KNIHKUPEC 21

knihkupec 

ČERVEN2023 

BLANKA MALÁ: 

HLAVNÍ JE LÁSKA 

SAMA K SOBĚ 

ULJANA DONÁTOVÁ: 

TAHLE KNÍŽKA 

VZNIKALA 

TROCHU JINAK 

VOJTĚCH ŘÍHA: 

ŽÁDNÉ HISTORCE 

NESMÍ STÁT PRAVDA 

V CESTĚ 

KNIŽNÍ TIPY 

A RECENZE 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

Alena 

Mornštajnová 

9 772787 925005 > 

Les v domě 

AUDIOKNIHY 

Foto: Vojtěch Vlk

Tři ženy, 

tři autorky 

a tři různé světy, 

které jsou 

dráždivou 

inspirací

Editorial 

3 

EDITORIAL 

Vážení čtenáři, 

máte před sebou červnové vydání svého oblíbeného 

knižního magazínu. Využiji tohoto prostoru, abych vás 

letmo informoval o tom, co vás při jeho čtení čeká, ale 

také abych projevil za všechny knižní nakladatele radost 

nad jednou extra knižní událostí. 

Česko se stalo jednou ze zemí, kde bude nulová DPH 

na knihy. Co to znamená? Je to pro knižní svět velká 

změna, zejména pak pro čtenáře. Knihy nejsou benzin 

a je dobře, že si to vláda uvědomila. Děkujeme za to 

nejen ministru kultury Martinu Baxovi, ale především 

zástupcům našeho cechu, kteří v čele s předsedou Svazu 

českých knihkupců a nakladatelů Martinem Vopěnkou 

trpělivě a neúnavně tuto změnu prosazovali. Nakonec 

to totiž pocítí právě čtenáři, pro které se knihy stanou 

dostupnějším zdrojem nejen zábavy, ale také inspirace 

a motivace. Knihy čtenáře kultivují a svět by měl dbát na 

to, aby kniha byla dosažitelná pro každého. To je nárok, 

který vyplývá ze samotné její podstaty. Proto děkujeme! 

A co najdete v magazínu? Samozřejmě celou řadu 

zajímavých rozhovorů, recenzí a čtenářských tipů. 

Vždyť magazín Knihkupec je nejčtenějším přehledem 

nejčtenějších knižních novinek. A tím vyjadřujeme 

všechno. Hezké čtení. 

Zdeněk Novák 

vydavatel 

Magazín Knihkupec 

vám přináší 

Pořad Otoč list je zaměřený na současný knižní trh. Přináší 

především rozhovory s autory knih, jejich redaktory, ilustrátory, 

překladateli i nakladateli. Divákům nabízí unikátní pohled do 

zákulisí knižního a audioknižního průmyslu. 

Moderuje Kateřina Pantovič. 

Podívat se na 

Otoč list 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 280, 

250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, červenec+srpen, 

září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR Časopis 

byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. 

ISSN 2787-9259. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

TIP REDAKCE 

text: Jiří Popiolek 

foto: Vojtěch Vlk 

Obludná lež v domě 

a její toxické následky 

Alena Mornštajnová: Les v domě 

Říkali jí cácora. Žila v domě poblíž lesa společně s maminkou, babi a dědou. 

Vždycky jí zdůrazňovali – s nikým cizím se nebav. A tak povětšinou mlčela, žádného 

kamaráda si nenašla. Myslela si, že to pomůže. Jenže všechna tajemství jednou 

musejí vyplout na povrch, i když se je snažíte pohřbít co nejhlouběji. 

Les v domě je šestým románem pro 

dospělé Aleny Mornštajnové, spisovatelky, 

jejíž příběh patří k těm nejpozoruhodnějším 

– vždyť první knihu, Slepou 

mapu, vydala v době, kdy jí bylo padesát 

let, a svou třetí, Hanou, se zařadila k nejprodávanějším 

a nejoblíbenějším domácím 

autorkám a autorům současnosti. 

když začne chodit do školy, také knížky. 

Utíká s nimi do horního patra, kde 

bydlí, schovat se před uštěpačnou babi 

a věčně opilou maminkou, pro kterou 

jako kdyby neexistovala. Netečná, často 

duchem nepřítomná matka se jí totiž 

nikdy nezastane, nepomůže, nepohladí 

ji. 

Za oknem je les… 

Jenže ani tohle není největší trauma, 

které cácora zažívá. Les za oknem je 

stále blíž a blíž – a občas nezván vstoupí 

i do jejího pokojíku. 

Život malé cácory, vypravěčky Lesu 

v domě, jejíž jméno v románu nikdy 

nezazní, se dá šťastným nazvat jen stěží. 

Dvougenerační domek na okraji vesnice, 

kde hned za plotem se tyčí les, je 

plný negativních emocí. Maminka s babi 

se pořád hádají a děda se svým starým 

páchnoucím psem Belou se před nimi 

schovává ve své strašidelné dílně. 

Věčně ukřivděná a nespokojená babi 

vyčítá své dceři a vnučce kdeco – a nejvíce, 

že jim s dědou zůstaly na krku, 

poté co se prarodičům podařilo vyštvat 

tatínka, jediného člověka, který měl 

cácoru snad i rád (vzpomínky blednou, 

fotky maminka všechny vyhodila), četl jí 

pohádky, objímal ji, hrál si s ní. 

Cácoře tak zbývá jen Monika, vymyšlená 

kamarádka, které se může svěřit 

se všemi svými trápeními. A později, 

Promlčený život 

Toxické vztahy v rodině, v mikrokosmu, 

který by měl být bezpečným přístavem, 

kam se člověk chodívá ukrýt před 

nástrahami okolního světa, je jedním ze 

zásadních témat Aleny Mornštajnové. 

V předchozích románech zasadila své 

obrazy pokřivených vztahů povětšinou 

do historického rámce – v Haně 

do padesátých a začátku šedesátých 

let, v Tichých rocích do období normalizace. 

Listopád pak byl dystopií, 

alternativní realitou, světem, kde nikdy 

nedošlo k listopadu 1989. 

Až v Lesu v domě přibližuje autorka děj 

románu k současnosti, začíná těsně 

po revoluci, kdy babi s dědou postavili 

Host, 429 Kč, již vyšlo 

skleníky a začali se živit jako drobní prodejci 

ovoce a zeleniny. A končí o dvacet 

let později, v době, kdy se cácora pokusí 

zpřetrhat všechny svazky s minulostí. 

Zjistí však, že to není možné, protože 

minulost se dá promlčet, uschovat 

v hlubinách paměti, odkud se může 

vydolovat jen stěží, a popřít, ale stejně 

se nakonec odněkud vynoří. Nechtěná, 

děsivá – a poskvrňující všechno, na 

čem záleží.

Dívka tak řeší dilema, které je pro její 

celoživotní trauma tou nejděsivější 

noční můrou. Má zpřetrhat důmyslnou 

síť drobných, ale často značně 

nebezpečných a životy ničících lží, 

z nichž si vytvořila obranu před lesem 

ve svém domě, a konečně se odvážně 

postavit zlu? A to bez ohledu na ničivé 

následky, které pro ni osobně budou 

následovat? 

5 

Neokázale silná 

hrdinka 

Cácořina postava je v bibliografii 

hrdinek Aleny Mornštajnové suverénně 

nejméně jednoznačná, některé 

její činy a chování ji možná u čtenářů 

připraví o veškeré sympatie a soucit. 

Zároveň je však nutné podotknout, že 

přes všechna trápení, která zažívaly 

postavy v předchozích autorčiných 

románech, cácora dostala rozdány pro 

život ty nejhorší karty. 

Těžko lze hledat něco pozitivního na 

těch, kteří ji odmalička obklopují – 

pracovitá, ale zapšklá, dryáčnická babi, 

apatický, hrubiánský děda, submisivní 

alkoholička maminka – a tajemný tatínek, 

který zmizí a nikdo už se nedozví, 

co se s ním vlastně stalo. Nikdo z nich 

se o cácoru nestará, všichni jí dnes 

a denně dávají najevo, jak je přebytečná 

a nechtěná. 

Nelze se tak divit, že tyto vzory definují 

i její vztah k okolí – a zapisují se jí do 

mysli. Jen málokdy potkává někoho, 

kdo by se nezištně pokoušel nalézt 

k ní cestu, a pokud se skutečně někdo 

takový objeví, brzy mizí v propadlišti 

dějin, tak jako učitelka odcházející na 

mateřskou, nebo ho odežene sama 

cácora (někdy až fatálním způsobem). 

Přesto na samém konci přináší Les 

v domě naději – nehmatnou, nenápadnou, 

ale přeci jen naději. Minulosti je 

možné se postavit, stačí jediné, i když 

možná to nejtěžší. Prolomit mlčení 

a přiznat si všechno zlo, kterému jsme 

museli čelit. 

Cácora je přes svou nejednoznačnost 

neokázale silnou hrdinkou – protože 

>>

6 

bahno, ve kterém se od samotného 

narození topila, bylo dusivé a hluboké. 

A ona se aspoň pokusila z něj vyhrabat. 

Horor v domě 

Les v domě tak lze číst mnoha způsoby 

– jako thriller, jako detektivku. Ale také 

jako znepokojivý příspěvek k tématu, 

o němž je v naší společnosti pořád ještě 

tabu mluvit. Všechno uvedené dává 

smysl… 

Alena Mornštajnová umí dosáhnout 

mimořádně emotivního efektu těmi 

nejjednoduššími prostředky. Celý 

román je protkán umně rozhozenými 

hororovými motivy týkajícími se lesa, 

který se chystá hlavní hrdinku pohltit, 

spolknout. Až na konci pak vynikne, jak 

promyšleným a nenahodilým způsobem 

autorka postupovala, jak každý 

detail má skrytý smysl – a zapadá do 

celkové mozaiky. 

Také jazyk, úsporný, oholený na dřeň, 

vyvolává ten správný efekt bezútěšnosti 

a skrytého děsu, jímž je román doslova 

nasáklý. K tomuto pocitu pak přispívá 

i samotné vyústění, pointa, k níž děj 

celou dobu nenápadně směřuje. 

Jestli je v něčem Alena Mornštajnová 

skutečný mistr, pak v tom, jak pracuje 

s náznaky, stopami, jak dávkuje odhalení 

toho nejpodstatnějšího. 

Vyšlo také jako audiokniha 

v interpretaci Ivany Uhlířové 

OneHotBook, 427 Kč, již vyšlo 

ALENA MORNŠTAJNOVÁ 

(* 1963) 

Vystudovala angličtinu a češtinu 

na Filozofické fakultě 

Ostravské univerzity. Pracovala 

jako lektorka anglického jazyka 

a překladatelka, nyní se živí jako 

spisovatelka. Žije ve Valašském 

Meziříčí. Debutovala v roce 2013 

románem Slepá mapa, o dva 

roky později následoval román 

Hotýlek. Především díky svému 

románu Hana z roku 2017 se 

Alena Mornštajnová stala jednou 

z nejoblíbenějších současných 

českých spisovatelek. Jejím 

čtvrtým románem jsou Tiché 

roky (2019), které zvítězily ve 

čtenářské anketě Kniha roku. 

Na jaře 2021 vydala dystopický 

román Listopád. Je také autorkou 

knih pro děti Strašidýlko 

Stráša (2018), Kapka Ája (2022) 

a Teribear – Tajemství modré 

krabice (2022).

SalM an RuS hdie 

Jazyky pravdy 

Oddaný obhájce svobody slova Salman Rushdie 

se představuje také jako znalec světového 

písemnictví a kultury – v jeho esejích se potkávají 

Vonnegut, Beckett či Shakespeare. Na příkladu 

Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana 

ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. 

Milada Rezková, Jan ŠR á M e k , 

v e R onika v lková 

Pokrok nezastavíš, 

čéče! 

Děda Kroupa a malý Kája zažili spoustu 

dobrodružství v pražském metru, tentokrát se budou 

učit nejen zacházet, ale také žít s mobilem. Čeká je 

výlet na blešák s elektronikou, do lesa i do hlubin 

internetu, na okraj velkoměsta i na místa, kde se 

v Praze scházejí skejťáci a parkouristé. 

aJ WeJ - W e J 

Tisíc let radostí 

a smutků 

V neobvyklém memoáru se příběhy Ajova otce 

a samotného Wej-weje zrcadlí v kulisách dějinných 

otřesů. Otec odchází za inspirací do Paříže, syn před 

čínskou realitou utíká do Spojených států. Wej-wej 

líčí také poměry v Číně po potlačení demokratického 

hnutí i vlastní snahu o svobodné umělecké vyjádření.

8 

ROZHOVOR 

Jsem trochu 

zlodějka příběhů 

text: Martina Vlčková 

foto: Zuzana Mináčová 

Léta mediálně zastupuje řadu českých snímků a působí jako šéfka tiskového oddělení 

a mluvčí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Uljana Donátová má ale 

ještě jednu tvář – s nadhledem, humorem a empatií vypráví o životě a mezilidských 

vztazích. Před pár dny jí vyšla nová knížka s názvem Biograf láska. 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

Co vás vlastně přivedlo ke psaní? 

Píšu od mládí, takže vlastně hodně 

dlouho. V jisté době, což je tak osm 

let zpátky, ve mně dozrál pocit, že po 

všech tiskových zprávách, rozhovorech 

a presskitech k filmům, které nutně byly 

spíše faktografické, bych ráda napsala 

něco svého. Vytvořila vlastní hrdiny, 

které provedu příběhem od počátku 

do konce podle mých představ, pocitů 

a zpracovaných životních zkušeností. 

Tak jsem chvíli sbírala odvahu, a pak se 

do toho pustila. 

Když si sednete k počítači a ponoříte 

se do svého světa, co cítíte? 

Je to ozdravný proces, při psaní relaxuju. 

Vnímám hrdinky – protože píšu 

hlavně o ženách – jako své kamarádky, 

s nimiž sedím někde na kávě. Sdílíme 

navzájem svoje příběhy a já se je snažím 

vyprávět tak, aby každý, kdo si je 

přečte, v nich našel kousek, který by 

mohl být jeho. 

Na pultech knihkupectví se právě 

objevila vaše novinka Biograf láska. 

Kolik vás stála času a energie? 

Tahle knížka vznikala trochu jinak, 

protože jí předcházelo divadelní představení. 

Takže měla danou jistou kostru 

předurčenou scénářem muzikálu, což 

ale neznamená, že je to jen mechanicky 

překlopený text. Čas nad ní strávený 

odpovídal vzniku běžné knížky čili 

něco kolem tři čtvrtě roku. A energii? 

Tu mi, stejně jako mé předchozí knížky, 

spíš dala. 

A co vás inspirovalo k tomu, že jste se 

muzikálový scénář rozhodla přenést 

do knižní podoby? 

Biograf láska je moje první zkušenost 

s muzikálem. Už když jsem scénář 

psala, bylo jasné, že divadlo má jiné 

zákonitosti než knížka. Příběh se kloubí 

s hudbou a písničkami, obě tyto složky 

se vzájemně doplňují. Ale samozřejmě 

i divadlo má své limity, má svůj vlastní 

rytmus. Říkala jsem si, že by bylo hezké 

celý příběh rozšířit o situace, které se 

v životě hrdinů odehrály před tím, než 

je uvidíme v reálném čase na pódiu. 

Jak se hrdinky poznaly, co prožily, proč 

jsou takové, jaké jsou. A zároveň, aby 

případní čtenáři, mohli příběh vnímat 

samostatně, i když divadelní představení 

neviděli. 

Muzikál uvádí pražské Divadlo Kalich 

a každá repríza bývá vyprodaná. 

Čekala jste to? 

Už když jsme projekt připravovali 

a vymýšleli, jsme spolu s producenty, 

režisérem a celým ansámblem věřili, 

že by mohl mít úspěch. Protože písničky 

Hany Zagorové, které tvoří jeho 

základ, jsou nádherné, jsou přesahové 

a nadčasové. Jako zpěvačka byla vždy 

maximálně uvěřitelná, a proto má 

posluchače a fanoušky napříč generacemi. 

A navíc mají její písně úžasné 

texty, které jsou často samy o sobě 

takovými mikropříběhy. Důležité proto 

bylo, aby se emoce, které písničky 

nesou, propsaly do příběhu, aby se 

s ním organicky propojily, aby celé 

představení mělo v sobě tu laskavost, 

naději, touhu, jichž jsou písně Hany 

Zagorové doslova plné. Ten mimořádný 

úspěch, který muzikál provází, 

je dárek. Chodím si vždy jednou za čas 

užít znovu celé představení s diváky, 

a ohlas, který pokaždé zažívám, je 

neskutečně nabíjející. To se opravdu 

nikdy neomrzí. Když je mi blbě, 

podívám se na stránky Divadla Kalich, 

a když tam u většiny představení 

Biografu láska vidím: vyprodáno, hned 

mi je krásně na duši.

Zpátky ke knížce, jejímiž hrdinkami 

jsou tři kamarádky. Co o nich můžete 

prozradit? 

Jsou to třicátnice, které se perou s vlastními 

životy, tak jako každý z nás, ale to, 

co jim pomáhá překonávat i nelehké 

situace, je humor, a hlavně vzájemné 

přátelství. Hana je věčná romantička, 

která na jednu stranu žije v romantických 

filmech, ale život ji donutil stát 

nohama na zemi. Novinářka Alča je 

sarkastická glosátorka života. Eva se 

provdala za úspěšného muže, ale v jisté 

chvíli zjišťuje, že musela hodně obětovat, 

až trochu ztratila sama sebe. 

Mají Hana, Alča a Eva nějaký reálný 

předobraz, nebo vznikly pouze ve vaší 

hlavě? 

Jsem trochu zlodějka příběhů, takže 

každá z hrdinek všech mých knížek má 

v sobě něco ze mne, mých kamarádek, 

situací, které jsme zažily. Eva, Hana 

a Alča jsou takovým kompilátem nás 

všech. 

ale i hrdinové, aby to nevypadalo, že 

muže nějak diskriminuji… Celý náš život 

je o vztazích – jak těch přátelských, 

tak těch milostných. Bez vztahů by 

nebyl úplný. Nějak je vnímáme, nějak 

je prožíváme, nějak se jimi trápíme, 

a pro mě jsou základem, který tvoří 

příběh. Vyprávím ho já, prostřednictvím 

své fantazie. Někdo druhý by možná 

podobný příběh vyprávěl jinak, promítl 

by do něj vlastní pocity a prožitky. Ale 

už by nebyl můj. Knížka má tu geniální 

vlastnost, že mi dovolí vyprávět ho, tak 

jak já chci. A když se mi to povede, čtenář 

se na něj napojí. To je to nejhezčí, 

co může autora potkat. 

Všimla jsem si, že máte ráda happy 

endy. Proč? 

A co může být víc než naděje? Že 

všechno bude dobré, že potkáte 

člověka, který vás bude milovat, že 

někdo jiný zjistí, že jste to nejlepší, co jej 

v životě potkalo. Všichni si to přejeme. 

A já chci říct: Jo. Je to možný! 

až po… No tohle číslo snad už ani není 

vhodné vyslovovat… Ale no a co! Prostě 

to tak mělo být! 

Najde se ve vašem nabitém programu 

něco, na co se vyloženě těšíte? 

Na jednu věc se moc těším, i když mám 

trochu svírání kolem žaludku. Podle 

knihy Matka v trapu natáčí režisérka 

Hana Hendrychová film, k němuž jsem 

napsala scénář. Producentkami jsou 

Svatka Peschková a Nela Schlaichertová, 

takže je to taková dámská jízda, ale film, 

doufáme, nebude jen pro ženy. Do kin 

by měl jít příští rok v únoru. 

9 

V čem podle vás spočívá síla ženského 

přátelství? 

Věřím na sílu ženského přátelství. Tu 

zvláštní sounáležitost, kdy můžete 

kamarádce zavolat ve chvíli, kdy je vám 

blbě, a ona vás vyslechne, i když je třeba 

půlnoc, nechá vás vypovídat a dokáže 

říct: proto jsem přece tady, abych byla 

s tebou. 

Jak se vám spolupracovalo s nakladatelstvím 

Rosier, které titul Biograf 

láska vydalo? 

Moc dobře. Líbí se mi osobní přístup, 

který všichni v nakladatelství té knížce 

dávají. Sedli jsme si i lidsky a spolupráce 

s jejich jazykovou redaktorkou byla 

skvělá. Dala mi přesně ten korektiv, 

který jsem potřebovala. 

Odhaduju správně, že právě kamarádkám 

jste svou novinku dala přečíst 

jako prvním? 

Ano, ony jsou takovým mým lakmusovým 

papírkem, abych si ověřila, že 

příběh funguje. Některé jsou moje vrstevnice, 

ale dávám číst rukopis i kamarádce, 

která je o hodně roků mladší, 

abych se ujistila, že má šanci oslovit i jiné 

generace než tu moji. Někdy tam přítelkyně 

najdou historky, které mi vyprávěly, 

samozřejmě trochu pozměněné, ale 

většinou se u nich zasmějí. A jsem ráda, 

že to funguje i v divadle. Stalo se mi, že 

vedle mě seděly divačky, které samozřejmě 

netušily, kdo jsem, a při jedné 

scéně šeptala jedna druhé: to je přesně 

jako u nás doma. A dobře se bavily. 

Jak moc se vlastně při psaní necháváte 

ovlivňovat názory druhých? 

Záleží na tom, co právě píšu, ale u knížek 

jdu většinou na trh se svou vlastní kůží. 

Jsou to moje příběhy, moje hrdinky, 

Pracovně jste velmi vytížená. Kde 

vůbec berete čas na psaní? 

Když něco opravdu chcete, čas se 

vždycky najde. Navíc, já při psaní odpočívám. 

Někdo relaxuje při běhání nebo 

při vaření, já necvičím a vařím jenom 

jídla, u nichž doba přípravy nepřesahuje 

30 minut. Takže relaxuji tím, že píšu. 

Co vás v poslední době zaujalo jako 

čtenářku? 

Mým oblíbeným autorem je Fredrik 

Backman, takže jsem uvítala jeho 

román Vítězové, který je závěrem trilogie 

Medvědín. Líbí se mi jeho styl, jak 

dokáže ve zkratce zobrazovat mezilidské 

vztahy a na vážná témata se dívat 

s humorem. 

A jakou radu byste dala začínajícím 

spisovatelům? 

Nebát se. A zkusit to bez ohledu na věk. 

Já jsem první knížku vydala až po padesátce, 

první věc pro divadlo napsala 

ULJANA DONÁTOVÁ (* 1960) 

Osobnost v oboru PR kulturních 

projektů v České republice. Více 

než třicet let se věnuje filmu jako 

specializovanému oboru, ať už 

jako dramaturgyně, scenáristka, 

PR manažerka či šéfredaktorka. 

Na kontě má čtyři knihy: Matka 

s ručením omezením, Matka 

v trapu, Taková ženská jako já 

a nově Biograf láska.

10 

Knižní 

tipy 

Špionka v knihovně 

// Madeline Martinová 

Elaine vzali nacisté všechno – manžela, 

domov i přátele. Proto se zapojila do odboje 

a denně riskuje život v tajné tiskárně. Americká 

knihovnice Ava sbírá v tehdy neutrálním 

Portugalsku informace pro tajnou 

službu. Zatímco v Evropě zuří válka, Avu 

a Elaine spojí snaha zachránit ženu s malým 

chlapcem i poslední zbytky naděje tváří 

v tvář nebezpečí. 

Cosmopolis, 449 Kč, již vyšlo 

Údolí snů 

// Anna Jacobsová 

Rok 1935. Bella Porterová živoří v područí bratrance 

Thomase, a když nečekaně zdědí dům 

v Lancashiru, on se ji snaží o majetek sprostě připravit. 

Není to snadné, 

ale Bella se vzepře 

a najde odvahu se 

osamostatnit. Jenže 

Thomas není zvyklý, že 

by mu kdokoli (natož 

žena) odporoval, a tak 

je nakonec v sázce 

Bellino nově nalezené 

štěstí i holý život. 

Historické romány pro ženy zaručují útěk 

do vzdálených časů, které si můžeme jen 

představovat, přinášejí napětí, životní zvraty, 

vášeň, odhodlání i nezlomnost hlavních hrdinek. 

PŘÍBĚH NEJMOCNĚJŠÍ 

KOREJSKÉ KRÁLOVNY 

Cosmopolis, 449 Kč, 

již vyšlo 

Bridgertonovi 9: 

Šťastně až do smrti 

// Julia Quinnová 

Co se dělo dál? Četl někdy Simon dopisy svého 

otce? Stanou se Francesca a Michael rodiči? Musí 

být konec opravdu koncem? Osm nových „druhých 

epilogů“ a jeden 

bonusový příběh 

o Violet Bridgertonové 

vás opět vtáhnou do 

oblíbeného světa londýnské 

smetánky. Protože 

Bridgertonových 

není nikdy dost! 

Ikar, 349 Kč, 

vychází 7. června 

Výjimečný příběh osiřelé dívky, která se stala nejmocnější korejskou 

královnou. Napětí na Korejském poloostrově roste 

a americký diplomat Nate Simon míří do Soulu, aby zhodnotil 

politickou situaci. Musí také zjistit, proč někdo prezidentovi poslal 

starobylý hřeben s dvouhlavým drakem. Důležité bude setkání 

s asistentkou Annou Carlsonovou, která mu představí osudy 

poslední korejské královny Min. Strhující příběh z druhé půlky 

19. století vypráví o statečné ženě, která zůstává legendou ještě 

dlouho po své smrti. 

www.albatrosmedia.cz

S knihou se to lépe táhne… 

A proto si vyberte takovou, která je vašemu srdci nejblíže. Přinášíme nejnovější tipy z knihkupectví. 

Pro mámy i pro táty, pro kulináře, cestovatele, předškoláky i školáky. 

PROTIVNÝ SPROSTÝ MATKY 

Kateřina Krobová, Lucie Macháčková 

V knize, která navazuje na stejnojmenný úspěšný pořad České 

televize se nedočtete, jak vychovat geniální dítě, a ještě 

u toho mít dokonale uklizený dům, skvělou postavu a hvězdnou 

kariéru. Přináší ale silné, autentické příběhy o všedních 

i nevšedních stránkách rodičovství, které vám možná pomůžou 

prožívat ten svůj příběh o něco lehčeji. Vždyť mateřství je někdy 

jako cesta divokým pralesem! Série hloubkových rozhovorů 

otevírá témata vážná, odlehčená i kontroverzní, k nimž se 

následně vyjadřují oslovení odborníci. Zkušenosti s porodem 

a porodnicemi, jaké je být adoptivním rodičem, co dělat, když 

se nám rozpadne vztah, když se těhotenství pokazí… 

Česká televize, 329 Kč 

ČTYŘLÍSTEK JDE DO ŠKOLKY 

Tato edukační kniha bude 

u dětí zábavnou a hravou 

formou rozvíjet jejich tvořivé 

schopnosti. Pomocí různých 

úkolů si osvojí grafomotoriku, 

jemnou motoriku, logické uvažování, 

představivost a mnoho 

dalších kreativních dovedností. 

Čekají na ně bludiště, kresba 

podle vzoru, hledání rozdílů, 

vybarvování či jednoduchá 

origami. Vhodná pro předškolní 

děti ve věku od tří do šesti let. 

Čtyřlístek, 149 Kč 

BEDEKR POLSKO 

Pavel Trojan 

Poznejte všechny krásy Polska! 

Vydejte se i do těch nejodlehlejších 

míst, která vás určitě 

nejen okouzlí, ale i překvapí. 

Tentokrát s Jitkou Ježkovou 

a Martinem Písaříkem. Knižní 

Bedekr vychází ze stejnojmenného 

TV cyklu a nabízí konkrétní 

rady a tipy, jak strávit 

čas co nejefektněji. Varšava, 

Krakov, Trojměstí (Gdaňsk, 

Sopoty a Gdyně), Katovice, 

Zakopané a další. 

Česká televize, 329 Kč 

ČTYŘLÍSTEK 

SI HRAJE NA ŠKOLU 

Kniha hravých listů je zaměřená 

na děti ve věku od pěti do osmi 

let a volně navazuje na Čtyřlístek 

jde do školky. V pracovních listech 

budou děti pracovat na rozmanitých 

úkolech, jako jsou hledání 

rozdílů, doplňovačky, sudoku, 

rébusy či vybarvování. Nebude 

chybět ani několik krátkých komiksových 

příběhů se Čtyřlístkem. 

Knížka poslouží každému malému 

školákovi k procvičení jeho dovedností 

i jako příprava před nástupem 

do první třídy. 

Čtyřlístek, 149 Kč 

POKLADY KLASICKÉ 

ČESKÉ KUCHYNĚ 

Jana Vaňková, Roman Vaněk 

Kuchařka, kterou uvítají všichni milovníci 

českých jídel. Všechny recepty 

jsou jednoduše vysvětleny, přehledně 

popsány a doprovází je fotka hotového 

pokrmu. Uvařit podle ní dokáže 

snad úplně každý. Kniha klasických 

domácích receptů již nalezla své 

místo na poličkách více než 200 000 

domácností všech kontinentů. 

Prakul, 459 Kč

12 

ROZHOVOR 

Životní restart 

po italsku 

text: Marie Niček 

foto: Ivana Lukavská 

Zamilovat se do o sedmnáct let mladšího Itala 

a přestěhovat se do slunné Kalábrie? Není to zápletka 

z červené knihovny, nýbrž skutečný příběh Blanky Malé. 

Ve své knize Láska ve špičce italské boty rozhlasová 

moderátorka otevřeně vypráví o tom, že i po padesátce je 

možné změnit život a sny se stávají skutečností. 

Po rozvodu jste si dopřála zaslouženou 

dovolenou? Proč jste si vybrala 

zrovna Itálii? 

S Itálií jsem spojená pupeční šňůrou, 

která nevím, kde se vzala. Pátrala 

jsem po tom v naší rodinné linii, ale 

vypadá to, že v ní žádné Italy nemáme. 

Já přitom vypadám jako Italka, zvlášť 

když jsem ještě mívala černé vlasy, 

jsem hodně temperamentní a z naší 

rodiny jsem vždycky vyčnívala. Do Itálie 

jsem jela poprvé v pětadvaceti letech, 

a okamžitě jsem cítila, že jsem našla 

svůj druh. Když jsem tedy poté, co mi 

nevyšlo třetí manželství, hledala místo, 

kde bych zahojila svou bolavou duši, 

odjela jsem do Kalábrie. Přitahovalo mě 

Pobřeží bohů a chtěla jsem se podívat 

do jednoho kostelíku v Tropee. A tam 

jsem docela nevinně napsala na papírek 

přání „tady chci žít“. A vidíte, jak to 

dopadlo… 

Co vás na Itálii tolik přitahuje? 

Když jsem tam pětadvaceti letech 

poprvé přijela a vystoupila z autobusu, 

stačil jediný nádech a byla jsem okouzlená. 

Tak krásně to vonělo! Piniové 

háje, čerstvá bazalka… A nejvíce si mě 

získali lidé. Smějí se očima, gestikulují, 

povídají si u jídla… V naší rodině se 

svou divokostí vymykám. V Itálii jsem si 

konečně připadala „normální“ (smích). 

Čím je jihoitalská Kalábrie specifická? 

Myslela jsem si, že na jih od Říma už 

je to spíš jako v Africe nebo že tam 

nebude bezpečno kvůli mafii. Není to 

tak horké. Pokud chcete poznat pravou 

Itálii, jeďte do Kalábrie. Přijdu si tam 

jako v jiném světě. Jako bych se vrátila 

o sto let zpátky, čas tam plyne jinak. 

Rozlišujete, jestli je noc, nebo den. Kolik 

je ale přesně hodin, na tom nezáleží. 

Není tam prostor pro stres. Lidé jsou 

uzavřenější než jinde v Itálii, když vás 

ale přijmou, je to pouto na celý život. 

A je tam také krásná, divoká příroda. 

Kalábrii se právem přezdívá „Karibik 

Evropy“. Pláže jsou nádherné, přitom 

tam není hlava na hlavě a najdete 

místa, která jsou ještě nedotčená. Ze 

všech koutů na vás dýchá historie 

a půda je neskutečně úrodná. Příliš tam 

toho nepotřebujete, protože i když jste 

chudí, země vás obdaruje a dá vám 

všechno. Tam teprve poznáte, jak má 

opravdu chutnat rajče nebo broskev! 

Je to pro mě jako vrátit se ke kořenům. 

V Kalábrii se cítím neskutečně svobodná 

a cítím velkou pokoru a vděk, že 

to můžu zažít. 

Kazda, 398 Kč, již vyšlo

Do knihy jste zařadila i recepty. 

Prochází láska žaludkem? 

V Kalábrii to platí obzvlášť. Jídlo je na 

prvním místě. Když se Kalábrijci hádají, 

tak proto, že jim někde nechutnalo. 

Jídlo je pro ně pohoda. Jí se dlouho, 

v klidu, třeba dvě tři hodiny, a pozdě. 

Večeří se klidně i v deset večer. V Itálii 

jsem úplně změnila životní styl. Stravuji 

se jednoduše a u sporáku nestrávím 

víc než patnáct minut. Do knihy jsem 

vybrala místní recepty, které jsem se 

tam na učila, některé jsou i od maminky 

a sestry mého přítele Agostina. 

Samozřejmě nechybí slavná tropejská 

červená cibule „cipolla rossa“. Jsou to 

jednoduchá jídla, která si čtenáři lehce 

zvládnou uvařit sami. 

13 

Láska ve špičce italské boty je váš 

osobní milostný příběh. Jaké to pro 

vás je otevřít se veřejnosti? 

Po rozvodu jsem nebyla schopná 

s nikým mluvit o tom, co cítím. Bylo to 

velmi bolavé a musela jsem si to odžít. 

Čas ale plynul, žila jsem v Kalábrii už asi 

dva roky a kamarádky se zajímaly, jaké 

to tam je. Tak jsem o životě v Itálii začala 

psát příspěvky na Facebook a ozvali 

se mi z nakladatelství Kazda, zda bych 

nenapsala knihu. Jenže tím jsem otevřela 

Pandořinu skříňku, která byla do té 

doby zamčená. První čtyři kapitoly jsem 

probrečela, bylo to velmi těžké. Nejstarší 

dcera mi ale poradila, ať začnu hezkými 

momenty, a tak jsem psala o tom, jak 

jsme se poznali s Agostinem… V knize 

jsem dala své soukromí všanc, cítila 

jsem ale potřebu být naprosto upřímná 

a napsat, jak to bylo a co jsem prožívala. 

Síla autobiografických příběhů je 

právě v tom, že se s nimi čtenáři dokážou 

identifikovat… 

Jsem přesvědčená, že nejsem jediná, 

kdo se v takové situaci ocitl. Bylo mi přes 

padesát, potřetí rozvedená, úplně vyřízená, 

sebevědomí na nule. Myslela jsem 

si, že mě nic dobrého dál nečeká. Po 

padesátce se přece člověk už nemůže 

zamilovat. To je ale blbost! Žiju teď 

úplně jiný, nový život. Opravdu platí, že 

co tě nezabije, to tě posílí. A kdyby můj 

příběh pomohl třeba jen jedné jediné 

ženě, mělo smysl jít s kůží na trh a sdílet 

ho s ostatními. 

Bylo těžké kompletně změnit život, 

přestěhovat se do cizí země? 

Jsem Vodnářka a nové výzvy jsou pro 

mě potrava. Když se do něčeho pustím, 

>>

14 

MACCHERONI CON TONNO 

E CIPOLLE DI TROPEA 

Těstoviny s tuňákem a rajčaty jsou klasikou italské 

kuchyně, ale když omáčku obohatí pověstná chuť cibule 

z Tropey, z makaronů se rázem stane neodolatelný první chod. 

Budeme potřebovat: 

320 g těstovin z tvrdé pšenice 500 g rajčatové omáčky 

(grano duro) 

2 cibule 

160 g konzervovaného tuňáka olivový olej 

v oleji 

bazalku 

20 černých oliv bez pecky 

pepř, sůl 

Cibuli oloupeme, rozpůlíme a nakrájíme nadrobno. Do hluboké pánve nalijeme 

olivový olej, na kterém ji orestujeme. Podlijeme ji asi 5 lžícemi vody a na mírném 

plameni ji dusíme pod pokličkou asi 10 minut. Potom k cibuli přidáme rajčatovou 

omáčku a ještě 5 minut povaříme. Tuňáka slijeme, nakrájíme na kousky a rozpůlíme 

černé olivy. Obojí přidáme do omáčky, osolíme, opepříme, promícháme a přidáme 

na proužky nakrájenou bazalku. Těstoviny uvaříme ve slané vodě, scedíme 

a nasypeme do pánve. Lehce prohodíme s omáčkou a můžeme podávat. 

sukně, výrazné šperky, nebojí se barev 

ani extravagance. Je to ale i tím, že jsou 

svými muži hýčkány a obdivovány bez 

ohledu na věk nebo proporce, a proto se 

cítí jako královny. Je to dáno výchovou. 

V Itálii vládne matriarchát a ženy rozhodují 

téměř o všem. U Češek ale musím 

vyzdvihnout, že jsme více přizpůsobivé 

a šikovné v domácnosti. Se vším si 

víme rady, zato Italky si samy nezkrátí 

ani kalhoty, natož aby zavařovaly nebo 

pekly. Navíc jsme krásné! Naše blondýny 

zamotaly hlavu nejednomu Italovi. 

Blíží se léto, tak bych se ještě ráda 

zeptala na tipy na dovolenou. 

Samozřejmě musíte do Kalábrie na 

Pobřeží bohů a do Tropey. Zajděte tam 

do kostela a na kousek papírku napište 

své přání a vhoďte ho do malé dřevěné 

skříňky. Dobře si ho ale promyslete, 

jinak byste mohli skončit v Kalábrii jako 

já! (smích) 

jdu do toho na 200 %. Naložila jsem 

náklaďák a přestěhovala do Itálie úplně 

všechno. Neřešila jsem, jestli to bude 

fungovat, nebo ne. Agostino byl můj 

maják, světlo, které mě k sobě volalo. 

Kdyby to nevyšlo, tak se holt zase sbalím 

a vrátím se domů. Bylo to prostě teď, 

nebo nikdy. I kdyby náš vztah přece 

jen skončil, můžu už teď říct, že to stálo 

za to. 

V té době vám bylo 53 let, v knize ale 

píšete, že byste za 35 neměnila. Proč? 

Já jsem věk nikdy příliš neřešila. Do 

období mých pětatřicetin bych se ale 

nerada vracela. Nevěděla jsem, kdo 

jsem. Dělala jsem kompromisy, skláněla 

hlavu a snažila se, aby ostatní byli spokojení, 

zapomínala jsem však na sebe. 

Chtěla jsem být perfektní a nepřišla si 

dost dobrá. Dnes už nemám žádné mindráky, 

raduju se z maličkostí, z každého 

dne a život mě baví. Naučila jsem se, jak 

žít, a stojím si za tím. Cítím se svobodná, 

a to jsem se v pětatřiceti necítila. Jen to 

tělo bych možná vyměnila (smích). 

Co byste ženám poradila, aby našly 

odvahu změnit svůj život? 

Nesmí se bát. Strach k sobě přitahuje 

jen to špatné, zato pozitivní mysl ho 

dokáže zahnat a dodat sílu vystoupit 

z komfortní zóny a toxických vztahů, 

které nám neslouží. Hlavní je ale láska 

sama k sobě. Vrátit se k malému dítěti, 

které v nás pořád je, a poslouchat vnitřní 

hlas, který nám říká, co opravdu chceme 

a potřebujeme. Já se naučila mít ráda 

samu sebe a začala jsem žít podle svého 

přesvědčení. Tím se změnilo i mé okolí 

a zůstali v něm lidé, kteří v něm mají být, 

a berou mě takovou, jaká jsem. 

Stala jste se nyní z rozhlasové moderátorky 

spisovatelkou? 

Moderátorkou jsem chtěla být odmalička, 

zato spisovatelské ambice jsem 

nikdy neměla. Učitelky mi ale chválily 

slohy a z češtiny jsem měla vždycky 

jedničku, tak to možná půjde (smích). 

Ostatně, už píšu druhý díl. 

Zkusíte psát i v italštině? 

To je pěkná představa, ale musela bych 

mezi Italy ještě chvíli žít, abych lépe 

pochopila jejich životy a co rádi čtou. Co 

vím, mají rádi beletrii, detektivky, sci-fi... 

Ale třikrát rozvedená žena, která si najde 

mladšího muže, to už trochu sci-fi je 

(smích). Myslím ale, že Italky by pro můj 

příběh neměly pochopení. „Vymoženost“ 

jako rozvod dorazila sice už i na jih, ženy 

to ale nerady přiznávají. Většina z nich je 

věřících a sňatek uzavřely před Bohem 

v kostele. Zrušit ho smí jen výjimečně 

a rozvést se několikrát za sebou je pro ně 

něco nemyslitelného. 

Jsou Italky jiné než Češky? 

Jsou víc ženami v tom smyslu, že se 

nebojí ukázat svou ženskost. Nechodí 

tak často v kalhotách jako my. Nosí rády 

BLANKA MALÁ (* 1965) 

Narodila se v Jičíně, je matkou 

tří dětí a babičkou dvou 

vnuček, jedné člověčí a jedné 

psí. Svůj profesní život zasvětila 

rozhlasovému mikrofonu, jak 

v soukromých rádiích, tak 

i v Českém rozhlase Hradec 

Králové. Žije střídavě v Hradci 

Králové a na jihu Itálie. Nemá 

ráda blátivou zimu, dršťkovou 

polévku a povrchní lidi. Má 

ráda slunce, moře, bonbony 

Mon Chéri a Itálii ve všech 

jejích podobách. 

Od 10. července také jako 

audiokniha

Rodinná sága o lidské vytrvalosti, 

křehkosti rodinných pout 

a odhodlání. 

Ne všechny bitvy vždy vybojují 

vojáci. Strhující román z období 

protektorátu. 

Kam jde vaše pozornost, tam jde vaše energie. 

Život, který chcete, je na dosah, pokud dokážete 

ovládnout sílu soustředění. 

Odvážný a intimní román 

o těhotenství, mateřství a podstatě 

přátelství mezi ženami. 

Kompletní průvodce konceptem friluftsliv, 

severským tajemstvím, jak se uvolnit 

a hlouběji propojit s přírodou. 

Všechno, co potřebujete vědět o domácím 

kvašení. Kuchařka plná receptů na rychlá, 

zdravá a chutná jídla i pro začátečníky.

Koloušek // Jana Bernášková 

16 

RECENZE 

Lucie má těsně před svatbou. Všechny 

vztahy vyřešené, kariéru herečky snad 

i nastartovanou. Jak se ale vyrovnat sama 

se sebou? Jako střelená laň vletí do kolotoče 

svých strachů. Dokáže se ze všeho 

vymotat a být tak šťastná, jak si přeje? 

Lucie touží po své velké roli. Jako herečka 

i jako žena. Má malou dceru, která je 

pro ni vším. Snoubence, co by za ni 

i dýchal. A pár kamarádek, které jsou 

nejen velikou oporou, ale i kořením jejího 

života. Svou minulost už má vyřešenou. 

Na koupališti se jí ale stane nehoda, a od 

té chvíle se začne sama na sebe dívat 

jinak. Co když svatbu nechce? Co to o ní 

vypovídá? A je vlastně ještě normální se 

s někým svázat na zbytek života? Zjišťuje, 

že její vlastní já se ztrácí v seznamu hostů 

a nekonečných metrů tylu. 

Matka, milenka, herečka... A především 

žena. Má své sny, touhy a hledá naplnění. 

Ačkoliv by měla být spokojená, začne 

přemýšlet nad tím, jestli je to vlastně to, 

co doopravdy chce a potřebuje. Kde končí 

hranice matky a manželky a začíná ONA? 

Jana Bernášková své čtenáře pouští do 

niterního světa mladé herečky… 

Dalo by se říct, že se bez obalu a s lehce 

pikantním nábojem pouští na strmou 

jízdu ženskými emocemi. Jsou často 

nepochopitelné (a pro okolí neuchopitelné), 

silné, zkratkovité i zásadní. 

Koloušek volně navazuje na dvě předchozí 

knihy – Jak se přežít svého muže 

a Coura, takže má na čem stavět. Jde ale 

o samostatné knihy, takže nevadí, pokud 

si přečtete pouze tento příběh. Lucie 

je pošuk (lépe se to vyjádřit nedá). Ale 

její hledání sebe sama je blízké mnoha 

ženám. Často s pousmáním, sem tam se 

slzou v oku. 

Autorka příběh opepřila řadou šílených 

(vtipných, nemožných i naopak velmi 

reálných) situací, humornými příhodami 

s dcerou (i tady se leckterá maminka 

jistě pozná) a odkrývá spoustu lechti- 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

vých témat. To vše v podkresu hlavního 

motivu. Mnohdy trochu neučesaně 

jakoby ve zkratce. Ale s patřičným 

elánem, sílou a hravostí. Což splňuje 

i samotný název knihy. Lascivní? Naivní? 

Nevinný? To posuďte sami. My, co jsme 

knihu četli, se už teď těšíme, co Lucii 

autorka a její fantazie ještě připraví. 

Tereza Nováková 

Loď plná nevěst // Jojo Moyesová 

Ikar, 499 Kč, již vyšlo 

Každý nový román Jojo Moyesové je 

očekáván s napětím, protože s leitmotivy 

se ve svých knížkách nikdy 

neopakuje. Tentokrát se vrátíme v čase 

do roku 1946. Skončila válka, euforie 

z vítězství pomalu opadává a přichází 

realita. Zničená města se musí renovovat, 

dané sliby plnit. Zejména manželské. 

Stovky Australanek se totiž během 

války provdaly za anglické vojáky a teď 

je na čase, aby se za svými protějšky 

vydaly. Z přístavu v Sydney vyplouvá 

bývalá vojenská loď, čítající okolo šesti 

set padesáti mladých manželek, k nimž 

patří také Margaret, Frances, Avice 

a Jean. Pro Margaret je sňatek vysvobozením 

z tísnivé atmosféry v domácnosti, 

v níž chybí matka, Frances utíká sama 

před sebou, Avice si myslí, že je něco 

víc a lehkomyslná mladičká Jean bere 

svatbu jako dobrodružství. V obrovském 

množství žen tak do popředí vystupují 

čtyři výrazné postavy s rozdílnými charakterovými 

vlastnostmi. Spisovatelce se 

chování hrdinek podařilo vylíčit natolik 

plasticky, až máte pocit, že s nimi sdílíte 

nejen kajutu, ale také jejich životy. 

Spisovatelka předkládá výpravný příběh, 

v němž se inspirovala prožitky vlastní 

babičky, taktéž válečné nevěsty. Ve 

svém počinu přibližuje nucené, občas 

klaustrofobické soužití žen a vojáků, 

plné napětí a jiskření. 

Obsáhlý děj zahrnuje několik týdnů 

náročné plavby, během níž si spousta 

postav sáhne psychicky i fyzicky na dno. 

Jojo Moyesová každou kapitolu otevírá 

úryvky z dopisů, či osobních výpovědí 

účastníků skutečné plavby a dotváří 

tak autentickou atmosféru. Při práci na 

knize spolupracovala s odborníky, dělala 

rešerše a vystavěla tak děj, který působí 

reálně a především věrohodně. 

Jojo Moyesová si nasadila vysokou laťku 

dnes již kultovním dílem Než jsem tě 

poznala a zdá se, že ji jen tak snadno 

nepřeskočí. Přesto se Loď plná nevěst 

právem řadí mezi autorčiny počiny, 

které utkví v paměti především díky 

neotřelému námětu, jenž se na tuzemském 

knižním trhu snad dosud neobjevil 

a určitě také proto, že spisovatelka 

dokáže psát dojemné příběhy plné 

emocí. 

Barbora Javorková

Fejeton 

Markéta 

Hejkalová 

Černobílý svět 

Sociální sítě mají dobré stránky 

a špatné stránky, tak jako všechno na 

světě. Tou nejhorší je podle mě snadné 

zaujímání a prezentování vyhraněných 

názorů na cokoliv. Že o tématu uživatel 

nic neví? Nevadí, ale něco si o něm 

myslí. A ten, kdo si myslí něco jiného, 

je prostě idiot. Ve virtuálním světě je 

snadné napsat to, co bychom si v tom 

skutečném nedovolili. 

V té rezolutnosti jsou sociální sítě protipólem 

a také protivníkem literatury. 

Alespoň té dobré, která nevidí svět 

a lidi černobíle jako jenom a jednoznačně 

dobré nebo zlé. 

Hlavním hrdinou románu Victora 

Huga Bídníci je Jean Valjean. Za 

krádež chleba byl poslán na galeje, 

utekl, biskupovi ukradl stříbrné příbory. 

Biskup ho kupodivu neudal, a to Jeana 

Valjeana změnilo. Obrátil se na cestu 

dobra, vybudoval továrnu, která dávala 

práci a obživu mnoha chudým ženám. 

Jednou z nich byla i svobodná matka 

Fantina. Všechno se zdá být na dobré 

cestě, dokud se neobjeví inspektor 

Javer. Vytrvale pátrá, dokud se nepotvrdí 

jeho podezření a on v úspěšném 

podnikateli a dobrodinci neodhalí 

uprchlého galejníka. Předá ho do 

rukou spravedlnosti – a mnoha lidem 

tak zničí život. 

Sociální sítě by měly jasno: Jean 

Valjean a Fantina představují dobro, 

Javer zlo. A co když je to jinak? Bez 

Jeana Valjeana by byl svět krutý, ale 

bez Javera by se propadl do chaosu. 

Ve skutečném světě je všechno – 

naštěstí nebo naneštěstí – složitější. 

Život nám klade nové a nové otázky 

a dobrá literatura nám pomáhá v hledání 

odpovědí. Na rozdíl od sociálních 

sítí, které předkládají jedinou pravdu 

a nic než pravdu. 

17 

FEJETON

text: Žofie Sedláčková 

foto: Alicia Clarke 

18 

PROFIL 

Knihy, ze kterých dostanete 

chuť cestovat 

Staré přísloví praví, že s knihou procestujete svět, aniž byste 

se museli zvednout z gauče. O knihách britské spisovatelky 

Karen Swan to platí obzvlášť. Málokdo umí popsat nádherná 

místa, přírodu i města jako ona. Její kniha Poslední léto 

právě vychází česky a přenese vás do Skotska za cenu, za níž 

letenky rozhodně neseženete! 

Popisy exotických 

lokalit jsou její 

specialita. 

Karen Swan už napsala příběhy z majestátního 

Himálaje, věčného Říma, 

romantické Paříže i divokého Norska. 

V rodné Británii si z ní proto už dělají 

dobromyslnou legraci a říkají, že autorka 

založila nový žánr „literární dovolené“. 

Láska na skalnatém 

pobřeží 

Poslední léto nás totiž zanese do 

Skotska roku 1930, kde je v některých 

odlehlých oblastech život pořád stejně 

drsný jako před staletími. Na souostroví 

St. Kilda v té době žije posledních pár 

starousedlíků, ostatní už přesídlili na 

pevninu. 

Karen Swan (* 1948) 

Karen Swan je úspěšná britská 

autorka románů pro ženy, které 

jsou překládány do mnoha světových 

jazyků. Původně pracovala 

jako redaktorka módních časopisů, 

ale posléze se stala spisovatelkou 

na plný úvazek. Je vdaná, má tři 

děti a žije s rodinou ve Východním 

Sussexu. Její pětidílná skotská série 

je inspirována dramatickým přesídlením 

původních obyvatel souostroví 

St. Kilda na skotskou pevninu v létě 

roku 1930. 

Pro Karen Swan je zkrátka správná lokalita 

to nejdůležitější. „Kdykoliv cestuji 

a navštívím nějaké zajímavé místo, snažím 

se nejen nasát atmosféru, ale taky 

si představuju, jaké je tady žít,“ vysvětlila 

autorka v jednom rozhovoru. „Nechci 

pocity turisty, chci vědět, jak to vnímají 

místní.“ 

Při práci na románu Poslední léto, který 

právě vyšel česky, se tak snažila vcítit 

do obyvatel skalnatého souostroví St. 

Kilda ve Skotsku. Vyzkoušela si lézt po 

mořských útesech a sbírat vejce tamních 

ptáků. Poznávala divoké rostliny 

a studovala pověry a zvyky původních 

obyvatel, díky nimž kniha dostává jedinečnou 

atmosféru. 

Motto, 449 Kč, již vyšlo 

Mladá Effie Gilliesová odchází jen 

nerada – divokost skalnatých ostrovů 

má ráda. Vzhledem ke svým obsáhlým 

znalostem mořských ptáků si brzy najde 

práci u jednoho starého hraběte a opět 

se tak setkává s jeho mladým synem. 

Stará láska znovu zajiskří, ovšem Effie 

i mladý lord si čím dál tím víc uvědomují, 

jak rozdílné jsou jejich světy. A pak 

se najde mrtvé tělo a zdá se, že Effie 

s tím má něco společného… 

Bridgertonovi pro 

náročné 

V zahraničí se Poslední léto stalo 

nesmírnou senzací, o čemž svědčí i fakt, 

že se autorka chystá napsat čtyři další 

příběhy. I v nich na čtenáře bude číhat 

tajemství, láska a příroda tak nádherná, 

že dostanete chuť hned sbalit kufry 

a vyrazit na skalnaté pobřeží. 

Skotské prostředí evokuje oblíbenou 

sérii Cizinka, intriky v elegantních 

šlechtických kruzích připomínají 

Panství Downton a odvážná hlavní 

hrdinka, která se o sebe dokáže postarat, 

zase potěší fanoušky oblíbených 

Bridgertonů. Nečekejte ale další 

jednoduchou variaci na Popelku, tohle 

je chytrý příběh, který se odehrává na 

pozadí skutečných historických událostí. 

Nejlepší historický 

román loňska 

A ať už to je tím perfektně vylíčeným 

létem na skotských ostrovech, nebo tím, 

že Karen Swan původně dělala novinářku, 

takže má dar čtenáře zachytit 

hned od začátku, Poslední léto se nedá 

odložit. 

Kniha vyšla už v mnoha jazycích po 

celém světě a čtenáři i kritici ji označují 

za jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší 

historický román, který loni vyšel. 

Jako důvod nejčastěji zmiňují množství 

historických detailů, které autorka do 

svého příběhu vetkala, ale také i popisy 

prostředí, které jsou autorčinou specialitou. 

Jediná nevýhoda? Postavy i ostrov St. 

Kilda vám přirostou k srdci natolik, že 

hned po dočtení budete nutně potřebovat 

další díl. Nezbývá doufat, že se ho 

česky dočkáme brzy!

20 

PROMOTION 

Romantika 

čtyřikrát jinak 

Milujete příběhy plné lásky a jiskřivých scén? Baví vás spolu s hlavními hrdiny překonávat 

životní nástrahy a toužíte odhalit, v čem tkví životní štěstí? V tom případě jsou následující řádky 

určeny přímo vám! Představíme si několik skvělých románů, které se brzy dostanou na pulty 

našich knihkupectví. 

text: Marie Svobodová 

Penelope Bloom: 

Jenom ne Rich 

Američanka Penelope Bloom debutovala 

knihou Jeho banán, kterou se 

nenávratně zapsala do povědomí všech 

čtenářek se slabostí pro žhavé romány 

plné humoru, sarkasmu a dvojsmyslů. 

Její nová série začíná románem Jenom 

ne Rich. A podle všeho se máme na 

co těšit! 

Kira kdysi uzavřela s kamarádkami 

pakt: už nikdy se nezapletou s bratry 

Kingovými. I kdyby prosili o odpuštění, 

i kdyby byli miliardáři a vypadali sebelíp, 

už NIKDY se na ně ani nepodívají. Kiře 

předsevzetí vydrželo dlouhých 7 let. 

Dokud se bratři, v čele s Richem, ze 

kterého se jí kdysi podlamovala kolena, 

nevrátili zpátky do města. Aby toho 

nebylo málo, Rich se hned po příjezdu 

Red, 349 Kč, vychází 21. června 

ukazuje v její nové práci. Kira je odhodlaná 

držet se od něj co nejdál. Odolat 

jeho ostře řezané čelisti, podle které by 

se mohly tesat sochy, však bude docela 

výzva... 

Série Jenom ne... se v USA těší velké 

oblibě. Fanoušci prvního dílu vidí jako 

jeho největší přednost autorčin vytříbený 

smysl pro humor prostupující 

celou knihou a skvělé postavy. Série 

nemohla začít líp – příběh plný flirtování, 

humoru a lásky vás zaručeně naláká 

k přečtení dalších dílů. Ale pozor, dle 

recenzí prvních čtenářů je kniha silně 

návyková! 

Elísabet Benavent: 

Dokonalá pohádka 

Dokonalá pohádka se konečně dostává 

i na český trh! Než se však dostaneme 

k samotné knize, řekneme si pár slov 

k autorce. Rodačka z Valencie s magisterským 

titulem z komunikace a umění 

získala příznivce sérií Valeria, jíž se prodalo 

přes 120 000 výtisků a podle které 

byl natočen seriál. Dočká se stejného 

úspěchu také Dokonalá pohádka? 

Margot je dědičkou hotelového impéria, 

jež si u oltáře uvědomí, že muž po 

jejím boku rozhodně není ten, s kým by 

chtěla strávit zbytek života. Ze svatby 

uprchne do nočního klubu, kde se 

seznamuje s Davidem. Mužem, který 

(na rozdíl od ní) nemá vůbec nic. Nebo 

že by měl všechno, po čem Margot kdy 

toužila? 

Red, 499 Kč, vychází 21. června 

Dokonalá pohádka čtenářům poskytuje, 

s lehkostí a humorem, novou 

perspektivu na spokojený život. Spolu 

s Margot a Davidem se budete zamýšlet 

nad pravidly, která nám podsouvá společnost, 

tlakem, jež na nás vyvíjí okolí 

i my sami a nad otázkou, co je to štěstí. 

Kniha je čtivá, vtáhne vás do děje a rozhodně 

v ní nenarazíte na nereálného 

hlavního hrdinu: kluka jako je David 

totiž potkáte na každém rohu. A právě 

kvůli autenticitě a naději na vlastní 

happy end má román obrovský 

potenciál k úspěchu.

Red, 449 Kč, vychází 14. června 

21 

Bianca Iosivoni: 

Až ti budu nablízku 

Víte, co spojuje romány Strmý pád, 

Prudký vzlet nebo ikonické Půlnoční 

kroniky? Všechny pochází z dílny populární 

německé autorky Biancy Iosivoni. 

Až ti budu nablízku je druhým dílem 

série Ať se stane cokoliv. Vypráví příběh 

Teagan, která sní o studiu designu 

počítačových her a opuštění despotického 

otce, který jí plánuje každý 

krok. Aby si školu mohla dovolit, hraje 

po nocích on-line počítačové hry. Tak 

se seznamuje s Parkerem, gamerem 

a youtuberem, kterého neznámá dívka 

zaujme. Dělí je tisíce kilometrů, znají se 

jen z chatu a videoher. Přesto se mezi 

nimi vyvine silné pouto. Bohužel Teagan 

nemá s muži dobré zkušenosti a Parkerovi 

se teď nová láska vůbec nehodí. 

Srdci se však poručit nedá... 

Celá série Ať se stane cokoliv patří mezi 

nejlépe hodnocená díla autorky. Mohou 

za to zajímavé náměty? Kdo ví. Jedno 

je však jisté: v knize najdete pořádnou 

dávku humoru, plynulý a čtivý text a jak 

je pro Biancu Iosivoni typické, nechybí 

ani vážná témata. Dle jedné z recenzentek 

se dokonce jedná o nejlepší knihu 

žánru young adult! 

Sarah Hogle: 

S hlavou v oblacích 

Američanka Sarah Hogle má tři děti 

a ve volném čase sleduje bláznivé 

reality show a vymýšlí kanadské žertíky. 

Možná znáte její první román Pro sebe 

jako stvořeni, který se mezi českými 

čtenáři těší velké oblibě. A S hlavou 

v oblacích je, dle prvních ohlasů, 

ještě lepší! Malebné prostředí, skvěle 

vymyšlené dialogy a příběh, který vám 

způsobí motýlky v břiše. To jsou jen 

útržky některých z tisíců pozitivních 

komentářů, které u knihy zanechali čtenáři 

ze zámoří. Tak co, těšíte se na tuto 

slow-burn romantiku tak, jako my? 

Přemýšleli jste někdy, jaké by bylo všeho 

nechat a začít znovu na místě, kde vás 

nikdo nezná? Příležitost ke změně se 

naskytla hlavní hrdince knihy S hlavou 

v oblacích, Maybell. Ta po pratetě 

zdědila dům na venkově, do kterého se 

ihned rozhodne přestěhovat. Má to ale 

háček. Nejen, že dědictví je podmíněno 

nesmyslnými požadavky, také vyjde 

najevo, že dům je v rozkladu a Maybell 

není jeho jedinou majitelkou. A protivný 

spolumajitel Wesley má s domem úplně 

jiné plány než ona. Postupem času se 

ukazuje, že pod Wesleyho tvrdou (a také 

velmi přitažlivou) slupkou se skrývá 

někdo výjimečný. Někdo, do koho se 

Maybell možná začíná zamilovávat… 

Red, 399 Kč, vychází 21. června

Vzpomínky na něj // Colleen Hooverová 

22 

RECENZE 

Po pěti letech ve vězení za tragickou 

nehodu se Kenna ocitá na svobodě. 

Vrací se do města, kde na ni ze všech 

zákoutí číhá minulost. Nic jiného, než 

doufat a vrátit se do dějiště jejího 

nejtemnějšího období jí ani nezbývá, 

pokud se chce poprvé setkat s malou 

dcerkou, která jí byla odebrána hned 

po porodu. Situace se nejeví vůbec příznivě, 

dosavadní rodiče Kenniny dcery 

se zuřivě brání jakémukoliv kontaktu. 

Odpuštění je v tomto případě nemožné, 

všechny příliš tíží, co se stalo. Jiskřička 

naděje přichází až spolu s přitažlivým 

barmanem Ledgerem. Právě on se stává 

Kenniným útočištěm a počáteční nenávist 

se přetavuje v blízkost. Je část její 

minulosti, přítomnosti a oba doufají, že 

i budoucnosti. Minulost se ale projevuje 

čím dál více viditelněji. Jestli se podaří 

matce navázat kontakt s vlastní dcerou 

a jestli získá odpuštění nejen od okolí, 

ale také sama od sebe, to zůstává tou 

nejpalčivější otázkou. 

Colleen Hooverová je autorkou knih, 

které se těší velké oblibě. Všeobecně 

známé je, že se často zabývá kontroverzními 

tématy. Ve Vzpomínkách na něj je 

nastíněný přístup společnosti k lidem se 

zápisem v trestním rejstříku, téma bránění 

matce kontaktu s dítětem, a hlavně 

vyrovnání se s tím co nás potkalo. Příběh 

vyprávěný ze strany Kenny a Ledgera 

je vynikající způsob, jak provázat dva 

zcela odlišné pohledy na věc, přičemž 

oběma rozumíte. Jako čtenář jsem 

měla dojem, že se musím klonit k té 

dobré straně, ale tady neexistuje strana 

špatná, a o to těžší je uvědomit si, že 

to nějak skončí. Čtivý a příjemný styl 

psaní provází celou knihou a doplňují ho 

oživující dopisy jemu, odkrývající střípky 

minulosti. Nebýt živě napsaných situací 

plných náročných emocí, byla by kniha 

společností na jeden večer. Rovnováhu 

udržuje romantická linka, která nezastiňuje 

hlavní děj, ale i přesto je dost 

výrazná a důležitá. 

Ikar, 399 Kč, již vyšlo 

Nejvýstižnější hodnocení je zcela prosté: 

budete trpět, ale náramně si to užijete. 

Kniha s přesahem nebo emocionální 

bomba – i tak se to dá říci a mě přesvědčilo, 

že má další četba bude opět od 

stejné autorky. 

Nela Vacková 

Pravda o cukru // Jessie Inchauspé 

Jota, 398 Kč, již vyšlo 

Máte často špatnou náladu, málo energie, 

vrásky, akné, nadváhu nebo i závažnější 

problémy jako je cukrovka druhého 

typu a kardiovaskulární problémy? 

Za spoustou, nejen těchto, zdravotních 

obtíží stojí cukr. Ať ho sníme v jakékoliv 

podobě, v těle nám pak koluje jako 

molekula glukózy. A když je její hladina 

příliš vysoká, nedělá nám to dobře. Jak 

je možné ji kontrolovat jen podle toho 

jak a co jíme? Autorka Jessie Inchauspé 

nám přináší deset snadných triků, jak 

mít svůj cukr pod kontrolou. 

Tato kniha mě na první pohled zaujala 

svou krásnou obálkou, na druhý svou 

anotací. Musím se však přiznat, že jsem 

se obávala, že to bude moc složité 

až lékařské. Přeci jenom je autorka 

biochemička a vědcům je někdy těžké 

porozumět. Ale bála jsem se zbytečně. 

Hned po pár stránkách jsem zjistila, že 

je to psáno lidsky, jednoduše, ale stále 

odborně. Text rozhodně pochopí každý, 

kdo se alespoň trošku zajímá o své 

zdraví. 

Není to knížka jen pro ty, kdo se snaží 

zhubnout, ale pro všechny, které trápí 

menší či větší zdravotní obtíže, a hlavně 

pro ty, kteří se chtějí cítit ve svém těle 

lépe. 

V knize najdeme tři části. V první nám 

autorka vysvětlí, co je to glukóza a jakou 

funkci má v našem těle. Ve druhé se 

dozvíme, jak glukóza a glukózová špička 

ovlivní naše zdraví a ve třetí najdeme 

deset kroků, jak glukózovou špičku 

ovlivnit. 

Právě těchto deset tipů nás dovede 

k pochopení, jak správně jíst a lépe se 

starat o své tělo. Vypište si je třeba na 

ledničku, ať je máte stále na očích. 

Jsou to všechno jednoduché návody, 

jak změnit své stravování. Zvládne je 

rozhodně každý a můžete si vybrat jen 

některé tipy, nebo je spolu různě kombinovat. 

Garantuji, že vás kniha nakopne 

a hned začnete dělat drobné změny, 

ať už v jídelníčku, nebo v pohledu na 

vaše jídlo. 

Nechybí tu ani konkrétní případy různých 

lidí, kterým tento návod pomohl 

v jejich zdravotních obtížích a také nám 

tu autorka připravila tipy na zdravé 

kombinace jídel. 

Zkuste se cítit zase lépe jen díky jídlu! 

Eva Francová

Útěk na venkov // Julie Caplinová 


Ella se ve svých téměř třiceti letech na zahrnující pravidelné procházky s Tess. 

nějakou dobu přestěhuje z rušného Seznámí se také s Devonem, místním 

Londýna na venkov, kde hodlá hlídat veterinářem. První dojem naneštěstí 

dům své kmotřenky Magdy, která se není nejlepší ani na jedné straně, časem 

vypravila na oceánskou plavbu. Magda se ti dva ale spřátelí a najdou v tom 

však Elle spoustu věcí zatajila, jako například 

svou živelnou černou labradorku Vše záleží jedině na Elle. Rozhodne se 

druhém pochopení a jistou náklonnost. 

Tess, zároveň jí postupně posílá různé nadobro opustit Patrika? Přestane se 

balíčky se zvláštními vzkazy a zapojuje ji stydět za to, co ji naplňuje? Půjde si 

tak krůček po krůčku do vesnických aktivit, 

jako jsou kurzy tancování, aranžování vizemi někoho jiného? 

konečně za svými vlastními sny, a ne za 

květin apod. 

„Musíš udělat to, co je pro tebe správné, 

Od života na vesnici si Ella primárně i když to není snadné.“ 

představovala klid na tvorbu dětských 

ilustrací s roztomilými myšáky, především 

se snaží přijít na to, co vlastně do má přímo v názvu slovo útěk, s její 

Přestože nový román Julie Caplinové 

budoucna chce, i proto jí pauza ve vtahu oblíbenou sérií Romantické útěky nemá 

s Patrikem, majitelem galerie, jen prospěje. 

Nakonec toho dostane mnohem zcela samostatným příběhem. A právě 

titul nic společného. Útěk na venkov je 

více, neobejde se to ale bez nějakých proto budou autorčini příznivci, kteří se 

těch peripetií. 

neubrání jistému srovnávání, mírně rozpačití 

z jeho obsahu, který je víceméně 

Sousedi jsou přátelští a milí, někdy až jiný pouze v tom, že zde nehraje prim 

moc. Ella si najde svou vlastní rutinu, kulinářství. Jinak se jedná o čistokrevnou 

romantiku, ta místy přesahuje i do 

náročnějších témat. Dále je zde pěkně 

vykreslený kontrast mezi městským 

a vesnickým životem. 

Suma sumárum čtenář dostává oddechovou 

knihu plnou psí lásky a ztřeštěnosti 

– Tess si zkrátka uzurpovala veškerou 

pozornost pro sebe –, skutečného 

přátelství bez přetvářky a romantického 

citu, který potřebuje chvilku, aby zapustil 

kořeny a mohl rozkvést. 

Dagmar Garciová 

23 

RECENZE 

Zvrácenost, s jakou sériový 

vrah zabíjí mladé dívky, 

nikdo nepamatuje.

24 

ROZHOVOR 

Jsem porodní 

bába knihy 

text: Jan David 

foto: Barbora Maršíček Votavová 

Objevuje nové české spisovatele, pomáhá jim dostat 

z jejich rukopisů to nejlepší. Stará se ale také o tituly 

zavedených autorů. „Stává se z nás tým, máme 

společný cíl,“ usmívá se Barbora Klimtová, redaktorka 

nakladatelství Paseka. Spolupracuje mimo jiné 

s psychoterapeutem Honzou Vojtkem nebo lékařem bez 

hranic Tomášem Šebkem, ale věnuje se i překladům. 

Ovlivníte výběr knihy, její budoucí 

tvář i obsah, ale zůstáváte tajemnou 

postavou v pozadí. Jste jakýsi kardinál 

Richelieu každé knihy, kterou v nakladatelství 

Paseka připravujete? 

Moje zaměstnání je trochu neviditelné, 

ale to je typická úloha redaktora. Je 

to sice podstatná práce, protože se 

starám, aby se z rukopisu stala kniha, ale 

zároveň se snažím zůstat co nejméně 

viditelná ve prospěch knihy a autora. 

Kardinál Richelieu nejsem, protože 

netahám vzadu za nitky. Říkám si 

porodní bába knihy. 

Vaše jméno je jedno ze dvou, která 

jsou uvedena na webu Paseky v kontaktech 

pro přijímání nových rukopisů… 

Ano, s kolegyní Lenkou Hennerovou 

se staráme hlavně o původní českou 

prózu. Je tedy logické, že nám dvěma 

chodí rukopisy od všech autorů se 

zájmem vydat něco v Pasece. Občas 

mám ale na starosti i překladovou 

beletrii, nejnověji například román 

U jezera od Davida Jamese Poissanta. 

Starám se také o non-fiction knížky, 

jako je třeba 111 míst v Brně, v Ostravě, 

v Praze, která musíte vidět. Moje práce 

je pestrá a mám velkou radost, že si 

v Pasece nedržíme jen zavedené autory 

a dáváme prostor debutantům – najít 

někoho nového, dát mu příležitost 

vstoupit do literárního světa. 

Před rozhovorem jsem doma nahlédnul 

do Prašiny od Vojtěcha Matochy 

a do Vzpomínek na úhoře od české 

autorky žijící v Japonsku, Anny Cima. 

Obě z Paseky. V druhé knize jsem vaše 

jméno vzadu v tiráži našel. Jaká na ní 

byla vaše práce? 

Spolupráce na každé knize je trochu 

jiná, zvláštní, a zrovna kniha Vzpomínky 

na úhoře byla v tomto ohledu ještě specifičtější. 

S českým autorem se běžně 

můžete sejít, což bylo v případě Anny 

a jejího života v Japonsku velmi omezené 

časoprostorem. Na debaty jsme 

měli pouze online meetingy, tak nevím, 

jestli je to zrovna typický příklad práce 

redaktora (smích). 

Rukopis tedy přijde většinou elektronicky, 

přečtete ho, zaujme vás, a co se 

děje dál? 

Nejprve musí v redakci zaznít, proč si 

myslím, že je dobré tuto knihu vydat, 

proč patří do edičního plánu. Pokud 

se pak jako nakladatelství pro rukopis 

rozhodneme, rozběhne se kolečko 

práce na textu. U každého se vždy 

snažím podpořit autorovu vizi. Společně 

hledáme cestu, na které se stávám 

průvodcem. 

Jak to vypadá? 

Snažíme se z rukopisu získat esenci, 

někam ho posunout. Nechci ale použít 

slovo „vylepšit“. Ten text už je dobrý, 

BARBORA KLIMTOVÁ (* 1985) 

Redaktorka nakladatelství 

Paseka, kde má od roku 2017 

na starosti přípravu zejména 

původních českých knih. 

Vystudovala český jazyk a literaturu 

na FF UK, nyní studuje 

historii. Pracovala v Ústavu pro 

jazyk český a v nakladatelství 

Plus. Mezi její redaktorské 

novinky patří tituly Karneval 

zvířat, U jezera, Ekstase, Co se 

stalo Veronice. 

proto jsme se pro něj jako nakladatelství 

rozhodli. Úkolem redaktora je – podle 

mě – najít, jak posunout kvality ještě dál, 

případně jak zvýraznit některá témata. 

Jsou autoři, kteří při odevzdávání rukopisu 

říkají – Nebyl jsem si jistý tímto hlasem, 

mohli bychom si na to dát pozor? 

Nebo se ptají, zda mi přijde v pořádku, 

že konkrétní postavu vedou určitým 

způsobem. Nedělá to každý, ale vždy se 

objevují vodítka, jak mám k redakční

práci přistupovat. To je asi to nejzajímavější. 

K textu si pak dělám poznámky, 

začneme si je vyměňovat s autorem. 

S Annou jsme si všechno vyměňovaly 

online, přes videa, přes maily. Jinak se 

samozřejmě s autory i setkávám. 

To může být zábavná část práce. 

Rozhodně, a je to důležité pro obě 

strany. Myslím, že se u toho tříbí náš 

vztah, ale i důvěra. Stává se z nás tým, 

máme společný cíl. Všechno vzniká 

v rámci interakce s autorem. Zároveň 

se rozbíhá systém práce na vizuálu, 

který netvořím, ale jsem za něj zodpovědná. 

K tomu pracuji na doprovodných 

textech, jako jsou anotace, medailony 

a podobně, které knize mohou pomoci, 

až vyjde. V tom je práce pokaždé stejná, 

ale zároveň pokaždé jiná. 

Na veletrhu Svět knihy Praha jste 

měla workshop, jak mají začínající 

spisovatelé zkontaktovat nakladatele, 

jak zaujmout… Už máte zaplněnou 

mailovou schránku novými rukopisy? 

To ne (smích). Workshop se ale povedl 

a mám radost, že mám příležitost 

ukázat, jak nakladatelství funguje. Pro 

mnohé začínající autory je to neznámá 

oblast, do které se ponoří posláním 

e-mailu. Když se vrátí odpověď na jejich 

rukopis, pak teprve mohou tento proces 

poznat. Jejich šanci na úspěch může 

zvýšit, když přijdou do začátku trochu 

připraveni, ačkoli všechno se naučit 

nedá. Mohu ale poskytnout nástroje, 

aby se zorientovali, než rukopis pošlou. 

koncipovaná jako text plus ilustrace. 

Postupem času se z ní ale stával velmi 

přirozeně komiks. Začínajícímu autorovi 

je třeba vysvětlit, že kniha se nevydá za 

pár měsíců. To bych lhala a neudělala 

svoji práci. Čas je velmi důležitá esence 

a spolu s péčí je to nejvíc, co mu nakladatel 

může dát. 

S jakými tématy nemám Paseku oslovovat? 

Kdybyste psal fantasy nebo young adult, 

tak asi nebudeme nejvhodnějším nakladatelem, 

protože tyto žánry neděláme. 

Máme svůj profil, který dodržujeme, 

takže nevydáváme ani současnou poezii. 

Na to jsou tu ale jiní, šikovní, specializovaní 

nakladatelé. 

Osobní pro vás byl vznik Motýlí knihy, 

kterou jste sama iniciovala. Proč? 

Redaktor české beletrie pracuje i tak, že 

si svoje náměty trochu hledá. Paseka je 

v tomto ohledu velmi otevřený prostor, 

máme možnost tady o nápadech mluvit, 

debatovat. Měla jsem pocit, že bych 

moc ráda složila hold kamarádce Olze 

Joklové, která měla nemoc motýlích 

křídel – za to, jaká byla osobnost. Začal 

se rodit nápad na knihu, zpočátku jsem 

si ani nebyla jistá, jestli to dopadne. 

Najednou jsem ale iniciovala vznik textu, 

oslovovala jsem autory, byla to práce 

trochu z druhého konce. Jako redaktor 

většinou dostanete do ruky rukopis, se 

kterým nějak pracujete. Máte hmotu, 

můžete ji přetvářet. Tady byl impuls 

opačný. Redaktor dával vzniknout 

hmotě. Motýlí kniha je skvělou ukázkou 

různorodosti práce na knihách. Držet ji 

potom v ruce byla velká radost. 

Kolik knížek ročně máte v hlavě? 

Počkat, musím to vzít čistě statisticky. 

Paseka vydává přibližně padesát knih 

ročně, do toho se musí vejít celé spektrum, 

kam patří i překladovky, non-fiction, 

komiks nebo dětská literatura. 

Čeští autoři z toho tvoří čtyři až pět knih 

za pololetí. To jsou knihy, kterým se 

reálně věnuji, a máme výhled, že brzy 

vyjdou. Do toho ale vstupují knížky na 

další roky, které jsou ve fázi posuzování 

nebo rozpracování. V jednu chvíli jich 

tedy je reálně mnohem víc. Hodně. 

Máte ještě čas a chuť číst si jen tak? 

Času je míň, ale chuť je pořád. Jinak 

bych svoji práci nemohla dělat. Musím 

být zvědavá, co se píše a vydává. Také se 

tím vzdělávám, abych nezakrněla. Teď 

si vybírám především historické knížky, 

protože paralelně s prací jsem začala 

studovat historii. Naposled jsem si 

četla ve Františku Krieglovi od Martina 

Gromana, to mě velmi bavilo. 

Vida, takže autoři historických témat 

mají psát vám? 

Jen ať píšou! Předám je ale kolegovi. 

Každý text musí dostat, co potřebuje, 

musí ho vidět ty správné oči. 

25 

Na co se začínající autoři ptají? 

Jestli se opravdu stává, že přijde do 

nakladatelství rukopis a my si ho vybereme. 

Děje se to. Je to třeba případ 

Jakuba Šponera, který mi poslal svoji 

velmi krátkou povídku asi před pěti lety. 

Zazářil autorským hlasem a stylem, ale 

věděla jsem, že knihu z toho neuděláme. 

Bylo toho málo. Začali jsme si 

psát, sešli jsme se, řekli si, co mě k textu 

napadá. Další tři roky jsme se bavili 

jenom o tom, jak by to mohlo fungovat. 

Mezitím rozepsal jinou věc, která teď 

vyšla jako Ekstase. 

To je dlouhá doba… 

Jsou knihy, o kterých se bavíme rok 

nebo dva. Delší dobu trvala třeba 

Naprostá šílenost – o mladé slečně 

překonávající úzkost skrze něco, co jí 

jde proti srsti. Ze začátku byla kniha

26 

RECENZE 

Alan Rickman: Deníky // Alan Rickman 

Když se v roce 1988, po letitých zkušenostech 

z „prken, která znamenají svět“, Rickmanova kolegyně, přítelkyně a fil- 

zápisky, přičemž předmluvu jim napsala 

objevil poprvé na plátnech kin ve filmu mová manželka z hitu Láska nebeská 

Smrtonosná past Alan Sidney Patrick Emma Thompson. Pojednává o letech 

Rickman coby německý terorista Hans mezi roky 1993 až 2016 a popisuje herce 

Gruber, bylo mu 42 let a bylo jasné, že přesně tak, jak si ho většina z nás pamatuje 

– prakticky bezskandálního gentle- 

tenhle charismatický londýnský rodák 

už jen tak nezapadne. Od té doby ztvárnil 

herec s nezaměnitelným hlasem který byl pro mnohé kolegy vzorem, 

mana s bravurním smyslem pro humor, 

desítky filmových a divadelních rolí. náročným učitelem a nezapomenutelným 

přítelem. Kniha končí hercovou 

Exceloval ve zpracování Rozumu a citu 

od Jane Austen, za zapamatování stojí smrtí v roce 2016, kdy ve svých 69 letech 

také „Boží hlas“ Metatron ze ztřeštěné podlehl rakovině slinivky břišní, s níž 

komedie Dogma nebo úlisný soudce v posledním roce života bojoval. 

Turpin z filmového muzikálu Sweeney 

Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, 

Alan Rickman v knize vzpomíná nejen 

kde mu kontroval poněkud „vyšinutý na své filmové role nebo na to, jak 

kadeřník“ Johnny Depp. Patrně však je odmítal, aby se mohl věnovat své 

tou vůbec nejznámější fiktivní postavou, 

kterou ztvárnil, byl Severus Snape o jedinečné nahlédnutí do mysli muže, 

největší vášni, jíž bylo divadlo. Jedná se 

v příběhu o malém čaroději jménem který i po sedmi letech od svého skonu 

Harry Potter. 

patří mezi nejoblíbenější herce vůbec. 

Dozvídáme se, jak se připravoval na 

Kniha nenese název Alan Rickman: své role, jak náročná byla filmová režie, 

Deníky jen náhodou, skutečně se 

ale nahlížíme také do Rickmanova 

jedná o chronologicky řazené deníkové soukromí, mezi jeho přátele a rodinu. 

Universum, 549 Kč, již vyšlo 

Jako bonus uprostřed knihy čtenáři 

dostávají fotografie doplňující poutavé 

a mnohdy dojemné vyprávění. Ať už se 

při čtení budete usmívat, nebo plakat, 

zaručeně si knihu maximálně užijete. 

Pavel Polcar 

Jmenuji se Eva // Jana Mirovská 

Noxi, 449 Kč, již vyšlo 

Knih, v nichž je stěžejním námětem 

holocaust a život v koncentračních 

táborech, vychází v poslední době velké 

množství, což je dobře, protože nesmíme 

zapomínat. Ale ať už dáváte přednost 

fikci vystavěné na reálných základech, či 

autentické biografii, měli byste pečlivě 

vybírat. Ruku do ohně dám za aktuální 

novinku nakladatelství Noxi. Kniha 

Jmenuji se Eva je skutečným příběhem 

ženy, která přežila Osvětim a rozhodla 

se, že když jí byl darován život, využije ho 

naplno. Seznamte se s Evou Smolkovou- 

-Keulemansovou, jejíž vzpomínky v příběh 

přetavila Jana Mirovská. 

Evu, za svobodna Weilovou, poznáváme 

prostřednictvím empaticky napsaného 

počinu Jany Mirovské, která se s hlavní 

hrdinkou seznámila prostřednictvím své 

matky, známé spisovatelky Inny Rottové. 

Autorka je původní profesí houslistka 

a hudební pedagožka, přesto se Evina 

příběhu chopila s citem a čtenářům 

předkládá čtení, od něhož je těžké odtrhnout 

zrak i mysl, natolik je sugestivní 

a fascinující. 

Eva vyrůstala v milující, kulturně založené 

rodině. Chodila do divadla, četla 

knihy, prožívala bezstarostné dětství do 

doby, než propukla druhá světová válka. 

Dívka s rodiči skončila v koncentračním 

táboře a jako jediná přežila. Přese 

všechny útrapy šla dál a z života vytěžila 

maximum – vystudovala chemii, stala 

se průkopnicí plynové chromatografie, 

třikrát se vdala a ze všech těžkých chvil, 

jež jí osud postavil do cesty, vyšla s grácií 

a noblesou, houževnatá a odhodlaná žít. 

Jana Mirovská psala tuto knihu v době, 

kdy svět ochromil koronavirus, což se 

promítlo i v textu. Střídá dvě roviny – současnou, 

v té popisuje vznik knihy a celý 

tvůrčí proces, a historickou, která mapuje 

Evin fascinující život. Publikace obsahuje 

fotografie, vesměs černobílé. Tyto cenné 

dobové doplňky pomáhají dokreslit čtenářovy 

představy o Evě Smolkové- 

-Keulemansové. jako o vědkyni, partnerce 

i matce, která musela skloubit profesní 

a osobní život, což není jednoduché 

v žádné době. 

Empatický počin je psán čtivě, v některých 

momentech mile starosvětsky. 

Obsahuje přímou řeč, díky níž je sugestivní 

a nenudí. Způsob vyprávění zaujme 

i mladší čtenáře, jimž biografii Evy 

Smolkové-Keulemansové doporučuji 

jako doplněk k učivu o holocaustu. 

Knihu Jmenuji se Eva řadím mezi adepty 

na nejlepší knihy roku, ještě dlouho po 

přečtení zůstává díky lidskému přístupu 

autorky v paměti. 

Barbora Javorková

Když dva přátelé najdou obrovskou sumu peněz, 

vypadá to, že je čeká skvělá budoucnost. 

Netuší však, že ve skutečnosti prošli branami 

pekla – připravili totiž o kořist sadistického 

psychopata, který nikdy neodpouští. Vůbec 

první případ vyšetřovatelky Lucie Henebellové 

od hvězdného autora Francka Thillieze vám 

nedá spát. Stejně jako jeho série infarktových 

thrillerů, v nichž vystupuje i komisař Franck 

Sharko. Poznejte všechny temné stránky 

jednoho z nejprodávanějších francouzských 

spisovatelů současnosti! 

SKUTEČNÝ PŘÍBĚH 

ČESKOSLOVENSKÉHO 

HRDINY 

V dubnu 1944 se Rudolf Vrba zařadil mezi hrstku 

lidí, jimž se podařilo utéct z Osvětimi. Udělal to, aby 

odhalil pravdu o táboře smrti a varoval poslední Židy 

v Evropě před krutým osudem čekajícím na konci železniční 

trati. Rudolf Vrba propašoval ven vůbec první 

popis Osvětimi – a ten se dostal až k Franklinu Rooseveltovi, 

Winstonu Churchillovi nebo papeži. Strhující 

vyprávění od oceňovaného žurnalisty vás provede 

neuvěřitelným, a přece skutečným příběhem muže, 

který odhalil nejtemnější tajemství holocaustu. 

www.albatrosmedia.cz

Co se ti stalo? // Bruce D. Perry, Oprah Winfrey 

28 

RECENZE 

Portál, 499 Kč, již vyšlo 

Psychologické a terapeutické vody 

čím dál víc ovládá postmoderna. Ta 

svou pozornost obrací na budoucnost, 

výsledek, cíl, záměr. Je na čase přestat 

věnovat tolik pozornosti minulosti, 

vzpomínkám. Hlavu vzhůru, dívejme se 

vpřed! Ale... 

Na scénu vstupuje výrazná osobnost, 

kterou zná asi každý, dokonce i ten, kdo 

nemá televizi a nezajímá se o bulvár. 

Moderátorka, herečka, držitelka ceny 

Emmy. Oprah Winfrey. Diváky na celém 

světě si jednoznačně získala. Jak se 

zhostila role spoluautorky? Úspěch 

často ovlivní i okolí a lidé, se kterými 

spolupracujeme. Oprah vsadila na 

jistotu a šla do tandemu s americkým 

psychiatrem a neurologem Brucem 

D. Perrym. Ten se mimo jiné zabývá 

dětským duševním zdravím. Patří mezi 

přední odborníky v této oblasti a podílel 

se na uzdravování tisíce dětí. 

Věříte na zázraky? Celá kniha je totiž 

zázrakem už svým názvem: Co se ti 

stalo? Proč? Tak to nám na 304 stranách 

budou vysvětlovat Oprah a Bruce. 

A jak jinak než formou rozhovoru. Oprah 

je totiž královnou této formy získávání 

informací. Sama doplňuje výkladovou 

část doktora Perryho osobními zážitky, 

zkušenostmi, příběhy jiných osob. 

Slyšela a viděla neuvěřitelně pestrou 

a rozsáhlou mozaiku lidských osudů 

a životních křižovatek. 

Celá kniha se točí kolem traumat. Tušili 

jste, že o traumatu najdeme zmínku 

v Homérově spise už v roce 800 př. n. l.? 

Zranění, která nejdou jednoduše vydezinfikovat 

a zalepit náplastí s obrázkem. 

Pokud se nám podaří změnit perspektivu 

náhledu na sebe i ostatní, můžeme 

pochopit význam toho, co a jak děláme 

my i ti druzí. Skrze nápravu, odhalení 

a pochopení můžeme žít lépe a šťastně. 

Ačkoli čteme o násilí, zanedbání, týrání, 

z každé stránky doslova čiší neuvěřitelná 

energie, nadšení a snaha autorů přesvědčit 

čtenáře o tom, že každý „zakopaný 

kořen“ traumatu jde odstranit. 

K tomu může pomoci komunita, sdílení, 

blízkost a pečování o vztahy. V sounáležitosti 

a všímavosti lze nalézt obklad, 

pomoc a naději pro radostný den. 

Kniha se čte překvapivě lehce a svižně. 

Formát konverzačního rozhovoru dvou 

přátel dodává svěžest odborným vhledům 

Perryho o stresu, biologii a fyziologii 

mozku. Výsledkem je jakási demonstrace 

dalšího zázraku – tentokrát 

mozku. Ten je schopen se traumatickým 

zkušenostem přizpůsobit nebo se z nich 

v budoucnu uzdravit. 

Prožitky z dětství ovlivňují nejen biologii 

našeho mozku, ale i fungování po zbytek 

života. A my máme moc zabalit naše 

děti do lásky a empatie. Z této energie 

budou těžit na celé své životní cestě. 

Vztahy, rodina, přátelé. Na síti spřízněných 

duší lze vybudovat cestu ke spokojenějšímu 

životu. Díky této knize vznikne 

nová komunita. Nadšení čtenáři na 

celém světě zcela jistě posunou knihu 

na nejvyšší příčky bestsellerů. A tím 

vzniká naděje pro nás všechny. Budeme 

lepší verzí sebe samých? 

Teď by bylo na místě uvést, pro koho je 

kniha určena. Jaké publikum čtenářů by 

mohla zaujmout? Odpovím takto. Knihu 

ať nečte ten, koho se téma traumatu 

netýká. Přesto se i takový jedinec v této 

knize mnohému naučí. 

Upozornění: Kniha vnese nové kvality do 

vašeho života. 

Silvie Ulrichová 

PRAHA V MÉ KRVI 

Ve svých svěžích vzpomínkách se spisovatelka Jindra Tichá vrací k rodovým kořenům, 

líčí československou realitu padesátých a šedesátých let, kdy na Karlově univerzitě 

studovala a později přednášela historii a filozofii, popisuje svou cestu do anglického 

exilu na počátku husákovské normalizace i následující plavbu k protinožcům 

a úspěšnou univerzitní kariéru, kterou si vybudovala v novozélandském Dunedinu. 

Kniha Praha v mé krvi vychází jako 12. svazek Edice Echo. 

456 stran, 399 Kč 

eshop.echomedia.cz

text: Vavřinec Fiala 

Odeonku na 

dovolenku! 

Ačkoliv červnové vysoké teploty lákají především ke 

čtení nenáročných oddechovek, díky dlouhým večerům 

a pomalejšímu tempu může být léto naopak příležitostí 

sáhnout po něčem kvalitnějším. Po knize, jež ve vás 

zanechá dojem, který se nevyplaví s prvním ponořením 

do bazénu. 

Odeon, 359 Kč, vychází 16. června 

29 

PROMOTION 

Knihy z nakladatelství Odeon představují 

ideální kompromis – jsou výborně 

přeložené, čtivé, a navíc čtenářky a čtenáře 

vybízejí k zamyšlení. A na letošní 

léto Odeon připravil hned dvě literární 

lahůdky. Tak si je pojďme představit 

blíže! 

Celeste Ng: Naše 

ztracená srdce 

Jak málo i dnes stačí, aby se proti 

skupině obyvatel zvedla vlna nenávisti? 

Americká spisovatelka Celeste Ng si 

bere příklad nejen z období druhé 

světové války, kdy byli lidé japonského 

původu ve Spojených státech zavíráni 

do vězeňských táborů, ale i z nedávné 

pandemie covidu, kdy část veřejnosti 

hleděla na Asiaty jako na podezřelé 

šiřitele nákazy. 

Sama autorka má hongkongské kořeny, 

takže když po bestsellerech Ohníčky 

všude kolem a Vše, co jsme si nikdy 

neřekli hledala téma svého třetího 

románu, nemusela přemýšlet dlouho. 

Novinka Naše ztracená srdce se odehrává 

v dystopických Spojených státech 

zubožených vyčerpávající hospodářskou 

krizí. Kvůli světové dominanci Číny se 

v kdysi svobodných USA prosadily protičínské 

nálady, jež vedly k násilnému 

prosazování tradičních amerických 

hodnot. To v praxi znamená, že jsou 

z knihoven vyřazována díla autorů, kteří 

Odeon, 399 Kč, již vyšlo 

nejsou dostatečně „vlastenečtí“, a že jsou 

Američané čínského původu pod ostrým 

dozorem úřadů. Odpůrci těchto zákonů 

jsou tvrdě pronásledováni a jejich děti 

jsou posílány na převýchovu. 

Hlavním hrdinou knihy je dvanáctiletý 

chlapec, jehož matka – čínskoamerická 

spisovatelka – před třemi lety zmizela. 

Teď dostane záhadný vzkaz a rozhodne 

se ji najít. Na cestě využívá nejen tradiční 

čínské pohádky, které mu vyprávěla, 

když byl malý, ale i síť undergroundových 

knihovníků, kteří se před zraky úřadů 

skrývají… 

Při čtení si čtenáři možná vzpomenou 

na 451 stupňů Fahrenheita, ale v jádru 

je to příběh o mateřské lásce, která jako 

jediná může spasit svět ochromený strachem. 

Naše ztracená srdce se okamžitě 

umístily na žebříčku bestsellerů New 

York Times a dostalo se jim chvály i od 

tak rozdílných osobností jako jsou spisovatel 

Stephen King nebo herečka Reese 

Witherspoon. 

Julian Barnes: 

Elizabeth Finchová 

„Stála před námi bez poznámek, knih 

a sebemenší nervozity.“ 

Tímto popisem začíná nejnovější román 

legendárního britského spisovatele 

Juliana Barnese. Řeč je samozřejmě 

o titulní hrdince Elizabeth Finchové, 

rázné, ale poněkud záhadné profesorce, 

se kterou hlavní hrdina, neúspěšný 

herec Neil, řadu let udržuje vztah oscilující 

mezi zamilovaností, přátelstvím 

a nebetyčnou úctou. 

Když Elizabeth Finchová zemře, zanechá 

mu nejen svou obsáhlou knihovnu, ale 

taky své osobní zápisky. A Neil, který má 

dojem, že v životě vlastně nic nedokázal, 

se rozhodne na základě toho, co ho 

naučila, a spisů z její pozůstalosti napsat 

esej o Julianu Apostatovi, posledním 

římském císaři, který věřil v římské bohy 

a ze všech sil bojoval proti nastupujícímu 

křesťanství. 

Pokud už jste někdy četli něco od 

Juliana Barnese (doporučujeme například 

Muže v červeném kabátě), zřejmě 

vás nepřekvapí, že část této knihy tvoří 

skutečná esej. A že sedmasedmdesátiletý 

velikán evropské literatury opět 

dokázal propojit historii se současností 

a odborný text s fikcí. 

Elizabeth Finchová je sice náročnější 

čtení než Naše ztracená srdce, ale čtenáři 

se odmění. Jisté je, že ať sáhnete po 

kterékoliv Odeonce, nebudete litovat!

30 

RECENZE 

Princ Harry: 

Náhradník 

Jednou z nejočekávanějších letošních knih je Náhradník 

(česky v překladu Jitky Jeníkové), autobiografie prince 

Harryho, druhorozeného syna současného britského 

krále, který se rozhodl pro život mimo královskou rodinu. 

Náhradník je Harryho zpověď, nebo spíš obhajoba. Popisuje 

v ní svou životní cestu, kterou vnímá dost odlišně od toho, 

jak ji vidí veřejnost i jeho nejbližší příbuzní, zejména otec, 

král Karel III. a bratr William, následník trůnu. 

Práh, 549 Kč, již vyšlo 

Je jisté, že Harry neprožil zrovna šťastné 

dětství. Od malička se vnímal jako 

náhradník, který „přišel na svět pro 

případ, že by se Willymu něco stalo, aby 

v případě nutnosti poskytl náhradní 

díly, třeba ledvinu“. Manželství jeho 

rodičů se nepovedlo, po rozvodu přišla 

tragická ztráta matky, princezny Diany, 

ze které se nikdy nevzpamatoval. 

Nedostalo se mu odborné pomoci a ani 

podpory ze strany rodiny. Následovalo 

mládí prožité v chlapeckých internátních 

školách a bouřlivé dospívání, kdy 

svými výstřelky plnil první stránky bulváru; 

alkoholem ani drogami se ostatně 

v knize příliš netají. Své přešlapy (nacistická 

uniforma na večírku, nahé fotky 

atd.) se sice snaží vysvětlovat černým 

humorem, nedostatkem akademických 

znalostí či jen prostým nedomýšlením 

důsledků svého chování, vychází z toho 

ale spíš jako rozmazlené dítě, které 

rychleji jedná než přemýšlí a které chce 

hlavně pobavit. 

Paradoxně Harrymu asi nejvíc vyhovovala 

vojenská kariéra – na jedné 

straně velká psychická i fyzická zátěž, 

řád, disciplína, na druhé straně pocit 

sounáležitosti s ostatními, hrdost na 

sebe i na svou vlast. Harry poprvé 

zažíval pocit, že je někde sám za sebe, 

že někam patří, že něco umí. Jako 

navigátor a pilot vrtulníku absolvoval 

dvě mise v Afghánistánu, v obou 

případech byl ale předčasně stažen po 

vyzrazení své přítomnosti, kdy se stal 

horkým cílem Tálibánu a rizikem pro své 

spolubojovníky. 

Po návratu domů se Harry propadl do 

svých nálad, a ač se snažil najít smysl 

v práci pro vojenské veterány, bylo to 

pro něj náročné. Poslední část knihy 

popisuje jeho seznámení s Američankou 

Meghan Markle, která mu do života přinesla 

něco nového – lásku, pochopení, 

přijetí. Jejich soužití s královskou rodinou 

se ale ukázalo jako velmi problematické 

a vedlo v konečném důsledku 

k vyvázání se z královských rolí a dramatickému 

odchodu z vlasti. 

Je pravda, že ač mnohý z nás podvědomě 

touží po životě globální celebrity 

(kdo by se nechtěl narodit jako princ 

či princezna?), ve skutečnosti to moc 

záviděníhodné není. Chtěli byste mít 

bodyguardy za zády na každém kroku? 

Přáli byste si žít v rodině, ve které se 

city a emoce neprojevují a kde vládnou 

pevná rigidní pravidla? Neděsilo by vás, 

že vaši rodinu dnem i nocí sledují paparazzi, 

kteří čekají na cokoliv, co by se 

dalo zveličit a zveřejnit? Možná si říkáte, 

že tohle k tomu všemu patří – chceš-li 

cestovat po světě a setkávat se s hvězdami, 

musíš to snášet. V případě britské 

královské rodiny se to ale očividně 

přehání a ne každý je tak silný, jako byla 

Alžběta II., aby to zvládl. 

Je zřejmé, že Harry si nese svá traumata, 

po své matce toho zdědil hodně, 

včetně přecitlivělosti a náročné povahy. 

Tahle poněkud bulvární kniha (některé 

detaily týkající se bratra a rodiny jsou 

už za hranou) ale ke stabilizaci jeho 

života těžko přispěje. Kniha se velmi 

dobře čte, zároveň má ale člověk pořád 

pocit, že naslouchá jen jedné straně, 

přičemž ten druhý pohled citelně 

chybí. Harry navíc dělá přesně to, co 

v knize tak odsuzuje – vydělává peníze 

vytahováním pikantností na veřejnost. 

Vzpomeňme na rozhovor s Oprah 

Winfrey, který vidělo 50 milionů diváků, 

nebo neméně úspěšnou sérii pro 

Netflix. I kniha láme rekordy – v den 

vydání se jí prodalo více než 1,4 milionu 

výtisků, čímž se stala nejrychleji 

prodávanou knihou literatury faktu 

všech dob. 

Britská královská rodina je dlouhodobým 

tahákem, její skandály se propírají 

po celém světě, takže je zajímavé 

přečíst si otevřenou zpověď jednoho 

z protagonistů. Jste-li fanouškem královské 

rodiny, pak máte knihu už určitě 

doma, pokud zatím váháte, věřte, že na 

léto to bude ideální čtení. 

Hana Kubíková

32 

AUDIOKNIHY 

S Owenem 

jsem se kolébal 

mezi nebem 

a zemí 

text: Petr Matoušek 

foto: Michaela Merglová 

Davida Novotného vnímáme už hezkou řádku let jako herecký 

ideál pro ztvárnění slastí i strastí otcovství. Pro jeho zrání 

znamenala mnohé Modlitba za Owena Meanyho, román 

Johna Irvinga, který miluje od mládí. A tak mu vydavatelství 

OneHotBook načtení slavné balady o přerodu chlapce v muže 

za pomoci zázračného přítele rádo svěřilo. 

Jak se vám četl dickensovsky rozmáchlý 

text, který má v tisku 600 stran mesiášů, má to slovo podezřelý pří- 

Protože se v historii vyrojilo už tolik 

hustopisu a v audiu přes 26 hodin? dech. Jaký druh spasitele ztělesňuje 

Je to darda. Pro vydavatele jsem sice Owen Meany? 

namlouval audioknihy To a Terror, 

Souhlasím s názorem, že nabízí paralelu 

ke Kristovi. Děj ale mockrát zdůraz- 

které měly delší stopáž, jenže tam jsme 

se o jednotlivé hlasy podělili. Ovšem 

ňuje, že Owen není samozvanec. Vyšší 

nejpozoruhodnější je – a na to jsem 

poslání mu bylo zjeveno někdy v deseti 

pořád skrytě pyšný –, že jsem si ten titul letech – tak jako Ježíšovi – a autor rozevlátě 

nahlíží, jak se mu s tím vědomím 

poprvé sám vybral. Autora mám docela 

načteného, řekl jsem si o tu roli a produkce 

mi vyšla vstříc. Bylo to milé gesto klukovi ční až nad hlavu, a stejně je 

žije. Zkoumá tíhu balvanu, který tomu 

a vykládám si ho tak, že se tím oceňuje jeho cesta životem nádherná. Když 

interpretova zkušenost, výdrž, stabilita. do ní zatáhne rodné maloměsto plné 

Cítil jsem, jak je mi ta kniha šitá na tělo, pokrytců, je legrace sledovat, jak v dané 

a věděl jsem, že se v ní nechám krásně situaci plavou. 

kolébat věcmi mezi nebem a zemí. 

Text si poradil typograficky, nicméně 

jak se jeho audioverze vyrovnala 

s faktem, že mrňous Owen je na svět 

nucen pištět a v písemném projevu 

křičet verzálkami? 

Od začátku bylo ve studiu jasné, že 

tohle se nemůže doříkávat. Literatura 

počítá s ohromnou představivostí – a tu 

nelze podkopnout. Navíc i náš mesiáš 

v průběhu let moudří, zamiluje se 

nebo nadává. Nebereme proto jeho 

projevy jako dogma a radši se houpáme 

v rytmu Irvingovy neokázalosti. 

Posluchače jenom jemně navádíme, 

OneHotBook, 26:41 / 597 Kč 

protože obrázek si nejradši udělá sám. 

Co do obliby u nás toto autorovo dílo 

o nezištném prorokovi předčí jak Svět 

podle Garpa, tak Pravidla moštárny. 

Proč zrovna v naší neznabožské kultuře? 

Platí to i pro mě. Nikdy jsem ho nevnímal 

jako podobenství o víře či zázraku 

– pokud se zázrakem nemyslí klukovské 

kamarádství až za hrob. Tahle kniha pro 

mě byla a vždycky bude o přátelství tak 

nerozlučném, že se vyrovná věrné lásce. 

Dojímala mě už tehdy a dojímá mě dál, 

stejně jako Remarque. I toho jsem kdysi 

hltal a nedávno jsem porovnával, nakolik 

se ten pocit po padesátce změní. Jasně, 

šli jsme každý jinudy a je to jiný – ale 

obojí je pořád dobrý. Nadčasový, zvlášť 

pro chlapy. Najdou tady odpovědi na 

řadu otázek o sobě, které se jim dlouho 

nedařilo rozlousknout, a přesto je to hledání 

vlídné. Příjemně hořkosladké. 

Z většiny Irvingových románů sálá 

vášeň pro řecko-římský zápas. S čím 

jste u něj zápasil vy? 

Nároky režiséra Michala Bureše jsou 

proslulé, i když tady se zápas odehrával 

spíš v mé domácí přípravě – musel 

jsem si vydupat prostor a nastřádat 

v sobě elán. Četba je pro mě z palety 

hereckých schopností asi to nejtěžší. 

Energie se při ní neobnovuje. Na jevišti 

můžu diváky rozbrečet nebo pobavit, 

což mě hned emočně dobije jako 

baterku, jenže s mikrofonem jsem tři 

hodiny sám. A když mi dojde maggi, 

vystrčí růžky vztek. Navíc jsem střihačovi 

sem tam zavařil pasážemi, které 

jsem namluvil přes knedlík v krku. 

S dojetím. Autenticitu v herectví stavím 

vysoko a bez ní to vlastně ani nedávám. 

Potřebuju se věcem dostat pod kůži 

a odžít si je.

33 

Taylor Jenkins Reid: Sedm manželů Evelyn Hugo 

Čtou: Valérie Zawadská, Tereza Dočkalová, Jakub Koudela 

Vychází v červnu 2023 

Začínající novinářku zaskočí nabídka stárnoucí hollywoodské hvězdy stranící 

se už léta veřejnosti: má sepsat její knižní biografii. Barvitý osud filmové divy 

vzbuzuje plno otázek, nicméně jedna mladou žurnalistku trápí víc než ostatní: 

Proč právě ona? 

AUDIOKNIHY 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

S. A. Cosby: 

Asfaltová pustina 

Čte: Jan Teplý 


Bug se usadil s rodinou 

v malém městečku 

a snaží se poctivě 

protloukat životem. 

Jenže kšefty se nehrnou 

a splátky je potřeba 

posílat včas. Musí tak oprášit temnou minulost, s níž 

přísahal seknout… Čeká vás syrová noirová gangsterka 

s vůní krve a benzínu! 

Agatha Christie: 

Nástrahy 

zubařského křesla 

Čte: Lukáš Hlavica 

07:59 / 379 Kč 

Prvotřídní londýnský 

dentista Morley se zastřelil. 

Jaký měl důvod? Hercule 

Poirot, který u něj právě 

před chvílí absolvoval pravidelnou prohlídku, se 

záhadě podívá na zoubek. Zdánlivá sebevražda totiž 

asi nenabízí tak jednoznačné vysvětlení, jak by se 

napohled zdálo… 

Joachim B. Schmidt: 

Kalmann 

Čte: Jan Meduna 

10:01 / 369 Kč 

Roman Kulich: 

Devět křížů 

Čte: Kryštof Rímský 


Kalmann Óðinsson ze skomírající islandské vesnice je rapl, 

co si hraje na šerifa. Když na zasněženém návrší objeví kaluž 

krve, je zaděláno na černou grotesku s detektivem, kterému 

to v makovici myslí prazvláštně. A přece budeme my i policie 

ještě čubrnět. 

U restaurace na 168. kilometru D1 se chmurně tyčí devatero 

křížů, jež připomínají masakr svatebčanů spáchaný zde 

roku 1540. Je to místo prokleté? Podtatranskou rodinku 

Fílekových, která si sem zajela na výlet, čeká takové 

odhalení, až se publiku zježí chlupy!

34 

UKÁZKA 

Do jakých hlubin vede 

ĎÁBLOVA 

CESTA? 

Pokud milujete Eriku Fosterovou od Roberta Bryndzy, pak budete zbožňovat i Kate 

Marshallovou, a pokud jste nikdy nečetli dechberoucí příběhy ani jedné z nich, ale 

máte rádi dobré, poctivé detektivky odehrávající se v klasickém britském prostředí, 

pak vás čeká neuvěřitelný čtenářský zážitek! Nejnovější přírůstek do řady bestsellerů 

nese název Ďáblova cesta a Kate Marshallová a Tristan Harper v něm řeší, co 

se před jedenácti lety stalo s malých chlapečkem na místě zvaném příznačně – 

ĎÁBLOVA CESTA. 


Kate přešla blíž. Ve vzduchu cítila vlhkost a stěny rokle 

byly porostlé zeleným vlhkým mechem, který navzdory 

letnímu počasí ještě více umocňoval šero a ochlazoval 

vzduch. 

Tristan, stále rozkročený na mříži, vytáhl z kapsy účet 

a složil z něj malou papírovou vlaštovku. Rozmáchl se a vlaštovka 

se snesla dolů a přistála na stojaté vodě na okraji 

tůně. Tam se chvíli vznášela, než ji zachytil vířící proud. 

Sledovali, jak se otáčí proti směru hodinových ručiček stále 

rychleji, když ji voda táhla do středu. Nakonec se proměnila 

v rozmazanou šmouhu a zmizela v černé díře. 

Kate myslela na Charlieho. Kdyby se sám zatoulal až 

sem, mohl by přelézt mříž a spadnout do tůně? Sjel do 

jímky a už ho nikdy nikdo neviděl? V chladné tmavé rokli 

se zachvěla. 

„Prosím, slez dolů. Půjdeme.“ Když se Tristan dostal na 

pevnou půdu, začali stoupat zpátky po stezce. Cesta k řece 

se zdála zdlouhavější. Na místa, kde předtím vypadaly 

vějířovité lístky mechu a kapradí tak letně, nyní dopadal 

stín a Kate se několikrát zdálo, že letmo zahlédla pohyb, 

někoho nebo něčeho. Když došli na vrchol hladké skály, 

slunce už viselo nízko nad obzorem. Bylo za deset minut 

devět, takže už brzy zapadne. 

„Jakmile se setmí, musí to tady vypadat strašidelně,“ 

Tristan nahlas vyslovil to, co si Kate myslela. Podívala se 

směrem, kde se řeka stáčela do rokle. Úzká pěšina na 

druhé straně řeky vedla dál k neproniknutelné hradbě 

houští a listí. Za ní se tyčily husté stromy. 

Vrátili se podél břehu řeky k autu, a než došli k Ďáblovým 

kamenům, slunce už zapadlo a Dartmoor se před 

nimi nořil do tmy. Měsíc připomínal bledý stříbřitý kotouč 

a na modročerné obloze se objevilo několik hvězd. Řeka 

teď zněla klidněji a přelévala se kolem nich jako černý 

inkoust. Kate se zachvěla. Ve dne vodu milovala, moře, 

jezera, řeky i potoky, ale otevřená voda ve tmě ji děsila. 

Ďáblovy kameny se ve slábnoucím světle zdály vyšší, 

jako obrovský mrakodrap bez oken, který sahal vysoko nad 

hvězdy. Kate si vybavila sci-fi filmy a na okamžik ji napadlo, 

jestli nejsou legendy pravdivé a jestli uvnitř nežijí podivná 

stvoření jako skřeti a elfové. To je problém nejhlubších 

vřesovišť – s vaší myslí si pohrávají různé pověsti. A v noci 

vás opouští racionalita. 

Po zatravněné ploše přešli k Tristanovu autu. Stejně 

jako kameny se teď za soumraku i starý dub zdál obrovský. 

„Jak tady někdo může chtít kempovat?“ zeptal se 

nechápavě Tristan. „Mě to tu zatraceně děsí.“ 

„Jean s rodinou neměla peníze a bylo to zadarmo.“ 

„Vážně věříš, že by se tady tříleté dítě v noci potulovalo 

samo? Já bych se bál vylézt ze stanu a jít se vyčůrat.“ Kate 

přikývla. Byla to dobrá připomínka. 

„Jean a Charlie spali ve stanu pod stromem. Joel 

a Becky si postavili svůj vedle auta na úpatí Ďáblových 

kamenů, což není až tak daleko.“ 

Vytáhla telefon a našla Jeaniny fotky. Tristan přešel k ní, 

aby viděl na displej. Jeden snímek byl pořízený z podobného 

úhlu, v jakém stáli. Malý, zelený, kopulovitý stan pod 

dubem a blíž k fotoaparátu, vedle kamenné mohyly, stejný 

stan v modré barvě. A kousek dál zaparkované Joelovo 

auto. 

Kate odhadovala, že travnatá plocha mezi stromem 

a kameny je dvacet metrů široká. Byla už skoro tma a na 

obloze zářily hvězdy. Měsíc vrhal na úsek země mezi skálou 

a stromem bledou záři. 

„Charlie se mohl ke stanu svých rodičů dostat snadno,“ 

usoudila Kate. 

Došli ke stromu. Trvalo to asi dvacet vteřin. Rozložité 

větve starého dubu, sukovité, zkroucené a holé, se jakoby 

pohybovaly, aby je obklopily. 

„Připadá mi to trochu strašidelné.“ Kate se podívala do 

koruny. 

„A to jsme spolu. Nemyslím si, že by se tříletému dítěti 

chtělo uprostřed noci přecházet přes tohle krátké prostranství, 

natož jít až dolů k řece.“ V tichu zaskřípaly a zavrzaly 

větve a v dálce zahoukala sova.

Masové kuličky 

se šlehačkou 

Nahlédněte pod pokličku práce ve velkém obchodním řetězci, kde se mezi zaměstnanci 

vytváří síť nejrůznějších vztahů. Do tohoto labyrintu plného emocí se dostane 

i Martina, hlavní hrdinka románu lehce okořeněného humorem. A kdo nakonec prohraje 

sázku a bude muset sníst oněch padesát masových kuliček se šlehačkou? 


35 

UKÁZKA 

MARTINA – PRVNÍ DNY 

Martina se těšila. Takové to nervózní těšení, okořeněné 

nejistotou. Potřebovala už mezi lidi, doma jí bylo smutno. 

Také potřebovala naskočit do procesu, aby její život dostal 

řád a sociální jistotu. Chtě nechtě ji pronásledovaly palčivé 

otázky typu: Co když to nebude zvládat? Co když nezapadne 

do kolektivu? Co když ji zase rozbolí kyčel jako tenkrát, 

kdy marodila skoro několik měsíců? Ne, musí už začít, 

aby zjistila co a jak. Nejistota byla nepříjemná. 

Na vrátnici přistoupila k pultu ochranky. „Dobrý den, já 

jsem tu nová. Jdu…“ 

„První den, co? Oni si pro vás přijdou. Zapište se do 

sešitu a dostanete návštěvnickou kartu,“ nenechal ji domluvit 

muž v uniformě externí bezpečnostní firmy MD2. 

Martina už tento proces znala z pohovorů, přesto začala 

vyplňovat kolonky sešitu trochu nervózně. Začala dobou 

příchodu a jménem. 

„Do tohodle ne, doboha!“ zabrzdil jí člen ochranky otráveně. 

Ba skoro nasupeně. Srostlé obočí se zlostně vydulo. 

Významné vrtění hlavou. „Se mi snad zdá, kurňa. Tohle 

je sešit na to, když chcete scanner, přece! Copak, kurňa, 

nevidíte tady tohle políčko? Název scanneru! Takže jde 

o scannery přece!“ Pošoupl před ní druhý sešit. „Tenhle je 

pro návštěvy, přece! Kurňa!“ 

Martina se kousla do rtu. Tohle není vítací typ. 

Významně poklepal prsty na ten správný sešit. Všimla, 

si že je má obrostlé černými chlupy. Huňáč, no. A to jeho 

kurňa vyjadřování… ten Špačkovu etiketu asi nemá pod 

polštářem. 

„Karle, jak to může vědět? Je nová!“ ozvalo se z ve dlejší 

místnosti, kde seděl další člen ochranky u monitorů. 

Dotyčný se zjevil mezi futry. Rozložitá postava, nos jako červená 

bambule. Stačila by paruka, trochu nabílit tváře a hned 

by z něho byl prvotřídní cirkusový klaun. Hopsa hejsa. Tvářil 

se vlídně. Martina to přijala s povděkem. Uvolnila se. 

„Paní, z něho si nic nedělejte. Tady Karel štěká, ale 

nekouše,“ řekl s úsměvem, potom pohlédl na kolegu 

a ušklíbl se. „Jako z toho pořadu Chcete mě? Teda jeho by 

asi nikdo nechtěl. Dobrovolně. Možný ani za prachy ne.“ 

„Jdi někam!“ Dotyčný se ale pořád tvářil jako klystýr. 

„Teď to budu muset začárat. Jak to vypadá? Blbě to vypadá,“ 

hudral, když začáral políčka nervózními prudkými tahy sem 

tam, které protrhly stránku. „Do prdele.“

36 

TIP REDAKCE 

Julia Schwarzová, 

Florian Kessler 

PANTEON LITERÁRNÍCH DETEKTIVŮ SOUČASNOSTI – 18 

Forenzní vyšetřovatelka a kriminální komisař, aneb trocha té nefalšované patologie, 

potemnělého pitevního sálu, pachu formaldehydu a mrtvol skrývajících tajemství své 

násilné smrti. Navíc z prostředí pro knižní detektivku méně obvyklého – z německého 

Kolína nad Rýnem. 

nevybočují z obvyklého rámce – zjednotext: 

Jiří Popiolek 

foto: Irene Zandel 

Anglosaská detektivka má svou tradici 

sahající hluboko do devatenáctého 

století. Severská detektivka se v posledních 

letech prohnala knihovničkami 

jako tsunami a převálcovala prakticky 

celou konkurenci. A konzervativnější 

francouzská detektivka stále vzpomíná 

na svého Belgičanem vytvořeného 

Julese Maigreta. Jenže co detektivka 

německá? Volker Kutscher pořádá 

zajímavé výlety do dob nástupu Adolfa 

Hitlera. A kdybych měl jmenovat jednoho 

současného autora, nenapadá mě 

nikdo lepší než Catherine Shepherdová. 

Něco o Julii 

a Florianovi 

Soudní lékařka Julia Schwarzová je 

mladá, hezká tmavovláska, která si své 

povolání zvolila především kvůli temné 

skvrně hyzdící její minulost. Mladšího 

bratra Michaela jí kdysi zneužil a zabil 

neznámý vrah. Julia nechce, aby kdokoli 

další zažíval to, co musela od té doby 

zažívat ona – vždyť její rodiče, především 

matka, se ani po patnácti letech 

se synovou smrtí nesmířili a každý rok 

pořádají jeho narozeninové oslavy. 

A tak se mladá patoložka se zvědavostí 

sobě vlastní pouští mnohdy na vlastní 

pěst a tvrdohlavě po stopách vrahů – 

a i když má skvěle vyvinutý instinkt, 

který ji nezřídka pošle správným směrem, 

komplikuje tím život kriminálnímu 

komisaři Florianu Kesslerovi, člověku, 

jenž by vraždy měl řešit se svým týmem, 

a ne s neřízenou střelou jménem Julia. 

Nezadaný sportovec se slabostí pro 

blondýny Florian však má slabost tak 

trochu i pro Julii (jakkoli to hlavně 

zpočátku nemá s hlubšími city nic společného) 

a dobře si uvědomuje, že její 

nápady mu mohou být užitečné. Vzniká 

tak dvojice vyšetřovatelů, která se skvěle 

doplňuje a v níž to postupujícím časem 

čím dál víc jiskří – a to i přes překážky 

kupříkladu v podobě bývalého Juliina 

přítele. 

Na stopě sériovým 

vrahům 

Případy, které Julia a Florian řeší, nijak 

dušeně řečeno se zde ocitáme na stopě 

sériových vrahů se zálibou v bizarnostech. 

A tak zkoumáme mayské rituály 

doprovázené podivným tetováním, dívky 

uvězněné v ledových sochách nebo 

mrtvoly naaranžované jako školačky 

v šatech, s copy – a se šípem v srdci. 

Jenže na rozdíl od temnějších severských 

depresí je všechno pojato tradičněji, 

svižněji, víc k věci samotné, bez zbytečného 

utápění se v rozervaném nitru, 

bez závislosti na jakýchkoli psychotropních 

látkách nebo alkoholu, a tudíž bez 

fatálních následků na psychice a vlastně 

i na těle obou hlavních hrdinů (a to 

i přesto, že Julia svou potřebou bezhlavě 

se vrhat do jakéhokoli nebezpečí přímo 

vybízí k tomu, aby se jí něco nehezkého 

stalo).

37 

SÉRIE 

JULIA 

SCHWARZOVÁ 

A FLORIAN 

KESSLER 

Vražda na blatech 

(orig. 2016) 

Vražda bez soucitu 

(2017) 

Vražda v ledu 

(2018) 

Vražda 

s nápovědou (2019) 

Vražda na hřišti 

(2020) 

Jistě, vztah obou sympatických hrdinů 

doznává jakéhosi vývoje, dle předpokladů 

dojde i na odhalení Michaelova 

zvráceného vraha. Ale přesto je pořád 

v centru dění samotné detektivní 

pátrání – zde okořeněné častějšími 

návštěvami na pitevně, než je v knižním 

světě tohoto žánru běžné (neberu 

v potaz televizní seriály využívající toto 

prostředí mnohem důkladněji). 

Romány o Julii a Florianovi jsou tedy 

především tradiční detektivky bez 

potoků krve a přehnaného násilí, které 

svou civilností a častým důrazem na 

rutinní práci vyšetřovatelů dávají v tom 

nejlepším slova smyslu vzpomenout – 

abych zůstal v televizním prostředí – na 

nejkvalitnější epizody známého německého 

kriminálního seriálu Místo činu. 

Oddechové, ale 

kvalitní 

Catherine Shepherdová píše své 

příběhy jednoduchým, přímočarým 

jazykem a vypráví jak z pozice obou 

hlavních postav, tak z pohledu vraha, 

případně některé z jeho obětí. Tím 

pádem je čtenář do děje vtažen o to 

intenzivněji, protože ví, co se na vyšetřovatele 

chystá – a vnímá, jak málo času 

jim zbývá k tomu, aby zasáhli a nedošlo 

k další vraždě. 

Dynamice textu ne příliš dlouhých 

románů dopomáhají i krátké kapitoly, 

svižné dialogy – a nekomplikované, 

i když zcela logické zápletky, u nichž se 

zajímavě střídá způsob toho, jak a kdy 

dochází k odhalení identity vraha. 

A když se k tomu přidá i spousta pozoruhodných 

„vedlejších“ postav, které 

jsou Julii a Florianovi těmi nejlepšími 

nahrávači (v čele s Juliinovu finskou 

asistentkou Lenjou, jež se do děje 

zapojí v pozdějších dílech), nezbývá než 

dodat, že série „kolínských“ detektivek 

je příjemnou, ale zároveň kvalitní 

oddechovou četbou, která se směle 

může řadit po bok svých proslulejších 

kolegů. 

CATHERINE SHEPHERD 

(* 1972) 

Pseudonym německé spisovatelky, 

která se narodila v roce 1972. Po 

maturitě začala studovat ekonomii 

a poté několik let pracovala pro 

velkou německou banku. Vlastní 

texty začala psát už na základní 

škole a později se k této své vášni 

vrátila. První detektivku vydala 

v dubnu 2012, brzy následovaly 

další kriminální romány a všechny 

se umístily na nejvyšších pozicích 

žebříčků Amazonu. 

V listopadu 2015 začala publikovat 

sérii s hlavní postavou berlínské 

vyšetřovatelky Laury Kernové 

a o rok později vydala knihu Vražda 

na blatech, úvodní svazek série 

kriminálních příběhů s patoložkou 

Julií Schwarzovou. Patří k nejprodávanějším 

německým autorkám 

thrillerů a kriminálních románů. Má 

na kontě přes dva miliony prodaných 

knih.

Text: Hana Wielgusová 

38 

PROMOTION 

TOP thrillery 

plné otázek 

a děsivých odpovědí 

Čtení je jedním z nejlepších způsobů, jak si odpočinout, odreagovat se, a přitom 

v pohodlí svého domova prožít napínavý příběh někoho jiného. Také milujete, když 

vás děj zcela pohltí a strachy nemůžete téměř ani dýchat? Kterou knihu si ale vybrat? 

Pokud se rádi bojíte, ale detektivky jsou pro vás málo a horory zase příliš, pak je nejlepší 

volbou thriller. Hrůzy má v sobě tak akorát a už svým názvem zaručuje, že budete 

napnutí jako struna. 

Dovolte, abychom vám nyní představili 

dva thrillery, u kterých se nudit rozhodně 

nebudete. Vycházejí totiž pod 

značkou Vendeta, která je odměnou 

pro všechny fanoušky těch nejlepších 

příběhů v žánru thrilleru. 

Napínavý thriller a současný New York 

Times, USA Today a Publishers Weekly 

bestseller od americké autorky Heather 

Gudenkauf, Noční host, vás uprostřed 

běsnící sněhové bouře zavede 

na osamocenou farmu. Najdete zde 

spisovatelku true crime příběhů, Wylie 

Larkovou, která se sem odebrala, aby 

v klidu dopsala svou novou knihu. Že 

venku zuří vánice jí vůbec nevadí, právě 

naopak! Je to dokonalá atmosféra – 

praskající oheň v krbu vydává útulné 

teplo a všude kolem vládne blahodárné 

ticho. Wylie ovšem zatím netuší, že tu 

před desítkami let byli chladnokrevně 

zavražděni tři lidé a beze stopy odsud 

zmizela dívka. Sněhová bouře sílí a s ní 

i tajemství zakletá ve zdech domu. Wylie 

Larková je v něm uvězněna se svou 

vlastní minulostí – dokud se za dveřmi 

znenadání neobjeví malé dítě. A s ním 

otázky, na které je třeba najít odpovědi. 

Věřte, že napětí se bude dát krájet. 

Vendeta, 399 Kč, vychází 21. června 

Známá britská autorka mysteriózních 

románů, Lucy Foley, nyní přichází 

s novým thrillerem Byt v Paříži. Jess 

ztratila práci a je v zoufalé situaci. Odjede 

za svým bratrem Benem do Paříže, aby 

v jeho přepychovém bytě dočasně našla 

útočiště. Když k němu však dorazí, zjistí, 

že po něm není ani stopa. V domě navíc 

bydlí podivní lidé. Jess cítí, že zde není 

vítána a o bratrovi jako kdyby nikdo 

nic nevěděl. Je to ale opravdu tak? 

Sousedé jsou tajemní, něco určitě 

vědí, a přesto mlčí. Co skrývají? Napětí 

sílí a Jess si klade otázku – žije Ben 

ještě vůbec? Autorčino umění popsat 

postavy, prostředí a atmosféru je 

pověstné a vy si budete připadat, jako 

kdybyste tam sami byli. 

Vendeta, 399 Kč, vychází 14. června

Když přišlo zlo 

// Ivar Leon Menger 

Hluboko v lesích opuštěného jezerního 

ostrova žije šestnáctiletá Juno v úplné izolaci 

od okolního světa. Společnost jí dělají jen 

rodiče a malý bratr Boy. Žijí v zaběhnutém 

rytmu – rybaření, vaření a hraní her. A přesto 

žijí v neustálém strachu. Neboť na druhé 

straně jezera číhá zlo. Ale díky jasným pravidlům 

jsou tu v bezpečí. Prozatím... 

Knižní 

tipy 

39 

KNIŽNÍ TIPY 

Metafora, 359 Kč, již vyšlo 

V červnu je třeba přichystat se řádně na 

dovolenou – tedy v první řadě nepodcenit 

skvělou knihu na pláž u moře nebo u rybníka či 

na zahradní houpačku – která to bude? 

ROMANTICKÁ DETEKTIVKA 

z dob, kdy to Němcová s Havlíčkem zabili 

Odvoz pro Sáru 

// S. C. Lalli 

Po rušném večeru v baru si dvě dívky objednaly 

odvoz, jen jedna se však dostala domů živá. Byla 

tím pravým cílem vraha? Nebo jen nasedla do 

špatného auta? A proč 

by někdo chtěl, aby 

jedna z nich zemřela? 

Thriller s napínavou 

detektivní zápletkou, 

v němž selhává 

policejní vyšetřování 

a pachatele musí najít 

studentka práv Sára. 

Dřív, než zabije i ji. 


již vyšlo 

Byl jiný než ostatní děti 

// Michal Vaněček 

Vraťte se do časů, kdy byl Neruda ještě kluk, Světlá neměla 

zábrany, Němcová toužila po lásce a Havlíčkova drzost hýbala 

dobou. Hranice mezi skutečností a fikcí neexistují. Ožijí před vámi 

nejen čeští spisovatelé, ale i postavy z jejich románů. Hrdinové 

chodí temnými pražskými uličkami, kterých jste si možná nikdy 

nevšimli. Mluví ve větách, které už jste možná četli, ale přikládali 

jste jim zcela jiný význam. Čeká vás nejzáhadnější detektivní 

výzva české literární historie. Odhalíte, co je pravda a co ne? 

www.albatrosmedia.cz 

Mojmír Řehák je zkrátka jiný než ostatní. Jako dítě 

ho amazonský šaman tři měsíce proléval čarodějným 

dryákem. Obdařen mystickými schopnostmi 

dokáže vnímat svět v širších souvislostech. Jak 

tento talent využije ve 

službách CIA v divokých 

devadesátkách 

v Česku? A dokáže 

nakonec zodpovědět 

i jednu z nejstarších 

otázek lidstva – co je 

vlastně Bůh? 


již vyšlo

text: Vavřinec Fiala 

40 

PROMOTION 

Pratchett by byl 

nadšený 

O spoustě knih se mluví v nadšených superlativech. 

Legendy a latéčka od Travise Baldreeho jsou ovšem 

přesně tak hřejivé, vtipné a milé, jak se všude píše. 

A díky tomu, že pohodové čtení čas od času ocení úplně 

každý, tenhle fenomén doporučujeme i těm, kdo fantasy 

obvykle nevyhledávají! 

Během hlubokého lockdownu na podzim 

2021 si Travis Baldree sedl k počítači 

a v rámci výzvy se rozhodl napsat příběh, 

který by převrátil naruby všechna 

klišé žánru fantasy. Knihu se mu podařilo 

napsat poměrně rychle, ale příběh 

byl natolik svérázný, že se nenašel žádný 

nakladatel, který by rukopis vydal. 

Autor se proto rozhodl vydat příběh 

sám. Pak se stalo něco kouzelného (dalo 

by se skoro říct fantastického!). Přes 

sociální sítě se rozšířilo, jak výjimečná 

kniha to je. A protože v těch pandemických 

měsících lidé potřebovali něco 

hřejivého, milého a vyloženě oddechového, 

tak si autora všimlo skutečné 

nakladatelství. 

Kniha vyšla znovu a stala se prakticky 

přes noc globálním bestsellerem. 

Někteří ji přirovnali k oblíbenému 

Terrymu Pratchettovi a v něčem se 

to srovnání skutečně nabízí. Legendy 

a latéčka sice nejsou taková vtipná 

komedie, s Pratchettovými knihami 

nicméně mají společný optimistický 

nádech a svérázné postavy. 

Hlavní hrdinkou příběhu je orkyně Viv, 

kterou už boje a výpravy za poklady 

poněkud unavují, a tak se rozhodne otočit 

list a splnit si sen – otevřít kavárnu! 

To se záhy ukáže být možná ještě větší 

výzvou než lecjaká příšera, protože ačkoliv 

obyvatelé tohoto fantasy světa znají 

stovky lektvarů a elixírů, o kávě slyšel 

málokdo. Viv navíc potřebuje sehnat 

tým lidí, kteří by jí s jejím ambiciózním 

plánem pomohli – a vzhledem k tomu, 

že celý život řešila problémy mečem, 

se musí rychle naučit používat i jiné 

zbraně. 

Legendy a latéčka jsou knižní obdoba 

skořicového šneka, voňavého doušku 

kávy nebo příjemného večera pod 

dekou. Prostě čehokoliv, co přináší 

radost a potěšení. Příběh na první 

pohled jednoduchý, ale přitom tak 

roztomilý, že i těm, kdo fantasy nečtou, 

ukáže, jak rozmanitý (a zábavný) tenhle 

žánr může být. 

Když Viv a její přátelé starou stodolu předělávají 

v útulnou kavárnu, připomene 

vám to takové ty reality shows, kdy se 

z oprýskané špeluňky stává luxusní byt. 

Nechybí samozřejmě ani špetka romantického 

jiskření, ale mnohem důležitější 

jsou tady jiné vztahy – přátelské a sousedské. 

Legendy a latéčka totiž v jádru 

nesou poselství, že domov není jedno 

konkrétní místo, nýbrž lidé, za kterými 

se vždycky rádi vracíte. A že lidé (i orci) 

jsou pod slupkou většinou dobráci. 

Nikdo samozřejmě nedokáže říct, co by 

na knihu řekl zesnulý Terry Pratchett, 

tvůrce legendární Zeměplochy, v jehož 

příbězích se také fantasy prolíná 

s humorem. Nicméně když se v příběhu 

objeví mág, v jehož okolí čas funguje 

trochu jinak, než je obvyklé, nebo když 

se kavárnice pokouší zákazníkům nabízet 

kávu a pamlsky z našeho světa, neje- 

den čtenář si představí, jak se Pratchett 

na svém obláčku spokojeně uculuje. 

Mám podezření, že autor příběh začal 

psát jako lehkou parodii, ale ty skvělé 

postavy a lákavý svět, který vybudoval, 

ho brzy pohltily natolik, že se do psaní 

ponořil naplno a vložil do toho srdíčko. 

Při čtení je totiž vidět, že se mu ten svět 

nechtělo opouštět. A čtenáři to mají 

stejně! 

Na sociálních sítích se krátce po vydání 

začaly šířit idylické obrázky Viv a její 

kavárny, čtenáři se předhánějí ve vymýšlení, 

jaký obchůdek by si v tomto fantasy 

světě otevřeli oni. Legendy a latéčka se 

staly naprostou senzací a jedním z největších 

knižních fenoménů posledních 

let. Tak na nic nečekejte a nechte se 

okouzlit i vy! Jenom si dejte pozor...! Při 

čtení zaručeně dostanete neodolatelnou 

chuť na kávu a něco sladkého! 

Laser, 399 Kč, vychází 16. června

text: Falcon 

Kostlivec (The Boogeyman) 

Mistr hororu Stephen King v roce 1973 

publikoval v časopise Cavalier povídku 

Kostlivec a díky jeho pojetí strašidelné 

bytosti, ukrývající se ve skříni, se stala 

základem pro další vývoj hororového 

žánru. Podstatou příběhu Kostlivec je 

obecná legenda, která nahání strach 

dětem i dospělým a která se traduje 

už po staletí. 8. června do českých kin 

zamíří jeho filmové zpracování. 

Šestnáctiletá Sadie (Sophie Thatcher) 

se společně se svou desetiletou sestrou 

Sawyer (Vivien Lyra Blair) snaží vyrovnat 

s nedávnou tragickou smrtí své 

matky. Jejich otec Will Harper (Chris 

Messina), terapeut s úspěšnou domácí 

praxí, se pokouší pro své dcery udělat 

maximum, ale jeho snaha o navázání 

emocio nálního a psychologického 

vztahu se zcela míjí účinkem. Jeho 

neschopnost s nimi otevřeně hovořit 

o traumatizující ztrátě matky tak jen 

ještě více zhoršuje již tak velice napjaté 

rodinné vztahy. 

Když Willa neočekávaně navštíví 

záhadný nový pacient Lester Billings 

(David Dastmalchian), který se zoufale 

snaží s někým podělit o zármutek nad 

smrtí svých dětí, zanechá po sobě jeho 

návštěva temnou bytost, která se ukrývá 

ve tmavých koutech a baží po utrpení 

svých obětí. Sadie a Sawyer v důsledku 

přítomnosti této nadpřirozené bytosti 

zažívají řadu děsivých událostí. Skutečnost, 

že jim jejich otec není schopen 

popisované zážitky uvěřit, se tak stává 

hrozbou, která má potenciál celou 

rodinu definitivně zničit. 

Jako celovečerní film začal Kostlivec 

vznikat až díky mladé generaci filmových 

tvůrců. Všichni, od scenáristů 

a vedoucích tvůrčích oddělení až po 

producenty a režiséra, uvádějí, že 

Kingova povídka měla na jejich dospívání 

naprosto zásadní vliv. 

„Všichni známe Kingovy povídky, ale 

tahle, Kostlivec, ta nám utkvěla v paměti 

spousty let,“ prohlašuje scenárista 

Scott Beck, který spolu se svým přítelem 

z dětství a partnerem Bryanem 

Woodsem přišel s nápadem na scénář 

filmu a podílel se na jeho vzniku. 

Režisér Rob Savage si vzpomíná, jak 

v dětství četl Kingovy romány a nemohl 

pak v noci spát. „Jeho povídky se mi 

vždycky zaryly do paměti,“ přiznává. 

Hlavním cílem filmařů bylo vytvořit 

mnohavrstevný horor, jehož základem 

by byla skutečná, hrůzná událost, na kterou 

se nabaluje hrůza nadpřirozená. 

41 

FILM 

Z MYSLI 

NECHTE ROZSVÍCENO 

V KINECH OD 8. ČERVNA

42 

PROMOTION 

Propast 

mezi námi 

romance v americkém stylu 

od nadané české autorky 

text: Dagmar Topolová 

Chtěli byste mít vše, po 

čem vaše srdce touží? 

Nablýskaná auta, oblečení 

nejdražších značek, jezdit 

na luxusní dovolené 

a zažívat bujaré večírky 

v Los Angeles? Přesně 

takový život prožívá 

i Donna, hlavní postava 

knihy Propast mezi námi. 

Nastínili jsme vám zdánlivě pohádkový 

život jedné mladé dámy. Jenže jak už to 

tak bývá, nic není takové, jaké se na první 

pohled zdá. Donna není šťastná. Sžírá 

ji hluboký pocit osamění, nedocenění 

a smutku. Otec ji nutí věnovat se baletu, 

který jí už dávno nepřináší pocit radosti, 

ale pouze čiré utrpení. K tomu se má 

provdat za muže, jenž není ani schopný 

udělat si na ni čas. Donnin život už nezní 

tak dokonale, viďte? Aby dokázala vyletět 

ze zlaté klece a kráčet po své vlastní 

cestě, pilně se věnuje studiu. Tahle dívka 

má zkrátka vyšší ambice, než být poslušnou 

dceruškou a manželkou ignoranta. 

„Nenáviděla jsem to. Kdysi jsem balet 

milovala a dřela stejně jako ostatní, ale 

postupem času mi docházelo, že na 

to nemám. Nebyla jsem dost ohebná, 

dost ladná, dost cílevědomá. Nakonec 

mě balet začal ničit. Chtěla jsem toho 

nechat, ale rodiče si usmysleli, že když 

už jsem baletu dala šestnáct let svého 

života, byla by hloupost toho nechávat 

jen proto, že nejsem dost dobrá. V naší 

rodině se razilo heslo, že každý, kdo má 

peníze, je dost dobrý. Mnohdy dokonce 

lepší než ostatní.“ 

Sebastian je Donnin naprostý protipól. 

Má tři, vesměs nevlastní sourozence 

a jako nejstarší syn se snaží své matce 

vypomáhat, jak jen to jde. Od rána 

do večera tvrdě pracuje a k tomu si 

odpykává trest za konflikty a rvačky. 

O finanční stabilitě si může nechat leda 

tak zdát. I přesto je relativně šťastný. 

Osud je ale mrška vypočítavá, a tak 

se stane, že tyhle dvě zdánlivě odlišné 

osobnosti svede dohromady. A tehdy 

se staneme svědky jejich milostného 

vzplanutí. 

Pokud očekáváte čistě romantický 

příběh, musíme vás vyvést z omylu. 

Láska a budování vztahu mezi dvěma 

naprosto odlišnými protagonisty sice 

hraje prim, ale Propast mezi námi naťukává 

i problematiku povrchnosti sociálních 

sítí, pokřivení morálních zásad, 

pokrytectví vyšší třídy a její odtrženost 

od reálných problémů obyčejných lidí. 

A nechybí ani porce akčních scén vyplývajících 

z povolání Donnina otce (být 

dcerou vlivného lobbisty a bohatého 

podnikatele zkrátka není žádná legrace). 

Autorka píše čtivě a díky střídání 

vyprávění z pohledu obou protagonistů 

je snazší Donně i Sebastianovi lépe 

porozumět a vcítit se do jejich problémů 

i pocitů nejistoty. Četné pasáže obsahující 

přímou řeč plnou hovorových výrazů 

způsobují, že stránky rychle a s lehkostí 

ubíhají. O kvalitě psaní Tess M. Puffrové, 

vypovídá i její série Zatracená láska, 

která sbírá na Databázi knih nadšené 

ohlasy. 

Red, 369 Kč, již vyšlo

Sedm dní smůly: Pondělí 

// Eva Amoresová a Matt 

Cosgrove 

Už jste někdy zažili smolný den? Justin ho má 

právě dnes. Posuďte sami: Jeho máma se vdala 

za upíra. Táta řídí obří záchod na kolečkách. 

Jeho kocoura nejspíš unesli mimozemšťané. No 

a Justin zrovna teď visí před celou třídou z okraje 

desetimetrové skokanské věže a na sobě má 

jen rychle mizející háčkované plavky. A to je 

teprve pondělí! 

43 

KNIŽNÍ TIPY 

Pikola, 299 Kč, vychází 12. června 

Knižní tipy 

Tím nejlepším dárkem za vysvědčení a celoroční píli 

je kniha! Pobaví, poučí a stane se skvělým parťákem 

pro vaše šikovné děti. 

Přijede dědeček! 

Obrázková etiketa pro 

nejmenší 

// Ladislav Špaček 

Máme rádi štěňata 

– nový domov pro 

pejsky // Catherine 

Jacobová, Rachael 

Saundersová 

Jája a její kamarádi touží mít vlastní 

pejsky. Pomáhají v útulku, a dokonce 

vytvoří klub, kde se učí, jak se o psy 

starat. Když se mají fence Lilly narodit 

štěňata, je čas vymyslet plán, jak 

dokázat, že budou zodpovědnými 

majiteli malých pejsků. Podaří se jim 

nakonec rodiče přesvědčit? 

Bambook, 279 Kč, již vyšlo 

Leporelo z oblíbené knižní série Dědečku, 

vyprávěj hravě vysvětluje, jak vycházet 

s ostatními dětmi na hřišti, jak se chovat na 

procházce, v obchodě, v rodině. Kniha pomocí 

obrázků ukazuje dobré i špatné chování, vede 

k návykům dětské etikety a pomůže dětem 

vytvořit rámec hodnot, které by je měly provázet 

po celý život. 

Pikola, 359 Kč, již vyšlo 

Gábi, schovej se! 

// Kathy Kacer 

Šance pro Stelu 

// McCall Hoyleová 

Příběh vyprávěný z psí perspektivy o mimořádné 

fence Stele, která musí nalézt odvahu k překonání 

vlastního strachu z nepěkných zkušeností 

z minulosti, aby mohla zachránit svou malou 

paničku trpící epilepsií. 

Prostřednictvím jednoduchého 

vyprávění autorka sleduje změny 

v každodenním životě jedné židovské 

rodiny a líčí postupné zhoršování 

jejich životních podmínek za druhé 

světové války, vše ale podává s nadějí 

a vírou v lepší časy. Knížka je pro děti 

od 9 let. 

Bambook, 299 Kč, již vyšlo 

Portál, 299 Kč, již vyšlo

44 

KNIŽNÍ TIPY 

Pořiďte si druhý mozek 

// Tiago Forte 

Do hlavy se vám toho víc nevejde? 

Řešení existuje: jednoduchý poznámkový 

systém, který vám bude spolehlivě sloužit jako 

druhý mozek. Z informací, které vás zahlcují 

a tíží, se rázem stanou kostky stavebnice, s nimiž 

bude radost si hrát. 

Přestaňte se trápit něčím, co za vás může udělat 

stroj, a začněte být kreativní! 

Jan Melvil Publishing, 399 Kč, již vyšlo 

ATLAS CHUTÍ ČECH, 

MORAVY A SLEZSKA 

Regionální kuchařka 

// Petra Tajovský 

Pospěchová 

Poznejte Českou republiku všemi 

smysly. Vydejte se na Valašsko, 

Slovácko, Hanou či Šumavu, do 

Slezska, Podkrkonoší, Horácka, 

Polabí, Prahy, Jižních Čech, 

Chodska a Sudet skrze 135 receptů 

i 40 tipů na výlety do přírody i za 

gastronomickými zážitky. 

Smart Press, 699 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Poslední červnové knižní tipy vás vezmou na cestu 

poznání a seberozvoje. Nechte se inspirovat místy, 

chutěmi nebo novými perspektivami. 

Kudy kráčel zločin 

// Karel Tichý, Hana Hlušičková 

Tyto skutečné kriminální případy hravě překonají 

fantazii autorů těch nejlepších detektivek. 

Nejznámnější případy české kriminální historie 

z pohledu policisty. Mrázek, Krejčíř, Jonák, Redl 

a mnozí další. Mediálně známé kauzy, o kterých 

jsme si mysleli, že je známe, v nové perspektivě – 

očima kriminalisty, který byl u toho. 

Rytmus roku – 

nástěnný průvodce 

jednotlivými měsíci 

v roce 

// Hanka Zemanová 

Měsíční přehledy sezónních 

a léčivých darů přírody 

Průvodce jednotlivými měsíci 

vám připomene, jaké lokální 

superpotraviny jsou právě na 

vrcholu své sezóny, jakou posilující 

kúru dopřát svému tělu a jak sladit 

jídelníček i životní styl s rytmy 

přírody. 

Smart Press, 399 Kč, již vyšlo 

Cenové války 

// Rupert Russell 

„Teorie chaosu nás učí, že spouštěcí události 

mohou být úplně nepatrné. Jako mávnutí 

motýlích křídel.“ Cenové války jsou reportážním 

cestopisem napříč zeměkoulí a chtějí zjistit, co 

způsobilo vlnu chaosu, který zachvátil svět po 

roce 2010. 

Audiolibrix, 399 Kč, již vyšlo 

Audiolibrix, 349 Kč, již vyšlo

S masem – 

– i bez masa 

U jednoho 

stolu 

Vařit při jednom pro toho, kdo si potrpí na maso, ale 

i kdo ho z nějakého důvodu nechce? S naší ojedinělou 

kuchařkou to nebude žádný problém!

text: Jan David 

foto: Fabiana Mertová 

46 

ROZHOVOR 

Čím víc Kempiči trpí, 

tím víc se čtenář baví 

Vtipná knížka vyrostla ze světa internetu 

Mrznou při výzvě nocovat ve spacáku v jeskyni i na sněhu. 

Odhalují záludné fungování sprch na žetony. Upozorňují, 

na co si dát pozor u grilované klobásy. „Diváky víc baví, když 

trpíme, než když jsme vyvalení někde na lehátku,“ potvrzuje 

se smíchem Vojtěch Říha, autor knihy Kempiči. Novinka 

vyšla z příběhů stejnojmenného seriálu internetové televize 

o poznávání českých kempů. Je to zábavné čtení nejen k vodě. 

Grada, 449 Kč, již vyšlo 

VOJTĚCH ŘÍHA (* 1990) 

Herec Klicperova divadla 

v Hradci Králové, kde se 

chystá na příští sezonu na roli 

Hamleta. Narodil se v roce 

1990 v Poděbradech, studoval 

činoherní herectví na JAMU 

v Brně, pět let hrál v ostravském 

divadle Petra Bezruče. 

Účinkoval v několika seriálech 

a stojí za vznikem populárního 

internetového pořadu 

Kempiči, který každé prázdniny 

vysílá televize Stream. 

cz. Nakladatelství Grada mu 

vydalo knihu Kempiči s podtitulem 

(Ne)postradatelný rádce 

pro milovníky kempinku. 

Proč je kniha nepostradatelným 

a zároveň i postradatelným rádcem 

pro milovníky kempinku, jak zní její 

podtitul? 

Aby čtenáři věděli, že v knížce nenajdou 

stoprocentně seriózní tipy a triky na to, 

jak v kempech fungovat. Popisujeme 

sice zkušenosti, na co všechno se dá 

v kempu narazit, ale hlavní je v knížce 

humor a nadhled. 

I když se z obálky smějete dva týpci, 

nenapadlo mě, že se u čtení budu 

smát také. Neznal jsem váš stejnojmenný 

internetový seriál Kempiči. 

Proč je v podtitulu slovo rádce a ne 

to, že je to nejbláznivější nebo nejvtipnější 

knížka z českých kempů? 

Počítáme, že knížku si budou kupovat 

zřejmě zejména lidé, kteří do kempu 

jezdí. Moje představa je, že si ji otevřou 

někde na lehátku u vody nebo v karavanu, 

a budou se bavit. A to použití 

slova „rádce“ – přece jenom po kempech 

jezdíme, povědomí o nich máme, 

takže nějaké rady se přece jenom dozví. 

Kniha je také o vzniku internetového 

seriálu s názvem Kempiči. Na obálce 

jste vyfocený s kamarádem Štefim, 

knihu jste napsal sám, uvnitř jste 

představení čtyři. Kdo jste? 

Celý projekt jsme začali ve dvou. Já 

a můj kolega Kuba Štefanec, alias 

Štefi, jsme jako otcové zakladatelé. 

Popisuju vše od samotného zrodu, kdy 

jsme se Štefim uvízli během covidu 

na jedné chalupě. Museli jsme tam 

zůstat, nechtěli jsme se nudit, tak jsme 

vymýšleli různé nápady. Vyšel z toho 

pořad, který jsme hned po nejbližších 

prázdninách začali točit. To je ta druhá 

linka knihy, jak v dnešní době v České 

republice vzniká nový internetový 

pořad. Dělali jsme to dva roky, než 

se Štefi přestěhoval do Thajska, kde 

dneska žije, a odkud nám fandí na 

dálku. 

V Thajsku ale asi nežije pod stanem, 

ne? 

To sice ne, ale zařídil si kočovný život. 

Pohybuje se po ostrůvcích, v cestování 

se našel. 

A další lidé z fotek? 

Průběžně jsme je přibírali do štábu. 

Třetí důležitou postavou je Martin 

Sedláček, který se stal kameramanem 

a začal nám dělat i postprodukci. Další 

jsou moderátoři. Postupem času jsme 

totiž došli do fáze, kdy každý díl natáčí 

jiná dvojice. Jsem tam ale vždy i já 

a třeba kamarádi z nových hereckých 

talentů tady v Česku.

Jste také herec Klicperova divadla 

v Hradci Králové. Tam se učíte role, 

tady tvoříte vtipné outdoorové příběhy. 

Jak vnímáte tyto odlišné světy? 

Je to dost rozdílné, ale v tom je to zajímavé. 

Jako herec mám zodpovědnost 

jenom sám za sebe, celým představením 

nás vede režisér. Tady je to náročnější, jde 

o celkový výsledek, navíc je herectví dost 

odlišné od moderování. Sice jsem moderoval 

nějaké plesy, ale stále se učím. Když 

se podívám na naše první díly, tak oproti 

těm posledním vidím rozdíl. Ze začátku 

jsme byli strašní a teď jsme míň strašní. 

Na chalupě v covidovém zajetí přišel 

nápad na seriál, jak to bylo s knížkou? 

Vznikla trochu náhodou, asi jako skoro 

všechno kolem tohoto projektu. Zmíněný 

Martin Sedláček kdysi pracoval v jednom 

nakladatelství a poslal jim moje texty, 

které jsem psal ještě při přípravě internetových 

Kempičů. Z nakladatelství Grada 

pak odepsali, že je to zajímá. 

Jak vám šla práce na knize? 

Psaní mě sice baví, ale je s tím hodně 

dřiny. Chvíli trvalo, než jsme si řekli, že 

do toho půjdeme. Říkal jsem si také, že 

přece jenom nejsem expert na kempy, 

že je u nás spousta lidí, kteří v nich tráví 

mnohem víc času a vědí o tom víc. Pak se 

ale vymyslel koncept druhé linky o vzniku 

internetovém pořadu, která může zajímat 

zase jinou skupinu lidí. 

V knize píšete, že je u nás asi 566 

kempů, kolik jste jich projeli, a který 

vyhrává z pohledu kempičů? 

Kolem čtyřiceti padesáti jich bude. Na 

léto chystáme další sérii, tam bude 

dalších plus šest kempů. A ohledně toho, 

který je nejlepší, to je strašně subjektivní. 

Něco jiného hledají důchodci, kteří jedou 

na ryby, a chtějí mít klid. Něco jiného 

hledá parta mladých. Mám proto v knize 

žebříček, kdy kempy hodnotím podle 

různých kategorií. Mladým lidem bych 

tak doporučil třeba Merkur Pasohlávky 

na jižní Moravě, kde je to divočejší. 

Osobně jsou mi ale bližší třeba kempy 

v Podkrkonoší, protože mě baví příroda, 

podhůří… Nemusím se koupat, tak tam 

nepotřebuju mít rybník. 

Jednou z navštívených lokalit je kemp 

na přehradě Rozkoš. Stavil jsem se 

tam obytňákem letos na jaře, takže 

mě dvojnásob pobavily vaše konkrétní 

postřehy. Vám se vyloženě musí hodit, 

když voda nestříká sprchou, ale dírou 

místo kachličky, ne? 

Samozřejmě jsou pro nás lepší kempy, 

které jsou trochu retro, kde něco nefunguje, 

než ty úplně luxusní. Na druhou 

stranu, vždycky musíme mít od kempu 

svolení u nich natáčet. A většina kempů, 

ve kterých tuší, že nejsou nejlepší z nejlepších, 

nás k sobě nepustí. Jezdíme 

tedy většinou po lepších kempech, kde 

takové problémy nejsou. Dá se ale říct, 

že úroveň kempů v České republice dost 

vyrostla, zvlášť když je provozují soukromníci. 

To jsou dneska hodně vymazlená 

střediska. 

Začali jste natáčet pod starodávným 

„áčkem“, pak jste získávali nový stan 

skrze vtipně popisované plnění výzev 

od jedné outdoorové firmy. V čem 

točíte aktuálně? 

Stanování je obecně na ústupu, novou 

sérii už také pojedeme v mini karavanech. 

Stanů je vidět čím dál míň, lidé 

raději bydlí v chatkách, apartmánech, 

bungalovech, populární jsou týpí, 

mobilhousy nebo vlastní karavany. 

Knihu jsem poprvé otevřel na náhodu 

na straně 179. Nouzové nocoviště 

Bučina, jste tam na sněhu. Věděli jste 

od začátku, že nepojedete jenom v létě 

a budete mít i mrazivé zážitky? 

Nevěděli. Někdy po první sérii, která 

měla docela úspěch, jsme si řekli, že se 

nám nechce čekat až do dalšího léta. 

Tak vznikl nápad na kempování v zimě. 

První místo právě nebylo ani kemp, ale 

to nouzové nocoviště na Šumavě. Točili 

jsme na přelomu února a března. Bylo to 

něco zase úplně jiného oproti kempu se 

zázemím, na sluníčku. Tady jsme zažívali 

zimu, utrpení, spaní na sněhu (smích). 

Byla to ale moc hezká zkušenost. Navíc 

diváky/čtenáře baví víc, když trpíme, než 

když jsme vyvalení někde na lehátku. 

Máte historku, na kterou byste raději 

zapomněl? 

Na Lipně jsme s sebou měli nový dron 

a točili jsme uprostřed přehrady na elektrické 

lodičce. Přišla ale obrovská průtrž 

mračen a s dronem za obrovské spousty 

tisíc nešlo na tomto plavidle přistát. 

Hodinu jsme tam popojížděli… To jsou 

případy, kdy mi zatrne. Kdybychom dron 

utopili, máme po legraci. 

Jak bude vypadat vaše opravdová 

dovolená? Buržoazní hotel, jak píšete 

v knize, nebo plátěný stan? 

Přiznám se, že už mám koupenou 

letenku do Thajska. Aby se kruh uzavřel, 

letím za Štefim, který si tam už půl roku 

pobíhá po ostrovech. 

Dostane od vás knížku jako dárek? 

Viděl ji už v elektronické podobě, protože 

má v knížce jednu kapitolu – z jeho 

pohledu to bylo jiné. Ale ano, povezu ji 

jako dárek. 

A nakolik je kniha fikce, i když v ní 

píšete, že 97 procent všeho je pravda? 

Všechny hlavní události a příběhy 

v kapitolách se stoprocentně zakládají 

na pravdě (smích). Nic si nevymýšlím 

od začátku do konce, ale je tam forma 

různého zveličování. Přece jen se říká, 

že žádné historce nesmí stát pravda 

v cestě. 

47 

V červnu jste přitom skákal do dvanáctistupňové 

vody... 

Díly se natáčejí začátkem června, aby 

pak vysílání vycházelo na prázdniny, ale 

to voda ještě nemívá úplně „koupatelnou“ 

teplotu. Tyhle koupačky v ledových 

vodách se opakují každoročně. Jo, počasí 

je vždy velmi určující pro to, jak si kemp 

můžete užít.

připravila: Martina Vlčková 

foto: Kristina Reznik 

48 

PTÁME SE 

otázek 

pro Martinu Babišovou 

Narodila se v Ostravě, v Dublinu vystudovala prestižní 

hereckou akademii a momentálně žije v Praze. Za sebou 

má několik zajímavých filmových příležitostí (například 

v dramatu Minuta věčnosti nebo v hollywoodském seriálu 

Carnival Row) a literární debut s názvem Sundat se jak 

fénix, v němž bez milosti ukazuje vzlety a pády jedné 

mileniálské outsiderky. Jaká je sama čtenářka? 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Momentálně čtu publikaci o psaní 

scénářů s názvem How to be funny, 

even if you are not. Píšu seriál, o který 

má zájem televize, takže se vzdělávám, 

jak to dělat líp. A pak mám rozečtený 

Deník alkoholičky, protože alkoholismus 

je teď takové moje téma – zpracovávám 

ho pro jednu divadelní hru. 

V každém případě dělám, co mám ráda 

– tedy hraju a píšu. A pokud zrovna 

nestojím před kamerou, snažím se psát 

o tématech, která jsou pro mě důležitá. 

Aktuálně to jsou i lidské hodnoty versus 

nastavení pozdní kapitalistické společnosti, 

rovnoprávnost žen a toxické 

vztahy. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Vždycky to první, všechno ke čtení si 

raději vytisknu. Víc si to z papíru užiju. 

A navíc je to taková protiváha k mobilu 

a počítači, na kterých trávím spoustu 

času. 

3. S jakou literární postavou byste šla 

na víno? 

S Pippi Dlouhou punčochou. Šly 

bychom na víno (nebo klidně jen džus) 

a pak bychom podnikly spoustu dobrodružství 

a ničeho se nebály. 

4. U které knihy jste se smála nahlas? 

Not that kind of girl od Leny Dunham. 

Je to jedna z mých oblíbených umělkyň, 

která dokáže hezky vystihnout, 

jaké to je být mladá moderní žena. 

Jinak mě v poslední době velmi baví 

všechny knížky Sally Rooneyové. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

Co je důležité, je očím neviditelné, protože 

správně vidíme jen srdcem. 

6. Jakou knihu byste si vzala na pustý 

ostrov? 

Skautskou příručku, abych tam přežila. 

Anebo Malého prince, kterého napsal 

francouzský spisovatel Antoine de 

Saint-Exupéry. V jednoduchosti je tam 

řečeno všechno podstatné pro spokojený 

život v nezávislosti na okolním 

dění. Tak bych si to připomínala. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

V mých oblíbených knihkupectvích 

v Praze, což je třeba Kosmas 

na Strossmayerově náměstí nebo 

Academia na Václaváku. Někdy na 

internetu. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Všechny si nechávám. Ráda bych jednou 

měla doma vlastní velkou sbírku 

knih. Moje babička to tak měla a mě 

vždycky moc bavilo, že jsem u ní skoro 

vždycky našla nějakou zajímavou knížku 

na přečtení. 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Díky knihám zažívám nové zážitky, aniž 

bych musela opustit obývák. A taky se 

učím nové věci, které dělají můj život 

lepší. 

10. Jakého spisovatele byste si vybrala, 

aby napsal váš životní příběh? 

Sally Rooneyovou, protože má cit pro 

dnešní dobu. Nebo J. K. Rowlingovou, 

aby z mého života udělala pohádku 

plnou magie.

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

Jak se vypořádat s duševním zraněním 

ROLF SELLIN 

Hojení vnitřních ran 

PŘEKLAD MICHAELA WEBEROVÁ 

Uštěpačné poznámky, chybějící slova poděkování nebo přehlížení mohou zasáhnout stejně silně jako 

odmítnutí či ostrá slova. Pokud bolest z tohoto zranění ignorujeme, zůstává podprahová. Teprve když ji 

přijmeme, můžeme uvolnit místo pro jiné, pozitivnější pocity. Autor ukazuje, jak najít odvahu podívat se 

a rozpoznat, co přesně v nás bylo zraněno; jak se postarat o svá zranění, vyrůst z nich, a dokonce je uzdravit; 

jak reagovat co nejrychleji nebo s odstupem a jak vyléčit i ty nejdávnější rány. Přitom nabízí řadu konkrétních 

návodů a metod práce s emoční bolestí. 

Jak posílit a upevnit přátelské vztahy 

FRIDA BERN ANDERSSON, DANIEL EK, PÄR FLODIN 

Ať žije přátelství! 

PŘEKLAD ELA DOLEŽALOVÁ 

V knize se dozvíme, jak zmapovat historii přátelských vztahů, vyhodnotit vlastní kvality i slabá místa, 

jak zjistit, co v přátelství zanedbáváme, kde jsme nejzranitelnější, jak vyhodnotit reakce ostatních, když 

se jim otevřeme. Dalšími oblastmi jsou kladení odvážných otázek, schopnost odpouštění či přání bez 

vyžadování, najdete zde také různé techniky a cvičení. Autoři se částečně dotkli i tématu vysoké citlivosti, 

pokud jde o odvahu otevřít se ostatním. 

Průvodce pro zvládání emocí 

SHERI VAN DIJK 

Jak zklidnit bouři emocí 

PŘEKLAD LINDA BARTOŠKOVÁ 

Máte-li obtíže se zvládáním emocí, může se zdát, že ztrácíte kontrolu nad celým svým životem. Pokud je pro 

vás někdy náročné emocím porozumět, projevovat a zpracovávat je, tato kniha bude průvodcem, který vám 

pomůže emoce zvládat v klidu. Poslouží k tomu dovednosti, které jsou součástí dialektické behaviorální 

terapie. V kombinaci s technikami z kognitivně behaviorální terapie a mindfulness tvoří sadu pro přežití 

emoční bouře. 

Knihu uvítají lidé, kteří se potýkají se zvládáním emocí, psychologové a psychoterapeuti. 

www.portal.cz

50 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNU 

ZE 3 KNIH MODRÁ KREV 

Správné znění tajenky 

zašlete mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou výhru. 

Na Instagramu @magazinknihkupec zveřejníme 

30. června jména tří výherců, které budeme 

následně sami kontaktovat. 

Tajenka ukrývá motto červnového vydání našeho 

magazínu.

G. H. Hardy: Obrana matematikova 

Esej jednoho z největších matematiků 20. století se zamýšlí 

nad krásou matematiky a smyslem matematikovy práce. 

Přibližuje stylem přístupným i pro laiky, co je obsahem 

matematické analýzy a jaký význam má lidská tvořivost 

v tak teoretické disciplíně, jakou je čistá matematika. 

Hardyho myšlenky ovšem přesahují hranice jeho oboru 

a vedou k úvahám nad vědeckou činností obecně. 

Charles Laurence: Společenský agent Jiří Mucha 

Nové vydání vzpomínek novináře Charlese Laurence, který 

vypráví příběh své rodiny, hluboce zasažené pobytem v Československu 

v padesátých letech 20. století. Líčené události 

poskytují nečekaný pohled na Muchovu činnost za komunistického 

režimu i na mnohé další aktéry té doby a dávají 

nahlédnout do rozsahu a způsobu mechanismů, kterými 

Státní bezpečnost kontrolovala a „řídila“ kroky občanů. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Henry Kissinger: Umění politické strategie 

Světoznámý politolog, historik, poradce pěti amerických 

prezidentů a laureát Nobelovy ceny míru detailně analyzuje 

kariéru šesti legendárních státníků Konrada Adenauera, 

Charlese de Gaulla, Richarda Nixona, Anwara Sadata, Lee 

Kuan Yewa a Margaret Thatcherové. Kissinger všechny vybrané 

vůdce osobně poznal a označil je za skutečně výjimečné 

osobnosti. Vychází k autorovým stým narozeninám. 

Narine Abgarjanová: Čtyři ženy a jeden pohřeb 

V arménském městečku Berd zemřel místní pokrývač a kameník 

Simon, známý jako velký záletník. Přicházejí se s ním 

rozloučit také jeho bývalé milenky – každá se svým mnohdy 

tragickým životním příběhem, ale s dávnou šťastnou vzpomínkou. 

Simon procházel životem těchto ztrápených žen 

jako životodárná síla, která jim vrátila sebevědomí, radost 

a pocit, že svět může být přese všechno strádání krásný.

KNIHKUPEC 21

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?