemuž pak

mají tendenci se do výuky aktivněji zapojovat, je podněcováno jejich vzájemné poznávání i tolerance a zároveň je

pedagog udržován v obraze o trendech v současné audiovizuální tvorbě, určené mladým divákům. Taktéž se osvědčilo

žáky nechat do výběru filmů či ukázek zasahovat a vybírat například z několika možných variant.

Není nezbytné mít přesný seznam filmů, se kterými bude pedagog pravidelně ve výuce pracovat, ale spíše mít přehled

o pestré škále audiovizuální tvorby, na níž je možné demonstrovat konkrétní problematiku a díla zařazovat do výuky dle

momentální potřeby a žádoucího tématu, což umožňuje pružněji reagovat na potřeby žáků.

Učit vnímat film

27

filmová projekce filmová analýza dějiny kinematografie

Úvod do studia filmu (víceletý projekt)1

Cílová skupina: žáci II. stupně ZŠ, žáci SŠ

Autor: Jiří Hruška

Cíle aktivity: Žáci si osvojí základy filmové historie – zjistí, kdy a za jakých okolností film jako nový umělecký

obor a prostředek vznikl, seznámí se s výběrem klíčových snímků světové a české (respektive československé)

kinematografie ve víceletém projektu. Cílem je konfrontovat u žáků jejich divácké preference a návyky s výběrem

„snímků náročného diváka“, osvojit si základy interpretace filmového díla, objevit jeho svébytné znaky a poznat

vývoj filmových prostředků a postupů na snímcích, které je tvůrčím způsobem rozvíjely či nově definovaly.

Anotace: Projekt prostřednictvím cyklu filmových projekcí seznamuje žáky s výběrem filmů světové a české

(respektive československé) kinematografie. Projekce jsou koncipovány jako celoškolské návštěvy kina, jimž

předchází žákovská příprava a po nichž následuje interpretace zhlédnutého snímku. Příprava a interpretace

probíhají v rámci třídy. Filmová projekce se realizuje v prostředí kina. Každá věková skupina (ročník) zhlédne

během jednoho školního roku 2 filmy. Za období II. stupně ZŠ (5. – 9. třída) je to celkem 10 snímků, za období 4–

letého studia na SŠ pak 8 snímků.

Získané dovednosti: Kompetence k práci v týmu (příprava na projekci, následná interpretace snímku v diskusi),

rozvíjení metod kritického myšlení, schopnost poznat a pojmenovat základní postupy filmové práce, rozlišit

poetiku umělecky náročných snímků od komerčně orientované, plytké konzumní kinematografie.

Výstupy: Žákovské zápisky náročného diváka – písemné poznámky, které reflektují jednotlivé zhlédnuté snímky

(jejich základní faktografii – titul, režisér, obsazení, země původu apod. a interpretační poznámky z diskuse

o nich).

Celková doba trvání: 4–5 let. Rozsah projektu lze přizpůsobit možnostem a záměrům školy, program projekcí

je nutné zpracovat tak, aby se např. U žáků víceletých gymnázií nepřekrývaly snímky mezi jednotlivými

vzdělávacími obory (čtyřletý, víceletý).

Příprava: Realizátor projektu (ideálně ve spolupráci se zaměstnanci kina, kde mají projekce probíhat) vypracuje

program projekcí. Je nutné, aby nabídka filmů vycházela z jejich dostupnosti (licence, nosiče) a korespondovala

1 Ukázka jak lze koncipovat pravidelné filmové projekce na ZŠ a SŠ, případně gymnáziích:

Pozn. Autor je učitel českého jazyka a literatury, dějepisu a filmové a audiovizuální výchovy na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě.

28

s věkem a zralostí žáků konkrétního ročníku. Jako smysluplné se jeví postupovat alespoň přibližně chronologicky

dle vzniku filmů (nejmladší žáci začínají s němými filmy z počátku 20. Století, pak se postupuje v čase až do

současnosti).

Spolupráci s kinem lze obvykle dojednat ve dvou základních podobách:

A) jako pronájem sálu (kino technicky zajišťuje projekci, ale nevybírá vstupné, platí se pronájem z hodinového

tarifu / úhrada se zajistí výběrem příspěvku žáků / film si donese učitel sám na dvd);

B) jako návštěvu filmového představení, které kompletně zajišťuje kino, platí se pak vstupné za žáka.

Pro projekt je potřeba získat vedení školy a přesvědčit jej, aby trvalo na jeho realizaci v prostředí kina. Návštěva

kina má širší vzdělávací, kulturní i sociální charakter a nedá se nahradit promítáním z dataprojektoru ve

třídě (o čemž je mnohdy obtížné přesvědčit kolegy vyučující exaktní vědy). Program projekcí je také potřeba

konzultovat s vyučujícími, kteří se budou podílet na přípravě žáků před návštěvou kina a na interpretačních

debatách. Ideální se jeví češtináři, kteří se filmu jako uměleckému oboru ve svých předmětech věnují. Výhodou

je připravit pro všechny zúčastněné pedagogy k jednotlivým snímkům pracovní materiály (faktografické údaje,

zajímavosti, interpretační náměty, pracovní listy před a po projekci apod.) a sdílet je na školní cloudové platformě

(Microsoft Teams, Google Classroom, Moodle apod.).

Organizace aktivity: 2x během školního roku zajistit filmovou projekci pro každý ročník žáků školy ve vhodném

kině (vzdálenost, velikost sálu, náklady); vypracovat a nechat si vedením školy schválit Plán projekcí; seznámit

se záměrem pedagogický sbor a vysvětlit (ideálně na poradě) všechny důležité aspekty projektu; připravit

podklady pro zainteresované kolegy (ideálně češtináře), které jim umožní fundovaně se připravit na hodinu

žákovské přípravy a na hodinu diskusí po projekci. Termíny návštěv kina zahrnout do organizace školního roku,

vyvěsit je na školním webu, anoncovat nejen u žáků, ale také u jejich rodičů a s dílčími výstupy pak pracovat

a prezentovat je (na školních sítích, v další výuce – např. V hodinách češtiny při psaní slohových prací, jako

náměty pro články do školního časopisu apod.). Ideální je využít návštěvy kina v čase, kdy je běžná výuka

omezena mimovyučovacími akcemi (provoz volebních místností, přijímací zkoušky, maturitní písemky, plánované

odstávky provozu školy apod.).

Materiál a pomůcky: kino v dostupné vzdálenosti od školy, angažovaní učitelé

Prostorové podmínky: třída, kino

Požadované předchozí zkušenosti: žádné

29

Doporučení pro začlenění do výuky: Ideální je teoretický výklad o vzniku filmu a jeho základních výrazových

prostředcích zařadit do nejnižšího ročníku (5. Třída ZŠ, I. Ročník SŠ), ve vyšších ročnících pak už na tento základ

navázat a pracovat s konkrétními snímky. Lze je zařadit do kontextu vývoje uměleckých směrů, některé filmy lze

dobře využít také v rámci dějepisu, základů společenských věd či českého jazyka a literatury a ilustrovat jimi

témata, která korespondují s výkladem těchto oborů (např. Bergmanova Sedmá pečeť je ilustrací života ve

středověku, reakce společnosti na morovou epidemii, vznik flagelantských hnutí, dobového životního stylu apod.)

Návaznost na RVP:

RVP pro 2. stupeň ZŠ:

Očekávané výstupy: Žák formuluje názor na vybrané filmové/audiovizuální dílo a porovnává ho s názorem

ostatních v diskuzi zaujímá postoj k zobrazovaným etickým hodnotám a estetickým kvalitám sledovaného filmu

nebo televizního programu;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – projekce a analýzy vybraných filmů

základních proudů audiovize;

RVP pro gymnázia:

Očekávané výstupy: Žák analyzuje obsahovou a formální strukturu promítnutého audiovizuálního díla i produktu;

Žák vyhodnocuje konkrétní dílo na základě znalosti uměleckého, historického a společenského kontextu

a seznamuje se s názorem umělecké kritiky;

Žák rozpozná autorský záměr, formuluje a obhájí svůj názor v diskuzi, rozpozná etické hodnoty prezentované

dílem i komerční a manipulativní záměry a cíl;

Učivo: komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – kritické analýzy filmových

a televizních děl a komerčních produktů audiovize – umělecké, historické a společenské kontexty vzniku

významných děl filmové a televizní produkce;

30

Ukázka:

Program filmových projekcí „Úvod do studia filmové tvorby“

Studenti I. Ročníku absolvují v měsíci září v rámci výuky českého jazyka a literatury 3 vyučovací hod. Věnované

TEORII a HISTORII FILMU. Přesná data projekcí budou sdělena vedením školy před začátkem školního roku.

Ročník Datum projekce Titul Režie Původ

I. ročník říjen Zlaté opojení Ch. Chaplin USA 1925

březen Občan Kane O. Wells USA 1941

II. ročník listopad Sedmá pečeť I. Bergmann SWE 1957

duben Zvětšenina M. Antonioni VB 1961

III. ročník leden Limonádový Joe O. Lipský ČSR 1964

květen Markéta Lazarová F. Vláčil ČSR 1967

IV. ročník prosinec Démanty noci J. Němec ČSR 1964

únor Postava k podpírání P. Juráček ČSR 1963

Sběrné surovosti J. Herz ČSR 1964

Na každou filmovou projekci bude navazovat hodina interpretace, v níž se žáci se svými učiteli literatury budou

věnovat rozboru zhlédnutého díla.

Seznam filmů pro inspiraci / Zlatý fond světové kinematografie

němá éra

1. Intolerance, Griffith D. W., USA 1916

2. Kabinet doktora Caligariho, Wiene R., Německo 1919

3. Křižník Potěmkin, Ejzenštejn S., Rusko 1925

4. Upír Nosferatu, Murnau F. W., Německo 1922

5. Utrpení Panny orleánské, Dreyer C. T., Francie 1928

6. Kid, Chaplin Ch., USA 1921

7. Zlaté opojení, Chaplin Ch., USA 1925

8. Vozka smrti, Sjöström V., Švédsko 1920

9. Chamtivost, von Stroheim E., USA 1923

10. Metropolis, Lang F., Německo 1925

11. Andaluský pes, Buňuel L., Španělsko 1928

12. Napoleon, Gance A., Francie 1927

13. Východ slunce, Murnau F. W., USA 1927

14. Matka, Pudovkin V., Rusko 1926

31

filmy 30. let a 40. let

1. Občan Kane, Welles O., USA 1941

2. Posedlost, Visconti L., Itálie 1942

3. Casablanca, Curtiz M., USA 1942

4. Zloději kol, De Sica V., Itálie 1948

5. Řím – otevřené město, Rossellini R., Itálie 1945

6. Extase, Machatý G., ČR 1932

7. Kachní polévka, bratři Marxové, USA 1933

8. Ivan Hrozný I., Ejzenštejn S., Rusko 1945

9. Hrozny hněvu, Ford J., USA 1940

10. Daleká cesta, Radok A., ČR 1947

11. Maltézský sokol, Huston J., USA 1941

12. Hamlet, Olivier L., Anglie 1948

13. Přepadení, Ford J., USA 1939

14. Země, Dovženko A. P., Rusko 1930

15. Triumf vůle, Riefenstahlová L., Německo 1935

16. M, Lang F., Německo 1930

17. Zjizvená tvář, Hawks H., USA 1932

18. Atalanta, Vigo J., Francie 1934 .

19. Denunciant, Ford J., USA 1935

20. Pravidla hry, Renoir J., Francie 1939

filmy 50. let

1. Silnice, Fellini F., Itálie 1954

2. Sedmá pečeť, Bergman I., Švédsko 1957

3. U konce s dechem, Godard J.–L., Francie 1959

4. Vše o Evě, Mankiewicz J. L., USA 1950

5. Nikdo mě nemá rád, Truffaut F., Francie 1959

6. Popel a démant, Wajda A., Polsko 1958

7. Sunset Boulevard, Wilder B., USA 1950

8. Útěk v řetězech, Kramer S., USA 1958

9. Rašomon, Kurosawa A., Japonsko 1950

10. Hirošima, má láska, Resnais A., Francie 1959

11. Povídka o bledé luně po dešti, Mizoguči K., Japonsko 1953

12. Jeřábi táhnou, Kalatozov M., Rusko 1957

13. V pravé poledne, Zinnemann F., USA 1952

14. Hlavní třída, Bardem J. A., Španělsko 1956

15. Dobrodružství, Antonioni M., Itálie 1959

16. Rebel bez příčiny, Ray N., USA 1955

17. Žalozpěv stezky, Ray S., Indie 1955

18. Vertigo, Hitchcock A., USA 1958

19. Lola Montès, Ophüls Max Francie 1955

20. Tokijský příběh, Ozu Y., Japonsko 1953

21. Lesní jahody, Bergman I., Švédsko 1957

22. Někdo to rád horké, Wilder B., USA 1959

23. Sedm samurajů, Kurosawa A., Japonsko 1954

24. Na sever Severozápadní linkou, Hitchcock A., USA 1959

filmy 60. let

1. Marketa Lazarová, Vláčil F., ČR 1967

2. Zvětšenina, Antonioni M., Anglie 1966

3. Bezstarostná jízda, Hopper D., USA 1969

4. Ostře sledované vlaky, Menzel J., ČR 1966

5. Psycho, Hitchcock A., USA 1960

6. Andrej Rublev, Tarkovskij A., Rusko 1966

7. Sladký život, Fellini F., Itálie 1960

8. Vtáčkovia, siroty a blázni, Jakubisko J., Slovensko 1969

9. 2001: Vesmírná odysea, Kubrick S., Anglie 1968

10. Evangelium sv. Matouše, Pasolini P. P., Itálie 1964

11. Jules a Jim, Truffaut F., Francie 1961

12. Hoří, má panenko, Forman M., ČR 1967

13. Rocco a jeho bratři, Visconti L., Itálie 1960

14. Koně se také střílejí, Pollack S., USA 1969

15. Rosemary má děťátko, Polanski R., USA 1968

16. Hvězdy na čepicích, Jancsó M., Maďarsko 1967

17. Sedmikrásky, Chytilová V., ČR 1966

18. Půlnoční kovboj, Schlesinger J., USA 1969

19. Viridiana, Buňuel L., Španělsko 1961

20. Stíny zapomenutých předků, Paradžanov S., Rusko 1964

21. Manželé, Cassavetes J., USA 1968

32

22. Řek Zorba, Kakojannis M., Řecko 1964

23. West Side Story, Wise R., USA 1961

24. Romeo a Julie, Zeffirelli F., Itálie 1968

25. Postava k podpírání, Juráček P., ČR 1963

26. Frajer Luke, Rosenberg S., USA 1967

27. Hanba, Bergman I., Švédsko 1968

28. Sedm statečných, Sturges J., USA 1960

29. Kwaidan, Kobajaši M., Japonsko 1964

30. Chelsea Girls, Warhol A., USA 1966

31. Kdyby, Anderson L., Anglie 1969

32. O slavnosti a hostech, Němec J., ČR 1965

33. Brzy bude konec světa, Petrović A., Jugoslávie 1968

34. Vzpomínky, Alea T. G., Kuba 1968

35. Tichá dohoda, Kazan E., USA 1969

36. Absolvent, Nichols M., USA 1967

37. Cleó od pěti do sedmi, Vardová A., Francie 1962

38. Kapsář, Bresson R., Francie 1960

39. Antonio das Mortes, Rocha G., Mexiko 1968

40. Krev Kondora, Sanjinés J., Bolívie 1969

41. Divoká banda, Peckinpah S., USA 1969

42. Rekonstrukce, Pintilie L., Rumunsko 1969

43. Příběh Asji Klačinové, která milovala, ale nevdala se,

Končalovskij A., Rusko 1967

44. V sobotu večer, v neděli ráno, Reisz K., Anglie 1960

45. Lawrence z Arábie, Lean D., Anglie 1962

46. 8 1⁄2, Fellini F., Itálie 1962

47. Nůž ve vodě, Polanski R., Polsko 1961

48. Nákupčí peří, Petrović A., Jugoslávie 1969

49. Ameriko, Ameriko, Kazan E., USA 1963

filmy 70. let

1. Přelet nad kukaččím hnízdem, Forman M., USA 1975

2. Plechový bubínek, Schlöndorff V., Německo 1979

3. Život Briana, Jones T., Anglie 1979

4. Nenápadný půvab buržoasie, Buňuel L., Francie 1972

5. Amarcord, Fellini F., Itálie 1974

6. Mechanický pomeranč, Kubrick S., Anglie 1971

7. Březový háj, Wajda A., Polsko 1970

8. Podraz, Hill G. R., USA 1973

9. Apokalypsa, Coppola F. F., USA 1979

10. Malý velký muž, Penn A., USA 1970

11. Smrt v Benátkách, Visconti L., Itálie 1970

12. Čas vody, Goméz M. O., Kuba 1971

13. Čínská čtvrť, Polanski R., USA 1974

14. Starý dům uprostřed Madridu, Saura C., Španělsko 1976

15. Velká žranice, Ferreri M., Francie 1973

16. Spáč, Allen W., USA 1973

17. Piknik u Hanging Rock, Weir P., Austrálie 1975

18. Padre Padrone, bratři Tavianiové, Itálie 1977

19. Kabaret, Fosse B., USA 1972

20. Poslední tango v Paříži, Bertolucci B., Itálie 1972

21. Taxikář, Scorsese M., USA 1976

22. Čelisti, Spielberg S., USA 1975

23. Putovní divadlo, Angelopulos T., Řecko 1975

24. Kozí roh, Andonov M., Bulharsko 1972

25. Muž, který spadl na Zemi, Roeg N., Anglie 1975

26. Vetřelec, Scott R., USA 197927. Nashville, Altman R., USA 1975

28. Třesky plesky, Šuškin V., Rusko 1972

29. Malé životní etudy, Rafaelson B., USA 1970

30. Americká noc, Truffaut F., Francie 1974

31. Ochranné zbarvení, Zanussi K., Polsko 1978

32. Obrazy starého světa, Hanák D., Slovensko 1972

33. Xala, Sembéne O., Senegal 1974

34. Byl jsem při tom, Ashby H., USA 1979

35. Skrz naskrz, Królikiewicz G., Polsko 1973

36. Blízká setkání třetího druhu, Spielberg S., USA 1977

37. All That Jazz, Fosse B., USA 1979

38. XX. století, Bertolucci B., Itálie 1975

39. Kmotr, Coppola F. F., USA 1974

40. Annie Hallová, Allen W., USA 1977

33

41. Konformista, Bertolucci B., Itálie 1970

filmy 80. let

1. Tančírna, Scola E., Francie 1983

2. Nebe nad Berlínem, Wenders W., Německo 1987

3. Záření, Kubrick S., USA 1980

4. Carmen, Saura C., Španělsko 1983

5. Bohémský život, Kaurismäki A., Finsko 1989

6. Blade Runner, Scott R., USA 1982

7. Tajemný vlak, Jarmusch J., USA 1989

8. Powaqqatsi, Reggio G., USA 1988

9. Modrý samet, Lynch D., USA 1986

10. Dům k pověšení, Kusturica E., Jugoslávie 1987

11. Balada o Narajamě, Imamura Š., Japonsko 1983

12. Bio ráj, Tornatore G., Itálie 1989

13. Mefisto, Szabó I., Maďarsko 1981

14. Gándhí, Attenborough R., Anglie 1982

15. Sex, lži a video, Soderbergh S., USA 1989

16. Umělcova smlouva, Greenaway P., Anglie 1983

17. Cesta, Guney Y., Turecko 1982

18. Pelle Dobyvatel, August B., Dánsko 1987

19. Nedotknutelní, De Palma B., USA 1987

20. Zuřící býk, Scorsese M., USA 1980

21. Koyaanisqatsi, Reggio G., USA 1983

10. Sbohem, má konkubíno, Kaige Ch., Čína 1993

11. Prolomit vlny, von Trier L., Dánsko 1996

12. Piano, Campionová J., Austrálie 1993

13. Hra na pláč, Jordan N., Anglie 1992

14. Tajnosti a lži, Leigh M., Anglie 1995

15. Schindlerův seznam, Spielberg S., USA 1993

16. Jahody a čokoláda, Alea T. G., Kuba 1993

17. Bílý balónek, Panahi J., Irán 1995

18. Evropa, Evropa, Hollandová A., Polsko 1990

19. Vůně zelené papaje, Hung T.A., Vietnam 1993

20. Barton Fink, bratři Coenové, USA 1991

21. JFK, Stone O., USA 1991

22. Děti přírody, Fridriksson F. T., Island 1991

23. Ve jménu otce, Sheridan J., Anglie 1993

24. Kdysi byli bojovníky, Tamahori Lee, N. Zéland 1994

25. Ať žije láska!, Ming–Liang T., Taiwan 1994

26. Brutální Nikita, Besson L., Francie 1990

27. Gauneři, Tarantino Q., USA 1992

28. Evropa, von Trier L., Dánsko 1991

filmy 90. let

1. Před deštěm, Manchevski M., Ang./Fr./ 1994

2. Dvojí život Veroniky, Kieslowski K., Polsko 1991

3. Pulp Fiction, Tarantino Q., USA 1994

4. Underground, Kusturica E., koprod. 1995

5. Unaveni sluncem, Michalkov N., Rusko 1994

6. Trainspotting, Boyle D., Anglie 1995

7. Hráč, Altman R., USA 1992

8. Leon, Besson L., Francie 1994

9. Život je krásný, Benigni R., Itálie 1997

34

35

2.2 Kde hledat

vhodné filmy?

Připravovaná publikace Filmouka

Filmy a ukázky do výuky lze čerpat z online platforem

a projektů jako CinEd , FAMU Films , Minor TV

či DaFilms , ale například lze využívat i žákovské

a studentské filmy z archivu festivalu Pražský filmový

kufr , je možné i pracovat s filmy uveřejněnými na

youtube kanálech Studia Scala či Aeroškoly ,

které vznikly v rámci pravidelných filmových kurzů či

příměstských a pobytových táborů. Dokumentární filmy

vhodné do výuky včetně obsáhlé metodické podpory

nabízí na svém webu také projekt Jeden svět na

školách .

V neposlední řadě vzniká také multimediální portál

filmouka.cz, který je součástí připravovaného průvodce

filmem a audiovizí pro žáky, učitele a rodiče s názvem

Filmouka. Bude obsahovat konkrétní ukázky filmů,

vhodné pro výuku, které budou opatřeny metodickými

cvičeními, včetně konkrétních návodných otázek a tipů,

jak s ukázkami ve výuce pracovat. Projekt by měl být

oficiálně spuštěn na přelomu roku 2023 a 2024.

36 2.2 Kde hledat vhodné filmy?

2.3 Jak pojmout projekci?

Možností, jakým způsobem přistoupit k projekci

filmových a audiovizuálních děl, je hned několik. Je

samozřejmě možné filmy promítat přímo ve škole,

v prostředí učebny. Pokud lze použít kvalitní projektor,

podaří se dostatečně zatemnit třídu a vytvořit vhodné

obrazové a zvukové podmínky pro kvalitní divácký

zážitek, určitě je to jedna z možností, jak především

krátké filmy či ukázky filmů, se kterými bude učitel ve

výuce dále kreativně a analyticky pracovat, předkládat.

Pokud ale pedagog chce žákům zprostředkovat

nezapomenutelný filmový zážitek z projekce

celovečerního filmového díla, určitě je nenahraditelnou

volbou vzít žáky do skutečného kina, kde mají možnost

zažít plnohodnotný filmový zážitek.

Stále je poměrně běžnou pedagogickou praxí „nahnat”

na konci školního roku či před Vánoci žáky do kina na

film, který je momentálně v distribuci, nechat je filmu

napospas, dojít si dát v průběhu projekce kávičku nebo

oběhat úřady, po skončení filmu odvést žáky zpátky

do třídy, zabouchnutím dveří udělat za projekcí filmu

definitivně tlustou čáru, a už si o tomto zážitku nikdy

neříct ani slovo. Tak takto ne! Je naprosto nezbytné

žáky před projekcí filmu připravit na zážitek, který je

čeká. Žáci by měli být buď obsáhlejším strukturovaným

úvodem či tvůrčími aktivitami připraveni a naladěni

na film, se kterým se setkají. Možností, jak

k takovému seznámení přistupovat, je řada. Vždy

je vhodné reflektovat věkovou kategorii žáků, jejich

zkušenost s audiovizuální produkcí, ale taktéž časové

a prostorové možnosti třídy a vlastní pedagogické

zkušenosti. Inspiraci, jak filmy uvést, je možné hledat

v metodických materiálech vytvářených například

mezinárodním projektem CinEd, ale taktéž takovéto

metodické materiály připravuje Aeroškola, odborníci

z organizace Free Cinema i řada dalších organizací

a subjektů, kterým se budeme dále věnovat.

Učitel by měl v procesu setkávání žáků s filmovými

díly fungovat jako jakýsi průvodce, který volí specifické

taktiky uzpůsobené jejich divácké zkušenosti

a náročnosti zvoleného filmu. Existují dvě varianty

přístupu k pojetí filmové projekce, které Jiří Forejt ve

své disertační práci pojmenovává termíny a) imerzní

recepce, kdy jsou žáci sami zcela vtaženi do příběhu

promítaného audiovizuálního díla v prostředí kina

výběrem atraktivního titulu a b) didaktická recepce,

kdy učitel či lektor do procesu vnímání žáků vstupuje

před projekcí a po projekci, ve výjimečných případech

v průběhu projekce a spoluvytváří vyznění filmového

díla v myslích diváků. Nejlepších výsledků pedagog

dosahuje, podaří-li se mu kombinací výběru filmu,

projekčního prostředí a pečlivě strukturovaných

pedagogických aktivit sloučit kvality imerzní

i didaktické recepce 8 .

8 FOREJT, Jiří: Filmová výchova: úvod do oborového hledání. Praha: FAMU 2022, s. 169.

Učit vnímat film

37

Ukázka možného přístupu ke strukturování

lektorského úvodu k filmu:

1. Úvod:

Stručně představte žákům film, který budete

promítat. Uveďte jeho název, režiséra, hlavní herce

a rok vzniku filmu.

2. Kontext:

Krátce informujte o kontextu filmu. V jakém období

film vznikl? Jaké je jeho téma a žánr?

3. Zápletka:

Stručně popište příběh filmu a hlavní zápletku.

4. Charaktery:

Kdo jsou hlavní postavy? Jakou zápletku budou

muset řešit?

5. Výtvarné ztvárnění:

Jaká barevnost ve filmu dominuje? Pracují autoři

ještě s nějakými dalšími výtvarnými aspekty?

6. Specifika filmové řeči:

Využívají autoři netradiční práce s kamerou, zvukem,

střihem či velikostmi záběrů?

7. Hlavní téma:

Pokuste se shrnout hlavní poselství, které film

sděluje.

8. Zajímavosti:

Uveďte nějaké zajímavosti ze zákulisí natáčení nebo

jakékoliv jiné informace týkající se filmu, které žáky

zaujmou.

9. Závěr:

Na závěr stručně shrňte, o čem film bude

pojednávat a co od něj žáci mohou očekávat.

Pozn.: Není nutné obsáhnout všechny uvedené

body. Je zcela v kompetenci učitele strukturovat

úvod v závislosti na zvoleném filmu, charakteru

skupiny diváků i vlastních pedagogických

zkušenostech v této oblasti.

38 2.3 Jak pojmout projekci?

Ukázka odlišného přístupu uchopení lektorského

úvodu k filmu Modrý tygr dle metodiky CinEd.

Autorkou metodického materiálu pro pedagogy

k filmu Modrý tygr je Mgr. et MgA. Tereza Czesany

Dvořáková, Ph.D.:

“Pedagog by měl studenty vyzvat k diskuzi nad

daným artefaktem a (se znalostí metodiky)

vést společnou diskuzi. Otázky by měly být

kladeny otevřeně – neměly by být návodné.

Za konkrétní příklad nám mohou posloužit

metodická doporučení pro pedagogickou aktivitu

před projekcí snímku Modrý tygr. Pedagogům je

doporučen následující průběh lektorského úvodu

k filmu:

a) Filmové plakáty: K filmu vzniklo několik

rozdílných filmových plakátů. Všechny

mají spojující prvky (tygra, modrou barvu,

filmografické údaje a loga). V čem jsou rozdílné

a proč? Vyvolávají rozdílné pocity a nálady?

A jakými konkrétními prvky je toho dosaženo?

b) Zvuky ve filmu: Dětem pusťte krátkou ukázku

v původním znění ze začátku filmu (01:00-02:25

– zvuky skleníku a botanické zahrady smíchané

s hudbou, až po začátek Johančina rozhovoru

s rybou). Zkuste se společně s dětmi zamyslet

nad tím, co všechno slyšely: Zvuky přírody?

Jaké? Exotická příroda a proč? Hlasy? Zvířata?

Jaká? Hudba? Další typy ruchů? Jakým jazykem

se ve filmu asi mluví? O čem film může být?” 9

Ukázka jak připravit projekci dokumentárního

filmu podle metodického materiálu

Jednoho světa na školách s názvem Učíme

s filmem Metodická příručka pro využití

dokumentárního filmu ve výuce:

1. Příprava před výukou

Já i žáci známe obecná specifika

dokumentárního filmu.

Mám stanovený cíl lekce.

Viděl/a jsem film v předstihu.

Mám připravené základní informace k tématu.

Mám vyhrazený dostatek času na promítnutí,

reflexi emocí i následné aktivity.

Mám připravenou techniku, připojení

k internetu, funkční zvuk a obraz a dobré

zatemnění třídy

2. Před projekcí ve třídě

Udělali jsme si ve třídě pohodlí.

Žáci jsou naladěni na dané téma a seznámeni

s průběhem lekce

3. Během projekce

Sleduji film společně se žáky, nikam

neodcházím.

Jsem pozorný/á k reakcím žáků během

promítání

4. Po projekci

Provedl/a jsem reflexi emocí po filmu.

Zrealizoval/a jsem doprovodnou aktivitu.

Zhodnotili jsme lekci a reflektovali návazné

aktivity, uzavřel/a jsem diskuzi. 10

9 Znění textu je převzato z disertační práce Jiřího

Forejta. FOREJT, Jiří: Filmová výchova: úvod do oborového

hledání. Praha: FAMU 2022, s. 147-148.

10 Tipy z metodického materiálu Jednoho světa na

školách s názvem UČÍME FILMEM, s. 10. Dostupné online

Učit vnímat film

39

Velmi často nabízí místní kina filmové projekce vhodné přímo pro školy. Ty bývají cenově zvýhodněny a nejsou

výjimkou ani na míru připravované programy, které pro žáky kina a lektoři mohou zorganizovat. Jedná se

o jednorázové programy, obsahující například lektorský úvod a odborně vedenou následnou diskuzi o filmu či

dokonce tvůrčí dílny. Kina a další filmově–vzdělávací organizace pořádají taktéž například rozsáhlejší projektové

dny. V dnešní době se nabízí opravdu velmi široké spektrum programů, díky kterým žáci proniknou do světa

filmu v celé jeho šíři. Stačí si jen vybrat.

Velmi precizní, pečlivě strukturované a především zábavné programy v rámci projektových dní

s názvem Přetoč Lumiéry či Všechny barvy tygra nabízí například organizace CinEd.

Programy jsou zaměřeny jak na analýzu konkrétních filmových děl, ale obsahují i tvůrčí část,

ve které si sami účastníci vyzkouší vlastní kreativní tvorbu. Lektorsky jsou vedeny předním

metodikem a zakladatelem organizace Free Cinema Jiřím Forejtem, ale také režisérkou Viktórií

Rampal Dzurenko a jejím mužem Ranjanem Rampalem, kteří uplatňují vlastní specifický přístup

v práci s nejrůznějšími skupinami účastníků všech věkových kategorií. Metodické materiály

jsou vytvořeny lektory v kooperaci s metodičkou Terezou Czesany Dvořákovou a koordinátorkou

projektu CinEd za Českou republiku Evou Spilkovou.

CinEd

Jeden z nejrozvinutější projektů filmové výchovy v Evropě. Česká republika je v projektu

zapojena od samotného počátku fungování, takže filmově výchovná metodika, pedagogické

strategie, materiály, které CinEd reprezentuje, figurují jako formující prvky pro utváření identity

filmové výchovy v tuzemsku. CinEd funguje jako edukační streamovací platforma pro všechny

stupně škol s legálním přístupem k evropským filmům. Kromě vzdělávacích aktivit nabízí

zevrubné výukové materiály jak pro učitele, tak pro děti (6–19 let). Projekt klade důraz na artové

zaměření, kulturní dědictví a pestrost nabídky, pojímá hrané, animované, dokumentární či

experimentální tituly, stejně jako němé filmy z počátků kinematografie, své výukové materiály

neustále rozvíjí. V ČR úzce spolupracuje s vybranými subjekty filmové výchovy a vytváří s nimi

společné projekty (Free Cinema, Animánie).

40 2.3 Jak pojmout projekci?

2.4 Jak s dětmi mluvit o filmu?

Každý film, který je dětem či žákům promítán, by měl být společně zreflektován. Hloubka samotné reflexe

a přístup, jaký pedagog zvolí, je opět závislý na věku a divácké zkušenosti jednotlivých žáků. U dětí mladšího

školního věku není nutné filmy rozebírat ze všech aspektů, ale je důležitější přistoupit k této disciplíně kreativně

a dát dětem dostatečný prostor pro formulování vlastních myšlenek a názorů a svoboda vyjádření. Možnost

otevřeně formulovat vlastní niterné pocity je pro žáky zásadní, proto je důležité, především u mladších dětí,

přistupovat k této oblasti s velkou pokorou a respektem. V praxi se také osvědčilo začleňovat do výuky kreativní

úkoly, případně využívat pracovní listy, díky nimž děti získají vhodný nástroj, který jim usnadní formulování

vlastních myšlenek.

Jak lze s dětmi mluvit o filmu?

1. Před promítáním: Než začnete film promítat, připravte děti na projekci lektorským úvodem.

2. Dejte dětem dostatečný prostor: Po promítání se ujistěte, že máte dost času na diskuzi.

Důležité je nechat děti vyjádřit své názory a pocity z filmu.

3. Pokládejte otázky: Pokud se zdá, že děti neví, co říci, můžete kladením otázek podpořit jejich

úvahy. Co se jim nejvíc líbilo na promítaném filmu? Jaké postavy pro ně byly nejzajímavější? Jak

si děti myslely, že film skončí? Dopadl film podle jejich očekávání?

4. Zamyslete se společně nad poselstvím filmu: Ptejte se dětí na to, co si myslí, že film sděluje.

Dejte jim prostor pro pokus o interpretaci toho, co zhlédli.

5. Nenuťte děti ke komentářům: Některé děti se nemusí cítit bezpečně, pokud mají před třídou

sdělovat své pocity. Respektujte jejich volbu a nenuťte je k diskuzi, pokud nechtějí.

6. Buďte otevřeni a tolerantní: Myslete na to, že děti mají různé divácké zkušenosti a výzva

k vlastní interpretaci filmu pro ně může být zcela novým zážitkem, proto na ně netlačte

a nespěchejte.

Tip: Přečtěte si článek Kláry Bílkové s názvem: Seriál pro rodiče: Jak si s dětmi povídat o filmu?.

Učit vnímat film

41

filmová projekce filmová analýza dějiny kinematografie začlenění filmu do různých předmětů ZŠ

kreativní aktivity navazující na filmovou projekci práce se zvukovou složkou díla

Vítejte ve škole s filmem Začátek školního roku 1

Autorka: Ivana Lipovská

Cílová skupina: žáci 2. stupně

Cíle aktivity: subjektivní pohled, vnímání filmu různými smysly, práce se zvukem a hudbou

Anotace: Aktivita má netradičním způsobem přivítat žáky ve škole, naladit je na společnou práci a naslouchání

si navzájem. Zároveň děti seznamuje s půvabným francouzským černobílým filmem o dětství. Film ukazuje

obraznost dětského světa v konfrontaci s řádem světa dospělých, zároveň zprostředkovává setkání se

smyslovým vnímáním filmu.

Popis cvičení: Se žáky si společně promítneme film. Poté pracujeme s filmem v několika etapách.

Nejprve vyjdeme z prožitků a bavíme se o filmu společně – Byla dětem hlavní postava blízká? Jakou roli hrají ve

filmu dospělí? Příroda? Potom necháme děti film shrnout a popsat.

Pro analýzu filmu využijeme záběr z filmu od 9:47 do 9:57 2 , soustředíme se na smyslové vjemy: chlapec

sedí v tekoucí průzračné vodě, slunce ho hřeje do zad – pociťují děti volnost, splynutí s přírodou? Umí film

zprostředkovat i hmatové vjemy? Dále s soustředíme na zvuk a hudbu. Všimly si děti, jak se zvuk mění? Zvuky

přírody postupně prolínají s árií Královny noci z Kouzelné flétny W. A. Mozarta. Jaký je vztah hlavního hrdiny

k přírodě? Odpovídá vybraná hudba situaci?

Pustíme ukázku bez zvuku. Jak scénu vnímáme bez zvuku?

Závěrem necháme děti zformulovat, jak je podle nich hudba důležitá pro vyznění scény. Zvolily by jinou hudbu?

Jakou?

Cvičení můžeme zakončit písemnou reflexí. Děti mohou vylíčit vlastní zážitek z prázdnin a zamyslet se nad tím,

jakou hudbou/zvuky by své líčení doplnily.

Získané dovednosti: zformulování niterných pocitů, jejich sdělení ostatním ústní nebo písemnou formou,

vnímání různých složek filmu

1 K aktivitě využijeme film Začátek školního roku, 1955, Režie: Jacques Rozier z nabídky Evropského vzdělávacího programu v oblasti

filmové výchovy, cined.cz/cined.eu.

Informace na O PROJEKTU – cined.cz.

2 Podle pedagogického materiálu FILMY – cined.cz, Začátek školního roku/Světýlko, s. 19.

42

Výstupy: společná diskuse, popřípadě slohová práce

Celková doba trvání: 45 minut projekce a ústní aktivity, popřípadě dalších 45 minut pro písemnou reflexi

Příprava: informace o filmu a pedagogický materiál je dostupný na Filmy – cined.cz

Organizace aktivity: společná projekce, individuální reflexe ústní, písemná

Materiál a pomůcky: projektor, pc

Organizace práce: společná projekce a řízená diskuse, popř. Písemná práce

Prostorové podmínky: vyučovací třída

Požadované předchozí zkušenosti: pro písemnou reflexi – znalost líčení

Návaznost na RVP:

Průřezová témata: mediální výchova, osobnostní a sociální výchova

Rvp pro II. stupeň ZŠ:

Očekávané výstupy:

Žák formuluje názor na vybrané filmové/audiovizuální dílo a porovnává ho s názorem ostatních;

Žák v diskuzi zaujímá postoj k zobrazovaným etickým hodnotám a estetickým kvalitám sledovaného filmu nebo

televizního programu;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů,

situací a jejich slovní a písemná reflexe;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – zvuková složka audiovizuálního výrazu a její hlavní elementy; – tvůrčí

syntéza obrazové a zvukové složky;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – projekce a analýzy vybraných filmů

základních proudů audiovize;

Doporučení pro začlenění do výuky: Cvičení je vhodné do úvodní poprázdninové vyučovací hodiny slohu, může

také sloužit jako aktivita do třídnické hodiny – reflexe prázdnin.

43

filmová projekce filmová analýza dějiny kinematografie začlenění filmu do různých předmětů ZŠ

kreativní aktivity navazující na filmovou projekci hledání příběhu výtvarné aktivity

Dějepisný komiks, aneb podívejme se kriticky na

Dějiny udatného českého národa



Cíle aktivity: pochopení nadsázky v krátkém animovaném filmu, rozlišení mezi nadsázkou a nepřesností,

zopakování příslušného učiva, vytvoření vlastního krátkého komiksu z české historie, spolupráce při vytváření

příběhu

Anotace: Aktivita je zaměřena na dlouhodobější práci s cyklem Dějiny udatného českého národa 3 a slouží

k zopakování příslušného učiva I k rozvoji kritického myšlení u žáků. Cílem není odmítat animované filmy

s historickými tématy, ale vést žáky k rozlišení nadsázky a nepřesností nebo manipulací s fakty.

Popis cvičení:

Vyučovací hodina: Promítneme vybraný díl/díly z cyklu Dějiny udatného českého národa, žáky rozdělíme do

skupin, ve skupinkách mají za úkol zhodnotit příslušný díl: Jaké bylo téma? Jak zpracování odpovídá jejích

znalostem získaným při výuce? Popř. mohou srovnat informace z ukázky s textem probírané látky v učebnici.

Poté společně diskutují nad tím, co je přiměřené zjednodušení, nadsázka vtip a co je již v rozporu s fakty.

Na závěr žáci vytvoří k tématu vlastní kreslený příběh na 6 – 8 komiksových okének.

Nejprve si žáci ve skupině vyberou téma, které budou zpracovávat (např. mládí Karla IV., vybrané události

z dějin Velké Moravy, život Jana Lucemburského apod.). Poté vytvoří stručný obsah jednotlivých políček, zde se

rozhodnou, zda budou potřebovat 6 či 8 okýnek komiksu.

Vyučovací hodina:

Každá skupina představí téma svého komiksu a začne pracovat na příběhu. Učitel skupinky obchází a pomáhá

se zjednodušením příběhu, tak, aby jej bylo možné v rámci takto omezeného prostoru sdělit. Upozorňuje žáky na

skutečnost, že příběh nemusí být za každou cenu vtipný, ale pokud pracují s nadsázkou, musí být srozumitelná.

3 Dostupné na Dějiny udatného českého národa – iVysílání | Česká televize (ceskatelevize.cz).

44

Na závěrečné výtvarné zpracování počítáme minimálně 20 minut.

Doporučení, na co si dávat pozor:

Po celou dobu práce musí učitel hlídat čas. Doporučíme žákům, aby si práci rozdělili. Pro volbu tématu a náčrt

příběhu během 1. vyučovací hodiny je dobré počítat s 20 minutami. Ve druhé vyučovací hodině mohou někteří

ve skupině vytvářet scénář příběhu a další již pracovat na výtvarné podobě díla. Někdy se žáci příliš soustředí

na jeden detail či okénko a nevnímají komiks jako celek, pak jim může učitel pomoci s vyřešením problému

a posunout je v řešení.

Získané dovednosti: žáci se naučí rozlišovat mezi fakty, pověstmi a nadsázkou, zformulovat kritické hodnocení

zhlédnutého díla, vytvořit příběh respektující známá fakta z historie, tvořivě používat získané vědomosti, rozdělit

si práci ve skupině, spolupracovat

Výstupy: komiksový arch A4, 6 – 8 okének

Celková doba trvání: 90 minut

Příprava: učitel připraví čtvrtky/papíry A4 s 6 či 8 okénky

Organizace aktivity: skupinová práce

Materiál a pomůcky: projektor, PC, čtvrtky/ papíry A4, psací a kreslící potřeby

Prostorové podmínky: vyučovací třída, projektor, PC

Požadované předchozí zkušenosti: Probrání příslušného učiva podle RVP – ŠVP v rámci hodin dějepisu

Návaznost na RVP:

Člověk a společnost – dějepis, Průřezová témata: Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova

RVP pro II. stupeň ZŠ:


Žák formuluje názor na vybrané filmové/audiovizuální dílo a porovnává ho s názorem ostatních;

Žák v diskuzi zaujímá postoj k zobrazovaným etickým hodnotám a estetickým kvalitám sledovaného filmu nebo

televizního programu;

45

Učivo:

uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů, situací

a jejich slovní a písemná reflexe;

Doporučení pro začlenění do výuky: Kdykoli v rámci opakování vybraného tématu

46

47

2.5 Jak filmy

analyzovat?

Jednou ze základních oblastí filmového a audiovizuálního

vzdělávání je analýza filmového díla. S promítaným filmem

lze pracovat z různých hledisek. Je možné si analyzovat téma

filmu či detailně rozebírat jednotlivé složky audiovizuálního

díla;– pracovat se statickým obrazem (filmovým políčkem)

i pohyblivým obrazem (záběrem), zaměřit se například na práci

s kamerou, velikosti záběru, kompozici uvnitř záběru, práci

s mizanscénou, tempo filmu, střih, hereckou akci, či práci se

světlem a barevnost, lze se také detailně analyzovat zvukovou

složku díla, nebo rozebírat práci s příběhem, ale taktéž veškeré

technické aspekty záznamu obrazu, specifika daného žánru.

Analýza samotného filmového díla nabízí nepřeberné množství

možností a přístupů. Zcela zásadní je nekoncipovat výuku pouze

jako frontální výklad, ale pracovat s filmy kreativně, zapojovat

žáky vhodnými otázkami, snažit se odpoutat od potřeby hodnotit

žákovské názory jako správné, či špatné. Respektovat individuální

schopnosti, možnosti i názory jednotlivých žáků.

Pokud pedagog nemá rozsáhlé znalosti z oblasti filmové tvorby

a principů audiovizuálního sdělení, lze se bez problému zaměřit

pouze na ty oblasti filmu, které je nevyžadují. Důležité je se

nebát a využívat těch aspektů filmu, které daný učitel dokáže

využít pro své pedagogické cíle. Filmová analýza nemusí být

oblastí technicistní a striktní, ale nabízí i velký prostor pro vlastní

interpretaci díla, jeho obsahu i formy a především pro diskuzi

a navazování na další předměty vzdělávání.

Ukázka pracovního listu o filmové analýze z projektu

Co je to film?, který vznikl v rámci Program

otevřeného filmového vzdělávání Národního

filmového archivu. Projektový den v kině Ponrepo

CO JE TO FILM?

Program otevřeného filmového vzdělávání Národního filmového archivu

Projektový den v kině Ponrepo

Pracovní list

–

Filmová analýza I.

H

jméno a příjmení

OH

C

datum

H

C

OH H

OH

N

adrenalin

CH

3

H

1

48 2.5 Jak filmy analyzovat?

Cílem této části výuky by měla být především svobodná diskuze, motivace žáků nebát se popisovat své niterné

pocity a interpretovat zhlédnuté dílo.

Tip, jak pojmout filmovou analýzu:

1. Vyberte film nebo ukázku, se kterou chcete pracovat.

2. Uspořádejte společnou projekci.

3. Během filmu si dělejte poznámky o klíčových momentech filmu, tématu, charakterech

postav, dialozích, použité hudbě i vizuálním ztvárnění filmu.

2. Analyzujte strukturu filmu jako celek. Jak byl příběh vyprávěn? Které scény byly zásadní

pro stavbu filmu?

3. Rozeberte, jakým způsobem komunikuje filmové dílo s divákem, a zaměřte se při tom na

kompozici obrazu, kameru, práci se světlem a barevnost.

4. Kdo jsou jednotlivé postavy a jaké mají mezi sebou vztahy?

5. Vyberte si jeden konkrétní dialog mezi postavami a ten si blíže rozeberte. Co je hlavním

tématem, které si postavy sdělují? Jak důležité jsou dialogy pro celkové vyznění filmu?

6. Diskutujte nad prostředím a historickém kontextu doby, ve které se film odehrává. Jak

tyto vnitřní a vnější faktory ovlivňují příběh filmu?

7. Po dokončení analýzy sestavte svůj vlastní výklad témat, pojmenujte poselství a záměr

filmu.

Jak už bylo uvedeno, způsobů, jak přistoupit k reflexi a analýze filmů je nespočet. Lze však s potěšením

konstatovat, že nejenom v zahraničí, ale dnes už i v České republice vzniká velká řada kvalitních metodických

materiálů a pracovních listů vyvíjených předními odborníky a metodiky, které mohou být vhodnou inspirací, jak

konkrétně k práci s daným filmem přistoupit a pedagogům i velmi usnadnit přípravu na vyučování.

Na následujících řádcích předkládáme několik málo ukázek, jak metodické materiály, ale i pracovní listy

k nejrůznějším filmům, mohou vypadat. Nabídka takovýchto materiálů je v současné době velmi široká, pokrývá

nejrůznější žánry a věkové kategorie diváků.

Učit vnímat film

49

ÚKOLY

1. Dobový plakát Jiřího Svobody ke snímku Démanty noci se stejně jako celý film inspiroval

surrealismem. Dokázali byste pojmenovat v čem konkrétně? Poté zkuste navrhnout vlastní verzi

filmového plakátu.

Ukázka metodického materiálu k filmu

Fanny a pes

# #

............................................................................................................................. ...............................................................................................................................

Noční cesta ke státní hranici

První den ve škole

2 Proč Fany pojmenovala nového pejska Chuligán?

......................................................................................................................................................................................................................................................................................

3

Fany prožila dva měsíce, které přinesly Německu veliké změny. Sama Fany se těchto změn aktivně účastnila. Doplň, co by o sobě napsala do deníku

Jsem ............................................................................................................ Mým domovem je ...........................................................................................................................

Jsem pyšná ................................................................................................ Nerada prozrazuji, že .....................................................................................................................

Často se mi zdá ........................................................................................ Těší mě ..............................................................................................................................................

2. Jak ovlivnila druhá světová válka a období protektorátu Čechy a Morava vaši obec, město nebo

region? Znáte místa, na kterých lze i dnes najít viditelné stopy válečných událostí? Kde se ve

vašem okolí nacházejí pomníky válečných událostí? Znáte osudy své vlastní rodiny v době druhé

světové války? Připravte ve skupinách tematické prezentace, které by zajímavým způsobem doplnily

souvislosti filmu Démanty noci.

Trápí mě ..................................................................................................... Přeji si ...............................................................................................................................................

4 Kudy Sofie cestovala? ...Proč bylo rozdělené Německo?

5 Metodický list – Démanty noci

LITHUANIA

Ukázka z pracovního listu k filmu Démanty noci

NETHERLANDS

GERMANY

POLAND

CZECH

REPUBLIC

SLOVAKIA

SWITZERLAND

ITALY

AUSTRIA

HUNGARY

SLOVENIA

CROATIA

BOSNIA AND

HERZEGOVINA

SERBIA

ROMANIA

A jak to bylo u nás? ...Zeptej se rodičů, prarodičů, známých, jak oni prožívali listopad 1989 v Československu.

© 2019 Balance Film / Trickstudio Lutterbeck / Doghouse Films / Artemis productions / MAUR film


online

PRACOVNÍ LIST K FILMU

Film naleznete na: www.juniorfest.cz, www.dafilms.cz

/ Po projekci /

Příběh filmu

BINTI

Belgie, Nizozemsko | 2018 | 90 minut | 8+ | režie: Frederike Migom

/ Před projekcí /

Prohlédni si plakát k filmu. Neboj se zapojit fantazii a trochu si vymýšlet.

O čem asi může film být? Kdo je možná jeho hlavním hrdinou? Kde a kdy

se asi tak odehrává? Podle čeho jsi to poznal?

Hlavními hrdiny našeho filmu jsou dvanáctiletá Binti, jedenáctiletý Elias, Bintin tatínek Jovial a Eliasova

maminka Christine a film se odehrává v Belgii o prázdninách.

• Dokážeš vyprávět děj filmu? Jak film začíná? A jak zápletka pokračuje? Kdy je situace nejvážnější?

A kdy si divák může oddechnout?

• Rozuměl/a jsi tomu, proč tatínek s Binti žijí ve složité situaci a proč se nemohou vrátit domů?

Jak film končí a proč? Jak jsi se cítil/a na konci filmu?

Hrdinové

Vyber, které vlastnosti podle tebe nejlépe sedí ke kterému/ke kterým z hrdinů a vysvětli proč.

veselá/ý smutná/ý hlasitá/ý tichá/ý něžná/á barevná/ý

Binti

Elias

máma Christine

táta Jovial

energická/ý přemýšlivá/ý kreativní vystrašená/ý má někoho moc rád

Binti 1

Ukázka pracovního listu k filmu Binti organizace

Juniorfest

Vztah k přírodě

a ke zvířatům

Irsko je známé svou nádhernou inspirativní krajinou

s mořem a okouzlujícími útesy. Film představuje

pouto dětí k jejich domovu v blízkosti moře a skal.

I v České republice máme podobně úchvatná místa,

ke kterým si můžeme vybudovat stejně intenzivní

vztah. Povídejte si s dětmi o jejich zážitcích

z dovolených nebo z prázdnin u babičky.

Dalším emotivním prvkem je ve filmu vztah

psa Kú s dětmi. Pes pro ně představuje věrného

ochránce, který by pro ně obětoval i vlastní život.

Povídejte si s dětmi o jejich domácích mazlíčcích,

nechte je mluvit o jejich vztahu k nim, zkoumejte

jejich důležitost. Třeba zjistíte, že je pro ně vztah

k mazlíčkovi podobným útěkem od reality jako

pro Bena.

Otázky k diskuzi

Máš domácího mazlíčka? Jaký vztah k němu máš?

Vzpomeneš si na nějaký příběh/skutečnou událost,

kdy zvíře zachránilo lidský život? Žiješ ve městě,

nebo na vesnici? Máš raději přírodu, nebo ruch

města? Chtěl bys žít někde jinde než doteď, kdyby

sis mohl vybrat jakékoli místo na světě? Jezdíte

s rodiči do přírody? K jakému místu máš vztah?

Výtvarná stránka filmu

Prohlédněte si s dětmi ukázky procesu vzniku

animovaného kresleného filmu. Základem pro

vizualitu filmu byly akvarelové kresby krajiny

z oblasti kolem hrabství Sligo, kterou režisér

spolu s vedoucím výpravy Adrienem Merigeauem

několikrát navštívil a studoval její atmosféru

a barevnost. Kromě konkrétní krajiny se také

inspirovali dílem irského malíře z přelomu

19. a 20. století Paula Henryho.

Vyhledejte na internetu příklady jeho krajinomaleb

a porovnejte je s krajinami z filmu. Jaké společné

prvky najdete? (Např. barevnost, atmosféra,

zobrazení hor a pobřeží, vzdušná perspektiva).

Ukázky krajinomaleb najdete

v obrazové příloze v kapitole 5.

Autoři se také inspirovali starými piktskými

rytinami. Piktové byli keltským národem, který

v oblasti zanechal geometrické ornamentální rytiny

ve skalách a kamenech. Odkazy na tuto kulturu

najdete ve filmu na mnoha místech. Rozmlžené

akvarelové krajiny jsou doplněny ornamentálními

kresbami rostlin, dekorací, rytin a dalších prvků.

Ukázky rytin použitých ve filmu

najdete v obrazové příloze v kapitole 5.

Ukázka metodiky pro učitele k filmu Píseň moře od

Aerofilms

Metodika pro učitele / Část 1. – Otázky a aktivity & Soutěž pro školy

5

/

7

Didaktická část / Soutěž

Ve výtvarných projektech inspirovaných

irskou kulturou můžete rozpracovávat keltské

ornamentální motivy, barevnost, postavy keltské

mytologie (viz literatura v odkazech).

Otázky a úkoly

Co si při vzpomínce na film vybavíš? Jaké barvy ti

utkvěly v paměti? Jaký dojem na tebe udělala irská

krajina zobrazená ve filmu? Jak si ji představuješ?

Je tam teplo, zima, horko, vlhko? Působí na tebe

příjemně? Namíchejte barevnou paletu, která vám

nejvíce připomene Píseň moře. Co podle vás ve

filmu představují všudypřítomná světla a světýlka?

Znáš nějakou jinou pohádku, kde hraje světlo

důležitou roli?

Výběr motivů

pro výtvarné zpracování:

Podmořský svět, mořští živočichové severních moří

Keltské mýty a legendy, bájné kouzelné bytosti,

ornament, proměna krajiny v různé denní době

a v ročních obdobích, „moje oblíbená krajina“,

krajina mého domova, tajemný les.

Soutěž

Chcete jít se svou třídou na film

Píseň moře? Můžete s vašimi žáky

vyhrát vlastní projekci pro vaši

školu v naší výtvarné soutěži

Film Píseň moře je jedinečně výtvarně zpracovanou

pohádkou i inspirujícím láskyplným příběhem, který

se dotkne všech dětí i těch skrytých v každém z nás.

Rádi bychom se s vašimi žáky vrátili zpět do světa

dětské fantazie a viděli zpracování dobrodružství

Bena a Saoirsy jejich očima.

Do soutěže se může zapojit jakýkoli žák prvního

nebo druhého stupně. Zadání zní jednoduše:

seznamte své žáky s filmem prostřednictvím tohoto

metodického materiálu, promítněte jim 5 scén z níže

uvedeného komiksu, nechte pracovat jejich bujnou

fantazii a dokončit je příběh.

Pro účast v soutěži není nutné film předem vidět,

naopak bychom byli rádi, aby děti co možná nejvíce

zapojily vlastní představivost.

Na konci dubna 2015 vybereme 3 nejzajímavější

příspěvky ze všech děl zúčastněných žáků, ty

představíme na Facebooku filmu Píseň moře

a na webové stránce filmu. O výsledcích soutěže

a vítězných školách budeme informovat také

celoplošná média v tiskové zprávě.

A v neposlední řadě také naleznete řadu inspirací, tipů, triků a doporučení od předních českých odborníků

v metodických materiálech online kurzů filmové a audiovizuální výchovy pro pedagogy, realizovaných Asociací

pro filmovou a audiovizuální výchovu .

Inspirace zahraničních metodik naleznete v publikaci Jak se učí film v Evropě .

Učit vnímat film

51

Inspirace, jak pracovat s filmem Modrý tygr, Česká republika 2012

dle Ivany Lipovské a Evy Spilkové 11

Filmový plakát

Aktivita má otevřít diskusi o filmu. Cílem diskuse není získat správné odpovědi, ale zamyšlení se nad důležitostí

pojmenování jevů. Modrý tygr ve filmu symbolizuje nejen svobodu, ale také nespoutanou přírodu a fantazii.

1) Žáky rozdělíme do skupin (4–5 dětí). Učitel vyzve žáky, aby se zamysleli nad otázkami z pracovního listu (10

minut). V další fázi si každá skupina vybere zástupce, který odpovědi přečte. Poté učitel vybídne žáky k diskusi,

kterou moderuje, ale názory žáků nehodnotí ani nekomentuje. Pokud diskuse skomírá, může učitel položit své

otázky, nebo aktivitu shrnout a uzavřít poukázáním na to, jak je název filmu důležitý. Jak velmi člověk potřebuje

k životu svobodu a přírodu. (15–20 minut)

2) Společná práce – žáci k otázkám z listu napíší na papír heslovité odpovědi (10 minut), učitel je vybere a napíše

na tabuli (flipchart). Odpovědi se nekomentují a nekritizují. Poté společně formulují odpovědi na otázky. (15

minut)

3) Plakát k filmu mohou žáci vytvořit během výtvarné výchovy společně, ve skupinách nebo individuálně.

Výtvarná technika je libovolná (kresba, koláž, vodové barvy, tempery…).

Slyšeli jste ve filmu

Aktivitu lze využít též v českém jazyce a ve výtvarné výchově. Učitel vybere některou z otázek a děti ji zpracují

jako domácí slohovou práci.

1) Vyber si jedno z prostředí ve filmu (Botanická zahrada, Stará čtvrť, Nové město) a popiš ho (popis, líčení).

2) Rád/a sníš během dne a máš bohatou fantazii? Napiš o tom dopis Johance nebo Matyášovi (dopis, vyprávění

fiktivního příběhu).

11 Text je vložen z metodického materiálu vytvořeného zmíněnými autorkami pro 3. okruh Online kurzů pro učitele, dostupné z: https://www.filmvychova.cz/kurzy/.

52

Příběh filmu

Popsat děj filmu není snadné. Cílem aktivity je nejen rozvoj paměti a slovní zásoby, ale také schopnost vyjádřit

pocity, domněnky.

1) Skupinová práce – žáky rozdělíme do skupin (4–5 žáků), rozdáme jim pracovní list (druhá strana) a čtvrtku. Žáci

vystřihnou jednotlivé obrázky a texty. Jejich úkolem je přiřadit texty k obrázkům. Poté obrázky s texty nalepí na

čtvrtku. Vytvoří si tak příběh filmu. Učitel potom vybere jednu skupinu, která začne příběh číst, skupiny se ve

čtení střídají. Nakonec každá skupina převypráví příběh svými slovy. Učitel je upozorní, že si mohou vybrat i další/

jiné klíčové okamžiky. (35–40 minut)

2) Učitel vyzve žáky, aby vybrali záběr/sekvenci z filmu, který na ně nejvíce zapůsobil. Návrhy píše na tabuli.

Nejčastěji volený záběr/sekvenci potom si pustí znovu a společně rozeberou. Zde je možno využít video z lekcí 4,

5, 6 – analýza filmového políčka, analýza záběru, analýza filmové sekvence. (20–25 minut)

PRACOVNÍ LIST K FILMU:

MODRÝ TYGR

nový plakát pro film

Podívej se na plakát k filmu. Co je pro filmový plakát důležité?

Jaký bys pro film vytvořil plakát ty? Zkus ho vytvořit!

PRACOVNÍ LIST K FILMU:

MODRÝ

TYGR

ČESKÁ REPUBLIKA, 2012

Zamysli se s zkus odpovědět na otázky:

Proč je pojmenování filmu důležité? Jak bys film pojmenoval ty?

Je nějaké zvíře, které v tobě

vzbuzuje důvěru?

nový titul pro film

Co myslíš, že ve filmu symbolizuje modrý tygr?

Které zvíře bys oživil ty, aby ti pomohlo

a proč?

53

filmová projekce filmová analýza dějiny kinematografie začlenění filmu do různých předmětů ZŠ kreativní

aktivity navazující na filmovou projekci hledání příběhu výtvarné aktivity

Stavba příběhu

Autorka: Martina Voráčková

Cílová skupina: Tato cvičení jsou vhodná pro 1. Stupeň ZŠ. V každé ročníku je možné je využít a přizpůsobit věku

a potřebám vyučujícího v dané oblasti a předmětu.

Anotace: Uvedená cvičení a hry vedou k pochopení stavby příběhu, hledání bodu obratu, narušení rovnováhy,

problémů. Na známém pohádkovém příběhu O perníkové chaloupce s dětmi identifikujeme základní stavební

kameny příběhu – hrdinu, prostředí a problém. Pomocí principů dramatické výchovy jednotlivé složky příběhu

necháme děti nejdříve „zažít“, poté objevovat ve dvou variantách filmových adaptací. Doplňková cvičení pak

variují možnosti práce s jednotlivými složkami příběhu.

Doba trvání: Jednotlivé části základního cvičení vztahujícího se k pohádkovému příběhu Perníková chaloupka je

možné realizovat v jednom kuse nebo podle potřeb. Ověřená časová dotace je uvedená u jednotlivých částí.

Prostorové podmínky, technika, materiál a pomůcky: Běžná třída, prostor pro hry, kvalitní projekce filmu

(světelné podmínky– zatemnění)

Kancelářský papír A4. Kreslící potřeby, bubínek nebo jiný nástroj

Filmy:

Perníková chaloupka, ČSSR 1951, režie B. Pojar (celková délka 19 min)

Do Pohádky, animovaný seriál 2001 – díl Perníková chaloupka (námět a scénář Jan Kutálek a Pavel Koutský, režie

a výtvarník Pavel Koutský)

Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ ve vybraných oblastech a předmětech (jazyk a komunikace– literatura,

umění a kultura– výtvarná, dramatická a filmová výchova…)

Dramatická hra Živé obrazy 1 – 25 min

(nácvik a uvedení do problematiky charakteristiky postav, prostředí)

Základem pro tuto aktivitu je chůze po prostoru v rytmu nástroje (bubínek) nebo tleskání. Po skončení

zvuku vždy následuje zastavení, ŠTRONZO, ztuhnutí, zmrznutí – tzv. ŽIVÝ OBRAZ. První kolo slouží k nácviku

a pochopení. Pohyb a zastavení opakujeme. Každou část,– stavební kámen příběhu, necháme zažít dvakrát až

54

třikrát, a poté je dobré s dětmi velmi krátce zreflektovat, co jsme dělali a proč. Obvykle samy přijdou na správné

pojmenování.

1. Pohádkové postavy a jejich charakteristika – po zastavení zvuku vyslovíme jednu charakteristickou

pohádkovou postavu, do které se děti „převtělí“ a ztuhnou. (Např. Pyšná princezna, hloupý Honza, zlá ježibaba)

2. Vztahy mezi pohádkovými postavami a jejich charakter – po zastavení zvuku vyslovíme jednu charakteristickou

pohádkovou dvojici, do které se dvojice „převtělí“ a ztuhne. (např. rytíř a drak, čert a káča, Jeníček a Mařenka)

3. Pohádková prostředí – po zastavení zvuku vyslovíme charakteristické pohádkové prostředí (např. hluboký

temný les, zámecká zahrada)

Otázky po aktivitě: Co je na postavách a prostředí pohádkového? Společně hledáme charakteristické rysy

pohádek (postavy vymyšlené, kouzelné, s jasnou charakteristikou, prostředí kouzelné, neobyčejné…).

Ukázka z filmu Perníková chaloupka (Břetislav Pojar a Jiří Trnka, 1951) – projekce filmu (0:00– 4:40) a beseda

15 min.

Otázka před další aktivitou: Poznáme, o jakou pohádku jde?

první část – expozice

Po první části filmové ukázky si s dětmi povídáme, co viděly a proč šel Jeníček s Mařenkou do lesa. Jaký je

Jeníček a Mařenka a podle čeho jsme to poznali? A jaký je tatínek a jaký má ke svým dětem vztah?

Výtvarná aktivita a beseda 30 min

Otázka: Známe jiné varianty začátků příběhu? Odpověď děti nakreslí na kancelářský papír velikosti A4 (dbáme

na to, aby zachovaly poměr na šířku – identifikace s formátem filmového okna. Jednotlivé kresby společně

vystavíme a rozdělíme podle obsahu (verze s otcem a macechou, verze s otcem a zablouděním při sběru lesních

plodů, verze sypání drobků chleba…)

Hra Živé obrazy 2

Otázka: A jak to bylo dál?

Děti se rozdělí do skupin a vylosují si jednotlivou situaci – problém. Nacvičí společně živý obraz (tajně) tak, že si

rozdělí role (postavy a prostředí) a zkamení v pohybu tak, aby bylo poznat, o jakou situaci jde. Poté si vzájemně

živé obrazy předvedou a ostatní hádají, o jakou situaci jde.

55

Situace:

Jeníček a Mařenka se ztratili v lese

Jeníček vylezl na strom a uviděl světýlko

Jeníček a Mařenka našli chaloupku a loupou perníček

Setkání Jeníčka a Mařenky s ježibabou

Ježibaba láká děti u pece na lopatu

Ukázka z filmu Perníková chaloupka 2 (4:40–16:55), beseda 30 min.

2. Dějství – děti ztracené v lese, překonávání překážek, nalezení perníkové chaloupky a setkání s ježibabou až po

závěrečnou bitvu – sedání na lopatu a jak Jeníček přelstil ježibabu.

Otázky po skončení filmu: Co jsme viděli, jaké překážky děti v lese a u ježibaby překonávají? Jaký pocit máme

při sledování dobrodružství dětí v lese a čím je to způsobeno? Jakým způsobem (jakými filmovými prostředky) je

docíleno pocitu tajemna, strachu, nejistoty? Jaké znáte konce příběhu?

Různé verze – s lopatou a pecí, s útěkem dětí a záchranou, s ježibabou a dědkem, který je honí, a zachrání je

„nedoslýchavá“ selka…

Hrubínova báseň:

Odkud ten náš holub letí?

“Letím z lesa, milé děti, vrkú, vrkú, vrkú.”

“Cos tam viděl holoubku?”

“Perníkovou chaloupku, u černého smrku, vrkú, vrkú, vrkú.”

“Viděls také Mařenku?”

“Jakpak by ne, holenku!

Viděl jsem ji s Jeníčkem, krmili se perníčkem.

A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu...”

“Nebáli se holoubku?”

“Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč

a už byli pryč.”

Hledání problému I. Bod obratu ve známých příbězích

Pokoušejte se identifikovat ve známých příbězích, pohádkách, filmech 1. Bod obratu, kdy přichází zásadní obrat

např. Karkulka potkává vlka na cestě za babičkou, Popelka se dozvídá o plese, Koralína objevuje dveře vedoucí

kdovíkam…

56

Hledání narušení rovnováhy, startéru děje

Pokoušejte se nalézat tyto situace a bavte se s dětmi o jejich roli v příběhu. Např. Karkulka jde za babičkou skrz

les, Koralína je rozmrzelá z nudného domova bez kamaráda, Popelka dostává zbytečnou práci…

Výměna stavebních kamenů již známého příběhu

Vymýšlejte varianty příběhu, kdy se vymění hrdina: např. Jeníček s Mařenkou jsou pes a kočka, Karkulka není

malé děvče, ale robot / prostředí: např. Jeníček s Mařenkou bydlí ve velkoměstě, Karkulka nejde přes les, ale jede

autem, letí letadlem… / problém: např. J a M v lese najdou starou hájovnu, bábovka pro babičku je otrávená, vlk

si zlomí nohu... a sledujte, jak každá dílčí změna v základním schématu příběh změní a ten se může ubírat jiným

směrem.

Variabilita pohádky O perníkové chaloupce

Změnu hrdinů a zápletek, problémů dobře ilustruje filmová variace na perníkovou chaloupku v animovaném

seriálu České televize Do pohádky díl Perníková chaloupka (námět a scénář Jan Kutálek a Pavel Koutský, režie

a výtvarník Pavel Koutský)

Otázky po zhlédnutí seriálového dílu:

Co je v obou filmech stejné a co je jinak? Jaká kouzla se objevují v seriálovém díle a jak jsou udělána?

Návaznost na RVP:


Očekávané výstupy: Žák slovně vyjadřuje děj, situace, příběh promítnutého filmu (animovaného, hraného)

a zaujímá osobní stanovisko k jednání postav a vyjadřuje svůj názor na film jako celek;

Žák ve spolupráci s učitelem dílčím způsobem analyzuje použité prostředky a principy v ukázkách promítnutého

filmu;

Učivo:

uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání – cvičení vnímavosti: pozorování reálných dějů

a schopnost jejich verbální reflexe, vyprávění obsahu promítnutého filmu, hry se třemi malými světelnými zdroji;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – tvořivé uchopení situace promítnutého filmu a její individuální nebo

kolektivní inscenace (švédování);

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – komunikace vlastních záměrů a námětů

v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké produkce; – projekce a analýzy vybraných filmů všech

základních proudů audiovize (dokument, fabulace – hraný film, výtvarný – animovaný film).

57

Stavba

příběhu

Analýza filmu Perníková chaloupka

z hlediska stavby příběhu

pracovní listy pro žáky

1. Popište podle obrázku hrdiny našeho

příběhu. Co vše je možné vyčíst z jednotlivých

obrázků?

3. Co způsobilo, že se Jeníček s Mařenkou ztratili v lese? Zkus popsat

situaci, která tomu předcházela.

4. Jak na tebe působí tyto obrázky?

(Jak na tebe působily ve filmu tyto části filmu?)

2. Kdy a kde se příběh odehrává? Jaké věci,

části obrázků to dokazují? Dá se z obrázků

(z celého filmu) poznat doba a případně jak

(současnost, doba vašich rodičů, prarodičů,

nedá se to přesněji určit)?

5. Jaké nadpřirozené bytosti se v příběhu objevovaly a jakou měly

úlohu? Které z nich byly na straně dobra a které na straně zla?

6. Jaká kouzla a čáry se v pohádce vyskytovaly?

7. V čem a jak se lišil tento filmový příběh

o Perníkové chaloupce od známé

národní pohádky?

1

Ukázka metodického materiálu

pro učitele projektu Animetod,

vytvořeného organizací

Animánie.


Tipy a inspirace, jak lze kreativně pracovat s jednotlivými složkami filmových

a audiovizuálních děl:

Pomocné otázky při práci s příběhem:

Kdo jsou postavy?

Jaký k sobě mají vztah?

V jakém prostředí se příběh odehrával?

Kdy se objevil první problém a potřeba jej řešit?

Jak postavy reagovaly?

Jaké rozuzlení nakonec přišlo?

Tip: Charaktery postav jsou zásadní pro příběh filmu. Zkuste se zamyslet, jak by příběh fungoval, kdyby měla hlavní postava

jiné charakterové vlastnosti a motivace. Mohla by postava zápletku vyřešit jinak?

Aktivity pro osvětlení práce se střihovou skladbou:

Všímejte si, jak často se ve filmu či audiovizuální ukázce mění velikosti záběru.

Jak dlouhé jsou jednotlivé záběry ve filmu?

Působí film spíše dynamicky, nebo má pomalé tempo?

Tip: Principy střihu lze osvětlit na práci s klasickým filmovým materiálem. Vezměte si do výuky například filmový pás

a nechte žáky ručně pracovat s filmovým materiálem. Ukažte si, kolik je 25 obrázků, můžete si vyzkoušet postříhat a slepit

sekvenci záběrů z různých pásů tak, jako se s filmem pracovalo dříve.

Aktivity zaměřené na pohyb:

Jakým způsobem snímal kameraman záběry?

Hýbala se kamera, nebo stála na místě?

Sledovala kamera postavy, nebo se postavy pohybovaly uvnitř záběrů?

Tip: To, že můžeme vidět řadu po sobě jdoucích obrázků tak, že vyvolává iluzi plynulého pohybu, je samo o sobě kouzlo.

Osvětlete žákům princip vnímání pohyblivých obrazů na základě vlastní zkušenosti s prekinematografickými pomůckami.

Vytvořte si flipbook nebo thaumatrop.

Učit vnímat film

59

Aktivity osvětlující principy obrazové složky:

Jaké barvy na vás ve filmu nejvíce působily?

Pracovali autoři nějak netradičně se světlem?

Jak vypadalo prostředí, kde se příběh odehrával?

Měly postavy nějaké zvláštní oblečení či líčení?

Tip: Kompozice jednotlivých záběrů je podobně jako ve výtvarném umění zásadní pro výsledný dojem z díla, stejně tak ale

i barevné ladění obrazu či stylizace postav a práce se světlem. Vyzvěte žáky, aby výtvarně ztvárnili jakoukoli scénu, kterou si

z filmu pamatují. Následně společně o obrázku rozveďte diskuzi. Co zobrazuje? Jaký pocit či emoci vyvolává?

Aktivity vhodné pro práci se zvukovou složkou:

Jak autoři filmu pracovali s hudbou?

Vzpomenete si na nějakou konkrétní písničku, která doplňovala nějakou zásadní scénu?

Mluvily postavy, nebo byl film němý?

Vnímali jste ve filmu i přítomnost tzv. ruchů?

Tip: Zvuk je ve filmovém díle důležitý. Málokdy si ale jako diváci uvědomujeme, jak moc nás ovlivňuje. Vyzkoušejte si

k určité scéně z filmu přiřadit různé druhy hudby. Jak na vás bude filmové dílo působit?

2.6 Jak žáky seznámit s historií

filmu?

Problematika seznamování žáků s kulturně-historickým kontextem vzniku filmu a audiovizuálních děl je

specifickou oblastí filmové a audiovizuální výchovy. Narozdíl od základního uměleckého vzdělávání či středního

odborného vzdělávání nebývá v rámci všeobecného vzdělávání přílišné množství času pro začleňování této

oblasti do výuky. Pro seznamování žáků s kontextem kinematografie v celé jeho šíři je však nezbytné se této

oblasti věnovat alespoň v minimální míře.

60 2.6 Jak žáky seznámit s historií filmu?

Pro první vhled do historie filmu je vhodné žáky seznámit s prekinematografickými pomůckami, které filmu tak,

jak ho známe dnes, předcházely. Návody, jak si takové pomůcky vytvořit, naleznete například ve výše uvedené

publikaci Jak vznikl film. Následně je možné přistoupit k projekci děl z období počátků kinematografie, což

jsou například filmy bratrů Lumièrů, Cesta na Měsíc Georgese Mélièse či The Great Train Robbery od Edwina S.

Portera, ale také řada dalších. Tato díla jsou zásadní, jelikož je na nich snadno možné vysvětlit základní principy

filmové tvorby, vývoj filmové řeči a také důležitost zvukové složky audiovizuálního díla. Aby byli žáci do výuky

skutečně vtaženi, je třeba výklad a projekci osvěžit a odlehčit – záměrně doplňovat zajímavé informace ze života

autorů, přidávat aktuální kontext. Následně je při dalším seznamování žáků s historií filmové tvorby vhodné volit

další kapitoly z dějin kinematografie dle vlastního uvážení. Je důležité si uvědomovat, že dějiny kinematografie

jsou už dnes natolik obsáhlým oborem studia, že není možné žáky seznámit se všemi podstatnými díly a milníky

tohoto oboru. A to ani v oblasti odborného vzdělávání. Proto je žádoucí vybírat taková díla, která mají ambici žáky

oslovit a zaujmout, a především představit žákům kinematografii v celé šíři a rozmanitosti tohoto umění.

Tip: Pásmo s videoukázkami z počátků kinematografie, výukovým materiálem a interaktivními studentskými pracovními listy

nabízí například program projektu CinEd s názvem Le Cinéma des Origines.

Tip na literaturu

František Týmal, Nikkarin, Tereza Czesany Dvořáková, Jak vznikl film. Praha, Argo 2017.

Učit vnímat film

61

filmová projekce filmová analýza dějiny kinematografie začlenění filmu do různých předmětů ZŠ kreativní aktivity

navazující na filmovou projekci hledání příběhu obsluha digitálních médií velikosti záběrů skupinová práce

Filmový záběr a hrátky s perspektivou

Ukázka možného přístupu k práci s filmy z počátků kinematografie



Cíle aktivity: pochopení práce s perspektivou ve filmovém záběru, seznámení s významem záběru pro dějovou

linku příběhu

Anotace: Příběh je základem filmového vyprávění, počátky filmu jsou spojeny s natáčením jednoduchých záběrů

bez snahy o vyprávění konkrétního příběhu, postupně přecházejí tvůrci k vytváření krátkých příběhů, základem

dějové linky ovšem i nadále zůstává dobře promyšlený záběr. Prostřednictvím tohoto cvičení se žáci seznámí se

stavbou záběru v raném období kinematografie 1 , soustředí se na pohyblivý obraz bez dialogu (někdy s hudbou).

Seznámí se také s filmovými profesemi – kameraman, střihač, režisér.

Popis cvičení: Žáky rozdělíme do skupinek (maximálně po pěti). Postupně promítneme vybrané filmy z počátků

kinematografie. Po první projekci žáci napíší, jakých rozdílů mezi filmy si všimli, rozdíly napíšeme na tabuli či

flipchart.

Žáci se pokusí odhalit, které rozdíly se týkají filmového záběru, poté pustíme první film ještě jednou, zaměříme

se na hloubku a délku záběru. Pustíme druhý film, zde se zaměříme na střih a triky s perspektivou.

V prvním filmu Příjezd vlaku do stanice vidíme jeden záběr, který díky rámování (obraz a mimoobrazové pole)

a hloubce ostrosti (oblast ostrého záběru mezi popředím a pozadím filmu) působí velmi živě a přirozeně. Je

patrné, že se něco děje i mimo záběr – cestující přicházejí a odcházejí, pohyb do a ze záběru přináší dynamiku

a určité napětí. Protože přesně nevíme, co přijde, baví nás jednoduchý záběr sledovat. Díky tomu, že vlak přijíždí

po diagonále s velkou hloubkou ostrosti, působí plasticky a realisticky. S žáky se zamyslíme nad tím, proč se

traduje, že diváci při prvních projekcích uskakovali v obavách, že je vlak přejede.

Druhý film Gulliverova cesta do země Liliputů a do země obrů se skládá z šesti obrazů, které jsou spojeny do

jednoho celku. Perspektiva je zde frontální, proto záběry působí spíše jako statické obrazy. Autor si zde hraje

1 Le Cinéma des Origines | CinEd Příjezd vlaku do stanice La Ciotat (1896). Produkce: Société Lumière, režie: Louis Lumière, Gulliverova

cesta do Liliputu a do země obrů (Le voyage de Gulliver à Lilliput et chez les géants), Georges Méliès (1902), produkce: Star Films.

62

s protiklady velký/malý, mění měřítko, a tím i poměr velikosti lidského těla v obrazu. Upozorníme žáky také na

techniku dvojexpozice, kdy se filmový materiál exponuje několikrát po sobě – nejprve se na něj natočí jedna

scéna, film se přetočí na začátek a na již exponovaný materiál se zaznamená druhá scéna. To samozřejmě

vyžaduje důkladnou přípravu a přesnost.

Na závěr si žáci vyzkouší jednoduchý trik s perspektivou, kdy postaví jakýkoliv objekt do popředí (blízko kamery)

či naopak do pozadí (daleko od kamery) a sledují, jak se bude měnit výsledný dojem při porovnání objektu např.

s lidskou postavou. Stačí pouze mobil a jeden pomocník.

Získané dovednosti: schopnost rozlišit filmový záběr a sled záběrů, rozlišení klamu perspektivy v obraze,

seznámení s ranou kinematografii, uvědomění si obsahu práce jednotlivých filmových profesí

Výstupy: fotografie z cvičení

Celková doba trvání: 45 minut

Příprava: vybrání vhodných ukázek (doporučuji www.cined.eu, popř. www.cined.cz), ukázky fotografií

využívajících hru s perspektivou

Organizace aktivity: společná projekce, skupinová práce ve třídě

Materiál a pomůcky: projektor, PC, mobilní telefony

Organizace práce: viz popis cvičení

Prostorové podmínky: vyučovací třída, projektor, PC, mobilní telefony

Požadované předchozí zkušenosti: práce s fotoaparátem na mobilu, kompozice

Návaznost na RVP:

Člověk a společnost – dějepis, průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Globální rozvojové vzdělávání,

Mediální výchova

63

RVP pro II. stupeň ZŠ:


Žák pracuje se základními prvky filmového záběru (velikost, úhel, obsah) a tvořivě je užívá v jednoduchých

praktických cvičeních a námětech;

Žák na základě zkušeností získaných při práci s kamerou a fotoaparátem rozeznává základní rozdíly mezi

zrakovým vjemem jasové reality a její reprodukcí a uplatňuje je ve vlastní tvorbě;

Žák slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání – série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů,

vizuální hry s těmito prvky pro vytváření iluze pohybu cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů,

situací a jejich slovní a písemná reflexe@ - základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové skutečnosti a její

reprodukcí, praktická cvičení s kamerou a fotoaparátem;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice, úhel pohledu),

jejich význam ve vztahu k zobrazovanému obsahu;

komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – komunikace vlastních záměrů a námětů

v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké produkce;

Doporučení pro začlenění do výuky: Dějepis – vědecko-technická revoluce (vynálezy konce 19. století, belle

epoque)

64

Ukázky prací žáků realizovaných na Gymnázium

a Hudební škola hlavního města Prahy

65

Ukázka, jak lze navázat kreativní tvorbu

na kapitoly z dějin kinematografie:

AUTORKA: Viktória Rampal Dzurenko

Dostupné v rámci kurzů filmové výchovy,

na webu filmvychova.cz, 2. okruh.

Metodické materiály pro učitele.

Kurz filmové výchovy okruh 2 Kapitoly z filmové historie a teorie Metodický materiál pro učitele

5

06 Zrození filmu a dějiny kinematografie

Cílem následujících cvičení je pochopit rané filmaře

(bratry Lumiéry, kouzelníka Georgese Meliése a tvůrce

brightonské školy) a jejich snahy z počátků kinematografie,

představit si, v jaké byli situaci, když možnosti

filmu pomalu objevovali a uvědomit si zásadní objevy

pro film. Žáci si rozšíří znalosti z klíčových momentů

dějin kinematografie, seznámí se s tvorbou prvních

filmařů a skrze vlastní jednoduché scénky objeví

principy prvních filmů.

Úkol č. 1

Natáčení podle Lumiérů

Ve třídě promítněte několik filmů bratří Lumiérů,

které pracují s dokumentárním stylem natáčení:

například Příjezd vlaku do stanice nebo Odchod

dělníků z továrny. Následně položte žákům několik

otázek a téma s nimi postupně rozeberte: Proč byly

jejich filmy tak krátké, jeden záběr a žádný střih?

Jak se projevuje dokumentární styl natáčení? Co

je pro dokument typické? Co je na filmech zaujalo,

případně proč?

Společně se studenty pracujte na kreativním úkolu,

natočení krátkého dokumentu. Studenty rozdělte

do čtyř týmů (maximálně čtyři studenti v týmu),

každý tým natočí jeden minutový záběr. K natáčení

můžete využít autentické prostředí školy. Studenti

můžou natočit, jak přicházejí do třídy, převlékají se

u skříněk nebo obědvají. Mohou také pracovat se

záběrem jako vtipným skečem, čímž se ze záběru

stane groteska. Všechny minutové záběry si následně

promítněte ve třídě a veďte diskusi. Zeptejte se

studentů, jak se jim natáčelo dokumentárním nebo

inscenovaným stylem, jaký je podle nich rozdíl mezi

hraným a dokumentárním filmem, jak se jim líbila

limitace jednou minutou.

Úkol č. 2

Méliés a stoptrik

Období počátků kinematografie je nesmírně zajímavá

a inspirativní část historie. Nadšení z pohyblivých

obrázků není ale v dnešní době takové, vždyť video

je každodenní součástí životů mladých lidí a jako

takové ztratilo své kouzlo. Navozením správně tajemné

atmosféry je ale jistě možné vrátit se o více než století

zpátky a do dobrodružství prvních pohyblivých

obrázků se opět ponořit. První kamerové triky jsou

pravděpodobně vašim studentům již neznámé, a mohly

by je proto zaujmout. Co takhle nechat pomocí stop

triku zmizet ze scény kamaráda? Pusťte studentům

libovolný film francouzského průkopníka Georgese

Meliése, například Cestu na Měsíc (1902). Rozdělte

studenty do skupin po třech až čtyřech členech.

Každé skupině vymyslete krátký příběh, ve kterém

dojde ke zmizení, proměně nebo náhlému objevení

postavy či předmětu. Na základě vymyšleného příběhu

a znalosti postupu jim rozdělte role kameramana,

herce a režiséra, jehož úkolem bude i asistovat

při natáčení. Kamera bude statická (nepohyblivá),

nechte ji studenty upevnit na stativ. Je dobré si na

zem křídou nebo lepenkou vyznačit pole záběru,

aby věděli, kdy se objeví na scéně. Natočte zhruba

minutový až dvouminutový záběr, pak natáčení

zastavte, scénu pozměňte a poté video znovu spusťte.

Buďte opatrní, abyste scénu nezměnili i jinde, než je

vaším záměrem. Pokud se vše povede, bude video

rovnou hotové a není tedy třeba dalších úprav. Po

dokončení videí si udělejte promítání.

Úkol č. 3

Brightonská škola a první filmový střih

Diskutujte se studenty o tom, proč je filmový střih

součástí filmového vyprávění a pusťte jim snímek

brightonské školy Babiččina lupa (Grandma‘s Reading

Glass, 1900). Všimněte si, jak režisér střídá záběrů

různých velikostí a zároveň používá velký detail.

Nechte studenty natočit jednoduchou scénku na

tři záběry. Například, jak si jeden nasadí brýle a čte

z knížky. Nebo jak jí svačinu a kousek jídla mu spadne

na zem... Scénku můžou studenti točit přímo na

mobil. Nejdřív je příběh nechte točit na jeden statický

záběr, pak stejnou scénku mohou rozzáběrovat na

tři záběry a natočit znovu. Důležité je přitom střídání

velikosti záběrů. Natočit jeden záběr (například detail

hlavy studenta s brýlemi), pak natáčení na mobilu

neukončit, ale pozastavit, následně natočit další kus

scénky z jiného úhlu pohledu (například záběr na

knihu), zase natáčení stopnout, změnit úhel pohledu

mobilu a velikost záběru, a nakonec dotočit třetí záběr

(například celek, kde žák sedí a čte). V mobilu budou

studenti mít hotový krátký film o třech záběrech.

Scénku z mobilu přesuňte do počítače a pustíte si

ji. Následuje diskuse se studenty. Porovnejte s nimi

scénku natočenou na jeden záběr a scénku natočenou

na tři záběry. Co se změnilo? Která se jim líbí víc

a proč? Můžete také zkusit stejnou scénku natočit

ještě se zcela jiným záběrováním.

Úkol č. 4

Záchrana na poslední chvíli

Pusťte studentům film Život amerického hasiče (1903)

od Edwina Portera. Zeptejte se jich, jak podle nich

byla ve filmu vytvořená scéna záchrany na poslední

chvíli. Zadejte jim, ať sami vymyslí námět na krátký

film, kde bude tématem záchrana na poslední chvíli.

Studenti pak odprezentují své náměty, můžou k nim

zkusit nakreslit storyboardy.

Další tipy

Počátky kinematografie jsou velice poutavě

zpracovány v pásmu Z počátků kinematografie

na platformě CinEd. https://www.cined.eu/

movies/60dc945ce43cce0abc3d8884

Můžete se zde bezplatně registrovat a budete mít

k dispozici všechny filmy a výukové materiály.

Dokumentarista a filmový kritik Mark Cousins

vytvořil roku 2011 patnáctidílnou sérii The Story of

Film: An Odyssey. Série je velice poutavou cestou

za objevováním jiného pohledu na dějiny filmu.

Doporučujeme si dokumenty dohledat na internetu

a na sérii se podívat.

Doporučená literatura

BORDWELL, David; THOMPSON, Kristin: Dějiny filmu.

Praha: NAMU 2007.

BORDWELL, David; THOMPSON, Kristin: Umění

filmu. Praha: NAMU 2011.

CZESANY DVOŘÁKOVÁ, Tereza: Jak vznikl film.

Praha: Argo 2017.

CZESANY DVOŘÁKOVÁ, Tereza; BERÁNEK, Ondřej:

Jak se dělá film. Praha: Argo 2019.

KLIMEŠ, Ivan: Kinematograf! Věnec studií o raném

filmu. Praha: Casablanca 2014.

SZCZEPANIK, Petr (ed.): Nová filmová historie. Antologie

současného myšlení o dějinách kinematografie a

audiovizuální kultury. Praha: Herrmann a synové 2004.

66 2.6 Jak žáky seznámit s historií filmu?

2.7 Shrnutí kapitoly Učit vnímat film

Nejen filmová tvorba, ale taktéž projekce filmových děl, následná analýza a další kreativní práce s filmem

a audiovizuálními díly jsou neoddělitelnou součástí filmové a audiovizuální výchovy. Projekce filmových

a audiovizuálních děl lze začlenit do vyučování různých předmětů. Pedagogové mohou volit toto médium pro

otevírání zajímavých témat, dějinného kontextu událostí, mohou skrze filmová a audiovizuální díla osvětlovat

možnosti adaptování různých druhů textů, mohou pracovat s filmem v rámci hudební či výtvarné výchovy,

ale například i v rámci informatiky, zeměpisu či chemie. Filmová díla, stejně tak jako příběhy, které sdělují,

mají neuvěřitelný potenciál žáky zaujmout. A pokud se pedagogové naučí tento potenciál využívat, mohou si

výrazně usnadnit pedagogickou práci. Komunikace prostřednictvím pohyblivých obrazů tak může být klíčem

k vzájemnému porozumění napříč předměty, generacemi i obory.

Jak učit vnímat film?

1. spektrum promítaných filmů může být velmi široké

2. není nutné se zaměřovat pouze na filmy klasického kánonu, ale pro atraktivitu výuky je žádoucí

pracovat i se současnými audiovizuálními počiny z nejrůznějších sociálních sítí, experimentálními díly

i videoartem

3. v případě malé časové dotace je vhodnější volit filmy krátké či pouze ukázky z celovečerních filmů

4. filmová projekce by vždy měla být vždy uvedena lektorským úvodem a zakončena následnou

diskuzí a reflexí

5. do výuky je taktéž vhodné začleňovat pestré a zábavné aktivity či další didaktické pomůcky

6.výuku historie kinematografie je vhodné začít prekinematografickými pomůckami a prvními filmy,

další kapitoly z dějin filmu lze volit individuálně, dle potřeb dané skupiny a časových možností

7. v rámci výuky není možné seznámit žáky se všemi kapitolami historie i současnosti kinematografie

– proto je dobré cíleně volit pouze určité úseky z dějin kinematografie

8. filmy je vhodné vybírat nejen z hlediska kinematografické důležitosti, ale také klást důraz na

témata a mezipředmětové vztahy a návaznosti

9. pro práci s konkrétními filmy je možné se inspirovat v metodických materiálech připravovaných

nejrůznějšími filmově-vzdělávacími organizacemi

10. skutečný zážitek z promítání filmu si žáci odnesou pouze z projekce v kině!

Učit vnímat film

67

Markéta Vondrášková

Učit film

68

Ve výuce filmové a audiovizuální

výchovy není zásadním měřítkem

úspěchu výsledek (audiovizuální

dílo), ale samotný proces tvorby

a vše, co se žáci naučí během něj.

369

3.1 Co znamená učit film?


Možností, jak s filmem pracovat, je mnoho a je na každém z učitelů, jak film ve škole kreativně využije. Tou

nejzábavnější a zároveň nejsložitější oblastí kreativního využití filmu je učit děti krátký film vyprodukovat

a natočit. Pro učitele a lektory to znamená děti seznámit s celým procesem vzniku filmu od hledání námětu,

psaní scénáře, přes natáčení filmu, postprodukci (střih a zvuk), až k finální prezentaci filmu. Jedná se o velmi

komplexní a dlouhodobý vzdělávací proces, který s sebou ale nese celou řadu argumentů, proč se do toho pustit.

Minimálně proto, že při tvorbě filmu si děti osvojí mnoho nových kompetencí, jako je práce s textem a příběhem,

práce s digitálními médii, schopnost vyjádřit se obrazem i zvukem (v širším kontextu hudby, dialogů a ruchů),

základy filmové skladby. Především je to ale proto, že tvorba, ať už jakákoli, přináší každému tvůrci nevšední,

hluboký a niterný zážitek. V tvůrčím procesu má každý možnost proniknout hlouběji do tématu, pohlížet na svět

v širších souvislostech, inovativně, kreativně a kriticky myslet. Filmová tvorba dává lidem možnost rozvinout

komunikační schopnosti a v neposlední řadě výrazně tmelí třídní kolektiv. Děti se naučí rozpoznat své vlastní

potřeby, možnosti a schopnosti, a nakonec zformulovat svůj jazyk pro sebevyjádření.

Je důležité si uvědomit, že vytvořit ucelené audiovizuální dílo, které bude respektovat

principy audiovizuální skladby a bude vyprávět příběh, kterému diváci porozumí, je

výsledkem dlouhodobého procesu. Proto je vhodné děti celým postupem tvorby filmu

provést a seznámit je s jednotlivými fázemi a složkami audiovizuálních děl. Důraz by

měl být kladen na postupný rozvoj vnímání a osvojování si filmových a audiovizuálních

principů. Skrze vlastní tvůrčí zkušenost s jednoduchými experimenty se světlem, pohybem,

příběhem, zvukem a digitálními technologiemi by měli žáci postupně ohledávat principy

audiovizuálního sdělení a směřovat k tvorbě krátkých audiovizuálních tvarů. Tvorba

syntetického audiovizuálního díla je až druhotnou fází procesu výuky filmové a audiovizuální

tvorby. I v této oblasti je nutné reflektovat divácké a tvůrčí zkušenosti jednotlivých žáků

a také zohledňovat vlastní zkušenost s tvorbou filmových a audiovizuálních děl.

70 3.1 Co znamená učit film?

Tvorba je ta nejlepší

terapie a lék proti

nežádoucím jevům.

Učit film

71

obsluha digitálních médií práce se světlem dílčí aktivita před natáčením filmu

Vytvoř stínový obraz

Ukázka jednoduchého cvičení vhodného pro osvětlení principů práce se

světlem

Cílová skupina: Žáci od 8 let

Autorka: Martina Chaloupková

Anotace: Světlo je velmi důležitou součástí filmu, a to jak hraného, tak i animovaného. A nejen to, je také

nepostradatelným prvkem při promítání filmů. Díky cvičení s názvem „Vytvoř si stínový obraz“ si žáci vyzkouší

právě práci se světlem a stínem. Zapojí svoji kreativitu a fantazii.

Popis cvičení:

Prvním úkolem žáků bude použít světelný zdroj (baterku či mobilní telefon), prozkoumávat své okolí a zkoušet,

jaké stíny vrhají všelijaké předměty, a to ze všech různých pohledů, zepředu, z boku, z podhledu, i nadhledu.

Mohou také zkoušet kombinaci předmětů, které jsou blíže ke zdroji světa a dále od něj, a pracovat tak se

perspektivním zvětšováním/zmenšováním obrazu.

V druhé fázi si vymyslí jednoduchou scénu nebo situaci, kterou následně zkusí ztvárnit za pomoci stínohry.

Předměty, které budou vytvářet stín, mohou být naprosto různorodé, záleží jen na fantazii tvůrců. Může jít o jeden

předmět nebo kombinaci vícero předmětů. Stínová scéna nemusí být složitá, ale musí představovat ucelený

a rozpoznatelný obraz.

Žáci mohou vytvořit pouze jeden obraz, případně se dá úkol ztížit tím, že stejnou scénu zkusí ztvárnit dvěma

různými způsoby, vždy ale použití odlišného materiálu.

Výsledkem výzvy bude fotografie, na které zdokumentují stín včetně předmětů, které k výzvě použili.

Doporučujeme si scénu připravit v potemnělé místnosti a využívat jen vlastní zdroj světla. Při vymyšlení scény

a následném focení by žáci měli dbát na vyváženou kompozici a nezapomínat na to, aby byla výsledná fotografie

ostrá.

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat se světlem, s kompozicí obrazu, scénografií.

Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (v rámci filmové a audiovizuální výchovy, ale i v rámci výtvarné výchovy),

střední odborné školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity.

72

Obecná východiska programu: Žáci budou mít prostor pro vlastní kreativitu a zapojení fantazie. V případě

složitější scény si budou tříbit svoji pečlivost a trpělivost.

Je třeba přizpůsobit náročnost zadání věku, např. mladší děti vytvoří jen jednu scénu, nemusí vytvářet dvě stejné

scény s využitím jiného materiálu

Cíle aktivity: Experiment se světlem, rozvoj kreativity, fantazie, pečlivosti a trpělivosti.

Získané dovednosti: Přispívá ke kreativitě, k zamyšlení se nad tím, jak zajímavě pracovat se světlem, což se dá

následně aplikovat i ve filmovém příběhu. V případě skupinové práce podporuje komunikaci s vrstevníky.

Výstupy: Fotografie zachycující stín i předměty stín tvořící

Celková doba trvání: 135 minut, z toho cca 20 minut vysvětlení zadání, nebo úkol jako domácí práce

Příprava: Seznámení s principem aktivity, prezentace ukázek uměleckých objektů od Dieta Wiegmanama

a dalších tvůrců, kteří se stínohrou experimentují. Ukázka prací žáků, kteří zpracovávají jednu scénu dvěma

různými způsoby.

Organizace aktivity: Jednotlivá práce, skupinová práce, domácí aktivita

Materiál, pomůcky: Světelný zdroj, fotoaparát/mobilní telefon, různorodé předměty, dle fantazie žáků

Organizace práce: Seznámení se zadáním úkolů, individuální nebo skupinová práce při tvorbě stínového obrazu,

ve škole nebo doma

Prostorové podmínky: Vyučovací třída (s možností zatemnění), projektor, PC

Požadované předchozí zkušenosti: Práce s fotoaparátem/ mobilním telefonem

Návaznost na RVP:


Očekávané výstupy: Žák experimentuje s několika světelnými zdroji a ověřuje jimi světelnou proměnu podoby

trojrozměrného předmětu, lidské tváře;

Žák užívá světlo jako prostředek pro zachycení, zobrazení a modelaci skutečnosti;

73

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání – ovlivňování obrazové podoby trojrozměrného předmětu

a lidské tváře světlem;



Ukázky žákovských prací

74

Ukázka experimentů se světlem vizuálního umělce

Dieta Wiegmana

75

Jak pokračovat v cestě za celistvým audiovizuálním

dílem?

V prvé řadě by měl učitel sám mít rád film. Měl by být zvědavý, otevřený a přijímající. Důležitá je také obrovská

trpělivost, schopnost kreativně přistupovat k osvětlování jednotlivých principů audiovizuálního sdělení a vůle

dotahovat věci do konce. Tvořit nelze bez skutečného zájmu o to, co samotné děti zajímá a čím se momentálně

zabývají. V koncipování jednotlivých cvičení je vhodné navazovat na téma z výuky. Učitel by se měl stát

supervizorem, průvodcem, pevnou oporou. Není zde až tak důležitá míra znalostí o výrobě filmu. Podstatná je tu

důvěra, kterou dětem učitel dá. Je důležité nebát se experimentovat, stát se sám dítětem a objevitelem, a pak

může přijít překvapení, kam ještě nás dětský způsob nazírání světa může posunout.

Nejde zdaleka o to, jak bude film ve finále vypadat, mnohem důležitější je samotná cesta k filmu!

Několik rad na začátek

Velkou oporou pro učitele může být, pokud komplexnější audiovizuální díla od začátku tvoří ve spolupráci

s dalším učitelem nebo odborníkem, případně rodičem. Děti potřebují silné a vytrvalé vůdce, kteří vydrží déle než

do prvního natáčení.

Je třeba si neustále opakovat, že nejdůležitější je samotný proces tvorby!

Je třeba respektovat a vnímat své skutečné možnosti, schopnosti a podmínky, a na základě toho si správně

zvolit, jestli se věnovat výrobě animovaného filmu nebo třeba dokumentu, a v jakém rozsahu. Každá z těchto

filmových kategorií klade na učitele i žáky jiné nároky, vyžaduje jiný přístup, jiný časový plán, jinou techniku, jiný

střihový program.

Technické vybavení, bez kterého film vytvořit nelze, se odvíjí od vzdělávacího stupně, možností a specializace

školy. S principy filmové a audiovizuální tvorby lze žáky seznamovat i bez digitálních technologií, pro tvorbu

krátkých filmů už jsou však nezbytná. Vše závisí na tom, jak se učitel rozhodne výuku koncipovat a jak pokročilé

žáky ve třídě má. Velkou výhodou je, že dnes už většina dětí vlastní chytrý telefon, takže k natáčení ve škole

76

většinou stačí fotoaparát a stativ. Bez čeho se ale filmová tvorba učit nedá, je alespoň základní střihový program,

ve kterém se audiovizuální dílo kompletuje a dokončuje. Dobrou zprávou je, že takovýmto programem v dnešní

době disponuje i běžný chytrý telefon a že pro počítače existují i freewarové verze.

Učitel by neměl zapomenout na to, že každá, a to jakákoli tvorba, by měla být ukončena její veřejnou prezentací,

neboť jedině tak si autoři ověří, jestli svůj záměr skutečně naplnili, jestli bylo jejich dílo pochopeno, jestli

„to funguje“. Stačí si film či krátké cvičení promítnout společně ve třídě, rodičům nebo jiné třídě. V případě

ambicióznějších a komplexnějších děl je možné uspořádat školní projekci, která může inspirovat další děti

a učitele k podobným projektům. Po jakémkoli typu prezentace je velmi důležité také prezentovaná díla společně

reflektovat. Důraz však nesmí být kladem pouze na hodnocení filmových kvalit promítaných děl, ale podstatné je

především dávat prostor žákům pojmenovat znalosti a schopnosti, které si prostřednictvím tvorby osvojili, sdílet

emoce a pojmenovávat vlastní názory.

Existuje ale také řada festivalů mladých filmařů, kde je možné komplexnější filmová či audiovizuální díla

vypustit do světa mezi diváky, čímž se zcela posune jejich význam a veškeré úsilí do filmu vložené získá nový

smysl a naplnění. Jedním z nových přirozeně se nabízejících možností prezentace videí jsou i sociální sítě, jako

Instagram či Tik Tok.

Nejznámější festivaly filmové tvorby dětí a mládeže

www.prazskyfilmovykufr.cz

www.animanie.cz

ddmdvurkralove.cz/juniorfilm

www.juniorfest.cz/cs

www.ceskevize.cz

A řada dalších, které naleznete v následujících odkazech:

oborovamapafav.cz

www.filmdat.cz

Nyní se pokusíme blíže vysvětlit specifika a rozdíly ve výuce audiovizuální tvorby na jednotlivých stupních škol.

Učit film

77

3.2 S filmem začínáme v mateřské

škole

V oblasti mateřských škol se v České republice systematicky filmová a audiovizuální

výchova rozvíjí zatím pouze velmi omezeně, přestože Rámcově vzdělávací program pro

předškolní vzdělávání filmové a audiovizuální umění reflektuje. Filmová díla a příběhy, které

vypráví, mohou být zásadním nástrojem v oblasti rozvoje komunikačních schopností, film je

také vhodným pomocníkem při seznamování dětí předškolního věku s odlišnými kulturními

zvyklostmi, stejně tak lze s digitálními médii a audiovizí pracovat například v činnostech

zaměřených na chápání a osvojování rozličných pojmů. Výuka filmové a audiovizuální

výchovy v mateřských školách je dnes zásluhou především aktivních pedagogů se zájmem

o tento obor, ale čím dál častěji se lze také setkat s nabídkou vzdělávacích programů

zaměřených na filmovou a audiovizuální výchovu nejrůznějších organizací či jednotlivců,

kteří se této oblasti dlouhodobě věnují.

Britská publikace Look Again 12 uvádí několik základních důvodů, proč je důležité rozvíjet poznání pohyblivých

obrazů už v rámci předškolního a mladšího školního věku v oblasti všeobecného vzdělávání:

— Aktivní učení od známého k neznámému, jelikož právě pohyblivé obrazy jsou zkušeností, se kterou již

děti do školky přicházejí.

— Propojení školy a domova. Vzhledem k tomu, že se děti s filmy v prostředí domova setkávají, mohou

učitelé na tyto zkušenosti velmi snadno navazovat a využívat jich ve výuce.

— Prohlubování filmové gramotnosti vede k všeobecnému rozvoji chápání mluveného slova a vlastnímu

vyjadřování.

12 Primary Education Working Group convened by BFI Education. Look again. British film institute, 2003. Dostupné online .

78 3.2 S filmem začínáme v mateřské škole

— Hluboké porozumění podstatě textu skrze audiovizuální díla, která vypráví příběhy pro děti srozumitelnou

formou.

— Rozvíjení kreativity. Právě pohyblivé obrazy mohou kreativitu rozvíjet, a tak děti lépe připravovat

na budoucí povolání například tvorbou vlastních scénářů či krátkých filmů, čímž podporují i jejich

sebevědomí.

— Porozumění současné kultuře a společnosti. Děti skrze pohyblivé obrazy získávají prostor učit se

odlišit realitu a fikci a zorientovat se v současném světě, porozumět odlišným archetypům, různým

společenským a kulturním rozdílům a problémům.

Věk od tří do šesti let je období vysoké míry imaginace,

ve kterém by se mělo kreativní vzdělávání rozvíjet

neustále. Možnost oživovat svět kolem skrze

audiovizuální sdělení dává dětem příležitost jednat,

a uschopňuje je tak v jejich konání. Děti se v tomto

věku vyjadřují absolutně svobodným jazykem a tvorbu

pohyblivých obrazů vnímají jako kouzlo oživování,

při kterém zažívají stejnou míru fascinace jako první

filmaři, dobyvatelé nebo objevitelé nových kontinentů.

Nemají absolutně žádné zábrany zkoušet nové věci

a pronikat do neznáma.

Samozřejmě je třeba k tvorbě filmu s malými dětmi přistupovat jako

k experimentování a hře. Je možné s nimi oživovat neživý svět hraček,

věcí, přírodnin nebo barev, z čehož logicky vyplývá, že nejobvyklejším

prostředkem je animovaný film. Děti ve školce jsou dychtivé po příbězích

z knížek a většina zná kreslené a loutkové pohádky z televize a kina. Ani

ve snu by je nenapadlo pochybovat o tom, že to všechno je skutečné,

že jejich hračky žijí, hýbou se, dýchají a zažívají společná dobrodružství.

„Fantazie má v tomto období

harmonizující význam.

Je nezbytná pro citovou

a rozumovou rovnováhu. Dítě

má potřebu alespoň občas

přizpůsobovat realitu svým

potřebám a interpretovat

ji bez ohledu na objektivní

skutečnost. Přirozený sklon

k personifikaci přivádí dítě

k tomu, že za takovými jevy

vidí jako příčinu působení

tajemných, nadpřirozených

bytostí. Proto se mluví v tomto

věku o magickém myšlení.” 13

13 WEDLICHOVÁ, Iva.

Vývojová psychologie. Univerzita J.

E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2010,

s. 28.

Učit film

79

Takže je zcela přirozené, že se snaží zjistit, jak by mohly ony samy létat, chodit po měsíci nebo plavat pod vodou

bez nádechu, a zařídit to. Zde se projevuje přirozená tendence k participaci v dramatických uměních. Proč by se

nemohly stát mravencem a prolézat myší díry, letět na semínku pampelišky nebo na křídlech ptáků, když jim film

a obzvlášť animace tohle všechno umožní?

Animace s malými dětmi vyžaduje trochu jinou přípravu a výsledek nebude nikdy technicky dokonalý. Bude

to spíš výtvarný experiment, který ale děti naplní úžasem. Pro takovou hru s dětmi existuje několik možností.

Rychlá a efektivní je animace venku v exteriéru, možnost rozpohybování abstraktních obrazců z přírodnin,

kreslení do písku, do hlíny nebo také dobrodružné výpravy s figurkami do reálné scenérie travnaté džungle. Lze

animovat (přesněji pixilovat) i samotné děti, které se proměněny v loutku budou plazit jako had v trávě, létat

kousek nad zemí, mizet a zase se objevovat nebo se také na zemi skládat do obrazců.

Filmové a audiovizuální tvorbě s dětmi předškolního věku se dlouhodobě věnuje například

Dánský filmový institut, který má vypracovanou i přehlednou metodiku Více informací

naleznete v článku: Dánský filmový institut a Station Next a jejich vliv na filmovou výchovu

v Dánsku .

Pro delší filmový projekt je vhodné si najít nějaké bezpečné místo v prostoru třídy na zemi v rohu, na stolku nebo

před nástěnkou, kde lze na delší dobu fixně umístit fotoaparát na stativu (nejlepší je si ho jednoduše přilepit na

zem nebo na stůl lepicí hmotou a prostor vyznačit jako „zakázané území“). Improvizované studio tak může zůstat

několik dní a umožňuje větší časovou flexibilitu. K práci se postupně dostane více dětí, které pouze navážou tam,

kde ten před nimi skončil. Projekt se tak bude neustále vyvíjet a proměňovat, protože do něj každé dítě vnese

něco nového, svého. Takový film nevyžaduje žádný scénář, stačí pouze nápad. Lze takto animovat život pod zemí

(klíčení semínek, mraveniště, myši), hemžení hmyzu v trávě, život pod vodou, v oblacích, ve vesmíru, na jiné

planetě…; může se takhle animovat a postupně rozvíjet v příběhu malovaný obraz. Složitější je to s loutkou nebo

tzv. papírkem, které se většinou v mezičase pohnou. Je vhodné si po každé práci loutku přilepit, přikrýt, často

se ale stane, že další den je jiné světlo, pohne se objektiv nebo celý fotoaparát. Právě v tu chvíli je potřeba si

opakovat, že tvorba filmu je především proces a hra.

80 3.2 S filmem začínáme v mateřské škole

Další možností je například vymyslet s dětmi filmový klip k písničce nebo básničce, kde je dobré s nimi o jejich

obsahu mluvit a nechat je představu svobodně rozvinout. Kreativní učitel by se neměl bát používat libovolné

materiály a pracovat na velkých formátech, vytvářet loutky z kartonu a útržků textilu, z přírodnin, hotových

předmětů, odpadků nebo abstraktních geometrických tvarů; zábavná je animace písku, hlíny, mouky, tekutých

barev na skle… Je potřeba rozvinout vlastní fantazii, důvěřovat dětem, a především jim nebránit ve svobodné

tvorbě. Jedině tak bude obohacen i sám učitel.

Nakonec zjistíte, že tento způsob tvorby, tato erupce fantazie, je to nejvíc, co jim můžete dát zažít.

Tip: Více informací, jak s dětmi animovat, naleznete v sérii

videí, která vznikla ve spolupráci Aeroškoly a Studia Scala

a jsou dostupná na jejich youtube kanálu .

Učit film

81

stop motion animace seznámení s filmovou tvorbou pro nejmenší práce se zvukovou složkou díla výtvarné aktivity

Pod sněhem

Ukázka kreativních cvičení, kterých lze využít pro osvětlení principů

pohybu prostřednictvím stop motion animace

Cílová skupina: 4–6 let

Autorka: Markéta Vondrášková

Metoda: pookénková animace jako metoda objevování a oživování světa pod kamerou rozvíjí dětskou

představivost a dává dětem možnost se přirozeně a hravě seznámit s principy animace. Není nutný scénář, jen

výchozí idea. Animace se může rozvíjet, dokud přichází nápady, obraz se proměňuje v čase, roste. Děti mohou

přistoupit vždy na chvíli podle libosti, fotoaparát se nechá na stativu po celou dobu, aby se situace příliš

nezměnila. Jedná se o hravou experimentální metodu vhodnou i pro nejmenší děti.

Podmínky: jako podklad je možné použít karton (i ve více vrstvách) o velikosti aspoň 1 x 1,5 m, připevněný

pevně na stěně ve výšce přijatelné pro děti. Před kartonem je nezbytné pevně zafixovat fotoaparát na stativu

s nainstalovanou aplikací Stop Motion Studio. Děti mají k dispozici štětce a dostatek temperové barvy

v miskách (např.: základní bílá a její další odstíny).

Postup práce:

Učitel zkontroluje, zda je obraz správně zaostřen a zakomponován. Děti postupně pohybují jednotlivými objekty

před kamerou. Princip stop motion animace funguje tak, že děti vždy o kousek pohnou objektem, poodstoupí ze

záběru a učitel obraz vyfotí. Následně opět pohnou objektem a učitel znovu obraz vyfotí. Takto práce postupuje

až do té doby, dokud není obraz rozpohybován tak, jak si žáci a učitel představují. V průběhu práce je možné

sledovat, zda se objekty pohybují „správně“. Pokud by se stala nějaká zásadní chyba, například pokud učitel

vyfotí omylem obraz, kde stále vidíme ruku některého z dětí, je možné chybný obrázek vymazat a pokračovat

v práci. Po dokončení obrazové podoby lze přímo v programu Stop Motion Studio dodat i zvukovou složku díla.

Žáci mohou zazpívat písničku, dabovat postavy či dodat ruchy v reálném čase. Na závěr zkompletuje učitel film

prostřednictvím tlačítka export.

Tip: Více informací k práci s programem Stop Motion Studio lze získat z video tutoriálů .

82

Anotace:

1. Krajina se pokrývá sněhem (vločky postupně dopadají na animovanou plochu v podobě doteků štětce s bílou

barvou).

2. Když je plocha zasněžená bílou barvou, začnou se v ní objevovat stopy drobných zvířat, ptáčků, myší a skřítků,

které křižují po celé ploše obrazu, někde se potkávají, houstnou. Některé se objevují pomaleji, jiné rychle (lze

použít i razítka).

3. Zasněžená plocha se mění, začne se pod ní něco dít, začne se otevírat do dalších spodních vrstev podzemí

(průřezy do spodní vrstvy), které skrývají doupata a nory obydlené spícími zvířaty, zásobami, skřítčími pelechy…

4. Zvuk k animaci můžeme nahrávat s dětmi při kompletaci filmu (neboli postprodukci).

Ukázka krátkého animovaného

filmu vytvořeného

prostřednictvím stop

motion animace žáky MŠ

pod vedením Markéty

Vondráškové.

83

stop motion animace seznámení s filmovou tvorbou pro nejmenší práce se zvukovou složkou díla výtvarné aktivity

Masopustní

Autorka: Markéta Vondrášková

Cílová skupina: děti 4–6 let

Metoda: Plošková papírková animace loutek na předem připravené masopustní písně zpívané dětmi. Animovaná

koláž ve stylu staré střelnice.

Příprava scénáře: Děti vyberou masopustní písně, které zpívají v doprovodu hudebních nástrojů (tyček,

chřestidel, cinkátek…). Zpěv se zaznamená pro film. Mluvíme spolu o obsahu písní, kde se asi odehrávají, jak

vypadají postavy, hledáme mezi nimi možná propojení, až vzniknou dvě finální scény – obrazy, které se stanou

základem příběhu – scénáře.

Výtvarná příprava: pozadí i loutky děti předkreslí na karton, poté se loutky rozstříhají na jednotlivé fragmenty,

které k sobě lepíme buď lepicí hmotou tack-it nebo patentkou, aby se mohly pohybovat. Stejně tak i pozadí.

Dětem nabízíme dostatečné množství výtvarného materiálu – barevné papíry, struktury, tapety, ústřižky textilu,

kůží, plyše na polepení, přírodniny na dotvoření…, postupujeme v duchu dětské poetiky, necháme plně rozvinout

představivost, rozvíjíme kreativitu.

Podmínky: Pracujeme na zemi nebo na větším stolku tak, aby děti mohly k animovanému obrazu volně

přistupovat. Kameru umístíme na stativ nad plochu.

Postup práce: Učitel zkontroluje, zda je obraz správně zaostřen a zakomponován. Děti postupně pohybují

jednotlivými objekty před kamerou. Princip stop motion animace funguje tak, že žáci vždy o kousek pohnou

objektem, poodstoupí ze záběru a učitel obraz vyfotí. Následně opět pohnou objektem a učitel znovu obraz

vyfotí. Takto práce postupuje až do té doby, dokud není obraz rozpohybován tak, jak si žáci a učitel představují.

V průběhu práce je možné sledovat, zda se objekty pohybují „správně“. Pokud by se stala nějaká zásadní chyba,

například pokud učitel vyfotí omylem obraz, kde stále vidíme ruku některého z dětí, je možné chybný obrázek

vymazat a pokračovat v práci. Po dokončení obrazové podoby lze přímo v programu Stop Motion Studio dodat

i zvukovou složku díla. Žáci mohou zazpívat písničku, dabovat postavy či dodat ruchy v reálném čase. Na závěr

zkompletuje učitel film prostřednictvím tlačítka export.

84

Tip: Více informací k práci s programem Stop Motion Studio lze získat z video tutoriálů.

Anotace:

1. Poskládáme obraz z jednotlivých částí, přilepíme jen to, co se nebude hýbat.

2. Vyznačíme si malířskou lepenkou rám snímaného obrazu, protože se nám druhý den může změnit úhel.

3. Děti se u animace střídají, pokračovat můžeme několik dní, mezitím scénu vždy zakryjeme a fixujeme, aby se

příliš nezměnila.

4. Při práci průběžně podněcujeme představivost dětí, rozvíjíme a nabízíme možnosti (např.: píseň Hejbejte se

kosti moje můžeme pojmout jako dance macabre – tanec kostlivců, kosti se mohou skládat do obrazců, rozpadat,

požírat, libovolně proměňovat…)

5. Výslednou animaci doplníme společně nahranou písní před kompletací filmu (neboli renderem) a tím z ní

vytvoříme videoklip.

Ukázka krátkého animovaného

filmu vytvořeného

prostřednictvím stop

motion animace žáky MŠ

pod vedením Markéty

Vondráškové.

85

Ukázka filmově-vzdělávacího programu pro děti

předškolního věku

Autor: Lucie Hlavicová

Celková délka: 60 minut

Úvod: 10 minut – aktivizace žákovy divácké zkušenosti.

Na začátek je vhodné zeptat se na filmy, které mají děti rádi, a seznámit se s jejich diváckou zkušeností.

(Tip: „Nakreslete obrázek svého oblíbeného filmu, ale nikomu zatím neříkejte, o jaký film se jedná.“)

Uvedení do problematiky: 5 minut – uvedení do tématu hodiny

(Tip: Položte se s dětmi na koberec, zavřete oči a společně se přeneste v čase na konec 19. století. Můžete využít zvuků kopyt

koní, parní lokomotivy apod. Popisujte přitom dětem cestu časem. Jak chodili lidé oblečení? Co vše mohly děti potkat na

ulicích? Jak svět tehdy vypadal?)

Aktivita: 10 minut – aktivita propojující další umělecko-výchovné předměty, jako VV, HV, TPV, DV

(Tip: Vytvořte si vlastní thaumatrop.)

Předvedení konkrétního audiovizuálního díla: 10 minut – projekce filmové ukázky či jiného audiovizuálního díla

(Tip: Podívejte se s dětmi na filmy bratrů Lumièrů Příjezd vlaku a Pokropený kropič. Vysvětlete, jak a kdy vznikly první filmy

a jak dříve probíhaly projekce takových filmů v kině.)

Aktivita: 10 minut – metody verbálně–zvukové, metody divadelní

(Tip: Rozdělte třídu na skupiny, které budou vytvářet hudbu, ruchy, mluvené slovo a atmosféru v kině a zkuste si společně

naživo nazvučit právě promítaný film. Jedna skupina dětí bude mít za úkol tvořit ruchy, jedna hudbu, jedna mluvené slovo,

ostatní budou dělat zvuky diváků. Natrénujte každou součást zvukové složky zvlášť a nakonec všichni společně „ozvučte“ film.)

Praktická část: 10 minut – audiovizuální cvičení

Je vhodné se zprvu zaměřit především na stop motion animaci či trikové efekty. Dobře například funguje

stop trik „Kouzlo“, kdy kouzelník mávnutím kouzelné hůlky „vymění děti“. Stačí posadit figuranta na židli vedle

kouzelníka a zapnout kameru. Poté, co kouzelník pronese kouzelnou formuli „abrakadabra“, zastaví učitel

nahrávání. Kouzelník se nehýbe. V rychlosti se vymění figurant na židli za jiného a opět učitel zapne kameru.

86

Takto lze pokračovat dokud se nevystřídají v roli figuranta všechny děti. Následně se jednotlivé záběry spojí

v celek v jednoduchém střihačském programu (například Movie Maker či DaVinci Resolve.

Vhodné jsou taktéž perspektivní triky, jako například „Obr, který žere děti“. Jedno z dětí s otevřenou pusou stojí

blíže u kamery a ostatní v dáli utíkají postupně obrovi přímo do pusy, čímž vytváří ve výsledném záběru dojem, že

je dítě blíže ke kameře (obr) žere. Tento efekt lze natočit na jeden jediný záběr. Učitel zapne nahrávání ve chvíli,

kdy má správně nastavenou kompozici záběru a následně postupně mává na ostatní děti (trpaslíky), kteří stojí

připraveni na mávnutí vyběhnout. Děti postupně vbíhají obrovi přímo do pusy. Ten může s chutí každé z dětí

požvýkat a spolknout, případně následně vyplivnout. V kreativitě se meze nekladou.

Využitá technika: Fotoaparát či mobilní telefon nebo tablet a stativ.

Zakončení: 5 minut – shrnutí dosažených znalostí, rozloučení – spojení výuky s diváckou zkušeností a rodinným

prostředím

(Tip: Opět se s dětmi položte na koberec, zavřete oči a vraťte se časem do současnosti. Dětem je možné zadat za domácí úkol

společně s rodiči diskutovat nad obrázky, které na začátku hodiny namalovaly. Poznají rodiče o jaký film se jedná? Proč si děti

zvolily právě tento film? Z jakého důvodu je právě tento jejich oblíbený?“)

87

3.3 Jak učit film na 1. stupni

základní školy?

Na jednotlivých základních školách jsou technické možnosti i podmínky pro výuku audiovizuální tvorby odlišné.

Limitem praktické práce s filmem je nízká časová dotace a celková organizace školního vzdělávacího systému.

Učitel by proto měl možnosti s filmem děti seznámit využít co nejdříve, na 2. stupni ZŠ se příležitost bohužel

hledá ještě o dost hůře.

Na 1. stupni ZŠ jsou děti ještě zvídavé, motivované a pracovité, také většina z nich běžně používá digitální

techniku k učení i zábavě, proto jsou v mnoha ohledech samostatnější a flexibilnější. Děti ještě v tomto

věku nejsou ovlivněné vlivem komerčních produktů a jsou otevřené novým formám. Nebojí se zkoušet nové

věci. Přesto je nutné počítat s tím, že při tvorbě komplexního audiovizuálního díla bude učitel dětem hodně

dopomáhat, a že pro všechny strany bude nakonec mnohem jednodušší, pokud film sám dokončí („ustřihá“

a ozvučí) a děti budou tvořit pouze dílčí fáze výsledného díla. Už při samotném plánování projektu by měl učitel

dobře zvážit možnosti třídy, úplně stačí, když se společně se třídou pustí do jednoduchého výtvarně–filmového

experimentu nebo natáčení krátkých rozhovorů, hraných etud apod. Je důležité dětem dopřát „zážitek z tvorby“

a nemít přehnané ambice.

Na obou stupních základního vzdělávání je možné film zařazovat do výuky opakovaně, je vhodnější využít

formu projektové nebo blokové výuky, tedy například k jednomu tématu jeden výstupní film či audiovizuální

experiment.

Je nutné počítat také s tím, že je velmi těžké pracovat s celou třídou naráz. Vhodné je si rozdělit děti raději

hned na začátku do skupin nebo dvojic, přičemž se rozdělení může měnit i v průběhu příprav. Učitel by měl

respektovat fakt, že některé děti inklinují spíše k literární tvorbě, jiné jsou naopak technicky zaměřené, jiní

naopak vynikají komunikačními schopnostmi. Film vzniká vždy jako společné dílo, při jehož výrobě je zásadní,

aby všichni spojili své síly a schopnosti.

88 3.3 Jak učit film na 1. stupni základní školy?

Hledání námětu a psaní scénáře s dětmi na ZŠ

Při hledání námětu je potřeba zůstat blízko dětem

a jejich světu, případně tématu, které se zrovna

probírá ve škole a je pro děti zajímavé. Neodbíhat

nikam daleko, nenakládat si zbytečně moc. Být

„přítomný a střízlivý“, protože motivace tvořit musí

dětem i učitelům vydržet. Tvorba audiovizuálního

díla prochází několika etapami. Nejprve je třeba děti

správně motivovat a otevřít téma tak, aby se ještě

více probudila jejich zvědavost. Tam začíná samotná

kreativní činnost. Pustit jim k tématu motivační

film nebo i dva rozdílné, povídat si s nimi o tom,

co ve filmu viděly, jak tomu rozuměly, diskutovat,

podněcovat v nich další otázky, ukazovat možnosti,

probudit je. Připravit se na to, že ani učitel na začátku

nebude vědět, kam se celý proces vyvine. Myšlenky

sbírat a zachytávat jako ryby do sítě, všechno si

zapisovat a společně pak třídit. Je skvělé, pokud se

učitel společně s dětmi dobere toho, co skutečně

a konkrétně děti na tématu zajímá, co by chtěly zjistit

a objevit. Pak je potřeba společně přijít na to, jak

k tomu dojít. Je důležité, aby děti byly u samotného

zrození nápadu, aby chápaly, jak se od nápadu rozvine

příběh. Tuto fázi lze považovat za nejdůležitější, protože

zde vzniká samotný myšlenkový koncept, rozvíjí se

kritické myšlení.

přináší jinou zkušenost, ale také vyžaduje jiný způsob

práce. Teprve poté je možné onu myšlenku rozvést

do podrobnějšího scénáře (vymyslet scény) a způsob

natáčení, nebo dokonce scénář rovnou převádět do

formy storyboardu – konkrétnější (komiksové) podoby,

kde už se lze s dětmi bavit o výtvarné technice

(animace), velikostech a úhlech záběrů, stanovištích

a pohybech kamery, rozmyslet lokace, kostýmy…

apod. Kreslení storyboardu je důležitou fází výroby

filmu, protože zde dochází ke konkretizaci představy

do obrazu. Tahle fáze by se především u animovaných

a hraných projektů neměla vynechat, protože se

zde ukáže, jestli nápad funguje nebo ne! Je vhodné

jednotlivé obrazy na papírky, pak je rozložit na zem,

skládat, přehazovat, vyměňovat a vyhazovat. Finální

storyboard by měl ideálně obsahovat jen ty skutečně

funkční a nezbytné obrazy.

V této „fázi myšlenky“ a hledání základní struktury

scénáře je důležité si také určit, jestli je vhodnější

film točit jako dokument, animaci, krátký experiment,

hranou etudu či využít jiných možností audiovizuálního

sdělení. Respektovat to, že každá z těchto kategorií

Učit film

89

dílčí aktivita před natáčením filmu hledání příběhu osobnostně-sociální rozvoj

Společné hledání tématu

Ukázka, jak lze v praxi přistoupit ke společnému hledání námětu filmu:

Autorka: Tereza Reichová

Cílová skupina: žáci od 8 let

Cíle aktivity: Hlavním cílem je společně najít téma pro kolektivní film a současně i učit žáky, jak myslet a jednat

demokraticky.

Anotace: Tvorba kolektivního filmu ve výuce vyžaduje společnou shodu na tématu filmu. Jak zajistit, aby každý

žák mohl přispět svým nápadem a cítil se být součástí tvůrčího procesu? V této aktivitě se žáci naučí hledat

a nacházet společné téma pro kolektivní film pomocí anonymního brainstormingu a demokratického hlasování.

Aktivita podporuje spolupráci, kritické myšlení a kreativitu žáků i učitelů.

Popis cvičení: V aktivitě je zásadní, aby každý dostal hlas. Tedy v úvodu učitel zdůrazní, jak je důležité slyšet

se navzájem, inspirovat se od druhých. Každý dostane malý papírek, na který anonymně napíše jedno téma,

které mu přijde důležité pro zpracování. Učitel papírky vybere a napíše každé téma na tabuli. Když má všechny

odpovědi, jednu po druhé s žáky probere a zajímá se o jejich pohled. Poté dojde k veřejnému hlasování. Každý

může hlasovat, pro kolik chce námětů. Ty, které jsou v nejužším výběru, opět kolektivně třída zhodnotí. Jaké

by byly výhody a nevýhody pro zpracování? Nalezli žáci téma, které se dotýká jich všech? Ve finále se nemusí

rozhodnout jen o jednom námětu, ale může dojít k synergii několika témat. Kromě tématu často vznikne i námět

s konturami scénáře či formálními prostředky filmu.

Získané dovednosti: Žáci získají schopnost formulovat svůj nápad, schopnost ocenit svou i cizí tvorbu

a respektovat názor ostatních. Naučí se analyzovat výhody a nevýhody konkrétních témat ve vztahu k jejich

realizovatelnosti a hlasovat a rozhodovat o nich demokraticky. Rozvinou si schopnost najít společné body mezi

různými tématy nebo z nich vytvořit nové téma.

Výstupy: téma připravovaného audiovizuálního díla, často i s konturami námětu.

Celková doba trvání: Aktivita trvá asi 45–80 minut.

Materiál a pomůcky: tabule či flipchart, fixy, papírky pro tajné hlasování

90

Organizace práce: skupinová práce

Prostorové podmínky: třída či venkovní prostory s možností sezení


Návaznost na RVP:


Učivo:



Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (ve filmové a audiovizuální, mediální, občanské výchově), střední

odborné školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity.

91

Jaký druh filmu vybrat?

Hraný film

Hraný film má svá specifika. Rozhodně lze říci, že

je to disciplína nejnáročnější na koordinaci žáků,

důmyslné vytvoření štábu, který společně bude

komunikovat a spolupracovat. V podstatě jej nelze

tvořit jinak než ve skupině. Zásadním faktorem je

taktéž stavba příběhu a herecká i režijní složka. Proto

je velmi žádoucí postupně pracovat na jednotlivých

složkách audiovizuálního díla, vysvětlit, jak fungují

jednotlivé pozice ve štábu, apod. Aby byl výsledek

práce uspokojivý, je třeba, aby již žáci znali základní

principy filmové tvorby. V průběhu natáčení je zcela

zásadní, aby všichni žáci věděli, jaká je jejich role ve

štábu, a tyto role důkladně naplňovali. Jinak hrozí, že

ti, kteří nebudou zapojení, se budou nudit a kazit práci

ostatním.

Tip: Tvorbu hraných filmů je vhodné do výuky zařazovat

již se zkušenějšími žáky na 2. stupni ZŠ či SŠ a v rámci

volnočasových aktivit.

A pokud byste chtěli vědět, jak se natáčí

hrané filmy v profesionálních filmových

studiích, pak by vám určitě neměla

v knihovně chybět publikace: Jak se dělá

film. Ondřej Beránek, Nikkarin, Tereza

Czesany Dvořáková. Argo, 2017.

Dokument

Dokumentární film může být pro žáky vhodným

médiem pro reflexi reality, která je obklopuje. Důležité

je si dobře zvolit téma. Hledání tématu je zásadním

momentem a dokumentární film nabízí velký prostor

pro kreativitu samotných žáků. Bude se jednat o téma

historické? Nebo společenské? Budou žáci zpracovávat

téma klimatické? Nebo řešit problematiku osobních

vztahů?

Před samotným natáčením je klíčové si velmi pečlivě

zpracovat rešerše k danému tématu a dobře se

na situace, které mohou během natáčení nastat,

připravit. V průběhu natáčení (nejen) dokumentárního

filmu je zásadní pracovat systematicky a úsporně,

aby nevzniklo zbytečné množství materiálu, které

nebude možné použít a zároveň bude komplikovat

práci ve střižně. Často je problém záznam zvukové

složky, jelikož dokumentární díla bývají natáčena

v exteriérech, kde mohou rušivě působit okolní zvuky

a dialogům postav pak nemusí být dobře rozumět.

Proto je zásadní vybírat pro natáčení co nejméně

hlučná místa, pracovat s mikrofonem či jiným

záznamovým zařízením pro zvuk tak, aby mohlo být

umístěno co nejblíže osobám, které promlouvají. Na

všechny tyto eventuality je dobré se předem připravit

a během natáčení je reflektovat.


Tip: Tvorbu dokumentárního filmu je vhodné do výuky

zařazovat již se zkušenějšími žáky na 1. i 2. stupni ZŠ či SŠ

a v rámci volnočasových aktivit.

Dokumentárnímu filmu se blíže věnuje

například projekt Příběhy našich sousedů

nebo Jeden svět na školách. Zájemce

o dokumentární tvorbu z řad široké

veřejnosti s profesionálními českými

dokumentaristy propojuje taktéž celoroční

vzdělávací projekt My Street Films.

Animovaný film

Animovaný film nabízí velký prostor pro žákovskou

kreativitu. Zpravidla bývá oblíbenou aktivitou,

jelikož žáci v průběhu tvorby mohou uplatnit svůj

tvůrčí potenciál. Animovaný film je volen pro výuku

velmi často, jelikož se jedná o technicky poměrně

nenáročnou aktivitu. V současné chvíli pro animaci

postačí mobilní telefon, stativ, světelný zdroj

a například volně dostupný software Stop motion

studio, pomocí kterého žáci mohou zaznamenat

takřka profesionální film prostřednictvím pookénkové

animace.

Na začátku práce je třeba si vhodně najít námět,

vypracovat storyboard a především zvolit techniku,

jakou budou žáci pracovat. Bude se jednat o animaci

kreslenou? Stop motion animaci? Budou postavy

vytvořeny z plastelíny či papírku? Případně bude

animován nějaký neživý objekt? Nebo budou pixilováni

samotní žáci? Budete se věnovat 3D animaci? Půjde

o kombinaci více technik? Volba techniky určuje

obtížnost i časovou náročnost tvorby animovaného

filmu.

Tip: Tvorbu animovaných filmů a principy stop motion

animace lze do výuky zařazovat již od předškolního věku,

nicméně je nutné si uvědomovat, že by žáci měli vykonávat

jen dílčí části celého tvůrčího procesu a pedagog je tímto

procesem musí provést.

Literatura a další inspirační zdroje, které

se věnují animovanému filmu:

Jak se naučit animovat v 10 snadných

lekcích. Will Bishop-Stephens. Svojtka&Co,

2017.

Seriál Aeroškoly zrealizovaný ve spolupráci

se Studiem Scala s názvem Jak na animaci.

Projekt vývoje metodiky výuky a využití

animace v rámci mediální a filmové výchovy

s názvem Animetod.

Experimentální film

Experimentální film žákům a pedagogům nabízí

největší prostor pro kreativitu. Narozdíl od ostatních

typů filmové tvorby není natolik svázaný pravidly,

nutností dodržet strukturu filmového díla a taktéž

principy filmové řeči. Využívá abstrakci a symbolické

vyjádření. Žáci mají větší možnost pracovat s niterními

tématy a během procesu tvorby experimentovat

s různými kreativními možnostmi práce s filmem.

Učit film

93

Tip: Tvorbu experimentálních filmů lze do výuky zařazovat

již od předškolního věku, nicméně je nutné si uvědomovat, že

by žáci měli vykonávat jen dílčí části celého tvůrčího procesu

a pedagog je tímto procesem musí provést.

Audiovizuální díla sociálních sítí

Je velmi žádoucí taktéž reflektovat diváckou a tvůrčí

zkušenost svých žáků a do výuky zapojovat produkci

audiovizuálních děl různého charakteru, se kterými

se žáci setkávají v běžném životě na sociálních sítích.

Stejně jako mohou žáci tvořit klasická filmová díla,

lze také vytvářet krátká reels videa na Facebook či

Instagram, případně Tik Tok. Tato videa jsou zpravidla

nenáročná na samotnou tvorbu a starší žáci kladně

hodnotí možnost je přímo sdílet na svých účtech

jednotlivých sociálních sítí.

Tip: Tvorbu audiovizuálního obsahu nejrůznějších sociálních

sítí je nutné cíleně přizpůsobovat věku a zkušenostem žáků na

různých stupních vzdělávání.

Natáčení

Natáčení filmu je pro děti tou nejzábavnější fází výroby filmu, zároveň je také fází organizačně nejnáročnější.

Učitel se musí připravit na velký chaos, při kterém se nesmí na nic zapomenout. Jinak probíhá natáčení

animovaného, jinak hraného nebo dokumentárního filmu, volba techniky bude po celou dobu jasným

determinantem.

Technika animace je na 1. stupni ZŠ velmi oblíbená, ale vyžaduje trpělivost a klid. Animovat lze venku v exteriéru

i uvnitř ve třídě. Vděčná je cesta objevování, hry a experimentu, ale ani ta se neobejde bez dobré přípravy

a promyšleného scénáře.

94 2.7 Shrnutí kapitoly Učit vnímat film

Natáčení dokumentárního filmu na 1. stupni se dá velmi dobře propojit s mnohými tématy z prvouky. Začíná

volbou tématu a přípravou scénáře, který není scénářem v pravém slova smyslu, ale spíš natáčecím plánem.

Obsahuje seznam otázek, na které se ptát, míst, kde budu točit, seznam doprovodných materiálů. Učitel by měl

následně děti poučit o úskalích natáčení a zadávat krátké úkoly, které jsou děti schopny plnit samostatně doma

nebo ve dvojici. Častým úskalím bývá nedůslednost. Stěžejní fází s vysokou vzdělávací hodnotou při tvorbě

dokumentu je práce ve střižně.

Film lze dětem s důvěrou nabídnout jako metodu sebevyjádření a svobodného uměleckého projevu. Pak můžeme

mluvit o experimentálním nebo také autorském filmu, ve kterém lze kombinovat i více technik najednou (např.

animovaný dokument, abstraktní animace apod.). Jednoduše řečeno, nenutit děti do žádného konkrétního

formátu, ale nechat je hledat svůj vlastní jazyk a konečný tvar pro vyslovení se k tématu a sebereflexi. K tomu je

vhodné propojení s výtvarnou nebo hudební výchovou, českým jazykem. Děti se tak mohou a chtějí vyjadřovat

k nekonečnému množství abstraktních a velmi hlubokých témat. jako jsou: Můj svět, Bezpečí, Přátelství,

Svoboda, Harmonie, Chaos, Rovnováha nebo třeba Bolest. Je to dobrodružství objevování, které v nich zůstane

navždy a které učiteli pomůže nastavit vztahy důvěry a zdravé komunikace ve třídě.

Postprodukce filmu

Na 1. stupni ZŠ jsou děti většinou kompetentní v oblasti natáčení. Co se týče postprodukce, tedy konečného

střihu a finalizace filmu, kompletace obrazu a zvuku, titulků apod., je vhodné tuto fázi tvorby filmu buď dělat

společně ve škole, nebo dokonce sám(a) ve svém počítači. Pokud si učitel nastaví dobře spolupráci s kolegou

informatiky nebo fyziky z 2. stupně, který je stejně jako on zapáleným filmařem – amatérem, lze tuto fázi za

jistých podmínek s dětmi ve škole zvládnout. Ne všechny školy jsou ale vybaveny dostačující IT technikou, na

které je možné střih skutečně dobře provést. Je třeba mít na paměti, že jiné programy jsou vhodné pro střih

animace, jiné pro střih klasického filmu, což znamená si takové programy předem zajistit a nainstalovat. Pokud

ale tato úskalí učitel překoná a do školních počítačů se střižna nainstaluje, jistě nebude litovat. Využívat ji

mohou opakovaně a všichni. Lze však také pracovat s běžně dostupnými programy, jako Movie Maker či iMovie,

případně volně dostupnou verzí programu DaVinci Resolve, které pro základní práci s audiovizuálním záznamem

zcela postačují. V každém případě je nutné ale předem počítat s tím, že střih zabere mnoho času stráveného

u PC, který není zvládnutelný pro celou třídu najednou, a podle toho si práci naplánovat. Pro většinu dětí je tato

práce nesmírně zdlouhavá, nudná. I v této fázi tvorby filmu je vhodné rozdělit třídu do štábů a skupin a finální

střih realizovat například jen s těmi, které to skutečně zajímá. Je to snazší, učitel si ušetří zbytečné nervy

Učit film

95

a starosti. Společný střih má smysl především u dokumentárních filmů nebo takových, ve kterých se propojí

kapitoly a fragmenty od jednotlivých tvůrců do jednoho celku. Pokud bude stříhat natočený materiál učitel sám,

je vhodné alespoň zvuk (u animace), výběr hudby nebo podobu titulků dělat společně s dětmi, aby měly pocit, že

je to i jejich práce. Střih filmu je důležitá zkušenost pro získání digitálních kompetencí, na 1. stupni ZŠ je ale pro

žáky zbytečně zatěžující. Smysl by dával například v případě, kdyby třída pracovala ve střižně s hotovým nebo

archivním materiálem za účelem rozvíjet kritické myšlení při práci s mediálním obsahem (například propaganda,

reklama, manipulace…) Tam už se ale dostáváme do oblasti Mediální výchovy. 14

Tip: Pokud nelze pracovat na střihu se všemi žáky naráz, mohou ti, kteří se nevěnují

postprodukci, připravovat například filmový plakát nebo pozvánku pro rodiče a kamarády na

premiéru.

14 Metodice mediální výchovy se podrobně věnují například skripta Mediální výchova: od teorie k praxi. Dostupné online .

96 2.7 Shrnutí kapitoly Učit vnímat film

seznámení s filmovou tvorbou pro nejmenší začlenění filmu do různých předmětů ZŠ obsluha digitálních médií

porozumění principům audiovizuálního sdělení skupinová tvorba práce se zvukovou složkou díla

Přísloví v pěti obrazech

Ukázka cvičení k začlenění filmové a audiovizuální výchovy do rámce

nejrůznějších vzdělávacích předmětů na 1. stupni ZŠ


Autorka: Zuzana Havelková

Cíle aktivity: Žák pořizuje série fotografií za účelem zachycení děje, používá základní nástroje střihového

programu, efektivně spolupracuje v realizačním týmu.

Anotace: Česká přísloví jsou specifický žánr lidové slovesnosti, který nabízí široké spektrum aktivit v oblasti

práce s příběhem. Toto cvičení je zaměřené na vyhledávání důležitých aspektů sdělení a posloupnost děje. Žáci

pořizují série fotografií, jejichž prostřednictvím se snaží zachytit obsah přísloví, fotografie spojí do krátkého videa.

Popis cvičení: V rámci úvodní motivace si žáci zopakují pojem přísloví, význam a vznik těchto lidových rčení.

V další části hodiny si zvolí konkrétní přísloví, se kterým budou dále pracovat. Je důležité výběr dobře promyslet

a zvážit vhodnost pro tento typ zpracování. Přísloví se žáci pokusí zachytit prostřednictvím několika (maximálně

pěti) fotografií. V této části je možné zadání gradovat a upravovat náročnost úkolu podle věku a zkušenosti žáků,

viz poznámky.

Z pořízených fotografií žáci ve střihovém programu (Movie Maker, iMovie či DaVinci Resolve) vytvoří krátké

video, zaměří se na vhodné časování snímků. Divák by měl mít dostatek času na vyhodnocení obsahu fotografie,

zároveň by snímky neměly svou délkou působit příliš rušivě, aby divák neztrácel pozornost. Maximální

(optimální) délka videa je půl minuty.

V závěru hodiny probíhá projekce natočených videí, žáci se pokouší uhodnout, které přísloví spolužáci

zpracovávali. (ukázka 1 / ukázka 2 / ukázka 3)

Získané dovednosti: Ovládání střihového programu, práce s fotoaparátem, prohloubení schopnosti definovat

klíčové aspekty sdělení.

Výstupy: Krátké video tvořené statickými fotografiemi

97

Celková doba trvání:

Realizace: 45 minut

Tvorba fotografií a následného videa (cca 20 minut) – pokud se žáci v rámci aktivity poprvé seznamují se

střihovým programem, bude jim postprodukce trvat déle, doporučuji využít celých 45 minut a prezentaci videí

realizovat v další (navazující) vyučovací hodině.

Příprava: 45 minut

Hodina ČJ předcházející lekci zaměřená na přísloví.

Učitel zajistí vhodné programové vybavení v používaných zařízeních a zkontroluje, zda je v úložišti zařízení

dostatek místa.

Organizace aktivity: Skupinová práce

Materiál a pomůcky: Koncová zařízení (mobilní telefony, tablety) podle počtu žáků/skupin, vhodné softwarové

vybavení

Organizace práce: Aktivita probíhá v průběhu vyučování. Úvodní část výukové jednotky je koncipována jako

společná pro všechny žáky, tvůrčí proces probíhá v realizačních týmech. Počítá se se společným závěrem,

prezentací a vyhodnocením aktivity.

Prostorové podmínky: Běžná učebna

Požadované předchozí zkušenosti: Vhodné jako seznamovací aktivita pro práci se střihovým programem.

Návaznost na RVP:

Zařazení průřezových témat: Osobnostní a sociální výchova, mediální výchova



Žák experimentuje se samostatně vytvořenými výtvarnými prvky a vytváří pohybové efekty, ve své tvorbě

uplatňuje základy animace;

Žák vytváří série fotografií a jiných statických vizualizací, následně s nimi experimentuje a využívá možností

technologií vytvářejících pohybový efekt;

98

Učivo:

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – základní skladebná cvičení; – základy

montáže obrazových prvků se záměrem zobrazit – vizuálně vyprávět – plynulý děj, situaci; - komunikace

vlastních záměrů a námětů v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké produkce;

Možné mezipředmětové vztahy: FAV, ČJ

Doporučení pro začlenění do výuky: První i druhý stupeň ZŠ

! Poznámky: V každé třídě je část žáků, kteří se s příslovími dosud nesetkali nebo jen okrajově. Proto doporučuji, zvláště

u mladších žáků na prvním stupni, před tuto lekci zařadit přísloví jako téma do hodiny ČJ, aby se žáci s žánrem seznámili

a naučili se interpretovat obsah tohoto sdělení.

Doporučuji žáky upozornit na výhodu fotografování na šířku pro následnou tvorbu videa.

Při pořizování fotografií můžeme žákům nechat volnou ruku nebo zadání více specifikovat. Žáci prvního stupně přísloví většinou

zachycují „doslovně“, různými způsoby zobrazují stěžejní slova rčení. U starších/zkušenějších tvůrců je možné tento způsob

zachycení zakázat nebo limitovat a podpořit tak jejich kreativitu v uchopení zadání.

Na tuto lekci doporučuji navázat hodinu ČJ, ve které budete práci s příslovími dále rozvíjet. Žáci například vymýšlejí příběhy

(vypráví historky ze života), které jsou parafrází některého z přísloví. Případně se pokouší vymyslet své vlastní přísloví, které nese

smysluplné ponaučení.

99


porozumění principům audiovizuálního sdělení skupinová tvorba stop motion animace práce se zvukovou složkou

díla

Slovní úloha

Ukázka cvičení k začlenění filmové a audiovizuální výchovy do rámce

nejrůznějších vzdělávacích předmětů na 1. stupni ZŠ



Cíle aktivity: Žák efektivně spolupracuje v realizačním týmu, pracuje se záznamovým zařízením (fotoaparátem,

tabletem), které využívá pro svůj tvůrčí záměr, tvoří jednoduché animace technikou stop motion animace, volí

vhodné nástroje střihového programu v rámci postprodukce krátkého videa.

Anotace: Úkolem žáků bude vytvořit krátký film, jehož obsahem bude jednoduchá slovní úloha. V rámci cvičení

si procvičí animaci technikou stop motion (fázové, stop motion animace). Aktivita v rámci mezipředmětových

vazeb propojuje filmovou a audiovizuální výchovu s matematikou.

Popis cvičení:

V rámci úvodní motivace seznámíme žáky s cílem výuky – vytvořit slovní úlohu pro mladší spolužáky z prvního

ročníku. Úlohu ztvární prostřednictvím krátkého videa, pracovat budou technikou stop motion animace. Kromě

zadání slovní úlohy bude součástí videa i grafické znázornění a řešení dané slovní úlohy.

Důležité je žáky upozornit, že vzhledem k časové náročnosti techniky využijí animaci pouze v jedné části slovní

úlohy. Doporučíme (případně pevně stanovíme) animovat grafické znázornění úlohy, kde se efektivní využití

přímo nabízí.

Společně s žáky určíme jednotlivé kroky práce a časový harmonogram aktivit.

Žáci si promyslí, o čem slovní úloha tematicky bude, je důležité uvědomit si, že se vlastně jedná o námět jejich

animace. Vedeme žáky k co nejjednoduššímu řešení, aby jim příprava případných rekvizit nezabrala příliš mnoho

času. Ideální je použít předměty, které jsou ve třídě k dispozici (hračky, stavebnice, zalaminované obrázky apod.).

V případě výroby rekvizit je vhodné vytvořit jednoduché objekty z modelíny nebo papíru. Zvláště u mladších žáků

je nutné stanovit maximální čas pro tuto přípravnou část práce.

100

Po zvolení tématu žáci vytvoří zadání slovní úlohy, zaměří se na správnou formulaci vstupních parametrů pro

výpočet a nezapomenou srozumitelně specifikovat základní otázku, tedy co mají řešitelé vypočítat.

V další části hodiny se žáci věnují animaci. Je důležité, aby do této fáze hodiny vstupovali s jasnou vizí, co

a jakým způsobem budou animovat. Pro práci je vhodné využít jednoduchý, volně dostupný intuitivní program

(aplikaci) např. Stop Motion Studio.

Následně žáci tvoří konečnou podobu slovní úlohy. V rámci postprodukce doplňují animaci (grafické znázornění

slovní úlohy) o zadání a řešení úlohy. Zde je možné úlohu gradovat podle zkušeností žáků. Můžeme nastavit

parametry úkolu tak, aby si žáci procvičili konkrétní činnost – synchronizaci zvukové a obrazové stopy, práci

s textem/titulky apod. Méně zkušení žáci často volí cestu vkládání vyfoceného textu, zde je možné zaměřit se na

práci s časováním jednotlivých snímků (prvňáčci čtou pomalu, potřebují určitý čas, aby si úlohu přečetli).

Získané dovednosti: Ovládání střihového programu a záznamového zařízení, prohloubení schopnosti definovat

klíčové aspekty sdělení.

Výstupy: audiozáznam, krátké video


Realizace: 45–90 minut

Ideálně dvě po sobě jdoucí vyučovací hodiny. Žáci, kteří mají hlubší předešlé zkušenosti se stop motion animací,

aktivitu zvládnou i během jedné vyučovací hodiny. Je žádoucí jim ale poskytnout dostatek prostoru a využít

hodiny dvě.

Příprava:

Učitel zajistí vhodné softwarové vybavení v používaných zařízeních, zkontroluje, zda je v úložišti zařízení dostatek

místa. Zajistí stavebnice, drobná manipulativa nebo hračky, které mohou žáci využít při animaci.

Organizace aktivity: Skupinová práce, možné realizovat i jako samostatnou práci (vhodné pro zkušenější žáky)


vybavení, rekvizity (drobné hračky, stavebnice, modelína, potřeby pro kreslení) pro využití při animaci.

101

Organizace práce: Aktivita probíhá v průběhu vyučování. Úvodní, seznamovací část výukové jednotky je

koncipována jako společná pro všechny žáky, tvůrčí proces probíhá v realizačních týmech. Počítá se se

společným závěrem a vyhodnocením aktivity. Chceme-li realizovat i projekci vytvořených videí, je nutné počítat

s dotací 90 minut.

Aktivitu lze alternativně zadat i jako domácí práci, zvláště u žáků prvního stupně je nutné předem ověřit

dostupnost technického a programového vybavení v domácím prostředí.


Požadované předchozí zkušenosti: Předešlá zkušenost s technikou stop motion, základní znalost střihového

programu.

Návaznost na RVP:





uplatňuje základy animace.


technologií vytvářejících pohybový efekt.

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - kresby vytvořené různými technikami, pořízené

v sériích pro vytvoření iluze pohybu, vizuální hry s těmito prvky;




Možné mezipředmětové vztahy: FAV, M, PČ

Doporučení pro začlenění do výuky: První i druhý stupeň ZŠ

102

ODKAZY NA VIDEA:

https://youtu.be/j_zw7LWt0Cc

https://youtu.be/zrUXNCOAa0o

Fotodokumentace z procesu

natáčení. Pro realizaci tohoto

cvičení není nutné vlastnit

nákladné vybavení, ale je

možné improvizovat.

103


porozumění principům audiovizuálního sdělení skupinová tvorba práce se zvukovou složkou díla

Příběhy modrého čtverečku



Cíle aktivity: Žák ovládá základní funkce jednoduchého záznamového zařízení (záznam zvuku, fotografie),

pracuje se základními prvky střihového programu – audionahrávku vhodně doplní tematickými statickými

fotografiemi, pracuje s časováním těchto snímků, na základě osnovy vytváří krátký příběh s dodržením časové

posloupnosti děje, uvědomuje si základní techniky mluveného projevu (dýchání, výslovnost), pracuje s tempem

a rytmem řeči.

Anotace: V rámci cvičení žáci na podkladu obrázkové osnovy, sestavené z vlastních fotografií, vytvoří příběh

(vypravování) v písemné podobě. Následně se pokusí příběh poutavě zachytit jako audiozáznam. Zvukovou složku

doplní fotografiemi, které vyprávění dokreslují (práce s vhodným časováním). Aktivita propojuje hodinu českého

jazyka s filmovou a audiovizuální výchovou.

Popis cvičení: V první části hodiny si každý žák vyrobí modrý čtvereček, důležité je, aby čtverce byly identické

(barva i velikost). Tuto aktivitu lze předem zařadit do geometrie nebo pracovních činností.

Každý z žáků následně pořídí tři fotografie čtverečku, snaží se ho zachytit v zajímavých situacích a na originálních

místech. Žáci by si měli být vědomi, že fotografie zachycují úžasné dobrodružství, které čtvereček prožívá. Hotové

fotografie žáci sdílí nebo posílají učiteli.

Pro další práci učitel fotografie vytiskne (dostačující je tisk z barevné tiskárny na běžný kancelářský papír, 4

fotografie na stránku). Žáci se rozdělí do realizačních týmů, každá skupina si vylosuje tři fotografie (u starších

žáků je možný i vyšší počet). Tyto fotografie libovolně seřadí, vznikne tak obrázková osnova, která bude tvořit

kostru příběhu, který žáci napíší.

Žáci následně příběh zachytí ve zvukové podobě (motivací může být společná audiokniha, která zachycuje

všechny příběhy čtverečku). V prostředí běžné třídy se osvědčilo, když žáci audiozáznam pořizují při prezentaci

svého vyprávění před třídou (nevýhodou je malá možnost opravy v případě, že se nahrávka nepovede). Ideální

variantou je nahrávky pořizovat v jiné místnosti nebo na školní chodbě.

104

Hotové nahrávky žáci vloží do střihového programu a s využitím digitální podoby vylosovaných fotografií vytvoří

krátké video.

Varianty zadání:

Všechny týmy mohou pracovat se stejnými fotografiemi, vznikají tak různé příběhy na základě stejné obrázkové

osnovy. Nabízí se prostor pro další diskuzi (domýšlení pravdy, dezinformace, manipulace).

Žáci mohou vyprávění tvořit každý sám, zde se ale výrazně protahuje čas potřebný k pořízení audionahrávek.

Řešením může být zadání nahrávek v rámci domácího úkolu.

Získané dovednosti: Výstavba dějové linky příběhu na základě znalosti jen několika úseků celého děje. Ovládání

záznamového zařízení.

Výstupy: audionahrávka, krátké video


Realizace: 90 minut

Aktivita zabere čistý čas zhruba dvou vyučovacích hodin, nemá-li učitel přímo v učebně tiskárnu, je vhodné

aktivitu rozdělit do tří vyučovacích jednotek (výroba čtverečku + pořízení fotografií, sestavení osnovy + sepsání

příběhu, pořízení nahrávky + postprodukce).

Příprava: Učitel zajistí vhodné programové vybavení v používaných zařízeních, zkontroluje, zda je v úložišti

zařízení dostatek místa.

Organizace aktivity: Žáci pracují z části samostatně a v realizačním týmu.


vybavení, modrý papír na výrobu čtverečku, psací a rýsovací potřeby, lepící guma (žvýkačka) na upevnění

čtverečku při fotografování, nůžky, barevná tiskárna.

Organizace práce: Aktivita probíhá v průběhu vyučování. Úvodní, seznamovací část výukové jednotky je

koncipována jako společná pro všechny žáky. Každý žák samostatně pořizuje fotografie. Tvorba příběhu a jeho

zachycení v podobě audiozáznamu probíhá v realizačních týmech, případně samostatně.

105

Části aktivity (pořízení fotografií, audiozáznamu) lze alternativně zadat i jako domácí práci, zvláště u žáků prvního

stupně je nutné předem ověřit dostupnost technického a programového vybavení v domácím prostředí.


Požadované předchozí zkušenosti: Vhodné jako seznamovací aktivita pro práci se střihovým programem.

Návaznost na RVP:





uplatňuje základy animace;


technologií vytvářejících pohybový efekt;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - kresby vytvořené různými technikami, pořízené

v sériích pro vytvoření iluze pohybu, vizuální hry s těmito prvky;




Možné mezipředmětové vztahy: FAV, ČJ, M, PČ

Doporučení pro začlenění do výuky: První a druhý stupeň ZŠ

106

Fotodokumentace z realizace cvičení

Příběhy modrého čtverečku na ZŠ Duhový

svět, Kladno.

107

3.4 Jak učit film na 2. stupni

základní školy?

Dosud to byly kukly, které si zkoušely různé převleky a výplně, teď už se

začínají líhnout první motýli nebo můry.

Děti ve věku 11–15 let již mají mnohem silnější potřebu otisku vlastního já

v realitě, snahu se projevit navenek a zanechat individuální stopu. Potřebují

zažívat pocit, že jsou jednak součástí celku, ale také nezpochybnitelnou

individualitou. S touto myšlenkou je potřeba k jakékoli práci s takto starými

dětmi přistupovat. Některé děti se skrývají za role a masky, jiné chtějí

šokovat, některé děti jsou schopné plně otevřít svou vlastní mysl a mluvit

skrze tvorbu o něčem, co je jinak jen těžko vyslovitelné. Děti v tomto věku

jsou velmi zranitelné, křehké a zároveň otevřené, což je třeba respektovat

a mít stále na zřeteli. Pokud se učiteli podaří vytvořit si s dětmi dobré

vztahy založené na důvěře, pokud jim poskytne bezpečný prostor pro

sebevyjádření, pak se mohou dít velké věci. Film (a umění obecně) má

schopnost stavět mosty, bourat bariéry, otevírat srdce. Má schopnost léčit.

Je to ten nejlepší nástroj proti nudě, bolesti, osamění, strachu, ale i zlosti

a vzteku. Umožnit dětem v tomto věku točit filmy, znamená nejlépe je

provést pubertou.

Dnes už snad všechny děti na 2. stupni ZŠ používají chytré telefony.

Odtrhnout je od obrazovek je někdy nemožné. Většina z nás obsahu,

který děti sledují, nerozumí. Přinejmenším proto, že mluví jazykem

„jiného kmene“. Existuje ale celkem jednoduchý recept. Přestat se

zbytečně rozčilovat a mobil jim zakazovat, naučit je naopak smysluplně

ho používat. V prvé řadě je potřeba projevit zájem, a zacelit tak propast

mezi generacemi. Učitel by měl žáky motivovat (například krátkými filmy

„Období pubescence je charakteristické

kvalitativními změnami v oblasti

sociálních vztahů a aktivit. Tyto změny

souvisejí s rozvojem a změnami

v oblasti kognitivní i emocionální (rozvoj

abstraktního myšlení, diferenciace

schopností, hodnocení a osvojování

společenských norem, samostatnost

v rozhodování, vznik hodnotových

orientací, dlouhodobější perspektivy,

atd.). U pubescentů, tak jako i v jiných

stupních vývoje lidského jedince,

pozorujeme značné individuální

variace. Proces vývoje pubescenta se

odvíjí rovněž za aktivní účasti každého

jedince, proto výchovné formování

je v tomto období velmi náročné

a vyžaduje dostatek tolerance, kreativity

a zkušenosti.”


jiných vrstevníků) a nabídnout jim možnost, aby sami něco natočili. Většina

dětí v tomto věku se dobře orientuje v širokém spektru audiovizuálního

obsahu, má dokonce vlastní youtube kanály, vlastní odběratele a neustále

zkouší natáčet něco podobného, co již viděli nebo svého. Většina má

doma v počítači vlastní střižnu, v mobilu animační program, ve skříni

stativ a myslí si, že všechno umí a zná. V tomto směru bude každý

učitel asi mile překvapen, jak samostatné děti v oblasti audiovizuální

tvorby jsou. Vyjadřovat se prostřednictvím videa je pro ně totiž ten

nejpřirozenější způsob. Mnohem těžší ale bude děti správně vést, najít

skutečně smysluplnou inspiraci, nadchnout je pro téma, dojít s nimi

k nějaké skutečné hloubce sdělení, nenechat je se ztratit v napodobování

a opakování naučených vzorců. Role učitele zde bude mnohem těžší, stane

se jejich odborným průvodcem, koučem, ale také trochu terapeutem

a pevnou oporou.

Pokud má učitel na 2. stupni ZŠ, a je

jedno jakého předmětu, chuť s dětmi

natáčet filmy, měl by to zkusit. Neklást

si na sebe ani na žáky zbytečně vysoký

nárok naučit se správně točit filmy,

ale spíš je v tomto věku správně

nasměrovat a pomoct jim objevit vlastní

talent. Je velmi důležité respektovat

jejich skutečné možnosti a schopnosti,

odhalit jejich potřeby a přistupovat

k nim individuálně. Nabídnout žákům

audiovizuální tvorbu jako nástroj

k sebevyjádření. Pak to bude fungovat.

Co k filmové tvorbě potřebuji?

Koncept klasického vyučování na 2. stupni je pro jakoukoli dlouhodobou a soustředěnou uměleckou tvorbu

nevstřícný a komplikovaný. Proto má smysl se propojit ve spolupráci s dalším kolegou. Toto propojení děti bude

více motivovat, téma budou moci nahlédnout v širších souvislostech a pochopí, že film mohou použít jako

nástroj nebo metodu zkoumání světa, problému, jako možnost výpovědi, reflexe. Takovým způsobem je možné

pracovat s filmem v rámci projektů prakticky ve všech předmětech.

Druhá možnost, je otevřít si ve škole povinně volitelný předmět nebo kroužek Filmové tvorby. Dětem se

skutečným zájmem o věc tak škola nabídne možnost proniknout do problematiky audiovize mnohem hlouběji,

učitel bude mít více prostoru k jednotlivým projektům přistupovat individuálně, a především více času pracovat

s dětmi v tvůrčím procesu. Pokud nadšení bude sdílené a elán vydrží, je vhodné si časem doplnit výbavu ateliéru

o alespoň dva fotoaparáty a stativy na tvorbu animovaných filmů, jednoduchá světla a temný koutek na jejich

natáčení. Je dobré mít také alespoň dva stálé počítače s nainstalovaným střihovým programem (například

DaVinci Resolve) a zvukovou bankou, kde je možné filmy kompletovat a archivovat. Časem je možné si pořídit

projektor a plátno a postupně si ve škole vytvořit zázemí pro malé školní studio či filmový klub. Nabídka

filmových kroužků se dá rozšiřovat, pořádat pravidelné projekce s lektorským úvodem, školní minifestivaly.

Vznikne tak vděčné místo, na které se budou děti rády vracet, které se stane jejich ateliérem, klubovnou, azylem.

Učit film

109

filmová projekce filmová analýza kolektivní práce obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla

porozumění principům audiovizuálního sdělení záběrování kreativní práce s digitálními médii

Ukázka struktury vzdělávacího programu pro

děti staršího školního věku

Autor: Lucie Hlavicová

Celková délka: program na 45 minut

Téma: Animovaný film

Úvod: 10 minut – aktivizace žákovy divácké zkušenosti (Tip: Na začátek je vhodné ohledat divácké zkušenosti

jednotlivých žáků. Zeptejte se žáků, zda se sami dívají na animované filmy. Zkuste se zeptat na oblíbené

večerníčky, na které se žáci dívali v dětství, i na filmy, které sledují dnes.)

Uvedení do problematiky: 10 minut

(Tip: Osvětlete, že existují různé typy filmů: animovaný / hraný / dokumentární / experimentální film a pojmenujte rozdíly

mezi nimi. Vysvětlete techniku stop motion animace (vyfotím, pohnu, vyfotím, pohnu). Pro snazší pochopení snímání obrázků lze

také žákům ukázat prekinematografické pomůcky, jako thaumatrop, zoopraxiskop, zoetrop či flipbook.)

Praktická část: 20 minut – tvorba audiovizuálního díla

(Tip: Technikou stop motion animace se pokuste vytvořit se žáky pixilaci z vlastních těl. Postavte fotoaparát na stativ, jeden

žák bude kameraman a bude obsluhovat fotoaparát a ostatní žáci budou simulovat pohyb. Ideální cvičení je například postavy

seřadit do řady, zády k fotoaparátu, a každý z nich bude držet jedno písmeno zvoleného slova. Postupně se budou otáčet. Je

dobré si předem vyzkoušet fázování a koordinaci pohybů jednotlivých žáků. Po každém pohybu se žáci na chvíli zastaví a učitel,

či jeden ze žáků, který bude obsluhovat fotoaparát, jednotlivé fáze vyfotí. Následně se objeví se celé slovo. Využitá technika:

Fotoaparát či mobilní telefon nebo tablet s nainstalovaným programem Stop Motion Studio a stativ.)

Zakončení: 5 minut – shrnutí dosažených znalostí – Spojení výuky s diváckou zkušeností a rodinným prostředím

(Tip: Zkuste se v běžném životě zaměřit na pohyb lidí na ulici. Sledujte, jak jednají, jak se pohybují. Jak se pohybuje starý

člověk? Jak malé dítě? Jak naštvaný člověk? Co všechno o nás pohyb může vyzradit? Na další hodině si o tom, co jste

vysledovali, popovídejte a zkuste si sami na sobě různé typy vypozorovaných pohybů a situací.)

110

filmová projekce filmová analýza kolektivní práce obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla


Co je reklama

Ukázky cvičení, které lze využít pro seznámení žáků s principy

audiovizuální tvorby na druhém stupni ZŠ:

Cílová skupina: 5 - 9. ročník ZŠ, celá třída

Autorka: Martina Voráčková

Anotace: Tato lekce navazuje na základní znalosti a poznatky o reklamě, jejich druzích, smyslu a významu

i vyjadřovacích prostředcích, kterými reklamy s diváky komunikují. Na základě analýzy animované reklamy

z hlediska obsahu a formy (použitých vyjadřovacích prostředků) žáci vymýšlí a realizují pomocí objektové

animace vlastní reklamu. Pracují pouze s jedním předmětem dle vlastního výběru.

Doba trvání: 2 vyučovací hodiny

Prostorové podmínky, technika, materiál, pomůcky: Běžná třída, vybavení pro projekci, technické vybavení

pro animaci (stativ, fotoaparát a počítač s vyhovujícím softwarem, postačí také mobilní zařízení s aplikací Stop

motion Studio). Počet snímacích míst by měl odpovídat počtu skupin, ve kterých žáci pracují.

Ukázky animovaných reklam, např. Jupí, Perte s láskou (Jelen), Kecky melou bez ustání (O2), apod.

Kancelářský papír A4, kreslící potřeby, barevné papíry A3 jako podklad, běžné užitné předměty, plastelína.

Popis cvičení: Společně analyzujeme jednu animovanou reklamu z hlediska obsahu a vyjadřovacích prostředků.

Stanovíme na základě analýzy, co by reklama měla obsahovat (doporučená délka, název výrobku, slogan, vtip..).

Skupiny vyberou jeden předmět denní potřeby, prozkoumají možnosti pohybu předmětu a jeho “vyjadřovací

schopnosti”. Společně pak vymyslí vlastní reklamu. Zásadní je především vtipná pointa, slogan a zajímavý vizuál.

Tuto reklamu naanimují jako prostorovou nebo ploškovou animaci.

Organizace práce:

1. vyučovací hodina:

po úvodu formou brainstormingu shrneme základní informace o reklamě. Společně s celou třídou zhlédneme

vybranou animovanou reklamu a zaměříme se na: délku reklamy, co obsahuje po obsahové stránce (název

výrobku, slogan), jak souvisí obsahová stránka s vizuální a zvukovou (vtip, zajímavý vizuál, trefný dialog), jak je

111

vyrobená (materiál, záběrování, triky, zvuk). Dle počtu dostupných záznamových médií se žáci rozdělí na skupiny

a společně ve skupině vyberou předmět/y, které budou klíčové pro jejich originální reklamu.

Tip: Doporučujeme před samostatnou prací představit principy stop motion animace předmětů a nasměrovat pozornost

na výrazové možnosti vhodných předmětů a jejich možnosti pohybu. Pokud sami nemáte s animací velké zkušenosti, opět

doporučujeme inspiraci v publikaci Jak se naučit animovat v 10 snadných krocích.

Postup tvorby (co si musíme připravit):

Jednoduchý scénář, případně storyboard ( ujasnění si postav, prostředí a záběrování)

Slogan

Postavy a prostředí – výběr předmětu/předmětů, jeho úprava, návrh a výroba dalších postav a potřebných

rekvizit. Je možné nabídnout pro tvorbu prostředí a dalších postav i papíry a plastelínu. Je možné snímat plošně

nebo prostorově, dle charakteru předmětů a vyznění samotné reklamy.

2. vyučovací hodina:

Samotná animace jednotlivých skupin u snímacího místa.

Tip: Doporučujeme předem připomenout princip samotné animace, osvětlit principy práce s dostupnou technikou, úlohu

světla, ostření apod.

Cíle lekce:

Uvědomění si výrazových prostředků audiovizuálního ztvárnění reklamy

Pochopení principů objektové animace

Rozvoj výtvarné kreativity a řemeslné zdatnosti při výrobě doplňkových loutek, pozadí

Rozvoj kreativního myšlení při hledání vhodného sloganu

Schopnost týmové spolupráce

Filmově vzdělávací cíle:

Uvědomění si principů audiovizuálního sdělení

Rozpohybování obrazu pomocí animace

Vyjádření charakteru předmětu pomocí vyjadřovacích prostředků filmu – kompozice, záběr, postava, prostředí,

pohyb a čas

Práce s technikou vhodnou k animaci

Výstupy: Animovaná reklama na vybraný výrobek

112

Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ ve vybraných předmětech vzdělávacích oblastí: Jazyk a jazyková

komunikace, Umění a kultura, Člověk a společnost (průřezová témata mediální výchova, osobnostní a sociální

rozvoj)

Návaznost na RVP:





Žák pracuje samostatně s jednoduchou kamerou (fotoaparátem) a ovládá její (jeho) základní funkce pro svůj

tvůrčí záměr;

Žák uplatňuje jednoduché skladebné postupy a jednoduchý střihový program pro jednoduché filmové vyprávění,

využívá přitom materiál vlastní i zprostředkovaný;

Žák zhodnotí význam základních sdělovacích funkcí a estetických kvalit obrazové i zvukové složky;

Žák přijímá po dohodě s ostatními členy týmu roli v tvůrčím týmu a aktivně ji naplňuje;

Žák slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání – základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové

skutečnosti a její reprodukcí, praktická cvičení s kamerou a fotoaparátem;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – ovládání základních funkcí snímací techniky, vytvoření série záběrů

se záměrem vazby, estetické kvality obrazových prvků záběru a jejich organizace zvuková složka audiovizuálního

výrazu a její hlavní elementy tvůrčí syntéza obrazové a zvukové složky;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností – navazující skladebná cvičení – orientace při

vytváření časoprostorových vztahů v řazení záběrů;

Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (ve filmové a audiovizuální, mediální, občanské výchově), střední

odborné školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity.

Doporučení: Je možné zpětnou vazbu v další části zaměřit i na technické dovednosti.

113

Ukázka práce s reklamou na nápoj Jupí:

Délka reklamy 30 s

(z jakých částí se skládá obrazová a zvuková stránka videa?)

První záběr ukazuje název výrobku. Ten

je vytvořen z objektů, které se vztahují

k obsahu reklamy (evokuje prostředí lesa

a zimního období - chvojí, bílý poprašek).

Druhý záběr – vidíme celé prostředí,

kde se reklama odehrává. V prostředí

lesa se objevují postavy. Ty výtvarným

ztvárněním (dědeček s Mrazilkou

a saněmi) a hlavně dialogy odkazují na

jiné velmi dobře známé umělecké dílo

(pohádka Mrazík).

114

V dalších záběrech se střídají detaily a celky (záběry, ve kterých vidíme

postavy více zblízka, se záběry, kde jsou postavy vidět v kontextu celého

prostředí). Detaily slouží k nasměrování divákovy pozornosti k jednotlivým

postavám. Všímáme si z jakých materiálů jsou vyrobené. Materiál na

výrobu jednotlivých postav odkazuje ke složení výrobku sirupu Jupí

(citrusové ovoce – pomeranč, koření- hřebíček skořice, cukr..).

Detailní záběry také vedou pozornost k akci, posunu v ději – rozmražení

pomocí kousku skořice a proměnu kuličky v krásnou „Marfušku“.

Vizuální odkaz k pohádce Mrazík vtipně doplňuje dialog:

„Je ti teplo kuličko?“

„Copak seš slepej dědku? Zmrzla jsem na dřeň a necítím ruce ani nohy!“

„Už ti brzy bude tepleji. Jen co si vezmu svoji teplilku.“

„Hahaha“

„Už je ti teplo?“

„No to je dost, Hřebíčku“

Závěrečný záběr představuje samotný

výrobek a to jak v podobě prodejní, tak

v podobě užitné. Je doprovázen vtipným

sloganem:

Když se spojí pomeranč s hřebíčkem

a skořicí, zima si ani neškrtne!

115

kolektivní práce dílčí aktivita před natáčením filmu obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla


Rozhovor s druhým



Cíle aktivity: Rozvíjet komunikační dovednosti a schopnost klást otevřené otázky. Projevit kreativitu a spolupráci

a zlepšit kompetence pro natáčení vlastních filmů.

Anotace: V této aktivitě se žáci učí umění vést rozhovor a klást otevřené otázky. Co je podnětná otázka?

Jak představit jiného člověka jeho slovy? Ve dvojicích žáci tvoří krátké medailonky a zlepšují se v režijních

a technologických schopnostech (včetně pochopení významu střihu v kameře a významu kvalitní audio stopy).

Žáci projevují kreativitu a spolupráci při využívání přirozeného prostředí a tvorby situací. Na konci aktivity si

společně zhodnotí svá videa podle obsahu i formy.

Popis cvičení: Žáci jsou učitelem rozdělení do dvojic. V tomto případě je dobré rozdělit dvojice losem či jinou

metodou náhody tak, aby spolu nepracovaly primárně kamarádské dvojice. Učitel uvede téma, ve kterém vysvětlí

či nechá žáky přijít na princip otevřených otázek (takových na které nelze odpovědět jen ano či ne). Může vyzvat

žáky, aby si vyzkoušeli možné varianty. Zadá úkol a upozorní na úskalí natáčení zvuku přímo z nahrávacího

zařízení. Žáci se rozmístí ve dvojicích dle svého uvážení po budově školy maximálně na 10 minut a každý na

vlastní fotoaparát, kameru či mobilní telefon natočí tři záběry, kde záběr znamená otázku a odpověď. Záběry by

žáci neměli posléze editovat a měli by stříhat ve svém zařízení. Zadání otázek si může připravit vyučující předem,

vymyslet je s žáky a nebo nechat zcela na nich. Určí hranici například dvou minut celkového materiálu a vyzve

žáky, aby pracovali kreativně s prostředím, situací i otázkami. Je možné zadat i možnost zobrazit v prvním záběru

spolužáka v záběru beze slov.

Poté každý pustí svůj výstup (je nutné mít připravenou workflow pro přenos dat či možnost streamování na plátno

a přestávku během které přenos proběhne). Následuje diskuze mezi žáky.

Získané zkušenosti: Žáci se učí umění vést rozhovor a klást otevřené otázky. Zlepšují své režijní a technologické

schopnosti.

Celková doba trvání: Aktivita trvá 70–90 minut. Je vhodné ji rozdělit do dvou učebních bloků, v mezičase dojde

k sběru materiálu.

116

Výstupy: krátké autorské audiovizuální dílo v celkové délce cca 2 minuty

Materiál a pomůcky: mobilní telefony žáků, projektor


Prostorové podmínky: třída či venkovní prostory s možností sezení

Požadované předchozí zkušenosti: schopnost natáčet na vlastní AV zařízení a schopnost exportovat natočený

materiál a sdílet ho s učitelem

Návaznost na RVP:




praktických cvičeních a námětech

Žák pracuje samostatně s jednoduchou kamerou (fotoaparátem) a ovládá její (jeho) základní funkce pro svůj tvůrčí záměr;





Žák slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové







Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (ve filmové a audiovizuální, mediální, občanské výchově), střední odborné

školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity.

Doporučení: Je možné zpětnou vazbu v další části zaměřit i na technické dovednosti.

117

kolektivní práce dílčí aktivita před natáčením filmu porozumění principům audiovizuálního sdělení záběrování

obsluha digitálních médií kreativní práce s digitálními médii

Záběrování v akci



Cíle aktivity: Porozumění funkci velikosti záběrů v audiovizuálním vyprávění a jejich vlivu na diváka. Získání

praktické zkušenosti s obsluhou kamery. Rozvíjení dovednosti herectví.

Anotace: Uvědomění si, že film je složen ze záběrů, které mají různé velikosti, je základem pro pochopení

filmového jazyka. Každá z velikostí má svou funkci, vyvolává v divákovi jiné emoce, dává jiné informace

o postavách, prostředích či ději. V následujícím cvičení si aktivně žákyně a žáci tyto velikosti vyzkouší a společně

přicházejí na jejich významy. Zapojují se tak do procesu tvorby filmového obrazu a experimentují s různými

velikostmi, úhly a kompozicemi záběrů.

Popis cvičení: Učitel vysvětlí žákům základní pojmy o velikostech a úhlech záběrů a ukáže jim na plátně názorné

příklady fotografií z filmů představující druhy záběrů. Poté zapojí kameru do projektoru, tak aby zobrazoval živou

projekci. Jeden žák se stává kameramanem, další je pozván jako herec. Učitel zadá první z velikostí záběru,

kterou žák za kamerou má zakomponovat. Ostatní v roli diváků hodnotí, jak na ně záběr působí a jaký účel může

ve filmu mít. Učitel je motivuje k vymýšlení dalších možných příkladů, kde by nebyla před kamerou osoba.

S každým dalším druhem záběru se střídá žák v roli kameramana a herce. Na konci aktivity učitel shrne hlavní

poznatky o filmových záběrech a jejich funkci pro vypravování příběhu.

Získané dovednosti: Žáci se naučí rozumět tomu, čím je ovlivněno jejich vnímání filmu a této znalosti budou

moci využívat i ve své audiovizuální tvorbě. Naučí se používat na kameře zoomování, zaostřování, přerámovávání

a vnímat sebe samotného jako postavu na plátně. Ve skupině dochází k rozvoj kritického myšlení a analytických

schopností při hodnocení filmových záběrů a jejich účinku na diváka a komunikačních a prezentačních

dovedností při prezentaci vlastních záběrů a poskytování zpětné vazby ostatním.

Celková doba trvání: Aktivita trvá asi 30–45 minut.

Příprava: Příprava vhodné prezentace ukázek či fotografií, demonstrujících velikosti záběrů. Zkouška propojení

kamery s projektorem.

118

Materiál a pomůcky: kamera a její živé propojení s projektorem


Prostorové podmínky: vyučovací třída či volný prostor, projektor


Návaznost na RVP:






tvůrčí záměr;





Žák slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře;

Učivo:






Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (ve filmové a audiovizuální výchově), střední odborné školy, základní

umělecké školy, volnočasové aktivity.

Tip: Následně lze toto cvičení zadat i jako fotografické cvičení ve dvojicích. Zde je ale potřeba již znát funkci velikostí záběrů.

119

kolektivní práce dílčí aktivita před natáčením filmu obsluha digitálních médií porozumění principům

audiovizuálního sdělení záběrování kreativní práce s digitálními médii vyprávění příběhu

Typologie filmových záběrů

Autor: Jiří Hruška

Cílová skupina: žáci ZŠ, SŠ

Cíle aktivity: žáci si osvojí základy filmové teorie – poznají několik typů filmových záběrů (celek, polocelek,

detail) a v praxi si vyzkoušejí, jak je možné kombinací různých záběrů vyprávět „mikropříběh“, nastolit atmosféru,

emoci, vyvolat napětí, očekávání či jiný druh diváckého zážitku.

Anotace: Nezáživnou filmovou teorii (typologii záběrů) si lze zábavně osvojit prostřednictvím aktivity „mimo

lavici“, která dá účastníkům cvičení jasnou informaci o tom, jaký záběr je vhodný pro vyvolání určitého

autorského záměru.

Získané dovednosti: kompetence k práci v týmu, technické dovednosti spojené s prací se záznamovým

zařízením (nejčastěji mobilní telefon), sdílení obsahu prostřednictvím digitálních médií

Výstupy: zápis základních informací k tématu, který vznikne přepisem dat zveřejněných ve vzdělávacím videu;

série krátkých záběrů či fotografií dokumentujících žákovskou aktivitu

Celková doba trvání: 40 min, trvání lze přizpůsobit možnostem třídy, chodeb, školy či venkovního prostoru – žáci

mohou podle časových možností pracovat ve třídě i mimo ni

Příprava: link na vzdělávací video (např. kurz filmové teorie Khanovy akademie), platforma pro sdílení

natočeného / nafoceného materiálu (Microsoft Teams, Google Classroom, Moodle apod.)

Realizace:

Organizace aktivity:

1–8 min / učitel vysvětlí cíl hodiny, na vzdělávacím videu (trvá cca 5 min) prezentuje typologii záběrů a jejich

funkční využití ve filmu, video zastavuje a jednotlivé záběry komentuje, dovysvětlí jejich účinek na diváka, žáci

si tři základní typy záběrů s charakteristikami poznačí do sešitů, pak jsou vyzváni, aby se pokusili natočením /

nafocením tří záběrů / kratičkých scének zaznamenat „mikropříběh“, atmosféru či emoci spojenou s natáčenými

postavami či prostředím.

120

10–20 min / Pracují ve dvojicích či trojicích. Pohybují se ve třídě, případně i mimo ni. Po cca 10 minutách se

vracejí do třídy s výsledkem svých pokusů

20–25 min / nasdílí do otevřené digitální platformy a pomocí dataprojektoru, TV, monitoru prezentují ostatním

(někteří mohou sdílet ve chvíli, kdy už jiní prezentují).

25–40 min / Následuje diskuse a vrstevnické hodnocení úspěšnosti žákovských pokusů / zejména se

vyzdvihnou pozitivní rysy, nedostatky slouží jako motivace k úvaze, jak by to šlo udělat lépe.

Materiál a pomůcky: přístroj k foto / video záznamu (mobilní telefon)

Prostorové podmínky: třída, interiér školy (chodba, výtah, šatna, foyer...), exteriér školy (dvorek, zahrada, altán,

odpočinková zóna...)


Doporučení pro začlenění do výuky: Ideální je teoretické výklady prokládat praktickými cvičeními. Vhodné je to

v rámci tématu Teorie filmu.

Obdobná cvičení lze použít i na získání dovedností v oblasti filmového střihu.

Učitel motivuje k samostatné činnosti žáků. Výsledek pobaví všechny.

Návaznost na RVP:





Žák při tvůrčí práci a experimentování využívá základy zrakového vnímání (doznívání a nedokonalosti) pro vznik

iluze pohybu;


tvůrčí záměr;





121

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů,

vizuální hry s těmito prvky pro vytváření iluze pohybu; - základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové


Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice, úhel pohledu),

jejich význam ve vztahu k zobrazovanému obsahu; - vytvoření série záběrů se záměrem vazby;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - navazující skladebná cvičení – orientace při


RVP pro gymnázia:


Žák pracuje tvořivě se snímací technikou a uplatňuje vlastní názor při vytváření obrazových prvků bez používání

automatických funkcí;

Žák využívá systém audiovizuálních výrazových prostředků v jeho jednotě i druhové a žánrové pestrosti;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – práce s kamerou a fotoaparátem manuálním ovládáním základních

funkcí v zájmu vyjádření autorského záměru, s úplným nebo částečným vyloučením automatického nastavení;

122

Ukázka studentských prací

123

3.5 Učit filmy na středních školách

a gymnáziích?

Čím starší žáci jsou, tím častěji se potýkají s různými nástrahami dospívání, hledáním

identity, vlastního názoru na okolní svět i na sebe sama. Zpravidla bývá v období puberty

komplikovanější přístup k nim, pro učitele je náročnější žáky zaujmout, získat si jejich

pozornost, nadchnout je a nechat rozvinout jejich kreativitu. Právě v tomto věku je skutečně

důležité přistupovat ke každému žákovi individuálně a s respektem reagovat na jeho

potřeby. Pokud se učiteli podaří odhalit žákův potenciál, měl by ho využít. Film je nástroj

poznávání světa, jazyk, kterým se dá mluvit, způsob, jak se dá nahlížet na svět. Je to hra

a metoda objevování, ve které platí jistá pravidla, zároveň ji ale lze používat velmi osobitým

způsobem.

Filmová a audiovizuální výchova se vyučuje také na středních školách

všeobecného zaměření a gymnáziích. Ani v této oblasti se však stále

nejedná o předmět, který by již byl plně etablován. Stále jde spíše

o ojedinělé aktivity pedagogů, kteří mají o tuto oblast vzdělávání sami

zájem a na školách prosazují individuální snahy o začlenění oboru do

vzdělávání. Přístupy k výuce a poměr praktické a teoretické výuky se

taktéž liší, stejně jako způsoby začleňování filmu do výuky. Na některých

školách se využívá projektových dní, pravidelných společných projekcí,

zakládají se studentské filmové kluby apod.

Vzdělávání v oblasti filmové/

audiovizuální výchovy na gymnáziích se

blíže věnuje prof. Mgr. Rudolf Adler, který

zpracoval skripta s názvem Audiovizuální

a filmový výchova ve vyučování. Zde

jsou velmi podrobně rozepsány možné

přístupy k výuce, metody a cvičení

vhodná pro objasnění principů

filmové řeči a práce s audiovizuálními

záznamovými médii. Jedná se

o komplexní a přehlednou publikaci,

která rozhodně stojí za pozornost.

124 3.5 Učit filmy na středních školách a gymnáziích?

„Gymnaziální vzdělávání by mělo přinést možnost individuální

tvůrčí reflexe v rozsáhlejších a náročnějších audiovizuálních tvarech

a formách. Při vytváření těchto prací posilovat vědomí důležitosti

a schopnosti komunikace a práce v týmu. Seznámit s jednotlivými druhy

audiovize (dokument, fabulace, výtvarno) a se základními filmovými

žánry. Cíleně podporovat zájem a individuální směřování jednotlivců

v tomto ohledu. Vhodnými odkazy poukazovat na vzájemné vazby

a průniky různých druhů umělecké tvorby, a motivovat tím hlubší zájem

o ně. V soustavnějších projekcích by se žáci měli setkat s výběrem

podstatných filmových děl minulosti i současnosti. Měli by rozpoznat

a reflektovat jejich hodnoty. V diskuzi je analyzovat, zaujmout názor

a argumenty ho obhájit (cíl: rozpoznat umělecké dílo).“ 15

15 ADLER, Rudolf: Audiovizuální a filmový výchova ve vyučování. Gymnázium a hudební škola hl. města Prahy,

ZUŠ ve spolupráci s PORTEDO o.p.s., Praha, s.10. .

Učit film

125

dílčí aktivita před natáčením filmu začlenění filmu do různých předmětů ZŠ vyprávění příběhu práce se zvukovou

složkou díla porozumění principům audiovizuálního sdělení dílčí aktivita před natáčením filmu

Obsah sdělení

Ukázka cvičení, skrze které se žáci učí porozumět obsahu sdělení.

Cvičení osvětluje principy práce s dokumentárním záznamem.

Cílová skupina: žáci od 10 let (dle obtížnosti textu)

Autorka: Lucie Hlavicová

Anotace: Příběh je základním stavebním kamenem filmových děl. Dokumentární filmy pracují se záznamy

autentických příběhů a výpověďmi skutečných lidí. Prostřednictvím následujícího cvičení se žáci naučí pracovat

s příběhem, vybírat podstatné momenty vyprávění, vyzkouší si jak lze manipulovat sdělením a z předkládaných

materiálů sestaví konkrétní příběh či scénu.

Popis cvičení: Žáci dostanou za úkol si poslechnout audionahrávku a tu slovo od slova přepíší (popřípadě jim

lze předložit již hotový přepis). Následně bude jejich úkolem ve skupinách debatovat nad konkrétním příběhem

a tím, co z uvedeného textu je skutečně podstatné, co je pro posluchače zavádějící. Poté z konkrétních přepisů

nahrávek pomocí zvýraznění řezem, velikostí či zvýrazňovačem vyberou ty nejpodstatnější momenty a seskládají

výsledný příběh. Je možné kombinovat i více nahrávek mezi sebou, a nastínit tak žákům, jak pracuje skutečný

střihač s audiovizuálním materiálem.

Cíle aktivity: porozumění psanému a mluvenému textu, výstavba příběhu, pochopení hranice mezi hraným

a dokumentárním filmem, a také odzkoušení si principů střihu dokumentárních záznamů

Získané dovednosti: schopnost porozumění textu a zkušenost s výstavbou příběhu

Výstupy: zpracovaný text

Celková doba trvání: 45–90 minut (dle časových možností přizpůsobujeme délku a obsah audiovizuální

nahrávky)

Příprava: získání vhodného audio záznamu, případně i jeho přepisu (doporučuji nalézt v archivu Paměti národa –

pametnaroda.cz, případně využít audio záznamy státníků či politiků apod.)

Organizace aktivity: skupinová práce

126

Materiál a pomůcky: počítač či tablet s textovým editorem, případně vytištěný text na papíře a zvýrazňovač

a nůžky

Organizace práce: žáci si poslechnou audiozáznam, následně jej převedou do textové podoby. Debatují nad

obsahem záznamu, postavami, historickým obdobím, zápletkou apod. Následně vybírají z textu zásadní

momenty, které zvýrazňují, a posléze tyto vybrané pasáže skládají do výsledného tvaru.


Požadované předchozí zkušenosti: čtení a psaní textu

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat s textem, stavbou příběhu, porozumí rozdílům mezi způsoby

vyprávění v oblasti fikce a dokumentu.

Doporučení pro začlenění do výuky: ZŠ (ať už ve filmové a audiovizuální výchově, taktéž lze využít v rámci

českého jazyka a literatury či dějepisu, ale dle volby charakteru audionahrávky lze cvičení začlenit například i do

výuky občanské výchovy apod.), střední odborné školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity.

Obecná východiska programu: Žáci dostanou k dispozici úryvek rozhovoru, se kterým mohou nakládat jako

skuteční střihači dokumentárního filmu. Cílem cvičení je vybrat takové pasáže rozhovoru, aby divák či posluchač

příběh snadno pochopil. Je však také možné vyzkoušet si záměrnou manipulaci a cíleně přeskládat úryvky

rozhovoru tak, aby příběh vyzněl i zcela jinak, než pamětník zamýšlel.

Doporučení: Je vhodné vybírat audionahrávky srozumitelné věku a zkušenostem konkrétních žáků a také ty

nahrávky, které jsou pro děti zajímavé a skýtají možnost vystavění dramatického oblouku. Zároveň je vhodné

vybírat takové příběhy, prostřednictvím kterých lze rozvést živou debatu například i o uvedeném historickém

období, postavách apod.

Návaznost na RVP:


Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů,

situací a jejich slovní a písemná reflexe;

127

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - zvuková složka audiovizuálního výrazu a její hlavní elementy;

RVP pro gymnázia:

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - příběh, situace, motiv, jednání, popis a vyprávění; -

postava, charakter a typ;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - filmová řeč, její podoby a užití v současném

multimediálním prostoru;

Tip: Je vhodné žáky motivovat například vhodným úryvkem, skrze který rozvedete živou debatu, o jaký příběh, historické

období či událost by se mohlo jednat, případně kdo by mohl být hlavní postavou příběhu. Například níže z uvedené citace

z rozhovoru může v různých situacích vyznívat hlavní postava jako hrdinka, v jiných jako záporná postava. Debatujte se žáky,

proč tomu tak je.

„Byla jsem ohromná zlodějka. Od maminky jsem měla podprsenku, a jelikož jsem ještě neměla

prsa, tak jsem do ní dávala zelí. Nosily jsme takové blůzičky s podebranými rukávky, do kterých

jsme dávaly jablka. Nebyla pod tím vidět... Také jsme nosily takové sáčky přišpendlené mezi

nohama, ve kterých jsme měly různé věci: Mrkev, špenát, cokoliv.“

128

Ukázka zpracování příběhu Evy Erbenové, roz. Löwidtové 1

Zpracováno se skupinou žákyň brněnského gymnázia v rámci projektového dne, 10 . 5. 2022.

1 https://www.pametnaroda.cz/cs/erbenova-roz-lowidtova-eva-1930

„Antisemitismus jsme nepoznali nikdy, já nikdy - ve škole ani na ulici. Nikdy, nikdy. Nevím, jak rodiče, ale myslím, že taky

ne. O emigraci se začalo uvažovat v roce 1939, když přišel Winton. Tenkrát maminka

byla v hotelu Jalta a nechala mě tam zapsat. Jak jsem se to všechno dověděla? Najednou byl

nějaký malý kufříček v pokoji, maminka tam dávala ručníky, prádlo moje a povídá:

‚Možná že pojedeš do Londýna.‘ Protože já jsem se ptala, kam jedeme. Teď mi řekla, že mě zapsala, a

já jsem začala hrozně plakat. Vzpomínám si na tu větu, která není moc pěkná, ale já jsem tehdy

řekla: ‚Já budu jíst s vámi dřevo a nikam nepojedu.‘“

„Tak jsme jeli tři dny, protože pořád se bombardovalo, pořád vlak stál. Přes Drážďany a tak dále. Když

jsme dojeli do Osvědčína za tři dny a ženy se dívaly těmi škvírami ven, tak maminka řekla: ‚Tady

nezůstaneme, to je nějaký trestanecký lágr. Samí psi, biče, psi...‘ Vtom se roztrhly

dveře a vletěli dovnitř ti náckové a vykopali nás ven. To už všechno potom bylo traumatické,

šílené. Těžký vzduch, člověk se ani nemohl nadechnout, prach, popel, oheň, psi,

štěkot, křičení, německé štěkání a věčné befely jejich. Potom průvod, Mengele,

nahota, svlékání se, koupání se, hadry, ostříhali nás a tak dále. Najednou ta neměla dítě, ta

neměla maminku, ten byl sám... Potom cesta do těch baráků, dnes každý ví, co byla Osvětim, jak to vypadalo.

Když jsme přišli tam, tak každý dostal deku, takovou vojenskou, která taky byla

mokrá. Všechno bylo mokré, v říjnu, kdy už je zima.“

„Když nám řekli, že jediná cesta z Osvědčína je komínem, měli jsme za to, že ti lidé jsou trošku blázni. Na začátku

jsme si mysleli, že Osvědčín je továrna, kde muži pracují. Mysleli jsme, že jdeme do

lágru, kde potkáme tatínka. Dlouho jsem nevěděla... A víte, já jsem to věděla i nevěděla. Dneska se lidé

hodně zabývají tím, jak reaguje lidská psýché a jak to zpracovává. Protože lidé, kteří si tohle uvědomili, a viděli, co se

skutečně děje, nemohli žít.“

„Maminka mi řekla, že umře, abych řekla tatínkovi. V tom okamžiku přišla Němka a donesla

chleba. Měla zástěru, lavór, v něm kusy chleba, který všem házela. Hodila mně a hodila mamince. Maminka

v ten moment zemřela. Já jsem vzala oba chleby a držela maminku, která mi stydla

v rukou. Pořád jsem na ni mluvila a nechtěla jsem uvěřit, že je mrtvá. V tom okamžiku

přišla Goldi [Evina maďarská kamarádka, pozn. editora] a začala na mě mluvit maďarsky: ‚Neplač, neplač!’ Ale já jsem

ani neplakala, prostě jsem to nepřijmula. Ne, maminka neumřela.“

Ukázka kombinace více úryvků rozhovorů. Barevně

je odlišen text z různých ukázek. Toto cvičení

je přípravou na audiovizuální střihovou skladbu.

„Způsob vlastní záchrany se stal čistě náhodou. Potom, co maminka

umřela, já jsem byla tak zničená a sama už tak dokonale

mrtvá, apatická, vážila jsem třicet kilo, já už jsem ani

neuměla jíst. Každý den jsme šli dvacetpět až třicet

kilometrů pěšky. Bylo mnoho lidí, kteří už nemohli jít

dál a prostě se posadili a řekli: ‚Konec, já nemůžu.‘ Ti

byli zastřeleni. Přímo před námi. Spali jsme ve stodole,

kterou jsme po cestě našli. Obyčejní Němci nebo Poláci museli dát

stodolu k dispozici. A do ní nás narvali. Bylo to tam šílené. Tma, hladoví

a mokří lidé, kteří potřebovali na toaletu. Hrůza. Každý chtěl

místo, které ale nebylo. Hodně lidí se umačkalo a umřelo.

Na tu noc, už nás bylo taky málo, tak nás zavřeli do nějaké stodoly.

V té stodole mně byla pořád jenom zima. To je taky úkaz, že člověk se chýlí

ke konci, když je pořád zima. V té stodole byla kráva, v rohu tam

stála, opuštěná, a bylo tam teplo. Lidi se vždycky nějak hádají

– to místo je lepší, to místo je lepší, vždycky byl chaos. Já jsem za tou

kravičkou hezky šla a tam jsem se uvelebila a usnula.

Když jsem se probudila, tak už tam nikdo nebyl. Zbyla

jsem sama. Takže já vůbec nemám žádný... já jsem to neplánovala, nevěděla,

to nebyla moje moudrost, to se stalo, tak to bylo.“

Tip: Pokud by žáky práce s historickými materiály a

pamětníky zaujala, je možné se přihlásit do projektu

Příběhy našich sousedů 1 .

1 https://www.pribehynasichsousedu.cz/

Dostupné na pametnaroda.cz

129

Další tipy na hledání

námětu a psaní scénáře

Jak už bylo zmíněno v kapitole Hledání námětu

a psaní scénáře s dětmi na ZŠ, kde jsme se věnovali

práci s nejmenšími dětmi, zásadním stavebním

kamenem při tvorbě filmu je jako u dětí mladších

i u žáků starších tvorba scénáře. Před každým

natáčením je zásadní vymyslet, co se vlastně bude

natáčet. Kde takový příběh ale vzít? Možností se nabízí

mnoho. Vycházet lze z adaptací klasických literárních

textů, ale například i z novinových článků, vlastních

zážitků, existujících literárních textů, historických

událostí apod. Ať už se žáci rozhodnou nalézt svůj

příběh kdekoli, důležité je udržet základní strukturu

příběhu:– začátek – prostředek – konec. Zní to možná

sice trochu banálně, ale pokud se základní stavbu

příběhu podaří dodržet, je úspěch takřka zaručen.

Je také vhodné promyslet, jakým způsobem bude

příběh divákům vyprávěn. Půjde o lineární vyprávění,

kdy se příběh odvíjí postupně? Budou se paralelně na

dvou místech odvíjet různé příběhy? Nebo bude příběh

vyprávěn retrospektivně, tedy od konce na začátek?

Žáci mají následně za úkol společně vymyslet, jak

se hlavní postavy jmenují, jaké mají zájmy, jaké

mají vlastnosti, jaký je jejich osobní život. Mají děti,

manžela/ku? Co nejhoršího v životě udělaly?

Tip: Inspirujte se v knize Objev svůj talent. Bratři McLeodovi,

Brno, Edika 2018.

Následně se pokuste postavit příběh tak, aby splňoval

základní strukturu, tedy měl již zmíněný začátek

– prostředek – konec, neboli ve filmovém jazyce

expozici – konfrontaci – rozuzlení. Pro starší žáky je

možné vyzkoušet příběh vystavět i s body obratu a tzv.

midpointem:

Základní stavba příběhu:

Tip na cvičení:

Je možné žákům připravit kartičky s různými typy postav,

různými druhy prostředí a například i žánry. Tyto kartičky

žákům zamíchat, schovat do klobouku a nechat žáky vybrat si

například dvě postavy, které budou hlavními hrdiny, prostředí,

kde se příběh bude odehrávat, a žánr.


Ukázka stavby příběhu s vyznačenými body obratu

a midpointem:

16

Expozice je úvodní pasáž filmu, kde jsou divákovi představeny základní informace o ději

a postavách, které hrají klíčovou roli v příběhu.

1. bodem obratu v příběhu rozumíme situaci, kdy jsou postavy postaveny před nějaký

zásadní problém, který musí řešit.

Konfrontace se vztahuje na scénu nebo situaci, kdy jsou postavy filmu vystaveny konfliktu

a která je často klíčovým momentem v ději. Konfrontace může být verbální nebo fyzická

a má za úkol přinést napětí a vyvolat emoce u diváků. Konfrontace ve filmu může být mezi

dvěma postavami nebo mezi postavou a okolním prostředím.

Za midpoint je označována situace, kdy je příběh v nejvyostřenějším momentu řešení.

2. bodem obratu označujeme situaci, kdy postavy dojdou k určitému řešení zápletky.

Rozuzlení ve filmu je fáze, kdy se všechny důležité momenty děje uzavírají a vrcholí. Cílem

je poskytnout divákům uspokojivé a celistvé ukončení příběhu. Během této fáze mohou být

odhalena tajemství, odkryta motivace postav a vyřešeny konflikty.

16 DIAS, Jan: Struktura filmového vyprávění. Zlín, Univerzita Tomáše Bati, Fakulta multimediálních komunikací (bakalářská práce) 2012.

Učit film

131

Tip: Také je možné zadat žákům při tvorbě příběhu klíčovou rekvizitu nebo téma.

Možností, jak žáky motivovat k vlastní tvorbě, je řada. Obecně však platí, že čím

více se učiteli podaří nastavit žákům dostatečné limity, které je zároveň inspirují

a nesvazují moc, tím snáze žáci příběh vymyslí.

!Poznámka: Je vhodné tyto aktivity

variovat dle potřeb jednotlivých žáků,

jejich věku, zkušeností a znalostí. Tak,

aby byli schopni zadání splnit, a vytvořit

tak příběh, se kterým se ztotožní.

Tipy na vhodnou literaturu

Syd Filed, Jak napsat dobrý scénář. Rybka, 2007.

Linda Aronson, Scénář pro 21. století. AMU, 2015.

Velmi vhodnou aktivitou je společné představení námětů – tzv. pitching,

kde si žáci vzájemně v pár minutách odprezentují své náměty a odpoví

na následující otázky: O čem film bude? Jakou techniku pro tvorbu filmu

použijí? Jak bude probíhat natáčení? Jaká bude předpokládaná stopáž?

Kdo jsou diváci, kterým je film určen? Vzájemně si své náměty mohou

komentovat, doptávat se na podrobnosti a nejasnosti, a pomoci si tak

s ujasněním všech možných problémů, se kterými by se mohli během

natáčení setkat.

Poté, co žáci vymyslí a napíšou námět, je zcela nezbytné vytvořit

storyboard a připravit se na natáčení tak, aby všichni žáci věděli, co mají

dělat.

Tip na aktivitu: Můžete si zahrát také

na producenta a režiséra, který mu námět

prezentuje. Děti ve třídě mohou být

hollywoodští producenti s neomezeným

rozpočtem a společně se mohou

rozhodnout, zda daný film finančně

podpoří a kolik peněz na něj alokují.

Podpoří film milionem dolarů? Nebo

nedají na jeho výrobu ani halíř?


3.6 Jak tvořit filmy v oblasti

středního odborného vzdělávání?

Střední odborné školy

Výuka filmové, audiovizuální a multimediální tvorby

je na SOŠ koncipována jako obor výtvarný a odborný.

Pro přijetí musí žák absolvovat talentovou zkoušku,

ve které musí splnit předpoklady pro zvolené

studium. Na žáky je kladen větší nárok v oblasti

kreativity a samostatné tvůrčí činnosti, žáci by také

měli dosáhnout vyšší úrovně mediální a filmové

gramotnosti než studenti všeobecného studia.

Odborná výuka obsahuje jak odborné předměty

teoretického charakteru, tak se zaměřuje přímo na

praktickou tvorbu. Vzdělávání v těchto předmětech

probíhá především formou blokové výuky a zahrnuje

teoretickou i praktickou část. Výuka praktických

předmětů je zpravidla postavena na velké míře

samostatné práce. Forma pojetí výuky se na

jednotlivých školách výrazně liší, stejně tak názvy

jednotlivých studijních zaměření. Každá škola má

zpracované vlastní školní vzdělávací plány (ŠVP)

a je v kompetencích jednotlivých institucí zvolit

název vzdělávacího oboru dle vlastního uvážení.

Zaměření na jednotlivé druhy filmu (animovaný, hraný

či dokumentární) se liší dle zaměření jednotlivých

oborů, směřování samotných škol a preferencí vedení

oboru. Pedagogové žáky cíleně podporují v jejich

individuálních tvůrčích projevech a připravují je

pro vlastní tvůrčí kariéru, případně pro studium na

vysokých odborných školách a univerzitách filmového

zaměření.

V oblasti středního odborného vzdělávání a také základního uměleckého vzdělávání

se užívá termínu multimediální tvorba, který definuje širší oblast než pouze samotnou

filmovou a audiovizuální tvorbu a žáci se tak v rámci výuky často seznamují se rozsáhlejším

spektrem digitálních médií, jako například grafický design, objektový design, animovaná

tvorba, digitální fotografie a tvorba a správa webových stránek.

Učit film

133

V Rámcově vzdělávacím plánu oboru Multimediální tvorba je uplatnění absolventů definováno následovně:

„Absolventi se mohou uplatnit při produkci multimediální tvorby, počítačových her, počítačové animace, statické

i animované prostorové reality, filmových klipů, webových stránek, tiskových materiálů, multimediálních

výukových prezentacích apod. Možnými uplatněními absolventů jsou grafik, pomocný kameraman, specialista

primárního videozáznamu, vrchní osvětlovač, švenkr, snímač triků, promítač, režisér, asistent režie, inspicient,

zvukař, mistr zvuku, osvětlovač, mistr osvětlení, specialista videozáznamu, produkční, programový a kulturně

výchovný pracovník atd. 17 “

S jakou technikou žáci

pracují?

Technické vybavení, které mají žáci a pedagogové

k dispozici, se odvíjí především od finančních možností

daných institucí. Na situaci se přímo odráží, zda se

jedná o školy soukromé či státní, případně zda škola

čerpá další finanční podporu například z grantů apod.

Nelze tvrdit, že by technické vybavení přímo určovalo

kvalitu výuky, jelikož technické parametry obrazového

i zvukového záznamu jsou díky dynamickému vývoji

digitálních médií každým rokem srovnatelnější

s nákladnějším profesionálním zařízením (v současné

chvíli už lze pořídit velmi kvalitní obrazový a zvukový

záznam i na mobilní telefon, čímž se požadavky na

technické vybavení škol výrazně snižují).

Pokud instituce nedisponují nákladným vybavením,

je vhodná taktika zvolit techniku pro studenty co

nejvíce dostupnou, uživatelsky přívětivou, nenáročnou

na obsluhu a datový tok při postprodukci. Nejčastěji

lze využívat digitální zrcadlovky s možností

audiovizuálního záznamu a externí mikrofony či

diktafony, případně je pro záznam obrazu a zvuku

využíváno mobilních telefonů či tabletů. Využívání

široce dostupných záznamových médií je vhodné

především proto, aby žáci v praxi i své volné tvorbě

nebyli odkázáni na vybavení, které si nemohou dovolit

pořídit či zapůjčit, ale byli schopni sami pracovat

s vlastními možnostmi.

Z průzkumu na školách vyplynul jako největší problém

především nedostatek výkonných počítačů a na datový

tok i finančně náročný střihový a postprodukční

software, kvůli čemuž mají žáci problém audiovizuální

obsah postprodukčně zpracovat v plné kvalitě. Žáci

však pro svou tvorbu mohou využívat i volně dostupné

střihové programy, určené pro střih audiovizuálního

záznamu, jako například Movie maker, iMovie,

případně DaVinci Resolve.

Pokud jsou žáci dostatečně motivováni pro svou

vlastní tvorbu, pak je neodradí ani nedostatek

technického vybavení. Opět je vhodné na začátku

zhodnotit možnosti a vybavení školy i žáků samotných

a dle těchto zjištění zvolit vhodný přístup k výuce.

17 RVP 82–41–M/17 – Multimediální tvorba. Dostupné online:

134 3.6 Jak tvořit filmy v oblasti středního odborného vzdělávání?

Mají-li žáci doma dostatečně výkonné počítače

s potřebným softwarem, není problém se věnovat

v rámci výuky například tvorbě scénáře, storyboardu

a žáci pak mohou náročnější postprodukční či

animační práce vykonat v rámci svého volného času

v domácím prostředí. Pokud výkonné technické

zařízení k dispozici není, je vhodná cesta se v této

oblasti uskromnit a pracovat například s mobilními

telefony a volně dostupnými střihačskými programy.

Některé soukromé střední odborné školy však naopak

disponují velmi nákladným vybavením a žáci se během

výuky setkávají s technickým zázemím srovnatelným

s profesionálními filmovými studii, díky čemuž

získávají velmi cenné profesní zkušenosti a mohou se

pak v praxi snadněji uplatnit.

Kdo jsou učitelé a žáci

na středních odborných

školách?

V oblasti středního odborného vzdělávání je tvorba

filmových a audiovizuálních děl založena na velké míře

vlastní kreativity a individuálního tvůrčího vstupu.

Vzhledem k tomu, že jsou žáci zpravidla umělecky

založení a velmi citliví mladí lidé, často s výraznou

empatií k okolí a na nejrůznější společenská

témata, pedagogové musí častěji volit citlivý přístup

k jednotlivým žákům jako osobnostem. Učitelé v této

oblasti velmi často bojují s osobními problémy žáků

a neochotou sdílet a komunikovat niterná témata.

Avšak podaří-li se žákům se otevřít, vzniká nekonečné

spektrum možných kreativních vyjádření a výsledkem

výuky jsou pak velmi kvalitní audiovizuální výstupy.

Vzhledem k tomu, že doposud neexistuje

vysokoškolské pracoviště, které by se cíleně věnovalo

vzdělávání pedagogů filmové a audiovizuální výchovy,

učiteli zpravidla bývají odborníci z filmové praxe, ale

taktéž výtvarníci, multimediální umělci či filmoví

nadšenci. Fakt, že učitelé nejsou pedagogové v daném

oboru vystudovaní, však nemusí být nikterak limitující

a nelze jej označit za měřítko kvality výuky. Naopak

individuální tvůrčí směřování každého z nich může

výuku obohatit o další aspekty příznivě ovlivňující

výuku.

Proto, aby byl pedagog žákům přínosem

a inspirací, nemusí být ani filmový

profesionál, historik umění, ani nemusí

ovládat veškeré technické vybavení. Dokonce

ani není nutné znát všechny existující filmy,

audiovizuální trendy či všechny současné

sociální sítě. Ve výuce filmové a audiovizuální

výchovy je velmi vhodné spolupracovat se

studenty jako s kolegy a respektovat, že co

se týká divácké zkušenosti audiovizuálního

obsahu, ale i zkušenosti s praktickou tvorbou

audiovizuálních děl nejrůznějšího charakteru,

má velká část žáků v podstatě na všech

stupních vzdělávání, nedosažitelný „náskok“,

a učitelé i žáci se tak mohou učit od sebe

navzájem, čímž prohlubují vzájemnou důvěru

a vytváří vstřícné prostředí pro skutečnou

tvůrčí práci.

Učit film

135

tvorba audiovizuálního díla individuální práce obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla

záběrování

Popis blízké osoby

Ukázka cvičení vhodného pro prvotní seznámení žáků s principy filmové

řeči, obsluhou audiovizuální techniky a potřebného střihového softwaru:


Autorka: Lucie Hlavicová

Anotace: Cvičení je komponováno jako základní seznámení žáka s principy filmové řeči a střihovou skladbou.

Pracuje se statickými fotografiemi zobrazenými v časovém sledu, doplněnými o vlastní zvukovou složku díla.

Popis cvičení: Žáci prostřednictvím série vlastních fotografií a vlastní zvukové složky co nejpřesněji

charakterizují vybranou blízkou osobu, aniž by byla daná postava zobrazena.

Tyto fotografie následně seskládají ve střihovém programu dle vlastního výběru v konkrétním pořadí a určitém

čase trvání. Jako podkres použijí vlastní zvukovou stopu, která bude podporovat vyznění audiovizuálního díla.

Délka výsledného videa by neměla přesáhnout 1,5 minuty.

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat s filmovým vyprávěním, velikostmi záběrů, rytmem, porozumí

principům střihové skladby a vzájemnému ovlivňování obrazové a zvukové složky díla, naučí se pracovat se

zařízením pro záznam obrazu, zvuku a střihovým programem.

Doporučení pro začlenění do výuky: Střední odborné školy, základní umělecké školy, volnočasové aktivity, ZŠ ve

vybraných předmětech (např. filmová a audiovizuální výchova, výtvarná výchova...).

Obecná východiska programu: Žáci dostanou prostor vlastního osobního uchopení tématu. Mají naprostou

volnost ve zpracování využitých fotografií (Budou barevné? Černobílé? Detailní? Ostré? Konkrétní, či abstraktní?)

Žáci mohou využít jakéhokoliv obrazového či zvukového ztvárnění tématu, pouze musí dodržet zadání práce se

statickými fotografiemi, vlastní zvukovou stopou a stopáž do 1,5 minuty.

Cíle aktivity: introspekce, zvýšení citlivosti k sobě sama, sebevyjádření, porozumění vzájemnému ovlivňování

obrazové a zvukové složky, získání zkušeností obsluhy záznamových a postprodukčních médií

136

Získané dovednosti: přispívá k sebepoznání, žáci se učí formulovat niterné obsahy a sdělovat je ostatním, žáci

se učí obsluhovat zařízení pro záznam zvuku, obrazu, práce se střihačskými programy (např. Movie Maker či

DaVinci Resolve)

Výstupy: krátké autorské audiovizuální dílo v celkové délce do 1,5 minuty


Příprava: 45 minut pro vysvětlení postupu práce a předložení inspiračních zdrojů, 45 minut pro seznámení žáky

s využívanými technologiemi

Realizace: dle individuálního tempa žáků v domácím prostředí

Příprava: během přípravy se žáci pod vedením učitele hravou formou seznámí s obsluhou záznamového zařízení

pro obraz a zvuk i střihového programu a taktéž budou motivování ukázkou konkrétních inspiračních zdrojů

Organizace aktivity: skupinová práce během seznámení žáků s technologiemi, individuální domácí práce na

zadaném úkolu

Materiál a pomůcky: zařízení pro záznam zvuku a obrazu (mobilní telefon, případně fotoaparát a mikrofon),

software a PC pro závěrečnou postprodukci

Organizace práce: společná přípravná fáze v průběhu vyučování, domácí práce na projektu


Požadované předchozí zkušenosti: znalosti principů záznamu obrazu, práce s fotoaparátem, kompozice

Možnosti variování cvičení: Varianta tohoto cvičení může být například zadání: „Moje město“, „Oblíbená chvíle“,

„Můj mazlíček“ apod. Je žádoucí využít konkrétnějšího zadání, které žákům nastaví potřebné hranice.

Návaznost na RVP:




tvůrčí záměr;

Žák uplatňuje jednoduché skladebné postupy a jednoduchý střihový program pro jednoduché

137

filmové vyprávění, využívá přitom materiál vlastní i zprostředkovaný;

Žák zhodnotí význam základních sdělovacích funkcí a estetických kvalit obrazové i zvukové složky audiovize

a záměrně s nimi pracuje při natáčení i skladebném dokončování vlastního projektu;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání – série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů,

vizuální hry s těmito prvky pro vytváření iluze pohybu; – základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové



jejich význam ve vztahu k zobrazovanému obsahu; – ovládání základních funkcí snímací techniky; – zvuková

složka audiovizuálního výrazu a její hlavní elementy; – tvůrčí syntéza obrazové a zvukové složky;

RVP pro gymnázia:




Žák experimentuje se zvukovou složkou audiovize v její komplexnosti (hudba, zvukový a ruchový obraz

snímaného reálu) a ověřuje její tvůrčí spojení s vizuálním materiálem;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - postava, charakter a typ;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - práce s kamerou a fotoaparátem manuálním ovládáním základních


V rámci výuky audiovizuální tvorby je také vhodné zadávat žákům klasická filmová cvičení, díky kterým si žáci v praxi osvojí

principy filmové řeči, jakými jsou například práce s velikostmi a kompozicí záběrů, úhly snímání, pohyby kamery, cvičení

zaměřená na práci s rytmem, střihovou skladbu, principy snímání a skladby zvukové složky díla apod. Následují tři „klasická

filmová“ cvičení osvětlují principy filmové řeči a žáci se s nimi zpravidla setkávají i během studia na odborných vysokých

školách a univerzitách zaměřených na filmovou tvorbu. Tato cvičení jsou vhodná jak v rámci všeobecného, tak i odborného

vzdělávání a také volnočasových aktivit.

138

Audiovizuální dílo bylo vytvořeno v roce 2012 Lucií Doubravovou, v rámci

předmětu Multimediální prezentace. Studentka neměla s audiovizuální

tvorbou žádné předchozí zkušenosti. Toto cvičení vzniklo jako domácí

práce, navazující na základní teoretické seznámení s touto oblastí.

Využito bylo digitálního fotoaparátu pro záznam fotografií, zvuková

složka byla nahrána prostřednictvím záznamníku na mobilním telefonu.

Postprodukce proběhla v programu Movie maker.

139

tvorba audiovizuálního díla obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla porozumění principům

audiovizuálního sdělení vyprávění příběhu

Popis pracovní činnosti

Ukázka cvičení, které seznamují žáky s pokročilými principy

audiovizuálního sdělení


Autor: Rudolf Adler

Anotace: Elementární filmové cvičení seznamující se základy vizuálního vyprávění popisem krátkého

kontinuálního děje. Osvětluje funkci a správnou volbu velikosti záběrů. Základy skladby a správnou volbu

akčních přesahů při natáčení jednotlivých záběrů. Cvičení vysvětluje základy práce s časoprostorovými vztahy

a možnostmi časové komprese – filmové zkratky.

Cíle aktivity: Posílení a rozvoj kreativity a fantazie uplatnění individuality a vlastního řešení problému. Posílení

vnitřní disciplíny a kognitivních schopností. Rozvoj a kultivace praktické kompetence při realizaci cvičení.

Získané dovednosti: Kompetence v užívání velikostí záběrů a optimálních úhlů snímání a postavení kamery ve

zobrazování kontinuálního děje. Chápání zákonitostí vizuálního vyprávění a orientace diváka v časoprostorových

vztazích. Významnost a povaha vizuálního sdělení.

Výstupy: Krátký několikazáběrový film zobrazující vizuální popis pracovní činnosti.

Popis cvičení: Každý žák vymyslí krátkou dějovou epizodu znázorňující kontinuálně probíhající pracovní činnost.

Příklady:

Mladík umyje auto houbou namáčenou v kbelíku s vodou.

Muž na dvorku naseká několik špalků na polínka a ukládá je do koše.

Žena v kuchyni usmaží několik palačinek.

Žáci mají naprostou volnost ve vymyšlení obsahu epizody. Respektují však následující zadání:

— Cvičení je omezeno počtem záběrů / Optimálně ne více než 20 a ne méně než 15/.

— Zvolenou činnost vykonává pouze jedna osoba.

140

— Není povolen žádný prostřih mimo tuto činnost. /Na pracující osobu se tedy například nikdo nedívá. Na

dvorku neleží pes u boudy atd./

— Osoba vykonávající činnost je tedy vždy přítomna v každém záběru například prostřednictvím detailu. /

Ruka, noha, tvář/.

— Prospěšné je, když se část zvolené činnosti několikrát opakuje. /Několik nasekaných špalků, několik

palačinek atd. /

— Při natáčení je nutno pečlivě pracovat s volbou akčních pohybových přesahů, aby bylo možno v následné

skladbě volit optimální okamžik nástřihu jednotlivých záběrů.

Tedy ruka a noha teprve do záběru vchází ze správného směru a následně provede požadovanou fázi

činnosti.

— Cvičení je koncipováno jako němé, bez použití zvuku.

— Postava vykonávající činnost není považována za herce, ale spíše za figuranta vykonávajícího přesně

pokyny.

— Optimálního výsledku je možno dosáhnout, je-li možno uskutečnit realizaci cvičení v několika fázích,

v nichž proběhnou konzultace s pedagogem. /Viz Oddíly celková doba trvání a organizace aktivity./

Filmově vzdělávací cíle:

Žáci se seznámí se základy filmového vyprávění, s funkcí a správným užitím velikosti záběrů. Porozumění

elementárním principům orientace diváka.

Porozumění základům práce s časoprostorovými vztahy mezi záběry ve skladbě.

Doporučení pro začlenění do výuky:

ZŠ II. stupeň, první ročníky gymnázií, Střední odborné školy, ZUŠ, volnočasové aktivity, Filmová – audiovizuální

výchova, i jako součást jiných předmětů, např. výtvarná výchova.

Obecná východiska programu:

Při dodržení zadání cvičení mají žáci současně dostatek prostoru pro vlastní kreativitu a fantazii – uplatnění

individuality. Mohou kultivovat cit pro optimální kompozici záběrů, tedy výtvarné cítění, a zdokonalit praktické

schopnosti při práci s kamerou a střihovým programem .

Celková doba trvání: Nejlepších výsledků bývá dosaženo, proběhne-li práce v několika na sebe navazujících

fázích:

— Koncepce – vymyšlení obsahu cvičení a následná konzultace jeho vhodnosti s učitelem.

141

— Vytvoření – nakreslení obrazového scénáře s popisem obsahu záběrů a nákresem půdorysu postavení

kamery při realizaci jednotlivých záběrů. Kromě kresby je možno vytvořit obrazový scénář i s fotografií.

— Domácí práce a následná konzultace s učitelem ve výuce. Učitel vybere několik příprav a žáci je postupně

demonstrují a kreslí na tabuli, na což reagují i ostatní žáci.

— Natáčení – Individuální práce

Varianta: Před natáčením cvičení vybere učitel jedno, které je realizováno v kolektivu.

— Následná konzultace a analýza natočeného materiálu ve vyučování.

— Dokončení – střih materiálu. Individuální práce.

— Analýza střižených cvičení ve vyučování a stanovení možných úprav.

Příprava: Během přípravných fází před natáčením se žáci pod vedením učitele seznámí se základy scénáristické

přípravy projektu a základy dramaturgického myšlení.

Organizace aktivity:

Individuální práce, skupinová práce, konzultace jednotlivých fází s učitelem, individuální domácí práce na

zadaném úkolu. Po splnění všech fází přípravy, realizace a konzultací ve vyučování může práce průběžně trvat

i několik týdnů.

Materiál a pomůcky:

Videokamera, PC se střihovým programem, projektor nebo velkoplošný TV. Mobilní telefon není nejvhodnější.

Obtížněji se jím komponuje a pohybuje.

Organizace práce:

Konzultace a příprava v průběhu vyučování, domácí práce na projektu.

Prostorové podmínky: vyučovací třída, projektor, tabule, křídy, fixy, PC

Požadované předchozí zkušenosti: Základní znalosti ovládání videokamery a nastavení jednotlivých funkcí.

Ovládání střihového programu. Znalosti práce s fotoaparátem.

Návaznost na RVP:

RVP pro 2. stupeň ZŠ



142



využívá při tom materiál vlastní i zprostředkovaný;



Učivo:



Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice, úhel pohledu),

jejich význam ve vztahu k zobrazovanému obsahu; ovládání základních funkcí snímací techniky; - vytvoření série

záběrů se záměrem vazby;



RVP pro gymnázia:


Žák při střihové montáži obrazových znaků – záběrů žák využívá znalostí ovlivňujících vnímání časoprostorových

vztahů divákem a tyto možnosti uplatňuje při skladebném dokončování vlastního projektu;




Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - základy „dramaturgického myšlení“ ve vztahu

k výrazovým prostředkům audiovize (námět, téma a jejich formulace v přípravné fázi projektu);



komunikace s jednající postavou před kamerou, herec a neherec;

143

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - kreativní práce se střihovým programem; -

specifika vnímání a ovlivňování časoprostorových vztahů; - tempo a rytmus;

!Poznámka: Cvičení vzniklo brzy po založení FAMU a vžilo se pod názvem Postup práce. Mimořádně se osvědčilo a je zadáváno

v prvních ročnících realizačních kateder dodnes. Po roce 1968 v souvislosti s emigrací několika pedagogů fakulty zejména do

USA začalo být uplatňováno na tamních filmových školách. Odtud se rozšířilo prakticky do celého světa. Na domácí půdě jsme

ho uplatnili s úspěchem také na Škole audiovizuální tvorby v Hradci Králové a při vzdělávacích kurzech pro učitele, například na

plzeňské univerzitě.

!Poznámka: Další informace, včetně obrazové dokumentace je možné získat ve skriptech Audiovizuální a filmová výchova ve

vyučování prof. Mgr. Rudolfa Adlera na straně 36–44, kde naleznete i řadu dalších inspirativních rad, tipů a cvičení zcela

zásadních pro ovládnutí principů filmové tvorby.

Tip: Řadu videoukázek tohoto cvičení naleznete na FAMU Films.

144

Ukázka storyboardu, který by měl předcházet

samotnému natáčení, kde žáci pečlivě rozkresli

velikosti jednotlivých záběrů a naznačí pohyby

uvnitř záběru.

145

tvorba audiovizuálního díla obsluha digitálních médií práce se zvukovou složkou díla porozumění principům

audiovizuálního sdělení záběrování vyprávění příběhu

Filmová osa. Cvičení orientace.

Autor: Rudolf Adler


Anotace: Cvičení seznamuje žáky s problematikou filmové osy, orientace diváka v prostorových a pohybových

parametrech vizuálního vyprávění. Slouží k pochopení základních parametrů filmové řeči. Rozvíjí ovšem

i individuální kreativitu a fantazii. Posiluje schopnosti spolupráce v týmu.

Popis cvičení: Žáci ve spontánně vytvořených skupinách vymyslí krátký příběh limitovaný následujícími

parametry:

— Vystupují v něm pouze dvě osoby.

— Odehrává se zásadně v jednom prostředí.

— Akce nevyžaduje náročný pohyb jednajících osob v prostředí. /Aktéři například sedí u stolu, stojí proti sobě

etc.

Příklady: Dvě osoby sedící u stolu hrají karty nebo obědvají… Malíř v ateliéru kreslí sedící model.

Obsah situace a její vývoj je zcela na vůli skupiny a vzniká po vzájemné dohodě. Vítaná je originální pointa –

zakončení příběhu. Tento úkol může být zadán i jako domácí práce nebo volnočasová aktivita. Po dokončení úkolu

vyhodnotí celý kolektiv s průběžnou konzultací učitele jeden příběh a společně vytvoří obrazový scénář v rozsahu

asi 15 záběrů nejlépe na tabuli ve třídě. Následně vyberou ze svého středu představitele a v průběhu natáčení

se střídají ve funkci kameramana a režiséra. Ideální je možnost propojení kamery na obrazovku televizoru, což

umožní učiteli průběžnou korekci. Natočením materiálu končí další fáze projektu.

Následně je materiál rozkopírován podle počtu pracujících skupin a každý tým ho po vlastní úvaze samostatně

střihne. Poté jsou dokončené epizody promítnuty a kolektivně hodnoceny.

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat s filmovým vyprávěním, velikostmi záběrů, rytmem, porozumí

principům střihové skladby a vzájemnému ovlivňování obrazové a zvukové složky díla, naučí se pracovat se

zařízením pro záznam obrazu, zvuku a střihovým programem.

Doporučení pro začlenění do výuky: nižší třídy gymnázií, střední školy, základní umělecké školy, ZUŠ,

146

volnočasové aktivity.

Obecná východiska programu: Cvičení při dodržení podmínek zadání vytváří prostor pro individuální kreativitu

a fantazii uplatněné při fabulaci episodického příběhu, empatii a sebekázni při práci v týmu.

Cíle aktivity: Tvořivost, uplatnění individuality i zkušenost práce v týmu. Pozorování a poznávání základ filmové

řeči při přípravě a realizaci cvičení.

Získané dovednosti: Zkušenost se základními parametry natáčení, vedením kamery, kompozicí záběru a pravidel

orientace diváka ve vizuálně vyprávěném příběhu a skladebnou časovou zkratkou.

Výstupy: Krátký film v celkové délce okolo tří minut.


Společná příprava 2 hodiny. Natáčení 2 hodiny. Střih ve skupinách a závěrečné vyhodnocení 3 hodiny. Některé

části mohou být zadány jako domácí práce nebo aktivita ve škole bez přítomnosti učitele.

Příprava:

Před zadáním cvičení učitel seznámí žáky s problematikou filmové osy a orientace diváka ve zobrazovaných

prostorových vztazích a postavení kamery ve správných úhlech snímání. Po instruktáži mohou žáci

experimentovat bez natáčení s figuranty a zaujímat správné pozice pro postavení kamery a úhly snímání.

Organizace aktivity: Týmová práce ve skupině nebo několika skupinách s průběžnou konzultací učitele.

Materiál a pomůcky: Videokamera, Kvalitní stativ, několik PC se střihovým programem, velkoplošný TV

s propojením na kameru.

Organizace práce: společná přípravná fáze v průběhu vyučování, domácí práce na projektu, společná realizace.

Prostorové podmínky: vyučovací třída, videokamera, kvalitní stativ, projektor nebo velkoplošný TV, několik PC se

střihovým programem.

Požadované předchozí zkušenosti: Znalosti obsluhy kamery a nastavení základních funkcí. Ovládání střihového

programu, kompozice obrazu.

147

Návaznost na RVP:

RVP pro 2. stupeň ZŠ





využívá při tom materiál vlastní i zprostředkovaný;



Učivo:




jejich význam ve vztahu k zobrazovanému obsahu; – ovládání základních funkcí snímací techniky; – vytvoření

série záběrů se záměrem vazby;



RVP pro gymnázia:


Žák při střihové montáži obrazových znaků – záběrů žák využívá znalostí ovlivňujících vnímání časoprostorových

vztahů divákem a tyto možnosti uplatňuje při skladebném dokončování vlastního projektu;




Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - základy „dramaturgického myšlení“ ve vztahu

k výrazovým prostředkům audiovize (námět, téma a jejich formulace v přípravné fázi projektu);

148


funkcí v zájmu vyjádření autorského záměru, s úplným nebo částečným vyloučením automatického nastavení; -


Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - kreativní práce se střihovým programem;

- specifika vnímání a ovlivňování časoprostorových vztahů; - tempo a rytmus práce v týmu na společném

audiovizuálním projektu – volba hlavních tvůrčích funkcí; - ve spolupracujícím týmu (kamera, režie, střih, zvuk,

produkce atd.);

!Poznámka: Upozorňuji zájemce na publikaci: Rudolf Adler, Jiří Myslík – ABCD pro všechny – FILM a VIDEO, IMPULS, Hradec

Králové 2006, kde je podrobně probrána problematika osy a orientace i s grafickými přílohami.

Ukázka storyboardu, který by měl předcházet

samotnému natáčení a kde žáci pečlivě rozkreslí

velikosti jednotlivých záběrů:

149

tvorba audiovizuálního díla obsluha digitálních médií porozumění principům audiovizuálního sdělení

kreativní práce s digitálními médii záběrování

Kulešovův experiment

Autorka: Barbora Holubová

Cílová skupina: 13–18 let

Cíle aktivity: vzdělávací cíle: pochopit funkci střihové skladby

Anotace: Cvičení využívá známého experimentu ruského filmaře Lva Kulešova, který jím v desátých a dvacátých

letech 20. století dokazoval, že význam záběrů vzniká až jejich spojením při střihu – stejný záběr lidské tváře

dostává jiný význam podle dalšího záběru, s nímž se spojuje.

Popis cvičení: učitel představí žákům tzv. Kulešovův experiment, jeho princip, a pustí jim jeho provedení

— žáci si ve dvojicích vyberou vhodné předměty vzbuzující dostatečné emoce a místo k natáčení

experimentu

— natáčí předměty a své vlastní tváře; je třeba žáky upozornit, aby dbali na neutrální výraz; pro detail tváře,

popř. předmětů, je dobré použít méně širokoúhlý záběr, než je u mobilního telefonu obvyklé

— žáci si ve střihovém programu DaVinci Resolve experiment sestříhají

— žáci si všechny své práce pustí

Časová dotace: 2 vyučovací hodiny

(na cvičení lze navázat rozborem významných střihových sekvencí, nejlépe z filmů, které žáci znají; vedle toho je

možné experimentovat i v hudební složce, která bude záběrům dodávat různé významy)

Materiál a pomůcky: projektor, kamery, popř. mobilní telefony, učebna s dostatečně kvalitními počítači se

staženým softwarem Da Vinci Resolve

Návaznost na RVP:





150

Žák pracuje se základními prvky filmového záběru (velikost, úhel, obsah) a tvořivě je užívá

v jednoduchých praktických cvičeních a námětech;



Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů,

vizuální hry s těmito prvky pro vytváření iluze pohybu; - základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové


Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - ovládání základních funkcí snímací techniky, - vytvoření série záběrů

se záměrem vazby;



RVP pro gymnázia:


Žák při střihové montáži obrazových znaků – záběrů využívá znalostí ovlivňujících vnímání časoprostorových

vztahů divákem, a tyto možnosti uplatňuje při skladebném dokončování vlastního projektu;

Učivo:


funkcí v zájmu vyjádření autorského záměru, s úplným nebo částečným vyloučením automatického nastavení; -


Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - montáž jako poetický princip

audiovizuálního výrazu, vizuální metafora, emoční montáž audiovizuálních znaků a jejich syntéza;

151

3.7 Film a audiovize na základní

umělecké škole

Stejně tak jako na středních odborných školách, i na základních uměleckých školách jsou obory, věnující se

filmové a audiovizuální výchově, koncipovány jako obor výtvarný umělecký a často bývají realizovány pod názvem

oboru Multimediální tvorba. I zde se výrazně liší požadavky na žáky a také představy o žádoucích výstupech.

Opět ovšem platí, že základním stavebním kamenem těchto oborů je práce s digitálními technologiemi a tvorba,

v rámci níž jsou tato média využívána. Na většině škol je pak tvorba audiovizuálního charakteru zaměřená

především na animovaný film, ale někteří pedagogové volí i další možnosti práce s hraným, experimentálním

či dokumentárním filmem, fotografií, digitální grafikou apod. Tvorba žáků z takto koncipovaných oborů bývá

zpravidla na vysoké kvalitativní úrovni a s těmito žákovskými výstupy se můžeme setkat i na řadě filmových

festivalů a přehlídek, kam žáci svá díla hojně hlásí.

Metodice výuky na základních uměleckých školách se podrobně

věnují Vladimír Beran, Jaroslav Vančát a Matěj Smetana ze ZUŠ

Police nad Metují, kteří zpracovali velmi přehledná skripta UČIT

SE FILM. Metodika výuky filmové tvorby , kde lze taktéž najít

řadu inspirací, rad a tipů, jak k výuce filmové tvorby na ZUŠ

přistupovat. 18

Tip: Více se o oblasti

vzdělávání na základních

uměleckých školách můžete

dozvědět v bakalářské práci

Matěje Forejta s názvem

Filmová výchova v základním

uměleckém vzdělávání. 19

18 VANČÁT, Jaroslav, SMETANA, Matěj, BERAN, Vladimír: Učit se film. Metodika výuky filmové

tvorby. ZUŠ Police nad Metují, Police nad Metují 2015.

19 FOREJT, Matěj. Filmová

výchova v základním uměleckém

vzdělávání. Praha, Univerzita Karlova,

Filozofická fakulta (bakalářská

práce), 2016.

152 3.7 Film a audiovize na základní umělecké škole

Rozdělení do skupin

Zcela zásadním faktorem pro úspěšnou výuku filmové a audiovizuální tvorby na základních uměleckých

školách (ale nejen tam) je především práce ve skupině. Velmi výrazně se ve skupinové práci odráží individuální

schopnosti a zájmy jednotlivých žáků, ale také jejich charakterové vlastnosti, rodinné zázemí a komplikované

osobní vztahy, na základních uměleckých školách do skupinové práce často taktéž vstupuje faktor věku, jelikož

jsou žáci v daleko větším věkovém rozptylu než žáci středních škol (zpravidla od 7 do 15 let). Není tedy vůbec

snadné přijít na klíč, jak žáky rozdělit do skupin.

Skupinová spolupráce výborně funguje u žáků, kteří se znají, respektují a již jsou spolu zvyklí pracovat. Žáci se

pak prostřednictvím práce na společném audiovizuálním díle učí komunikaci svých záměrů, rozdělení dílčích

aktivit a povinností i zodpovědnosti, čímž rozvíjí i další klíčové kompetence využitelné i v životě.

Skupinová tvorba nemusí vždy vést k nejlepším výsledkům a vzájemné motivaci žáků. Pokud se ve skupině

vyskytují žáci, kteří se do výuky nezapojují a nejsou motivováni pracovat, dochází k tendencím bojkotovat

společnou tvorbu a často ke ztrátě zájmu o obor a soustředění i u aktivních žáků. Pokud jsou rozdíly mezi jejich

schopnostmi a jejich motivace k práci natolik rozdílné, že neexistuje společná cesta, kde by si žáci mohli být

inspirací, dochází k úpadku nadšení a energie a práce pak přestává fungovat. Je nutné, aby pedagog znal své

žáky, jejich zájmy, potřeby a charaktery a snažil se citlivě skládat štáby či skupiny, případně volil taková cvičení,

kde mohou žáci pracovat individuálně. Zásadním pravidlem pro úspěšnou výuku je postupovat od známého, tedy

od toho, co žáci sami již umí, k neznámému, novému a pro ně náročnějšímu. Volba skupinové práce a samotných

cvičení by měla přímo reagovat na potřeby žáků a směřovat k maximálnímu možnému uplatnění všech žáků

tak, aby každý z nich mohl během práce zažít úspěch, a byl tak motivován k dalšímu poznávání a práci s tímto

médiem.

Učit film

153

obsluha digitálních médií porozumění principům audiovizuálního sdělení záběrování

KROSKOLET (kropič, skokan, letec)

Ukázka hravého uchopení filmově-vzdělávacích cvičení ze ZUŠ Police

nad Metují

Cílová skupina: Všechny žákovské kategorie i dospělí, kteří začínají s natáčením videa

Autor: Vladimír Beran

Anotace: Kamera se vejde do příručního zavazadla, stativ s sebou kameraman buď nemá, nebo není čas si

ho připravit, proto by měl být připraven natočit kvalitní a neroztřesený záběr bez dalších pomůcek. Natáčení

videokamerou „z ruky“ bez použití stativu nebo jiného stabilizačního prostředku je často jedinou příležitostí

k záznamu. Ve cvičení si žáci vyzkouší nejdříve špatné koncepty, a pak se budou učit ten, který přinese

uspokojivé výsledky. A při tom všem se budou učit pořízený materiál postprodukčně zpracovávat.

Popis cvičení: Cvičení na držení a vedení kamery při natáčení z ruky.

— Je vybrán objekt a žáci ho snímají třemi následujícími způsoby.

— Pro toto úvodní cvičení je kamera nastavena v automatických režimech WB, expozice i ostření.

— Žáci se naučí základům vedení kamery tak, že si nejdříve ověří nefunkční způsoby, a potom nacvičují ten

správný.

— Kropič – žák drží kameru jednou rukou (nataženou) a mává s ní z jedné strany na druhou (jak to často

vídáme u turistů), výsledkem je rozmazaný obraz.

— Skokan – při chůzi s kamerou žák jde běžnou houpavou chůzí, výsledkem jsou skoky v obrazovém

záznamu.

— Letec – nácvik stabilního držení kamery a kamerové chůze (tzv. „plovoucí“ nebo „letící“ kamera). Při změně

směru nedělat dlouhé a rychlé švenky celýma rukama, ale otáčet kameru v její ose, jako by byla na stativu

(předvést se stativem). Výsledkem by měl být plynulý pohyb kamery vpřed i při změnách směru snímání –

a také plynulý nerozmazaný záznam bez záchvěvů.

— Zpracování natočeného materiálu ve videostřihovém programu (doporučen DaVinci Resolve ve volně

dostupné verzi, možný je samozřejmě jakýkoliv jiný střihový program, který škola používá) – při tomto

prvním cvičení postupujeme krok za krokem s tím, že nikdo nepředbíhá – učitel vysvětlí a předvede

konkrétní krok, žáci ho udělají a čekají na ostatní. V případě problémů učitel pomáhá individuálně.

— Založení adresáře

— Připojení kamery nebo datové karty

154

— Stažení dat

— Úklid techniky

— Otevření programu DaVinci Resolve

— Založení projektu

— Představení rozhraní a základů ovládání pomocí myši

— Import materiálu

— Sestřih

— Titulky

— Export

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat s videokamerou tak, aby natočil kvalitní materiál, který následně

postprodukčně zpracuje ve střihovém programu.

Doporučení pro začlenění do výuky: Využití ve všech typech škol regionálního školství ve filmové

a audiovizuální výchově, ale i v ostatních předmětech, kde se předpokládá využití videozáznamu (videozáznam

školní akce, výukové video, dokument…) jako jednoho ze základních kamerových cvičení.

Obecná východiska programu: Správné držení a vedení kamery při natáčení z ruky je základní dovedností

kameramana pro stabilní záběr. Žák si nejdříve vyzkouší nevhodné způsoby práce s kamerou, které přinášejí

rozmazané a roztřesené záběry. Po instruktáži a předvedení nacvičuje snímání tzv. „plovoucí (letící)“ kamerou

a při následném zpracování ve videostřihovém programu porovná výsledky.

Zároveň se u mnohých aktivit snažíme SMYČKA. Jde o to, že určité úkony je nutno opakovat a procvičovat,

abychom se na nich neustále nebrzdili a nebylo nutné se v těchto případech věnovat žákům individuálně,

a zdržovat tak celou skupinu. Ve všech videocvičeních je touto SMYČKOU zpracován natočený materiál

v programu DaVinci Resolve.

Doporučení: Pro postprodukční zpracování doporučuji videostřihový program DaVinci Resolve, který je

multiplatformní (Windows, MacOS, Linux). Program umožňuje profesionální práci, je volně stažitelný a ve free

verzi poskytuje všechny služby pro základní videostřih. Je k dispozici i placená verze, kterou ale běžný uživatel ke

své práci nepotřebuje.

155

Cíle aktivity: Pochopení vlivu držení a vedení videokamery na výsledný zaznamenaný obraz. Nácvik postupů,

které vedou ke stabilizovanému záznamu „z ruky“ bez dalších pomůcek a následné (automatizované) zpracování

videomateriálu.

Získané dovednosti: Stabilizované držení a vedení kamery, kamerová chůze, ovládání videostřihového programu.

Výstupy: Otitulkované video porovnávající tři způsoby vedení kamery.

Celková doba trvání: Tři vyučovací hodiny.

Příprava: Instalace programu DaVinci Resolve na jednotlivé stanice, nastavení videokamer do plně

automatického režimu (vyvážení bílé – WB, expozice, ostření).

Organizace aktivity: Skupinová práce. Vybavení technikou 1:1 (každý žák má k dispozici potřebnou technologii).

Pokud není možné vybavení (především kamerovou technikou) takto zajistit, mohou žáci natáčet ve dvojicích až

trojicích následovně – první žák skupinky nejdříve natočí „podpis“ – zamíří kamerou na svůj obličej a na několik

vteřin spustí záznam (pozor – spustit video, ne fotografii, ta se ukládá do jiného adresáře a neoddělovala by

tak videoklipy jednotlivých žáků), potom natočí své cvičení. Ostatní ho sledují. Další převezme kameru a proces

opakuje – podpis, záznam cvičení… atd. Po stažení materiálu tak v PC každý snadno najde svůj materiál, tzv. „od

obličeje po obličej“. Zpracovávat ve videostřižně musí již každý individuálně, což by vzhledem k vybavení škol

počítači a volně dostupnému programu neměl být problém.

Materiál a pomůcky: Lehká videokamera kategorie „home video“ s interní pamětí nebo paměťovou kartou,

nabitá baterie, PC s instalovaným programem DaVinci Resolve, čtečka karet a kabeláž pro připojení kamery k PC

ke stažení dat.

Organizace práce:

— Ukázky držení a vedení kamery pro jednotlivé etapy cvičení.

— Ukázka importu dat do PC a práce se střižnou, individuální podpora žáků.

— Prostorové podmínky: Lze natáčet v interiéru (učebna, chodba) i v exteriéru (chodník, park, volná příroda).

Požadované předchozí zkušenosti: Žádné.

156

Návaznost na RVP:

RVP pro 2. stupeň ZV:





tvůrčí záměr;



Učivo:



Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility – ovládání základních funkcí snímací techniky;

RVP pro gymnázia:




Učivo:



Tip: Vhodná motivace předvedením natáčejícího turisty se zvýrazněním negativ (Kropič, Skokan) a diskuzí na téma, co se

turistům asi „podařilo“ natočit. Videoukázka z YouTube emocionálně nabitých akcí (demonstrace ad.), kde prakticky není nic

vidět, protože kamera létá z jedné strany na druhou a vidíme jen rozmazaný obraz. Motivace pro nácvik stabilizovaného snímání,

aby na našich videozáznamech „něco“ vidět bylo.

157

individuální práce kreativní práce s digitálními médii práce se zvukovou složkou díla obsluha digitálních médií

porozumění principům audiovizuálního sdělení záběrování

Motýli (Modrásek, žluťásek, bělásek)


Cílová skupina: Všechny žákovské kategorie vč. vyučujících.

Anotace: Cvičení na vyvážení bílé (WB). Nutno realizovat v interiéru s možností současného lokálního zasvícení

světlem umělým (žárovky, halogeny) i denním (okna, LED, konverzní fólie ap.).

Žáci se naučí rozlišovat druhy světla a zvolit vhodné nastavení vyvážení bílé v kameře pro realistický barevný

záznam. Podobně jako ve cvičení KROSKOLET si nejdříve ověří nefunkční způsoby, a potom nacvičují ten správný.

Popis cvičení:

— Světlo – Nejdříve jsou žáci poučeni o dvou základních druzích světla. Definice barvy světla – denní (5

500K) a umělé (3 300 K) se vyjadřuje tzv. teplotou chromatičnosti ve stupních Kelvina.

— Nastavení kamery – v kameře je nutné nastavit charakteristiku světla použitého pro zasvícení scény –

vyvážení bílé (White Balance – WB).

– Modrásek – Nastavíme WB kamery na umělé světlo (symbol žárovka) a pořídíme s takto

nastavenou kamerou záznam v prostoru nasvíceném denním světlem – natočený obraz bude modrý.

– Žluťásek – Nastavíme WB kamery na denní světlo (symbol sluníčko). Při natáčení v umělém

osvětlení bude obraz žlutý až do červena.

– Bělásek – Nastavíme v konkrétním osvětlení WB správně, tj. při denním světle „sluníčko“

a v umělém světle „žárovku“, nebo také můžeme použít uživatelské nastavení, kdy najedeme při daném

osvětlení (denní nebo umělé) na bílou nebo neutrálně šedou plochu tak, aby v záběru nebylo nic jiného,

a stiskem tlačítka potvrdíme volbu, a tím kameře řekneme: „Toto je bílá“.

Určitá komplikace nastává, když se ve scéně objevují oba druhy světelných zdrojů, např. do

místnosti, osvětlené umělým světlem, tedy žárovkami, dopadá denní světlo okny. V tento okamžik se

musíme rozhodnout, jaká světelná charakteristika je pro náš záměr důležitější,– a podle toho WB nastavit.

Při nastavení na umělé světlo budou tedy okna modrá. Při natáčení scény v blízkém okolí okna zase

nastavíme WB na světlo denní a odlesky žárovek budou zase žlutější.

Je zde i možnost využití konverzních fólií pro změnu teploty světla použitím buď na světelný park (modrá

fólie – pozor, musí být nehořlavá), nebo na zakrytí oken (žlutá fólie – velká plocha), ale toto řešení je ve

školní praxi obtížně dostupné.

158

— Sestřih materiálu s drobnými barevnými korekcemi v DaVinci Resolve.

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí rozeznávat druhy světla (denní a umělé) a natáčet s nastavením

vyvážení bílé (WB) tak, aby získal reálné vybarvení záběrů, nebo naopak tzv. „nesprávným“ nastavením dosáhl

požadovaného účinku (viz TIP). Jednoduchá korekce vybarvení v postprodukci.


a audiovizuální výchově, pro pochopení práce se světlem.

Obecná východiska programu: Navazuje na předchozí cvičení (Kroskolet), které dává technický základ práce

s kamerou a následné postprodukční zpracování (Smyčka). Pro zdárný výsledek samozřejmě nestačí absolvovat

jedno nebo dvě technická cvičení, ale je nutné vícenásobné opakování pro získání jistoty jak v natáčení, tak

následném střihu.

Zde se zabýváme barevností záběru ve vztahu k použitému zdroji světla, buď tak, abychom dosáhli reálného

vybarvení, nebo naopak požadované atmosféry (viz TIP).

V tomto videocvičení se také pozitivně projevují výsledky SMYČKY – zpracování natočeného materiálu

v programu Davinci Resolve a případné barevné korekce.

Doporučení: Tomuto cvičení věnujte dostatečnou pozornost – a před samotným natáčením vždy zkontrolujte

nastavení WB. Chyby vybarvení jsou jen částečně korigovatelné, ale ne úplně opravitelné.

Cíle aktivity:

— Pochopení práce se zasvětlením scény při natáčení, požadované nastavení kamery vzhledem k reálnosti

vybarvení nebo požadované atmosféře.

— Pokračování sestřihem v DaVinci Resolve formou SMYČKY, viz předchozí cvičení KROSKOLET.

— Rozšiřující možností jsou barevné korekce – pokus o alespoň částečnou korekci špatně nasnímaného

videa s chybně nastaveným WB.

– Barevné prostory RGB–CMY nejlépe přiblíží tzv. pavouček, kdy proti základní barvě stojí vždy

doplňková RGB (R – red – červená, G green – zelená, B blue – modrá) – základní

– CMY (C cyan – azurová, M magenta – purpurová, Y yellow – žlutá) – doplňkové

– Ukázka vztahu základních a doplňkových barev. Videozáznam je vždy v režimu RGB. Doplňkové

barvy nemůžeme korigovat přímo, ale vždy úpravou protilehlých základních barev. Úpravou základních

159

barev RGB tedy vždy ovlivňujeme (přidáváme nebo ubíráme) barvy doplňkové CMY.

– Je-li záznam příliš modrý B, ubereme tuto barvu, tím přidáme žlutou Y. Korekce žluté barvy

úpravou modré, případně dalších barev v prostředí DaVinci Resolve.

Získané dovednosti: Orientace v menu kamery a schopnost správného nastavení vyvážení bílé (WB), ovládání

videostřihového programu a drobné barevné korekce.

Výstupy: Otitulkované video porovnávající tři způsoby nastavení vyvážení bílé (WB) + AWB.

Celková doba trvání: Tři vyučovací hodiny.

Příprava: Zajištění potřebných světelných zdrojů. Realizace za denního světla, kdy je tímto zdrojem okno (nebo

dnes dostupné LED svítidlo). V tom případě stačí doplnit zdroji umělého světla (je-li k dispozici v rámci osvětlení

místnosti, nebo halogenovými svítidly, žárovkami, lampičkami).

Dokončení v programu DaVinci Resolve.

Organizace aktivity: Skupinová práce. Vybavení technikou 1:1 (každý žák má k dispozici potřebnou technologii).

Pokud není možné vybavení (především kamerovou technikou) takto zajistit, mohou žáci natáčet ve dvojicích až

trojicích následovně – první žák skupinky nejdříve natočí „podpis“ – zamíří kamerou na svůj obličej a na několik

vteřin spustí záznam, potom natočí své cvičení – Modráska, Žluťáska, Běláska – a potom ještě s nastavením na

AWB, aby bylo zřetelné „pumpování“ barevnosti.

Automat – Nastavení automatického vyvážení bílé (AWB) se může jevit jako optimální varianta, kdy nemusíme

řešit použité světelné zdroje a charakteristiku zasvícení prostoru. Tato volba je ale využitelná pouze při jednom

druhu (teplotě) světla. Při švenku kamery přes různé druhy světla (např. žárovkové svítidlo a okno) automat

mění nastavení bílé a barevnost videa „pumpuje“. Také přítomnost výrazných barevných ploch může WB ovlivnit

nejenom pro základní nastavení, ale může se proměňovat podle změn barev snímané scény. Automat je také

nevhodný při divadelním nasvícení, kde změny barvy světel negativně ovlivňují nastavení WB a barevnost

záznamu.

Další žák při menším počtu kamer než 1:1 převezme přístroj a proces opakuje – podpis, záznam cvičení atd.

Po stažení materiálu tak v PC každý snadno najde svůj materiál, tzv. „od obličeje po obličej“. Zpracovávat ve

160

videostřižně musí již každý individuálně, což by vzhledem k vybavení škol počítači a volně dostupnému programu

neměl být problém.

Materiál a pomůcky: Lehká videokamera kategorie „home video“ s interní pamětí nebo paměťovou kartou,

nabitá baterie, PC s instalovaným programem DaVinci Resolve, čtečka karet a kabeláž pro připojení kamery k PC

ke stažení dat.

Dva druhy osvětlení – denní (5 500 K nebo více – okno nebo světelný zdroj), umělé (3 300 K nebo méně –

žárovka). Případně konverzní fólie (modrá) pro úpravu umělého světla.

Organizace práce: Organizace postavení kamery vůči zdrojům světla denní (okno) a umělé (buď osvětlení

místnosti nebo světelný zdroj na stojanu – lampička ap.) tak, aby bylo možné kamerou švenkovat z jednoho

umělého světla přes denní na další umělé, aby kamera zaznamenala záběr různých osvětlení při konkrétních

nastaveních.

Prostorové podmínky: Nutno natáčet v interiéru (učebna s možností souběžného osvětlení denním i umělým

světlem).

Požadované předchozí zkušenosti: Žádné.

Návaznost na RVP:






tvůrčí záměr;



Učivo:



Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - ovládání základních funkcí snímací techniky;

161

RVP pro gymnázia:




Učivo:



162

Tip: Někdy se může stát, že reálné vybarvení není „to pravé“. Najděte

si na kanálu FILMOHRA na YouTube video „Vánoční minikoncert Základní

umělecké školy v Polici nad Metují”. Bylo nahráváno při umělém osvětlení

ve studiu školy. Při nastavení WB na umělé světlo bylo sice dosaženo

reálného vybarvení záběrů, ale vánoční atmosféra se ztratila. Proto jsme

při natáčení nastavili WB na denní světlo. Záběry sice zežloutly, ale získaly

atmosféru osvětlení svíčkami, daleko vhodnější k vánoční atmosféře.

Takže i s nastavením vyvážení bílé je možné pracovat kreativně.

163

skupinová práce kreativní práce s digitálními médii práce se zvukovou složkou díla obsluha digitálních médií

porozumění principům audiovizuálního sdělení záběrování

Přetoč film (Filmový obraz jako zrození vlastní

reality)


Cílová skupina: Všechny žákovské kategorie vč. vyučujících

Anotace: Film je kouzlo, které si hraje s realitou a vytváří svou vlastní. Filmové scény se točí na přeskáčku, podle

toho, jak je třeba, a výsledný obraz vzniká až při filmové montáži (střihu). Můžeme cestovat v čase i prostoru,

vytvořit svůj vlastní svět a sdílet ho s ostatními.

S námi sdílel svůj dětský svět francouzský režisér Albert Lamorisse ve filmu Červený balónek z roku 1959 a my

zase s vámi sdílíme ten svůj ve filmové parafrázi „Nikolasův Červený balónek“. Oba jsou příběhem přátelství

chlapce a nafukovacího balónku.

Žáci se naučí pracovat s filmovým příběhem, vybrat z něj podstatné momenty – a ty převést do reality místa, ve

kterém sami žijí.

Popis cvičení: Projekce filmu A. Lamorisse Červený balónek s hlavním hrdinou Pascalem. V programu VLC

nastříhat snímky z filmu (VLC/video/snímek videa) – vybírat je nejenom podle důležitých scén příběhu, ale

zároveň i podle prostředí, ve kterém chceme natáčet – vznikne tak obrazový storyboard. Původní film má

rozsáhlou prezentaci na internetu, ze které je vidět, že natáčeli v Paříži na různých místech, ale výsledek působil,

jako by se honili okolo jednoho bloku domů. Další filmové kouzlo – vytvořit zcela nové, přirozeně působící

prostředí. Tento přístup napodobit ve vlastním městě – a spojit jeho různé části do přirozeného celku (přikládáme

i naši prezentaci lokací v Polici - viz. fotodokumentace).

Je nezbytná instruktáž o základních vlastnostech filmového záběru – obsah, velikost (velký celek, celek,

polocelek, polodetail, detail), úhel – a pravidlech při nástřihu jednotlivých záběrů, tedy základů filmové řeči.

Filmově vzdělávací cíle: Žák se naučí pracovat s filmovým příběhem originálního filmu – vybírá z něj podstatné

momenty. Porozumí postprodukční montáži (střihové skladbě), díky níž spojuje nesouvisející lokace tak, aby

v divákovi vznikl dojem uceleného a kompaktního prostoru. Při projekci položit divákům otázku: „Znáte své město

dobře?“

164

V praxi pozná základy produkční práce při výběru exteriérů, organizaci natáčení a práci ve filmovém štábu.


a audiovizuální výchově, pro pochopení vzniku nové reality prostřednictvím „kouzla“, kterým je záběrová montáž

(filmový střih).

Obecná východiska programu: Navazuje na předchozí cvičení (Kroskolet, Motýli), která dávají technický základ

práce s kamerou včetně následného postprodukčního zpracování (Smyčka). Pro zdárný výsledek samozřejmě

nestačí absolvovat dvě technická cvičení, ale je nutné vícenásobné opakování pro získání jistoty jak v natáčení,

tak videostřihu.

Zde se zabýváme příběhem – prací s filmovým časem – kdy se snažíme udržet původní dějovou linku, ale

v podstatně zkrácené verzi výběrem takových momentů, které zachovají původní příběhovou linii originálního

filmu, ale zároveň zkrátí žákovskou parafrázi na únosnou stopáž, kterou je dětský tým schopen zpracovat.

Také spojování v reálu nesouvisejících lokací klade na tvůrce zvýšené nároky zvládnutí „filmové řeči“ – záběrování

při natáčení i následné montáži. Pro správné pochopení „filmové řeči“ a inspiraci pomůže společná projekce

storyboardu získaného vystříháním z původního filmu a výběr těch nejlepších situací.

V tomto videocvičení se už také pozitivně projevují výsledky SMYČKY – zpracování natočeného materiálu

v programu DaVinci Resolve.

Doporučení: Impulzem pro tento projekt byla lekce „1.1.1. Analýza děje“ z Metodiky výuky filmové tvorby Učit se film Jaroslava

Vančáta a Matěje Smetany (viz doporučený článek na webu). Vzhledem k náročnosti projektu „Přetoč film“ doporučuji méně

zkušeným filmařům nejdříve realizovat lekci z Metodiky, kde se provádí rozbor pohádky a teprve následně si zvolit film

k „přetočení“.

Cíle aktivity: Porozumění tvorbě filmového příběhu a jeho převedení do vizuální podoby hraného filmu.

Získané dovednosti: Výběr zásadních momentů filmové předlohy, sestavení obrazového scénáře, produkční

zajištění realizace, práce s herci a realizačním týmem (filmovým štábem), natáčecí a střihová praxe, proniknutí

do tajů „filmové řeči“.

Výstupy: Otitulkované video „přetočeného filmu“, případně předchozího cvičení „Analýza děje“ z Metodiky výuky

filmové tvorby Učit se film.

165


— Tři vyučovací hodiny – tvorba fotostoryboardu a rozbor záběrování

— Tři vyučovací hodiny – výběr lokací

— Jedna vyučovací hodina – sestavení natáčecího plánu

— Realizace – podle možností a schopností týmu

Příprava: Výběr filmu pro přetočení a jeho zajištění v datové podobě, rozkopírování na jednotlivá PC. Instalace

programu VLC Player. Projektor k promítnutí filmu i následných obrazových storyboardů.

Organizace aktivity: Jedná se o dlouhodobý projekt realizovaný v Základní umělecké škole, kde probíhá

skupinová výuka, jedna lekce má tři vyučovací hodiny. Celková doba trvání projektu zabrala téměř jedno pololetí.

Materiál a pomůcky: Natáčecí technika – videokamera, stativ, externí mikrofon, klapka. Rekvizity a kostýmy,

spolehlivý komparz.

Organizace práce: Úvodní projekce filmu Červený balónek, diskuze nad výběrem témat. Přehrávání v programu

VLC a vystřihování fotografií z jednotlivých scén. Individuální práce každého žáka. Následné promítání hrubých

fotostoryboardů a výběr nejvhodnějších snímků, vytvoření jednoho obrazového scénáře pro natáčení. Rozbor

záběrování. Společné i individuální vycházky s hledáním vhodných lokací. Sestavení natáčecího plánu, výběr

a tvorba rekvizit (kulisa psa, autobus), zajištění komparzu z žákovských a rodinných kruhů. Natáčení. Být

připraven na změny a možné improvizace vyplývající z okolností.

Prostorové podmínky: Natáčení ve vybraných exteriérech města.

Požadované předchozí zkušenosti: Minimálně v rozsahu cvičení KROSKOLET a MOTÝLI rozšířené o opakování

a praxi.

Návaznost na RVP:





166


tvůrčí záměr;






Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice,

úhel pohledu), jejich význam ve vztahu; k zobrazovanému obsahu; - základní rozdíly mezi zrakovým vjemem

jasové skutečnosti a její reprodukcí, praktická cvičení s kamerou a fotoaparátem;

Uplatnění kreativity, fantazie a senzibility - ovládání základních funkcí snímací techniky;

Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - komunikace vlastních záměrů a námětů

v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké produkce; - projekce a analýzy vybraných filmů základních

proudů audiovize;

RVP pro gymnázia:




Žák zpracuje písemný koncept vlastního audiovizuálního projektu, formuluje jeho námět,

obsahovou strukturu, formální pojetí a téma (koncept projektu prohlubuje přípravným

vizuálním materiálem – fotografiemi, kresbami, přípravnými záběry);

Žák při střihové montáži obrazových znaků – záběrů využívá znalostí ovlivňujících vnímání

časoprostorových vztahů divákem a tyto možnosti uplatňuje při skladebném dokončování

vlastního projektu;

Učivo:

Uplatnění subjektivity, pozorování, smyslového vnímání - příběh, situace, motiv, jednání, popis a vyprávění;



Komunikace, posilování a prohlubování komunikačních schopností - kreativní práce se střihovým programem;

- práce v týmu na společném audiovizuálním projektu – volba hlavních tvůrčích funkcí ve spolupracujícím týmu

(kamera, režie, střih, zvuk, produkce atd.);

167

Obrazová dokumentace projektu “Přetoč film” realizovaného se žáky oboru

Multimediální tvorba na ZUŠ Police nad Metují:

Dobře si obrázky prohlédněte.

Na levé straně je snímek z originálního filmu – a na pravé naše verze...

168

Každé natáčení musí mít svůj plán. Kde, kdy a co se bude točit. Podle

tohoto snímku to vypadá, že jsme měli hotovo za jeden den, ale ve

skutečnosti jsme točili ve třech ročních obdobích. Inu, plán je jedna věc

– a realita?

169

Naše městečko není velké. Přesto jsme v něm našli všechny lokace,

které jsme potřebovali. Natáčeli jsme tedy po celém městě - a pak přišlo

to kouzlo! Ve střižně jsme vše spojili tak, jako by se deti honily kolem

jednoho bloku domů...

A tu Eiffelovku jsme si pro pořádek efektově doplnili.

Police

nad Metují

170

První kapitola metodiky, která nás

inspirovala. Celou metodiku si můžete

stáhnout ze stránky Přetoč film.

Projekt jsme vystavili na přehlídce

dětských výtvarných prací, pro kterou

jsme vytvořili rozsáhlou dokumentaci,

která svým rozsahem přesahuje formát

této metodiky, ale její zhlédnutí může

napomoci při orientaci v tématu. Proto

jsme vytvořili stejnojmennou stránku

PŘETOČ FILM na www.zuspolice.cz, která

je rozcestníkem pro další informace,

obrázky a videa.

171

3.8 Jak se učí film mimo školu?


Audiovizuální tvorba je oblast uměnovědného vzdělávání, které se po desetiletí soustředilo a rozvíjelo

především v mimoškolním prostředí v rámci zájmových kroužků. Zájmové kroužky byly také po dlouhou dobu

jediným místem, kde bylo možné tento zájem rozvíjet svobodně. Jednalo se o jakousi vzdělávací laboratoř,

která podporovala talenty a umožňovala svobodný rozvoj jejich zájmu o audiovizuální techniku většinou na

amatérské úrovni. Zpočátku to byly kluby mladých techniků, fotografické kroužky nebo kluby amatérských

filmařů přidružené nejčastěji k Domům dětí a mládeže (dříve Domy pionýrů) či ke Kulturním domům. S prudkým

rozvojem digitální techniky a interaktivních médií se audiovizuální tvorba stala velmi dostupnou i pro malé děti

a změnila způsoby komunikace nás všech. Současné Domy dětí a mládeže (DDM) se i nadále snaží pružně na

tyto měnící se potřeby a poptávku reagovat. Nabídka se proto rozšířila na kroužky Filmové tvorby, Filmové režie,

Audiovizuální nebo Multimediální tvorby, Filmové animace, Fotografie, Virtuální reality, Programování, Trikové

tvorby a mnoho dalších.

Vedle příspěvkových organizací typu DDM existuje celá řada volnočasových a zájmových kroužků soukromých

organizací nebo organizací přidružených ke klubovým kinům, knihovnám, muzeím či galeriím. Každá z těchto

organizací má vlastní režim, některá je více zážitková, jiná klade větší důraz na vzdělávání, každá se snaží

reagovat na současné trendy a potřeby, každá má jinou váhu a úroveň. Některá zaměstnává zkušené lektory

vzdělané v oblasti filmu, jiná převážně pedagogy volného času s menšími odbornými zkušenostmi. Všechny tyto

organizace jsou ale stále více respektované především proto, že se mohou stát skvělým a funkčním doplňkem

klasického školního vzdělávání. Jejich lektoři často fungují na obou těchto rovinách a jsou ochotni ke spolupráci

s učiteli ve školách na jednorázových projektech. Je to způsobeno do určité míry také tím, že klasické školní

prostředí doposud nebylo schopno vytvořit dostatečně vstřícné, kreativní a inovativní prostředí pro vzdělávání

v oblasti filmu, a proto řada učitelů měla potřebu hledat a rozvíjet tyto možnosti a cesty jinde, třeba právě mimo

školu. Mimoškolní vzdělávání má v této oblasti oproti klasickému školství velký náskok, má delší zkušenost,

většinou nabízí lepší možnosti a také technickou vybavenost.

Mimoškolní vzdělávání, kam volnočasové kroužky spadají, má bezesporu jednu obrovskou výhodu, kterou je míra

svobody. Umožní dostat se do okruhu dětí a nadšenců, které film baví, kteří tento jazyk komunikace vnímají jako

sobě vlastní a snaží se ho smysluplně a zároveň po svém, používat. Potkáte se tu s mnoha experty, studenty

172 3.8 Jak se učí film mimo školu?

technických univerzit, programátory, odborníky přes robotiku, ale třeba i skvělými výtvarníky nebo dramatiky

v řadách externích lektorů, kteří se zde snaží hledat vlastní cestu v komunikaci s dětmi, kteří si ověřují svoje

schopnosti a znalosti v daném oboru, nebo jsou naopak v životní fázi, kdy vlastní naplnění vidí právě v předávání

nabytých zkušeností dětem.

Lektoři zájmových kroužků Audiovizuální tvorby mají volné ruce a nekonečnou možnost objevovat, hledat,

experimentovat a nalézat spolu s dětmi. Pracují v kreativním prostředí, které není svázané žádnými časovými

dotacemi, rámcovými programy a předpisy, kde si sami nastavují výchovně vzdělávací cíle a kde záleží na

každém, do jaké úrovně budou schopni dojít. Kroužky fungují jako skvělý trenažér, na kterém si lze ověřit vlastní

schopnosti.

Kroužky se zpravidla člení do několika různých lekcí, minimálně by měly obsáhnout jeden semestr, většinou ale

jeden rok. Výuka probíhá zpravidla jednou týdně 90 minut. Je možné si předem nastavit věkovou úroveň i počet

účastníků tak, aby bylo možné dosáhnout požadovaných cílů. Především z důvodů sebereflexe je potřeba si cíle

předem jasně stanovit, včetně rámcového časového harmonogramu, jinak se obsah vytratí. I v rámci kroužků

je potřeba vést si zápis, a především vnímat jednotlivé děti, jejich skutečné potřeby a zájmy. Častým omylem je

si myslet, že kroužky jsou „pouze“ volnočasová aktivita, která zaplní volná odpoledne dětí. Opak je pravdou. Do

kroužků se hlásí děti dobrovolně na základě zájmu a bez nutnosti talentové zkoušky, lektor je tak může snáze

motivovat, přivést ke smysluplné práci a nasměrovat. Většina dětí do kroužku chodí i více let, aby své schopnosti

a talent prohlubovaly. K tomu přispívá i další výhoda formátu výuky v kroužku, kterou je možnost individuálního

přístupu.

Příměstské tábory

Specifickou formou výchovy a vzdělávání jsou příměstské a pobytové tábory se zaměřením na filmovou tvorbu.

Příměstské tábory znamenají pět dní intenzivní a koncentrované práce v oboru. Děti se sejdou ráno a s malou

pauzou na oběd mohou do odpoledních hodin systematicky pracovat. Nejsou rušeni jinými povinnostmi, úkoly,

tématy. Za pět dní je většina účastníků schopna ujít cestu od námětu k finální prezentaci filmu. Vyzkouší si

všechny filmové profese, naučí se komunikovat ve skupině, především ale mají možnost proniknout hluboko

do tématu a poznávat lépe sebe sama. Osvojí si možnosti filmové řeči v oblasti animovaného, hraného,

experimentálního nebo třeba dokumentárního filmu, mají možnost si hledat řeč vlastní. Jsou schopni v tématu

napsat scénář literární i technický, najít pro scénář nejvhodnější filmový žánr, natočit v tomto žánru krátký film,

Učit film

173

sestříhat ho a ozvučit. Především se ale učí pracovat s chybou, poznat vlastní talent, nadání i limity. Příměstský

filmový tábor je jakousi filmovou laboratoří, dobrodružnou hravou školou, místem poznání.

Pokud má lektor potřebu proniknout hlouběji do jedné z profesí, i to je samozřejmě možné. Tábor lze pojmout

jako Scenáristickou přípravu, Práci s kamerou, Střihačský nebo Zvukařský tábor, Filmové herectví, může se také

zaměřit na jednu z filmových oblastí, animaci, hraný film nebo dokument. Tábor lze strukturovat podle tématu,

spojit ho s místem konání, nebo se inspirovat konkrétním dílem či režisérem, obdobím z dějin kinematografie.

Pro méně zkušeného lektora to může být jednodušší, pro účastníky přehlednější a inspirativní. Lektor má ale

také možnost přizvat si ke spolupráci odborníka z profese, filmaře.

Všechny filmové kroužky a kurzy jsou vždy závislé na technických možnostech, které lektora limitují. Je potřeba

mít a dobře znát technické zázemí organizace, pod kterou tábor probíhá. (Animace například většinou vyžaduje

klidné místo, ateliér, kde mohou účastníci vytvářet podklady k filmu a kde mohou animovat v dobrých světelných

podmínkách.) Natáčet mohou dnes již téměř všechny děti na vlastní fotoaparáty a mobilní telefony, lektor by měl

ale vždy počítat s tím, že se může objevit neočekávaný technický problém, a mít proto alespoň i jeden nebo dva

vlastní fotoaparáty včetně stativů a dobitých baterií. S těmito aparáty by měl umět zacházet. Děti se většinou

tváří, že všechno zvládnou, ale je potřeba jim neustále dopomáhat a být pro ně oporou, vybavit je základními

informacemi, včas jim sdělit technické možnosti a limity aparátu, předat jim základní informace o práci se

světlem a zvukem, a pak už je nechat pracovat. Nezbytností a častým kamenem úrazu filmových táborů je

vybavení na postprodukci, tedy dostatek počítačů se střihovým programem a zvukovou bankou. Počet PC se

střižnou je tak většinou určujícím faktorem pro velikost jednotlivých skupin a finální počet projektů.

Pokud je tábor orientován například na psaní scénářů, není lektor limitován ničím. Pokud je cílem například

dokumentární film, je potřeba počítat s tím, že bude probíhat dokumentaristická rešerše nebo práce v knihovně

či s archivními materiály. Všechny tyto skutečnosti je třeba vždy předem zvážit a zahrnout do plánu a příprav,

nepřeceňovat síly, neklást si nedosažitelné cíle.

Organizace času

Pokud je cílem příměstského pětidenního tábora natočení krátkého filmu, pak je vhodné stanovit si podrobný

časový rozvrh. Pět dní bude velmi intenzivních, náročných a vyčerpávajících, o to větší dopad to ale bude mít na

všechny zúčastněné.


1. den: motivace, hledání inspirace, psaní literárního scénáře na základě daného námětu

2. den: dokončení scénáře (technický scénář), sběr materiálů a podkladů

3. den: příprava podkladů, natáčení, animace

4. den: dokončení animace, příprava střihové postprodukce (natočený materiál do střižny a hrubý střih)

5. den: finalizace střihu, zvuková postprodukce (animace), prezentace filmu.

! Upozornění: Není vhodné natáčet v rámci příměstských táborů dlouhé filmy! Vždy volte raději kratší stopáž!

Příměstské tábory zaměřené na filmovou tvorbu pořádají téměř všechny Domy dětí

a mládeže, některé školy i školky, univerzity, fakulty, městské knihovny, kina, kulturní domy

a galerie. Lze je najít prakticky ve všech větších městech, protože je o ně velký zájem. Jen

pár příkladů:

www.studioscala.cz

www.aeroskola.cz

www.ddmp6.cz

www.muzeumkarlazemana.cz

www.sladovna.cz

Pobytové tábory

Dnes už existuje řada pobytových táborů pro děti se zaměřením na Filmovou tvorbu. Takové tábory bývají

zpravidla delší než pět dní a vyžadují stabilní zázemí, určitou míru technické vybavenosti, s možností přenocování

a stravování. Tvorba filmu je zde většinou jen jednou, ale zato hlavní činností, které se děti věnují. Práci je

možné si lépe časově rozvrhnout, není tolik spěchu a stresu, zbývá čas na relaxaci. Rozdíl je především v tempu

a uchopení celého procesu, stejně jako když srovnáte let kolibříka s letem kondora.

V rámci motivace a ve fázi hledání námětu je možné zařadit větší množství kreativních her a dílčích kroků.

Na základě výsledků je pak možné si účastníky tábora lépe rozdělit do tvůrčích týmů. Celkově je více času na

Učit film

175

přípravu, která je v každém tvůrčím procesu nezbytná. Ve spolupráci s lektorem nebo odborníkem probíhá

scenáristická příprava. Poté je možné nechat děti pod lektorským vedením samostatně animovat nebo natáčet.

Finální postprodukce je pak opět záležitostí týmové spolupráce, děti se seznámí se střihovým programem, ale je

to většinou jeden či dva členové štábu, kdo se finalizaci filmu věnuje víc než ostatní.

I na takových táborech je důležitý časový rozvrh a jasný plán. I zde je potřeba počítat s tím, že každá skupina je

jiná a učitel či lektor je ten, kdo se stává jejich průvodcem, jenž s nimi filmový projekt musí dotáhnout do konce.

Počet dětí je potřeba podřídit technickým možnostem tábora, případně je podle technických možností rozdělit do

týmů a štábů. Zároveň je dobré jim přesně rozdělit role a funkce na míru, některé děti jsou skvělými scenáristy,

jiné rády hrají, některé jsou výtvarně nadané, jiné zase technické typy, které se rády postaví za kameru nebo ke

střihu. I zde, podobně jako u táborů příměstských, má lektor téměř neomezené možnosti ve volbě témat, v tom,

čeho chce ve finále dosáhnout. Existují tábory scenáristické, tvůrčího psaní, s fotografií, výtvarné s animací či

výrobou loutek, tábory spojené s dramatickou tvorbou nebo divadlem, tábory herecké. U filmového tábora se ale

většinou předpokládá, že po jednom či dvou týdnech společné práce by měl být výsledkem krátký film.

Vybrané organizace, které pobytové tábory zaměřené na filmovou tvorbu nabízí:

ambroziada.cz/film/

aeroskola.cz/aertek–filmovy–tabor

www.fajntabory.cz/produkt/filmovy/

centrumdeti.cz/filmovy–tabor/


3.9 Shrnutí kapitoly jak učit film

Oblast filmové a audiovizuální tvorby si neklade za primární cíl výchovu budoucích filmových profesionálů.

Vzhledem k charakteru oboru a dynamickému vývoji nových technologií jsou dnes již záznamová média obrazu

a zvuku takřka na profesionální úrovni zcela běžně dostupná široké veřejnosti a mladí lidé jsou v jejich obsluze

zpravidla velmi zběhlí (kvalitní audiovizuální záznam je schopné vytvořit a zpracovat i dítě mladšího školního

věku bez odborného pedagogického vedení), tudíž není nutné žáky obsluze dostupných audiovizuálních

technologií složitě učit. Smyslem praktické části výuky je především porozumění principům audiovizuálního

sdělení, nástrojům a způsobům, kterými audiovizuální díla s divákem komunikují, ale také kultivace vlastní

audiovizuální tvorby. Žáci tak prostřednictvím vlastních zkušeností z praktické tvorby porozumí možnostem, jak

se sami vyjadřovat skrze médium jim tak blízké a přirozené, a získají nástroje, díky kterým se mohou věnovat

aktivní autorské tvorbě.

Jak učit film / audiovizi?

— Pro výuku filmové a audiovizuální tvorby není třeba speciálního nákladného vybavení

— pedagog nemusí nutně umět obsluhovat veškeré dostupné softwarové programy

— při přípravě struktury a obsahu výuky konkrétních vyučovacích bloků je vhodné vycházet ze zkušeností,

které daní žáci mají, a dle toho diferenciovat zadávané úkoly

— pokud jsou žáci dostatečně motivováni, mohou se velkou část technik naučit v rámci svého volného času

(ať už prostřednictvím tutoriálů, či metodou pokus omyl)

— metody výuky filmové a audiovizuální tvorby by měly být žákům předávány pochopitelně, hravě,

s respektem k jejich dosavadním zkušenostem s touto oblastí tvorby

— při zadávání témat praktických cvičení je vhodné nechat žáky najít si své pojetí úkolu v rámci domácího

prostředí

— skupinová práce funguje především v kolektivech žáků, kteří se vzájemně respektují a inspirují

— někdy je však vhodnější nechat žáky pracovat v komornějších skupinách či individuálně

— důležitější je vždy cesta, kterou žáci ujdou během procesu, než samotný výsledek – hotové audiovizuální

dílo

Učit film

177

Zásady tvorby audiovizuálních děl

— Pracovat kreativně

— Vybírat technicky méně náročná cvičení

— Postupovat od známého k neznámému

— Dát prostor osobitosti a kreativitě účastníků

— Skládat týmy tak, aby každý mohl zažít úspěch

A kam s těmi hotovými filmy?

Když už jsme shrnuli, jak snadná a zábavná může tvorba filmů a audiovizuálních děl být, asi nikoho nepřekvapí,

že filmových děl, ať už hraných, animovaných, dokumentárních, ale i experimentálních, vzniká v rámci

jednotlivých stupňů formálního i neformálního vzdělávání velká řada. A byla by škoda, aby tato díla skončila

schovaná v šuplíku na flash disku, bez toho, aby je mohli autoři představit rodičům, spolužákům, kamarádům či

příbuzným. Prezentace vlastní tvorby široké veřejnosti je stejně důležitou součástí procesu jako samotná tvorba.

Žáci si samozřejmě svá díla mohou sdílet na vlastních účtech nejrůznějších sociálních sítí či youtube. Filmy je

také možné promítat v prostředí učebny, ještě lépe místního kina, ale taktéž lze filmy hlásit i na specializované

festivaly a přehlídky, kde je může vidět daleko větší množství lidí a především odborná porota, která zpravidla

předává autorům takovou zpětnou vazbu, aby se mohli v této oblasti rozvíjet, učit se ze svých chyb, vzájemně

se motivovat a předávat si další zkušenosti. Zkrátka aby autoři tvořili stále lepší a lepší umělecká díla, na která

budou pyšní. Porota taktéž vybírá filmy a audiovizuální díla, která jsou v rámci jednotlivých přehlídek oceňována.

Podrobný přehled filmových festivalů a přehlídek lze nalézt na webu oborové mapy FAV

Před pár lety v jednom pražském DDM vznikl nápad založit festivalovou přehlídku filmové tvorby dětí a mládeže. Děti z jejich

kroužků totiž vyprodukovaly tolik krátkých filmů za rok, že jim přišlo líto je nemít kde pustit. Tak se jejich lektoři rozhodli

založit festival mladých filmařů Pražský filmový kufr. První rok se přihlásilo přes 400 autorů s asi 200 filmy všech možných

žánrů. Filmy krátké, animované, kreslené, loutkové, z hlíny, z lega, experimentální, abstraktní, klipy, reportáže, dokumenty,

hrané filmy, dlouhé, nudné, legrační, smutné, zarážející, poutavé, překvapivé, ohromující, nesmírně hluboké, závažné, ze škol,

178 3.9 Shrnutí kapitoly jak učit film

z kroužků, od sourozenců, od znuděných puberťáků, od dětí ze školek, z gymnázií, skejťáků, nadšenců, amatérů… Kufr dávno

překročil hranice Česka, minulý rok se objevilo hned několik autorů, kteří točí filmy ve válečné Ukrajině.

Někteří mladí filmaři Kufru již dnes studují na FAMU, ve Zlíně nebo v Písku. Většina z nich jde dál svou cestou bohatší

o velkou zkušenost. Jsou to všechno děti a mladí lidé, kterým není jedno, co se děje s jejich světem, co se děje s nimi, co cítí.

Děti, které komunikují, hledají a objevují. Jsou to samé chytré děti, kterým film možná pomohl najít si cestu.

Festival funguje stále a dětí přibývá. Jejich zájem o film a tvorbu roste, Kufr se je snaží v další tvorbě podporovat a motivovat,

propojuje je s filmovými profesionály, a hlavně se jim snaží vytvořit bezpečné prostředí, kde jejich tvorbu někdo skutečně vidí

a vnímá, kde je berou vážně, protože na Kufru všichni vědí, že: „Kdo tvoří, ten točí světem!“ .

Závěr

Filmová a audiovizuální díla jsou dnes již zásadní, neoddělitelnou součástí kulturního dědictví. Kinematografie

je uměním, které nám zprostředkovává setkání s tolika různými příběhy, světy, kulturami, přináší tolik emocí

a zážitků, které k nám promlouvají prostřednictvím obrazovek, ať už z pohodlného křesla v kině, či bezpečí

pohovky v obývacím pokoji, ale denně na nás útočí také z displejů mobilních telefonů. Zavírat oči před něčím

tak intenzivním a tak všedním, jako jsou pohyblivé obrazy, je nemožné. Jejich síle a vlivu nelze uniknout. Je až

úsměvné, že české školství se stále tak urputně brání proniknutí filmové a audiovizuální výchovy do školních

lavic. Dynamický vývoj světa a technologií však zastavit nelze, a tak nezbývá než věřit, že si film skutečně

vybojuje své pevné a neochvějné místo i v osnovách všeobecného vzdělávání. A nám, jako autorkám, nezbývá

než doufat, že i tento text tomu může být nápomocen.

Věříme, že překonat počáteční obavy a nejistoty z vydání se na cestu natolik neznámou a dobrodružnou, jako učit

filmovou a audiovizuální výchovu, může být úkolem nesnadným. Odhodlat se, nezaleknout se a věřit sám sobě je

jediná překážka, kterou na cestě k výuce pohyblivých obrazů musí pedagogové překonat. Avšak překonat strach

z cesty do neznáma může přinést také velké naplnění. A snad i tento text tomu může být nápomocen. Všechno

ostatní už přijde samo.

Učit film

179

Desatero audiovizuální gramotnosti

(pro učitele)

Pavel Bednařík

01 Film není pouhou pomůckou ve výuce. Filmové dílo a jeho

části mohou sloužit k ilustraci, uměleckému vystižení tématu,

problematiky nebo látky. Pozornost upřená na film ale musí být

komplexní, kontinuální a perspektivní.

02 Film není vycpávkou školních hodin. Film se svou historií

by neměl být pouze atraktivním nástrojem k dokreslení školní

hodiny.

03 Film je vždy součástí širšího kosmu audiovizuálních

děl. Neexistuje nadřazené postavení klasického filmu

a kinematografie nad jinými audiovizuálními díly.

04 Film má být umění dostupné všem. Je vhodné využívat

všech příležitostí, jak seznamovat žáky a studenty s filmy

(klasickými i současnými).

05 Film je prostorem imaginace. Filmové dílo je vždy

autorským vystižením skutečnosti, setkání filmem vždy

obsahuje magický moment.

06 Vztah s filmem je na celý život. Z fascinace pohyblivým

obrazem není možné vystoupit, je nutné jej neustále kultivovat.

07 Film a audiovize se vzájemně prostupují. Není možné

ani nutné stanovovat ostrou hranici mezi filmem jako uměním

a jinými projevy audiovize.

08 Audiovizuální díla jsou součástí naší každodennosti.

Stejně jako s dalšími součástmi našich životů s nimi musíme

umět zacházet a dodržovat základní „hygienu“.

09 Říše audiovize může být příležitostí i hrozbou. Učitel má

být průvodcem, prostředníkem a majákem v nepřeberné říši

audiovizuálních děl. Má vytvářet příležitosti, ne hledat hrozby.

10 Žádné zakoušení audiovizuálních vjemů není dobré nebo

špatné. Záleží vždy na interpretaci a kontextu. 20

20 Kurzy filmové výchovy pro učitele. Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. Základy filmové/audiovizuální výchovy. Metodický materiál pro učitele,

s. 6. Dostupné online :

180

Materiály, ze kterých lze čerpat inspiraci

— web filmvychova.cz

— CinEd

— UČÍME S FILMEM

— Online kurzy pro učitele

— Jak stvořit film. Výuková skripta pro praktické studium filmové tvorby

— Učit se film. Metodika výuky filmové tvorby

— Audiovizuální a filmová výchova ve vyučování

— Aeroškola

— Animetod

— AČFK – přehled vhodných filmů pro školy

— Lekce JSNS

— Skripta Jak stvořit film

— Mediální výchova: od teorie k praxi

181

Přehled uvedených metod a cvičení

— Úvod do studia filmu (víceletý projekt) Autor: Jiří Hruška, Cílová skupina: žáci II. stupně ZŠ, žáci SŠ

— Vítejte ve škole s filmem Začátek školního roku 21 Autorka: Ivana Lipovská, Cílová skupina: žáci 2. stupně

— Dějepisný komiks, aneb podívejme se kriticky na Dějiny udatného českého národa Autorka: Ivana Lipovská,Cílová skupina:

žáci 2. stupně

— Stavba příběhu Autorka: Martina Voráčková, Cílová skupina: žáci 1. stupně. V každém ročníku je možné cvičení využít

a přizpůsobit věku a potřebám vyučujícího v dané oblasti a předmětu.

— Filmový záběr a hrátky s perspektivou Autorka: Ivana Lipovská, Cílová skupina: žáci 2. stupně

— Vytvoř stínový obraz Autorka: Martina Chaloupková, Cílová skupina: žáci od 8 let

— Pod sněhem Autorka: Markéta Vondrášková, Cílová skupina: 4–6 let

— Masopustní Autorka: Markéta Vondrášková, Cílová skupina: děti 4–6 let

— Společné hledání tématu Autorka: Tereza Reichová, Cílová skupina: žáci od 8 let

— Přísloví v pěti obrazech Autorka: Zuzana Havelková, Cílová skupina: žáci od 9 let

— Slovní úloha Autorka: Zuzana Havelková, Cílová skupina: žáci od 9 let

— Příběhy modrého čtverečku Autorka: Zuzana Havelková, Cílová skupina: žáci od 9 let

— Co je reklama Autorka: Martina Voráčková, Cílová skupina: 5 - 9. ročník ZŠ, celá třída

— Rozhovor s druhým Autorka: Tereza Reichová, Cílová skupina: žáci od 12 let

— Záběrování v akci Autorka: Tereza Reichová, Cílová skupina: žáci od 10 let

— Typologie filmových záběrů Autor: Jiří Hruška, Cílová skupina: žáci ZŠ, SŠ

— Obsah sdělení Autorka: Lucie Hlavicová, Cílová skupina: žáci od 10 let (dle obtížnosti textu)

— Popis blízké osoby Autorka: Lucie Hlavicová, Cílová skupina: žáci od 10 let

— Popis pracovní činnosti Autor: Rudolf Adler, Cílová skupina: žáci od 10 let

— Filmová osa. Cvičení orientace Autor: Rudolf Adler, Cílová skupina: žáci od 14 let

— Kulešovův experiment Autorka: Barbora Holubová, Cílová skupina: 13 až 18 let

— KROSKOLET (kropič, skokan, letec) Autor: Vladimír Beran, Cílová skupina: všechny žákovské kategorie i dospělí, kteří začínají

s natáčením videa

— Motýli (Modrásek, žluťásek, bělásek) Autor: Vladimír Beran, Cílová skupina: všechny žákovské kategorie vč. vyučujících

— Přetoč film (filmový obraz jako zrození vlastní reality) Autor: Vladimír Beran, Cílová skupina: všechny žákovské kategorie vč.

vyučujících

21 K aktivitě využijeme film Začátek školního roku, 1955, Režie: Jacques Rozier z nabídky EVROPSKÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU V OBLASTI FILMOVÉ

VÝCHOVY, cined.cz/cined.eu. Informace na O PROJEKTU – cined.cz.

182

Štítky

dějiny kinematografie

filmová analýza

filmová projekce

kreativní aktivity navazující na filmovou projekci

individuální práce

skupinová tvorba

kolektivní práce

hledání příběhu

výtvarné aktivity

vyprávění příběhu

práce se světlem

práce se zvukovou složkou díla

seznámení s filmovou tvorbou pro nejmenší

kreativní práce s digitálními médii

porozumění principům audiovizuálního sdělení

obsluha digitálních médií

dílčí aktivita před natáčením filmu

začlenění filmu do různých předmětů vzdělávání na ZŠ

tvorba audiovizuálního díla

záběrování

stop motion animace

osobnostně-sociální rozvoj

183

O autorech

MgA. Lucie Hlavicová

Vystudovala Klasickou animovanou tvorbu na UTB Zlín

a Audiovizuální tvorbu a divadlo na Divadelní fakultě JAMU.

Zde nyní působí jako pedagog Audiovizuální výchovy v ateliéru

Divadlo a výchova. Filmové a audiovizuální výchově se

dlouhodobě věnuje i ve své připravované disertační práci.

Multimediální tvorbu vyučovala na SŠUP v Ústí nad Orlicí,

kde si poprvé uvědomila, že pedagogická praxe je oblast,

která ji zcela naplňuje a které se chce i v budoucnu věnovat.

Záměrně propojuje principy filmu, audiovizuálního sdělení, ale

i dalších digitálních médií s výtvarným a divadelním uměním.

Zásadní je pro ni vliv uměleckého vzdělávání na osobnostněsociální

rozvoj žáků. Působí jako lektorka volnočasových

aktivit a workshopů zaměřených na filmovou, multimediální

a animovanou tvorbu, dlouhodobě spolupracuje se Studiem

Scala, ale věnuje se taktéž vzdělávání dětí od předškolního

věku. Vyučuje na Fakultě multimediálních komunikací UTB Zlín

a spolupracuje s Univerzitou Palackého v Olomouci. Působí jako

dramaturg filmové přehlídky Malé vize a koordinuje projekt

Filmouka. Od roku 2021 je členkou výboru Asociace pro filmovou

a audiovizuální výchovu a v roce 2023 se stala její předsedkyní.

184 O autorech

Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková

Vystudovala výtvarnou výchovu a francouzštinu na PedfUK

v Praze, poté filmovou animaci a experimentální film na FAMU.

Její kariérní cesta je cestou neustálého hledání, kterou žene

velká zvědavost. Tou se snaží vést i své žáky. Hledá ráda

nové a netradiční formy vzdělávání. Jejím cílem je být dětem

průvodcem, který v nich probudí a rozvine kreativní myšlení.

Nechává se inspirovat současnými trendy v umění a snaží se,

pokud to jen jde, dětem zprostředkovat osobní setkání s umělci

(filmaři, výtvarníky nebo spisovateli), aby v dialogu pochopili, že

jen používají různé jazyky.

Dlouhá léta byla lektorkou v DDM na Praze 6, kde vedla kroužky

komiksu, ilustrace, filmové animace, audiovizuální tvorby a kde

připravuje děti na střední filmové školy. Je spoluzakladatelkou

a programovou ředitelkou festivalu mladých filmařů Pražský

filmový kufr www.prazskyfilmovykufr.cz.

Několik let učila na 1. a 2. stupni ZŠ Petřiny-sever výtvarnou

výchovu a filmovou tvorbu, založila školní filmové studio a školní

přehlídku krátkých žákovských filmů Severní točna. Spolupracuje

s jinými školami a učiteli na společných projektech, kde se

snaží propojit libovolné obory (český jazyk, výtvarnou výchovu, občanskou výchovu, dějepis nebo přírodopis…)

s filmovou tvorbou ve společném tématu. Je tutorem učitelům, kteří se rozhodnou pro podobné projekty ve

své škole, ale zdráhají se začít. V rámci festivalu mladých filmařů Pražský filmový kufr připravuje spolu s kolegy

a filmovými profesionály kurzy Filmové tvorby pro učitele.

Kromě filmové výchovy je také výtvarnicí a arteterapeutkou metody práce v Hliněném poli.

Učit film

185

prof. Mgr. Rudolf Adler

Režisér, scenárista dokumentárních a hraných filmů. Autor rozhlasových her, odborných a teoretických studií

o dokumentárním filmu. Profesor FAMU Praha.

V letech 1960–67 absolvoval FAMU katedru filmové a televizní režie. Od roku 1970 externě spolupracoval

s Krátkým filmem Praha, FS Barrandov, televizními studii v Praze, Ostravě Brně a Bratislavě a se studii

čs. rozhlasu v Praze a Plzni. Natočil více než sto filmových a televizních dokumentů, převážně se sociální,

etnografickou a portrétní tematikou. Za filmy a rozhlasové hry získal řadu ocenění na domácích a zahraničních

festivalech.

V letech 1993 až 2014 byl vedoucím pedagogem Školy audiovizuální tvorby střediska IMPULS v Hradci Králové,

vedl třísemestrální kvalifikační kurz pro pracovníky regionálních a místních TV studií s akreditací MŠMT.

Pravidelně přednášel pro vysokoškolské pedagogy v rámci Centra pro výzkum vysokého školství MŠMT

a studentům filmologie a teatrologie na Filosofické fakultě UP v Olomouci, na Vyšší odborné škole publicistiky

v Praze a na Univerzitě v Hradci Králové.

Je autorem studijních skript FAMU „Cesta k filmovému dokumentu“ a dalších teoretických studií. Autor

vzdělávacího obsahu předmětu Filmová/ audiovizuální výchova pro základní školy a gymnázia, zařazeného MŠMT

do osnov jako doplňkový předmět oboru Umění a kultura.

MgA. et MgA. Tereza Reichová

Tereza Reichová je dokumentaristka a absolventka Katedry dokumentárního filmu na FAMU. Věnuje se převážně

angažovanému filmu, jejím cílem je vyvolat diskusi o tabuizovaných a nepopulárních tématech. Natočila mj.

snímky Do vlastních rukou (2008), KRUH: portrét demonstrace (2009), Manuál na výrobu teroristy (2010) a A kdo

je tady flákač? (2014). Od roku 2021 působí jako pedagožka na Katedře dokumentární tvorby FAMU, kde vede

Dramaturgický seminář pro první ročník a Realizační dílny. V letech 2012–2014 působila jako lektorka filmových

dílen Studentské akademie – Dialog Jessenius o.p.s. ve spolupráci se Studiem FAMU. Dlouhodobě spolupracuje

jako lektorka dokumentárních workshopů pro střední školy a amatéry v projektu My street films a také s Jedním

světem na školách.

186 O autorech

Mgr. Jiří Hruška

Učitel českého jazyka a literatury, dějepisu a filmové a audiovizuální výchovy na Jazykovém gymnáziu Pavla

Tigrida v Ostravě, vedoucí pedagogického kabinetu ASFAV, jednatel Educa24 agency.

Organizátor či partner vzdělávacích a kulturních akcí (Mezinárodní festival studentských filmů Ostrava–Picture,

Film a dějiny, Cesta ke svobodě, SametOVA, Orbis pictus play Ostrava, Mezinárodní konference Pavel Tigrid

a česká demokratická publicistika, Učme hrou 2023 apod.).

Mgr. Barbora Holubová, Ph.D.

Vystudovala Románskou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Strávila semestr na Kansas State

University v USA a dále na Università degli Studi di Udine v Itálii. Rok studovala režii na Filmové a televizní

akademii múzických umění. Vyučovala jazyky (angličtinu, italštinu, češtinu). Na Pedagogické fakultě UK

organizovala programy průběžného vzdělávání pedagogických pracovníků.

Zabývá se prakticky i teoreticky filmovým vzděláváním, které bylo tématem její disertační práce na Pedagogické

fakultě UK. Vyučuje dějiny filmu zahraniční studenty při Ústavu jazykové a odborné přípravy UK, vede filmové

kurzy na ZŠ a SŠ. Spolupracuje na revizi Rámcových vzdělávacích programů pro předmět Filmová a audiovizuální

výchova. Věnuje se vlastní tvůrčí filmové práci.

Mgr. Zuzana Havelková

Vystudovala Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na UJEP v Ústí nad Labem. V současné době se věnuje výuce filmové

a audiovizuální výchovy v prostředí prvního stupně základní školy. Působí jako lektorka a organizátorka

volnočasových aktivit a letních táborů zaměřených na oblast umění a kultura, organizuje filmové večery pro děti

mladšího školního věku. Je členkou tvůrčí pracovní skupiny oboru Filmová/audiovizuální výchova při Národním

pedagogickém institutu a členkou Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu.

Učit film

187

Mgr. Martina Voráčková

Metodička, lektorka a zakladatelka organizace Animánie. Věnuje se především výuce, lektorování a metodice

animovaného filmu. Je spoluzakladatelkou organizace Animánie. S Asociací pro filmovou a audiovizuální

výchovu spolupracuje na průvodci filmem a audiovizí pro žáky, učitele a rodiče s názvem Filmouka. Rozpracovala

metodiku animovaného filmu Animetod. Je rovněž členkou komise pro filmovou výchovu na Ministerstvu kultury

ČR.

Mgr. Ivana Lipovská

Ivana Lipovská vystudovala FF UK, učí dějepis na pražském gymnáziu s hudebním zaměřením, kde působí také

jako výchovná poradkyně. Láska k umění a obzvláště k filmu ji postupně přivedla k různým projektům filmové

výchovy. Aktivně spolupracuje s platformou a materiály programu CinEd, v průběhu let se stala jeho tutorem.

Jako hlavní metodik hraných filmů s příklady dobré praxe užití ve výuce se podílela na přípravě online kurzů

a pracovních listů pro Asociaci filmové a audiovizuální výchovy. Věnovala se přípravě metodických materiálů

k filmům pro Juniorfest a Zlín Film Festival. Ve své běžné pedagogické praxi pravidelně zařazuje práci s filmem

ve výuce.

Vladimír Beran

Vystudoval kamenosochařství na škole v Hořicích. Po studiích pracoval jako výtvarník v galerii, učitel výtvarného

oboru v lidové škole umění i pracovník propagace průmyslového podniku. Na čas také zakotvil v tiskárně,

kde si rozšířil kvalifikaci na Střední průmyslové škole grafické Hellichova v Praze. Koncem osmdesátých let

zakládal v Náchodě první studio pro počítačovou přípravu tisku, odkud přešel do firmy, která tato pracoviště

do polygrafických provozů dodávala a kde se etabloval jako konzultant a školitel. V té době vytvořil koncept

vzdělávání nových pracovníků pro rozvíjející se oblast počítačové sazby. Protože nenašel vydavatele, tak

se osamostatnil a učebnici počítačové typografie „Typografický manuál“ vydal v polovině devadesátých let

vlastním nákladem. Publikaci později převzala agentura Kafka Design – a Manuál vychází dodnes, již v osmém

vydání. Na přelomu tisíciletí nastoupil jako učitel počítačové grafiky do Základní umělecké školy v Polici nad

Metují. Zde se rekvalifikoval na filmovou tvorbu, spolupodílel se na tvorbě „Rámcového vzdělávacího programu

188 O autorech

základního uměleckého vzdělávání“, vybudoval školní „Grafické studio“, a kromě výuky ve své škole působí i jako

lektor filmového vzdělávání pro učitele v rámci celé ČR. Žákovské filmy, které byly vytvořeny pod jeho vedením

ve školní agentuře „NAŠA TV“ získaly ocenění na mnoha přehlídkách a některé odvysílala i Česká televize.

Momentálně pracuje na vývoji výukového programu „FILMOHRA“, který žákům přináší lekce filmové výuky herní

formou. Je členem Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, kde v loňském roce obdržel Cenu Borise

Jachnina za pedagogický přínos.

Mgr. Bc. Martina Chaloupková

Absolventka učitelství pro střední školy se specializací na výtvarnou výchovu a vizuální tvorbu, a dále

absolventka bakalářského studia oboru muzeologie. Působí jako lektorka kurzů a letních táborů animace

a filmové tvorby v rámci Studia Scala, patřící k Univerzitnímu kinu Scala v Brně . Současně je též koordinátorkou

celého Studia Scala. Dále také vyučuje na ZUŠ v Mikulově, obor Filmová tvorba.

Mgr. et MgA. Viktória Rampal Dzurenko

Malířka, filmová režisérka, učitelka malby, filmové režie, herectví a filmového jazyka. Je taktéž autorka řady

dokumentárních a hraných filmů a vede mezinárodní filmové kurzy a workshopy. Studovala učitelství výtvarné

výchovy a estetiku, filmovou vědu a filmovou režii. Spolupracuje jako lektorka s Aeroškolou, Free Cinema

a Asociací českých filmových klubů na programu CinEd.

Učit film

189

Použitá, související a doporučená literatura

Česká republika (výběr)

Zastřešující instituce

— Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, z.s.

— Odbor médií a audiovize Ministerstva kultury ČR

— Kancelář Kreativní Evropa–MEDIA

Informace o filmové výchově a pedagogická podpora:

— oborový web filmvychova.cz

— tamtéž – sekce Metodika (databáze filmů, právní poradna, slovník pojmů, zdroje informací o filmové výchově)

— rozcestník Oborová mapa filmové a audiovizuální výchovy v ČR

— příspěvky na téma filmová výchova na Metodickém portálu rvp.cz

— publikace kanceláře Kreativní Evropa Filmová a audiovizuální výchova 2019 a Filmová/ audiovizuální výchova a práce

s publikem v době pandemie 2020–2021

Odborné texty přístupné online:

— Mapování realizace vzdělávacího oboru filmová/audiovizuální výchova na českých základních školách a gymnáziích (2016)

— Filmová/audiovizuální výchova (podkladová studie pro revize RVP, 2019)

— Mapování vzdělávacího oboru F/AV na českých základních školách a gymnáziích 2021/22

— Jak na filmovou výchovu a proč ji potřebujeme – Manuál pro rozvoj oboru filmové/audiovizuální výchovy

— Jak se učí film v Evropě. Analýzy metodik, učebnic a odborných textů

Odborné publikace:

— ADLER, Rudolf a kol. Filmová/audiovizuální výchova (podkladová studie). Praha: Národní ústav pro vzdělávání 2018.

— JACHNIN, Boris. Filmová estetická výchova. Praha: Československý filmový ústav 1968.

190

— MAŠEK Jan, ZIKMUNDOVÁ Vladimíra: Využití audiovizuálního sdělení v mediální výchově. Plzeň 2012.

— MIČENKA, Marek, JIRÁK, Jan. (eds.). Základy mediální výchovy. Praha: Portál 2007.

— MONACO, James. Jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Praha: Albatros 2004.

— SMEJKAL Zdeněk: Film jako předmět školní výuky. Brno: FF UJEP 1969. (kandidátská disertační práce)

— SMEJKAL Zdeněk: Základy filmové výchovy na středních školách. Brno: Krajský ústav při Kabinetu českého jazyka a literatury

1985.

— VACEK, Patrik: Filmová edukace (Stručný průvodce pro učitele). Brno: FF MU 2006.

Populárněnaučné publikace:

— František Týmal, Nikkarin, Tereza Czesany Dvořáková: Jak vznikl film. Praha: Argo 2017.

— Ondřej Beránek, Nikkarin, Tereza Czesany Dvořáková: Jak se dělá film. Praha: Argo 2019.

— Lucie Záhorová, René Melkus, Tereza Czesany Dvořáková: Co byla a co je televize. Praha: Argo 2020.

— Will Bishop-Stephens: Jak se naučit animovat v 10 snadných lekcích. Praha: Svojtka&Co. 2017.

— Kolektiv autorů: Jak se dělá umění. Praha: Albatros 2020.

— Tereza Nová, Jiří Forejt, Nikola Logosová: Malí fotografové. Praha: Běžíliška 2021.

— Pavel Ryška, Jan Šrámek: Jak si užít film. Praha: Albatros 2022.

Kurikulární dokumenty:

— RVP pro ZV:

– https://www.filmvychova.cz/asfav/

– https://clanky.rvp.cz/clanek/s/G/9953/FILMOVAAUDIOVIZUALNI–VYCHOVA–PRO–GYMNAZIA.html

— RVP pro gymnázia:

– https://clanky.rvp.cz/clanek/c/GKHE/9953/FILMOVAAUDIOVIZUALNI–VYCHOVA–PRO–GYMNAZIA.html

— RVP Multimediální tvorba:

– http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%208241M17%20Multimedialni%20tvorba.pdf

Metodické materiály:

— Učit se film. Metodika výuky filmové tvorby

— Audiovizuální a filmová výchova ve vyučování

— UČÍME S FILMEM. Metodická příručka pro využití dokumentárního filmu ve výuce.

— Jak stvořit film

191

— CinEd

— Animetod

Skripta:

— ADLER Rudolf: Co je to dramaturgie, vydána jako metodická příloha oborového zpravodaje Donašeč dobrých filmových zpráv

4/2012, za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Hradec Králové: Středisko amatérské kultury IMPULS 2012.

— ADLER Rudolf, MYSLÍK Jiří: ABCD.. pro všechny FILM A VIDEO. Hradec Králové: Východočeské volné sdružení pro amatérský

film a video a Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové 2006 .

— KOHOUT, Martin, BRAJNIK, Črt, BELLICA, Ondřej, HRUŠKA, Tomáš, FOREJT, Jiří. Jak stvořit film: Výuková skripta pro praktické

studium filmové tvorby. Praha: Free Cinema, NFA, FAMU 2015.

Závěrečné práce:

— HOLUBOVÁ, Barbora. Didaktika filmové výchovy. Praha: Pedagogická fakulta UK 2021. (disertační práce)

— FOREJT, Jiří: Filmová výchova: úvod do oborového hledání. Praha: FAMU 2022. (disertační práce)

— LIPOVSKÁ FOREJT, Alexandra: Soudobé snahy o prosazení filmové / audiovizuální výchovy ve všeobecném vzdělávání. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra filmových studií 2015. (bakalářská práce)

— FOREJT, Matěj: Filmová výchova v základním uměleckém vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova v Praze,

Filozofická fakulta, Katedra filmových studií 2016. (bakalářská práce)

— NOVÁK, Jan: Film a divadlo aneb jak využít filmové tvorby v práci s mladými tvůrci. Brno: Divadelní fakulta JAMU 2022.

Přehled dalších relevantních zdrojů a odkazů:

— Co nabízí filmvychova.cz

– https://www.filmvychova.cz/metodika/pravni-poradna-pro-ucitele-a-studenty/

– https://www.filmvychova.cz/filmy/

– https://www.filmvychova.cz/kdo-je-kdo/

— Paměťové instituce:

– Národní filmový archiv – www.nfa.cz

– Ústav pro studium totalitních režimů – www.ustrcr.cz

– NIPOS-ARTAMA – www.nipos.cz

— Celostátní programy:

– Mezinárodní program CinEd – www.cined.cz

– Jeden svět na školách – www.jsns.cz

192

– Promítej i ty! – http://promitejity.cz/

– V digitálním světě – https://www.jsns.cz/lekce/416814-medialni-vzdelavani-pro-1-stupen-zs

– Základy dokumentárního filmu – https://www.jsns.cz/lekce/15274-zaklady-dokumentarniho-filmu

– Základy filmové řeči – https://www.jsns.cz/lekce/126118-zaklady-filmove-reci

– Perly české kinematografie – https://www.jsns.cz/lekce/90055-perly-ceske-kinematografie

— Organizace nabízející workshopy, přednášky a kurzy:

– Aeroškola – www.aeroskola.cz

– Free Cinema – www.freecinema.cz

– Asociace českých filmových klubů (program CinEd, LFŠ) – www.cined.cz

– Ultrafun – www.ultrafun.eu

– My Street Films – https://mystreetfilms.cz/

– Centrum uměleckých aktivit – Impuls Hradec Králové – www.impulshk.cz

— Filmová muzea:

– Sladovna (Písek) – www.sladovna.cz

– NaFilm (Praha) – www.nafilm.org

– Muzeum Karla Zemana (Praha) – www.muzeumkarlazemana.cz

– Zlínský filmový uzel (Zlín) – https://filmovyuzel.cz/

– Kabinet filmové historie (Zlín) – https://www.zlinfest.cz/25543-expozice-kabinet-filmove-historie

— Filmové festivaly:

– Animánie – www.animanie.cz

– České vize – www.ceskevize.cz

– Juniorfest – www.juniorfest.cz

– Zlín Film Festival – www.zlinfest.cz

– Pražský filmový kufr – https://www.prazskyfilmovykufr.cz/

– Kompletní přehled festivalů na: https://www.filmvychova.cz/kdo-je-kdo/festivaly/

— Tábory:

– Aertěk – www.aertek.cz

– Studio Scala – www.studioscala.cz

– Zlín Film Fest – https://www.zlinfest.cz/25157-festivalovy-tabor

— Kina:

– Veřejný sál Hraničář Ústí nad Labem – https://hranicar-usti.cz/

193

Zahraničí (výběr)

— Instituce a pedagogická podpora:

– Into Film (VB)

– Filmcentralen (DK)

– Kinofenster (SRN)

– Edukacja filmowa (PL)

— Informace o filmové výchově v Evropě:

– Film Education: A User‘s Guide (EU)

– Framework for Film Education (EU)

– Screening Literacy. Executive Summary (EU)

— Přímé zdroje:

– The Film Space – metodické materiály (UK): http://www.thefilmspace.org/

– Kulturní ruksak (Den Kulturelle Scholesekken, NO): https://www.denkulturelleskolesekken.no/english-information/

this-is-the-cultural-schoolbag/

– Kulturtanken (NO) – organizace, které zajišťují realizaci Kulturního ruksaku: https://www.kulturtanken.no/en/about/

– Shakespeare ve filmu (The Film Space, UK): http://www.thefilmspace.org/shakespeare-on-film/

– Rozhovor s Kaisou Kukkolou. Online: https://www.filmvychova.cz/2018/10/19/ve-finskych-skolach-je-dostatekprostoru-pro-vyuziti-potencialu-filmu/

– Polský program Filmoteka Szkolna: www.filmotekaszkolna.pl

– Interaktivní vzdělávací portál k filmu Lola běží o život: https://run-lola-run.nwdl.eu/run/genre/index_en.html

– Odborný online žurnál zabývající se otázkami filmové výchovy (anglicky): https://www.filmeducationjournal.com/

– Průvodce Film Education: The User’s Guide: https://filmeducationframework.eu/

Common Sense Media – databáze filmů s doporučením uživatelů i rodičů: https://www.commonsensemedia.org/

194

Oborová mapa F/AV v ČR

Hledáte základní uměleckou, střední nebo vysokou filmovou školu pro vaši dítě? Potřebujete oslovit lektora či

organizaci pro workshop, přednášku nebo seminář? Chcete najít kino, které se věnuje aktivitám v oborou filmové

výchovy? Všechny tyto informace naleznete na webu oborovamapafav.cz.

195

Poděkování

Děkuji všem autorům za poskytnutí vlastního know how, trpělivou spolupráci a jejich neutuchající zájem o tento

obor. Bez jejich nadšení a mnohaletého působení v oblasti filmové a audiovizuální výchovy by tato metodika

nikdy nemohla vzniknout.

Konzultantům upřímně děkuji za podporu, pomoc a věcné komentáře.

Metodika filmové a audiovizuální výchovy je výsledek výzkumu s názvem „Metodika a praxe audiovizuální

výchovy pro učitele a lektory" podpořeného institucionální podporou DKRVO Ministerstva kultury.

Koordinátor výzkumu: MgA. Jiří Forejt, Ph.D.

Řešitelé výzkumu: MgA. Lucie Hlavicová, Mgr. Pavel Bednařík, Mgr. et MgA. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D.,

Anna Skočdopolová

Cesta do světa pohyblivých obrazů

Metodika filmové

a audiovizuální

výchovy

Autorky průvodních textů:

MgA. Lucie Hlavicová,

Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková

Autor úvodního slova: prof. Mgr. Rudolf Adler

Autoři cvičení:

prof. Mgr. Rudolf Adler; Vladimír Beran; Mgr. et MgA. Viktória Rampal Dzurenko; Mgr. Zuzana Havelková;

MgA. Lucie Hlavicová; Mgr. Barbora Holubová, Ph.D.; Mgr. Jiří Hruška; Mgr. Bc. Martina Chaloupková;

Mgr. Ivana Lipovská; MgA. et MgA. Tereza Reichová; Mgr. et MgA. Markéta Vondrášková; Mgr. Martina Voráčková

Odborná konzultace:

MgA. Jiří Forejt, Ph.D.; Mgr. et MgA. Tereza Cz Dvořáková, Ph.D.; Mgr. Pavel Bednařík; MgA. Jan Novák

Oponenti:

Mgr. Petr Bilík, Ph.D. (Katedra divadelních a filmových studií, Filozofická fakulta Univerzity Palackého)

prof. MgA. Martin Štoll, Ph.D. (Katedra mediálních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy)

Korektury: Mgr. Olga Stehlíková, Ph.D.

Grafická úprava a sazba: Mgr. Lucie Římáková

©2023

Příloha RVP pro ZŠ a gymnázia

FILMOVÁ/AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

1. Charakteristika vzdělávacího oboru

Doplňující vzdělávací obor Filmová/Audiovizuální výchova (dále jen F/AV) poskytuje školám

možnost obohatit vzdělávací obsah základního vzdělávání ve vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Vymezený vzdělávací obsah podporuje rozvoj žáků jako uživatelů filmových a obecně audiovizuálních

produktů a zároveň rozvíjí jejich vnímavost a tvůrčí schopnosti prostřednictvím filmových/audiovizuálních

výrazových prostředků.

F/AV v etapě základního vzdělávání je koncipována jako metodické propojení několika tvůrčích

činností:

vlastní tvůrčí zkušenost z filmové/audiovizuální tvorby a jejího výsledku;

schopnost vnímat díla vytvořená audiovizuálními výrazovými prostředky a uvědomovat si jejich

hodnoty;

potřeba zaujmout a formulovat názor na filmové/audiovizuální dílo.

Vlastní tvůrčí zkušenost žáků (od 2. období 1. stupně) zprostředkovávají tři vzájemně propojené

a na sebe navazující okruhy činností, při nichž se uplatňuje subjektivita, pozorování a smyslové

vnímání, fantazie, tvořivost a citlivost a při kterých se prohlubují komunikační schopnosti.

Důraz je kladen na postupný rozvoj vnímání filmových/audiovizuálních děl. Žáci se na základě

jednoduchých tvůrčích experimentů učí „řeči filmu“ tak, aby mohli mít větší požitek z vnímání děl

filmové/vizuální kultury. Učí se lépe porozumět možnostem jednotlivých typů filmových/audiovizuálních

sdělení vycházejících buď z přesného obrazu okolního světa (dokumentární pojetí), nebo umělého

obrazu více či méně možného světa (hraný film) i obrazu, který vychází z technických možností

rozšiřujících „filmovou řeč“ o triky, animace a další výtvarné prvky.

Stejně významnou složkou vzdělávacího obsahu jsou vlastní tvořivé činnosti žáků s využitím

jednoduchých technických a výrazových prostředků typických pro film a audiovizuální umění obecně.

V základním vzdělávání se pozornost zaměřuje především na:

přiblížení fyziologické podstaty vnímání pohybujících se obrazů, jejich předpokladů a možností;

klíčovou roli světla v audiovizi; propojení a vztahy s ostatními obory umění; individuální

pozorování a schopnost užívat v komunikaci audiovizuální – kinematografické sdělení; osvojení

si specifického jazyka pro vyjadřování vlastních myšlenek a pocitů;

znalost základních prvků audiovizuálního výrazu a jejich tvořivého využití; vytváření záběrů

a jejich užití v elementární montáži; tvorbu drobného audiovizuálního tvaru jako hmatatelného

výstupu praktické zkušenosti;

individuální tvůrčí zkušenost a poučenější a intenzivnější vnímání filmových/audiovizuálních

děl; užívání technologií jako prostředku k realizaci záměru, nikoliv jako cíle.

F/AV v základním vzdělávání poskytuje žákům příležitost lépe pochopit společný základ umění

a jeho význam v životě člověka a společnosti. Posiluje schopnost intenzivněji vnímat společnost

a procesy, které v ní probíhají. Přispívá k rozvoji osobnosti žáka, vytvoření jeho hodnotového systému,

etických postojů a aktivního vztahu ke společnosti.

2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

Očekávané výstupy – 2. období

žák

‣ experimentuje se samostatně vytvořenými výtvarnými prvky a vytváří pohybové efekty, ve své

tvorbě uplatňuje základy animace

‣ využívá proces vzniku optického obrazu v dírkové komoře a s jeho principem pracuje

při tvorbě optických obrazů a při tvůrčích experimentech

‣ vytváří série fotografií a jiných statických vizualizací, následně s nimi experimentuje

a využívá možností technologií vytvářejících pohybový efekt

‣ experimentuje s několika světelnými zdroji a ověřuje jimi světelnou proměnu podoby

trojrozměrného předmětu, lidské tváře

‣ užívá světlo jako prostředek pro zachycení, zobrazení a modelaci skutečnosti

‣ pozná některé historické přístroje užívané v minulosti k zachycení a promítání pohybu

‣ slovně vyjadřuje děj, situace, příběh promítnutého filmu (animovaného, hraného) a zaujímá

osobní stanovisko k jednání postav a vyjadřuje svůj názor na film jako celek

‣ ve spolupráci s učitelem dílčím způsobem analyzuje použité prostředky a principy v ukázkách

promítnutého filmu

Učivo

UPLATNĚNÍ SUBJEKTIVITY, POZOROVÁNÍ, SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

• kresby vytvořené různými technikami, pořízené v sériích pro vytvoření iluze pohybu, vizuální hry

s těmito prvky

• cvičení vnímavosti: pozorování reálných dějů a schopnost jejich verbální reflexe, vyprávění

obsahu promítnutého filmu, hry se třemi malými světelnými zdroji

• ovlivňování obrazové podoby trojrozměrného předmětu a lidské tváře světlem

UPLATNĚNÍ KREATIVITY, FANTAZIE A SENZIBILITY

• pohyb jako základní princip kinematografie, jeho fyziologické předpoklady – doznívání

zrakového vjemu jako předpoklad vzniku kinetického obrazu

• filmový záběr jako základní jednotka audiovizuálního sdělení, jeho vytvoření jednoduchým

záznamem

• tvořivé uchopení situace promítnutého filmu a její individuální nebo kolektivní inscenace

(švédování)

KOMUNIKACE, POSILOVÁNÍ A PROHLUBOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH SCHOPNOSTÍ

• základní skladebná cvičení

• základy montáže obrazových prvků se záměrem zobrazit – vizuálně vyprávět – plynulý děj, situaci

• komunikace vlastních záměrů a námětů v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké

produkce

• projekce a analýzy vybraných filmů všech základních proudů audiovize (dokument, fabulace –

hraný film, výtvarný – animovaný film)

76 76 76 77 77

2. stupeň

Očekávané výstupy

žák

‣ pracuje se základními prvky filmového záběru (velikost, úhel, obsah) a tvořivě je užívá

v jednoduchých praktických cvičeních a námětech

‣ při tvůrčí práci a experimentování využívá základy zrakového vnímání (doznívání a nedokonalosti)

pro vznik iluze pohybu

‣ uplatňuje své znalosti o podstatě a účinku světla jako důležitého výrazového prostředku

‣ užívá barvu jako výrazový a dramaturgický prostředek pohyblivého obrazu při vlastní tvorbě

a experimentování

‣ pracuje samostatně s jednoduchou kamerou (fotoaparátem) a ovládá její (jeho) základní funkce

pro svůj tvůrčí záměr

‣ na základě zkušeností získaných při práci s kamerou a fotoaparátem rozeznává základní

rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové reality a její reprodukcí a uplatňuje je ve vlastní tvorbě

‣ uplatňuje jednoduché skladebné postupy a jednoduchý střihový program pro jednoduché

filmové vyprávění, využívá přitom materiál vlastní i zprostředkovaný

‣ zhodnotí význam základních sdělovacích funkcí a estetických kvalit obrazové i zvukové složky

audiovize a záměrně s nimi pracuje při natáčení i skladebném dokončování vlastního projektu

‣ rozeznává základní výrazové druhy filmové tvorby (dokument, fabulace, animace) a chápe

podstatu jejich výrazových prostředků

‣ přijímá po dohodě s ostatními členy týmu roli v tvůrčím týmu a aktivně ji naplňuje

‣ slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře

‣ formuluje názor na vybrané filmové/audiovizuální dílo a porovnává ho s názorem ostatních

‣ v diskuzi zaujímá postoj k zobrazovaným etickým hodnotám a estetickým kvalitám sledovaného

filmu nebo televizního programu

Učivo


• série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů, vizuální hry s těmito prvky pro vytváření iluze

pohybu

• cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů, situací a jejich slovní a písemná reflexe

• základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové skutečnosti a její reprodukcí, praktická cvičení

s kamerou a fotoaparátem


• hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice, úhel pohledu), jejich význam ve vztahu

k zobrazovanému obsahu

• světelná skutečnost a její úpravy pro kinematografické zobrazení; stylizace světelné reality

• barevná realita, současný a následný kontrast, manipulace s barvami v procesu kinetické reprodukce

• ovládání základních funkcí snímací techniky

• vytvoření série záběrů se záměrem vazby

• estetické kvality obrazových prvků záběru a jejich organizace

• zvuková složka audiovizuálního výrazu a její hlavní elementy

• tvůrčí syntéza obrazové a zvukové složky


• navazující skladebná cvičení – orientace při vytváření časoprostorových vztahů v řazení záběrů

• základní formy scénáristické přípravy a prezentace námětu

• komunikace vlastních záměrů a námětů v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké

produkce

• projekce a analýzy vybraných filmů základních proudů audiovize

FILMOVÁ/AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA PRO GYMNÁZIA

1. Charakteristika vzdělávacího oboru

Doplňující vzdělávací obor Filmová/Audiovizuální výchova (dále jen F/AV) poskytuje školám

možnost obohatit vzdělávací obsah gymnaziálního vzdělávání ve vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Vymezený vzdělávací obsah podporuje rozvoj žáků jako uživatelů filmových a obecně audiovizuálních

produktů a zároveň rozvíjí jejich vnímavost a tvůrčí schopnosti prostřednictvím filmových/audiovizuálních

výrazových prostředků.

F/AV v etapě gymnaziálního vzdělávání cíleně propojuje vlastní zkušenost z tvorby s vnímáním

filmového/audiovizuálního díla. Rozvíjí schopnost uvědomovat si hodnoty díla, zaujmout k nim postoj

na základě vlastních zkušeností a znalostí a formulovat názor na filmové/audiovizuální dílo v kontextu

uměleckém, kulturním a společenském.

Důraz je kladen na rozvoj vnímání filmových/audiovizuálních děl ve všech jejich složkách –

v pohybujícím se obrazu, zvuku a na porozumění jejich významu a vzájemným vztahům i na porozumění

dílům jako celku a jejich působení na diváky. Žáci si rozvíjejí schopnost rozumět „řeči filmu“ a vnímat

a užívat díla filmové a vizuální kultury.

Zároveň si prohlubují schopnost rozlišovat jednotlivé typy filmových/audiovizuálních sdělení,

a to sdělení vycházejících jak z přesného obrazu okolního světa (dokumentární pojetí), tak z obrazu

vytvořeného uměle více či méně možného světa (hraný film) i obrazu, který vychází z technických

a technologických možností, a rozšiřuje tak „filmovou řeč“ o nové prvky.

Rovnocennou součástí vzdělávacího obsahu je vlastní tvorba žáků, při které podle svých

schopností a zkušeností využívají technické a výrazové prostředky charakteristické pro film a audiovizuální

umění obecně.

Vzdělávací obsah navazuje na okruhy tvůrčích činností v základním vzdělávání, dále je prohlubuje

a rozvíjí prostřednictvím vzájemně propojených a na sebe navazujících okruhů činností:

uplatnění subjektivity, pozorování a smyslového vnímání při koncipování vlastních projektů;

činnosti, v nichž se uplatňuje specificky fantazie, tvořivost a senzibilita při práci se snímací

technikou a skladebnými programy v procesu realizace záměru a jeho dokončování;

posilování a prohlubování komunikačních schopností, jež rozvíjí tvůrčí experimentování

s montáží záběrů;

posilování analytických schopností při formulování názorů na zhlédnuté audiovizuální dílo

a schopnosti komunikovat při spolupráci na týmovém úkolu.

V gymnáziu se pozornost zaměřuje především na:

vytvoření záměru a konceptu filmového/audiovizuálního díla (co, proč a jakými prostředky chci

sdělit); činnosti, které poskytují příležitost k rozvoji kritického myšlení, sociální citlivosti

a současně sebevyjádření i sebepojetí; osvojení si specifického jazyka, jehož prostřednictvím se

rozvíjí schopnost vyjadřovat vlastní myšlenky a pocity;

tvorbu vlastního filmového/audiovizuálního díla, které představuje konkrétní praktickou

zkušenost se zřetelným a hmatatelným výstupem; závěrečné zpracování filmového/audiovizuálního

díla, dovedení vlastního tvůrčího záměru do konečné podoby; získání nenahraditelné tvůrčí

zkušenosti využitelné při vlastním hodnocení díla, promýšlení jeho působení na diváky a posouzení,

zda se tvůrčí záměr podařilo naplnit technickými, uměleckými i režijními postupy;

individuální tvůrčí zkušenost při tvorbě filmového/audiovizuálního díla, která představuje

konkrétní možnost individualizace vzdělávání s vysokou intenzitou působení na osobnost žáka;

užívání technologií jako prostředku k realizaci autorského tvůrčího záměru, nikoliv jako cíle;

prožitek individuální tvůrčí zkušenosti, která otevírá cestu k intenzivnějšímu a poučenějšímu

vnímání filmových/audiovizuálních děl; rozpoznání kvalit díla a schopnost zaujmout a formulovat

vlastní názor v diskuzi.

78 78 78 79

F/AV v gymnáziu poskytuje žákům příležitost nejen lépe pochopit společný základ umění, jeho

význam a nezastupitelnost v životě člověka a společnosti, ale také posílí schopnost vnímat intenzivněji

realitu a společenské procesy v ní probíhající. F/AV přispívá k rozvoji osobnosti žáka, vytvoření jeho

hodnotového systému, etických postojů a aktivního vztahu ke společnosti.

2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

Očekávané výstupy

žák

‣ tvořivě využívá základní pojmy audiovizuální dramaturgie (námět, téma situace, motiv, typ,

charakter)

‣ zpracuje písemný koncept vlastního audiovizuálního projektu, formuluje jeho námět,

obsahovou strukturu, formální pojetí a téma (koncept projektu prohlubuje přípravným

vizuálním materiálem – fotografiemi, kresbami, přípravnými záběry)

‣ pracuje tvořivě se snímací technikou a uplatňuje vlastní názor při vytváření obrazových prvků

bez používání automatických funkcí

‣ užívá při vyjadřování syntézy světla, kvality reálných povrchů a reprodukčního

kinematografického řetězce

‣ experimentuje s užitím barvy a jejími psychickými účinky v barevné dramaturgii vlastního

audiovizuálního projektu

‣ tvůrčím způsobem fotografuje s klasickým filmovým materiálem a využívá procesy

a zákonitosti fotochemické reprodukce pro rozvíjení vizuální představivosti

‣ při tvůrčí práci užívá digitální fotografii a její zobrazovací možnosti v kinematografii

‣ při střihové montáži obrazových znaků – záběrů využívá znalostí ovlivňujících vnímání

časoprostorových vztahů divákem a tyto možnosti uplatňuje při skladebném dokončování

vlastního projektu

‣ experimentuje se zvukovou složkou audiovize v její komplexnosti (hudba, zvukový a ruchový

obraz snímaného reálu) a ověřuje její tvůrčí spojení s vizuálním materiálem

‣ využívá systém audiovizuálních výrazových prostředků v jeho jednotě i druhové a žánrové

pestrosti

‣ analyzuje obsahovou a formální strukturu promítnutého audiovizuálního díla i produktu

‣ vyhodnocuje konkrétní dílo na základě znalosti uměleckého, historického a společenského

kontextu a seznamuje se s názorem umělecké kritiky

‣ rozpozná autorský záměr, formuluje a obhájí svůj názor v diskuzi, rozpozná etické hodnoty

prezentované dílem i komerční a manipulativní záměry a cíle

‣ prokazuje aktivně vlastní zájem a individuální zaměření při práci na audiovizuálním projektu

v týmu


• práce s kamerou a fotoaparátem manuálním ovládáním základních funkcí v zájmu vyjádření

autorského záměru, s úplným nebo částečným vyloučením automatického nastavení

• práce se světlem, úprava primární světelné skutečnosti v návaznosti na obrazovou stylizaci

kinematografického díla; vytváření umělé světelné konstrukce

• fotometrie a senzitometrie jako technické disciplíny a výrazové nástroje

• základní informace o tvůrčích možnostech ovlivnění výsledné barevnosti a kontrastu obrazu,

postprodukční úpravy obrazu, color grading

• výtvarný koncept audiovizuálního projektu, problém jeho jednoty a stylu

• komunikace s jednající postavou před kamerou, herec a neherec

• dialog, funkce, stylistika, možnosti

• náročnější formy hudební a zvukové dramaturgie v audiovizi – příklady žánrů a typů


• kreativní práce se střihovým programem

• projekce vybraných kinematografických děl s důrazem na technické a psychosenzorické aspekty

ztvárnění obrazu – perspektiva a perspektivní dojem

• montáž jako poetický princip audiovizuálního výrazu, vizuální metafora, emoční montáž

audiovizuálních znaků a jejich syntéza

• specifika vnímání a ovlivňování časoprostorových vztahů

• tempo a rytmus

• základní informace o žánrech a typech audiovizuálních děl

• umělecké dílo versus komerce a manipulace, etická kritéria umělecké tvorby

• filmová řeč, její podoby a užití v současném multimediálním prostoru

• práce v týmu na společném audiovizuálním projektu – volba hlavních tvůrčích funkcí

ve spolupracujícím týmu (kamera, režie, střih, zvuk, produkce atd.)

• aktivní podíl na školním nebo třídním projektu audiovizuální publicistiky (filmová kronika –

školní televize atd.)

• informativní přehled o audiovizuálních aktivitách a významných osobnostech oboru majících

vztah k místu a regionu

• kritické analýzy filmových a televizních děl a komerčních produktů audiovize

• umělecké, historické a společenské kontexty vzniku významných děl filmové a televizní produkce

Učivo


• výtvarné postupy – animace, videoart, základní možnosti

• základy „dramaturgického myšlení“ ve vztahu k výrazovým prostředkům audiovize (námět, téma

a jejich formulace v přípravné fázi projektu)

• příběh, situace, motiv, jednání, popis a vyprávění

• základy konstrukce dramatu, jeho specifické možnosti v audiovizi

• postava, charakter a typ

• základní informace o scénáři a jeho typech

• hlavní tvůrčí přístupy dokumentární tvorby

80 80 80 81 81

PŘÍLOHA 2

Filmová/audiovizuální tvorba a výchova.

Kompendium pro učitele doplňkového předmětu F/AV.

Určeno:

pro učitele základních škol, středních škol, základních uměleckých škol,

studenty pedagogických fakult, pedagogy volného času, vedoucí videoklubů

mládeže, dětských TV studií, pracovníky domů dětí a mládeže ap.

Profil absolventa:

Absolvent se seznámí komplexně s metodikou Filmové/audiovizuální tvorby a výchovy.

Získané teoretické informace a především praktické zkušenosti dovede aktivně a inspirativně

uplatnit při vedení dětí a mládeže a dalších zájemců o audiovizi ve třech oblastech.

1. Inspiruje a vede k užívání audiovizuální techniky a přístrojů jako příležitosti

k tvůrčímu experimentu, sebevyjádření, komunikaci a týmové spolupráci. Ovládá základní

vyjadřovací možnosti a prostředky „filmového jazyka.“

2. Orientuje se v hlavních etapách vývoje filmu a audiovizuálního vyjadřování, v jeho

současných podobách i perspektivě a orientuje děti a mládež i další zájemce v rozpoznávání

těchto hodnot, jejich recepci a následné reflexi.

3. Je připraven vést praktická cvičení a natáčení a zprostředkovat tyto zkušenosti

účastníkům a je schopen vytvořit samostatně audiovizuální pomůcku nebo krátký program.

Praktické dovednosti absolventa:

- ovládá obsluhu videokamery a manuální nastavení ovládacích funkcí

- pracuje samostatně se základním střihovým programem

- samostatně zaznamenává zvuk při natáčení a ovládá princip mixáže zvukové stopy

- ovládá práci s digitálním fotoaparátem s manuálně ovládanými funkcemi

- pracuje poučeně s přirozeným světlem a umělými světelnými zdroji

- prakticky využívá programy jednoduché animace a počítačové grafiky

Odborné a teoretické znalosti absolventa:

- orientuje se v hlavních etapách vývoje světové kinematografie, zná nejvýznamnější

osobnosti a jejich základní díla

- ovládá formotvorné prvky filmového jazyka, jeho vazby na ostatní umění i specifika

- má základní znalosti o hlavních proudech audiovize (fabulovaný, dokumentární

a animovaný) a znalosti o žánrech uvnitř jednotlivých proudů

- zná základní dramaturgické pojmy a prakticky je využívá v elementární scénáristické tvorbě

- v návaznosti na praktické uplatnění ovládá problematiku tvorby kinematografického obrazu

- je seznámen se základními teoretickými principy střihové skladby a je schopen jejich

kreativního uplatnění v praxi

- ovládá zásady zvukové a hudební dramaturgie a je schopen je uplatnit v praxi

- má přehled o elementárních programech pro animaci a počítačovou grafiku

- zná metodiku řízení týmové práce a organizace vzniku nenáročného audiovizuálního tvaru

v různých žánrech.

Požadované vzdělání: ukončené středoškolské

Požadavky na uchazeče:

- základní znalosti obsluhy videokamery a jednoduchého střihového programu

- přístup k vybavení pro realizaci praktických cvičení – videokamera s možností

manuálního nastavení základních funkcí

- stativ, externí mikrofon, střihový program, digitální fotoaparát s manuálně

ovladatelnými funkcemi

- základní zkušenosti s videem a digitální fotografií

Výuka bude probíhat formou prezenčního studia

Forma výuky: prezenční forma – studium se skládá z výukových bloků teoretické

přípravy a výukových bloků praktické přípravy.

Převážně se bude jednat o dvoudenní setkání 1x měsíčně.

Metody výuky:

Teoretická výuka:

- přednášky a semináře

- projekce a rozbor vybraných snímků české i světové kinematografie

Praktická cvičení:

- rozbor a hodnocení zpracovávaných foto a videocvičení

- realizační semináře – práce s kamerou, natáčení, svícení, střih apod.

- redakční, dramaturgická a scénáristická příprava

Rámcový program:

1. Oko, zrakový vjem.

Historické předpoklady vzniku kinematografie.

Výrazové prostředky kinematografie ve světle historického vývoje.

Vybraný film z dějin. Projekce, analýza, diskuze.

Stavba záběru a základy skladby z hlediska kameramana.

Praxe obsluhy videokamery. Základy manipulace a nastavení kamery.

Vzdělávací obsah doplňkového předmětu Filmová/audiovizuální výchova

pro základní školy a gymnázia. Koncepce, motivace a možnosti praxe.

2. Základy kompozice, velikosti záběrů, linearita a tonalita.

Sklad ba a střihová návaznost.

Praxe s kamerou. Realizace záběrů a skladebné vazby.

Reportážní metoda v dokumentárním filmu.

Vybraný film z dějin filmu. Projekce, analýza, diskuze.

3. Praktické cvičení: Pracovní postup. (Tvorba záběru s ohledem na velikost, úhel

ve vztahu k vizuálnímu vyprávění obsahu a kontinuální vazbě záběrů.)

Zadání, náměty. Společná realizace. Střih natočeného materiálu – analýza výsledků.

Rekonstrukční metoda v dokumentárním filmu.


83

83

84

84

4. Animovaný film. Workshop I.


5. Pohyb jako výrazový prostředek kinematografie. (Projekce, ukázky, technika,

pohybové prostředky.)

Společné praktické cvičení – kamera v pohybu.

Základní dramaturgické pojmy ve vztahu k scénáristické tvorbě.

Zadání námětu praktického cvičení. Etuda se dvěma postavami.


6. Náměty etudy. Vyhodnocení. Společná realizace. Exteriér. Interiér.

Střih cvičení. Analýza výsledků.

Film, věda a umění.

Audiovizuální pomůcka ve vyučování. Možnost zadání praktického individuálního cvičení.

Vybraný film z dějin kinematografie. Projekce, analýza, diskuze.

(Posluchači realizují přes prázdniny volné cvičení – dokumentární, hrané, animované,

audiovizuální pomůcku do vyučování.)

7. Projekce a vyhodnocení individuálních cvičení.

Světlo jako výrazový prostředek.

Společné praktické cvičení se světlem a světelnými zdroji.

Přehled žánrů, a typologie hraného filmu.


8. Počítačová grafika.


Postavení doplňujících vzdělávacích oborů ve výuce.

9. Workshop animace. II.


10. Hudba a zvuk v audiovizi.

Reportérství a moderátorství.


Tvůrčí činnosti jako východisko pro mezioborové přesahy, rozvíjení

klíčových kompetencí.

13. Koncepce vzdělávací oblasti Umění a kultura ve všeobecném vzdělávání.

Postavení doplňujících vzdělávacích oborů.

Tvůrčí činnosti jako východisko pro mezioborové přesahy,

rozvíjení klíčových kompetencí, vazby na průřezová témata.

14. Film, věda a pedagogika.

Film ve vyučování a v pedagogické praxi.

Audiovizuální didaktická pomůcka.

Audiovize a arteterapie.

Uplatnění výsledků F/AV ve veřejném prostoru (přehlídky, festivaly).

F/AV ve vztahu k průřezovému tématu mediální výchova.

V rámci zabezpečení BOZP:

- seznámení posluchačů s obsluhou filmové techniky

- seznámení posluchačů s prací v počítačové střižně

Poznámky: V každé lekci bude vyhrazen prostor pro vlastní dílnu posluchačů

nebo výsledky školy.

Požadavky na posluchače kurzu.

Základní zkušenosti s videem a digitální fotografií.

Doporučení pro minimální technické vybavení školy.

Videokamera s možností manuálního nastavení základních funkcí.

Stativ.

Externí mikrofon.

Střihový program.

Digitální fotoaparát s manuálně ovládanými funkcemi.

11. Barva jako výrazový prostředek.

Zadání fotocvičení – barva.

Archivní audiovizuální materiál ve vyučování


Filmová/audiovizuální výchova a její vazby na průřezová témata.

F/AV ve vztahu k průřezovému tématu mediální výchova.

12. Střihová skladba. Od vizuálního sdělení k poetice a filmové řeči.

Vyhodnocení fotocvičení.

Rozdíly mezi snímáním digitálním a na filmovou surovinu s ohledem na možnosti

užití ve vyučování. (Cvičení představivosti a obrazotvornosti.)

Realizační problematika hraného filmu. Základy.


85

84 85

86

86

Metodika filmové výchovy

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?