KNIHKUPEC 25

knihkupec 

LISTOPAD2023 

KAREL SVOBODA 

V JEDINEČNÉ 

MONOGRAFII 

GUMP 

– PES, KTERÝ 

NAUČIL LIDI ŽÍT 

PETR ČORNEJ 

VYRŮSTAL 

SAMOZŘEJMĚ 

NA ŽIŽKOVĚ 

KNIŽNÍ 

NOVINKY 

RECENZE 

A ROZHOVORY 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

Aňa 

Geislerová: 

9 772787 925005 > 

AUDIOKNIHY 

Držet v ruce vlastní knihu 

je neuvěřitelný pocit 

Foto: Anastassiya Vorobyeva

Kniha, 

ktera 

fanouskum 

The Beatles 

chybela 

60 let

Editorial 

Vážení čtenáři, 

3 

EDITORIAL 

zdravím vás ze stránek vašeho oblíbeného knižního 

magazínu Knihkupec. Využiju chvilky, kdy jsem v redakci 

sám, protože ostatní v zasedačce vyřezávají dýně na 

Halloween a prozradím největší novinku z našeho 

nakladatelství. Kolega Vavřinec Fiala, jehož rozhovory 

s autory znáte, se rozhodl, že vydá knihu. Na poslední 

poradě trochu sondoval, co na to ostatní a když na jeho 

větu „asi napíšu knihu“ nikdo nereagoval, vysvětlil si to 

jako vyslovení podpory a začal si pod sebe na papír psát 

částky, které by vydělal v případě, že se jeho kniha stane 

bestsellerem. Další hodinu si listoval katalogem realit 

a po škodolibé poznámce Zuzky, jestli nevybírá nový byt 

trochu předčasně, se urazil a poradu opustil. A takhle 

je to u nás se vším. V nejtěžších chvílích dokážeme své 

kolegy podpořit a namotivovat, protože víme, že to je 

pro každého důležité. Každý by měl ve svém pracovním 

kolektivu cítit, že na něm ostatním záleží. Dbejte na 

to také. 

A co dalšího na vás v magazínu čeká? Pozoruhodné 

množství ještě pozoruhodnějších rozhovorů s autory 

a článků o nejnovějších knižních titulech. Řada recenzí, 

knižních tipů, přehledy novinek a spousta zajímavého 

knižního obsahu. Přečtěte ho celý, ať vám neunikne něco 

důležitého. Listopadová knižní produkce stojí za vaši 

pozornost. 

Hezké čtení 

Zdeněk Novák 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 280, 

250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, červenec+srpen, 

září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR Časopis 

byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. 

ISSN 2787-9259. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

text: Martina Vlčková 

foto: Anastassiya Vorobyeva 

4 

ROZHOVOR 

Povídky 

vnímám 

jako krátké 

filmy 

Dokáže se dokonale převtělit a dát každé 

postavě přirozenost, pravdivost a energii. 

Aňa Geislerová ale není jen skvělá herečka, 

ale i autorka. Před pár dny jí vyšla nová 

knížka s názvem Co tě nezabije. 

První knížku jste dávala dohromady 

pět let, kolik času a energie jste 

investovala do té druhé? 

Myslím, že první povídka vyšla v roce 

2018. Máme rok 2023, takže to vypadá, 

že jedu na pětiletky… Sním o tom, že 

píšu víc a rychleji, ale přeci jen mojí profesí 

je herectví a k němu ještě pár dětí. 

Jde mi to pomalu. 

Na svém Instagramu jste nedávno 

sdílela fotku, na které píšete v karavanu 

během filmového natáčení. To 

byla náhoda, nebo běžná praxe? 

Je to běžná praxe. Každý herec ví, 

že natáčení je cca 40 minut denně 

před kamerou a zbytek v karavanu, 

cateringu nebo prostě na čekačce. Je 

pravda, že soustředit se je těžké, každá 

věc si žádá svoje. Ale mně je líto tím 

časem plýtvat. A navíc se mi nejlíp 

soustředí v chaosu. Pokud je kolem mě 

moc klidu, začnu vyrábět chaos sama. 

Pokud mě chaos obklopuje, vím, že se 

musím zkoncentrovat, zpevnit a jde 

to líp. 

Co pro vás psaní vlastně znamená, co 

vám to přináší? 

Je to můj komunikační prostředek. 

V herectví jsem interpretem a vyprávím 

příběh někoho jiného, někoho, na 

koho se musím napojit. Ale v psaní se 

napojuju sama na sebe a moje podivná 

zákoutí v mozku. Někdy opravdu nevím, 

odkud se věty, které píšu, berou, ale 

někde ve mně nebo skrze mě zkrátka 

žijí. Každý člověk, který někdy držel 

v ruce svou vlastní knihu, ví, že to je 

neuvěřitelný pocit. 

to moc nejde. Ovšem když se něco 

takového děje, a já to přitom chci, tak se 

zatnu. A tak jsem to zkoušela dál. Musím 

říct, že povídky jsou fantastický formát. 

Já ty svoje vnímám jako takové krátké 

filmy. A ta omezená plocha pro dovyprávění 

všeho, co potřebujete říct, se mi 

líbí. Je to taková minisérie, kterou úplně 

vidím před očima. 

Jak byste svou novinku s názvem 

Co tě nezabije charakterizovala? 

Je podivná. Některé povídky vyšly už 

dřív a ze začátku jsem nad nimi nepřemýšlela 

jako nad celkem. I témata byla 

zadaná. Ale když jsem pak dopsala ty 

nové, kdy témata byla zcela na mně, 

došlo mi, jak se to celé pěkně propojilo 

dohromady. Knížka je plná bizarních 

zápletek a postav a má takovou až temnou 

náladu. Je v ní i humor, ale černý. 

Proč jste se zaměřila zrovna na 

povídky? Vymyslet je a vypointovat 

není vůbec jednoduché… 

Nápad, abych je psala, měl Boris 

Dočekal. Oslovil mě a mně lichotilo, že 

můžu být součástí povídkového souboru, 

ve kterém byla taková jména jako 

Petra Hůlová nebo Alena Mornštajnová. 

Ego se zatetelilo, ale ukázalo se, že mi 

Kdo bývá váš první čtenář? 

Většinou manžel, děti nebo sestra Lela. 

Jejich připomínky vždycky oprskám 

a odpálkuju, ale pak se jimi většinou 

řídím, nebo se nad nimi alespoň poctivě 

zamýšlím. Věřím totiž na dobrý vkus 

mých blízkých. 

Kdo jsou vlastně hrdinové vašich 

příběhů? 

Řekla bych, že zvláštní lidé… 

Najde se mezi nimi někdo, k němuž 

máte třeba blíž než k ostatním? 

V knize drtivě převládají ženské postavy. 

Všechno, co člověk píše, je jistým způsobem 

jeho součástí. Nebo jeho schopností 

takové lidi, příběhy nebo motivace 

cítit a chápat. Já i v rámci své herecké 

profese musím umět rozpitvat charakter 

postavy, kterou hraju, abych ji mohla

tvořit. A když píšu, musím ji naopak 

vytvořit. Rozborka, sborka, konstrukce 

a dekonstrukce. Na lidech mě nejvíc 

zajímá motivace. Proč se člověk chová 

tak, jak se chová, co za tím stojí, co se 

mu stalo, co ho ovlivnilo, ať už v dobrém, 

nebo ve zlém. To na lidech a na sobě 

nejraději pozoruju. 

5 

Říká se, že nejdůležitější částí každé 

knihy je obálka. Dala jste své sestře 

Lele volnou ruku, nebo ji nakreslila 

podle vašeho zadání? 

Moje Lela… Nakreslila obálku, aniž by 

znala povídky a intuitivně se trefila tak, 

že jsem se úplně vyděsila. My dvě máme 

spolu zvláštní napojení, ale tohle bylo 

až šokující. Žena na lehátku snažící se 

za každou cenu udržet dojem, že to, co 

se kolem ní děje, je v pořádku. Prostě 

„pohoda“ i za cenu krve! Pak jsme obálku 

spolu ještě ladily a Lela nakonec doplnila 

ilustraci o zásadní detail, a to ten mikrotenový 

sáček na hlavu oné šílené ženy, co 

je mi tolik podobná. Musím říct, že Leliny 

obrázky miluju, ale její vztah k uzávěrkám 

nesnáším. 

S Lelou společně vydáváte také diáře. 

Letos však kvůli pracovnímu vytížení 

nebude. Můžeme se na něj těšit v roce 

2025? 

Rok 2024 bude rokem Draka, což je moje 

čínské znamení. Strašně jsem ten diář 

chtěla mít. Ale Lela je tak precizní a ilustrace 

dělá v takové míře, tempu a kvalitě, 

že se to prostě nestihlo. Moc nás to mrzí. 

Ikar, 349 Kč, již vyšlo 

>>

6 

Jak se říká, kdo si počká, ten se 

dočká. Bude v diáři na rok 2025 

i haiku, které máte ráda? 

Určitě, já ten formát miluju. Ne vždycky 

se trefím do těch přesných pravidel, 

podle kterých ho tvoří zvukomalebné 

trojverší s počty slabik 5–7–5, ale celkově 

jsem milovník zkratek a koncentrace. 

Většinou se musím jen soustředit. 

Vzpomenout si na to, co kolem sebe 

vidím každý den – třeba během cesty 

ráno do školy nebo z okna na chalupě. 

Haiku je o přírodě, o lidech a stejně 

jako je každý člověk originální soubor 

událostí, tak i haiku je nevyčerpatelná 

forma na jedno téma. 

Jaký vztah máte v dnes moderní 

době k papírovým diářům? Mám 

pocit, že dneska snad všichni jedou 

v elektronice… 

Co si nezapíšu rukou, to vlastně nevím. 

Takže já používám jen papírový diář! 

Sice v telefonu občas něco nastavím 

nebo přijmu pozvánku, ale není to pro 

mě funkční. Většinou i první náměty 

povídek nebo návrhy čehokoliv musím 

udělat ručně a až pak je přepisuju 

nebo stahuju do počítače. Můj mozek 

je víc propojený s rukou a tužkou než 

s klávesnicí. 

Letošek se pomalu, ale jistě blíží do 

finále? Co čekáte od roku, který je za 

dveřmi? 

Já nečekám nic. Věřím a doufám, že 

svět se alespoň trochu zklidní. Doufám, 

že konflikty nebudou eskalovat a šířit se 

dál… Svým způsobem si úplně obyčejně 

přeju, aby bylo všechno alespoň 

tak, jak to je. Asi mám v sobě strach ze 

změn k horšímu, což sice nesnáším, ale 

s tím se nedá nic dělat, to je asi věkem. 

Doufám teda, že ten Drak proletí 

důstojně a majestátně a nebude ničit 

a bořit, ale naopak zářit a dávat naději 

v zázraky. 

na place. Navštívila jsem snad všechny pocit, že se jen tak rozkoukávám… 

lázně na Slovensku a v Maďarsku, 

Ovšem nebude to trvat dlouho a přijde 

několik cikánských osad, stala jsem se sezona na Life Achievement Award 

koproducentkou filmu a smířila se s tím, (cena za celoživotní dílo) a to pak už 

že občas je obědem na place taška plná bude asi konec, haha. 

punčových řezů. Základem ovšem je, 

že Ivanovi jako režisérovi plně věřím. Pojďme na závěr zpátky do světa 

A téma filmu je pořád silné – státem knížek. Jaká jste čtenářka? 

nařízené a dotované sterilizace v osmdesátých 

letech. Do této chvíle skan- 

knížku čtu a k tomu dvě poslouchám 

Jsem posedlá čtenářka. Většinou jednu 

dální a nedořešené téma. Odškodnění v Audiotéce. Na nočním stolku mám 

se vyplácí velmi pomalu a za velmi 

třeba knihu Jitky Válové Byly jsme dvě 

nevýhodných podmínek pro poškozené. malý hovna ve vysoký trávě, dočetla 

Je to celkem ostuda. 

jsem Deníky Alana Rickmana a poslouchám 

memoáry francouzské autorky, 

Je to neuvěřitelné, ale ve svých sedmačtyřiceti 

máte za sebou více než 

Annie Ernauxové, které se jmenují 

držitelky Nobelovy ceny za literaturu 

třicetiletou hereckou kariéru. Jak to Roky. Štos k přečtení je v mém případě 

vnímáte? 

vždycky vysoký. Prostě miluju knihy! 

Ani nevím… Mám radost. Ale ještě je 

toho hodně přede mnou. Pořád mám 

Ukázka 

Tento den, tento posvátný den, kdy se v mém životě objevila Eva. Jak symbolické 

jméno. První žena, která vstoupí do mého života. Bude mou první 

a jedinou láskou. 

Vyrůstal jsem sám s matkou, která již nežije. Dlouhá léta jsem obětoval péči 

o ni, o ženu, která mi dala život a statečně mě vychovávala v lásce k pořádku, 

řádu a k zahradě. To ona mě také včas varovala před bezútěšností a zradou, 

jež láska přináší. Vyprávěla mi nesčetné množství příběhů, včetně toho 

svého, o zklamání a opovržení, kterým si lidé museli projít, když neovládli 

svoje city. Řekla mi – a ušetřila mi tak mnoho bolesti –, že to zcela jistě potká 

i mě. Vysmějí se mi za moje hubené nohy, velkou hlavu a úzká ramena. Tato 

zkušenost je prý nevyhnutelná. Zařekl jsem se tedy už jako mladý muž, že 

svůj život dám jí, stejně jako ho ona dala mně. A žádná jiná žena ji nikdy 

nebude schopná nahradit. Ale ty oči, ty andělské modrošedé oči ve mně 

probudily pocit, který jsem doposud nepoznal. Ženy se ke mně chovaly vždy 

buď lascivně – a těmi jsem opovrhoval –, nebo byly příliš pyšné a takové zas 

opovrhovaly mnou. Jejich myšlenky a touhy jsem neznal a popravdě jsem se 

ani nikdy nesnažil jim porozumět. Mí kolegové v práci mě neušetřili nevyžádaných 

oplzlostí a historek ze svých eskapád, ale tím jsem se rozhodně 

nikdy řídit nehodlal. Eva je bohyně. Přiblížím se k ní pomalu a z uctivé vzdálenosti. 

Naše setkání bylo dílem osudu. 

Není žádným tajemstvím, že poslední 

dva roky pracujete na filmu Pramen. 

V jaké jste momentálně fázi a co 

o něm můžete prozradit? 

Haha! Film Pramen… Setkání s Ivanem 

Ostrochovským je pro mě jedno z nejhezčích 

a nejšílenějších profesních 

setkání. Ten člověk je přírodní úkaz! 

Ano, točíme už dva roky, a ještě jsme 

neskončili! Ale díky tomu jsem se dost 

naučila seberegulovat vztek, neplýtvat 

časem v práci a organizačně přispívat 

AŇA GEISLEROVÁ (* 1976) 

Filmová herečka, spisovatelka a držitelka pěti 

Českých lvů má na kontě soubor fejetonů P.S. (za 

něj získala cenu čtenářů Magnesia Litera). Letos 

v říjnu jí nakladatelství Ikar vydalo sbírku povídek 

s názvem Co tě nezabije. Obě ilustrovala její sestra 

Lela, se kterou v posledních letech připravují 

i tradiční diáře.

JAK ŽÍT DÉLE 

A CÍTIT SE SKVĚLE? 

NOVÁ KNIHA 

O DLOUHOVĚKOSTI 

OD ČESKÉ NUTRIČNÍ 

SPECIALISTKY, 

KTERÁ HLÍDÁ JÍDELNÍČEK 

I BRITSKÉ KRÁLOVSKÉ 

RODINĚ

text: Linda Haburová 

foto: Paul McCartney 

8 

TIP REDAKCE 

Kniha, která 

fanouškům 

The Beatles 

chyběla 

60 let 

„ Najednou se na nás upíraly miliony 

očí a vytvářely obraz, na který 

nikdy nezapomenu.“ — PAUL McCARTNEY 

Fotografie pořízené Paulem McCartneym na 35mm film, 

převážně dosud nepublikované, zachycují převratné období 

od konce roku 1963 do začátku roku následujícího, kdy se 

The Beatles stali mezinárodní senzací a změnili běh hudebních 

dějin. Kromě více než 275 fotografií mapujících tyto měsíce v šesti 

městech – Liverpoolu, Londýně, Paříži, New Yorku, Washingtonu 

a Miami – kniha 1964: Oči bouře obsahuje: 

. Předmluvu z pera Paula McCartneyho vracející se k šílenství, 

které The Beatles rozpoutávali v britských koncertních sálech 

a které předcházelo hysterii, jež kapelu doprovázela na prvním 

americkém turné. 

. Autentické osobní vzpomínky, které společně s fotografiemi 

z jednotlivých měst vytvářejí jedinečnou zprávu o období, 

na něž McCartney vzpomíná jako na „Oči bouře“, a codu 

s informacemi o tom, co se dělo dál v roce 1964. 

. Esej „Beatleland“, ve které harvardská historička a esejistka 

časopisu New Yorker Jill Lepore popisuje, jak se z The Beatles 

stal první skutečně globální popkulturní fenomén. 

275 dosud 

nepublikovaných 

jenž vykrystalizoval roku 1964. 

fotografií, 

Elegantně zpracovaná kniha 1964: Oči bouře přináší 

dramatický záznam první zaoceánské cesty, kterou The Beatles 

podnikli, a zachycuje radikální posun v kultuře mladých lidí, 

„ V roce 1964 jste mohli namířit objektiv fotoaparátu 

na svět. Jaké šílenství byste však zachytili, jakou krásu, 

radost a zběsilost?“ — JILL LEPORE 

které autor po téměř 

ISBN 978-80-7252-989-6 

šedesáti letech nalezl ve 

svém archivu 

Oči bouře 

Práh, 1499 Kč, již vyšlo 

FOTOGRAFIE 

A VZPOMÍNKY 

Paul 

McCartney 

1964 

Oči 

bouře 

PRŮVODNÍ ESEJ 

JILL LEPORE 

Při příležitosti Velkého knižního čtvrtku vyšla v českém 

překladu Jitky Jeníkové unikátní obrazová publikace 

1964: Oči bouře. Paul McCartney v této knize poprvé 

světu představil své dosud nezveřejněné fotografie 

z přelomové éry kapely The Beatles a jejího prvního 

amerického turné. Na 275 černobílých i barevných 

fotografiích z celkem 6 měst – Liverpoolu, Londýna, 

Paříže, New Yorku, Washingtonu, D.C. a Miami – 

McCartney zachytil například řadu dosud nespatřených 

portrétů členů kapely, ale především v té době vrcholící 

mánii kolem The Beatles. 

Fotografie pořízené Paulem 

McCartneym na 35mm film mapují 

převratné období od konce roku 1963 

do začátku roku následujícího, kdy se 

The Beatles stali mezinárodní senzací 

a změnili běh hudebních dějin. 

Fotografie doplňuje průvodní slovo 

a předmluva Paula McCartneyho, v níž 

se vrací k šílenství, které kapela rozpoutávala 

v britských koncertních sálech 

a které předcházelo hysterii, jež The 

Beatles doprovázela na prvním americkém 

turné. Dále také esej „Beatleland“ 

novinářky a historičky z Harvardovy 

univerzity Jill Lepore, která toto období 

zasazuje do širšího společensko-historického 

rámce a na závěr text Rosie 

Broadley, kurátorky londýnské National 

Portrait Gallery, kde byly fotografie 

vůbec poprvé letos v červnu vystaveny 

u příležitosti znovuotevření muzea po 

rozsáhlé rekonstrukci.

depu – jaký asi je, když se vrátí domů? 

Kam se vrací? Poví kolemjdoucím, 

že dneska okolo projeli The Beatles? 

Fotografie podněcují mou představivost. 

Jako kdybych dokázal zahlédnout 

všechno, co se děje kolem nich. 

Přinášejí s sebou spoustu historek 

a vzpomínek a to je jeden z důvodů, 

proč pro mě mají takovou cenu,“ 

dodává McCartney. 

9 

„Najednou se na nás 

upíraly miliony očí 

a vytvářely obraz, na který 

nikdy nezapomenu.“ 

– Paul McCartney 

„Uvažoval jsem o ‚Oku bouře‘ v jednotném 

čísle, protože The Beatles se ocitli 

v samotném středu bouře, kterou sami 

vyvolali. Když jsem si však fotografie 

prohlížel, uvědomil jsem si, že jsou to 

spíše „oči“ bouře, neboť se to celé neodehrálo 

jen v jednom okamžiku; v centru 

bouře jsme se ocitli mnohokrát. 

Navíc jsem na fotkách lidí z té doby 

zachytil spoustu očí. Měli jsme pocit, že 

žijeme uprostřed šílené bouře, šílené 

smršti – objížděli jsme turné, pracovali 

v podstatě nonstop a neustále se 

setkávali se zástupy lidí, které si nás 

chtěly vyfotit. A v centru této bouře se 

nacházely spousty očí a fotoaparátů,“ 

vysvětluje Paul McCartney, jak dospěl 

k symbolickému názvu knihy. 

„Každý snímek ve mně vyvolává vzpomínky. 

Mohu se pokusit určit, kde jsem 

je pořídil a co jsme právě dělali před 

foťákem i za ním. Obrázky nás a fotografů 

přinášejí vzpomínky na naši první 

návštěvu New Yorku a cestu do Central 

Parku, kde na nás ostřílení fotografové 

pokřikovali: ‚Hej, Beatle, hej, Beatle!‘ 

A my se na ně otočili a oni pořídili 

snímek. Všechny tyto chvíle znovu 

ožívají… A pak jsou tu záběry z okýnek 

vlaku a za nimi americká železnice 

a vlaková depa. Dodnes mám americké 

vlaky rád. Dívám se na to a říkám si, 

fíha, kolikpak lidí asi v dávných dobách 

jen tak naskočilo do vlaku. V případě 

lidí, které neznám, se oddávám fantazii 

a představuji si jejich životy. Třeba muž, 

jenž odhazuje sníh v pensylvánském 

„Fotografie uvedené v této publikaci 

Paul McCartney pořídil v přelomovém 

roce 1963–64, v době, kdy se zrodila 

Beatlemánie, jež se následně prohnala 

celý světem. Fotografie vznikly nejprve 

během turné kapely v Liverpoolu 

a Paříži, kde se kapela dozvěděla, 

že se poprvé stala jedničkou americké 

hitparády. To už dříve označil 

McCartney za podmínku, aby se The 

Beatles vůbec kdy do Spojených států 

vypravili – pokud by bylo jejich tamější 

turné fiasko, byli by z obliga, koneckonců 

jsou jejich číslo jedna. Z Paříže 

tak The Beatles pokračovali do USA, do 

New Yorku, Washingtonu a do Miami. 

Na snímcích vidíme nesmírně mladou 

čtveřici (George Harrison krátce předtím 

oslavil teprve dvacáté narozeniny) 

a lidi, kteří je doprovázeli nebo s nimiž 

se setkali,“ uvádí překladatelka Jitka 

Jeníková. 

Působivě zpracovaná kniha 1964: Oči 

bouře osloví nejen fanoušky této nezapomenutelné 

kapely, ale každého, kdo 

by se rád alespoň na chvíli vrátil v čase 

díky fotografiím, které jsou jedinečným 

svědectvím té doby… A navíc, jak 

říká Paul McCartney: „Zachycují určité 

časové období způsobem, jakým se 

to nikomu jinému nepovedlo, totiž 

z pohledu The Beatles“.

text: Denisa Novotná 

foto: archiv nakladatelství PROSTOR 

10 

O KNIZE 

Tajný život rebelky a vizionářky 

Coco Chanel 

Věhlasná francouzská návrhářka Gabrielle Chanel (1883–1971) 

opakovaně přepisovala svůj vlastní příběh a dávala si záležet, aby 

její minulost zůstávala nejasná a obestřená tajemstvím. Ačkoliv 

o sobě dokázala vyprávět celé hodiny, svým životopiscům nikdy 

neřekla úplnou pravdu. I po její smrti se řada lidí pokoušela přijít na 

kloub protichůdným aspektům jejího života a vznikl už bezpočet 

interpretací na jevišti i na obrazovce, v beletrii i naučné literatuře. 

Nový podnět k debatě o kontroverzní návrhářce přináší kniha britské spisovatelky Justine 

Picardie Coco Chanel. Legenda a skutečnost. Mezinárodně úspěšné dílo vydává PROSTOR 

v českém překladu Markéty Jansové. 

Prostor, 997 Kč, vychází 1. listopadu 

JUSTINE PICARDIE (* 1961) 

Britská spisovatelka a novinářka 

je autorkou šesti knih včetně 

mezinárodního bestselleru Coco 

Chanel. Legenda a skutečnost 

(2010), biografie francouzské 

módní návrhářky, která vyšla v patnácti 

jazycích. Byla šéfredaktorkou 

prestižního módního časopisu 

Harper’s Bazaar, psala pro The 

Sunday Times, The Telegraph 

a Observer. Česky vyšla její kniha 

Miss Dior. Múza a bojovnice 

(PROSTOR 2022) o mladší sestře 

jednoho z nejvlivnějších světových 

módních návrhářů Christiana 

Diora, která ho inspirovala k slavnému 

parfému a ovlivnila jeho 

pojetí ženskosti a krásy. 

„Neurčitá představa o Chanel byla součástí 

mého dětství, a to díky matčině 

rebelii, která spočívala v tom, že se osm 

měsíců před mým narozením vdávala 

v malých černých šatech à la Chanel,“ 

píše Justine Picardie v úvodu ke své 

knize. Z netradičních svatebních šatů 

se stal jakýsi talisman, a když jí bylo 

sedmnáct, začala je s naprostou samozřejmostí 

nosit. Dodávaly jí pocit sofistikovanosti 

a lehkého vzdoru, protože 

vdávat se v černé znamenalo bořit tabu. 

O třicet let později, už jako respektovaná 

módní novinářka a autorka 

několika titulů, se Picardie pustila 

do metodického zkoumání příběhu 

Chanel a shromažďování podkladů pro 

její biografii: „Když jsem začala hledat 

vodítka, ani ve snu by mě nenapadlo, 

že se z honosných salonů módní 

Paříže přenesu do skotských mokřadů, 

nebo že v Churchillových archivech na 

univerzitě v Cambridgi najdu stejně 

poutavé čtení jako ve spisech Chanel 

uložených na Place Vendôme.“ Osobně 

v té době prožívala nelehké období, 

vypořádávala se s předčasnou smrtí 

své sestry Ruth, stejně jako se Chanel 

musela kdysi vyrovnat s předčasným 

odchodem mladší sestry Antoinette. 

Chanel navíc přišla i o starší sestru, 

která si vzala život v sedmadvaceti 

letech, a všechny tři v dětství poznamenala 

ztráta matky. Krátce nato od 

nich odešel otec a už nikdy se nevrátil. 

Picardie cítila k Chanel, jejíž život 

poznamenala řada nepředstavitelných 

ztrát, sympatie. 

Spisovatelka sledovala její stopy od středověkého 

opatství na francouzském 

venkově až po honosnou vilu na Riviéře. 

Pobývala mezi řádovými sestrami 

v klášteře obehnaném vysokými zdmi, 

jenž utvářel Gabriellinu dětskou fantazii, 

procestovala kvůli ní Evropu a vydala 

se i do Hollywoodu, psala u jejího 

stolu na Rue Cambon a objevovala její 

oblíbená místa na britských ostrovech. 

Měla to štěstí, že na své dlouhé pouti 

získala mnoho cenných rad, především 

od Karla Lagerfelda, dlouholetého 

kreativního ředitele módního domu 

Chanel, a od dvou žen, které měly 

k Chanel velice blízko – její kamarádky 

Claude Delay a praneteře Gabrielle 

Palasse-Labrunie. 

Autorčino vnímání Chanel se během 

těchto cest dost výrazně proměňovalo: 

od empatie k podráždění, od 

vzteku k obdivu, od zklamání k radosti. 

„Přemítala jsem, co by Chanel asi na 

mou posedlost její osobou řekla, a tajně 

jsem doufala, že by ocenila mou houževnatost 

a lichotilo by jí, že si jí vážím 

jako hrdinky její doby,“ uvádí ve své 

knize Coco Chanel. Legenda a skutečnost. 

Výjimečné dílo doprovází více než 

dvě stě černobílých i barevných dobových 

fotografií, kreseb a ilustrací.

GAUMONT 

UVÁDÍ 

JULIETTE 

BINOCHE 

DRŽITELKA OSCARA 

BENOÎT 

MAGIMEL 

DRŽITEL CÉSARA 

NEJLEPŠÍ REŽIE 

ADAPTOVANÝ SCÉNÁŘ SCÉNÁR 

UMĚNÍ 

JÍST A MILOVAT 

REŽIE 

TRAN ANH HUNG 

TRAN ANH HUNG 

DRŽITEL CÉSARA 

GASTRONOMICKÁ 

REŽIE PIERRE GAGNAIRE 

EMMANUEL SALINGER PATRICK D’ASSUMÇAO GALATÉA BELLUGI JAN HAMMENECKER FRÉDÉRIC FISBACH BONNIE CHAGNEAU-RAVOIRE JEAN-MARC ROULOT YANNIK LANDREIN SARAH ADLER 

V KINECH OD 9. LISTOPADU


foto: Jaroslav Fikota 

ROZHOVORKaždý z nás 

12 

má svůj 

příběh 

Motto, 399 Kč, již vyšlo 

Co s lidmi udělá válka? Jak se vyrovnávají se ztrátami, 

odcizením a zklamáním? To jsou otázky, které si ve svém 

novém románu Nultá hodina klade spisovatelka Jana 

Poncarová. Opět vychází ze skutečných událostí a na 

scénu přivádí silnou ženskou hrdinku. 

Kde se ve vás vzal zájem o historii? 

Ani nevím. Tíhla jsem k příběhům 

z dvacátého století od mala. Můj děda, 

který bydlel s námi, byl ročník 1903 

(což u mých vrstevníků vychází spíš na 

praprarodiče) a občas nám vyprávěl 

o svém životě. Vždycky jsem se ráda 

dívala na černobílé filmy pro pamětníky 

ze třicátých a čtyřicátých let 

20. století. Na základce jsme pak měli 

výborného učitele češtiny a dějepisu, 

pana Záhrobského. Místo pouhého 

výčtu dat s námi dopodrobna rozebíral 

některé události – třeba potopení 

Titaniku nebo nám maloval 

schémata bitev z druhé světové. 

A také s námi diskutoval, což nebylo 

koncem devadesátých let ve školství 

úplně běžné. O historii a politice jsme 

se doma bavívali s tátou. Za velké 

životní obohacení považuju setkání 

s veterány z druhé světové války, 

kteří osvobozovali Plzeň, zejména 

s Marionem Kirkhamem a Earlem 

Ingramem jsme se spřátelili a byli 

jsme si blízcí. Myslím, že tohle všechno 

mě formovalo. 

První román s názvem Poděbradské 

ženy jste vydala před pěti lety. 

Pamatujete si, co vás tenkrát 

motivovalo? 

Když jsem s tím začala, bylo mi něco 

přes třicet. Prožívala jsem zrovna 

náročnější období v životě a bývalo 

mi smutno, úzko. Začalo se mi stýskat 

po psaní příběhů, které jsem tvořívala 

v dětství – tehdy bez jakékoli ambice 

cokoli publikovat, prostě z čisté lásky 

ke psaní. Uvědomila jsem si, že buď 

budu celý život snít o knize, anebo si 

sednu a zkusím ji napsat. Současně 

jsem v sobě měla prázdné místo po 

babičce Emilii, kterou jsem nikdy 

nepoznala a vždycky mi chyběla. 

Přála jsem si ji připomenout, znovu ji 

stvořit, oživit v příběhu. A tak vznikly 

Poděbradské ženy. 

Psaní jste do té doby prý vnímala 

spíše jako mužskou záležitost. Proč? 

Myslím, že to souviselo s mým sebevědomím. 

Vyrůstala jsem v devadesátých 

letech, ze své podstaty byla trochu rebel, 

bavily mě klučičí věci – hry na indiány, 

stavění týpí, lítání po lese, ale z různých 

stran na mě působily stereotypy, věty 

typu „tohle není pro holky“ nebo „vezmi 

si šaty místo kraťasů“. A do toho jsme 

doma měli převahu knih od spisovatelů 

– mužů. Nezlepšilo se to ani v hodinách 

literatury – kromě Boženy Němcové 

nebo Karolíny Světlé si nevybavuju, 

že bych v sešitu měla napsáno více 

ženských jmen – autorek. Takže jsem 

si prostě myslela, že líp píšou muži. 

Naštěstí už to tak nevnímám. Když se 

dnes rozhlédnete v knihkupectví, tak 

ženy publikují dobré, sebevědomé, 

kvalitní knihy. A je to dobře. Vnímám, že 

se toho za posledních deset patnáct let 

dost změnilo. Ale jako téma to ve mně 

zůstalo, a tak jsme s Ditou Pepe udělaly 

knihu Vlastní pokoje, což je soubor 

dvanácti rozhovorů s českými autorkami 

na téma tvůrčího času a prostoru. 

Publikace vyjde na podzim v nakladatelství 

wo-men. 

Jak to vypadá, když se ponoříte do 

tvůrčího procesu? Máte třeba nějaké 

své oblíbené místo, čas, náladu? 

Abych se mohla ponořit do psaní, potřebuju 

aspoň trochu mentálního klidu. Ale

kdy ho doopravdy máte, když se v běžném 

životě pořád něco děje? Kdybych 

na něj čekala, nenapíšu nic. Proto jsem 

se naučila do příběhů odbíhat, překračovat 

hranici mezi svojí realitou a fikcí. 

Někdy je to dost náročné a vyžaduje to 

sílu, odhodlání. Ale jakmile už příběh 

rozepíšu, vchází se mi do něj snadněji, 

je to pak spíš příběh sám, který se prolíná 

do mé reality. A pomáhají i drobné 

rituály. Například hudba. S každou 

knihou mám spojenou skladbu, píseň, 

kterou si před psaním pouštím do 

uší – při Herečce to byl Eric Satie, při 

Nulté hodině Billie Holiday, hlavně její 

skladba „All of Me“. 

Ve své tvorbě se mimo jiné opíráte 

o rozhovory s pamětníky. Jaká pro 

vás ta setkání jsou? 

Jedním slovem obohacující. Ráda 

poslouchám vyprávění ostatních. 

A nemusí to být jen pamětníci. Myslím, 

že naslouchat lidem je pro autory 

důležité. Každý z nás má svůj příběh, 

své zkušenosti, svůj pohled na věc. Do 

jisté míry nás to učí toleranci, porozumění 

druhým. Pokud to jen trochu jde, 

s pamětníky mluvím – často ke mně 

přichází náhodou. Když jsem například 

pracovala na příběhu hoteliérky 

Eugenie, ani jsem nedoufala, že bych 

s někým, kdo v její éře v hotelu pracoval, 

mohla mluvit. A úplnou souhrou 

okolností, aniž bych rozjížděla velké 

pátrání, jsem dostala kontakt na pána, 

který se v Continentalu učil kuchtíkem 

a přežil bombardování. Nejlepší na 

tom všem bylo, že v Plzni bydlel jen 

o pár ulic dál než já. 

Co nebo kdo vás inspiroval k napsání 

vašeho nejnovějšího románu Nultá 

hodina? 

Na prvopočátku byla jedna vila v Nové 

Huti u Dýšiny. Za covidu, když se 

nemohlo jezdit přes okresy, jsem tam 

utíkala z města, procházela se v okolních 

lesích. Občas jsem před vilou 

postávala a tušila, že z ní jednoho dne 

vystoupí moje hrdinka. Současně mě 

začala lákat poválečná doba a otázka 

co s lidmi udělá válka. Co se děje, když 

opadne všeobecná euforie z nově 

nabyté svobody? Podaří se navázat 

na předchozí život? Jak se vyrovnat se 

ztrátami, s odcizením, se zklamáním. 

Zajímala mě krátká, ale klíčová perioda 

našich dějin mezi roky 1946 a 1948, kdy 

komunisté krok za krokem ukrajovali 

moc. Zároveň jsem chtěla zpracovat 

téma rozchodu, které v knize také je 

– a zde to bylo motivované zkušeností 

z mého osobního života. 

Hlavní hrdinka se jmenuje Hedvika. Co 

o ní můžete prozradit? 

Hedvika je především statečná. Má za 

sebou válečnou zkušenost, hrou osudu 

se ocitla v severní Africe, kde bojovala 

v ženských britských sborech ATS. Je ale 

také vnitřně zraněná, rozbolavělá. Svět, 

který koncem třicátých let opustila, už 

neexistuje. Prožívá vztahové problémy 

– s manželem se odcizili, protože je na 

několik roků rozdělila válka. Do toho 

pozoruje, jak Československo z jedné 

totality přechází do druhé, vysněná 

svoboda neexistuje a Hedvika se musí 

rozhodnout, jak s tím naložit. 

Obálku nové knihy opět zdobí ženská 

tvář. To byl váš nápad? 

Vůbec ne. Do obálek a grafiky knih 

nemluvím. Moje práce je napsat příběh 

a udělat ho co nejlíp, jak v dané chvíli 

dokážu. Trošku jsem jen protestovala 

proti mému velkému jménu na obálkách, 

ale v nakladatelství mi vysvětlili, že 

je to tak dobře. Důvěřuju jim. 

Takže spolupráce s nakladatelstvím 

Motto klape? 

Ano, i v tomto případě byla skvělá, jako 

vždycky. Neměnila bych. Vím, že tam 

text z redakčního hlediska dostane 

dobrou práci, že se na všem dokážeme 

domluvit, vycházíme si vstříc a máme 

přátelské a hezké vztahy. 

Jaký jste vlastně typ autorky – 

poslechnete doporučení ostatních, 

nebo si stojíte pevně za svým? 

Jak kdy a jak u čeho. Když text dopíšu, 

nechávám ho odležet, pak ho znovu čtu, 

někdy přepisuju víc, jindy míň. Až potom 

ho dávám číst – nejdřív mojí první 

čtenářce, blízké kamarádce Martině, 

a v poslední době také tátovi. Ráda si 

poslechnu jejich názor. Velmi důležitá je 

pro mě zpětná vazba mé nakladatelky 

Romany Přidalové, která Motto v devadesátkách 

založila, a pak pochopitelně 

mé redaktorky. O věcech se bavíme. 

Snažím se na text dívat s nadhledem, 

s tím, že všichni chceme, aby byl co 

nejlepší. Odůvodněné připomínky beru, 

zapracuju. Postupem let jsem se naučila 

nebrat si osobně názory – záměrně 

říkám názory, nikoli literární recenze – na 

JANA PONCAROVÁ (* 1983) 

Spisovatelka a novinářka má 

na kontě romány Podbrdské 

ženy, Eugenie, Alžběta a Nina, 

Cyklistka, Herečka a nově 

Nultá hodina. Je spoluautorkou 

Deníku Věrky Kohnové. 

Těsně před vydáním je soubor 

rozhovorů Vlastní pokoje. 

příběhy. Když to zjednoduším, pokud 

mi někdo řekne, že kniha nesplnila 

jeho očekávání, nic s tím nenadělám, 

protože vůbec netuším, jaká 

očekávání měl. 

A na co těšíte? 

Na podzim mě čekají autorská čtení, 

na nichž představím Nultou hodinu, na 

to se moc těším. A taky na to, že bude 

hezký podzim, že budu psát novou 

knihu – už v novém bytě, kam se teď 

s přítelem stěhujeme. Poslední rok byl 

pro mě náročný, prožila jsem do jisté 

míry svoji nultou hodinu, tak se těším 

na trochu klidu a pohody. 

13

14 

KNIŽNÍ TIPY 

Čtenářský kroužek na konci 

světa 

// Frida Skybäck 

Madeleine Greyová, dívka se švédskými kořeny, 

přijíždí do vesničky Ljusskär ve Skåne na jihu 

Švédska jako nová praktikantka populárního 

sboru Svobodné církve. Jednoho večera si 

však sbalí kufr a beze stopy zmizí. Když o třicet 

let později obdrží její sestra anonymní dopis, 

rozhodne se do malé přímořské vesničky vydat 

a ještě naposledy se pokusit svou sestru najít. 

Hlava plná lásky 

// Ali Hazelwood 

Bee Königswasserová se v životě 

řídí jednoduchým pravidlem: Co by 

udělala Marie Curie? Kdyby jí NASA 

nabídla vedení neuroinženýrského 

projektu, Marie by jistě neváhala 

ani vteřinu. Matka moderní fyziky 

však nikdy nemusela spolupracovat 

s Levim Wardem. Je namyšlený, 

protivný, přitažlivý, vysoký a má ty 

svoje pronikavě zelené oči... 

Red, 399 Kč, vychází 15. listopadu 

Knižní tipy 

Nejen odhodlané ženské hrdinky najdete v podzimní 

knižní nabídce, která přináší pestrou paletu citů, 

vášně, lásky, přátelství a odvahy. 

Ikar, 359 Kč, vychází 8. listopadu 

Dům na Pineapple Street 

// Jenny Jacksonová 

Humorný román o lásce, nechutně bohatých 

lidech a jednom newyorském domě. Příběh 

sleduje osudy tří žen, které si užívají výsady 

privilegovaných vrstev — turnaje v tenisových 

klubech, svatby v jachtařském klubu nebo 

tematické maškarní večírky. Přesto se ani ony 

nevyhnou různým životním nástrahám. 

Host, 429 Kč, již vyšlo 

Den je krásný 

// Amabile Giusti 

Osmnáctiletá Grace Gilmorová žila 

dosud jako porcelánová panenka 

pod skleněným zvonem. Všechny 

střípky v blyštivé mozaice zapadaly 

na své místo. Stačila jediná noc 

a tři podpásovky, které jí uštědřil 

nelítostný osud, aby celé pečlivě 

vystavěné domino popadalo a Grace 

musela přehodnotit celý svůj 

dosavadní svět. 

Poslední restaurace v Paříži 

// Lily Graham 

Zatímco v nacisty okupované Paříži trpí místní 

hladem a strádáním, ozývá se z oken jedné 

restaurace hudba a smích. Její majitelka 

Marianne zde vaří pro nacistické důstojníky 

a sklízí jejich obdiv a pochvalu. S vytrvalým 

úsměvem na tváři připravuje zdravá jídla a nikdo 

by neuhodl, jakou hlubokou nenávist skrývá ve 

svém srdci. 

Red, 399 Kč, již vyšlo 

Kontrast, 399 Kč, již vyšlo

Žena průkopníka: Příběh lobotomie 

// Samantha Greene Woodruff 

15 

Od chvíle, kdy její bratr po první světové válce dobrovolně opustil tento svět, má život Ruth 

Emeraldinové jediný smysl a cíl: pomáhat lidem, kteří trpí duševním onemocněním. Osud 

jí přivede do cesty charismatického Roberta Aptera, vynikajícího lékaře, který v Americe 

prosazuje novou, radikální léčebnou metodu: lobotomii. 

Kontrast, 399 Kč, vychází 22. listopadu 

Mnich, který miloval kočky 

// Corrado Debiasi 

Co kdyby vám někdo řekl, že se podivnou hrou osudu ocitnete ve společnosti starého mnicha 

a jeho úžasných koček? Že podstoupíte iniciační cestu plnou setkání, díky nimž poznáte 

nesmírnou krásu svojí duše? A že než naleznete lásku, musíte ji nejprve objevit sami v sobě, 

a že na všechno, co jste se dosud naučili, lze pohlížet i z jiné perspektivy? Věřili byste tomu? 

Kontrast, 369 Kč, již vyšlo 

NEZAPOMENUTELNÝ 

PŘÍBĚH 

NEČEKANÉHO 

PŘÁTELSTVÍ 

PRO ČTENÁŘE 

MUŽ JMÉNEM OVE

text: Žofie Sedláčková 

foto: archiv Euromedia 

16 

FENOMÉN 

Liane Moriarty: 

Rodinné vztahy 

jsou moje 

specialita 

„I malá lež může mít velké následky,“ padne v bestselleru 

Sedmilhářky. A Liane Moriarty, autorka tohoto knižního hitu, 

moc ráda mystifikuje a vodí čtenáře za nos. Ve svých knihách 

i ve skutečném životě. Všem například tvrdila, že si od psaní 

dá rok pauzu. Místo toho se na pulty knihkupectví dostala 

kniha Jablka ze stromu nepadají. A následkem této malé lži 

je velký bestseller! 

A když říkáme velký, myslíme to 

doslova. Tahle sympatická rodačka ze 

Sydney totiž všechno, čeho se dotkne, 

změní ve zlato. Na kontě má devět 

románů a všechny se staly světovou 

senzací. 

S více než 20 miliony prodanými výtisky 

není Liane Moriarty jen nejúspěšnější 

australská spisovatelka v dějinách. Je to 

také první (a dosud jediná) australská 

spisovatelka, jejíž kniha se dostala na 

první místo žebříčku bestsellerů New 

York Times. 

vztahy jsou moje specialita – vyrůstala 

jsem s pěti sestrami, větší kvalifikaci 

člověk získá jen těžko,“ poznamenala 

Liane Moriarty v jednom rozhovoru. 

Ačkoliv Tři přání zaznamenaly slušný 

úspěch, skutečně prorazila až se svým 

pátým románem Manželovo tajemství, 

který je postavený na jednoduché premise 

– co když ve skutečnosti neznáme 

ty, se kterými sdílíme domov? Kniha 

se stala světovým bestsellerem a byl 

to také první autorčin román, který byl 

přeložen do češtiny. 


Podivné zmizení 

matky rozdělí čtveřici 

dospělých sourozenců 

– dva si myslí, že v tom 

má prsty otec, druzí 

dva si jsou jistí, že je 

nevinný… 

Liane přitom nikdy nevěřila, že se dá 

uživit psaním románů, a tak se živila 

alespoň psaním v reklamní agentuře. 

Psala všechno možné – od scénářů na 

televizní reklamu až po zadní stranu na 

obalu od cereálií. Ovšem pak její mladší 

sestra Jocelyn vydala svůj první román 

pro děti, a pak sestra Nicole vydala svůj 

první thriller a Liane se rozhodla, že to 

taky musí zkusit. 

Svůj první román pojmenovala Tři přání 

a vzhledem k tomu, že pochází ze šesti 

sourozenců, asi nikoho nepřekvapí, že 

v knize prozkoumala pouto mezi třemi 

sestrami. A rodinné vztahy hrají velkou 

roli ve většině jejích knih. „Rodinné 

A na úspěch Manželova tajemství Liane 

Moriarty navázala hitem Sedmilhářky, 

ve kterém se více než kdy jindy pustila 

do žánru thrilleru. Ovšem ačkoliv tady 

na čtenáře čekají zvraty, napínavý děj, 

a dokonce i mrtvola, ve středu děje 

jsou i tentokrát lidé a vztahy mezi nimi. 

Kniha se stala takovou senzací, že práva 

na seriálovou adaptaci koupilo HBO 

a v hlavních rolích se objevily Reese 

Witherspoonová a Nicole Kidmanová. 

Mimochodem, Nicole Kidmanová je 

rovněž Australanka a kdykoliv navštíví 

Sydney, vyráží s Liane na večeři nebo 

na kávu. Byla to právě Kidmanová, kdo 

Moriarty donutil napsat druhou sérii

Sedmilhářek. A zahrála si i v seriálové 

adaptaci další autorčiny knihy – Úplně 

cizí lidé. 

Po úspěchu Úplně cizích lidí si Liane 

Moriarty chtěla odpočinout a domluvila 

se s nakladatelstvím, že si vezme 

minimálně rok volno. „Chtěla jsem 

jenom číst poezii a chodit na procházky 

po pláži,“ líčí autorka. „Ale samozřejmě 

jsem se brzy začala nudit.“ 

Zjistila, že náměty na nový román číhají 

ve zprávách i v jejích oblíbených true 

crime podcastech. A tak se pustila 

do psaní knihy, z níž vznikla novinka 

Jablka ze stromu nepadají. Svou 

thrillerovou zápletkou je to kniha asi 

nejpodobnější Sedmilhářkám. Začíná 

momentem, kdy zoufalá mladá žena 

prosí starší manželský pár o útočiště 

před násilnickým manželem. A krátce 

nato jak mladá žena, tak matka čtyř 

dětí zmizí a čtveřice dospělých dětí se 

nemůže shodnout na tom, zda kontaktovat 

policii, protože se zdá, že je do 

toho nějak namočený jejich otec... 

Když Liane Moriarty začíná psát, nikdy 

neví, jak kniha dopadne. Tvrdí, že jedině 

takhle dokáže překvapit sebe i čtenáře. 

O překvapení v příběhu skutečně není 

nouze, ovšem jeden šok na autorku 

čekal i ve skutečném životě. Čtrnáct 

dní po odevzdání rukopisu jí diagnostikovali 

rakovinu prsu. Naštěstí se nádor 

podařilo zachytit včas, ale Liane na 

svých sociálních sítích přesto pravidelně 

připomíná, aby se lidé objednali 

na vyšetření. 

Momentálně Liane pracuje na svém 

jubilejním desátém románu a jak sama 

říká, ten proces je mnohem náročnější, 

když máte dvě sestry spisovatelky: 

„Často se hádáme o to, kdo kterou 

rodinnou historku bude moct využít 

do svého románu. Někdy musí zasáhnout 

i naše máma, jako když jsme byly 

malé...“ 

17 

MANŽELOVO TAJEMSTVÍ 

TŘI PŘÁNÍ 

Ceciliin manžel se poslední dobou 

chová divně. A pak mezi jeho 

věcmi na půdě Cecilia najde dopis 

opatřený vzkazem: „Otevřít jen 

v případě mé smrti.“ 

Příběh začíná dramatickou scénou 

na oslavě narozenin tří sester, 

trojčat. Jedna skončí s vidličkou 

zapíchnutou v břiše a zpětně 

zjišťujeme, co k situaci vedlo. 

SEDMILHÁŘKY 

ZAMILOVANÁ HYPNOTIZÉRKA 

Tři nejlepší kamarádky z bohaté 

čtvrti sice tvrdí, že by si řekly 

všechno, ale každá má svoje 

tajemství. A jak se lži kupí na 

sebe, nemůže to skončit jinak než 

tragédií... 

Dvě ženy, které bojují o jednoho 

muže. Vyrovnaná hypnoterapeutka 

a bláznivá bývalka… Nebo je to celé 

jinak? Originální romantický příběh, 

který ukazuje, že každá mince má 

dvě strany. 

NA CO ALICE ZAPOMNĚLA 

POSLEDNÍ VÝROČÍ 

Alice kvůli nehodě zapomene 

posledních deset let svého života 

a tu ženu, kterou manžel nemůže 

vystát, a která se přátelí s příšernými 

semetrikami, vůbec nepoznává. Co 

se stalo, že se tak změnila? 

Sophie po tetičce svého bývalého 

zdědí nádherný dům na ostrově. 

Jenže dům skrývá staré tajemství 

a Sophie není jediná, kdo po něm 

touží... 

ŠÍLENÉ VÝČITKY 

ÚPLNĚ CIZÍ LIDÉ 

Na té sousedské grilovačce se stalo 

něco hrozného. Staré kamarádky se 

přestaly bavit a všichni litují, že přišli. 

Co se tam stalo? 

Devět náhodných lidí se setkává 

v luxusním wellness daleko od 

civilizace. Jenže hned první den 

zjišťují, že zdejší ozdravné kúry jsou 

hooodně netradiční...

text: Marie Svobodová 

18 

PROMOTION 

Dokonalé propojení 

jiskřivé romantiky 

a kouzelného světa 

Disneylandu 

Láska mezi řádky je prvním dílem romantické 

série Miliardáři z Dreamlandu sledující osudy 

tří bratrů pocházejících z miliardářské rodiny. 

Než si však povíme více o úvodním díle série, 

představíme si její autorku Lauren Asher. 

Osmadvacetiletá milovnice Taylor Swift 

je v USA oblíbenou tvůrkyní románů 

pro ženy a řadí se mezi bestsellerové 

autory USA Today nebo Wall Street 

Journal. Nikdy si neodepře kvalitní 

spánek a nejčastěji sní o poznání 

všech míst, do nichž jsou zasazeny její 

příběhy. Její největší zálibou je vymýšlení 

hrdinů, jenž sice mají své mouchy, 

ale i přesto (nebo právě proto) si je 

každý zamiluje. Jinak tomu nebude ani 

v Lásce mezi řádky. 

potrestána. Rowan Kane jí však, zcela 

překvapivě, nabídne práci snů. 

V novém zaměstnání to Zahra nebude 

mít jednoduché – její šéf je nedotknutelný, 

tvrdohlavý a protivný. Rowan je ze 

své nové posily v týmu nejprve nadšený. 

Pak ale udělá chybu. Přestane se bránit 

vzájemné přitažlivosti a Zahru políbí. 

Také Zahra k Rowanovi cítí pokaždé, 

když je nablízku, zvláštní náklonnost. 

Ta ale zmizí v momentě, kdy odhalí 

jeho tajemství. 

Red, 399 Kč, již vyšlo 

Láska hory přenáší… 

Nebo ne? 

Zábavní parky, produkční společnosti 

a pětihvězdičkové hotely. To všechno by 

mohlo být miliardáře Rowana, kdyby 

zrenovoval Dreamland. Byl by pak ale 

šťastný? Rowan je přesvědčen, že na 

někoho, jako je on, žádné „šťastně až 

na věky“ nečeká. Jednoho dne však do 

jeho života vstoupí Zahra. Mladá žena 

mu v opilosti odešle projekt kritizující 

nejdražší horskou dráhu v Dreamlandu 

a očekává, že za to bude náležitě 

Nastal čas Rowana naučit, že některé 

věci nespraví ani peníze. 

Proč si knihu 

přečíst? 

Ohlasy ze zahraničí nalákají k přečtení 

Lásky mezi řádky i toho největšího skeptika. 

Čtenáři ji často pokládají za nejlepší 

„grumpy/sunshine“ (označení pro knihy, 

v nichž je jeden z hlavních hrdinů nevrlý 

protiva a druhý je jeho pravý opak, který 

dělá svět lepším, pozn. red.) román. 

Nepříjemný bručoun Rowan a všemi 

milovaná Zahra dohromady vytvářejí 

příběh, který vás donutí zůstat vzhůru 

celou noc a u něhož se budete smát, 

plakat i dojímat zároveň. Připravte se 

ale na to, že kniha je velmi návyková: 

během čtení budete svědky nemístných 

žertů, neskutečné chemie a hlubokého 

sou znění. Láska mezi řádky 

je plná magické a místy i pěkně žhavé 

romantiky a my se nemůžeme dočkat, 

až ji na vlastní kůži okusíte.

ROMANTICKÉ ÚTĚKY 

Bestsellerová série Julie Caplinové 

Najděte 

nejen lásku, 

ale především 

samy sebe! 

NOVINKA 

www.grada.cz 

Kupujte na 

www.grada.cz

20 

PROMOTION 

text: Dagmar Topolová 

ilustrace: Weronika Gray, Lenka Šimková 

Pokračování knihy 

Gump 

– Pes, který 

naučil lidi žít 

je konečně tu! 

Gumpa si zamilovaly 

desetitisíce čtenářů i příznivců 

čtyřnohých miláčků po 

celé České republice. Není 

jen pozlátkem popularity, 

ale skutečným hrdinou 

podporujícím zlomené psí 

duše. Šíří totiž osvětu ohledně 

problematiky množíren 

a přeplněných útulků a ukazuje 

nám svět z psího pohledu. 

Díky projektu Gump – Protože 

to nevzdám, za nímž stojí 

Filip Rožek, získalo (a stále 

získává) velkou finanční 

podporu hned několik útulků 

a psích organizací. Tento 

ikonický čtyřnohý miláček tedy 

skutečně pomáhá a v listopadu 

se dočká další knihy. Kdo stojí 

za vznikem obou dílů a proč je 

Gump tolik populární? 

Autorem je Filip Rožek, který už od 

svých 18 let aktivně spolupracuje 

s Ligou na ochranu zvířat. V roce 2016 

spoluzaložil organizaci Se psem mě 

baví svět, pomáhající týraným a opuštěným 

psům najít své štěstí na Zemi. 

„Nemůžeme zachránit celej svět, ale 

můžeme zachránit svět jednoho zvířete,“ 

říká. 

Filip Rožek se narodil 24. května 1976 

a už na střední škole se zajímal o kreativní 

tvorbu. Proto roku 1994 nastoupil 

do oddělení produkce TV Nova. Brzy 

se stal dramaturgem redakce zábavy, 

posléze pracoval na svém kariérním 

růstu v redakci vývoje nových formátů. 

Na Nově nakonec strávil 8 let 

a spolupracoval i s dalšími televizními 

stanicemi. Pro TV Prima a Českou 

televizi připravoval mimo jiné pořady 

o zvířatech. 

Jednoho dne se Filip Rožek rozhodl 

napsat knihu, jež by čtenářům otevřela 

oči. A tak vznikl Gump – Pes, který 

naučil lidi žít. Příběh obletěl český 

knižní trh a stal se naprostým bestsellerem. 

Čtenáři si toto dílko oblíbili nejen 

díky dojemnému vyprávění a poutavé 

obálce, ale také pro charitativní povahu 

projektu. Gumpovo vypravování ukazuje 

mnohé o nás lidech, a o tom že máme 

v rukou moc, jejíž prostřednictvím dokážeme 

změnit mnohé. Stačí jen chtít. 

U knihy, jež dokonce získala ocenění 

Magnesia Litera, se ale Filip Rožek 

nezastavil. Rozhodl se v šíření osvěty 

o opuštěných a týraných psech pokračovat. 

A tak vznikla v roce 2021 filmová 

adaptace v režii F. A. Brabce. Zahrály si 

v ní české hvězdy jako například Bolek 

Polívka, Eva Holubová, Ivana Chýlková, 

Ivan Trojan, Karel Roden, Jana Plodková, 

Kontrast, 

299 Kč, vychází v listopadu

Richard Krajčo, Patricie Pagáčová a další. 

Ptáte se, zda se s knižním pokračováním 

dočkáme i dalšího filmu? Rozhodně ano! 

Gump: Jsme dvojka se objeví v českých 

kinech příští rok. 

21 

Gump: Jsme dvojka 

I tentokrát na vás čeká dojemné, 

napínavé vyprávění, jež vám v paměti 

zůstane ještě dlouho. Nová Gumpova 

cesta začne přesně tam, kde ta předchozí 

skončila. Se svým milovaným 

Béďou Kozím Bobkem projdou příběhem, 

který už jim dávno předtím napsaly 

hvězdy. Gumpovy příhody jsou popsány 

reálně, nepřibarveně – tak, jak to ve skutečném 

životě chodí. Nejde tedy o žádný 

„hollywoodský doják“ neodpovídající 

realitě. Přesto v sobě knihy o Gumpovi 

ukrývají mnoho naděje a šťastných 

konců. V knize samozřejmě nechybí 

ani ikonické ilustrace od Weroniky Gray 

a nově i Lenky Šimkové. 

Proč Filip Rožek změnil názor a rozhodl 

se napsat pokračování? 

„Jsou to víc jak čtyři roky, kdy mi tenhle 

psí kluk změnil život. Beru jako velkej 

dárek toho svýho života, co všechno 

jsem díky Gumpovi mohl prožít. Poznat 

a pochopit. Možná jste mě někde 

zaslechli, jak odpovídám na otázku, 

jestli bude Gump dvojka. Vždycky jsem 

jednoznačně tvrdil, že nebude. Smál 

jsem se tý otázce a říkal, že dvojky většinou 

vznikají, když producentům nebo 

autorům dojdou peníze. No, peníze 

nedošly a dvojka přeci jen vznikla. Stala 

se jedna osudová a podstatná věc, která 

celej ten Gumpův příběh posunula dál. 

Jeden telefon s režisérem F. A. Brabcem, 

který to v tý mý hlavě postupně změnil. 

Nebylo to hned a asi týden jsem přemýšlel, 

jak Františkovi odpovím, že se 

mi do pokračování moc nechce a nic 

nového mě nenapadlo. Ale během 

jedný noci, kdy jsem skoro nespal, se ve 

mně ten příběh otevřel, jako kdybych 

se zpátky vrátil do baráku, ze kterýho 

jsem se před několika lety odstěhoval, 

a zjistil, že jsem tam byl vlastně šťastnej. 

Do baráku, kde žil Béďa a Oříšek a celej 

tenhle Gumpův psí svět,“ píše v úvodu 

knihy Gump: Jsme dvojka.


22 

PROMOTION 

Novinka 

od Lauren Graham 

je pravděpodobně tou nejvtipnější 

autobiografií, kterou jste kdy četli! 

Kdo je Lauren 

Graham? 

Vtipná, milá, impulzivní a upovídaná. 

Taková je Lauren Graham, autorka 

autobiografické sbírky esejů Už jsem ti 

to říkala? Při pohledu na obálku knihy 

vás možná napadne, že je vám její tvář 

povědomá a začnete přemítat nad tím, 

odkud ji znáte. Ano, je to tak. Lauren 

Graham se proslavila díky seriálu 

Gilmorova děvčata, v němž ztvárnila 

postavu Lorelai. 

v Gilmorových děvčatech, tato kniha 

je více osobní. Lauren v ní vypráví 

o počátcích své kariéry a účinkování 

v televizních pořadech, o tom, jak 

si kvůli roli vycpávala podprsenku, 

jak nedopatřením kradla v obchodě 

i o výzvách spojených se stárnutím 

v Hollywoodu. 

Příběhy plné humoru 

vyprávěné nejlepší 

kamarádkou 

Vzhledem k bohaté herecké kariéře se 

Lauren rozhodla sepsat neobyčejné 

zážitky svého života do publikace 

Rychleji mluvit nedokážu ze které 

se stal, doslova přes noc, bestseller. 

Jak sama uvedla, do knihy se nevešlo 

rozhodně všechno a ona toho měla 

o svém životě ještě hodně co říct. To 

spolu se steskem po psaní a fanoušcích 

dalo vzniknout dílu s názvem Už jsem 

ti to říkala?, jež si krátce představíme. 

Obyčejně 

neobyčejný život 

v Hollywoodu 

Novinka rodačky z Havaje je napsána 

formou krátkých esejů a je určena 

pro každého, kdo má rád příběhy ze 

života vyprávěné s trochou nadsázky 

a humoru. Zatímco Rychleji mluvit 

nedokážu bylo velmi spjato s rolí 

Možná jste Gilmorova děvčata nikdy 

neviděli. Možná, že Lauren Graham 

neznáte ani jako herečku, ani jako 

spisovatelku. Nenapadá nás však lepší 

způsob, jak se s ní seznámit, než díky 

knize Už jsem ti to říkala? V USA byla 

vydána již minulý rok a od té doby získala 

mnoho pozitivních ohlasů. Nejen, 

že obsahuje historky plné humoru, 

také je napsána velmi osobně a neformálně 

a autorka tak čtenářům dává 

pocit, jako by k nim promlouvala jejich 

nejlepší kamarádka. Nechá vás nahlédnout 

do všech oblastí svého života, 

seznámí vás s rodinou i přáteli a ukáže 

vám, že i když je známou herečkou, 

řeší většinu času stejné problémy jako 

každý obyčejný smrtelník. Zahraniční 

čtenáři v recenzích často zdůrazňují, že 

čtení této publikace jim přineslo okamžiky 

plné pohody, smíchu, slz i dojetí. 

Tím ale ještě nekončíme! Dle jednoho 

z fanoušků životopisných knih se jedná 

o jeden z nejlepších a nejzábavnějších 

memoárů, které kdy četl. 

Pangea, 349 Kč, již vyšlo 

Vydáte se po 

stopách Laurenina 

života s námi 

a zamilujete si její 

tvorbu tak jako 

miliony lidí po 

celém světě?

Fejeton 

Markéta Hejkalová: 

Literární postavy 

Jen málo autorů se může pyšnit tím, že 

postavy, které stvořili ve svých románech, 

pronikly nejen do obecného 

povědomí, ale i jazyka jako ztělesnění 

určitých lidských typů a vlastností. 

Někdo je starý jako Metuzalém, jiný 

skromný jako Popelka nebo ospalý jako 

Šípková Růženka... ale biblické a pohádkové 

postavy pomiňme, protože jejich 

autory neznáme. 

Většina čtenářů asi ví, že román o Donu 

Quijotovi napsal Miguel de Cervantes 

Saavedra. Don Quijot bojoval s větrnými 

mlýny a donkichotský boj je 

sice ušlechtilý a za správnou věc, ale 

většinou marný, předem odsouzený 

k nezdaru. Přesto jsou donkichoti většinou 

sympatičtí. 

Další literární postava, Don Juan, se 

poprvé objevil ve hře španělského dramatika 

Tirso de Moliny Sevillský svůdce 

a kamenný host, ale jeho osud zpracovalo 

i mnoho dalších autorů světové 

literatury a hudby, nejznámější je patrně 

Wolfgang Amadeus Mozart, jehož opera 

Don Giovanni měla světovou premiéru 

v Praze. Okouzlující svůdce je určitě 

sympatický dámám v okamžiku, kdy usiluje 

o jejich přízeň. Jejich manželům už 

méně, a když donchuán svedené dámy 

opouští, sympatie obvykle vyvanou. 

Donchuána lze nahradit casanovou, 

podle italského spisovatele, dobrodruha, 

špióna a diplomata Giacoma Casanovy, 

který strávil závěr života v Duchcově 

v Čechách. Ve Finsku se svůdcům 

a záletníkům říká také shemeikka, podle 

postavy z románu Juhaniho Aha Juha 

(známějšího z filmového zpracování 

Akiho Kaurismäkiho). Jednoznačně 

nesympatický je Harpagon, hrdina 

komedie francouzského dramatika 

Molièra Lakomec. 

Samozřejmě nemůžeme zapomenout 

na Jaroslava Haška a jeho dobrého 

vojáka Švejka – ale o tom netřeba dlouze 

mluvit, my Češi jsme národ švejků 

a o švejkování víme svoje. 

Nakonec je tu Oblomov, hrdina stejnojmenného 

románu ruského spisovatele 

Ivana Gončarova. Dobrosrdečný 

a vzdělaný Oblomov – zjednodušeně 

řečeno – celé dny jen leží na gauči 

a sní o krásném světě, který by vybudoval, 

kdyby z toho gauče jednou vstal 

(k čemuž nikdy nedojde). Oblomov 

označuje prázdného snílka nebo 

lenocha. To sice není úplně nejsympatičtější 

charakteristika, ale možná by 

nebylo špatné, kdyby se Oblomovovým 

příkladem Rusko řídilo. Ležet na gauči 

a snít o krásném světě je určitě stokrát 

lepší než z gauče vstát a zaútočit na 

cizí zemi jen proto, že si ten krásný svět 

představuje trochu jinak. 

23 

FEJETON 

JSEM, KTERÁ JSEM 

O životě farářky už jste četli. Teď se připravte na cestu do jejího nitra. 

PRVNÍ ČESKÁ RABÍNKA 

O ŽIDOVSTVÍ BEZ PŘEDSUDKŮ 

Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se 

ale děje přímo v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale 

otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si 

myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení 

svých nejvěrnějších farníků? Je ze služby někdy unavená? 

A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon 

a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, 

v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promluví i o nečekaných 

tématech. 

„Jmenuju se Kamila a rozhodla jsem se stát první českou rabínkou.“ 

Jak dojde k tomu, že se žena bez židovských kořenů rozhodne 

konvertovat? Kamila Kopřivová alias Rabínka v zácviku vás provede 

nejen vlastním příběhem, ale také všemi podstatnými aspekty 

judaismu. A připravte se, že si posvítí i na ty neortodoxní – třeba 

na židovský feminismus. Součástí jejího vyprávění je i představení 

liturgického roku nebo významných židovských žen, které se 

nesmazatelně zapsaly do dějin. Šalom alejchem! 

www.albatrosmedia.cz

24 

ROZHOVOR 

Důležité pro mě 

bylo být upřímný 


foto: Nakladatelství Paseka 

Básník Marek Torčík vstoupil do světa prózy – ve svém 

románovém debutu s názvem Rozložíš paměť rozebírá 

na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale 

i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. 

Váš román vyšel jen před pár dny. Jak 

to prožíváte? 

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Knihu jsem 

psal roky a mám radost. Ale zároveň 

mám taky strach. Nevím, jestli jsem 

odvedl dobrou práci, jestli to všechno 

vůbec dává smysl. Představa, že kniha 

jednou vyjde, mě při psaní držela. Teď 

v ní sice můžu listovat, ale zase už 

v textu nic nezměním. Je to vlastně 

děsivé, člověk netuší, co na to řeknou 

čtenáři, jestli to nějací čtenáři vůbec 

budou číst. Já jsem navíc svůj největší 

kritik a momentálně prožívám fázi, 

kdy mi vadí každé slovo. Asi by mě teď 

raději neměli pouštět do knihkupectví. 

Zatím jste se profiloval hlavně jako 

básník. Co vás přivedlo k próze? 

Ono mezi prózou a poezií není zas až 

takový rozdíl. Prózu jsem četl vždycky, 

zato k poezii a k psaní všeobecně jsem 

se dostal tak trochu náhodou. Jako 

teenager jsem měl fotografický blog 

a občas tam psal kratší texty. Na vysoké 

jsem na psaní moc času neměl, po 

škole jsem musel chodit na brigády. 

Ale abych tu otázku trochu otočil, pro 

mě je důležité, když v románech poezie 

pořád hraje nějakou roli. Básnický jazyk 

umí vyvolat emoce a obrazy mnohem 

přesněji než ten prozaický. 

Jak byste svůj román charakterizoval? 

Jaký je z vašeho pohledu? 

Je o vzpomínkách, o tom, jak paměť 

utváří to, kým jsme. A jak nám někdy 

brání být tím, kým bychom teprve 

mohli být. Vlastně mi připadá, že 

je naše společnost pamětí posedlá 

a často přítomnost s minulostí srovnává. 

Díky podobným přirovnáním si 

občas všichni připadáme nedostateční 

a mě zajímá, kde se tyhle pocity selhání 

berou. Protože to, co si pamatujeme, 

se spíš než pravdě podobá příběhům, 

všechny vzpomínky jsou zkreslené. 

Knihu jste napsal ve druhé osobě. Co 

vás k tomu vedlo? 

Představoval jsem si to tak, jako bych 

ke čtenářům mluvil, jako bych jim 

vyprávěl jejich vlastní vzpomínky. 

Chtěl jsem totiž dojít skrze sebe a své 

vzpomínky na dětství k něčemu, co 

nejsem já, k jazyku, který dokáže 

mluvit i o druhých lidech. Šlo mi o to 

ukázat, že všechno, co se mi jako dítěti 

dělo, od šikany až po homofobii, souvisí 

s něčím obecnějším. Všechno násilí, 

i to symbolické, se totiž stáčí zpátky 

k představě, že si někdo dovolí určit, na 

kterých životech záleží. Podobně fun- 

Paseka, 349 Kč, již vyšlo 

MAREK TORČÍK (* 1993) 

Básník, spisovatel a publicista. 

Pochází z Přerova, žije v Praze, 

kde také vystudoval anglofonní 

literatury a kultury na FF UK. 

V roce 2016 mu vyšla básnická 

sbírka Rhizomy a od té doby 

publikoval především časopisecky 

prózu i básně. V roce 2018 

a 2020 se stal jedním z desítky 

finalistů v česko-slovenské soutěži 

Básne SK/CZ. Rozložíš paměť 

je jeho románový debut. 

guje také misogynie, se kterou se jako 

samoživitelka setkávala moje matka. 

Zaráží mě už jen to, že být gay pro část 

lidí znamená být zženštilý, a chovat se 

„jako žena“ je pro ně svým způsobem 

urážka. 

Kolik času a energie jste investoval 

do samotného psaní? 

Různé verze tohohle příběhu jsem 

sepisoval už od střední školy. Ale ta 

konečná vznikala po nocích něco 

přes tři roky. Občas to chtělo hodně 

sebekontroly, přijít domů ze školy, 

z práce a sednout za počítač. Naštěstí 

na mě dohlížel můj kocour, jmenoval 

se Goya, a bez něj bych to nikdy 

nedopsal. 

Nakolik jste se inspiroval ve své 

vlastní rodině? Už jste něco málo 

naznačil… 

Všechno, co v té knize najdete, se skutečně 

stalo. Bylo pro mě důležité být 

upřímný a vyprávět sám za sebe, ne 

za někoho jiného. Ale některé věci se 

staly jinak, někdy jde o kombinaci více 

událostí, lidí a příběhů. Nezajímalo mě, 

jestli se to stalo přesně takhle. Přece 

jen jde o román, ne o autobiografii.

Musel jste se přesto cenzurovat? 

„Cenzura“ asi není to správné slovo. Ty 

věci, které v knize popisuji, nejsou nijak 

výjimečné, do jisté míry je zažíváme 

všichni. Jen o nich nemluvíme, protože 

se buď stydíme, anebo máme pocit, 

že by nás druzí soudili. Ale ono se není 

za co stydět, je správně, když se o tom 

mluví. Jinak se z toho kolotoče nikdy 

nedostaneme. Věděl jsem, co chci psaním 

sdělit a nechtěl jsem, aby ta kniha 

někomu ublížila, aby se mstila. Hněv 

je určitě potřebná emoce, ale málokdy 

dosáhne něčeho víc než dalšího násilí. 

Šlo mi o to věci spíš pochopit, snažil 

jsem se ke všem postavám přistupovat 

jako k hrdinům jejich vlastních příběhů. 

I můj děda měl ke svému alkoholismu, 

kterým ubližoval lidem okolo, nějaké 

důvody. 

25 

Co byste si přál, aby si čtenáři z vaší 

novinky odnesli? 

Nejspíš otázky. A taky aby čtenáři mé 

knihy dokázali, nehledě na to, jak moc 

jsme jiní, vnímat druhé především jako 

lidské bytosti. 

Jak se vám spolupracovalo s nakladatelstvím 

Paseka? 

Skvěle. Na obálce je sice jen moje 

jméno, ale nejdůležitější jsou právě 

lidé z nakladatelství, bez nich by žádná 

kniha nebyla. A i když by vám moje 

redaktorka Bára Klimtová tvrdila, že 

to není pravda, odvedla na tom textu 

hroznou spoustu práce. Nedokážu 

si pro Rozložíš paměť představit 

lepší domov. Paseka vydává samé 

skvělé knihy, ať už překladové, nebo 

původní české. Třeba Ekstase Jakuba 

Šponera byl pro mě letos velký objev. 

Také zrovna vydali hrozně zajímavou 

knihu Neviditelné řemeslo, ta je právě 

o redakční práci. 

Jakou cestou jste se vlastně dostal ke 

psaní? 

Zní to trochu trapně, ale vážně to byl 

ten fotografický blog. Dával jsem tam 

černobílé zrnité fotky a připisoval k nim 

rádoby hluboké poznámky. Ty fotky 

i texty byly můj způsob, jak se vyrovnat 

se světem, s dospíváním, se samotou. 

Foťák jsem ale ztratil a zůstaly jen 

ty básně. Na vysoké jsem se s nimi 

přihlásil do Literární soutěže Františka 

Halase, poprvé jsem neuspěl, ale v roce 

2016 mi díky tomu vyšla sbírka. 

Máte nějaký svůj spisovatelský vzor? 

Mám spoustu autorů a autorek, kteří 

jsou pro mě důležití. Při psaní se vracím 

k Virginii Woolfové, Anne Carson, 

k Jamesi Baldwinovi a hodně k textům 

a dílu Davida Wojnarowicze. 

Je vám teprve třicet let. Jak vnímáte 

dnešní dobu? 

To je těžká otázka. Podle mě žijeme 

v době kontrastů. Během těch třiceti 

let jsem zažil už několik ekonomických 

krizí, politici neustále mluví o konci 

dobrý časů, bohatí o konci rozežranosti. 

Ale pro někoho to dobré časy 

vůbec nebyly. Část společnosti se má 

objektivně dobře, ale pak je tu velká 

část, která se dobře nemá. Jak na 

úrovni Česka, tak celosvětově. Všechny 

problémy, které jako společnost 

máme, vlastně dopadají nejvíc na ty 

nejzranitelnější. 

A empatie se vytrácí… 

Přesně tak, naše neochota pochopit 

životy druhých tyhle nerovnosti jen 

udržuje. Přitom velmi rádi říkáme, 

že chceme chránit děti. Ale jak ona 

ochrana ve skutečnosti vypadá? Pokud 

se narodíte v určitých částech země, 

pokud se narodíte do chudé rodiny, 

rodiny zatížené exekucemi, pokud 

nejste bílí, máte statisticky mnohem 

menší šanci v životě uspět. A znevýhodnění 

se navíc sčítá. Abychom se zbavili 

odpovědnosti, tvrdíme, že selhávají 

samotní jedinci. Média ráda vyzdvihují 

jednotky případů, kterým se znevýhodnění 

podařilo překonat. Jsou to hřejivé 

příběhy, jenže v nás zároveň vzbuzují 

mylnou představu, že ti ostatní selhali. 

Kde byste sám sebe rád viděl za takových 

patnáct, dvacet let? 

Nohama pevně na zemi. 

Proč je podle vás důležité číst? 

Nevím, jestli je důležité číst. Pro mě ano 

a vždycky jsem si myslel, že mi čtení 

pomáhá pochopit druhé lidi. Asi to tak 

do jisté míry bude, ale zároveň je se 

čtenářstvím spojené určité snobství. 

Prosvítá třeba tehdy, když někdo shlíží 

na žánrovou literaturu. Přitom nebýt 

Harryho Pottera a jiných fantasy knih, 

sám bych nejspíš o knihy ani nezavadil. 

Znám spoustu lidí, co nečtou, a často 

jsou mnohem empatičtější než ti největší 

čtenáři. 

Jakou knihou žijete právě teď? 

Mám jich rozečtených tolik, těžko 

vybírat. Čtu například skvělý román 

Mateřství od Sheily Heti nebo básnickou 

sbírku Poslední cestopisy Zofie 

Baldygy.

26 

RECENZE 

Návrat domů // Kate Mortonová 

romantickou cestu na Galapágy, jenže 

svět postihne neznámý virus a Finn musí 

zůstat, protože je lékař. Jeho přáním 

však je, aby Diana jela sama a o vysněnou 

dovolenou tak nepřišla. Ta s těžkým 

srdcem odjede, jenže na ostrově, který se 

uzavře pro okolní svět, uvízne. Poznává 

tak přírodní krásy, místní obyvatele, ale 

hlavně rekapituluje nad svým životem, 

zda je vlastně vše tak, jak má být. 

Ač se podle anotace může zdát, že 

dostaneme obyčejný romantický příběh, 

nenechte se zmást. Tak, jak to autorka 

umí, je tu spousta vážných témat jako 

rodinné vztahy, LGBT, smrt, nemoc, 

ochrana přírody, láska, budoucnost. A vše 

je skvěle zpracované a vše do příběhu 

patří. Budete prožívat to, co Diana, knihu 

nebudete moci dát z ruky a budete hltat 

každou stránku. Obzvláště po tom, kdy 

v druhé polovině knihy přijde nečekaný 

zvrat.. 

Autorka si ráda vybírá různá společenská 

i historická témata. Zde si zvolila nedávnou 

celosvětovou pandemii korona- 

Je Štědrý den roku 1959. Obyvatelé 

po čtyřech letech s pořádně našlapanou 

novinkou nazvanou Návrat domů. 

australského městečka Tambilla se 

těšili na Vánoce, které chtěli se svými Na více než pěti stech stranách nabízí 

blízkými strávit v klidu. Když jsou ještě čtenářům hutný a rozvrstvený příběh. 

ten den na pozemku místního domu Jak to má autorka ve zvyku, předkládá 

nalezeny mrtvoly několika členů rodiny do detailů propracovaný děj, do kterého 

se musíte dostat, začíst se a vydr- 

Turnerovy, která tam žila, je jasné, že je 

po klidu. Co se stalo? Vždyť vypadají, žet občasný pocit, že je místy až příliš 

jako by jen spali… 

popisný. Když však vytrváte, vyloupne se 

před vámi nefalšované rodinné drama 

O téměř šedesát let později hledá 

s vyústěním, které by záviděla i Agatha 

londýnská novinářka Jess příběh, který Christie. Kate Mortonová se zaměřuje na 

by mohla zpracovat a přijít si tak na mezilidské vztahy, konkrétně v románu 

nějaké peníze. Aktuálně je totiž bez Návrat domů je důraz kladen na vazby 

práce, ale to účty nezajímá. Poté, co se mezi matkami a dcerami, mnohdy tak 

dozví, že její milovaná babička Nora leží křehkými, že stačí málo, aby se nenapravitelně 

pokazily. 

v nemocnici, odlétá za ní do Austrálie. 

V Nořině domě najde knihu pojednávající 

o případu podivných vražd, které Autorka se drží svého zavedeného způsobu 

psaní a v příběhu střídá dvě časové 

mají spojitost s její rodinou. Jess začne 

kauzu rozplétat a pátrat po tom, co se roviny. Současná se zabývá pátráním 

tehdy v Tambille stalo a jak to souvisí Jess po dávné tragédii, a vězte, že novinářka 

se v ní nezapře; minulá se vrací 

s její babičkou. 

do osudného roku 1959. Retrospektivně 

Známá australská spisovatelka Kate vypráví příběh Turnerových, v němž má 

Mortonová se na český knižní trh vrací významnou roli Jessina babička Nora 


a také novinář Daniel Miller, jenž se 

záhadným případem mrtvé rodiny 

zabýval a napsal o něm knihu, tu, která 

se dostane do rukou Jess. 

Jste-li příznivci tvorby Kate Mortonové, 

jásejte, Návrat domů nabízí přesně to, 

co na jejích knihách tolik milujeme – 

drama, napětí a dějové zvraty, které 

nikdy nečekáme a které dokážou 

příběh obrátit o sto osmdesát stupňů 

a pořádně šokovat. 

Barbora Javorková 

Kéž bys tu byl // Jodi Picoultová 

Ikar, 449 Kč, vychází 14. listopadu 

Kdo by neznal Jodi Picoultovou? Její 

knihy, ať už Vypravěčka, Je to i můj 

život, Velké maličkosti a mnoho dalších, 

se zapsaly do srdcí mnoha čtenářů, 

včetně toho mého. 

Tentokrát se v románu Kéž bys tu byl 

seznámíme s Dianou, brzy jí bude třicet, 

žije v New Yorku, celý svůj život si naplánovala 

a pomalu si odškrtává splněné 

kroky. S přítelem Finnem se chystá na 

viru. Je to část naší historie, která se 

v knihách bude objevovat stále častěji. 

Nejprve jsem z toho měla smíšený 

pocit, ale poté, co se na mě přenesly 

veškeré pocity, které jsme zažívali, když 

jsme nevěděli, co od covidu můžeme 

čekat a co bude dál, jsem se nechala 

příběhem strhnout. 

Emoce jsou ostatně další silnou 

stránkou příběhu a všech autorčiných 

knih. Umí skvěle vyvolat pláč i smích. 

Rozhodně si nezapomeňte ke čtení 

připravit kapesníčky. Také tu je skvěle 

vylíčena atmosféra, ať už ta temná, co 

se neznámého viru týká, ale i ta krásná, 

když se ocitáme na malém ostrově bez 

turistů a poznáváme tak jeho krásy. 

V tu chvíli jsem na sobě cítila sluneční 

paprsky i mořskou vodu. 

Ať už jste fanoušky Jodi Picoultové, 

anebo se s ní teprve chystáte seznámit, 

Kéž bys tu byl je rozhodně tou správnou 

volbou. A navíc, ta obálka... 

Eva Francová

Sudetenland // Leoš Kyša 

Spisovatel Leoš Kyša, známější pod 

pseudonymem František Kotleta, se 

tentokrát vydal do vod alternativní 

historie. Jeho román Sudetenland nás 

vezme do roku 1990, který je ale jiný, 

než si pamatujeme. 

Kyša vychází z nápadu, že poválečný 

odsun německého obyvatelstva proběhl 

jen částečně, místo tří milionů 

Němců jich po válce odešla jen třetina. 

Z těch, kteří zůstali, se v Československu 

stali občané druhé kategorie. Děti 

nemohly studovat, rodiče zažívali 

nejrůznější ústrky a diskriminaci. A pak 

přichází sametová revoluce, prezident 

Havel se za násilné vyhnání omlouvá 

a v německé menšině se začíná mluvit 

o sebeurčení. 

A zrovna v tuto chvíli přijíždí novinářský 

elév Daniel do Bruntálu, kde sudetští 

Němci organizují demonstraci. Po 

městě se šíří letáky s hákovými kříži, 

někdo přepsal názvy ulic na německé, 

k násilí provokují skinheadi. Městem 

otřese vražda bývalého gestapáka, ze 

které je obviněn místní Rom. Daniel vidí 

námět na zajímavou reportáž a chce 

také pomoci své nové známé Kláře a její 

romské kamarádce. Klára se osvědčí jako 

skvělá průvodkyně – pochází ze staré 

německé rodiny, zná místní komunitu, 

velmi dobře se orientuje v historii zdejšího 

kraje. Daniel s Klárou ale netuší, že 

se svým pátráním zaplétají do vysoké 

hry, jejíž kořeny se táhnou do hluboké 

minulosti. Je nutné rozplést komplikované 

vztahy bývalých nacistů, komunistů 

a Židů. Hledá se zlato, zbraně nebo ještě 

něco výbušnějšího? 

V knize je skvěle vystižená dobová atmosféra. 

Začátek devadesátých let, to byla 

směsice naděje i nejistoty, odehrávající 

se ve specifickém kraji plném nedořešených 

křivd, zlých vzpomínek i nesourodých 

skupin obyvatelstva. Knihu 

Vendeta, 399 Kč, již vyšlo 

doplňují autentické úryvky z tehdejšího 

tisku, nechybí ani autorův typický humor 

a soudobé reálie. Pominu-li detektivní 

zápletku, je kniha svým námětem 

vlastně docela nadčasová a aktuální. 

Sám autor říká: „Tohle je příběh, na 

jehož napsání jsem se chystal celý život.“ 

Povedlo se mu to skvěle, což určitě ocení 

nejen jeho pravidelní čtenáři. 

Hana Kubíková 

27 

RECENZE 

EMILY COX 

VALENTIN POSTLMAYR 

VÁŠNIVÁ LÁSKA ALMY MAHLER A OSKARA KOKOSCHKY 

V KINECH OD 30. LISTOPADU

28 

ROZHOVOR 

text: Radek Blažek 

foto: se svolením Neala Shustermana 

Neal Shusterman: 

Nesmrtelnosti lidstvo 

dosáhne za sedm let 

Přezdívá se mu král dystopií, ale největšího úspěchu dosáhl s trilogií zasazenou do 

utopistického světa. Americký bestsellerový spisovatel Neal Shusterman v minulých 

dnech navštívil Prahu, aby osobně představil svou nejnovější knihu Kosení, a při té 

příležitosti nám poskytl exkluzivní rozhovor. 

NEAL SHUSTERMAN (* 1962) 

Americký autor young adult 

knih, kterému se přezdívá 

„Král dystopií”. Na kontě má 

v současnosti 53 knih, ale 

neustále pracuje na něčem 

novém. Za své romány, ve kterých 

se mladí čtenáři setkávají 

s důležitými společenskými 

tématy, získal řadu prestižních 

literárních ocenění. Vyrostl 

v newyorském Brooklynu, ale 

nyní žije na slunné Floridě. Má 

dva syny a dvě dcery roztroušené 

po celém světě a ze všeho 

nejvíc si přeje, aby se všichni 

vídali častěji. 

Vaše nejslavnější kniha je pravděpodobně 

Smrtka, příběh ze světa, 

ve kterém neexistuje smrt. Vedl 

vás k napsání knihy nějaký osobní 

zážitek? 

Vedla mě k tomu frustrace z žánru dystopií. 

Všechny příběhy, které v té době 

dominovaly žebříčkům bestsellerů, 

totiž líčily rozbitý svět, ve kterém hlavní 

hrdinka musí dát věci zase do pořádku. 

A tak jsem chtěl udělat pravý opak. 

Vylíčit, co se stane, když dostaneme 

přesně to, co chceme – svět bez nemocí, 

smrti, války, hladu… A narazil jsem na 

několik výzkumů, ze kterých vyplývá, že 

nesmrtelnost je jako umělá inteligence 

– ať už chceme, nebo ne, dřív nebo 

později ji tady máme. 

Vážně tomu věříte? Že lidstvo vynalezne 

lék na nesmrtelnost? 

Naprosto! Zrovna před pár týdny jsem 

narazil na vědecký článek, který tvrdí, že 

nás od nesmrtelnosti dělí sedm let. Ale 

jakmile vyřešíme technický způsob jak, 

přijde s tím mnohem složitější, etický 

problém. Bude to jen pro bohaté? Nebo 

budeme náhodně vybírat? A co s hrozbou 

přelidnění? Než jsem se pustil do 

psaní Smrtky, musel jsem tyhle základní 

pilíře mít promyšlené. 

Chtěl byste v takovém světě žít? 

Upřímně řeknu, že se mi líbí představa 

žít věčně. Spousta lidí vám sice řekne, že 

by nechtěli žít navždy, ale když se začne 

blížit jejich čas, najednou si uvědomí, že 

se jim vlastně ještě nechce. Ze všech příběhů, 

které jsem kdy napsal, a ze všech 

světů, které jsem kdy stvořil, je tenhle 

pravděpodobně nejlepší. Ale na druhou 

stranu je hrozně těžké si představit, jak 

to ovlivní naši společnost. Spoustu věcí 

teď lidé dělají s vidinou konce, chtějí, 

aby po nich něco zůstalo. Například 

umění. O to bychom pravděpodobně 

přišli. Je to něco za něco. 

Ačkoliv je trilogie Smrtka uzavřená, 

česky právě vyšla sbírka povídek 

s názvem Kosení… 

Ano, chtěl jsem ten svět čtenářům přiblížit, 

jít víc do hloubky, protože témat 

k prozkoumání se tam nabízí celá řada. 

Na některých povídkách se mnou spolupracovali 

i mí přátelé a můj syn. Jeho 

manželka je z Barcelony, takže jeden 

příběh se například odehrává právě 

tam... 

A musíme zmínit, že se synem 

Jarrodem jste spolupracoval i na znepokojivém 

románu Sucho, který ani 

nemůžeme řadit mezi dystopie, protože 

ty události se můžou stát klidně 

příští měsíc… 

V Kalifornii se už některé dokonce staly! 

Nejhorší na tom ale je, že na problémy 

s nedostatkem vody vědci upozorňují 

už několik let, ale nikdo si jich nevšímá. 

Sucho je pro mě jedna z nejosobnějších 

knih, právě proto, jak je reálné. Není to 

žádné sci-fi. Při rešerši jsme studovali 

nejen jak se voda dostává do měst, ale

Yoli, 429 Kč, již vyšlo 

i následky žízně a psychologii lidí v krizových 

situacích. V lecčems to připomíná 

zombie apokalypsu! 

Říká se, že se nedoporučuje spolupracovat 

s rodinnými příslušníky. 

Jak se vám na Suchu s Jarrodem 

spolupracovalo? 

Musím říct, že výborně! Všichni nás od 

toho odrazovali, ale byl to pro mě skvělý 

zážitek. Dost nás to sblížilo. Někteří 

tátové chodí se syny na ryby, my jsme 

psali knihu o tom, jak dojde voda. Kvůli 

práci jsme se nehádali, ale to neznamená, 

že jsme se nehádali kvůli normálním 

rodinným záležitostem (smích). 

píšu pro čtenáře bez ohledu na věk. Ale 

samozřejmě se snažím být zodpovědný, 

protože vím, že je budou hodně číst 

i mladí čtenáři. Snažím se je udržovat 

ve střehu, donutit je k zamyšlení. Už 

jsem mockrát četl knihu, u které jsem 

si řekl: „Ta by se mi líbila, kdybych ji četl 

v patnácti.“ Já ale chci psát příběhy, 

které se budou líbit patnáctiletým 

stejně jako padesátiletým. 

Vzhledem k popularitě vašich knih 

se asi nabízí otázka, kdy se dočkáme 

nějakého filmového nebo televizního 

zpracování některé z vašich knih? 

Práva jsou prodaná na všechny, některé 

jsem dokonce sám zpracoval jako 

scénář, ale zatím je všechno v jednání. 

Můžu ale prozradit, že práva na Smrtku 

koupil Steven Spielberg, což je splněný 

sen. Smrtky se v mých knihách 

jmenují po významných osobnostech 

smrtelného věku. Kdybych byl smrtka, 

pravděpodobně bych si dal jméno 

Spielberg. 

Když je řeč o jménech, slyšel jsem, že 

máte dost netradiční způsob vymýšlení 

jmen postav. Je to tak, nebo je to 

jen fáma? 

Tahle fáma je pravdivá (smích). Když 

hledám jméno pro novou postavu, 

hodím příspěvek na sociální sítě: Kdo 

chce být postava v knize? A pak si 

vytvořím tabulku, kde do jednoho 

sloupku hodím všechna křestní jména, 

do druhého sloupku všechna příjmení, 

a pak je náhodně kombinuju. 

Často píšete série. Nakolik je plánujete 

dopředu? 

Třeba Bez šance původně měla být 

samostatná kniha a teprve po pár 

letech jsem dostal nápad, jak to rozvést. 

Ale u Smrtky jsem od začátku věděl, že 

to bude trilogie… 

...plus sbírka povídek. 

Plus sbírka povídek (smích). A plus 

prequel. Právě na něm teď pracuju 

a možná vás potěší, že do něj chci zahrnout 

i Prahu. Nevím, jak se to stává, ale 

vaše hlavní město mě přitahuje zpátky 

znovu a znovu. Už jsem tady potřetí 

a při každé návštěvě objevím něco 

nového! 

Tak to budou čeští čtenáři nadšení! 

To doufám. Praha mi v něčem připomíná 

Řím. Je to taky prastaré město 

s magickou aurou. Můžete se ztratit 

v uličkách a pak se před vámi najednou 

něco vynoří. Něco úžasného a nečekaného. 

A ten orloj… Ten váš orloj mi 

nedá spát. Musím s ním něco vymyslet! 

(smích) 

29 

Smrtku, Sucho i vaši první knihu Bez 

šance spojují těžká témata související 

s etikou: smrtelnost, právo na sebeobranu, 

potraty… Studoval jste filozofii, 

nebo jste takový od přírody? 

Jsem takový od přírody. Vždycky jsem 

byl hloubavé dítě, hodně jsem četl, na 

vysoké jsem uvažoval o studiu filozofie, 

ale nakonec jsem studoval psychologii 

a divadlo. 

Ale oboje teď můžete využít, že ano? 

Psychologii při psaní a divadlo při 

besedách se čtenáři nebo na sociálních 

sítích. 

Ano, přesně tak (smích). Nicméně filozofie 

do mých knih pronikla chtě nechtě 

taky. Smrtka je rovným dílem filozofická 

esej a akční dobrodružství z originálního 

světa. Nebo v to alespoň doufám. 

To je podle mě taky důvod, proč vaše 

knihy nečtou jenom teenageři, ačkoliv 

jsou označované jako young adult… 

To je záležitost nakladatele, já své knihy 

Trilogie SMRTKA 

Světové bestsellery Smrtka, Nimbus a Zvon se 

odehrávají v budoucnosti, kdy lidstvo porazilo 

smrt, zbavilo se válek i konfliktů, ale k dokonalosti 

tady přesto něco chybí… Právě vyšla doplňková 

sbírka povídek Kosení. 

Série BEZ ŠANCE 

V češtině dosud vyšly dva díly: Bez šance a Bez 

citu, nicméně v originále už existují čtyři knihy. 

Tato série se odehrává ve světě, ve kterém 

jsou potraty zakázané, ovšem mladí lidé mezi 

třináctým a osmnáctým rokem mohou být posláni 

na tzv. „rozpojení“, kdy se každičký orgán stane 

náhradní součástkou dospělých pacientů. 

SUCHO 

Samostatný román, který Neal napsal se synem 

Jarrodem, líčí hypotetickou situaci, co se stane, 

když v Kalifornii dojde pitná voda a začne boj 

o přežití.

30 

KNIŽNÍ TIPY 

Storočí 

// Alex Aster 

Vítejte na Storočí. Jednou za sto let 

se na souostroví Světlozory konají 

smrtelně nebezpečné hry. Vládci 

šesti říší jsou pozváni, aby proti sobě 

bojovali a dostali tak šanci zlomit 

kletbu, která po staletí sužuje jejich 

kraj. Isla je mladou vládkyní. Aby 

přežila, bude muset podvádět, lhát 

a zradit. I když jí cestu zkomplikuje 

láska... 

Každý tvůj nádech 

// Jennifer L. Armentrout 

Každé rozhodnutí s sebou nese následky 

a sedmnáctiletá Layla Shawová čelí drsnějším 

rozhodnutím než většina z nás. Světlo, nebo 

temnota? Hříšně sexy démon Roth, nebo Zayne, 

úžasný, ochranitelský Strážce, o kterém si v životě 

nemyslela, že by mohl být její? Nejtěžší ze všeho 

je rozhodnout se, komu může věřit. 

King Cool, 399 Kč, vychází 8. listopadu 

Knižní tipy 

Hlavní hrdinky a hrdinové young adult a fantasy 

žánru čelí i tentokrát velkým výzvám, čekají je 

náročná rozhodování, nevyřízené účty, ale také 

osudová setkání a láska. 

Yoli, 499 Kč, již vyšlo 

Mrtvá holka, dobrá holka 

– část druhá 

// Holly Jacksonová 

Pátrání po identitě tajemného stalkera Pipu 

dovedlo až k šest let starému případu sériového 

vraha známého jako LP. Toho policie sice 

dopadla, jenže nic není, jak se na první pohled 

zdá. A skutečný pachatel si Pipu vyhlédl jako svoji 

příští oběť. Má s ní totiž nevyřízené účty. Vše se 

vrací zpět k samému počátku. K případu Andie 

Bellové. 

Ukradený dědic 

// Holly Blacková 

Od Hadí bitvy uběhlo už osm let. 

Na chladném severu si lady Nora 

ze dvora Ostrých zubů znovu 

přivlastnila citadelu Ledová jehla. 

Její dcera Suren uprchla do lidského 

světa, minulost ji však dostihne 

a zachrání ji princ Doubek, dědic 

Elfhame. Ten dospěl v okouzlujícího 

muže. Suren bude muset obrnit své 

srdce a postavit se hrůzám, na něž 

chtěla navždy zapomenout… 

Mostní království: 

Princezna klamu 

// Danielle L. Jensen 

Dvě věci ví princezna Lara naprosto jistě. Zaprvé, 

že král Aren je její úhlavní nepřítel. A zadruhé, 

že to bude ona, kdo ho srazí na kolena. Proto 

ochotně přistoupí na dohodnutý sňatek, který má 

znepřáteleným královstvím přinést mír. Když se 

ale její city k Arenovi promění z ledové nenávisti 

v prudkou vášeň, ocitne se Lara před nelehkou 

volbou. Které království zachrání… a které zničí? 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo 

CooBoo, 469 Kč, již vyšlo 

Laser, 499 Kč, již vyšlo

KNIŽNÍ TIPY 

Osvěžte svou domácí knihovnu podzimními novinkami nejrůznějších žánrů 

a pro nejrůznější věkové kategorie. 

ELON MUSK 

Walter Isaacson 

Autobiografie Elon Musk představí citlivého 

chlapce vyrůstajícího pod dopadem pěstí 

ostatních, chlapce, kterého formovalo drsné 

prostředí Jižní Afriky, syna čelícího psychickému 

útlaku svého otce, ale i houževnatého muže, 

který díky své vytrvalosti a inteligenci dovedl 

svět do éry elektromobilů, založil soukromou 

společnost SpaceX a koupil sociální síť Twitter. 

PRÁH, 699 Kč 

UFO NAD ČESKEM 

Vladimír Šiška 

UFO se naší zemi nijak nevyhýbá. Tato kniha 

zachycuje svědectví lidí o setkání s UFO v České 

republice, a to, pokud možno v nezměněné 

formě, jak je sami popsali. Výpovědi jsou tudíž 

nejen autentické, ale i nezkreslené. Seznámíte 

se s příběhy lidí, jež byli konfrontováni s realitou, 

která je částí společnosti popírána nebo 

zesměšňována. 

Regia, 349 Kč 

VYVRHEL 

Anthony Ryan 

První díl nové trilogie Úmluva oceli od mistra 

epické fantasy Anthonyho Ryana. Alwyn se 

narodil uprostřed občanské války v království 

Albermaine a vyrostl mezi zbojníky. Uprostřed 

lesa se cítí svobodný a mezi lapky má to, co 

nikdy neměl — přátele a rodinu. Zrada však 

obrátí jeho život naruby a udá mu úplně nový 

směr, plný krve a pomsty, a Alwyn nakonec narukuje 

do královské armády. Aby se Alwyn mohl 

pomstít, musí přežít válku a smrtící intriky. 

HOST, 549 Kč 

WOODWALKER 

NEPŘÁTELSKÉ STOPY 

Katja Brandisová 

Carag se chystá na svou stáž mezi rangery, 

aby mohl pomáhat lidem. Chce tak bojovat 

proti Andrewu Millingovi, který získává ve svém 

boji proti lidem stále více stoupenců a stává se 

tak velkou hrozbou. Podaří se mu to? 

Bookmedia, 329 Kč 

JEDINÝ OKAMŽIK 

Linda Greenová 

Finn je poněkud zvláštní desetiletý chlapec, 

který miluje zahradničení a nesnáší snobskou 

školu, kde ho spolužáci šikanují. Naproti tomu 

Kaz je skoro šedesát, pracuje v kavárně a stará 

se o svého duševně nemocného bratra. Dva 

zdánlivě nesourodé světy se jednoho dne propletou, 

když se Kaz s Finnem stanou svědky děsivé 

události, která nejen jim navždy změní život. 


NEBEZPEČNÉ 

PŘÁTELSTVÍ 

HOLLYINO TAJEMSTVÍ 

CIZÍ DIVOČINA 

CARAGOVA PROMĚNA 


Bookmedia, 299 Kč

text: Mirka Rezlerová 

foto: Michaela Merglová 

32 

ROZHOVOR 

Drsný svět 

éterických žen 

První lady české fantastiky Kristýna Sněgoňová se po 

pěti letech vrátila do fanoušky milovaného světa krve 

a prastaré magie, kde vedle sebe v křehkém vztahu 

žijí lidé a víly. Román Krev pro rusalku hraje v její 

tvorbě stěžejní roli a zaručil jí místo na výsluní a první 

příčky v žebříčcích prodejů. Co vše můžeme čekat 

v pokračování nazvaném Krev pro divoženku, které se 

dostane na pulty knihkupectví už 6. listopadu? Přečtěte 

si náš nový rozhovor s autorkou a nechte se vtáhnout 

mezi divoženky. 

Krev pro rusalku je fanoušky milovaná 

kniha a jejich nadšené reakce na její 

pokračování nás o tom znovu přesvědčují. 

Ale jak to bylo na začátku? Věděla 

jsi hned, že se do světa víl jednou 

vrátíš, nebo je Krev pro divoženku 

spontánním rozhodnutím? 

Hned po vydání Krve pro rusalku jsem 

chtěla pokračovat, ale nešlo to. Byla 

jsem tou knihou a vším okolo ní tak 

přehlcená, že jsem se po pár stranách 

psaní zasekla. Průběžně jsem se snažila 

vracet se, ale zasekávala jsem se čím dál 

víc, dokud jsem celý příběh nezahodila 

a nezmizela z toho světa skoro na pět let. 

Víme, že se příběh tentokrát netočí 

kolem Dominika Stolbenka ani Léto, 

a máme tu tak nové postavy. Co bys 

nám o nich řekla? Máš k některé z nich 

osobní vztah? 

Tentokrát jsem se na svět lidí a víl 

podívala očima nezkušeného speciála – 

Eliška je začátečnice, službu bere vážně, 

snaží se být dobrou vránou, ale přitom 

zůstat laskavým člověkem. Věří v systém 

i lidi kolem sebe, a i proto dělá jednu 

chybu za druhou. Přišlo mi zajímavé 

podívat se tentokrát na malou služebnu, 

kde si to někdo chce jen odsedět, někdo 

dělá věci po svém a někdo pořád věří, že 

soužití lidí a víl může fungovat. 

Kromě nových postav nás také čekají 

nové lokace. Co tě vedlo k tomu, 

přestěhovat děj z Brna rovnou do 

třech slezských měst Ostravy, Karviné 

a Havířova? Máš tam vazby? Proč jsou 

pro tebe a příběh tato města důležitá? 

Brno je moje láska, ale narodila jsem se 

ve Frýdku-Místku a v Havířově u prarodičů 

jsem strávila spoustu času. 

Všechno, co se o Slezsku říká, je pravda, 

a já ho proto i přesto miluju. Vrátit se 

tam aspoň takhle a ukázat, že ne všude 

funguje Centrála speciálních činností 

stejně jako v Brně, bylo moc fajn. 

Epocha, 439 Kč, vychází 6. listopadu 

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ 

(* 1986) 

je česká spisovatelka. Píše převážně 

sci-fi a fantasy povídky, 

novely, romány, je také autorkou 

básní a divadelní hry. Je několikanásobnou 

nositelkou titulu Lady 

Řádu fantasy, Nositelkou meče, 

vítězkou literární soutěže Vidoucí 

(2018), Ceny Karla Čapka a držitelkou 

Mloka (2014, 2018). 

Víme tedy už, že nás v Krvi pro divoženku 

čeká spoustu nového. Proč by si 

ale měli čtenáři nejdříve přečíst Krev 

pro rusalku? 

Protože je to moje první kniha, protože 

jsem v ní popsala svět, ve kterém se ta 

další odehrává, a protože se v Krvi pro 

divoženku objeví několik starých známých. 

Může být dost matoucí číst Krev 

pro divoženku a Krev pro rusalku přitom 

neznat, ale navíc… no, mám ji ráda 

a myslím, že čtenáři taky. 

Svět éterických žen, které pijí krev, je 

fascinující universum, kde je toho ještě 

mnoho neprobádaného. Můžeme se 

těšit na Krev pro meluzínu? A kdy? 

Myslela jsem, že jsem se do světa víl vrátila 

jen jednou, ale když jsem ten příběh 

uzavřela, najednou mi v hlavě pokračoval 

dál. A vyprávěla ho jedna z vedlejších 

postav, která nečekaně přirozeně řekla: 

„Koukej, jak jsem žila po tom, cos o mně 

přestala psát.“ 

Rusalky, divoženky, meluzíny, žínky. 

Dočkáme se ale někdy víláka? A je to 

vůbec ve tvém světě možné, aby se 

narodila víla mužského pohlaví? 

V tom mém se vílám rodí zásadně jen 

ženy-víly nebo muži-lidé, kteří jsou 

většinou ostrakizovaní, když se přijde 

na to, komu se narodili. Ráda bych si ale 

napsala postavu člověka, jehož matka 

byla víla. A on se i tak rozhodl stát se speciálem, 

který na ně má dohlížet.


34 

PROMOTION 

Thrillery a horory, které 

přinesl letošní podzim 

Knižní thrillery a horory k podzimu zkrátka patří. Naše nálada si o ně v tomto období 

doslova říká. Pošmourno, čím dál kratší dny, a tím i delší noci, nás přímo lákají 

k chvilkám pod teplou dekou, s horkým čajem na dosah a napínavou knížkou v ruce. 

Můžete se těšit, protože tentokrát vás čekají pěkně děsuplné novinky. Jejich společným 

jmenovatelem je minulost a věřte, že to bude stát za to! 

Italského spisovatele Donata 

Carrisiho už díky jeho veleúspěšnému 

debutu Našeptávač ze série s Milou 

Vasquezovou znáte. Nyní máme 

možnost seznámit se s prvním dílem 

nové, prozatím třídílné Carrisiho série 

s psychologem Pietro Gerberem, 

Dům hlasů. Pietro Gerber však není 

typickým psychologem. Specializuje se 

totiž na hypnózu dětí. Je ve svém oboru 

nejlepší a je znám jako „uspávač dětí“. 

Jednoho dne se na něj obrátí jeho australská 

kolegyně s prosbou o věnování 

péče dospělé pacientce Hanně Hallové, 

kterou trápí jistá vzpomínka z dětství. 

Jde však o skutečnost, nebo jen o iluzi? 

Pietro se bude muset pokusit probudit 

v ní onu malou holčičku, kdysi šťastně 

žijící v čarovném Domě hlasů. Stala 

se opravdu svědkem vraždy, anebo je 

vražedkyní ona sama? 


Fobos, 399 Kč, již vyšlo 

Další hrůza, která nás letos čeká, je 

Hrůza na Šibeničním vrchu. Její autorkou 

je královna hororů, Darcy Coates, 

známá především svou sérií o strašidelných 

domech. Tentokrát nám představí 

rodinu Hullových, která vlastní vinařství 

zvané Šibeniční vrch. Je však zahaleno 

tajemnou kletbou. Na kopci, kde stojí 

starý rozlehlý dům Hullových, byla kdysi 

šibenice, na které skončily stovky životů. 

Když manželé zemřou, zdědí dům jejich 

dcera Margot. Nebyla zde již deset let 

a o tajemství, které dům skrývá, nemá 

ani tušení. Nyní musí zděšeně čelit 

minulosti, jejím hrůzám a skutečnosti, 

že se možná stane další obětí. Dům na 

Šibeničním vrchu totiž nikdy nespí. 

Neapolis právě probíhá soudní proces 

s mužem, který je obviněn ze znásilnění 

středoškolačky. Zájem médií je obrovský 

a jednou z reportérek je i úspěšná 

Rachel Krallová. Vrhá se do rozhovorů 

i do vlastního vyšetřování, avšak cosi 

odvádí její pozornost. Jistá žena jménem 

Hannah jí všude možně nechává 

dopisy, ve kterých ji prosí o pomoc 

s vyšetřováním 25 let staré smrti její 

sestry. Když ale Rachel odhalí překvapivé 

souvislosti mezi oběma případy, 

minulost se ošklivě střetne s přítomností 

a dramaticky změní průběh soudního 

procesu. Především však životy všech 

zúčastněných. 


Thriller Noční koupání od australské 

autorky Megan Goldin je trochu 

z jiného soudku, i když minulost v něm 

bude také hrát svou roli. V městečku

Robert Bryndza 

Tíživé ticho 

Kašlala jsem a lapala po dechu, abych si naplnila plíce čerstvým 

vzduchem. Dragan byl vysoký, statný muž. A já na něm 

chvíli ležela celá otřesená. Kašlala jsem, dusila se a snažila se 

dýchat. 

Když se můj dech zpomalil, 

ucítila jsem z Dragana 

zatuchlý pach alkoholu 

a cibule. 

Cosmopolis, 

459 Kč, již vyšlo 

35 

UKÁZKA 

Dragan, v obličeji rudý námahou, mě ze sebe opatrně odvalil 

na dřevěnou podlahu. Podařilo se mi popadnout dech. Zírala 

jsem na něj, stále v šoku a neschopná slova. 

Zblízka se v jeho obličeji odrážela divoká zranitelnost. Byl 

velmi bledý a tváře měl poseté jizvami po akné. Dříve jsem 

si nevšimla dlouhé jizvy, která začínala nad levým obočím 

a táhla se přes oční víčko po celé délce tváře až k čelisti. Ať už 

se stalo cokoli, znamenalo to, že mu lékaři nedokázali zachránit 

oko. Viděla jsem, že má nasazenou velmi dobrou skleněnou 

náhradu bleděmodré barvy. Barevně odpovídala pravé 

duhovce, ale bělmo bylo ve srovnání s jeho pravým okem, teď 

podlitých krví, průzračné. Třásla jsem se. Dragan si sundal 

bundu – dlouhou, ušpiněnou, s maskáčovým potiskem – a dal 

mi ji kolem ramen. 

Pohledem zabloudil na můj hrudník, ale rychle se odvrátil. 

Plavky mi sklouzly, takže jsem si je třesoucíma se rukama snažila 

upravit. Mlčeli jsme a já jsem hlasitě a překotně dýchala. 

„Dýchejte pomalu,“ vůbec 

poprvé promluvil. „Prožila 

jste si hrůzu.“ Ohlédl se 

a viděl, že jsem si plavky už 

srovnala. Když se ke mně naklonil, ucukla jsem. „Ne. Opatrně!“ 

řekl a zvedl svůj armádní nůž, který ležel vedle mého pravého 

stehna. Měl ostrou a lesklou čepel. Otřel si ho o kalhoty, vstal 

a zastrčil ho do pouzdra na opasku. 

„Pořezala jste se na hlavě.“ Zvedla jsem ruku k pravému oku 

a dotkla se místa těsně nad obočím. Prsty jsem měla celé od 

krve. Krev mi tekla i po krku a mísila se s vodou. Teprve v tu 

chvíli jsem ucítila pulzující bolest v hlavě. „Můžete se postavit?“ 

Přikývla jsem. Natáhl ke mně ruku a zvedl mě, ale nohy 

se mi třásly. Odvedl mě do domu k pohovce. „Můžu?“ dodal 

mírným tónem a z ramen mi sundal bundu. Byla cítit potem 

a motorovým olejem. Zkřížila jsem si ruce přes hrudník, ale 

Dragan zvedl pletenou vlněnou deku, která ležela na opěradle 

pohovky, a přehodil ji přese mě. 

ROBERT BRYNDZA 

PŘEDSTAVUJE SVŮJ 

PRVNÍ SAMOSTATNÝ 

PSYCHOLOGICKÝ 

THRILLER! 

Dokáže Maggie 

vypátrat, proč zemřel 

její manžel, nebo se 

sama stane obětí 

„nešťastných náhod“?

36 

TIP REDAKCE 

Lottie Parkerová 

PANTEON LITERÁRNÍCH DETEKTIVŮ SOUČASNOSTI – 20 

Sarkastického, někdy doslova protivného detektiva, který bojuje se svými démony, 

polyká prášky a pije alkohol ve velkém, to už jsme tady měli mnohokrát. Pokud je ale 

dotyčnou vyšetřovatelkou máma od rodiny, samoživitelka, jež kromě chytání vrahů 

musí občas i vyprat prádlo, dostáváme se do zcela nové situace. 

text: Jiří Popiolek 

foto: Ger Holland 

PATRICIA GIBNEYOVÁ 

(* 1962) 

Irská spisovatelka především thrillerů. 

Pochází z Mullingaru, který 

se nachází v samotném srdci 

Irska, a žije v něm dodnes. Psaní 

se pro ni stalo formou terapie po 

manželově smrti. Jako prvotina 

jí vyšla dětská obrázková kniha 

Spring Sprong Sally. O několik let 

později se stala součástí Irského 

centra spisovatelů a absolvovala 

kurzy tvůrčího psaní. 

Rozhodla se psát thrillery a u těch 

už zůstala. V březnu 2017 jí vyšla 

kniha Andělé smrti, v červnu 

téhož roku pak Ukradené životy 

a v říjnu Stará tajemství. Andělé 

smrti se stali bestsellerem ve 

Velké Británii, v USA, Kanadě 

i Austrálii. Po celém světě se jich 

prodalo přes půl milionu výtisků. 

Vyšetřovatelka Lottie Parkerová 

začala dobývat svět. 

Patricia Gibneyová se rozhodla stát 

spisovatelkou v době, kdy ovdověla. 

Brala to zprvu jako terapii, aby se 

zbavila svého psychického trápení, 

a tak napsala knížku pro děti. Pak jako 

fanynka kriminálního žánru začala 

navštěvovat kurzy tvůrčího psaní – 

a to už to brala vážně. Přesně takhle 

se zrodila Lottie Parkerová, která má 

s autorkou společného minimálně to, 

že se musí sama starat o své potomky. 

To ostatní raději nechme čtenářově 

fantazii… 

Máte rádi svou 

vyšetřovatelku a její 

rodinu? 

Lottie Parkerová patří k těm hrdinkám, 

se kterými je vzhledem k jejich nepříliš 

přátelské, hádavé povaze poměrně 

těžké najít společnou řeč – když se to 

ale podaří, sledujete jejich pohnuté 

osudy jedním dechem. A že konkrétně 

Lottie toho osud (tedy vlastně její 

tvůrkyně Patricia Gibneyová) naložil 

požehnaně. 

Nevyjasněná úmrtí v rodině (otec, 

bratr), zemřelého manžela, po němž 

jí zůstala smečka pubertálních 

potomků, kteří mimo jiné poslouchají 

neposlouchatelný rap, neuklízejí, neučí 

se – a vůbec, vzhledem k matčinu 

povolání se vychovávají tak nějak sami, 

což nakonec vede až k touze rebelovat 

a vymezovat se. 

A hlavně – není snad případ, do 

kterého by Lotiiny děti nebyly nějak 

zapletené, kde by jim nešlo o život, a to 

pak není divu, že jsou matčiny nervy 

neustále na pochodu a víno nebo xanax 

musejí být vždycky po ruce. Zvlášť když 

se k tomu připočte i povahově dosti 

podobná Lottiina matka Rose, se kterou 

v podstatě každá konverzace skončí 

nehezkou hádkou… 

Lottiino soukromí je v této sérii neoddělitelnou 

součástí samotných případů 

– a míra, s níž se její rodinné peripetie 

a problémy řeší, není pro podobně 

laděné série (silná hrdinka proti zbytku 

světa) obvyklé. Zvlášť když Lottiina 

rodina opravdu musí fungovat, je to 

živoucí organismus, a ne jenom přílipek, 

jenž má v ději jediný úkol, charakterizovat 

samotnou hrdinku. 

Máte rádi své město 

a jeho policejní 

stanici? 

Irské městečko Ragmullin, kde se děj 

odehrává, je anagramem skutečně existujícího 

Mullingaru, ze kterého autorka 

Patricia Gibneyová pochází. Je samozřejmě 

otázka, jak se její rodné sídlo 

staví k roli dalšího z oblíbených „Midsomerů“, 

kde se sérioví vrazi rodí jako na 

běžícím pásu a které se stalo semeništěm 

těch nejbrutálnějších zločinů, na 

jaké si dokážete vzpomenout. 

Únosy, vraždy, zneužívání dětí… 

a spousta bizarních způsobů, jak 

někoho sprovodit ze světa. Mrtvé 

nevěsty ve svatebních šatech, zkrvavené 

dívky ležící ve squatu a držící v rukou 

mince, dva mrtví malí chlapci obklopení 

květy… zajímavé je, jak často Gibneyová 

dávkuje své mrtvoly po dvojicích…

Temnému ladění jednotlivých příběhů 

odpovídá i ponurá atmosféra samotného 

policejního oddělení, jemuž velí 

kariéristický šéfintendant Corrigan. 

Lottiin samotný tým pak doplňují 

mladě vypadající, šťastně vdaná (čímž 

Lottii drobně vytáčí) vyšetřovatelka 

Marie Lynchová, poněkud obtloustlý 

milovník doutníků a mladých děvčat 

Larry Kirby… a především seržant 

Mark Boyd. 

SÉRIE LOTTIE PARKEROVÁ 

37 

Máte rádi svého 

partnera? 

1. Andělé smrti 

(orig. 2017) 

2. Ukradené 

životy (2017) 

3. Stará tajemství 

(2017) 

S trochou nadsázky by se dalo říct, že 

vztah Lottie Parkerové a Marka Boyda 

je mnohem depresivnější, uštěpačnější 

a pochmurnější variantou všech 

detektivních dvojic, které se vzájemně 

prošpičkují až k lásce. Jako třeba Rick 

Castle a Kate Beckettová. Nebo z dávnějších 

dob Maddie Hayesová a David 

Addison ze seriálu Měsíční svit. 

Mnohdy si až říkáte, jestli to tomu 

Boydovi stojí za to – stále usilovat 

o někoho, kdo ho jen shazuje, je náladový 

až hanba, a v podstatě vědět jistě, 

že nemáte naději stát se plnohodnotnou 

součástí partnerova života. Jenže 

láska je všemocná – a stačil jeden 

úlet v opilosti, aby byl Boyd navždy 

ztracen… 

Romány s Lotií Parkerovou mají často 

složité, propracované zápletky, které 

hodně hrají s „irskými“ kartami. Řeší 

se kočovníci, církev – a jiná ožehavá 

témata, zde patřičným způsobem 

dovedená do absurdna krvavými, 

drsnými zápletkami. Čtivosti knih 

přispívají krátké, úsečné kapitoly, kde 

se často střídá prostředí, nahlíží se do 

mysli vraha – a zhusta se rozhazují 

falešné stopy. 

Patricia Gibneyová tak svou účast na 

kurzech tvůrčího psaní zhodnotila 

dokonale. V současné chvíli je na světě 

již třináct knih s Lotií Parkerovou – 

a plodnou autorku s osmi českými přeloženými 

zásahy do černého úspěšně 

dohání i nakladatelství Kalibr. Není 

ostatně divu, tahle série totiž svou 

kvalitou patří ve svém žánru k absolutní 

špičce. 

4. Nebezpečná 

místa (2018) 

7. Zlomené duše 

(2019) 

9. 

10. 

11. 

12. 

13. 

Silent Voices (2021) 

Little Bones (2021) 

The Guilty Girl (2022) 

Three Widows (2023) 

The Altar Girls (2023) 

5. Ani slovo (2018) 

Kalibr, 

449 Kč, vychází 1. listopadu NOVINKA 

6. Poslední zrada 

(2019) 

8. Pohřbení andělé 

(2020)

text: Tomáš Lesk 

38 

PROMOTION 

Mistr temných 

detektivek i hororu 

přináší hrůzou 

napěchovanou 

novinku 

V podzimním čase je víc než záhodno popustit uzdu fantazii 

a přečíst si děsivý příběh. Nu a pokud po něčem takovém 

sáhnout, tak jedině od zkušeného tvůrce, jemuž je daný žánr 

vlastní. Máme tu pro vás novou knihu, která vyvolá kýžené 

mrazení v zádech. Knihu od bestsellerového spisovatele, 

jenž umně kombinuje prvky hororu a thrilleru a utváří tak 

nevšední čtenářský zážitek, na který budete vzpomínat ještě 

po celou zimu. 

O autorovi 

Jak už napovídá titulek, J. D. Barker 

není rozhodně žádným spisovatelským 

zelenáčem. Znát ho budou zejména 

čtenáři bestsellerového thrilleru Čtvrtá 

opice, který odstartoval nyní třídílnou 

sérii s vyšetřovatelem Samem 

Porterem. Cizí mu není ani horor. 

S Dacrem Stokerem, praprasynovcem 

legendárního Brama Stokera napsal 

knihu Dracul, která notoricky známému 

viktoriánskému hororu dějově 

předchází. 

Sám přitom začínal jako novinář, zabývající 

se mimo jiné zkoumáním záhad 

a strašidelných míst. Pracoval i jako 

ghost writer. Svůj debut Forsaken vydal 

samonákladem v roce 2014 a získal za 

něj nominaci na Bram Stoker Award. 

Některá z jeho děl aktuálně čekají na 

zfilmování. Za své největší vzory považuje 

Neila Gaimana a Stephena Kinga, 

přičemž s druhým jmenovaným svá díla 

konzultoval. 

Novinka o smrti 

a záhadném 

hřbitově 

Protagonistou novinky V jejím srdci 

svět se tříští je osmiletý chlapec 

z Pittsburghu jménem Jack Thatch. 

Rodiče mu zemřeli a o jeho výchovu 

se stará tetička. Každý rok na smutné 

výročí dne, kdy o ně přišel, chodívá Jack 

na jejich hrob. Až se jednou v srpnu 

roku 1984 setká s podivínskou osmiletou 

Stellou Nettletonovou. Právě toto 

setkání odstartuje podivný řetězec 

událostí, jenž mladíkovi změní život. 

Sám neví, proč se Stellou stane posedlým 

a chodí ji na hřbitov vyhlížet. Znovu 


se s ní však setká až přesně za rok na té 

samé lavičce, kde opět čte Dickensovy 

Nadějné vyhlídky. 

Tajemstvími opředená dívka a následující 

setkání vedou k probuzení vedle spáleného 

muže v nedotčeném oblečení. 

Dojde k vyšetřování. Detektiv Faustino 

Brier se s podobnými případy setkává 

každý rok. A aby toho nebylo málo, kdesi 

daleko od onoho místa ve výzkumné 

laboratoři vyrůstá v izolaci další chlapec 

stejného věku, vládnoucí děsivou schopností. 

Kam se tento příběh vrtne? Těšte 

se na nadpřirozeno, tajemno a mistrně 

zamotanou zápletku. To vše a mnohem 

víc můžete v tomto pohlcujícím románu 

očekávat!

NERVY DRÁSAJÍCÍ 

THRILLER OD MISTRYNĚ 

MRAZIVÝCH PŘÍBĚHŮ


foto: archiv Jarmily Stráníkové 

40 

ROZHOVOR 

Fascinuje mě tajemno, 

které se skrývá 

za historií 

a tvrdými fakty 

říká spisovatelka Jarmila Stráníková, autorka mysteriózního 

psychologického thrilleru Balada pro Emily, ve kterém se 

drsná a krvavá historie z doby odsunu sudetských Němců 

střetává se současností, kdy staré hříchy znovu po letech 

vyplouvají na povrch a nemilosrdně se připomínají. 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

Balada pro Emily zpracovává nelehké 

téma poválečného odsunu Němců. 

Jak jste se k tomuto tématu dostala 

a čím vás zaujalo? 

Když jsem knihu začínala psát, žádnou 

historickou linii neměla, pouze temnou 

a hodně pochmurnou přítomnost. 

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si 

uvědomila, že tam příběh německé 

dívky Emily patří, přestože jsem o jeho 

existenci věděla už dlouho. Přivedl mě 

na něj totiž kamarád, kterého jsem se 

už velice dávno na dům, o němž v knize 

píšu, ptala. Byli jsme dva mladí nadšenci 

do paranormálních jevů, kteří se jednoduše 

rádi báli. 

Když jsem mu odvyprávěla originální 

Veroničin příběh, podělil se se mnou 

o tamní povídačku, která by se dala 

nazvat „zřídlem“ událostí, jež následovaly, 

a to i ve skutečnosti. Právě ta se 

stala pro knihu jedním ze základních 

kamenů. Příběh jsem rozvedla, nastudovala 

tehdejší dobu, zvyky a události, dala 

mu hloubku, a tak se Emily stala nezbytnou 

součástí celého románu. 

Příběh je tedy reálný a opravdu se stal 

přímo v tom místě, o kterém píšete? 

Ano, stal. Nebo alespoň jeho jádro se 

tam skutečně odehrálo. Zbytek jsem 

poskládala z útržků informací, které se 

ke mně donesly z různých zdrojů, něco 

jsem si vymyslela a část jsem vykonstruovala 

dle toho, co jsem načetla v literatuře 

věnované té době. Spojitost se 

skutečností pro mě ale byla v průběhu 

psaní jednou z nejdůležitějších věcí. 

Čím je vám historie tak blízká? Vaše 

prvotina Ve stínu války se odehrává 

za třicetileté války, jedna dějová linie 

Balady pro Emily zase v roce 1945… 

Samotná historie pro mě vlastně nijak 

zajímavá není. Mě fascinuje spíš tajemno, 

které se za historií a tvrdými fakty často 

skrývá. Přitahují mě záhady. Kniha Ve 

stínu války původně vůbec historickým 

románem nebyla, ale moje tehdejší 

lektorka tvůrčího psaní, spisovatelka 

a scenáristka Markéta Dočekalová, mi 

doporučila do románu skutečné historické 

události zapracovat. 

Pro mě byla mnohem důležitější spojitost 

s pověstí O čertově kazatelně, která 

ve mně zažehla takovou tu prvotní jiskru. 

Říká se totiž, že každá pověst v sobě nese 

zrnko pravdy a já se sama sebe zeptala: 

„Co když se příběh sedláka opravdu 

odehrál? Jak by to mohlo vypadat ve 

skutečnosti, ve světě, kde na čerty a strašidla 

nevěříme?“ 

U Balady pro Emily je to podobné. Jako 

první přišla záhada, která mě uchvátila 

natolik, že jsem se jí začala důkladněji 

věnovat. Samotná historie, kterou se 

snažím do knihy zapracovat, tomu 

pak dodává zvláštní mrazivý nádech. 

Otevírá lidem oči, ukazuje jim svět, jak 

ho neznají, a nutí je přehodnotit vše, 

čemu doposud neoblomně věřili. To 

mě na tom velice baví. Ráda posouvám 

hranice skutečnosti. 

Přestože jste nenapsala primárně 

historický román, nepochybně jste 

musela pátrat v archivech a jiných 

zdrojích. Kolik času jste tomu věnovala 

a kde všude jste hledala? 

Že bych hledala fyzicky někde v archivech, 

to ne. Kvůli tomu, že mám doma 

dvě malé děti, jsou mé možnosti trávit 

čas výzkumem mimo dům velice omezené. 

Dokonce, i když jsem byla vesnici 

navštívit, děti jely se mnou. Občas mi 

asistovaly i v knihovnách, když jsem si 

vyhledávala vhodnou literaturu, která 

by mi dobu přiblížila. Díkybohu za 

oddělení pro děti, chvíli tam se mnou 

alespoň vydržely. 

V tomto případě byl ale mým nejmocnějším 

nástrojem internet. Často jsem 

procházela staré noviny, které jsou už 

naštěstí naskenované a poskytnuté 

k nahlédnutí on-line. Úžasná věc! 

Proto jsem si mohla dohledat přesné 

datum, den a co se právě odehrávalo. 

Inspirovat se a snadněji se rozhodnout,

které události použít a které nikoli. Co se 

týče knih, tam stačilo kápnout na jednu, 

která se mi bude dobře číst a obsáhne 

téma, jež jsem potřebovala. Tou byla 

Chladná vlast od Andrease Kosserta. 

Kolik času mi to zabralo, jsem nepočítala. 

Všechny informace jsem si sháněla 

tak nějak průběžně a podle potřeby. 

Říkáte, že posouváte hranice skutečnosti. 

Nakolik sama věříte, že se 

nadpřirozená dějová linie z Balady pro 

Emily mohla opravdu odehrát, a nakolik 

to berete jako literární nadsázku? 

Já vím, že lidé, kteří ten příběh prožili, 

v ten okamžik celou svou bytostí věřili, 

že to, co slyší, a to, co vidí, je skutečné, 

a to je podle mě dostatečně silná představa. 

Já osobně věřím v něco víc, v něco 

mezi nebem a zemí, pro co běžně lidé 

nemají pojmenování. Ráda popouštím 

uzdu fantazii a představuji si, že všechny 

ty věci můžou být, ráda se bojím, ale 

stejně jako Kamila v knize hledám nejdříve 

racionální vysvětlení. 

Balada pro Emily se zabývá ještě 

jedním závažným tématem – psychickou 

nemocí ženy, která je zničující 

zejména pro dítě, jež v takové 

rodině vyrůstá. Konkrétní projevy 

této nemoci jsou ve vašem románu 

až děsivé. Vycházela jste i v tomto 

případě z reality? 

Ano, i tato část je inspirována reálnými 

událostmi. Při čtení si mnoho lidí bude 

možná ťukat na čelo, co jsem to vymyslela, 

ale právě tato část má v sobě ze 

skutečnosti nejvíce. Ano, některé věci 

jsem si přikrášlila, ale Veroničin příběh 

má děsivě reálný základ. To, co prožívá… 

to, jak se cítí… to, co vidí, se až na výjimky 

doopravdy stalo. 

Veroničin příběh byl vlastně iniciátorem 

tohoto mého spisovatelského počinu. 

Existoval jako první. 

Žánrově je Balada pro Emily přes 

všechno výše uvedené především 

horor. Čím je vám tento žánr blízký – 

kromě toho, že se ráda bojíte? 

Není horor jako horor. Já mám ráda spíš 

duchařinu, ta v sobě má nadpřirozeno, 

které mě přitahuje. Možná je v tom 

jen vnitřní touha po dobrodružství, 

touha zažít něco vzrušujícího… něco, 

co vás vytrhne z nudné a obyčejné 

reality. K mým oblíbeným žánrům patří 

i fantasy, a když se mi dostane do ruky 

fantasy s nádechem hororu, tak jsem 

v sedmém nebi. 

Jaký jste měla pocit, když jste děti 

vezla právě do vesnice z Balady pro 

Emily? 

Vernířovice jsou krásná obec. Pocházím 

z toho kraje, takže to tam velmi dobře 

znám a rozhodně se není čeho bát. Teď 

už ne. Každopádně to není první zářez 

v rámci strašlivých událostí, které tahle 

vesnice má. 

JARMILA STRÁNÍKOVÁ (* 1988) 

Narodila se v Jeseníku a dětství 

prožila na Moravě a ve Slezsku. 

To se znatelně odráží i v jejích 

knihách, v nichž se na místa, ke 

kterým si vybudovala nějaký vztah, 

ráda vrací. 

V dobrodružném románu Ve 

stínu války se inspirovala nejen 

historickými událostmi odehrávajícími 

se v Javorníku ve Slezsku za 

třicetileté války, ale hlavně jednou 

z tajemných pověstí, která krajem 

koluje. Balada pro Emily je jejím 

druhým románem. 

Slyšeli jste o vernířovické žebračce 

Maryně Schuchové? Ne? Tak vám 

určitě něco řekne jméno Boblig, který 

byl hlavním inkvizitorem čarodějnických 

procesů ve Velkých Losinách 

a na Šumpersku. A právě žebračka 

z Vernířovic, byla jednou z jeho prvních 

dvou obětí. 

A co se týče mého příběhu, redaktorka 

se mě při čtení rukopisu jednou 

zeptala, jestli se během psaní takových 

věcí bojím. S naprostým klidem jsem jí 

odpověděla, že ne. A je to pravda. Kdysi 

jsem se bála hodně, za každým rohem 

jsem viděla ducha, ale pak se to zlomilo. 

Něco ve mně se těm věcem uzavřelo 

a já pocítila neuvěřitelný klid. A dnes 

místo abych od strašidelných zážitků 

utíkala, vyhledávám je, protože mi ty 

pocity občas chybí. 

Zavedla jste čtenáře do dvou zcela 

odlišných historických epoch. Kam se 

s nimi chystáte příště? 

Už asi před čtvrt rokem mi bylo řečeno, 

že by byl zájem o podobně laděnou 

knihu, jako je Balada pro Emily. V tom 

okamžiku jsem zpanikařila, nejsem 

zvyklá psát na objednávku, a aby měl 

příběh správný náboj, musí ke mně 

přijít sám. 

Naštěstí mě pár dní před nabídkou 

políbila v noci múza: Zničehonic jsem 

se vzbudila. Shodou okolností bylo 

chvíli před třetí ráno. Všude kolem 

naprostá tma, všichni spali, a ráda bych 

řekla, že bylo úplné ticho, ale to bych 

lhala. Od stropu se ozývaly podivné 

zvuky. Zvláštní chroupání a rachocení… 

hučení. Znělo to, jako by ke mně dům 

promlouval. 

Ležela jsem jako přikovaná a v hlavě se 

mi rodil nový strašidelný příběh. A ten 

právě zpracovávám. Opět bude jeho 

součástí i historická linie, která nás 

zavede do meziválečného období roku 

1929–1930. 

Ale nemyslete si, že hodlám psát 

jen strašidelné domy. To bych se za 

chvilku hrozně opakovala a to nechci. 

Ještě před tím, než jsem se pustila do 

Meluzíny, což je pracovní název nové 

knihy, pracovala jsem na temné fantasy 

inspirované naší pohanskou minulostí, 

a to jak tou historicky podloženou, tak 

pověstmi a legendami. Bude to zase 

jiné a moc se na to těším. 

41

Nami to zacina_obalka CMYK.qxp_Sestava 1 21.08.2023 13:45 Stránka 1 

Cover design by Danielle Mazzella di Bosco 

Cover photo by Adobe Stock 

www.booktook.cz 

www.knizniklub.cz 

05.09.2023 15:39 

NĚKDY TA NEJTĚŽŠÍ ROZHODNUTÍ 

je australská spisovatelka, žijící v Sydney. 

Živila se jako marketingová manažerka, 

poté zkoušela sama podnikat a coby copywriterka 

na volné noze psala všechno 

možné, od televizních reklam po texty na 

nejrůznější webové stránky. 

Ač se beletrii ve volném čase věnovala už 

od mládí, první kniha jí vyšla až v roce 

2005. Je autorkou několika románů a série 

knih pro děti, jimž se paradoxně většího 

úspěchu dostalo ve světě než doma 

v Austrálii. 

Zatím nejúspěšnějším titulem Liane Moriarty 

je Manželovo tajemství z roku 2013 

(česky Ikar 2014). Kniha se hned druhý 

týden po vydání vyhoupla na 1. místo 

prestižního žebříčku bestsellerů The New 

York Times, prodalo se jí přes milion 

výtisků ve více než 35 zemích po celém 

světě a byla zařazena mezi nejlepší tituly 

Amazonu v roce 2013. Vedle něj vydal 

Ikar ještě romány Na co Alice zapomněla 

(česky 2015), Sedmilhářky (česky 2015), 

Zamilovaná hypnotizérka (česky 2016), Tři 

přání (česky 2016), Poslední výročí (česky 

2017) a Šílené výčitky (česky 2017). 

www.knizniklub.cz 

www.booktook.cz 

SCENÁRISTA ÚSPĚŠNÉHO FILMU PŘÍCHOZÍ 

Když se Alice probere na zemi v posilovně, 

má na hlavě pořádnou bouli. To je ovšem 

to nejmenší. Myslí si totiž, že je jí dvacet 

devět a čeká první dítě se svým superúžasným 

manželem Nickem. Jenomže pak 

se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo 

deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá 

neurotička, která nejraději 

svůj volný čas tráví v posilovně nebo na 

poradách školního výboru se ženami, jež 

kdysi tolik nesnášela. 

Jak se to stalo, že se její život tak radikálně 

změnil? Proč ji její manžel nenávidí? 

A co tak hrozného provedla, že 

s ní její milovaná sestra skoro vůbec 

nemluví? A krom toho si není schopná 

vůbec vzpomenout na svoje tři děti – ne, 

Alice se najednou vidí jinýma očima a ta 

nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec 

nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu 

stala tím člověkem, jímž kdysi bývala? 

www.nasenakladatelstvi.cz 

ISBN 978-80-277-2049-1 

GRAFICKÝ 

ROMÁN 

KNIHA 1 

NOVINKY ZE ŽÁNRU 

ROMANTIKA, HUMOR 


NAPĚTÍ 

POVÍDKOVÁ SBÍRKA 

ANI GEISLEROVÉ 

Povídky o malých 

katastrofách všedního dne. 

Nakladatelství Ikar, 208 s. 

NOVÁ KNIHA 

PATRIKA HARTLA! 

Příběh bouřlivého týdne tří 

nejlepších kamarádek. 

Nakladatelství Bourdon, 448 s. 

PETR ŠABACH JAKO 

MISTR ČESKÉ POVÍDKY! 

Oslava jednoho 

z nejčtenějších českých 

autorů nejen pro jeho 

fanoušky. 

Nakladatelství Paseka, 140 s. 

LARS KEPLER 

POD NOVÝM 

PSEUDONYMEM! 

První román krimi 

série klasického střihu. 

Detektivní událost roku! 

Nakladatelství Host, 272 s. 

PŘEŽIJE JEN TEN, 

KDO DOKÁŽE ZABÍT... 

Nervy drásající thriller 

od mistryně mrazivých 

příběhů. 

Nakladatelství Kalibr, 384 s. 

LÁSKA, SEX 

A RADNICE! 

Zábavné příběhy populární 

stand-up komičky. 


VĚDA JEŠTĚ NIKDY 

NEBYLA TAK SEXY! 

Novinka autorky 

romantické komedie 

Hypotéza lásky. 


PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA 

A O ŽIVOTĚ 

Dva romány známé 

slovenské autorky 

v jedné knize! 

Nakladatelství NOXI, 440 s. 

SKVĚLÝ SPOLEČNÍK 

PRO DLOUHÉ ZIMNÍ 

VEČERY 

Záhady zamčeného pokoje 

a další nevysvětlitelné příběhy. 

Nakladatelství Familium, 472 s. 

NEOBJASNĚNÉ PŘÍPADY 

NAŠÍ KRIMINALISTIKY! 

Známý autor rozkrývá 

proslulé případy, které 

otřásly společností. 

Nakladatelství Universum, 352 s. 

NOVINKY 

ZE ŽÁNRU 

YOUNG ADULT 

Ě 

STI’,“ 

O 

OU. 

VOU 

KA 

COLLEEN HOOVEROVÁ 

je autorkou několika bestsellerů ze seznamu 

žebříčku New York Times, včetně románu pro 

ženy Námi to končí a psychologického thrilleru 

Pravda, nebo lež. Tři roky po sobě vyhrála 

také cenu Goodreads Choice Award za nejlepší 

romanci – za knihy Confess, Námi to končí 

a Na obtíž. Román Confess se stal předlohou 

stejnojmenného sedmidílného seriálu. 

NEAL 

SHUSTERMAN 

V roce 2015 spolu s rodinou založila knihkupectví 

Bookworm Box a v rámci měsíčního předplatného 

nabízí podepsané výtisky darované 

autory. Veškerý zisk je každý měsíc věnován 

různým charitativním organizacím na pomoc 

potřebným. 

Žije v Texasu s manželem a třemi syny. 

Můžete ji navštívit na adrese 

www.colleenhoover.com. 

PŘÍBĚHY ZE SVĚTA SMRTEK 

DOSTALI OD ŽIVOTA DRUHOU ŠANCI. 

Photo © Zuzana Schedová 

Příběhů, jež by se daly o cechu smrtek 

DOKÁŽOU JI VYUŽÍT, NEBO JIM BUDE vyprávět, STÁT je stále bezpočet. Od doby, 

Bestsellerový autor New York Times 

POŘÁD NĚKDO V CESTĚ? 

Přečtěte si také: 

Kosti v srdci 

Námi to končí 

Možná jednou 

Odvrácená tvář lásky 

Nelituju ničeho 

Život jedna báseň 

9. listopad 

Na obtíž 

Bez naděje 

Ztracená naděje 

Vzpomínky na něj 

Pravda, nebo lež 

To nejlepší v nás 

VYPRÁVĚNÍ POKRAČUJÍ 

A NA SCÉNU PŘICHÁZEJÍ 

NOVÉ SMRTKY… 

kdy se Nimbus ujal péče o lidstvo, do 

chvíle, kdy se smrtka Goddard pokusil 

obrátit systém naruby, uběhly stovky 

let. Lidé žili dlouho ve světě bez hladu, 

nemocí a smrti, v němž jako živé nástroje 

regulace počtu obyvatel sloužily 

smrtky. 

Neal Shusterman se ve spolupráci 

s Davidem Yoonem, Jarrodem Shustermanem, 

Sofiou Lapuenteovou, Michaelem 

H. Paynem, Michelle Knowldenovou 

a Joelle Shustermanovou vrací 

do celého období, v němž se ŽATVA 

SMRTI odehrává. Objevte tajemství 

a minulost postav, jejichž osudy jste sledovali 

v trilogii, a poznejte nové hrdiny, 

nové nepřátele a několik postav mezi 

tím. 

Kosení ukazuje, jak rozsáhlý, děsivý 

a vzrušující je ve skutečnosti svět, jehož 

příběh se začal psát oceňovaným románem 

Smrtka. 

MŮŽOU V ŽIVOTĚ VÉST 

K TOMU NEJLEPŠÍMU 

Lily se po rozvodu snaží vycházet s bývalým 

manželem Rylem co nejlépe, aby se oba mohli 

podílet na výchově téměř roční dcerky Emerson. 

Potom co se ale na ulici náhodou potká s Atlasem 

a nechá se od něj pozvat na rande, se situace 

začne komplikovat. 

LIANE MORIARTY (*1966) 

Atlas Corrigan je snad jediný muž, kterého Ryle 

v blízkosti své bývalé ženy a dcery nemůže vystát. 

A Lily si až moc dobře uvědomuje, že ačkoliv 

už nejsou manželé, bude Ryle součástí jejich 

životů už napořád. 

Tam, kde skončil epilog bestsellerového 

fenoménu Námi to končí, pokračuje 

kniha Námi to začíná… 

OD AUTORKY BESTSELLERU 

MANŽELOVO TAJEMSTVÍ 

Alici přepadly obavy; muselo se přihodit něco strašného. 

Jenže když se na to zeptala, Elisabeth opáčila: „Jak to myslíš, 

co se stalo mně?!“ tak rázně a energicky, že Alice znejistěla. 

Elisabeth si přitáhla plastovou židli a posadila se. 

Alice si všimla, jak se jí sukně na břiše nelichotivě nadouvá, 

a rychle odvrátila pohled; bylo jí z toho do pláče. 

„To ty jsi v nemocnici,“ pokračovala Elisabeth. 

„Otázkou je, co se stalo tobě.“ 

Alice si uvědomila, že sklouzává do role nenapravitelné, beznadějné 

Alice. „Je to naprosto bizarní. Jako nějaký sen. Prý jsem spadla 

v tělocvičně. Já a v tělocvičně! Podle Jane Turnerové jsem byla 

na něčem, čemu říká ‚páteční hodina stepu‘.“ Teď už se mohla chovat 

hloupě, protože na rozumné jednání tu byla Elisabeth. 

Elisabeth na ni upírala tak děsivě vylekaný pohled, že Alice cítila, 

jak se jí přihlouplý úsměv z tváře vytrácí. 

Natáhla se pro fotografii, kterou nechala ležet na skříňce u postele, 

podala ji své sestře a nesmělým, zdvořilým hláskem se zeptala: 

„Jsou tohle moje…“ Takhle bláznivě se ještě v životě necítila. 

„Jsou to moje děti?“ 

Elisabeth si fotku převzala, podívala se na ni a něco znepokojujícího, 

nějaký sotva znatelný třes, se jí mihlo ve tváři a vzápětí to zase 

zmizelo. Snaživě se usmála a odpověděla: „Ano, jsou.“ 

Alice se zhluboka, roztřeseně nadechla a zavřela oči. 

„Nikdy předtím jsem je neviděla.“ 

FRANK HERBERT (1920–1986) je autorem 

Duny, jejích pěti pokračování i mnoha dalších 

JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ 

kritikou oceňovaných děl. Herbert si za své scifi 

romány vysloužil mezinárodní slávu, ale působil 

také jako novinář, fotograf, autor povídek, knižní 

recenzent, ekologický poradce a instruktor. 

BRIAN HERBERT je synem Franka Herberta 

a také autorem otcova životopisu, Dreamer of 

Dune, nominovaného na cenu Hugo. Brian má na 

kontě také mnoho vlastních nápaditých románů. Na 

mnoha knihách ze ságy Duny pracoval Brian společně 

s Kevinem J. Andersonem (ze všech titulů se staly 

mezinárodní bestsellery) a spolu napsali také trilogii 

Pekelná díra. 

LIANE MORIARTY 

JABLKA 

ERIC HEISSERER, 

ZE STROMU 

NEPADAJÍ 

KEVIN J. ANDERSON je americký autor 

CHVÁLA NA DUNU 

scifi, který má na kontě přes padesát bestsellerů. Vedle 

FRANKA HERBERTA 

svých románů napsal i několik spinoffů pro Star Wars, 

StarCraft a Akta X. S Brianem Herbertem spolupracoval 

na 14 románech ze ságy Duna. Anderson vytvořil také 

„Nevím o ničem, co by se s Dunou dalo srovnat. 

mnoho komiksových knih pro vydavatelství Dark 

Jedině snad Pán prstenů.“ — ARTHUR C. CLARKE 

Horse, DC Comics, Marvel, Topps, IDW a Wildstorm. 

„Silné, přesvědčivé a nanejvýš důmyslné.“ — ROBERT A. HEINLEIN 

TYPICKÁ RODINA – MILUJÍ SE, ALE JEŠTĚ VÍC 

RAÚL ALLÉN a PATRICIA MARTÍN 

„Pamětihodnost moderní sci-fi.“ — CHICAGO TRIBUNE 

jsou umělci ze španělského města Valladolid. SE Oba TOUŽÍ NAVZÁJEM POZABÍJET… 

pracovali pro vydavatelství Marvel Comics, Valiant 

„Herbertovo stvoření nového vesmíru s celým jeho složitým vývojem 

i DC Comics a spolupracovali s autory, jako je Matt 

či analýzou ekologie, náboženství, politiky a filozofie zůstává jedním 

Fraction, Jeff Lemire, Matt Kindt nebo Peter Milligan. 

z největších a nejzásadnějších triumfů sci-fi.“ — LOUISVILLE TIMES 

BILL SIENKIEWICZ je laureát komiksové 

Ceny Willa Eisnera nominovaný na Emmy. Proslavil 

se inovativním stylem komiksů a grafických románů, 

především těch z dílny Marvel Comics a DC Comics, 

který mu zajistil mezinárodní věhlas a udělal z něj 

legendu oboru. 

LIANE 

MORIARTY 

„ALICE? SLYŠÍŠ MĚ?“ 

CHVÁLA NA PRVNÍ KNIHU 

GRAFICKÝCH ROMÁNŮ ZE SÉRIE DUNA 

„Raúl Allén a Patricia Martín vezmou složitý příběh a včetně jeho poselství 

a drobných nuancí ho úspěšně převedou do jazyka svých obrázků. Jednotlivé 

panely stanovují rozsah a polohu a předvádějí postavu, která má ve scéně 

moc – a přitom vás dějem provázejí, jako byste projížděli zábavním parkem 

plným divoké scifi akce válčících rodin a obřích písečných červů. 

Tato dvojice opravdu zabodovala a stvořila neskutečně působivý příběh.“ 

H ERBERT • ANDERSON 

ALLÉN • MARTÍN 

FRANK HERBERT 

GRAFICKÝ ROMÁN, KNIHA 1 

ADAPTACE 

BRIAN HERBERT A KEVIN J. ANDERSON 

ILUSTRACE RAÚL ALLÉN A PATRICIA MARTÍN 

NESMÍM SE BÁT. 

STRACH ZABÍJÍ MYŠLENÍ. 

STRACH JE MALÁ SMRT PŘINÁŠEJÍCÍ 

NAPROSTÉ VYHLAZENÍ. 

BUDU SVÉMU STRACHU ČELIT. 

DUNA, kultovní bestseller FRANKA HERBERTA z roku 

1965, se odehrává v rozlehlé mezihvězdné feudální 

říši daleké budoucnosti a vypráví příběh Paula 

Atreida, jehož rodu je coby léno udělena pouštní 

planeta Arrakis – jediný zdroj nejvzácnější a zároveň 

nejdůležitější suroviny ve vesmíru. 

Nyní se věrné adaptace Duny do podoby grafické 

ho románu zhostili BRIAN HERBERT, syn FRANKA 

HERBERTA, a KEVIN J. ANDERSON, jejichž knihy se 

pravidelně objevují v žebříčku bestsellerů deníku 

New York Times. Společně opět mapují komplikované 

vztahy mezi politikou, vírou, ekologií, technologiemi 

a lidskými emocemi na pozadí pokusu různých frakcí 

impéria ovládnout Arrakis. 

Vizuálně fantastický a poutavý příběh Duny 

plný dobrodružství, mystiky, ekologie i „plánů uvnitř 

jiných plánů“ ztvárnili RAÚL ALLÉN a PATRICIA 

MARTÍN, kteří tak tuto úžasnou klasiku představují 

nové generaci čtenářů. 

PŘÍBĚHY SMRTEK 

JEŠTĚ NESKONČILY! 

Doplňková sbírka povídek 

k sérii Smrtka. 

Nakladatelství Yoli, 368 s. 

KAŽDÝ KONEC 

MÁ SVŮJ ZAČÁTEK 

Pokračování světového 

bestselleru Námi to končí. 


PAŘÍŽ JE TŘEBA 

PROŽÍT! 

Okouzlující povídky 

královny romantiky. 


ZMIZELÁ MATKA. 

PODEZŘELÝ OTEC. 

CO SE VLASTNĚ STALO? 

Další senzační román 

od autorky bestselleru 

Sedmilhářky. 


KULTOVNÍ SCI-FI NYNÍ 

JAKO GRAFICKÝ ROMÁN! 

Fantastický bestseller 

od světových autorů 

v úžasné výpravě. 

Nakladatelství Gate, 176 s.

ALBERTO ALBERTO BERTOLAZZI 

BERTOLAZZI 

A collaboré A collaboré avec plusieurs avec plusieurs journaux journaux locaux 

locaux 

et nationaux et nationaux et participé et participé à la rédaction 

à la rédaction 

de nombreux de nombreux ouvrages ouvrages éducatifs éducatifs et de 

et de 

vulgarisation vulgarisation à l’usage à l’usage des enfants des enfants et 

et 

adolescents adolescents consacrés consacrés à la découverte à la découverte du 

du 

sport, sport, dont quelques-uns dont quelques-uns ont été ont publiés été publiés aux 

aux 

éditions éditions NuiNui. NuiNui. Bertolazzi Bertolazzi a fait ses a fait débuts ses débuts de 

de 

romancier romancier en 2011 en avec 2011 Il avec rugby Il salverà rugby salverà il mondo 

il mondo 

(« Le rugby (« Le rugby sauvera sauvera le monde le monde »), qui n’a »), qui pas 

n’a pas 

encore encore été traduit été traduit en français. 

en français. 

STEFANO STEFANO FONSATO 

FONSATO 

Collabore Collabore depuis depuis des années des années au portail au portail web 

web 

d’Eurosport d’Eurosport Italie ainsi Italie qu’avec ainsi qu’avec deux quotidiens, 

deux quotidiens, 

La Stampa La Stampa et Il Manifesto. et Il Manifesto. Amoureux Amoureux des 

des 

histoires, histoires, des reportages des reportages et des et des documentaires, 

il a d’abord il a d’abord et avant et tout avant une tout grande une grande passion 

passion 

pour le pour football le football britannique. 

britannique. 

ALESSANDRO ALESSANDRO « ALEX «» ALEX TACCHINI 

» TACCHINI 

Se passionne Se passionne pour l’histoire pour l’histoire et les statistiques 

et les statistiques 

du sport. du sport. Journaliste, Journaliste, écrivain écrivain et présentateur 

et présentateur 

à la télévision, à la télévision, il est à il l’origine est à l’origine de plusieurs 

de plusieurs 

émissions émissions spéciales spéciales ainsi que ainsi de que plus de de plus vingt- 

de vingtcinq 

ouvrages consacrés consacrés au sport, au sport, du football 

du football 

cinq ouvrages à l’escrime. à l’escrime. Son nom Son est nom associé est associé à la collection 

à la collection 

« Grand « Grand Album Album du Pro du Vercelli Pro Vercelli », consacrée », consacrée à 

à 

ce club ce de club football de football et qui détient et qui détient un record un record du 

du 

monde monde longévité. de longévité. En 2014, En Tacchini 2014, Tacchini a signé 

a signé 

une biographie une biographie consacrée consacrée à Silvio à Piola Silvio dans 

Piola dans 

l’Almanach l’Almanach illustré illustré du football du football des éditions des éditions Panini. 

Panini. 

Tous trois Tous sont trois aussi sont les aussi auteurs les auteurs de 

de 

Jeux olympiques Jeux olympiques - 111 moments - 111 moments magiques magiques publié 

publié 

chez NuiNui. 

chez NuiNui. 

www.nuinui.ch 

Que reste-t-il Que reste-t-il d’une rencontre d’une rencontre de football de football dans les dans yeux les et yeux les souvenirs et les souvenirs ? Le geste ? Le technique geste technique extraordinaire extraordinaire ? L’ex- 

? L’exploit 

sportif qui marque qui marque une époque une époque ou qui ou dément qui dément tous les tous pronostics les pronostics ? L’invention ? L’invention qui change qui change à jamais à jamais le jeu ? 

le jeu ? 

ploit sportif Les histoires Les histoires les plus les émouvantes plus émouvantes héroïques ou héroïques ? Au fil ? des Au fil pages, des pages, vous découvrirez vous découvrirez les « moments les « moments magiques magiques » 

» 

qui ont qui marqué ont marqué l’histoire l’histoire du football du football et alimenté et alimenté les rêves les de rêves millions de millions de passionnés de passionnés : 115 récits : 115 – récits certains – certains légen- 

légendaires, 

d’autres d’autres inédits inédits – des débuts – des débuts du football du football britannique britannique à la finale à la de finale la Ligue de la des Ligue champions des champions 2022. 

daires, 2022. 

Dans chaque Dans chaque chapitre, chapitre, un 

un 

code QR code permet QR permet d’accéder d’accéder aux 

aux 

vidéos vidéos disponibles disponibles en ligne 

en ligne 

qui rendront qui rendront plus passionnante 

plus passionnante 

encore encore cette histoire cette histoire du plus 

du plus 

beau jeu beau du jeu monde. 

du monde. 

(Jorge (Jorge Luis Borges) 

Luis Borges) 

et peux et vous peux assurer vous assurer qu’il s’agit qu’il s’agit de beaucoup, de beaucoup, beaucoup beaucoup plus que plus cela. que (Bill cela. Shankly) 

(Bill Shankly) 

les deux. les deux. (Nick Hornby) 

(Nick Hornby) 

pas une pas seconde une seconde à le reprendre à le reprendre de la poitrine. de la poitrine. (Diego (Diego Armando Armando Maradona) 

Maradona) 

www.nuinui.ch 

@nuinui @nuinui _ books __ books fr 

_ fr 

@nuinuibooksfrance 

35,00 € 

35,00 € 

ISBN 978-2-88975-509-7 

9 782889 755097 

Bertolazzi 

Bertolazzi 

Fonsato 

Fonsato 

Tacchini 

Tacchini 

Alberto Alberto Bertolazzi 

Bertolazzi 

Stefano Stefano Fonsato 

Fonsato 

Alex Alex Tacchini 

Tacchini 

Des prémisses Des prémisses du football du football en noir 

en noir 

et blanc, et blanc, des règles des règles incertaines incertaines et des 

et des 

exploits exploits légendaires légendaires racontés racontés dans les 

dans les 

tavernes tavernes jusqu’à jusqu’à l’avènement l’avènement de YouTube 

de YouTube 

et des et réseaux des réseaux sociaux, sociaux, voici 111 voici histoires 

111 histoires 

extraordinaires et palpitantes et palpitantes qui vont 

qui vont 

enthousiasmer tous les tous passionnés les passionnés et 

et 

curieux curieux : le match : le match qui se qui déroula se déroula pendant pendant la 

la 

Première Première Guerre Guerre mondiale, mondiale, gardien le gardien de but 

de but 

qui arrêtait qui arrêtait tous les tous tirs, les l’attaquant tirs, l’attaquant que nul 

que nul 

ne pouvait ne pouvait marquer, marquer, la rencontre la rencontre à laquelle 

à laquelle 

personne personne ne voulait ne voulait participer, participer, le plus le beau 

plus beau 

but de but l’histoire de l’histoire du football, du football, le but le contre but contre son 

son 

camp camp qui coûta qui coûta la vie à la son vie auteur, à son auteur, l’équipe 

l’équipe 

qui jouait qui jouait au rythme au rythme de la valse de la et valse celle et qui 

celle qui 

préférait préférait la samba… la samba… jusqu’aux jusqu’aux événements 

événements 

les plus les récents. 

plus récents. 

Cet ouvrage Cet ouvrage vous fera vous vivre fera 115 vivre moments 

115 moments 

magiques magiques ayant ayant marqué marqué d'une manière 

d'une manière 

indélébile indélébile l'histoire l'histoire du football du football moderne, moderne, et 

et 

vous donnera vous donnera un avant-goût un avant-goût des Mondiaux 

des Mondiaux 

2026 qui 2026 se qui dérouleront se dérouleront au Canada, au Canada, aux États- 

aux États- 

Unis et Unis au Mexique. et au Mexique. Chacun Chacun des moments 

des moments 

magiques magiques sélectionnés sélectionnés est présenté 

est présenté 

chronologiquement et retrace retrace un épisode 

un épisode 

du football du football international, international, des Amériques 

des Amériques 

à l’Océanie, à l’Océanie, avec l’ambition avec l’ambition de raconter 

de raconter 

l’histoire l’histoire du ballon du ballon rond de rond manière de manière originale 

originale 

et suggestive, et suggestive, de sa naissance de sa naissance à son 

à son 

évolution évolution actuelle, actuelle, en s’appuyant en s’appuyant aussi sur 

aussi sur 

de précieuses de précieuses photographies photographies d’archive. 

d’archive. 

COUVERTURE COUVERTURE En haut, En à gauche haut, à gauche Kylian Mbappé 

Kylian Mbappé 

embrasse embrasse le trophée le trophée de la Coupe de la Coupe du monde du monde 2018 que 

2018 que 

la France la France a remporté a remporté en battant en battant la Croatie la Croatie en finale. 

en finale. 

© Michael © Michael Regan - Regan FIFA/FIFA/Getty - FIFA/FIFA/Getty Images 

Images 

En haut, En à droite haut, à Karim droite Benzema Karim Benzema soulève soulève le trophée 

le trophée 

à l'issue à de l'issue la finale de la de finale la Ligue de la des Ligue Champions des Champions qui 

qui 

opposa opposa le Liverpool le Liverpool FC au Real FC au Madrid Real Madrid au Stade au Stade de 

France France le 28 mai le 28 2022. 

mai 2022. 

© Rob Newell © Rob Newell - CameraSport - CameraSport via Getty via Images 

Getty Images 

En bas, En à gauche bas, à gauche Messi en Messi pleine en action pleine contre action le 

contre le 

Brésil durant Brésil durant la finale la de finale la Copa de la América Copa América 2021 

2021 

remportée remportée par l’Argentine. 

par l’Argentine. 

© Chris © Chris Brunskill/Fantasista/Getty Images 

Images 

En bas, En au bas, centre au centre La victoire La victoire au Mondial au Mondial 1974 marque 

1974 marque 

le summum le summum de la carrière de la carrière de Franz de Beckenbauer. 

Franz Beckenbauer. 

© © Horstmüller/ullstein bild via bild Getty via Images 

Getty Images 

En bas, En à droite bas, à Cristiano droite Cristiano Ronaldo Ronaldo fête l’un fête des l’un deux 

des deux 

buts marqués buts marqués contre la contre France la France dans l’Euro dans 2020. l’Euro C’est 

2020. C’est 

la cinquième la cinquième participation participation du champion du champion portugais portugais à 

à 

cette grande cette grande compétition compétition européenne. 

européenne. 

© Angel © Martinez Angel Martinez - UEFA/UEFA/Getty - UEFA/UEFA/Getty Images 

Images 

QUATRIÈME QUATRIÈME DE COUVERTURE DE COUVERTURE Stade Stade France, de France, 1998 : 

1998 : 

La France La France vient de vient conquérir de conquérir la Coupe la Coupe du monde du monde pour 

pour 

la première la première fois de fois son de histoire. 

son histoire. 

© Philippe © Philippe Caron/Getty Caron/Getty Images 

Images 

následovala celá řada. 

oddechový čas. 

muzikou se nerozloučí. 

postavený, zůstávají stejné. Pro někoho možná naivní, 

vané kamarádství, které někdy projde těžkou zkouškou, 

případů obstojí. Tradiční trojice víry, naděje a lásky, ste 

zarputilost vynést prapor Elánu na tak strmé vrcholy, 

naopak neobyčejným – písničkám spojil dva sousedící 

jspíš naposledy v jejic histor i výjimečně pevným pout 

je přesvědčení Elánu o tom, že Česko a Slovensko k so 


ŽIVOTNÍ STYL 


PŘÍBĚHY ŽIVOTA 

ÚVOD 

Poprvé jsem se s Elánem na dálku setkala, když mě tatínek Stan 

byl šéfredaktorem časopisu Melodie, v létě roku 1980 jako 

eléva učil korektorské značky. Náhodou si pro to vybral čl 

Bratislavská lýra, který se obšírně rozepisoval o překvapivé 

dějné mladé skupiny Elán. První koncert Elánu, o kterém jsem 

později psala, si pamatuji, protože při závěrečném přídavk 

Champions“ mi naskákala čistokrevná husí kůže. Rozhovor 

Když v rozhlasu hlásili, že frontman Elánu měl těžkou doprav 

šok. Už brzy poté, co se objevily zprávy, že přežil, vznikla 

knížku o jeho návratu z nebe. Bude svědectvím o jeho návra 

fanoušky, tak i pro něj po dvou měsících, kdy ležel v bezvěd 

O šest let později následovala Carnegie Ha l. Během něk 

Yorku, kdy jsem se stala součástí elánské výpravy, vznikla 

distribuovaná jako součást CD se záznamem výjimečného 

O loňských Vánocích jsme se nad zatím prázdnými strán 

potřetí. Její podoba je jasná. Slovem a obrazem má vyp 

až do chvíle, kdy se jeho členové těší na sér i koncertů, k 

svou éru ve chvíli, kdy obsáhla tři generace dvou národů. 

již tradičně proklamuje. Ale kdo je zná, ví, že dokud trojí 

Při přípravě této knihy jsem měla možnost setkat se s lid 

nejbližší a dohromady tvoří jeho neobyčejný svět. Prin 

absolutně fungující: důvěra, upřímnost a spolehlivost. D 

na pražské Letné nebo vystoupení v newyorské Carneg 

stránky tak nabízejí svědectví o fenoménu, který díky oby 

ŽÍTP e t r 

Klein 

Svoboda 

KAREL SVOBODA 

KUCHAŘKA, KTERÁ 

ROZVONÍ VÁNOČNÍ ČAS 

Světoznámá cukrářka přichází 

s největší sbírkou vánočních 

receptů! 

Nakladatelství 103 media, 265 s. 

ZDENĚK POHLREICH 

VÁM PŘIPRAVIL 

ZLATOU KLASIKU! 

Kuchařka plná jídel, 

která se v naší zemi těší 

té největší oblibě. 

Nakladatelství Sevruga, 184 s. 

SLADKOSTI OD BESKY 

JSOU NEBESKY DOBRÉ! 

Poodhalte tajemství všeho, 

co musí milovníci sladkého 

znát. 

Nakladatelství Sevruga, 176 s. 

KAREL SVOBODA 

V UNIKÁTNÍ OBRAZOVÉ 

MONOGRAFII 

Mnoho originálních zápisků 

a dosud nepublikovaných 

fotografií! 

Nakladatelství Rosier, 312 s. 

VZRUŠUJÍCÍ JÍZDA 

SVĚTEM JOŽA, JANA 

A VAŠA! 

Nahlédněte díky této 

obrazově bohaté publikaci 

do zákulisí fenoménu ELÁN. 

Nakladatelství Rosier, 440 s. 

> Dans > la Dans rue, la chaque rue, chaque fois qu’un fois qu’un gamin gamin frappe frappe dans quelque dans quelque chose, chose, l’histoire l’histoire du football du football redémarre. 

redémarre. 

> Certains > Certains pensent pensent que le que football le football est une est question une question de vie de ou vie de ou mort. de mort. Je ne suis Je ne pas suis d’accord 

pas d’accord 

> C’est > la C’est beauté la beauté du football du football : des moments : des moments sublimes, sublimes, des moments des moments ridicules ridicules et tout et ce tout qu’il ce y qu’il a entre 

y a entre 

> Si je > me Si je trouvais me trouvais à un mariage, à un mariage, vêtu de vêtu blanc, de blanc, et qu’arrivait et qu’arrivait un ballon un ballon plein de plein boue, de boue, je n’hésiterais 

je n’hésiterais 

MOMENTS 

MAGIQUES 

MOMENTS 

MAGIQUES 

115 

FOOTBALL 

FOOTBALL FOTBAL 

115 

MAGICKY˝CH 

MOMENTS 

115MAGIQUES 

FOTBALOVY˝CH 

MOMENTŮ 

NOVÁ KNIHA ZAHRADNÍHO 

ARCHITEKTA FERDINANDA 

LEFFLERA 

Dvanáct příběhů rodin, 

dvanáct zahrad, v nichž 

roste radost. 

Nakladatelství Host, 320 s. 

NENÍ TŘEBA BÝT 

PERFEKTNÍ, HLAVNÍ 

JE ZAČÍT! 

Známá nutriční specialistka 

umožní každému z nás cítit 

se skvěle. 

Nakladatelství Esence, 208 s. 

MAGICKÉ MOMENTY, 

KTERÉ INSPIROVALY 

MILIONY NADŠENCŮ. 

115 příběhů, z nichž některé 

jsou legendární a jiné dosud 

neznámé. 

Nakladatelství Universum, 376 s. 

NEJÚŽASNĚJŠÍ PŘÍBĚH 

VŠECH DOB 

Vývoj života na Zemi 

ve výpravném vydání 

se spoustou fotografií. 

Nakladatelství Práh, 354 s. 

ZPOVĚĎ LÉKAŘE 

LETECKÉ ZÁCHRANKY 

Další kniha Martina Moravce 

ze série výjimečných 

rozhovorů. 

Nakladatelství M. Moravec, 328 s. 


KNIHY PRO DĚTI 

8+ 7+ 4+ 

5+ 3+ 

CO JE TO LÁSKA, 

RADOST NEBO 

DEMOKRACIE? 

Vysvětlete dětem abstraktní 

pojmy s touto jedinečnou 

encyklopedií. 

Nakladatelství Pikola, 168 s. 

OBLÍBENÝ 

PSOPOLICAJT 

ZNOVU V AKCI! 

Nový díl nejoblíbenější 

dětské komiksové série. 


KLASICKÁ 

DOBRODRUŽSTVÍ 

PLNÁ ZÁZRAKŮ 

Známé pohádky s kouzelnými 

ilustracemi Anny-Marie 

Kohutové. 


ČTYŘLÍSTEK NÁS BAVÍ 

UŽ SKORO 55 LET! 

Další díl z oblíbené edice 

velkých komiksových knih 

Čtyřlístku. 

Nakladatelství Čtyřlístek, 208 s. 

CHCETE VĚDĚT, ZDA 

DRACI TAKÉ PRDÍ? 

Veselá knížka, která 

nadchne děti ilustracemi 

i „prdícím“ tlačítkem. 

Nakladatelství Logos, 24 s. 

Více informací a další výběr knižních dárků na www.knihomanie.cz 

Nabídka platí od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2023

44 

KNIŽNÍ TIPY 

Dokud nás krev 

nerozdělí 

// Petr Opršal 

Místo aby si užíval zaslouženou penzi, 

pustí se záhřebský advokát Željko na 

stará kolena do vyšetřování vraždy. 

Za pomoci své dcery Nely postupně 

odkrývá děsivé okolnosti zločinu 

a rozmotává propletenec tragických 

osudů a traumatických událostí 

sahajících až do dob druhé světové 

války. Kdo však otevírá staré hroby, 

může v nich sám skončit. 

Až najdu klíč 

// Alex Ahndoril 

Lars Kepler přichází s napínavou detektivní sérií 

– pod novým pseudonymem! 

Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková a její 

bývalý manžel Sid se na žádost majitele úspěšné 

rodinné firmy vydají do honosného sídla 

uprostřed hlubokých lesů, kde se postupně 

seznamují se všemi členy rodiny. A jak se brzy 

ukáže, každý z nich má své tajemství. 

Host, 399 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Taky milujete, když v detektivních příbězích 

a thrillerech pomalu přicházíte na kloub dávným 

tajemstvím a odhalujete pointu? 


Podivná doba 

// C. K. McDonnell 

V našem světě (a obzvláště v Manchesteru) působí 

temné síly, a proto buďme vděční za týdeník 

Podivná doba, který nám o nich přináší pravidelné 

zprávy. Podivná doba se věnuje tajemným 

a úžasným věcem v moderním životě, je to 

nejpřístupnější týdeník o všem nevysvětleném 

a nevysvětlitelném. Nebo se tak alespoň sám 

prezentuje. 


Nenávist 

// David Lagercrantz 

Profesor Rekke coby novodobý 

Sherlock Holmes znovu spojí síly 

s policistkou Vargasovou a čeká na 

ně další neřešitelný případ. Lze nalézt 

ženu, která podle všeho leží už 14 let 

pochovaná na hřbitově? Z minulosti 

se vynoří brutální sériové zločiny, aby 

nenávratně ovlivnily přítomnost. Jen 

ty nejstrašnější příběhy totiž dokážou 

probudit mrtvé… 

Balada pro Emily 

// Jarmila Stráníková 

Kamila slíbila své matce, že se postará o úklid 

a prodej starého domu, v němž před mnoha 

lety bydlely. Netuší však, že špína, zatuchlost 

a tajemně popsané stěny jsou tím nejmenším 

zlem, které tady na ni číhá. Opuštěný dům má 

totiž velice pohnutou historii a Kamilin příjezd 

v něm probouzí něco, co nehodlá jen tak 

zapomenout na dávné křivdy. 

Kalibr, 449 Kč, již vyšlo 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo

NAPĚTÍ A ZVRATY 

DO POSLEDNÍ CHVÍLE 

Martin Servaz v továrně na horory! 

Osmý případ z bestsellerové série. 

Debutový detektivní román od zakladatelky 

podcastového fenoménu Opravdové zločiny 

Na samotě v horách žije 

slavný režisér hororových 

filmů Morbus Delacroix. 

Přestože propadl šílenství 

a misantropii, jeho jméno 

fanoušky děsivých filmů 

nepřestává fascinovat. 

A pak dojde k sérii odporných 

vražd, které by klidně 

mohly mít původ v jeho 

tvorbě. Kriminalistu Martina 

Servaze zavede pátrání až 

do ponurých kulis továrny 

na hororové filmy. V hrůzou 

prosáklých zdech se skrývá 

nejedno tajemství a na Servaze 

čeká možná největší 

záhada jeho kariéry… 

Ve spletitých pavučinách 

virtuálního světa se 

pohybuje přitažlivý muž, 

který vstupuje do života 

mladých žen. Když má ale 

dojít k osobnímu setkání, 

nikdy se na schůzce 

neobjeví. Je možné, že to 

nějak souvisí s vraždou, 

která tak otřásla Prahou? To 

musí zjistit policista Marek 

Tengler. Ten už za svou kariéru 

zažil ledacos, ale teď 

je čas proti němu. Zdá se 

totiž, že pachatel si vyhlíží 

další oběť… Svět online 

seznamek a sociálních sítí 

otevírá své brány – a toho, 

kdo jimi projde, může 

pohltit navždy. 

Detektivka s prvky thrilleru od oceňované 

autorky románu Znič to jméno 

Nominace 

na MAGNESIA 

LITERA 

Druhé covidové Velikonoce. 

Zemi svírají nejpřísnější epidemická 

pravidla včetně zákazu 

nočního vycházení. Přesto se 

Tamara uprostřed noci probudí 

v autě na lesní cestě. Je celá 

od krve a z posledních hodin 

si nic nepamatuje. Netuší, čí 

je ta krev, ani kam zmizel její 

čtrnáctiletý syn Ben. Vesnici 

v Lužických horách, kde trávila 

matka se synem sváteční víkend, 

posedne paranoia. Kam 

až vedou kořeny spletitého 

případu? A podaří se chlapce 

najít, než se po něm nadobro 

slehne zem? 


46 

RECENZE 

Metafora, 489 Kč, již vyšlo 

Yrsa Sigurdardóttir 

Není úniku 

Už jste zaregistrovali čerstvou novinku 

nakladatelství Metafora? Chystáte se 

číst detektivní příběh Není úniku? 

Uvařte si kávu nebo čaj, připravte něco 

dobrého na zub, a hlavně zamkněte 

dveře! Nejnovější počin známé islandské 

spisovatelky je totiž návykový a mrazivě 

děsivý. 

Není úniku je prvním dílem z nové 

čtyřdílné série Černý led. Jestliže detektivky 

z pera Yrsy Sigurdardóttir znáte, 

nepřekvapí vás, že na čtenáře opět čeká 

krvavý masakr a mrazivá atmosféra, 

která by se dala krájet. Pokud se s autorkou 

teprve seznamujete, vsadím se, že 

budete shánět další díla, která napsala. 

Není úniku představuje studentku 

pedagogiky Sóldis, která je čerstvě 

po ošklivém rozchodu. Přijme proto 

místo soukromé učitelky dcer jednoho 

bohatého manželského páru, který 

se usadil na islandském venkově, kde 

dobrou noc nedávají ani lišky. Osamělé 

odlehlé místo je sice mírně znepokojivé, 

stejně jako manželé, kteří působí trochu 

divným dojmem, ale pro Sóldis je nová 

práce příležitostí, jak si dát dohromady 

pošramocený život. Nebo ne? 

Yrsa Sigurdardóttir v tomto počinu 

přivádí na scénu novou postavu, policistu 

Týra, který se po letech strávených 

ve Švédsku vrací na rodný Island. 

Hned nastupuje k policejnímu týmu 

v Reykjavíku a musí se zapojit do pátrání 

po vrahovi, který má na svědomí 

několik lidských životů, jež zmařil 

mimořádně brutálním způsobem. Aniž 

by to Týr předem tušil, zločin jej citelně 

zasáhne a probudí nejhorší noční můry, 

které měly navždy spát. 

Děj je vystavěn na oblíbeném střídání 

časových rovin. Současná se zabývá 

vyšetřováním vskutku ohavných vražd. 

Seznamujeme s týmem detektivů, kam 

přichází Týr a kde působí také svérázná 

soudní lékařka Idunn, která vychází 

lépe s mrtvými než s živými a také Karó, 

rodilá Islanďanka, bojující kvůli barvě 

pleti s předsudky okolí. V linii z minulosti 

staré jen pár dnů zpět, poznáváme 

Sóldis i rodinu, u které pracuje a kde 

není vše v pořádku, jak dívka postupně 

zjišťuje. Yrsa Sigurdardóttir je mistryní 

ve vytváření správné atmosféry, která 

je víc než mrazivá. K tomu přispívá 

ukončení kapitol v nejnapínavějším 

momentu, čímž nutí čtenáře pokračovat 

ve čtení a knížku neodkládat. 

Postavy příběhu nejsou ploché. 

Některé jsou sympatické víc, u jiných 

vás přepadají pochyby, zda to se svými 

činy myslí vážně, či nikoliv. Od počátku 

víte, kam děj směřuje a jak bude pokračovat, 

že to v žádném případě nebude 

procházka růžovou zahradou, ale drsným, 

krvavým pralesem, v němž hodně 

dlouho tápete, než dojdete k rozuzlení 

zápletky, a aniž byste tušili pravou příčinu 

zločinu. 

Yrsa Sigurdardóttir má na svém kontě 

notnou řádku knih, jejichž kvalita 

s každou další stoupá. Ať už je to série 

se sympatickou právničkou Tórou, nebo 

příběhy s dvojicí vyšetřovatelů Freyjou 

a Huldarem, či samostatné, hororově 

laděné příběhy plné nevysvětlitelných 

jevů, vždy si užijete kvalitní příběh 

s mistrně vystavěnou zápletkou, pořádnou 

dávkou napětí i hutnou porcí krve. 

Pozadu nezůstává ani zatím poslední 

detektivní román Není úniku, počátek 

další slibné série s hrdinou, jehož 

osobní život je jedno velké tajemství, 

což autorka naznačuje v samotném 

závěru knihy a připravuje tak čtenáře na 

pokračování. 

Yrsa Sigurdardóttir se narodila v roce 

1963 na Islandu, kam také situuje děje 

svých knih. Vystudovala stavební inženýrství 

na Islandské univerzitě. V současné 

době pracuje jako stavařka a volné chvíle 

si krátí psaním kriminálních příběhů. Ne 

nadarmo se řadí mezi královny detektivek. 

Její romány pravidelně obsazují 

žebříčky nejčtenějších knih a dokazují, 

že na první pohled klidný a tichý Island, 

co se zločinu týče, nezůstává pozadu za 

ostatními severskými zeměmi a uspokojí 

i náročné čtenáře detektivek. 

Barbora Javorková

NÁHRADNÍK 

CELOSVĚTOVĚ NEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHA 

SOUČASNOSTI, VE KTERÉ PRINC HARRY 

ZÚČTOVAL S BRITSKOU MONARCHIÍ 

PRINC HARRY 

VYCHÁZÍ 

TAKÉ JAKO 

AUDIOKNIHA 

Čte 

Daniel 

Krejčík 

náhradník


48 

TIP REDAKCE 

Legenda jménem 

ELÁN 

v textech, dokumentech, 

fotografiích a notách 

Příští rok v září to měla být v O2 areně velkolepá oslava 

sedmdesátých narozenin dvou ze tří klíčových členů 

hudební skupiny Elán. Osud bohužel rozhodl jinak, 

a tak i stejnojmenná nádherná, výpravná publikace, 

která podrobně mapuje historii kapely a jež pozvánkou 

na tyto koncerty končí, dostala spíš posmutnělý 

a nostalgický nádech. 

Rosier, 1 954 Kč, vychází 20. listopadu 

Skupina Elán je nezpochybnitelná 

legenda a jedno z nejvýznamnějších 

hudebních uskupení, jaké v posledních 

šedesáti letech v bývalém 

Československu působilo. Můžeme 

o tom vést spory, můžeme s tím 

nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, 

co se s tím dá dělat, abych citoval jinou 

legendu, Járu Cimrmana. 

Dokonalá pastva 

pro oči 

Novinářka a spisovatelka Marcela 

Titzlová pojala svou rozsáhlou obrazovou 

publikaci, nazvanou jednoduše 

Elán, velkolepě a rozmáchle – a zaplnila 

ji spoustou unikátních, nikdy dřív 

nezveřejněných fotografií, novinových 

článků, plakátů, textů kapely, a dokonce 

i notových zápisů některých písniček. Je 

to dech beroucí a pro fanoušky kapely 

nekončící fanservis, ve kterém se dá 

listovat donekonečna – a vždycky je 

možné objevit něco nového. 

Chronologický způsob, jejž autorka zvolila, 

doplněný spoustou faktografických 

údajů, se pomůže zorientovat v textu 

i těm, kteří do něj nahlédnou jen náhodou 

– a nepatří mezi ty, již znají každou 

desku, nebo dokonce písničku kapely. 

Všechno je navíc zpracováno precizně, 

přehledně, vizuálně přitažlivě, čtenáři se 

dozvědí jednotlivé sestavy kapely, desky, 

písničky, cokoli, na co si vzpomenou. 

Z tohoto hlediska nelze než smeknout 

a konstatovat, že přesně takto by 

bilanční kniha jakékoli hudební skupiny 

měla vypadat. 

Pocta legendě 

Autorka sama – dcera významného 

hudebního publicisty, který o Elánu 

v dobách jeho začátků psal – hned 

v úvodu nijak nezastírá, že je dlouholetou 

fanynkou kapely. A s touto 

perspektivou je nutné nahlížet i na celý 

doprovodný text. 

Kontroverze tak zde prakticky neexistují 

– a jakékoli spory jsou popsány pouze 

v náznacích, aniž by se jakkoli snažily 

tnout do živého. Což na druhou stranu 

není míněno ani náznakem jako výtka 

– tahle kniha je od začátku do konce 

poctou legendě, která má mnoho desetiletí 

obří, konstantní fanouškovskou 

základnu, a jak již jsem se zmiňoval, je 

určena především těmto čtenářům. 

ÚVOD 

Právě ti – stejně jako Jožo Ráž, Ján 

Baláž a bohužel nedávno zesnulý Vašo 

Patejdl, ale i mnozí další, kteří se na 

Poprvé jsem se s Elánem na dálku setkala, když mě tatínek Stanislav Titzl, který 

chodu Elánu podíleli – musejí a museli 

byl šéfredaktorem časopisu Melodie, v létě roku 1980 jako novinářského eléva učil 

korektorské značky. Náhodou si pro to vybral článek o soutěži Bratislavská lyra, 

mít z knihy obrovskou radost. A to je 

který se obšírně rozepisoval o překvapivém úspěchu nadějné mladé skupiny Elán. 

První koncert Elánu, o kterém jsem o pár let později psala, si pamatuji dodnes, 

myslím to nejdůležitější. Tahle publikace 

je totiž přesně taková, jakou ji 

protože při závěrečném přídavku „We Are The Champions“ mi okamžitě naskočila 

husí kůže. Rozhovorů s Elánem pak následovala celá řada. Když v rozhlasu 

oznámili, že frontman Elánu měl těžkou dopravní nehodu, byl to šok. Už brzy poté, 

autorka a její spolupracovníci zamýšleli 

co se objevily zprávy, že přežil, vznikla myšlenka napsat knihu. Bude svědectvím 

– krásná a komplexní. 

o jeho návratu z nebe jak pro fanoušky, tak i pro něj, po dvou měsících, kdy ležel 

v bezvědomí. Poskytne mu oddechový čas. O šest let později následovala Car- 

negie Hall. Během několika dnů v New Yorku, kdy jsem se stala součástí elánské 

výpravy, vznikla reportážní knížka distribuovaná jako součást CD se záznamem 

výjimečného koncertu. O Vánocích 2022 jsme se nad zatím prázdnými stránkami 

nové knihy setkali potřetí. Její podoba byla jasná. Slovem a obrazem má vyprávět 

příběh Elánu až do chvíle, kdy se jeho členové těší na sérii koncertů, jimiž oslaví 

celou svou éru, která již obsáhla tři generace dvou národů. Možná i završí, jak 

le kdo ji zná, ví, že dokud trojí srdce Elánu bije,

50 

TIP REDAKCE 

Zit_prebal_240x300x34fin.indd 1 

text: Petr Lazar 

foto: Jakub Ludvík a archiv Karla Svobody 

Karel Svoboda 

Příběh muže, který 

žil naplno 

Lady Carneval, Cirkus Karel Svoboda Humberto, – bohem nadaný skladatel, neúnavný hitmaker, Noc který svou hudbou na 

milované dodnes: Lady Carneval, Depeše, Včelka Mája, Čau, lásko... Složil hudbu 

k desítkám filmů a seriálů u nás i v zahraničí: Tři oříšky pro Popelku, Návštěvníci, 

Karlštejně, Čau, lásko, Dracula. Kdyby se 

Cirkus Humberto... A proslavil se také svými hudebně i vizuálně podmanivými 

vás v nějakém kvízu ptali, co mají výše 

a nezkazil žádnou zábavu. Poodhaluje mnoho zajímavostí o jeho životě, dětství, cestě 

na vrchol, o šťastném rodinném zázemí i o jeho nesmírně smutném konci. Vypráví 

uvedená díla společného, o složitém vzniku Karlova nahrávacího odpověď studia i rekonstrukci vily v Jevanech, by kde si byla 

o nekončících problémech tvorby na dvou stranách železné opony, i o posedlosti 

skládáním hudby, které bylo neoddiskutovatelným smyslem jeho života. 

jednoduchá. Autora hudby. Karel Svoboda je 

a osobnost Karla Svobody přibližuje i v exkluzivních vzpomínkách jeho blízkých 

spolupracovníků a přátel, z nichž mnozí se také nesmazatelně zapsali do dějin české 

fenomén, hitmaker, člověk, který toho stihl 

v životě i jinak neskutečně hodně – protože 

chtěl prostě žít! 

dokázal dobýt svět. Zůstaly po něm stovky nádherných písní, z nichž mnohé jsou 

muzikály v čele s Draculou. 

Obsáhlá obrazová monografie Žít představuje Karla Svobodu jako člověka zcela 

oddaného své práci, který si však zároveň dokázal vychutnávat život plnými doušky 

vybudoval svůj soukromý ráj a tvůrčí prostor, o večírcích, které končily až nad ránem, 

Kniha obsahuje mnoho unikátních zápisků a dosud nepublikovaných fotografií 

i světové kultury. 

www.rosier.cz 

ISBN 978-80-88467-92-2 

KAREL SVOBODA 

ŽÍT 

P e t r 

Svoboda 

ŽÍT 

KAREL SVOBODA 

Syn skladatele Karla Svobody, Petr 

Svoboda, se ve spolupráci s Janem 

Adamem, dlouholetým přítelem Karla 

Gotta a mnoha dalších význačných 

umělců, rozhodl sepsat monografii 

svého otce doplněnou spoustou jedinečného 

materiálu, fotografií a vzpomínek 

těch, kteří s Karlem Svobodou tak či 

onak spolupracovali. 

P e t r 

Svoboda 

Rosier, 1190 Kč, vychází 21. listopadu 

DISCOBOLOS 

A STUDIO 

ELEKTROVOX 

Co chcete vědět 

o Karlu Svobodovi, 

ale báli jste se zeptat 

Karel Svoboda – Žít je překrásná kniha, 

artefakt, který patří do knihoven všech, 

jež se zajímají o československou populární 

hudbu a mají rádi písničky z té 

doby. Doplňuje ji přehršel zábavných 

historek ze života skladatele a všech 

kolem něj, rodiny, sousedů, přátel, textařů, 

zpěváků, nebo třeba producentů 

a moderátorů rádií.

51 

Karel je malou výrobní jednotkou, větší potěšení než hostit čtyři pět 

která se pomalu, ale jistě příjmy utahaných chlapů, poté co ji Karel 

začíná vyrovnávat socialistické továrně. 

Stát si totiž ponechává z jeho stele. Byla dokonalá. A její vstříc- 

vytáhl doslova a do písmene z po- 

výkonu skutečně nemalý podíl. To nost rozhodně nebyla přetvářkou.“ 

však Karla trápí ze všeho nejméně, 

je šťastný, že může fungovat venku, Karel žije ve dvou světech, jako 

a soustředí se hlavně na budování jeden z mála pravidelně prochází 

železnou oponou a spojuje 

vztahů, protože ty jsou klíčové. 

Kniha je rozdělena do dvou částí. V té Zdůrazňuje, nespojitelné. jakou klíčovou roli pro 

první, prošpikované desítkami fotografií, 

se v tematických kapitolách 

s manželkou „Šiškou“, jež svému 

Karla Svobodu měla rodina v čele 

Michael Prostějovský je jeden 

z mála, kteří znali Karla na obou 14. června 1976 Karel napíše do deníku 

jedinou větu: „Umřel mi táta.“ 

rozebírá život a dílo Karla Svobody, 

muži stála neochvějně po boku, ať se 

stranách železné opony, a na toto 

a to od okamžiku narození až po jeho dělo cokoli. A samozřejmě líčí i to, jak 

období vzpomíná: „Karel byl Bohem Ano, je to tak. Karel vezl tátu do nemocnice 

už několikrát. Začalo to 

tragickou smrt. Ve druhé pak přicházejí důležité pro skladatele bylo zakoupení 

políbený workoholik. Na jedné straně 

měl talent, ale zároveň přesně v březnu, tátovo fyzicky náročnou 

na řadu obsáhlé i kratičké vzpomínky a zrenovování secesní vily v Jevanech, 

– Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Evy kde posléze vybudoval i proslulé studio 

dodržoval požadované termíny. prací podlomené zdraví a všeobecný 

odpor k životu v socialismu uči- 

Pilarové a mnoha dalších. 

Elektrovox. 

Na straně druhé dokázal suverénně 

Před očima jednat čtenářů se zahraničními na stránkách obchodními 

partnery. které tvořily Tedy z českou, očí do očí, jako fie, která ale i v vyzobává tento den spoustu si zachová známých, neuvě- 

Žít je nily také své. nesmírně Maminka vtipná Helena monogra- 

smutní, 

defilují postavy, 

potažmo rovný československou s rovným. A kulturu to tam platí. méně řitelně známých klidný i zcela přístup, neznámých má přece děti 

od šedesátých let po přelom milénia. historek a na o těch Karlu nyní Svobodovi, záleží. o jeho pracovitosti, 

vytrvalosti nebo charismatu, 

Někdo se K tady tomu jen patřilo mihne, i dokonalé jiní procházejí 

textem Karel po celou tak velmi dobu. rychle pochopil, ale třeba Šiška také slaví nepraktičnosti třicátiny. V seznamu a určité 

oblékání. 

že mu nesmí čouhat sláma z bot. ješitnosti. kamarádů Na každé z večírků stránce můžeme dokáže najít 

A k tomu patřila i velkorysost, něčím Karla překvapit, Gotta, Jiřího a místy Anderleho, dokonce Janu 

umět třeba partnery pohostit v dů-stojné restauraci. A stejně vel- 

Dádu Patrasovou nebo samozřejmě 

šokovat. Kratochvílovou, Josefa Vyleťala, 

Pevné jevanské 

zázemí korysý býval i ke svým domácím Každý bráchu takový Jiřího. střípek Svobodovi pak víc a tráví víc volný 

spolupracovníkům.“ 

poodhaluje čas v jevanské občas trochu vile a rekonstruují 

složitý charakter 

střechu. geniálního Karel umělce, také píše ale hudbu i člověka pro 

s dobrým srdcem, jenž toužil po plném 

Michael Prostějovský se rovněž film Noc klavíristy, jejíž součástí je 

Žít zároveň poodhaluje oponu života, životě a uměl si ho vychutnávat plnými 

zmiňuje o tom, jak byla pro Karla i klasická toccatina, již hlavní hrdina 

ale především způsobu tvorby mimořádně 

talentovaného umělce, který po sobě zanechal tolik krásného, že 

doušky. Navíc člověka, který nám tady 

důležitá Šiška: „Když jsme před hraje na klavír. Karel s úsměvem 

půlnocí skončili nahrávání, pozval dodává, že samotná toccatina mu 

se jako jeden z mála i v době nejtužší by na to jiným nestačilo ani několik 

nás Karel domů na večeři. Zavolal 

Šišce, která vždy měla po ruce ba pro celý film. 

zabrala skoro stejně času jako hud- 

totality dokázal prosadit ve světě, 

životů. 

nejvíce v Západním Německu, kde se 

něco dobrého na zub a tvářila se 

stal renomovaným skladatelem filmové 

a seriálové 

bez 

hudby. 

výjimky, že pro ni neexistuje

text: Jan David 

foto: archiv autora 

52 

ROZHOVOR 

Muž a žena 

mají mít v synagoze 

stejnou roli 

„Člověk by si měl najít svoji vlastní cestu,“ říká progresivní 

rabín David Maxa, autor knihy Mazal tov! s podtitulem Cesta 

životem v židovské tradici, kterou provázejí oduševnělé 

ilustrace Terezy Pisklákové. „Jde o to, aby si každý sám mohl 

najít rovnováhu mezi tradicí a svým životem v současném 

světě,“ podotýká muž, který studoval judaismus v Praze, ale 

i v Německu, Anglii, Americe a Izraeli. 

Tento rozhovor jsme nemohli vést 

kvůli šabatu v období od pátečního do 

sobotního večera. Je to jedna z věcí, 

kterou kniha vysvětluje? 

V knize se nevěnujeme židovským 

svátkům, ale událostem životnímu cyklu 

židovského člověka. Jde o okamžiky, 

které můžeme vnímat jako milníky – 

narození, svatba, bar micva a bat micva, 

což jsou obřady náboženské dospělosti 

ve třinácti letech u chlapců a ve dvanácti 

u dívek. Kniha také pojednává o záležitostech 

spojených s nemocí, koncem 

života a truchlením. 

Knihu jste psát o šabatu mohl? 

Nemohl. Psaní knihy patří mezi tvůrčí 

činnosti, které mění svět. Počkat! Nechci 


znít příliš ambiciózně (smích). Stačilo by 

mi, kdyby kniha byla obohacením pro lidi 

zajímající se o židovskou tematiku. 

Hodilo by se po dopsání vaší knihy 

zvolat „mazal tov“ nejen proto, že je to Co v ten čas můžete? 

její název? 

O šabatu má člověk pociťovat odpočinek, 

kterému se hebrejsky říká menucha. 

Určitě ano, dokonce jsme si s ilustrátorkou 

Terezou Pisklákovou „mazal tov“ Jedním z jeho podob je šábes šlůf neboli 

navzájem popřáli, když jsme ji dokončili šabatový spánek. Zase tak moc času na 

– ona své ilustrace, já text. 

něj ale nezbývá, protože člověk má trávit 

šabat též aktivně, například návštěvou 

Dá se tento výraz zjednodušit na 

synagogy. Vyhýbáme se však tvůrčí 

popřání „hodně štěstí“? 

činnosti, abychom nebyli nástrojem na 

Používá se v tomto významu nebo též přetváření něčeho. Myslím, že v současné 

ve významu „blahopřeji“. Zvolat „mazal civilizaci, kdy se běh světa neustále 

tov“ můžeme při nejrůznějších radostných 

momentech, ale prostě také tehdy, jako sůl. Šabat může být inspirací i pro 

zrychluje, takovou pauzu potřebujeme 

když se podaří něco významného. 

lidi, kteří nejsou Židé, aby se minimálně 

DAVID MAXA (* 1990) 

Reformní rabín Federace židovských 

obcí v ČR, který působí 

v židovských komunitách Praze, 

Liberci a v Děčíně. Letos byl 

jmenován členem představenstva 

Světové unie progresivního 

judaismu. Je řádným členem 

Rabínského shromáždění 

Evropské unie progresivního 

judaismu a Ústřední konference 

amerických rabínů. V rámci své 

práce vede bohoslužby, poskytuje 

židovské vzdělání a duchovní 

doprovázení, vede obřady bar 

micva a bat micva, svatby a další 

rituály židovského životního 

cyklu, o kterých pojednává jeho 

nová kniha vzniklá ve spolupráci 

s výtvarnicí Terezou Pisklákovou. 

jeden den v týdnu zastavili a soustředili 

na čas se svými blízkými. 

Četl jsem v knize jedné francouzské 

progresivní rabínky, že šabat je vhodný 

k plození dětí. 

Ano (smích). No, o šabatu by se člověk 

neměl jen modlit a spát. Jednou z důležitých 

věcí je udržování manželského 

vztahu, k čemuž patří i intimní styk. To 

souvisí s pojetím sexuality v židovské tradici. 

Sex není pouze prostředkem k plození 

dětí, ale jde o posvátný okamžik 

naplnění láskyplného vztahu manželů. 

Smíte o šabatu platit penězi? Můžete si 

koupit třeba kávu? 

Podle normativního pohledu tradice 

není možné o šabatu používat peníze. 

Existují ale i lidé s odlišným přístupem. 

Vyhýbají se práci, ale společné posezení 

v kavárně s následným zaplacením 

útraty pro ně není porušením šabatu. 

>>

zjistí, že jim něco v životě chybí. A mohou 

si vytvořit svůj vlastní vztah k židovské 

tradici. 

53 

Koncept knihy a velká část ilustrací 

vznikly jako bakalářská práce zmíněné 

ilustrátorky Terezy Pisklákové. Jak jste 

se dali dohromady? 

S Terezou Pisklákovou jsme se poprvé 

potkali ve Winternitzově vile v Praze na 

chanukové oslavě pražské progresivní 

židovské komunity Ec chajim, kterou 

jsem spoluzaložil v roce 2019 a ve které 

působím jako rabín. Po čase mi řekla 

o své bakalářské práci, a zeptala se, jestli 

bych měl zájem napsat k ní předmluvu. 

Následně ji napadlo, že by mohla vzniknout 

kniha a jestli bych chtěl napsat text. 

Sám zastávám názor, že každý člověk 

by si měl najít svou vlastní cestu. Jako 

rabín jsem tu od toho, abych vysvětlil, 

co říká tradice, ale je na každém, aby se 

rozhodl, jak bude vypadat jeho vlastní 

rituální praxe. 

Teď už tedy je jasné, že mluvíte jako 

reformní rabín. Působíte i v progresivní 

židovské komunitě Ec chajim 

v Praze. Proč je podstatou progresivního 

židovství akceptování potřeb 

doby? 

Nejde o bezvýhradné akceptování 

potřeb doby, ale o nalezení rovnováhy 

mezi tradicí a dobou, ve které žijeme. 

Velmi důležitou hodnotou je přitom 

takzvaná informovaná volba. To znamená, 

že o individuální rituální praxi 

konkrétního člověka nerozhoduje rabín. 

Jde o to, aby člověk mohl samostatně 

nalézt rovnováhu mezi tradicí a svým 

životem v současném světě. Na něm 

záleží, jestli přijme modernitu jako 

výzvu a bude otevřený možné transformaci 

některých aspektů tradice podle 

doby, ve které se nachází. 

Třeba že narození dívky je z pohledu 

oslav stejně hodnotné jako narození 

chlapce? 

Určitě. Nejedná se ale jen o otázku 

podoby oslavy narození, ale náboženské 

rovnoprávnosti žen vůbec. 

Progresivní židovství se řídí takzvaným 

egalitárním přístupem, takže při 

rituálech náboženské dospělosti se 

v synagogách tohoto směru můžete 

setkat s vyvoláním k Tóře jak u chlapců, 

tak u dívek. V naší knize v této souvislosti 

uvidíte obrázek dívky, která má na 

sobě modlitební plášť zvaný talit, což 

není typické pro prostředí ortodoxních 

synagog, ale v progresivní synagoze 

je to něco zcela normálního, protože 

z našeho pohledu mají mít muž a žena 

v synagoze stejnou roli. Pro progresivní 

směr je dále typický otevřený přístup 

k lidem homosexuální orientace a stejnopohlavním 

párům. Tím, co jsem řekl, 

se nevymezuji vůči ortodoxii, kterou 

hluboce respektuji, ale zdůrazňuji důležitost 

plurality uvnitř židovství. Členové 

židovské komunity by měli mít možnost 

volby mezi jednotlivými, navzájem 

rovnocennými směry. 

Chápu z předmluvy rabína Azariho 

z Tel Avivu správně, že člověk potřebuje 

rituály? 

Dokonce i mnozí lidé, kteří nemají 

s židovstvím nic společného, mi říkají, 

že je náš vztah k rituálům inspiruje. 

Za symbolické považuji, že předmluvu 

napsal právě pan rabín Meir Azari, 

můj drahý kolega a přítel, který často 

pobývá v Česku, protože je manželem 

velvyslankyně Státu Izrael u nás. Měl 

jsem možnost navštívit jeho progresivní 

synagogu v Tel Avivu. Ta se vyznačuje 

tím, že si do ní nachází cestu Izraelci, 

kteří jsou zcela sekulární, ale najednou 

Proč jste řekl ano? 

Z mnoha důvodů. Jedním z nich byla 

oduševnělost Tereziných ilustrací. Byl 

jsem jimi tak nadšený, že jsem Terezu 

požádal, aby ilustrovala ketubu, tradiční 

svatební smlouvu – pro snoubence, 

které jsem měl oddávat. Tvorbu Terezy 

už jsem znal díky její spolupráci na knize 

Záhadné pouto, jejímž tématem je výjimečný 

vztah mezi českým a židovským 

národem v minulosti i dnes. Napsat 

knihu o židovské cestě životem mi také 

přišlo jako smysluplné, protože rabín je 

ve své podstatě průvodcem židovského 

člověka v životě. 

Vaše rabínské a životní motto se shoduje 

s citátem z proroka Izajáše: „Mír 

a zdar dalekému i blízkému.“ Když se 

spolu bavíme, Izrael je nově ve válečném 

stavu. Co vás k tomu napadá na 

závěr našeho rozhovoru? 

Pociťuji hodně emocí. Lítost, bezmoc, 

beznaděj… Vztek. Ráno na mě při 

otevření počítače vykoukla fotografie 

pětičlenné izraelské rodiny s třemi dětmi 

od čtyř do šesti let. Všichni byli zavražděni 

teroristy z Hamásu. Je velmi těžké 

to vidět, mimo jiné i proto, že můj táta 

byl přeživší holokaustu, v souvislosti 

s nímž často opakujeme frázi „již nikdy 

více“. Toto „již nikdy více“ ale nastalo 

právě teď. Netrpělivě čekám na zprávy 

z Izraele, i kvůli lidem, kteří byli uneseni 

a nikdo o nich nic neví. Mám tam velmi 

dobré přátele z doby studií. Někteří 

z nich už byli mobilizováni do armády. 

Mír mezi lidmi je pro židovství jednou 

z nejvyšších hodnot, ale někdy je třeba 

ho uhájit se zbraní v ruce, protože není 

možné ustupovat před brutalitou zla.

54 

UKÁZKA 

Chlapec 

z bloku 66 

Bourdon, 359 Kč, již vyšlo 

Leden 1945. Čtrnáctiletý Moše Kessler vystupuje 

z transportu v koncentračním táboře Buchenwald. 

Přežil ghetto, selekci na nástupišti v Osvětimi, 

hlad, vyčerpání, pochod smrti. O Buchenwaldu ví 

jen jednu věc. Jestli chce přežít, musí se dostat do 

bloku 66. 

Kniha je strhujícím osobním svědectvím Mošeho Kesslera 

o jeho dětství na Podkarpatské Rusi a o osudech tamní 

židovské menšiny za druhé světové války i po ní. Mimo 

jiné přináší také inspirující příběh tzv. dětského bloku 

v Buchenwaldu, kam na sklonku války mířily tisíce zbídačených 

vězňů z pochodů smrti. Právě zde se skupině 

vězeňského odboje v čele s českým komunistou a politickým 

vězněm Antonínem Kalinou podařilo s nasazením 

vlastního života zachránit 904 židovských dětí. 

Tehdy jsme to nevěděli, ale na konci roku 1944, kdy 

se začaly evakuovat koncentrační a vyhlazovací tábory ve 

východní Evropě a německá armáda se na všech frontách 

stahovala, se vůdci podzemního vězeňského odboje 

v Buchenwaldu rozhodli zaměřit na záchranu dětí, které 

přicházely do tábora. Hlavním podporovatelem této 

myšlenky byl Antonín Kalina, Čech nežidovského původu, 

a Jack Weber, polský židovský vězeň. Oba byli aktivními 

členy odboje. 

Kalina a jeho soudruzi dokázali přesvědčit Němce, 

aby umístili děti do zvláštního bloku. Němci chtěli předejít 

nepokojům, a tak nakonec souhlasili a zřídili samostatný 

barák pro děti ve věku od dvanácti do šestnácti let. 

Říkalo se mu Kinderblock 66. 

Kalina požádal, aby mu byl svěřen dohled nad blokem 

66, a zařídil, aby do něj byly přemístěny všechny děti 

a dospívající z celého tábora. 

Po několika dnech karantény nás přesunuli do 

běžných baráků. Buchenwald byl rozdělený na tři části: 

hlavní část tábora se nacházela nahoře za vstupní bránou 

a byly v ní baráky politických vězňů, vedení tábora a také 

apelplac. V prostřední části byl rozlehlý karanténní blok 

(Karantänlager) a dole Malý tábor, na jehož konci u lesa 

stál dětský blok číslo 66. 

Starší vězni nám vysvětlili, že se máme snažit za každou 

cenu do bloku 66 dostat. 

Když nás rozdělovali, mě poslali do bloku 66, ale 

Šaniho nechali s dospělými. Měl jsem z toho smíšené 

pocity. Na jednu stranu jsem věděl, že je to blok určený 

pro malé i starší děti a že bych toho měl využít, na druhou 

stranu mi ale bylo zatěžko přítele opustit. Nakonec 

jsme se dohodli, že já půjdu do dětského bloku a Šani 

udělá, co bude v jeho silách, aby se tam co nejdřív 

dostal také. 

Rozloučili jsme se. Šani se mi později přiznal, že když 

jsem odešel, plakal. Chodil jako tělo bez duše a připadal 

si beze mě úplně ztracený. Byl přesvědčený, že 

sám nepřežije. Naštěstí si ho oblíbil jeden z německých 

dozorců, Šani toho využil a požádal ho, aby ho přeložili do 

dětského bloku. 

Po několika dnech byla jeho žádost schválena a byli 

jsme zase spolu. 

Blok 66 se nacházel ve spodní části tábora, blízko 

lesa. To místo bylo obklopené bažinami a močály, které 

představovaly zdravotní riziko, a od hlavního tábora nás 

odděloval vysoký plot nabitý elektřinou. V bloku žila asi 

tisícovka dětí a dohlíželi na nás Antonín Kalina a jeho 

pomocníci: český Žid Jindřich Flusser a Gustav Schiller, 

Žid původem z Polska. 

Blok 66 byl nesmírně přeplněný. Pryčny měly čtyři 

nebo pět pater, ale ani na ně se všichni nevešli, takže 

někteří stejně museli spát na zemi. Přesto jsme byli 

vděční za to štěstí, protože naše podmínky byly výrazně 

lepší než ve zbytku tábora, což nás zachránilo. Za to 

všechno jsme vděčili členům podzemního táborového 

hnutí, našim vedoucím.

Petr Šabach 

Láska je kurva 

V krátkých textech, souborně publikovaných 

poprvé, se Šabach představuje jako mistr české 

povídky. Najdete v nich vypravěčské nasazení, 

kouzlo mluveného jazyka i poetiku všedního dne. 

Petr Čornej 

Husité na Žižkově 

„Povídání o husitech na Žižkově píšu jako tečku za 

svým dětstvím, mládím i za končící kulturní epochou,“ 

říká Petr Čornej. Barvitý příběh proměn Žižkova 

líčí s charakteristickou vypravěčskou brilancí. 

j akub SedláČ ek 

a kolektiv 

Neviditelné řemeslo 

Osobnosti z nakladatelství Paseka, Host, Argo, 

Labyrint, Odeon či Kher odhalují tajemství 

redakční práce. Nabízí exkurzi do zákulisí 

knihomolům, studentům či knihkupcům. 

Zkrátka všem, kteří žijí knihami.

56 

AUDIOKNIHY 

Petra Dvořáková: Pláňata 

Čtou: Marie Černochová, Lucie Valenová, Robert Mikluš 

09:55 / 389 Kč 

Pavlína vyrůstá v rodině, kde to každý myslí dobře, a přece se pořád hádají. Otec 

nesnese matčiny nářky, ona v něm vidí opilce, prarodiče vědí všechno nejlíp, ségra má 

svůj svět. Podaří se jí urvat kousek štěstí? Příběh o dozrávání v přelomové době. 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Zdena Salivarová: 

Honzlová 

Čtou: Denisa Barešová, 

Pavel Soukup 

10:11 / 379 Kč 

Veronika Hájek 

Hurdová: 

Bohumil 

Čte: Miroslav Hanuš 

Vychází v říjnu 

Hubatá dívka z rodiny, 

která je bolševikům trnem v oku, na vlastní kůži cítí, že ji osud 

nahnal v příšernou dobu na šílené místo. Přesto se snaží 

zůstat sama sebou: bezmoci, udavačství i tragédii navzdory. 

Výjimečná výpověď o chorobné budovatelské křeči 50. let. 

Jedné listopadové noci udělá Bohumil správnou věc, 

kterou by podle něj udělal každý. Policie na to má bohužel 

jiný názor. Když se incidentu vzápětí chytnou média, 

začíná se hrdinův dosud pečlivě uspořádaný život otřásat 

v základech… 

Dalibor Vácha: 

Vilda 

Čte: Martin Písařík 

Vychází v listopadu 

Se zázračným boxerem 

Vildou Jakšem, ranařem 

z vesničky u Brna, se 

v Evropě mohl v ringu 

poměřovat jen málokdo. 

Portrét tohoto sportovního furianta se nicméně nemalou 

měrou věnuje i jeho působení v československých 

perutích RAF. 

Serhij Žadan: 

Internát 

Čtou: Jan Dolanský, 

Max Dolanský 


Učitel ukrajinštiny Paša 

chce z nedalekého 

internátu přivést domů 

synovce. Zdánlivě rutinní 

úkol komplikuje fakt, že je leden 2015 a od chlapce ho dělí 

frontová linie. Fyzicky i psychicky náročná cesta donutí 

poddajného antihrdinu definitivně dospět.

57 

Georges Simenon: 

Vražda v hotelu 

Majestic 

Čte: Jan Vlasák 


Když ze skříňky v útrobách 

nóbl pařížského hotelu 

vypadne uškrcená 

Američanka v černé róbě, je 

pověst podniku v ohrožení. Pisálkové se sem slétají jako 

supi, a tak narychlo povolaný Maigret nejprve zjišťuje, co 

oběť pohledávala ve sklepení… 

Lee Child: 

Varovný signál 

Čte: Vasil Fridrich 


Mrtvola s uřezanými 

konečky prstů naznačuje, 

že se Jack Reacher musí 

neprodleně vydat po horké 

stopě. Zamotává se ale do 

pavučiny vztahů z neblahé minulosti. Solidně spletitý 

start pro třetí šťavnatý případ, v němž žádná rána nepadá 

vedle! 

AUDIOKNIHY 

Roberto Saviano: 

Zuřivý polibek 

Čte: Václav Neužil 


Joe Hill: 

NOS4A2 

Čte: Pavel Batěk 


Nicolas a jeho náctiletí 

noshledi získali v Neapoli 

vlastní území, ta nejtěžší 

zkouška je však teprve 

před nimi. Podaří se 

jim oslabit moc starých mafiánských rodin a dokážou při 

tom zůstat jednotní? Každý z nich má soukromé ambice 

a nevyřízené účty... 

Victoria dokáže najít cokoli. 

Aby zachránila svého 

ztraceného syna, musí se 

postavit muži, který unáší 

děti do zábavního parku 

Vánoční říše. Jenže záludný Charles Manx stejně jako upír 

z jeho poznávací značky nestárne. A chutě má vskutku 

zvrácené… 

Petr Stančík: 

H2O a zkázonosný 

prstenec 

Čte: Jiří Lábus 


Historie se urvala ze řetězu 

a je alternativní! V páté 

příhodě party H2O proto 

ve stroji času svištíme na 

Kletenskou pláň roku 1958, kde se koná manifestace za 

„světlé zítřky“. Jen tam lze udolat arcipadoucha, jenž už 

světu zase nutí své pořádky. 

Vojtěch Steklač: 

Aleš & spol. 

Čte: Jan Zadražil 


Druhá porce legendárních 

rošťáren klučičího spolku 

z Holešovic. Nová spolužačka 

zvládne nerozlučnou 

partu kolem Boříka & spol. 

přesvědčit, že i jejich lumpárny mají mít úroveň. K tomu 

potřebují spolehlivého a autoritativního vůdce. Ale vybrali si 

dobře?

text a foto: Michaela Merglová 

58 

ROZHOVOR 

Hrdinství 

můžeme 

zažívat dnes 

a denně 

Stephena Kinga znají čtenáři především jako autora hororů, v románu Pohádka nás 

však vezme do zbrusu nového fantastického světa. Četby audioknižní podoby tohoto 

dobrodružného příběhu se ujal herec MATOUŠ RUML, kterého proslavila seriálová role 

v sitcomu Comeback. 

Předpokládám, že nešlo o vaše první 

setkání s dílem Stephena Kinga, ať už 

v podobě (audio)knihy, nebo skrze filmovou 

adaptaci. Jak se vám Pohádka 

líbila? 

Tvorbu Stephena Kinga znám prostřednictvím 

filmů, knižně jsme se ale doposud 

míjeli. Bylo to pro mě tedy na papíře 

setkání opravdu první. Čtení mě hodně 

bavilo, protože mám fantasy i pohádky 

rád a Stephen King je velmi inteligentní 

a schopný spisovatel. Lidé si ho spojují 

hlavně s horory, a ačkoli Pohádka není 

přímo děsivá, stejně z ní dýchá cosi 

znepokojivého, asi jako z příběhů bratří 

Grimmů, kterými se očividně inspiroval. 

Sám jste trojnásobným otcem. Patří 

podle vás strašidelné příběhy k dětství, 

i když mohou člověka připravit 

o klidný spánek? 

Myslím, že je to důležitá součást 

dospívání. Dětem se snažíte předávat 

OneHotBook, 

vychází v listopadu 

to nejlepší, co můžete – lásku, dobrosrdečnost, 

empatii, odvahu –, a právě do 

příběhů, které jsou trochu děsivé nebo 

napínavé, se taková poselství vkládají 

nejlépe. Když si vezmeme Pohádku, 

protagonista Charlie se musí často 

zachovat hrdinsky. Jenže něco takového 

nejde, aniž by něco bylo v sázce. Bez 

strachu, který je nucen překonávat, by 

nebylo ani jeho hrdinství. 

Když už jsme u Charlieho Reeda, jak 

se vám hlavní hrdina zamlouval? 

Velmi. Mám rád příběhy, kde je rodinné 

neštěstí popsáno důmyslně a chytře, 

a přesně to tady King dělá. Charlie přišel 

v dětství o maminku a musí se starat 

o otce, který propadl alkoholismu. Leží 

na něm tím pádem už od dětství velká 

zodpovědnost, a přesto – nebo možná 

právě proto – dokáže být hrdinou. 

Zpočátku to není nic okázalého, spíše 

taková jemná každodenní odvaha, jako 

když přeleze plot a pomůže nevrlému 

panu Bowditchovi vstát ze země. Ale ta 

situace je zárodkem toho, jak se potom 

vyvine celé dobrodružství v onom 

druhém světě. Ten první krok však často 

bývá nejtěžší. 

Pomineme-li Temnou věž, není moc 

Kingových próz, kde by vytvořil vlastní 

svět. Čím vás zaujala jeho fantastická 

říše Empis? 

King vskutku důmyslně využil motivy 

z různých pohádek, takže v jeho světě 

vystupují obři, kostlivci a další stvoření, 

která jsou nám povědomá. Zároveň ale 

přidal i něco ze sebe a mistrovsky tyto 

vlivy pospojoval do zcela věrohodného 

prostředí. V příběhu ovšem procházíme 

říší poznamenanou řadou velkých tragédií. 

Trochu mi to připomínalo zničenou 

Fantázii z Endeho Nekonečného 

příběhu. Rád bych Empis poznal i v době 

její největší slávy. 

Zápletka románu může trochu evokovat 

žánr meč a magie, podhoubí 

ovšem zůstává typicky kingovské 

– chlapec s dobrým srdcem se rozhodne 

čelit zlu, a při tom velmi rychle 

dospěje. Jak se tentokrát autorovi 

podařilo vykreslit zázračný, ale i krutý 

svět teenagerů? 

Myslím, že to King uchopil velmi dobře. 

Jak jsem už zmiňoval, Charlie není úplně 

tradiční teenager, takže se seznamujeme 

s chlapcem, který neměl zrovna 

jednoduchý start do života. A právě 

proto je jeho hrdinství uvěřitelné a člověk 

se s ním snadno sžije. Jediné, co mi 

z toho světa teenagerů trochu chybělo, 

byla paradoxně láska. Ale chápu, že měl 

starost se záchranou cizího světa, to se 

pak na lásku snadno zapomíná. 

Co byste chtěl, aby si posluchači 

audioknihy Pohádka odnesli? 

Především poznání, že hrdinství 

můžeme zažívat dnes a denně a podaří 

se to pouze tak, že překonáme strach 

a zkusíme to...

60 

AUDIOKNIHY 

Psychologie peněz 

// Morgan Housel 

Čte: Jan Vondráček 

Publixing a Aurora, 381 Kč, 

7:34 hod 

Peníze mají velký vliv na naše 

životy, ale jen málokdo z nás se 

učil s nimi zacházet. A o vztahu 

k nim ani nezačínejme. Tento 

mezinárodní bestseller vás naučí 

se v tématu peněz lépe vyznat, 

seznámí vás se základními 

principy zacházení s penězi 

a pomůže vám vyvarovat se 

největších chyb. 

Sedm manželů Evelyn Hugo 

// Taylor Jenkins Reid 

Čtou: Valérie Zawadská, Tereza Dočkalová, 

Jakub Koudela 

OneHotBook, 449 Kč, 15:21 hod 

Stárnoucí hollywoodská herečka Evelyn, která se 

už roky straní veřejnosti i médií, nabídne mladé 

začínající novinářce Monique možnost napsat její 

životopis. Její příběh plný skandálů i pozlátka v novinářce vzbuzuje mnoho otázek. 

Ale jedna ji trápí ze všeho nejvíc – proč si Evelyn vybrala právě ji? 

Tipy na 

audioknižní 

dárky 

Udělejte radost knihomolům ve vašem životě pomocí 

audioknihy, která povznese jejich čtení na další úroveň. 

Dárek koupený online na Audiolibrix navíc můžete pořídit 

klidně ještě na Štědrý den. 

pro vaše 

nejbližší 

Vetřelec 

// Kristýna Trpková 

Čte: Zuzana Kajnarová 

Témbr, 279 Kč, 10:41 hod 

Maková válka 

// R. F. Kuangová 

Čte: Tereza Dočkalová 

OneHotBook, 499 Kč, 

19:08 hod 

Aby se osiřelá Rin vyhnula svatbě 

s bohatým starcem, rozhodne 

se dostat na nejprestižnější 

vojenskou akademii. A k vlastnímu 

překvapení i údivu všech 

hodnotitelů se jí to povede. Tím 

ale všechny její zkoušky teprve 

začínají. Užijte si fantasy jízdu 

inspirovanou skutečnou historií 

Číny. 

KORESPONDENCE 

// Jiří Voskovec, Jan Werich 

Čtou: Norbert Lichý, Václav Knop, 

Daniela Kolářová 

Tebenas, 899 Kč, 68:33 hod 

I když žili Voskovec s Werichem ke konci života 

každý na jiném kontinentu, posílali si ustavičně 

dopisy. Tato impozantní audiokniha obsahuje 

všech 561 dopisů, které si v období 30 let poslali. 

A na pozadí jejich fascinujících životů máte šanci 

nahlédnout i do velké historie tak, jak vám to žádná 

hodina dějepisu neumožnila. 

Bývala to zdánlivě dokonalá rodina. Komisařka 

Laura Linhartová teď ale řeší případ jejich 

chladnokrevné vraždy. Místo činu se navíc zdá 

narafičené a někdo je asi už dlouhou dobu sledoval. 

Co prozradí rozkrytá tajemství a kolik nevinných 

životů budou ještě stát?

Audioknihy vám 

pomůžou s vánočním 

úklidem 

61 

Společnost Audiolibrix už od roku 2013 

pořádá Velký audioknižní průzkum, 

v němž zkoumá preference posluchačů 

audioknih a mapuje celý audioknižní trh 

i jeho vývoj. 

Loňského devátého ročníku se účastnilo 

celkem 5670 respondentů, což z něj činí 

největší průzkum svého druhu u nás 

i v celé Evropě. 

Z loňských výsledků mimo jiné vyplynulo, 

že největší skupina lidí si pomocí 

audioknih zpříjemňuje domácí práce 

všeho druhu (21 % respondentů). A co 

víc! Dokonce se řada z nich vyjádřila, že 

díky audioknihám si najde cestu k uklízení 

a vaření, které by jinak odkládala. 

Jako další činnost k audioknihám 

vyhrává cestování autem (15 %) i veřejnou 

dopravou (11 %). Dalších 13 % lidí 

potom navazuje na tradici z dětství 

a poslouchá audioknihy nejradši při usínání. 

A ačkoli mají audioknihy primárně 

pověst jako možnost čtení ve chvílích, 

kdy by to jinak nebylo možné, neustále 

se zvětšuje počet lidí, kteří k nim žádnou 

aktivitu nevolí – jen tak při odpočinku je 

nejraději poslouchá téměř 12 %. 

V uspěchané době se čtenář často 

nedostane ke všem knihám, které by 

si přečíst chtěl. A v tom audioknihy 

posluchačům očividně pomáhají – 

51 % respondentů odpovědělo, že díky 

audioknihám čte víc než dříve. 

rové rozložení audioknih je čím dál tím 

pestřejší. Druhé místo na žebříčku popularity 

si s téměř 11 % drží žánr fantasy, 

s 9 % ho následuje humor a s 8 % sci-fi. 

Kompletní výsledky všech předchozích 

ročníků Velkého audioknižního průzkumu 

a spoustu zajímavostí můžete 

najít na webu Audiolibrix. Navíc byl 

ofi ciálně spuštěn už 10. ročník průzkumu, 

do kterého se do konce roku 

můžete zapojit a získat šanci vyhrát 

audioknihy. 

Takže pokud se vám letos nebude chtít 

do vánočního úklidu, máme pro vás 

geniální tip – vyberte si k tomu nějaký 

skvělý příběh a pustíte se do toho 

s radostí. Ještě si možná vyklidíte i ty 

šuplíky, na které nikdy nezbyl čas. 

Nejoblíbenějším audioknižním žánrem 

zůstávají s 18 % detektivky a thrillery, ale 

zatímco v předchozích letech si dlouho 

držely prvenství s opravdu velkým 

odstupem od dalších míst na žebříčku, 

rozdíl se postupem let zmenšuje a žán-

text: Jan David 

foto: Petra Flesarová 

62 

ROZHOVOR 

Nebuď p*ča 

Potetovaný muž na straně dětí 

Je tenká počtem stran, ale silná obsahem. Kniha Nebuď 

p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi je upřímná a surová. 

„Do vydání jsem nemluvil sprostě,“ upozorňuje její 

autor Tomáš Morávek, ředitel neziskové organizace 

(Ne)ohrožené děti, ale také krizový intervent na dětské 

krizové lince a vychovatel v několika zařízeních pro děti 

vyžadující okamžitou pomoc. 

TOMÁŠ MORÁVEK, DIS. (* 1991) 

Původně vystudovaný herec 

a moderátor, dnes vychovatel 

v několika zařízeních pro děti vyžadující 

okamžitou pomoc, krizový 

intervent na dětské krizové lince 

a ředitel neziskové organizace (Ne) 

ohrožené děti. Má více než devět 

let praxe v ústavních zařízeních 

pro děti, praxi z nízkoprahového 

zařízení v sociálně vyloučené lokalitě 

i praxi s dětmi s poruchami 

autistického spektra. Rovněž je to 

certifikovaný instruktor bojového 

umění. 

Jak kniha přišla ke svému provokativnímu 

názvu? Byl jasný od začátku? 

Vůbec, název jsem ve finále ani nevybíral 

já. Je to věta, kterou mi řeklo jedno 

dítě, když jsem v oboru začínal. Fakt 

jsem se tehdy snažil, řídil se všemi 

pravidly vychovatelství, všechno jsem si 

hlídal. Stejně jsem něco pos**l, a to dítě 

to se mnou konfrontovalo. Pořád jsem 

si v hlavě přemílal, co bylo špatně, když 

jsem profesně dělal všechno správně. 

A jak to tehdy bylo? 

Ten devítiletý kluk mě tehdy zarazil 

a říká: „Strejdo, ty nad tím moc přemejšlíš. 

Prostě příště nebuď p*ča.“ A mě 

došlo, že to je ono. Takže kdybych měl 

celou knížku shrnout do jedné věty, tak 

by to bylo vždy: „Nebuď p*ča…“ a nějaký 

dovětek. Třeba: „…neslibuj dítěti, co 

nemůžeš dodržet.“ Takhle každopádně 

vznikl název – od devítiletého kluka, pro 

kterého jsem se jako p*ča zachoval. 

Teda, vy tím slovem nešetříte. 

Přistupujete k němu díky kontaktu 

s dětmi v ústavní péči jinak než 

většina alespoň navenek korektní 

společnosti? 

Do vydání knihy jsem nikdy nemluvil 

sprostě, natož v rámci práce s dětmi. 

Dokonce je vedu k tomu, že vulgárnost 

nepoužíváme. A když už je použijeme, 

tak jako výjimečný ventil, protože 

nadužívání tuto ventilační schopnost 

snižuje. Nicméně když je samo sprosté 

slovo v názvu knihy, tak jsem se ho při 

povídání o knize naučil používat. 

Portál, 299 Kč, již vyšlo 

Popisujete autentické příběhy dětí 

žijících v ústavní péči. Psal jste knihu 

kvůli možnosti vyvolat veřejnou 

debatu? 

Vydání mělo více záměrů. Jeden 

z nich byl, aby ty děti věděly, že na 

jejich příběhu někomu záleží. Na jejich 

pocitech, na jejich právu… Když se něco 

stane dítěti ve funkční rodině, tak je 

přirozené, že za něj rodič bojuje, hájí 

ho. A za tyto děti málokdo bojuje. Rodič 

buď chybí, nebo tam je, ale nefunguje. 

Kniha je zároveň dobrým nástrojem, jak 

toto téma otvírat. To, že je dítě v ústavní 

péči, neznamená, že se s ním může 

zacházet jakkoliv. 

Může dítě za to, když je společností 

vnímáno jako „zlý rozmazlený 

fracek“? 

Těžko říct, do určité míry ne, ale od 

určité fáze ano. Pokud se dítě se svojí 

rolí identifikuje a skončí v ní vědomě 

– protože je jednodušší i nadále třeba 

krást, byť už žije v pečujícím prostředí – 

tak se na tom podílí. V knížce popisuju 

příběhy dětí, které takové nejsou. Nebo 

by nemusely být. Prošly si zátěžovou

situací a nějaká jejich strategie byla 

dělat cokoliv, aby přežily. I když to není 

v souladu se současným nastavením 

systému a zákona. 

Zaujal mě mimo jiné příběh tří 

malých bratrů, kteří si schovávali jídlo, 

hygiena byla nic moc… 

Ano, ze začátku kradli. Nechtěli ale 

mamonit a nahrabat si co nejvíc. Dlouhá 

léta žili na skládce o hladu, a to, co 

neukradli, tak neměli. Dítě, které každý 

den řeší, co bude jíst a jestli vůbec bude 

jíst, nebo do čeho se zabalí, když bude 

venku pršet, tak nebude řešit, jestli 

s tím zrovna společnost souhlasí nebo 

nesouhlasí. 

Můžete představit vaši neziskovou 

organizaci (Ne)ohrožené děti, jejímž 

jste ředitelem? 

Zakládali jsme ji s mou manželkou 

a ještě jednou kolegyní. Všichni jsme 

si prošli ústavními zařízeními a shodli 

jsme se na tom, že by to chtělo nějaké 

změny. Abychom jenom nekritizovali, 

že to někdo dělá špatně. Ideální by bylo, 

kdyby dítě mělo zážitek: „Tam se o mě 

hezky starali.“ Ale neděje se to. Řekli 

jsme si, že otevřeme vlastní zařízení 

a půjdeme příkladem. 

Jakým? 

Že nejde pouze o zajištění biologických 

potřeb dítěte, ale i o práci s duší. 

Ústavním zařízením jste si prošel 

pracovně jako dospělý nebo ještě jako 

dítě? 

Pracovně. Byly to jak dětské domovy, 

tak „ZDVOPKY“, tedy zařízení pro děti 

vyžadující okamžitou pomoc. 

Kniha je živě pojatým soupisem vašich 

zážitků nejen s dětmi, ale i s pracovníky 

v ústavní péči. Byl některý z nich 

spouštěčem k napsání? 

Byl to každý jednotlivý příběh konkrétního 

dítěte. Když jsem do tohoto 

oboru vstupoval, poněkud naivně, že 

se o děti pečuje vždy láskyplně, a vždy 

je to v jejich zájmu, a poprvé jsem se 

setkal s nárazem reality. Nejprve jsem si 

říkal, že jsem měl pech, že jsem do toho 

zrovna tak vlítl. Když jsem se s tím pak 

ale setkával poměrně často, došel jsem 

k závěru, že by se o tom mělo mluvit. 

Že to není jeden Pepíček z Horní Dolní, 

ale je to spousta dětí a určitě nejen tam, 

kde jsem se pohyboval. 

Jste původně vystudovaný herec 

a moderátor. Jak jste se dostal jako 

vychovatel do několika zařízení mezi 

děti potřebující pomoc? 

A myslel jsem, že budu herec a moderátor! 

Jenže na jednom festivalu jsem 

se poprvé setkal s ústavními dětmi ze 

„ZDVOPEK“. Tehdy jsem slíbil jedné 

holčičce, že se za ní stavím a dopovídáme, 

co jsme začali v rámci různých 

her a divadla. Když jsem se na ní byl 

podívat, nějak se mě to vnitřně dotklo. 

Z pouhé návštěvy jedné konkrétní 

holčičky se ze mě stal dobrovolník 

v daném zařízení. Jednou jsem se tam 

dostal do konfrontace s pracovnicí, se 

kterou jsme se neshodli na výchovném 

postupu, a ona mi řekla zásadní větu: 

„Vy jste tady jenom dobrovolník, to jsou 

moje děti a nemáte do toho co mluvit.“ 

V tom měla pravdu, byl jsem člověk 

zvenčí, který přišel říct svůj názor. 

I když šlo o polévání dítěte vodou, jak 

píšete v knize… 

Řekl jsem si, že jestli těm dětem chci 

pomoct a mám za ně bojovat, tak budu 

muset změnit svoji dráhu. Budu se 

muset stát součástí ústavních zařízení. 

Vystudoval jsem vychovatelství, prošel 

různými kurzy jako krizová intervence, 

motivační rozhovory, práce se sebevražedným 

dítětem nebo sebepoškozujícím 

se dítětem. 

V knížce popisujete, že dětem na 

začátku jasně vysvětlujete pravidla, 

co ještě může zůstat mezi vámi, co už 

máte za povinnost oznámit. Jakým 

způsobem navazujete komunikaci, 

aby mohla vznikat důvěra? 

V jasně ohraničených mantinelech 

má dítě bezpečný prostor. Přesně ví, 

co může, a co nemůže. A ví, jak zareaguju, 

když se stane to a to. Není to tak, 

že jsem na dítě přísnější, protože se 

špatně vyspím, nebo milejší, protože 

mám zrovna dobrou náladu. Na to děti 

reagují pozitivně. Nebývají ale zvyklé na 

mužský vzor. Ze začátku ke mně někdy 

přistupují s obavou, jestli nebudu další 

hrozba, jestli je třeba nepraštím, když 

mě naštvou. Velmi rychle ale vykrystalizuje, 

že je pro ně ve finále benefit, když 

je ten holohlavý potetovaný pán na 

jejich straně. 

Vaše motto zní: „Je normální, že silnější 

chrání slabšího.“ Pomáhají vám 

znalosti bojových sportů i v prostředí 

ústavní péče? 

Mimo jiné jsem trenérem kontaktní 

sebeobrany a jedno z pravidel je, že se 

konfliktům snažíte různě předcházet. 

Správný souboj, který vyhrajete, je ten, 

kterému se zvládnete vyhnout. A to lze 

aplikovat do běžné komunikace s lidmi. 

Zároveň když už se bavíme o pracovní 

roli, tak mojí rolí není chránit sebe, ale 

chránit slabší, děti. Ne vždy se tam ale 

podaří vyhnout konfliktu. 

Jak rozpoznat, co je v zájmu dítěte? 

Kde je hranice mezi rovinou subjektivního 

prožívání a objektivního kontextu? 

Ať už jsem vychovatel nebo strejda 

v rámci „ZDVOPKY“ nebo ředitel v (Ne) 

ohrožených dětech, tak mou náplní 

práce je chránit děti. Ano, není to vždy 

snadné, lidé v systému jsou nějak nastavení, 

každý máme své subjektivní prožívání. 

I v rámci profesionality je to občas 

náročné, i když jsme na to vyškolení. Ale 

je nad námi dohled, máme psycholožku, 

intervize, supervize… Jsme to, za co jsme 

placeni, a to je opravdová pomoc dětem. 

Aby se cítily milovány. 

63

64 

O KNIZE 

Peter Freuchen: 

Dvoumetrový 

viking, který 

se zastával 

slabších 

Když vešel do místnosti, okamžitě se stal středem 

pozornosti. Nejen díky své úctyhodné výšce (měřil 

201 cm), ale i díky osobnímu šarmu a neuvěřitelným 

historkám. Dánský dobrodruh Peter Freuchen se 

přátelil s filmovými hvězdami a vzal si modelku, ale 

největší láskou jeho života bylo mrazivé Grónsko. Česky 

nyní poprvé vychází jeho román Ivalu, ve kterém líčí 

život domorodých Inuitů. 

Ta fotka na sociálních sítích koluje 

z pohledu Inuitů, takže čtenář má jedinečnou 

možnost nahlédnout na naši 

dodnes. Vlevo stojí rozcuchaný vousatý 

obr s plnovousem a vpravo elegantně civilizaci „nezkaženýma“ očima zvenčí. 

sedí jeho uhlazená manželka v kostýmku 

a vypadá vedle něj jako drobná Do inuitské kultury Peter Freuchen 

panenka. 

pronikl i díky tomu, že si za ženu vzal 

„Eskymačku“ z místního kmene. Jak prozrazuje 

podtitul románu „Láska v polár- 

Příběh muže na fotografii je dnes už 

téměř zapomenutý. Ačkoliv se Peter ních krajích“, Ivalu vypráví o vztahu mezi 

Freuchen ve své době vydával na 

Inuitkou a bílým mužem. Zajímavé je, 

dobrodružné výpravy s legendárním že ačkoliv bílý muž v románu považuje 

grónským polárním badatelem a antropologem 

Knudem Rasmussenem, hod ukáže, že moderní vynálezy někdy 

inuitskou kulturu za primitivní, řada pří- 

a dokonce byl na osobním seznamu nestačí na osvědčené způsoby předávané 

z generace na generaci. 

nepřátel Adolfa Hitlera, dnes po něm 

zbyl hlavně ten kuriózní obrázek. 

Freuchenova inuitská manželka v roce 

Nakladatelství Portál se ovšem rozhodlo 

příběh tohoto slavného polárníka a dobrodruh se rozhodl na čas vrátit do 

1921 zemřela na španělskou chřipku 

oprášit, a poprvé tak česky vychází jeho Dánska. Stal se šéfredaktorem časopisu 

a přivydělával si psaním příběhů 

román Ivalu, literární zpracování jeho 

zážitků mezi Inuity. Nejenže mezi nimi z Grónska a přednáškami o polárních 

Freuchen několik let žil, takže vstřebal výpravách. Filmová společnost Metro 

jejich zvyky a vyprávění, ale coby spisovatel 

věrně zachytil jak jejich chování, zfilmování jeho knihy a výsledný film 

Goldwyn Mayer od něj koupila práva na 

tak přemýšlení. Ivalu je totiž vyprávěn Eskimo získal v roce 1933 Oscara. 


Peter Freuchen se přátelil s hollywoodskými 

hvězdami i královskou rodinou, 

ale v srdci vždy stál na straně slabších. 

Dodnes se vypráví, jak kdykoliv slyšel 

jedovaté poznámky na adresu židů, 

zvedl se do celé své dvoumetrové výšky, 

prohlásil, že je žid, a vybídl dotyčného, 

ať to zopakuje. Adolf Hitler dokonce 

Freuchena zařadil na seznam osob 

k likvidaci a osobně nařídil jeho zatčení, 

nicméně polárníkovi se podařilo na 

poslední chvíli uprchnout. 

V New Yorku se pak oženil s modelkou 

a ilustrátorkou Dagmar Cohn a ačkoliv 

mohl zbytek života strávit sepisováním 

svých dobrodružství a zážitků, nedalo 

mu to a pravidelně se vydával na další 

výpravy. Jedna z nich mu byla osudnou 

– v roce 1957 na Aljašce dostal infarkt 

a ve věku 71 let zemřel. Jeho popel 

nechali stylově rozprášit nad Grónskem. 

Kde taky jinde... 

Jeho román Ivalu je sice vystavěn na 

skutečných pozorováních, ale čte se 

jako dobrodružný román v pravém 

slova smyslu. Čtenáři, kteří vyrůstali na 

Otakaru Batličkovi, fandili Vinnetouovi 

nebo tajili dech u příběhů Roalda 

Amundsena nebo Rudyarda Kiplinga, 

by tenhle nenápadný poklad rozhodně 

neměli minout. 

Vavřinec Fiala

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

DANIEL J. SIEGEL, TINA PAYNE BRYSON 

Rozvíjejte naplno 

mozek svého dítěte 

PŘEKLAD EVA KADLECOVÁ 

Autoři vycházejí z konceptu mozkové integrace – integrace logické a emoční hemisféry, vzpomínek, různých 

části sebe samého, sebepojetí s vnímáním druhých lidí. Každá kapitola se věnuje vědeckým poznatkům, 

příkladům a praktickým návrhům,obsahuje také část psanou přímo pro děti. Kniha končí přehledem 

nejdůležitější myšlenek a tabulkami popisujícími přehledně dětský vývoj. Usnadnění výchovných postupů 

přinášejí ukázkové dialogy konkrétních situací v komiksových obrázcích. 

DIRK DE WACHTER 

Hraniční doba 

Konec normálních časů? 

PŘEKLAD MILENA NOVÁKOVÁ 

Podle autora je v současnosti populární diagnóza hraniční porucha osobnosti. Dirk de Wachter věnuje 

u každého diagnostického vodítka této nemoci zamyšlení, nakolik je příznačné nejen pro lidi s touto 

nemocí, ale vůbec pro typické jedince naší společnosti. Do jaké míry nás charakterizují nestabilní 

vztahy? Ztráta smyslu a prázdnota? Jak s touto diagnózou souvisí dnešní honba za svobodou, slastí 

a úspěchem? Na konci autor nabízí naději: Může nás zachránit umění, hledání smyslu, pouto 

s druhými, každodenní drobné laskavosti? 

MICHAEL VÁCLAVÍK 

Skryté příčiny duševních strastí 

Psychoterapie do kapsy 

PŘEKLAD IVO MÜLLER 

Mentální anorexie, deprese, závislost na alkoholu, potíže otěhotnět, sebepoškozování, tetanie a panická 

porucha… Lze porozumět složitým mechanismům, o kterých mluví psychoanalýza, aniž bychom byli zkušení 

odborníci? Tato kniha se o to snaží. Pro svou odbornost může sloužit jako učebnice, formou je ale určená pro 

širokou laickou veřejnost. Bez cizích slov a komplikovaných termínů, zato s řadou ukázek z hodin psychoterapie 

představuje témata, kvůli nimž lidé často vyhledávají psychoterapeutickou péči. 

www.portal.cz

text: Markéta Bolfová 

foto: Tomáš Novák 

66 

ROZHOVOR 

Kniha, která je 

mnohem víc než jen 

kuchařkou 

Plánujete oslavu, pozvali jste přátele a chcete je pohostit? Nebo se už připravujete na svátky 

a přemýšlíte, jakými dobrotami letos ozdobíte rodinný stůl? Nejnovější kuchařka Romana 

Vaňka a jeho manželky Jany nazvaná Sváteční obsahuje více než sto třicet receptů, které 

využijete po celý rok. 

Představte nám svou nejnovější 

kuchařku Sváteční. Na co se mohou 

mlsné jazýčky těšit? 

Roman: Sváteční je pro mě nejtěžší 

a nejsložitější kniha, ale zároveň jedna 

z nejlepších kuchařek, kterou jsme kdy 

vytvořili. Pro mě je víc než kuchařka. 

Je to průvodce svátečními recepty pro 

celý rok. 

Jana: Od začátku jsme připravovali 

knihu, která nebude jen kuchařkou, ale 

zároveň inspirací pro různé okamžiky 

v průběhu celého roku. Každý zná 

situaci, kdy má přijít rodinná návštěva, 

kamarádi nebo chceme udělat 

mejdan... a přemýšlíme, co připravit 

jako pohoštění na oslavu, abychom si to 

všichni užili. Nebo abychom návštěvě 

jídlem ukázali, že si jí vážíme. 

Roman: Tahle kniha není jenom česká 

klasika v nových variantách. Podařilo se 

nám napsat kuchařku, kde si opravdu 

každý najde to svoje. Jsou to nejen 

vánoční recepty, ty vydává každý, ale 

sváteční pohoštění připravujeme přeci 

po celý rok. Proto tam najdete recepty 

na párty tlačenky, grilovací klobásky na 

letní pohoštění, na to, co rychle upéct, 

když jdete na návštěvu. Neobvyklé, 

ale jednoduché recepty, jako jsou 

plněná kuřecí křídla, nebo inspiraci na 

nedělní oběd. 

Co pro vás znamenají svátky? 

Roman: Především „scházení se“. 

Jak setkání reálná, nebo alespoň 

telefonická, kvůli vzdálenostem, tak 

i „setkání“ s lidmi v mých myšlenkách. 

V mých vzpomínkách, abych byl přesný. 

Nevím, jak to všechno zabalit do pár 

slov. Všechny ty moje sváteční myšlenky, 

vzpomínky, střípky vzpomínek 

nejen na moje blízké se mi vybavují 

dohromady s nějakým jídlem, pohoštěním 

na oslavu, jakkoliv významnou. 

Jana: I pro mě znamenají potkávání 

se. A pohodu. Nejsou to jenom Vánoce, 

ale i narozeniny, nedělní rodinný oběd, 

setkání s přáteli během roku, prostě 

příležitosti, kdy se scházíme s lidmi, 

které máme rádi. 

Který recept vás při tvorbě knihy 

Sváteční napadl jako první? 

Roman: Svíčková na smetaně pečená 

v troubě, dlužili jsme ten recept 

našim čtenářům z předchozích knih. 

Obložené chlebíčky, vajíčková pomazánka, 

nádivka na Vánoce a s tím i velikonoční 

nádivka a plněná vejce. Další 

recepty na bramborový salát. 

Jana: Slané pečivo, kvůli mojí mamince 

i bezlepkové. Nové varianty receptů 

nebo postupy, které reagují na hovory 

s našimi čtenáři. Roman si prosadil 

šunkovou rolku v aspiku. 

Roman: No počkej, a co tvoje skořicové 

šneky? 

Jana: No, protože jsou skvělé! 

Roman: Je pravda, že jsme je málem 

ani nestačili vyfotit, jak rychle zmizely 

(smích)! 

Vzpomenete si, jaké typické sváteční 

jídlo se připravovalo u vás doma, když 

jste byli ještě dětmi? 

Jana: Mně se vybavuje vepřo knedlo 

zelo. A chlebíčky. 

Roman: Kapr Petra Voka. Kuřecí salát 

s kompotovaným ananasem. A vajíčková 

pomazánka, ta se ale dělala 

celý rok. 

Kdo jako první přišel s nápadem na 

sváteční kuchařku? 

Roman: Ani nevím. Doma jsme se 

o tom bavili už dlouho. 

Jana: Nějakou dobu jsme o tom 

přemýšleli. Když se ale v jednu chvíli 

Roman a Zdeněk Ertl, jeho společník, 

začali předhánět, čí recept na to či ono 

pohoštění je lepší, bylo rozhodnuto.

Prozradíte nám, který recept v knize 

je čistě výsadou Jany a který je čistě 

Romanův? 

Roman: Miluju šunkovou rolku v aspiku. 

A mám nový objev, smažené křupiny 

z rýžového papíru. 

Jana: Pečená krůta s vepřovým bůčkem 

a nádivka, kterou připravovala babička 

a dnes ji připravuje maminka 25. nebo 

26. prosince. 

67 

Působíte jako skvěle sehraný tým – 

vaše kuchařské knihy se těší velké 

popularitě. Nastane i přesto občas 

situace, kdy se u přípravy jídla nebo 

výběru receptu úplně neshodnete? 

Roman: Máme jednu, bez které už by 

ale nebyly Vánoce – množství vařeného 

celeru v bramborovém salátu. Na tom 

se neshodneme. 

Jana: Vlastně jsou tři – první je množství 

celeru v bramborovém salátu. Druhá 

je, jestli Romanovi s našima holkama 

děláme vosí hnízda nebo včelí úly. 

A máme i jednu novinku, na kterou 

jsme přišli díky této kuchařce. 

Roman: Pokud máš na mysli huspeninu, 

tak je to huspenina. 

Jana: Ne, jmenuje se to sulc. Necháme 

ale možná na čtenářích, kde je pravda… 

Každopádně ten recept je skvělý! 

Roman: Souhlasím. 

Co děláte ve svém volném čase, když 

zrovna nekulinaříte? 

Roman: Žijeme úplně normálně, jen 

s tím rozdílem, že mě Jana nutí chodit 

na procházky. 

Jana: A občas se mi to i podaří. 

Prakul, 359 Kč, již vyšlo

68 

KNIŽNÍ TIPY 

S hlavou v oblacích 

// Richard Dawkins 

Dopisy hvězdným duším 

// Rebecca Campbell 

Tato hluboká kniha bude vaším průvodcem, 

orákulem i aktivačním portálem, který vás 

podpoří na vaší cestě zpět k sobě a k vaší 

podstatě. Ukáže vám, jak jsme všichni propojeni – 

spolu navzájem i se Zemí a s Vesmírem. Povzbudí 

vás, abyste co nejvíce přijali sami sebe a odevzdali 

se lidské zkušenosti, kterou sem vaše duše přišla 

prožít. 

Alferia, 399 Kč, již vyšlo 

Vítězství nad gravitací 

Snili jste někdy, že umíte létat jako 

pták? Bez úsilí se vznášet nad vrcholky 

stromů, plachtit a pak se vrhnout 

k zemi? Zábavná a půvabně ilustrovaná 

kniha vypráví o umění, jak 

přemoct gravitaci, a to od mytického 

Ikara přes pravěké ptáky a blechu až 

po Boeing a chmýří pampelišky. Je 

o fascinaci, jakou létání v lidstvu od 

nepaměti vyvolává. 

Knižní tipy 

Naučná literatura je náš tip na sychravé podzimní 

dny – motivační knihy, životopisy inspirujících 

osobností, esoterika i vzdělávání. 

Dokořán, 499 Kč, již vyšlo 

S láskou Pamela 

// Pamela Anderson 

Otevřená a originální autobiografie prokládaná 

básněmi jednoho ze světových sex-symbolů 

Pamely Anderson. Její hvězda rychle stoupala 

a brzy se ocitla na vrcholu, kde se musela poprat 

s tlakem médií a všudypřítomných paparazzi. 

Poprvé se dělí o svůj skutečný životní příběh: 

příběh děvčátka z malého města, které se zamotá 

do vlastních snů. 


Odhalení Marie 

Magdaleny 

// Meggan Watterson 

Kniha přináší obraz skutečné Marie 

Magdaleny – té, která žije v každém 

z nás. Světový bestseller odkrývá 

a vykládá znovunalezené Mariino 

evangelium, které přibližuje milostný 

příběh tolik odlišný od toho, jež nám 

po dva tisíce let předávala křesťanská 

církev. Do předmluvy přispěly 

významné ženy dnešní doby, včetně 

Lilie Khousnoutdinové. 

Elon Musk: Muž, který 

nezná hranic 

// Olivier Lascar 

Unikátní biografický počin z pera Oliviera 

Lascara není životopisem v pravém slova 

smyslu – autor zkoumá spíše Muskův vztah 

k vědě a ukazuje konkrétní realizace tohoto 

výjimečného podnikatele na poli kosmického 

průmyslu, dopravy, medicíny a dokonce 

i financí, včetně jeho aktivit v oblasti 

kryptoměn. 

Alferia, 469 Kč, již vyšlo 

Pangea, 399 Kč, vychází 15. listopadu

Šťastnější 

// Cassie Holmes 

69 

Jak se nerozptylovat, mít více času a věnovat 

se tomu, na čem záleží nejvíc 

Den má pouze 24 hodin - to nezměníme. 

Můžeme se však naučit svůj čas lépe rozvrhnout 

a prožívat jej radostněji. Naučte se vypořádat 

se s otravnými úkoly i rutinou a nastavit si 

optimální rozvrh. Pár hodin denně strávených 

tím, co vás naplňuje, napomáhá snižovat stres 

a žít smysluplnější a šťastnější život. 

Jan Melvil Publishing, 399 Kč, již vyšlo 

Let Your English 

September 

// Bronislav Sobotka 

365 nejčastějších chyb v angličtině 

Sérioví vrazi 

Proč a jak se udály nejhorší 

zločiny v dějinách lidstva 

// Peter Vronsky 

Zajímá vás fenomén SÉRIOVÝCH VRAHŮ? Čtete 

si o skutečných zločinech? Přemýšlíte o tom, jak 

se vlastně takový sériový vrah „zrodí“? Historik 

a novinář Peter Vronsky se snaží pochopit, jak 

toto chování zapadá do lidské historie už od 

pravěku, což je podle něj klíčem k pochopení 

podstaty chování sériového vraha. 

Grada, 599 Kč, již vyšlo 

Víte, proč děláme v angličtině 

všichni podobné chyby? Na vině 

je náš milovaný mateřský jazyk 

– do angličtiny nám záludně 

podsouvá svůj vlastní slovosled, 

používání jiných časů i zavádějící 

slovíčka. Svou angličtinu můžete 

posunout o parník vpřed a konečně 

přepnout z Czenglish do English! 

Broňa Sobotka, nadšený učitel 

angličtiny, pro vás proto přichystal 

365 vět a obratů, ve kterých my Češi 

nejčastěji chybujeme. 

Jan Melvil Publishing, 439 Kč, již 

vyšlo 

KNIŽNÍ TERAPIE 

PRO ZDRAVOU MYSL 

AUTOR 

OSVĚTOVÝCH 

VIDEÍ 

Chcete se cítit psychicky vyrovnaní a navazovat zdravé 

vztahy, ale nevíte, kde začít? Vydejte se s psychologem 

a psychoterapeutem Tomášem Kvapilíkem na překvapivou 

cestu krajinou duše. Odhalíte nevědomé stavební kameny 

své psychiky, kořeny stresu, mechanismy úzkosti, deprese 

i svého vnitřního kritika. Všechny zásady desatera pro kvalitní 

duševní hygienu jsou podložené mnohaletou psychoterapeutickou 

prací, doplněné o ukázky z praxe i osobní 

příběh autora. Poskládejte si vlastní duši do zdravějšího 

tvaru! 


70 

ROZHOVOR 

Prvních dvacet stran knihy jsou 

barevné historické mapy. Má si čtenář 

nejprve sám udělat obrázek, kam 

vstupuje a jak to tam kdysi vypadalo? 

Nebyl to úplně můj nápad. V definitivní 

podobě s ním přišel redaktor Viktor 

Bezdíček, když jsme uvažovali o obrazové 

příloze. Čtenář si má především 

udělat alespoň rámcovou vizuální představu, 

jak Žižkov v průběhu časů rostl 

a jak se územně proměňoval. 

První kapitola nese název „Krajina 

s popravištěm“. Proč tento začátek? 

Asi proto, že je efektní, ze čtenářského 

hlediska přitažlivý a odpovídá dějinné 

skutečnosti. Popraviště na Šibeničním 

vrchu bylo výrazným bodem v pražském 

panoramatu, a proto nechybí na 

většině vedut, které Prahu zobrazily 

od poloviny 16. do sklonku 18. století. 

I poté, co byla šibenice přemístěna na 

Židovské pece, byly popravy atraktivní 

podívanou, která lákala davy, a to až do 

června 1866, kdy se konala nadlouho 

poslední pražská veřejná poprava. 

Co z knihy o Žižkově není obecně 

známé? 

Asi hlavně politická účelovost, s jakou 

jednotlivé režimy přistupovaly a přistupují 

k pojmenování a přejmenování 

veřejných prostranství. Místopisné 

komise města Prahy tuto praxi krititext: 

Jan David 

foto: Nakladatelství Paseka 

Husité na 

Žižkově 

Pomíjivá paměť pražské periferie, to je podtitul nové 

knihy Husité na Žižkově, kterou napsal historik a místní 

rodák Petr Čornej. Jen v posledních letech vydal 

knihu Husitská revoluce: Stručná historie a zejména 

oceňovanou monografii Jan Žižka, které se prodaly 

desítky tisíc kusů a získal za ni cenu Magnesia Litera za 

knihu roku 2020. 

Paseka, 599 Kč, již vyšlo 

Jak vypadal Žižkov za husitských 

časů? 

Oblast budoucího Žižkova byla v 15. století 

vesnickou příměstskou krajinou. 

Na Vítkově i na Šibeničním vrchu se 

rozkládaly vinice, které od časů Karla IV. 

obklopovaly celé pražské souměstí. 

Pod Šibeničním vrchem, v místě 

nynější křižovatky U Bulhara, se štěpila 

komunikace vycházející z Horské brány 

na Kutnohorskou silnici, to jsou dnešní 

ulice Husitská a Hartigova (donedávna 

Koněvova), a na Olšanskou cestu, 

směřující k vesnici Olšany. V blízkosti 

Hrdlořez a Malešic bychom nalezli 

pole, před nimž budily pozornost 

divoké skalky, pověstné Židovské pece. 

Osídlení bylo velmi řídké. 

Žižkov byl po staletí za hradbami 

Prahy, dnes je širším centrem metropole. 

Vaše nová kniha má podtitul 

Pomíjivá paměť pražské periferie. 

Souvisí to spolu? 

Souvisí. Zástavba na katastru nynějšího 

Žižkova začala sice ještě v době 

existence pražských hradeb, ale Žižkov 

lidé vnímali, podobně jako Karlín nebo 

Královské Vinohrady, jako organickou 

složku pražské aglomerace, prostě jako 

předměstí či periferii. A to platilo i pro 

období, kdy byl samostatným městem, 

které se až roku 1922 stalo součástí 

Velké Prahy. 

zovaly už od roku 1925, ale nic se na ní 

nezměnilo. 

Jakou cestou jste se vydal při psaní 

novinky Husité na Žižkově? 

Na první pohled to vypadá tak, že jsem 

po velké knize o Žižkovi učinil přirozený 

krok směrem k historické tradici. 

Vlastní nápad se ale rodil komplikovaněji. 

Nejprve jsem napsal knížku Spory 

o Jana Žižku 1424–2024, která vyšla 

letos 6. října, a až poté se vrhl do problematiky 

pražského Žižkova. Původně 

jsem chtěl napsat přísně vědeckou studii, 

která by zachytila vznik a proměny 

názvů žižkovských veřejných prostranství 

v souvislosti s politickými změnami 

19. až 21. století, ale téma se mi poněkud 

rozrostlo. Jsem zkrátka epik a do stručnosti 

se musím nutit. 

Zmiňujete osobnosti, jako byl Hartig 

nebo Krenn, kteří dnes nejsou všeobecně 

známí, ale výrazně ovlivnili 

tvář Žižkova. Na koho ještě nesmíme 

zapomenout a proč? 

Zcela mimořádnou postavou dějin 

Žižkova byl MUDr. Rudolf Kostrakiewicz, 

který po téměř celé období první 

republiky zastával úřad starosty 

a výrazně se zasloužil o rozvoj žižkovské 

obce. V letech jeho úřadování se 

Žižkov rozrostl především východním 

směrem, kde vznikla moderně

koncipovaná bytová zástavba i vilové 

enklávy, tonoucí v zeleni. Ostatně na 

počátku třicátých let vznikly i žižkovské 

dominanty, monumentální Památník 

osvobození a konstruktivistická budova 

Všeobecného penzijního ústavu, považovaná 

za první pražský „mrakodrap“. 

Kostrakiewicz měl jako národní socialista 

nesporný cit a smysl pro historickou 

tradici, takže i nové ulice nejednou 

dostávaly názvy podle významných 

husitských osobností, a to nejen radikálních, 

jak bývalo zvykem ve druhé 

polovině 19. století. Nepřehlédnutelnou 

figurou meziválečného Žižkova byl 

také známý levicový anarchista Franta 

Sauer, který se podílel na stržení 

Mariánského sloupu v listopadu 1918. 

Čím se vám Žižkov vryl od dětství 

pod kůži, že jsou s vámi Žižka 

a husité celoživotně a neoddělitelně 

spjati? 

Na Žižkově naše rodina žila od konce 

třicátých let do listopadu 1983, kdy 

můj bratr Pavel opustil byt v Hájkově 

ulici a odstěhoval se do Radotína. Naše 

dětské hry se odehrávaly nejčastěji 

v rozlehlém parku na Vítkově, kde Žižka 

svedl svou první významnou vítěznou 

bitvu, Žižkův pomník nechybí ani na 

jedné z mých prvních fotografií, která 

mě zachytila v kočárku. Navíc jsem byl 

pokřtěn v žižkovském Sboru Jana Žižky. 

Většina českých historiků se ve svých 

pracích zabývá místy, v nichž prožili 

dětství a mládí. Raná zkušenost nás 

formuje více, než si uvědomujeme. 

o poznání klidnější, především je to 

místo vycházek a venčení psů. Mrzí mě, 

že k husitským symbolům, které přetrvaly 

z dřívějších časů, popřípadě sem 

byly instalovány poměrně nedávno, 

nemá veřejnost úctu a ničí je. 

O Janu Žižkovi jste prý poprvé psal 

už ve svých osmi letech. To bylo něco 

do školy? 

Do školy to sice bylo, ale nebyl to úkol. 

Udělal jsem si takový sešitek z přehnutých 

papírů, aby tvarem připomínal 

knihu, a do něho vypsal vše, co jsem 

tehdy o Žižkovi věděl. Nechyběly ani 

vlastnoruční obrázky. Některým spolužákům 

se to zalíbilo natolik, že jsem 

podobné sešitky musel vyrobit tři nebo 

čtyři. 

71 

PETR ČORNEJ (* 1951) 

Historik specializující se na 

dějiny pozdního středověku, 

zvláště husitství, a na historiografii 

a historickou tradici. 

Vyučoval dějiny na Univerzitě 

Karlově a na Literární akademii 

Josefa Škvoreckého. Držitel 

knižních Cen Magnesia Litera. 

Žižkov přelomu 19. a 20. století se prý 

vyznačoval nápadným rysem, a to 

názvy jednotlivých domů. 

Názvy podle domovních znamení měly 

už domy ve středověké Praze. V době 

před povinným číslováním stavebních 

objektů plnil tento způsob označení 

orientační funkci. Pražské domy, byť 

zdaleka ne všechny, dostávaly ovšem 

jména i v 19. a 20. století. Zpravidla 

to byla jména majitelů nebo jejich 

rodinných příslušníků, či názvy typu 

Na výsluní, Naše dřina a podobně. 

Systematické pojmenování domů po 

husitských osobnostech a událostech 

15. století, manifestované nápisy nebo 

soškami a reliéfy na fasádách, bylo ale 

opravdu typické pro Žižkov. 

Vítkova hora, kdysi také běžně 

i úředně Žižkaberg. Co se vám vybaví 

z dětství a jak vnímáte současnou 

podobu Vítkova? 

Vybaví se mi dětské pískoviště a křoviny, 

rostoucí proti někdejšímu 

hřišti Dynamo Žižkov, Vozovna, vlaky 

projíždějící žižkovským tunelem, 

kovárna při úpatí vítkovského svahu 

na křížení Hájkovy a Kališnické ulice, 

nově instalovaná vrata do Národního 

památníku s postavou Jana Žižky 

zahánějícího palcátem ustrašeného 

křižáka, Gottwaldova mumie, tatraplány 

a šestsettrojky vozící státníky 

ke hrobu Neznámého vojína, herce 

Václava Trégla, jak každé pozdní odpoledne 

špacíruje k Žižkovi a zpět, hlídači, 

sledující, jestli děti a výrostci nedevastují 

trávníky a lavičky, prostě nekonečné 

množství obrazů. Dnes je Vítkov 

Jak vypadal začátek práce na vaší 

knižní novince? 

Zprvu jsem pomýšlel na přibližně 

šedesátistránkovou studii pro Pražský 

sborník historický, ale téma se mi 

rozkošatilo souběžně s tím, jak mi 

narůstala pramenná základna. Vždy, 

a to byl i případ mého Žižky, si nejdříve 

sestavím osnovu, vlastně rozvržení 

látky do jednotlivých kapitol, pro 

něž mám v předstihu hotové i názvy. 

Teprve potom začnu psát, obvykle 

postupně od první až do závěrečné 

kapitoly. Nerad práci přerušuji, protože 

po delší přestávce se do psaní dostávám 

s velkými obtížemi. 

Máte rozepsaných víc knih paralelně 

nebo se vždy soustředíte jen na 

jednu. A plánujete už nebo dokonce 

píšete něco dalšího? 

Jako jedinec mužského pohlaví 

jsem determinován. Na rozdíl od žen 

nedokážu dělat několik věcí najednou, 

natož psát paralelně dva texty. 

V současnosti nic dalšího nepíšu, i když 

mě přátelé a kolegové vyzývají, abych 

zplodil životopis Jiřího z Poděbrad, 

jakési volné pokračování Žižky, abych 

zpracoval historii českého dějepisectví 

po druhé světové válce, neboť mnohé 

výrazné badatele jsem osobně znal, 

ba přemlouvají mě i k sepsání memoárů. 

Nevím, zda ještě něco takového 

stvořím. Čas, zdraví i klesající výkonnost 

mluví spíše proti.

text: Vavřinec Fiala 

72 

TIP REDAKCE 

Legendární kniha 

Davida Attenborougha 

je povinná četba pro celé lidstvo 

David Attenborough Život na Zemi 

Když v roce 1979 kniha známého britského přírodovědce Davida 

Attenborougha vyšla poprvé, překvapila kvalitou fotografií 

i přístupným textem, díky kterému do tajů přírody pronikli nejen 

odborníci. Nyní se legendární Život na Zemi dočkal nového vydání 

– a ačkoliv od té doby věda pokročila, v roce 2023 vám ta kniha 

vezme dech stejně jako před půl stoletím… 

Nejúžasnější příběh všech dob 

Život na Zemi 

David Attenborough 


Je to největší příběh, jaký byl 

kdy vyprávěn: příběh vývoje života 

na Zemi. 

Nezapomenutelné setkání Davida 

Attenborougha s gorilami se stalo ikonickým 

okamžikem pro miliony televizních diváků. 

Seriál a doprovodná kniha Život na Zemi 

od základů změnily způsob, jakým pohlížíme 

na svět přírody a jak s ním komunikujeme. 

Nastavily nová měřítka kvality a ovlivnily 

celou generaci milovníků přírody. 

Vyprávění o zkoumání života zvířat 

a rostlin je úžasnou oslavou evoluce života 

na Zemi. V knize vystupují zástupci celé 

škály organismů, jež kdy na této planetě 

žily. Attenboroughův vnímavý, dynamický 

přístup k vývoji milionů druhů vede čtenáře 

nezapomenutelnou cestou za poznáním – 

od první jiskry života až po modrozelený 

zázrak, jaký známe dnes. 

U příležitosti čtyřicátého výročí 

prvního vydání se David Attenborough 

k Životu na Zemi vrátil, aktualizoval jej, 

rozšířil původní text a zohlednil moderní 

vědecké objevy. Vybral krásné a zcela nové 

fotografie a ty pomáhají knihu ilustrovat 

mnohem lépe, než jak to bylo možné 

před čtyřiceti lety. 

Přepracované jubilejní vydání je 

důstojným přínosem k nestárnoucí klasice 

knih o volné přírodě. Jistě nadchne jak ty, 

kdo dílo znají v podobě prvního vydání, 

tak i celou novou generaci. 

v 70. letech nebyly technicky možné. 

Od majestátních kaňonů severní 

Ameriky po pestrobarevné korálové 

útesy v hlubinách. Od obrázků roztomilých 

opeřenců po fotografie divokých 

šelem, ze kterých jde respekt i na 

stránkách knihy. 

Život na Zemi je kniha, která vám 

vezme dech i zasvěceným, ale neuvěřitelně 

čtivým textem. Například když 

Attenborough líčí chování gorilích tlup, 

čtenář si chtě nechtě uvědomí, kolik 

zvířecího v nás zůstalo. A když muž, 

kterému v rodné Británii říkají „národní 

poklad“ líčí, jak viděl safírové oceány, ze 

„Je to největší příběh, jaký kdy byl 

kterých kdysi vzešel život, znečištěné 

vyprávěn: příběh vývoje života na 

odpadky a plastem, husí kůži se ubrání 

Zemi,“ píše v úvodu své knihy David 

málokdo. 

Attenborough. A skutečně – na 350 

stránkách se mu podařilo shrnout tři Tak se s největším žijícím odborníkem 

miliardy let historie naší planety. Od 

na přírodu vydejte na nezapomenutelnou 

cestu za poznáním – od prvotní 

prvotních buněk a DNA přes první lesy, 

organismy ve vodě, velký přesun na 

jiskry života až po modrý zázrak, 

souš až po lovce a sběrače, kteří mají kterému říkáme planeta Země. Život 

promyšlený systém komunikace. 

na Zemi česky poprvé vyšel už v roce 

1986, nicméně po dlouhých letech, kdy 

Kvalita původního Attenboroughova knihu nebylo možné sehnat, je to tip na 

textu z roku 1979 odolala zubu času, 

krásný dárek pro znalce i novou generaci 

milovníků přírody. 

takže autor knihu pouze doplnil o nejnovější 

vědecké poznatky. Největší 

změny přišly po vizuální stránce. 

Výtisk této knihy by měli dostat politici 

i lidé, kteří mají moc rozhodovat 

Třebaže černá obálka se zelenou žábou 

zůstala nezměněná (jde o fotku, kterou o tom, v jakém stavu naši planetu 

vyfotil sám David Attenborough), uvnitř předáme budoucím generacím. David 

najdete nádherné fotografie přírodních 

divů ze všech kontinentů, které pro celé 

Attenborough napsal povinnou četbu 

lidstvo. 

Žijící legenda 

přírodních věd 

SIR DAVID FREDERICK 

ATTENBOROUGH (* 1926) 

Narodil se v Londýně a už odmala 

ho fascinovala příroda. Sbíral 

zkameněliny, rád se toulal přírodou 

a během druhé světové války 

mu židovská dívka, kterou jeho 

rodiče adoptovali, aby ji zachránili 

před nacisty, věnovala jantar 

s prehistorickým hmyzem. I to byl 

jeden z důvodů, proč na univerzitě 

v Cambridge vystudoval zoologii 

a geologii. 

Po studiích nastoupil do BBC, 

kde tvořil dětské pořady o přírodě. 

Na manažerských pozicích 

stoupal stále výš, a dokonce dostal 

nabídku, aby se stal ředitelem BBC, 

ale Attenborough to odmítl a raději 

se vrátil ke tvorbě pořadů o přírodě, 

což ho naplňovalo nejvíc. 

V roce 1979 BBC uvedla jeho 

třináctidílný dokument Život na 

Zemi, který veřejnost ohromil 

kvalitou video materiálů i mluveného 

obsahu, a který navždy 

změnil představu o tom, jak má 

přírodopisný dokument vypadat. 

Na základě podkladů nasbíraných 

při práci na dokumentu vznikla 

stejnojmenná kniha, která se nyní 

dočkala nového českého vydání. 

V posledních letech se David 

Attenborough věnuje ekologickým 

tématům a varuje před nenávratnými 

změnami, kterými člověk 

přírodu ničí.

NOVINKY z nakladatelství 

CÍSAŘSKÁ A KRÁLOVSKÁ 

KUCHAŘKA 

Příběhy a recepty z časů monarchie 

Kniha, která vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři ještě 

předtím, než se vůbec rozhodnete vařit. Ba dokonce 

ani vařit nemusíte, ale i tak se dozvíte spoustu hrnků 

informací a lžic souvislostí okořeněných nejednou 

špetkou humoru. 

KOLEM SLUNCE 

PŘÍBĚH ZEMĚ 

Aina Bestard svými ilustracemi vzdává poctu 

umělcům a vědcům 19. století, kteří dokázali 

vzbudit zájem o vesmír a poznávání Země mezi 

lidmi všech generací i vrstev. Zohledňuje však 

také nejnovější poznatky a vytváří tak knihy 

krásné a poučné zároveň. 

LOTHARINGIA 

Od Simona Windera, 

autora knih Germania a Danubia 

V této okouzlující a vtipné knize s napětím sledujeme, jak se 

řada ctižádostivých osobností ze západu i východu neúspěšně 

pokoušela podmanit si obyvatelstvo Lotharingie, z něhož se 

postupem doby stali Nizozemci, Němci, Belgičané, Francouzi, 

Lucemburčané a Švýcaři. 

www.mapcards.cz

74 

KNIŽNÍ TIPY 

Dokola 

// Mariona Cabassa, 

Seledad Romero 

Mariño 

Zázračný koloběh života 

Svět okolo nás se neustále mění: den 

se střídá s nocí, zima s teplem, zrod 

se zánikem. Hravá a vizuálně strhující 

kniha seznamuje s fascinujícími 

tajemstvími životních cyklů v přírodě, 

které můžeme sledovat. Kniha je pro 

děti od 5 let. 

Na co nemůžeš sáhnout 

// Martin Vopěnka, 

Jakub Cenkl 

Pokoušeli jste se někdy dětem vysvětlit, co je 

to láska, radost, pomoc, rok nebo demokracie? 

S touto knihou vás už žádná zvídavá otázka 

malého rozumbrady nezaskočí – ať už se bude 

vaše ratolest zajímat o pocity, povolání, či přírodní, 

nebo společenské jevy. O nádherně barevné 

a veselé ilustrace se postaral oceňovaný výtvarník 

Jakub Cenkl. 

Pikola, 499 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Na zvídavé malé čtenáře, pozorovatele, piráty, 

cestovatele a rozumbrady čeká v listopadové knižní 

nabídce celý svět! 


100 dětí // Christoph Drösser, 

Nora Coenenberg 

Jak se nám žije na světě 

Máš pokoj plný hraček, více než jeden pár bot, 

každý rok jezdíš někam na prázdniny a připadá ti 

to normální? Jak to ale vypadá, když se podíváš na 

všechny děti na světě? Chceš vědět, kde a jak žijí 

jiné děti? Pak držíš v rukou tu správnou knihu! 


Klárka a noční 

zahrada 

// Marie Štumpfová 

Klárka nemůže spát, pozoruje 

zahradu, je tam tma. A spousta 

podivných zvířat, stínů a zvuků. 

Klárka se bojí. Ale jen do té doby, 

dokud nepřiletí můra a neprovede 

ji letní nocí a tajuplnou zahradou. 

Kniha o tom, že na vlastní strach je 

nejlepší si sáhnout je pro děti od 

4 let. 

Poklad na ostrově 

// Robert Louis Stevenson, 

Kateřina Bažantová 

Nesmrtelný příběh o dobrodružství malého 

Jima Hawkinse a jeho druhů, kteří se vydali 

najít proslulý poklad krvežíznivého pirátského 

kapitána Flinta. Kniha vyšla již v mnoha 

vydáních, pod jinými názvy, (známá například 

jako Ostrov pokladů), i v několika filmových, 

rozhlasových a divadelních zpracováních. 


Drobek, 399 Kč, již vyšlo

Jé, Ježíšek! 

// Vendula Hegerová 

75 

Zábavné hry, tvoření a recepty na předvánoční 

čas 

Kniha odkazující na klasické české vánoční 

zvyky a tradice přináší množství hravých úkolů, 

spoustu návodů na tvoření, nápadů a poučení 

nejen pro děti. V závěru obsahuje několik stran 

barevných příloh, které si děti mohou vystřihnout. 


Soumrak husitů 

// Veronika Válková, 

Petr Kopl 

Od bitvy na Vítkově uběhlo čtrnáct let a nyní 

se schyluje k další. Tentokrát se budou bít 

Češi mezi sebou. Bára se tu setká nejen s práčetem 

Borkem a s budoucím českým králem 

Jiříkem z Poděbrad, ale také zjistí, jaké 

následky může mít třeba to, že vás někdo 

bací městským pečetidlem po hlavě. Krom 

boule, pochopitelně… 

Bambook, 249 Kč, již vyšlo 

Divoké básničky 

// Alena Müllerová 

Rozpustilé verše doprovázené 

vynalézavými ilustracemi jsou nejen 

o bytostech z pohádek, zvířátkách 

a lidech, ale také o věcech, které děti 

obklopují. Strašidla, skřítci, pidižvíci 

i další havěť se chovají poněkud 

nevypočitatelně, a stejně jako vzteklí 

sloni, drzé ropuchy, nespavé slepice 

a jiná zvířata často projevují i různé 

člověčí nectnosti. 

Bambook, 249 Kč, již vyšlo 

Prozkoumejte kouzelný 

svět Harryho Pottera 

Mávněte hůlkou a přeneste se do kouzelnického světa. 

Objevujte magická místa, ponořte se do tajů hůlkovědy, 

potkejte fantastická zvířata a přečtěte si o kouzelnících 

a čarodějkách dob minulých. Uvnitř téhle knihy najdete 

všechno od akromantule až po Zlatonku! 

Text & Illustrations © JKR. Harry Potter TM WBEI. 


76 

UKÁZKA 

Sofinka a paměť 

stromů 

Když na hrázi rybníka někdo pokácí alej prastarých stromů, 

prababička je velmi smutná. Stromy pamatovaly její rodiče i prarodiče 

a jako malá si pod nimi hrála. Sofinka začíná chápat, jak 

běží čas a že je důležité vědět o svých předcích. 

Příběh u dětí rozvíjí vztah ke krajině kolem nás i ke svým vlastním 

kořenům. A končí s nadějí: Žáci místní školy vysázeli za 

vesnicí novou alej. I Sofinka vysadí svůj první strom – paměť pro 

budoucí generace. 

Martin Vopěnka 

a paměť stromů 

ilustrovala Aneta Františka Holasová 


Paměť a význam stromů, vztah 

k přírodě i k předkům v dojemném 

příběhu šestileté Sofinky určeném 

pro nejmenší čtenáře. 

Martin Vopěnka za své knihy pro děti, stejně jako Aneta Františka 

Holasová za své ilustrace, dostali celou řadu ocenění. 

V roce 2021 pod názvem Sofinka a záhadné zvířátko vytvořili 

první díl příběhů holčičky Sofinky, na který nynější kniha volně 

navazuje. 

K111 Sofinka vn 05.indd 3 15.09.2023 12:49

Čtení pro celou rodinu

text: Vavřinec Fiala 

foto: archiv autorky 

78 

ROZHOVOR 

Karin Bílík Vápeníčková: 

Nechtěla jsem, 

aby pro syna 

svět zůstal 

s otazníkem 

Spisovatelské svědění v sobě cítila už delší dobu, ovšem 

teprve narození syna jí přineslo námět na knihu pro 

děti i dospělé, kterému uvěřila. Do puntíku je z velké 

části veršovaná kniha, ale klasickou pohádku nečekejte. 

Je to kniha o světě i lidech, hravá i filozofická, naučná 

i rozvíjející fantazii. Od první stránky nás zaujala natolik, 

že jsme s autorkou, ostravskou rodačkou Karin Bílík 

Vápeníčkovou, prostě museli udělat rozhovor. 

KARIN BÍLÍK VÁPENÍČKOVÁ 

(* 1992) 

Rodačka z Ostravy a nadšený 

patriot. Na DAMU studovala 

alternativní a loutkové divadlo 

a na Ostravské univerzitě českou 

a německou filologii. Hostuje 

v pražských divadlech a je také 

dvojnásobnou mistryní žen ve 

Slam poetry. Do puntíku je její 

knižní debut. Ve volném čase 

se věnuje malému synovi, muži, 

psovi Bajajovi a přetírání starého 

nábytku. 

První otázka může znít divně, ale 

přesto mi ji dovolte položit: Četla jste 

Na cestě od Jacka Kerouaca? Kerouac 

totiž píše, že Bůh je medvídek Pú. 

A vy v knize Do puntíku píšete, že 

Bůh je medvídek koala... 

Hezké, že to zmiňujete. Na cestě pro 

mě svého času bylo zásadní čtenářské 

setkání. Pamatuji se, když nám 

profesorka na gymplu vyprávěla, že to 

Kerouac psal na dlouhou papírovou roli. 

Nevycházel ven a jen psal. Dlouho jsem 

pak nosila v mysli představu, že spisovatel 

musí být přesně takový – oddaný, 

zapálený člověk s posláním a myšlenkou, 

zavřený na půdě s obrovskou rolí, 

kterou popíše bez interpunkce, vykouří 

plno cigaret a pak jen tak změní svým 

dílem myšlení celé jedné generace. 

Ale abych byla upřímná, pro předobraz 

myšlenky pojetí Boha v mé knize 

Kerouac zásadní nebyl. Já v knize nabízím 

představu, že Bůh může být medvídek 

koala, dokola, doleva i doprava, 

Bůh může být nošen v tašce i klouzat 

na klouzačce. 

Když jsem si četl vaši knihu, napadlo 

mě, že vlastně není jenom pro děti. 

Objevuje se tam kosmologie, náboženství, 

filozofie, otázky o dobru 

a zlu… Nebojíte se, že to na děti bude 

moc složité? 

Děti samy o sobě složité nejsou, dokud 

jim nezačneme složitost existence 

vštěpovat. Věřím, že jim Do puntíku 

bude dávat smysl, a pokud bude bavit 

i dospělé a děti v nich – o to líp! Čeho 

se bojím a co vnímám je to, že dnes 

dětem chybí smysl pro fantazii. Možná 

současná doba není živnou půdou 

pro fantazírování. Psala jsem tu knihu 

s posláním, aby rozvíjela dialog mezi 

dospělým a dítětem. Snažila jsem se 

do knihy ukrýt i filozofické myšlenky, 

ale nic násilného a překračující mé 

vlastní znalosti. Snad je to v ideální, 

zdravé míře. 

Popravdě musím říct, že já v dětství 

četl Malého prince a asi to bylo 

příliš brzy, protože mě nebavil a od 

té doby už jsem si k němu nikdy 

nenašel cestu. Kdy je podle vás ideální 

chvíle, kdy mají děti otevřít Do 

puntíku? 

Já taky nečetla Malého prince ve 

správný čas, asi… Vím přesně, že to bylo 

v šesté třídě a vůbec jsem mu neporozuměla. 

Mám ale povahu „nevzdávej to 

s hašlerkou“, totiž – nesnáším její chuť, 

ale pořád to s ní zkouším, zda mi nakonec 

nezachutná. Exupéryho tvorba mi 

nakonec naštěstí zachutnala. Dnes si 

myslím, že jsem Malého prince měla 

číst právě za přítomnosti dospělého 

a mluvit, mluvit, mluvit o tom, co to 

vlastně čteme. Do puntíku jsem psala 

rovnou ve formě dialogu – a na ten 

není nikdy brzo ani pozdě. Ale je pravdou, 

že mému ročnímu synovi bych 

svou knihu ještě nečetla – zatím se 

spokojíme s bůů, béé, mňau a haf haf.

Existuje nějaký správný způsob, jak 

knihu číst? Od začátku do konce, 

večer před spaním, za přítomnosti 

rodičů…? 

To nevím, to nechám na fantazii čtenářů. 

V mé idealistické mysli je obraz 

dospělého s dítětem, kteří si přečtou 

nějakou část z Puntíku a pak si o ní povídají 

a vymýšlí své vlastní obrazy. A nejlépe 

číst nahlas, protože se rýmuje – 

a když se to rýmuje, je to hned veselejší! 

Další věc, které jsem si všiml, je 

energie. Ta ze stránek přímo prýští, 

jako byste při psaní celou dobu držela 

určitý rytmus... 

Věnovala jsem se nějakou dobu slam 

poetry, protkalo mě to v rytmu textu. Ale 

mí blízcí o mně říkají, že já sama jsem 

taková zrychlená a rytmická. Pocházím 

z Ostravy, takže rychlá a úderná jsem 

asi proto. Píšu, jak myslím. Doufám, že 

ta kniha má tempo, je totiž z velké části 

veršovaná. Pokud je v ní energie, tak 

jsem za to ráda. Psala jsem to, co jsem si 

sama říkala nahlas. Jako bych ji předčítala 

imaginárnímu posluchači. Je mým 

zvykem, že všechny mé texty mi můj 

muž, herec, předčítá nahlas – ne vždy 

dobrovolně. Pokud mě to baví poslouchat, 

tak slova ponechám, pokud ne, 

přepisuji. 

Když se řekne, že něco nemá ani 

hlavu, ani patu, může to vyznít kriticky, 

ale knihu Do puntíku to podle 

mě vystihuje v dobrém! Jsou tady 

stránky, kde text kape odshora dolu 

jako déšť, jsou tady stránky, kde se 

věty kroutí jako tahy štětcem nebo 

hemží jako novinové výstřižky. Je to 

zábava číst, protože člověk nikdy neví, 

co přijde na další stránce... 

Já doufám, že text hlavu i patu má! 

Moment, podívám se! Ano, tak hlava je 

v textu přesně jedenkrát, ale pata ani 

jednou, to máte pravdu. Můj text má 

hlavu, ale nemá patu. Ale jinak děkuji za 

popis pocitů, jak na vás působil. Myslím, 

že jste přesně popsal, jak to vypadá 

uvnitř mé mysli. Možná proto tolik miluji 

koláže, protože já sama se stále přelepuji, 

stříhám, přepisuji, přemazávám, 

gumuji a podtrhávám – bylo by tedy 

nemožné, aby můj text vypadal jinak. 

Měla jste nějakou osnovu, podle které 

jste jela, nebo kniha vznikala spontánně? 

Bylo to přirozené, asi tak bych to 

popsala. Když jsem nosila syna v batohu 

svého břicha, došlo mi, že už za chvíli se 

bude na spoustu věcí ptát. A tak jsem 

začala psát. Přirozeně. O všem, o čem 

bych si s ním chtěla povídat, o všem, co 

nechci, aby zůstalo v jeho životě nezodpovězené. 

O světě, o lidech, o Bohu, 

o lásce, o smrti, o strachu, o nespravedlnosti, 

o víře, o všem – do puntíku. 

A výsledek má 80 stran... 

Knihu doprovází ilustrace Káti 

Villinové a je zajímavé, že jsem 

původně automaticky předpokládal, 

že jste si ji ilustrovala sama, protože ty 

ilustrace jsou s textem natolik srostlé, 

jako byste s ilustrátorkou byly nějak 

telepaticky propojené... 

Zadání znělo: „Hledám někoho, kdo 

maluje, jako já píšu.“ Když jsem viděla 

portfolio Káti Villinové, řekla jsem si, že 

maluje obrazy z mé mysli. Porozuměly 

jsme si na první kávu. Dokázala dát 

knize onu potřebnou tvář. Na knize jsme 

pracovaly souběžně, po částech, byla 

to téměř roční práce, která byla neobyčejně 

zábavná a silná. 

Říká se, že napsat dětskou knihu je 

dvakrát těžší, protože musíte oslovit 

jak dítě, tak rodiče, který knihu koupí. 

Myslela jste při psaní na tohle? 

Psala jsem to pro čtenáře, kteří mají 

barevné pastelky, kreslí křídami na 

chodník, foukají bublifuk, tančí občas na 

ulici a mají soucit k vymačkaným pytlíkům 

čaje, protože už nemají dále využití. 

Myslím, že přesně takovým by se kniha 

mohla líbit. 

Existuje dětská kniha, na kterou s láskou 

vzpomínáte? 

Paradoxně nejsilnější obraz knihy z dětství 

je Šťastný princ od Oscara Wildea 

s ilustracemi Renáty Fučíkové. Tedy 

kniha na míle vzdálená dětské literatuře. 

Maminka mi z ní hodně četla. Od 

malička. Nahlas. A protože si se mnou 

povídala o tom, co v ní je, nikdy mi 

nepřišlo, že by tak velká, tolik ilustrovaná 

kniha nebyla ani tolik pro mě, jako spíše 

pro maminku. Ke čtení mě nepřivedla 

kniha, ale právě má maminka a nikdy 

mě nešetřila. 

Pokud jsem dobře hledal, Do puntíku 

je vaše prvotina. Máte v plánu pokračovat 

v psaní pro děti, nebo máte sen 

napsat něco pro dospěláky? 

Ráda bych psala dál. Psaní mě baví, ale 

přepisování méně. Zatím jsem toho více 

přepsala, než napsala, tak uvidíme, zda 

ke mně bude Koala soucitný či soucitná 

a přijde další myšlenka, která povede ke 

zdárné závěrečné tečce. 

A na závěr se musím zeptat, náš rozhovor 

vychází v magazínu Knihkupec, 

takže povinná otázka: chodíte ráda do 

knihkupectví? 

Chodím ráda do knihkupectví. Chodím 

ráda do knihovny, do antikvariátů 

a pořád kupuji nové a nové knihy. Radši 

kupuji knihy než jídlo. Kdybych neměla 

muže, více bych četla, než jedla, takže 

ještě, že se máme. On díky mně čte, já 

jsem díky němu naživu. 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

79


foto: Tony Košař 

otázek 

80 

pro 

Otakara Petřinu 

PTÁME SE10 

Známe ho jako rapera, 

zpěváka a bubeníka, který 

vystupuje pod pseudonymem 

Marpo. Nedávno vydal 

nové minialbum s názvem 

Don’t Quit Now a na 

9. prosince chystá se svým 

TroubleGangem koncert 

v pražském O2 universu, kde 

předvede velkolepou hudební 

i vizuální show. A možná 

dorazí i jeho přítelkyně, 

zpěvačka Lenny… Jaký je 

čtenář? 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Mám rozečtené celkem tři. První z nich 

napsal slavný americký herec Matthew 

McConaughey, jmenuje se Životem na 

zelenou (v originále Greenlights) a jde 

o životopis a zároveň motivační knihu 

plnou zajímavých myšlenek a postřehů. 

Druhý je životopis další filmové hvězdy, 

a to Jima Carreyho. Přiznám se, že 

tahle knížka je pro mě trochu ve stylu 

„Bohnice“ a musím si na ni najít tu správnou 

náladu a chvíli. Ale určitě se teď 

chystám dočíst memoáry motivačního 

řečníka a sportovce Davida Gogginse, 

kterému se přezdívá „nejtvrdší muž na 

zemi“. Hledám v nich inspiraci – když se 

člověku náhodou nedaří, tak zjistí, že na 

světě není sám, komu kariéra lítá nahoru 

a dolů. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Rozhodně papír! To je klasika, u které člověk 

relaxuje a nejlépe někde v lese. Vždyť 

pořád jen koukáme do mobilů! 

3. S jakou literární postavou byste šel 

na víno? 

S Donem Corleonem ze slavného 

románu Kmotr – nějaké mafiánské 

byznysové rady by se mi hodily. A pak 

mám dva další adepty, ale nejedná 

se o literární postavy. Zajímal by mě 

spisovatel Jules Verne. Táta ho měl 

hrozně rád a vlastně mi ho doporučil, 

když jsem byl puberťák. A pak bych se 

rád potkal s legendárním Sylvestrem 

Stallonem, který mě hodně ovlivnil 

v dětství i později v dospělosti. Navíc 

bych chtěl v sedmdesáti letech vypadat 

a fungovat jako on. 

4. U které knihy jste se smál nahlas? 

Zrovna u té už zmíněné s názvem 

Životem na zelenou. Momentálně jsem 

ve třetině a při čtení často vzpomínám 

na svoje vlastní dětství. Byl jsem docela 

grázl, máma to se mnou neměla úplně 

jednoduché. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

„Udělám mu nabídku, kterou nebude 

moci odmítnout“ z knihy Kmotr. Dona 

Corleoneho nikdy neodmítnu! 

6. Jakou knihu byste si vzal na pustý 

ostrov? 

Jsem praktik, takže určitě něco o přežití… 

Jinak nemám žádnou knihu, která 

by mě provázela životem, ale najdou se 

tituly, ke kterým se rád vracím, třeba 

kompletní vydání Tolkiena. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

Čtu všechno v angličtině, takže buď na 

Amazonu, nebo v knihkupectví Barnes 

& Nobles na Floridě. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Dávám si je do knihovny, rád je 

vystavuju. Jsou to umělecká díla! 

Mám spoustu knížek i po tátovi, ale 

ty nemám momentálně kam dát, 

takže leží v krabicích. Nedávno jsem 

se přestěhoval a čekám na vestavěnou 

knihovnu. Tu pak vyskládám až po 

strop! 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Kvůli vzdělání, rozvíjení představivosti, 

času strávenému sám se sebou. 

10. Jakého spisovatele byste si 

vybral, aby napsal váš životní 

příběh? 

Maria Puza, aby to bylo napínavé. Četl 

jsem od něj snad všechno, ale milovaného 

Kmotra jsem přelouskal za 

pouhé dva dny. A ještě mě hodně baví 

styl psaní Chestera B. Himese, hlavně 

jeho román A Rage in Harlem. Jde 

o drsné příběhy z podsvětí New Yorku 

plné drog, vražd a prostituce. Hodně 

syrové, ale opravdové.

Vánoční tipy pro celou rodinu 

Zima a Vánoce klepou na dveře. Co koupit za dárky? Jak strávit společný 

čas s rodinou? Vyzkoušejte společenské hry! Máme tu pro vás pár tipů. 

Dobble 

6+ 2–8 15 min. 

Tato rychlá a zábavná karetní hra dokáže 

zaujmout hráče všech věkových kategorií. 

Dostatek různorodých symbolů zajišťuje, 

že zůstane zajímavá i po opakovaném 

hraní. Závod proti času a proti ostatním 

hráčům přináší do hry adrenalin 

a vzrušení. 

Jak se hraje? Hra je snadná a intuitivní. 

Vyberte si kartu a zkuste si zapamatovat 

co nejvíce detailů ze strany s obrázkem. 

Potom kartu otočte, hoďte kostkou 

a odpovězte na otázku, kterou kostka 

určila. Pokud odpovíte správně, získáte 

bod. Cílem je získat co nejvíce bodů. 

Dixit 

8+ 3–8 30 min. 

Díky krásným ilustracím vám hra Dixit 

nabízí jedinečný zážitek plný kreativity 

a zábavy. Propojí vaši představivost 

s ilustracemi a umožní vám objevit nové 

dimenze společné zábavy. 

Jak se hraje? Hráči si postupně během 

tahů dobírají karty z balíčku, avšak 

jakmile hráč obdrží kartu vybuchujícího 

koťátka, hru prohrává. Některé karty 

však pomáhají se výbuchu vyhnout. Více 

zjistíte, když si hru zahrajete. 

Jízdenky, prosím! 

8+ 2–5 45 min. 

Jak se hraje? Každá karta obsahuje 

symboly různých velikostí. Hlavním 

úkolem je co nejrychleji najít společný 

symbol mezi 2 kartami. Kdo ho najde 

jako první a správně pojmenuje, kartu 

vyhrává nebo naopak se jí zbaví (podle 

varianty hry, která se hraje). 

BrainBox 

8+ 1+ 10 min. 

Hledáte způsob, jak propojit zábavu 

a zároveň rozvíjet své dovednosti? 

Hry BrainBox jsou navržené tak, aby 

podněcovaly myšlení a paměť. Hry 

obsahují sadu karet s různými obrázky na 

jedné straně a otázkami na straně druhé. 

Jak se hraje? Smyslem hry Dixit je 

co nejdůmyslněji popsat vybranou 

kartu, aby ji hráči uhádli. Avšak ne 

tak jednoduše, aby ji uhádli všichni. 

A zároveň se nesmí popsat moc složitě, 

aby ji neuhádl nikdo. Body se získávají za 

dobrý popis i za uhádnutí správné karty. 

Výbušná koťátka 

Hra je neuvěřitelně zábavná a díky své 

jednoduchosti a rychlému pochopení 

pravidel i rozumné herní době je 

ideální oddechovou zábavou pro rodiny 

s dětmi i pro dospělé. Hráči se učí lépe 

překonávat překážky, vymýšlet strategie, 

kombinovat a reagovat na náhlé změny 

ve svém plánování. 

Jak se hraje? V této hře budete budovat 

železnice mezi různými městy. Čím 

rozrostlejší vlakovou síť vybudujete, 

tím blíže se dostanete k vítězství. Hru 

vyhrává ten, kdo získal nejvyšší počet 

bodů. 

7+ 2–5 15 min. 

Hra plná strategie, komunikace a trochy 

štěstí, jež nabízí spoustu smíchu a napětí. 

Hráči reagují na akce ostatních a volí 

správnou strategii. Je vhodná pro hráče 

všech věkových kategorií. 

Více informací na 

www.blackfire.cz • www.hraj.cz

82 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDEN 

ZE 3 VÝTISKŮ 

PODEPSANÝCH 

PATRIKEM HARTLEM 

Správné znění tajenky 

zašlete mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou 

výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec 

zveřejníme 30. listopadu jména tří výherců, které 

budeme následně sami kontaktovat. 

Tajenka ukrývá odpověď na otázku, kde můžete 

potkat gazely.

Nový román 

Patrika 

Hartla!

Frank McDonough: Hitlerovy roky 

Impozantní dvoudílná práce předního odborníka na 

dějiny třetí říše, renomovaného britského historika Franka 

McDonougha, čtivě a fundovaně vypráví příběh nacistického 

Německa prostřednictvím postavy jeho stvořitele i hrobníka 

Adolfa Hitlera. McDonoughovo strhující líčení nabízí děsivé 

paralely s děním posledních let v Evropě. Celkem 1152 stran 

doprovází řada unikátních dobových fotografií. 

Tomáš Macek: Příběhy Staré dámy a Corsa rosa 

Příběhy Staré dámy a Příběhy Corsa rosa jako vůbec první 

české publikace mapují strhující historii i současnost 

dvou nejslavnějších cyklistických závodů. Obě knihy 

doprovází množství unikátních dobových fotografií, 

samozřejmostí je rozsáhlá statistická příloha. Nové vydání 

bestsellerů sportovního novináře Tomáše Macka nyní 

vychází v atraktivním dárkovém balení za výhodnou cenu. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Aleš Palán: Moji (ne)obyčejní lidé 

Raději zešílet v divočině: Rozhovory se šumavskými samotáři, 

jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co 

znáte. Jako v nebi, jenže jinak: Setkání s českými a moravskými 

samotáři opět přináší životní příběhy a notnou dávku 

přírodní mystiky. Nevidím ani tmu: Příběhy šesti žen, které 

si v životě vytáhly černého Petra. Robinsoni a donkichoti: 

Rozhovory s lidmi, kteří si vytvořili malý osobní svět. 

Zdeněk Zikmund: Bican proti totalitám 

Autorovi se podařilo připravit dvě mimořádné monografie, 

mapující dějiny nejpopulárnějšího sportu pod totalitou 

nacis tickou (Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy 

a Morava, 1939–1945) i komunistickou (Bican proti Čepičkovi. 

Fotbal ve stalinistickém Československu, 1948–1956). Velmi 

cenná je rovněž faktografická příloha a bohatý fotografický 

doprovod v podobě dobových dokumentárních snímků.

KNIHKUPEC 25

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?