KNIHKUPEC 20

knihkupec 

KVĚTEN2023 

JANA BERNÁŠKOVÁ: 

V KOLOUŠKOVI 

SE ODRÁŽÍ CELÝ 

ŽENSKÝ SVĚT 

RUTH KVARNSTRÖM- 

-JONESOVÁ: 

NA DOBRÝ PŘÍBĚH 

RECEPT NEEXISTUJE 

KNIŽNÍ TIPY 

KE DNI MATEK 

A DNI DĚTÍ 

AUDIOKNIHY 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

Náhradník 

9 772787 925005 > 

princ Harry zúčtoval 

s královskou rodinou 

RECENZE 

Foto: Ramona Rosales

Editorial 

3 

EDITORIAL 

Vážení čtenáři, 

právě se nacházíte na třetí straně květnového magazínu 

Knihkupec. To znamená, že jste v jeho úvodu a ještě 

netušíte, co vás na následujících stránkách čeká. Dovolte, 

abych vám to lehce nastínil. Setkáte se s kolouškem, 

Henry Kissingerem i římskou císařovnou Iulií. A takový 

je knižní svět. Bohatý na témata, žánry i čtenářské 

preference. Každý jsme jiný, stejně jako knihy, které se 

na těchto stránkách objevují. A přitom každý stojíme za 

pozornost, jako ty knihy. Žádný z těch žánrů není lepší 

nebo horší, je prostě jen jiný a má svého čtenáře. Proto 

vězte, že při skladbě obsahu dbáme především na to, aby 

si každý našel to své, a to své si přečetl. 

Knihy jsou mostem do jiného světa, a náš magazín je 

jakousi navigací, která vás k tomu mostu přivede. Je 

už jen na vás, jestli po něm přejdete. My můžeme jen 

poradit, abyste se nezastavovali a šli. 

Hezké čtení… nejen našeho magazínu. 

Zdeněk Novák 

vydavatel 

Magazín Knihkupec 

vám přináší 

Pořad Otoč list je zaměřený na současný knižní trh. Přináší 

především rozhovory s autory knih, jejich redaktory, ilustrátory, 

překladateli i nakladateli. Divákům nabízí unikátní pohled do 

zákulisí knižního a audioknižního průmyslu. 

Moderuje Kateřina Pantovič. 

Podívat se na 

Otoč list 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 280, 

250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, červenec+srpen, 

září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR Časopis 

byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. 

ISSN 2787-9259. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

text: Jan David 

foto: © MoD/Newspix International, UNCREDITED 

4 

TIP REDAKCE 

Princ Harry: 

Následník 

Náhradník 

Je výbušná, kontroverzní, očekávaná. Kniha Náhradník. 

Princ Harry v ní rozhodně nešetří svoji britskou 

královskou rodinu. Zároveň se snaží působit lidsky, 

vysvětlovat. Ostře sledovaná autobiografie v Česku 

vychází v květnu v masivním nákladu 50 tisíc kusů, ve 

světě už láme žebříčky prodejů. 

Práh, 549 Kč, vychází 4. května 

Jak vypadá svět očima prince Harryho, 

který se v knize přiznává třeba k zabití 

pětadvaceti lidí během své vojenské 

služby v Afghánistánu? Vypadá tak, 

jak chce, aby vypadal – silně i zranitelně, 

často nepochopen okolím. Je to 

jen skvělý marketing? Jisté je, že jde 

o silný příběh, který může oslovit nejen 

jeho příznivce, ale i odpůrce. Kniha je 

navíc napsaná tak, aby se dobře četla 

i prodávala. Však si princ Harry – ten 

kdysi zrzavý chlapec, který oslaví na 

podzim příštího roku čtyřicátiny – najal 

ke spolupráci držitele Pulitzerovy ceny 

J. R. Moehringera. Jeho jméno sice není 

uvedeno na obálce, ale právě tento profesionální 

spisovatel prý má hlavní podíl 

na formě psaní z osobního pohledu 

prince. Na více než čtyř stech stranách 

je odhalováno soukromí uvnitř královských 

paláců, včetně konfliktů a sporů, 

od dětství přes dospívání… Je to Harryho 

život, jeho pohled. 

Následník versus 

Náhradník 

PRINC HARRY (* 1984) 

Vévoda ze Sussexu je manžel, otec, humanitární pracovník, válečný veterán, 

bojovník za duševní zdraví a environmentalista. Se svou rodinou a třemi psy žije 

v kalifornské Santa Barbaře. 

Narodil se 15. září 1984 a pokřtili ho 

jako Henryho Charlese Alberta Davida 

z Walesu. Princeznu Dianu v knize 

nazývá zdrobněle maminka, princ Charles 

– dnes král Karel III. – je vždy tatínek, 

královna Alžběta II. má v autobiografii 

především titul babička. A princ 

William? Willy, tak ho v knize oslovuje.

„Můj milovaný bratr, můj úhlavní nepřítel. 

Jak se to jen stalo?“ ptá se Harry, 

vévoda ze Sussexu: „Willy, o dva roky 

starší než já, byl Následník, kdežto já byl 

Náhradník. Takhle o nás nemluvil jen 

tisk – byť ten vždycky. Tyhle přezdívky 

používali často i tatínek, maminka 

a dědeček. Dokonce i babička… Já 

představoval stín, podpěru, plán B. 

Přišel jsem na svět pro případ, že by se 

Willymu něco stalo. Povolali mě, abych 

vytvořil zálohu, zajišťoval rozptýlení, 

odvracel pozornost a v případě nutnosti 

poskytl náhradní díly. Třeba ledvinu. 

Krevní transfuzi. Špetku kostní dřeně. 

Hned na počátku mé životní poutě mi 

to velmi explicitně vysvětlili a pravidelně 

připomínali.“ Harry vtahuje čtenáře do 

pocitů, myšlenek, obav… Silně akcentuje 

brzkou ztrátu matky, princezny Diany, 

jejíž život skončil tragickou smrtí v roce 

1997 v pouhých šestatřiceti letech. 

Možná proto vznikla 

kniha 

Do života druhorozeného prince se 

v úvodu noříme na hřbitově. Soukromě 

se tu setkává se svým otcem a bratrem, 

už je ženatý s americkou herečkou 

Meghan Markleovou, za níž se přestěhoval 

do Kalifornie: „… ovšem aby tvrdil, že 

vůbec netuší, proč jsem opustil rodnou 

zemi – zemi, za kterou jsem bojoval 

a byl připravený za ni položit život –, 

svou vlast? Znepokojilo mě to. Skutečně 

tvrdil, že nemá ponětí, proč jsme s manželkou 

učinili tak drastický krok a sbalili 

se, spolu s dítětem prchali jako o život 

a nechali tu úplně všechno – dům, 

přátele, nábytek? Opravdu? Vzhlédl 

jsem do korun stromů: Tak ty to nevíš!“ 

– „Harolde… upřímně, nevím.“ Možná 

i proto začal vznikat tento knižní příběh. 

O tom, proč Harry s manželkou Meghan 

nejsou formálními členy královské 

rodiny, proč se vzdali královských pravomocí 

i povinností. Jsou dnes světově 

známými celebritami, které jen živí svůj 

příběh a popularitu? Oba žijí v bohaté 

komunitě na západním pobřeží Spojených 

států, mají syna Archieho a dceru 

Lilibet Dianu. V médiích bývají hlasitými 

kritiky královské rodiny, Meghan například 

v pořadu na streamovací platformě 

Netflix v prosinci popisovala, jak ji tlak ze 

strany britského tisku přiváděl k sebevražedným 

myšlenkám. Je to takové… 

americké. 

Brzy jsem přešel na 

trávu 

Pamatujete si ještě dospívajícího 

prince Harryho kvůli jeho rasistickým 

poznámkám, kouření marihuany nebo 

nacistické uniformě s hákovým křížem 

na karnevalu? Kdo je ten muž? 

Kým chtěl být? A jak měl díky svému 

původu nalajnovaný život? „Jasně že 

jsem si po jídle v Mekáči dal rád cígo, 

kdo ne? Ale když už jsme měli jít za 

školu, mnohem radši bych vyrazil na 

windsorské golfové hřiště, bouchal do 

míčku a dal si u toho trochu piva. Přesto 

jsem si jako robot vzal každé cígo, které 

mi nabídli, a stejně automaticky a bez 

přemýšlení jsem brzy přešel na trávu,“ 

vypráví v knize otevřeně. Trpí agorafobií, 

záchvaty panické ataky, posttraumatickou 

stresovou poruchou. Zmiňuje 

terapie, meditace i využití psychedelik 

k léčebným účelům: „Jak uklidňující 

však bylo zakousnout se do houbičky 

nebo požít ayahuasku.“ 

Válka je ošemetná 

věc 

Harry se v knize dotýká i přímo svých 

zkušeností z války v Afghánistánu. 

„Několik hodin předtím, než jsem odešel 

do války, mi můj osobní tajemník oznámil, 

abych si vybral místo, kde by měly 

spočinout moje ostatky. Pokud by došlo 

na nejhorší, Vaše královská Výsosti… 

Válka je ošemetná věc…“ vzpomíná. 

Média po celém světě pak probírala 

zveřejněnou informaci, že během 

svých dvou cest po Afghánistánu zabil 

pětadvacet podezřelých povstalců 

z Tálibánu. Rozporuplné reakce se 

objevily i na Harryho komentující slova: 

„Nemůžete je zabíjet, když je vidíte jako 

lidi. Byly to šachové figurky odstraněné 

ze šachovnice, padouši vyřazení dřív, 

než zabijí klaďasy.“ Bývalí britští vojenští 

důstojníci zveřejnění podrobností kritizovali 

– prolomil tabu, o tom se na veřejnosti 

nemluví. To je celý Harry. O čem se 

nemluví, o tom on píše. 

Miliony prodaných 

knih 

Letošní květen je měsíc, kdy má být 

Harryho otec korunován britským 

králem Karlem III. Je to měsíc, kdy Harry 

oslavuje páté výročí svatby s Meghan. 

A právě v květnu vychází česká verze 

knihy Náhradník, která už v originále 

pod názvem Spare stihla ve světě vzbudit 

poprask. Však se zapsala do Guinnessovy 

knihy rekordů jako nejrychleji 

prodávaná non-fiction kniha všech dob 

srovnatelná s šílenstvím kolem Harryho 

Pottera. Ve Velké Británii, USA a Kanadě 

se za čtyřiadvacet hodin prodalo 1,43 

milionu výtisků, krátce na to už jich bylo 

prodáno přes pět milionů. Část výtěžku 

přitom Harry věnuje na charitu. V Česku 

vychází kniha Náhradník v počtu 50 

tisíc výtisků v nakladatelství Práh. 

Přichází ale také ve formě audio knihy 

v podání herce Daniela Krejčíka. Po 

otevření kniha začíná věnováním: „Pro 

Meg, Archieho a Lili… a pro mou matku, 

samozřejmě“. 

5

6 

PROFIL 

Jojo Moyesová: 

Jak se z operátorky taxíků stala 

královna romantiky 

text: Žofie Sedláčková 

foto: Markus Wissmann 

Než jsem tě poznala, Poslední dopis od tvé lásky nebo čerstvá novinka Loď plná nevěst. 

Romány britské spisovatelky Jojo Moyesové patří mezi ty, které si čtenáři pamatují celý život. 

Málokdo ale ví, že život této spisovatelky by taky vydal na román... 

Nechybělo totiž málo a Jojo Moyesová 

by své největší bestsellery nikdy 

nenapsala. Coby čerstvá absolventka 

žurnalistiky se potloukala Londýnem 

a moc nevěděla, co se sebou. Do novin 

ji nechtěli vzít, protože byla příliš nezkušená, 

a tak jí nezbývalo nic jiného než 

vzít zavděk tomu, co našla… 

Během následujících let si vyzkoušela 

práci operátorky taxíků, bankovní úřednice, 

reklamní textařky pro cestovní 

kancelář, a dokonce i přepisovatelky 

textů do Braillova písma. Nebyly to 

dobře placené práce, ale Moyesová 

neměla moc na výběr. Ale jak se říká, 

všechno zlé je pro něco dobré – nikde 

jinde by nepoznala takovou rozmanitou 

směs lidí a neuvěřitelných historek. 

Nakonec získala i svou vysněnou práci 

v novinách a deset let pracovala na plný 

úvazek jako novinářka. Dokonce strávila 

rok jako reportérka v Hongkongu. Tou 

dobou si ale začala uvědomovat, že to, 

co se původně zdálo jako práce snů, zas 

tak perfektní není. 

„Neměla jsem žádný volný čas, v práci 

jsem trávila deset hodin denně, 

a i po návratu z kanceláře jsem byla 

neustále na příjmu,“ zavzpomínala 

Jojo Moyesová v jednom rozhovoru. 

„A uvědomila jsem si, že úplně původně 

jsem nechtěla psát články do novin, 

ale romány. A tak jsem začala.“ 

Jenže první rukopis nakladatelé odmítli. 

Druhý také. A třetí jakbysmet. Při psaní 

čtvrtého románu Moyesová zjistila, že 

je těhotná a zařekla se, že pokud i tento 

příběh redaktoři zavrhnou, na psaní se 

vykašle a najde si jinou práci. 

Jenže už první tři kapitoly vzbudily 

takový zájem, že se nakladatelé začali 

předhánět, kdo za rukopis zaplatí víc. 

A v roce 2002 debut Jojo Moyesové 

s názvem Schovej mě v dešti konečně 

vyšel. Mladé autorce se splnil sen. 

Existují dva typy spisovatelů. Jedni 

náhle zazáří a oslní svým debutem 

čtenáře natolik, že už se po zbytek 

kariéry snaží úspěchu první knihy 

jenom přiblížit. Druzí se postupně 

zlepšují a proslaví se až některou 

pozdější knihou. Jojo Moyesová patří 

do druhé kategorie. Díru do světa totiž 

udělala až svou sedmou knihou Než 

jsem tě poznala. Rázem se i předchozí, 

průměrně prodejné knihy dostaly na 

žebříčky bestsellerů. 

Jako by čtenáři teprve zpětně docenili, 

jak skvěle umí Jojo Moyesová psát. 

Pravdou je, že její knihy nejsou žádná 

tuctová červená knihovna. V každé 

knize Jojo Moyesové se objevuje důležité 

téma. V Než jsem tě poznala to 

bylo téma eutanázie, ve vynikající knize 

Dívka, již jsi tu zanechal, problematika 

obchodu s uměním, které ukradli 

nacisté. 

Novinka Loď plná nevěst se zaměřuje 

na zapomenutou kapitolu dějin, kdy 

se během druhé světové války britští 

vojáci často seznámili s ženami z jiných 

koutů světa, zamilovali se, a po válce si 

své nové nevěsty přivezli domů, kde obě 

strany čekal šok a vystřízlivění. 

Právě to, že autorka často vychází 

ze skutečných příběhů, je nejsilnější 

stránka jejího psaní. V některých knihách 

vlastně ani nejde o romantiku, 

spíš o lidské vztahy jako takové. Celé to 

působí dojmem, že to nejsou literární 

postavy, nýbrž lidé z masa a kostí. 

Možná si je Jojo Moyesová vymyslela, 

možná se nechala inspirovat osudy lidí, 

které potkala během svých předchozích 

zaměstnání. 

Ale jisté je, že právě lidé jsou jádrem 

jejích příběhů. A jádrem celého jejího 

úspěchu. 

Ikar, 499 Kč, vychází 5. května

NOVINKY, KTERÉ NEODLOŽÍTE 

Od autorky 

bestselleru 

PODBRDSKÉ 

ŽENY 

UTAJENÝ PŘÍBĚH ČESKÉ ANNE FRANKOVÉ 

Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už 

se nevráli. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně 

poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanácletá Věrka Kohnová 

schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech 

přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve 

spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské 

dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka. 

A CO KDYŽ JE TÍM PRAVÝM… ON? 

Vztah Carrie s Alanem je na první pohled dokonalý. Až na to, že před snoubencem 

tají svoji minulost. Má za sebou manželství s Richardem, kterého herecká 

kariéra odvála do Hollywoodu, takže nikdy nedošlo k jejich rozvodu. Nyní 

má Carrie příležitost svoji dávnou lásku potkat na Azurovém pobřeží 

a udělat si konečně pořádek v soukromí. Léto na Riviéře rozhodně změní 

její život. Sama ale netuší, jak moc. 

OD AUTORKY 

BESTSELLERŮ 

JULIE 

CAPLINOVÉ 

Inspirováno 

skutečnými 

událostmi 

TŘI SRDCE UPROSTŘED OBČANSKÉ VÁLKY 

Jednadvaceletá Angličanka Lucy se v roce 1936 vydává do občanskou 

válkou sužovaného Španělska. Jako dobrovolnice chce pomáhat místním 

uprchlíkům, ale to není jediný mov její cesty. Hodlá taky najít a přivést 

domů Toma a Jamieho, své nejlepší přátele od dětství, kteří tu bojují každý 

na opačné straně války. Lucy se ocitá v centru zuřícího koniktu a musí čelit 

děsivé realitě chudoby a nejistoty. Brzo se ale ukazuje, že láska překoná i ty 

největší hrůzy. 

STRHUJÍCÍ SÁGA O TAJEMSTVÍ A VINĚ 

Válka hraje s lidmi krutou šachovou pari, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy 

tolik nesejde. Během naciscké okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská 

dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se 

spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi sgma kolaborace, 

a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou 

se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach 

ospravedlnit krutost spáchanou na jiných? 

Inspirováno 

skutečnými 

osudy 

www.albatrosmedia.cz

text: Martina Vlčková 

foto: Štěpánka Levá 

8 

ROZHOVOR 

Psaní je 

moje vášeň 

Známe ji z televizních seriálů, divadla 

i filmu. Jana Bernášková ale není jen 

herečka, která se umí dokonale převtělit 

do různých postav. Ona je dokáže i stvořit 

a vdechnout jim život! S lehkostí, humorem 

a patřičnou hloubkou. Právě vychází její 

třetí román s názvem Koloušek… 

KOLOUŠEK 

JANA 

BERNÁŠKOVÁ 

Rosier, 399 Kč, 

vychází 2. května 

Také jako 

audiokniha 

Vnímáte samu sebe jako 

spisovatelku? 

Když jsem se psaním začínala, myslela 

jsem si, že až budu mít na kontě tři 

knížky, tak si tak začnu říkat. Teď jsem 

se do té fáze dostala a vůbec to tak 

necítím. Spíš se považuju za autorku, 

protože spisovatel je pro mě někdo 

neskutečně chytrý a vzdělaný. Někdo, 

kdo se vymyká průměru a je to jasný 

intelektuál. A to na mě nesedí. Já jsem 

úplně normální. S klidem si dovolím 

tvrdit, že většina čtenářů Knihkupce 

přečetla víc knížek než já. 

Vysoký intelekt spisovatele ovšem 

nezaručuje, že bude mít jeho dílo 

úspěch. A to vaše ho bez diskuze má. 

To je dané tím, že píšu o běžných 

věcech, které jsou často tragikomické. 

Tedy v mém případě – pořád se mi něco 

děje, což mě kupodivu nedohání k pláči, 

ale k smíchu. Jsem taková povaha, a i ty 

nesmutnější věci se snažím převrátit 

do plusu. Přitom nic nelakuju narůžovo. 

Jak mi jednou řekl můj muž, který je 

úspěšný scenárista: vždycky musíš 

vycházet z pravdy. A toho se držím. 

Moje příběhy vycházejí z reality, což ale 

neznamená, že by přesně kopírovaly 

můj život. Spíš jsou prosety určitými 

konkrétními detaily, což ten, kdo jim 

věnuje čas, vnímá. Cítí tu autenticitu, 

a to ho asi přitahuje. Nasedne na určitou 

„vlnu“ a už se veze se mnou. 

Jaká jízda nás čeká v případě vašeho 

nového románu s názvem Koloušek? 

Je to samostatná kniha, a zároveň se 

v ní potkáte s postavami, které znáte 

z předchozích dvou. Přiznám se, že 

mám ráda, když hrdinové různě přecházejí 

a rozvíjejí své životy, ale není 

to samozřejmě podmínka. Kdo četl 

tituly Jak přežít svého muže a Coura, 

tak bude mít na co navázat. Kdo se 

se mnou jako s autorkou setká poprvé, 

zorientuje se úplně stejně. Jde o nový 

příběh. 

Jeho název svádí k různým 

představám… 

Je mi jasné, že Koloušek zní trochu lascivně. 

A že to vypadá, že půjde o nějakého 

sladkého mladíka… Částečně je to 

pravda, částečně ne. Nechte se překvapit. 

Jedno je ale jisté – knížka se opět 

odehrává v hereckém prostředí, jen se 

tentokrát dotýká jiných témat. Řeší jiné 

záležitosti, různá ženská tabu, o kterých 

se veřejně nemluví, ale všichni se s nimi 

potýkají. 

Můžete mi dát nějaký příklad? 

Jedním z témat je třeba masturbace, 

osobní radost z prožitku a ze svého těla. 

A zdaleka nejde jen o fyzickou úroveň, 

ale i o tu mentální. Hned v prologu 

píšu, že je důležité, abychom se spolu 

domluvili na tom, že duše existuje… 

Jinak se dotýkám i postavení žen ve

společnosti, vlivu práce na vnímání 

sama sebe nebo mateřství. Rozhodnutí 

mít, či nemít v dnešní době dítě, a taky 

se řeší, jestli je naše duše nesmrtelná. 

V Kolouškovi se odráží celý ženský svět. 

Označila byste svoji novinku za ženskou 

literaturu? 

Myslím, že dokonale spadá do kategorie 

společenský román – je určena dámám, 

ale i pánům. Například jednou z nových 

a výrazných postav je mladý muž, což 

pro mě byla docela výzva. Ale velmi 

zábavná. Fakt mě to bavilo, dokonce 

tak moc, že bych jednou ráda napsala 

knížku s hlavním mužským hrdinou. Jen 

toho o mužském vnímání světa musím 

ještě dost nastudovat, abych nevařila 

z vody. 

Na vašem Instagramu jsem si všimla, 

že často píšete po kavárnách. Proč 

zrovna tam? 

Vedou mě k tomu čistě praktické 

důvody – nemám kancelář. Samozřejmě 

občas píšu i doma, ale tam je spousta 

rozptýlení. Od pračky, myčky a sporáku 

až po děti. Pořád tam mám co dělat, což 

v kavárně nehrozí. Tam si sednu, objednám 

si kafe nebo něco k jídlu a soustředím 

se na daný okamžik. Mimochodem, 

u Kolouška bylo zajímavé to, že vznikal 

pozpátku. Poslední kapitola spatřila 

světlo světa jako první, což mě samotnou 

překvapilo. A dodnes netuším, proč 

k tomu došlo. Prostě se objevilo určité 

nutkání a já nechala ten příběh „tancovat“. 

Dala jsem mu volnou ruku a on si se 

mnou dělal, co chtěl. 

Do psaní investujete spoustu času 

a energie. Umíte se pak s postavami, 

které jste vytvořila, rozloučit? 

Umím to, ale trpím u toho. A obtěžuju 

tím své okolí, které je rádo, že už je 

knížka u nakladatele. A že se jim vrací ta 

„stará“ maminka, manželka nebo třeba 

kamarádka. Co si budeme namlouvat, 

když člověk tvoří, pohybuje se v jiné 

dimenzi. V mém případě to znamená, že 

jsem dokonale mimózní, často otravná, 

nervózní, protivná, zapomínající… Svoje 

hrdiny vnímám jako bytosti z masa 

a kostí a když je vypustím do světa, cítím 

se velmi opuštěně. I když bych lhala, že 

tam zároveň není určitá úleva. 

A jaké pocity ve vás vyvolává samotné 

vymýšlení příběhů? 

Je to pro mě forma vnitřní komunikace. 

Když píšu, rovnám si myšlenky a čistím 

hlavu, kterou mám pořád přeplněnou 

nápady, fantaziemi a emocemi. Navíc je 

psaní trochu podobné hraní v divadle, 

jen nemáte jednu roli, ale prožíváte je 

všechny, což je pro mě jako pro herečku 

fantastické. Jsem ve všech postavách, 

všude je můj otisk. Možná to teď bude 

znít jako fráze, ale psaní je moje vášeň. 

Prostor, kde jsem naprosto svobodná 

a nezávislá. Prostě sama sebou. To 

v herectví moc nejde. 

Schválně, co si o své profesi za ta léta 

myslíte? 

Došla jsem k tomu, že jsem herectví 

příliš přeceňovala. Až moc jsem ho 

prožívala a měla jsem pocit, že nic 

jiného tak úžasného nemůže existovat. 

Může! Život je takový, jaký je, jen se 

člověk nesmí bát žít ho naplno. Já jsem 

si vždycky myslela, že když nemám dost 

práce a nejsem pořád v televizi nebo na 

jevišti, tak nemá smysl snad ani existovat. 

Připadala jsem si zbytečná a taková 

prázdná. Dneska už to tak nemám. 

Herectví je boží věc a je mou velkou 

součástí, ale už mu nechci obětovat tolik 

ze svého vnitřního světa. Nechci se kvůli 

němu už trápit. 

Najde se nějaká „zaručená pravda“ 

o hereckém životě, kterou byste 

ráda vyvrátila? 

Ráda bych řekla, že být herec neznamená 

být bohatý člověk. To je omyl. Spíš 

bych se držela pořekadla „hladový jako 

herec“. Skrze sociální sítě nahlížíme do 

soukromí známých osobností a máme 

pocit, že všichni žijí v luxusu a bohatství. 

Není to tak, většina herců žije úplně 

normálně, jsou skromní a spousta z těch 

movitých to často má díky úplně jiným 

pracovním aktivitám. Nespoléhají jen 

na herecké příležitosti a podnikají mimo 

obor. A pokud svůj majetek získali hraním, 

tak jsou nesmírně pracovití a mají 

štěstí na nabídky. 

Vás teď jedna velká příležitost čeká 

– v průběhu května se převtělíte do 

Lucie, hrdinky své prvotiny s názvem 

Jak přežít svého muže. Byl to váš sen? 

Tak sebevědomá jsem nebyla. Myšlenka 

převést moji knížku do filmové podoby 

vznikla na základě reakcí čtenářů. Pořád 

mi někdo říkal, že by bylo fajn z toho 

udělat film. Dokonce přišla i nabídka 

z jedné produkce, jestli bych jim neposkytla 

práva. To mě ohromilo a potěšilo. 

Ale protože šlo o moje „dítě“, rozhodla 

jsem se to nenechat na druhých, ale 

Jana Bernášková 

(* 1981) 

Rodačka z Krnova vystudovala 

Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. 

Už v šestnácti letech dostala 

příležitost v Divadle Petra 

Bezruče v Ostravě, poté získala 

angažmá v Národním divadle 

moravskoslezském. Ve třiadvaceti 

letech odešla do Prahy, od 

té doby je na volné noze. Vidět 

ji můžete třeba v Divadle Palace 

nebo v Divadle Kalich. Zahrála si 

například v seriálech Co ste hasiči, 

Lajna, Vyprávěj, Horákovi, Ulice 

nebo Cukrárna. A ve filmech 

Děti Nagana, Vánoční příběh, 

Pohádky pro Emu, Hranaři, 

Bestiář, Duše jako kaviár. Napsala 

romány Jak přežít svého muže, 

Coura a nově Koloušek. 

vzít do svých rukou. S manželem jsme 

se domluvili, že napíše scénář – to já 

neumím a ani jsem se nechtěla k tomu 

prvnímu dílu vracet. No, a nakonec to 

dopadlo tak, že je nejenom scenáristou, 

ale i režisérem. 

A jaké je další obsazení? 

Karla hraje Marek Němec, Tomáše 

Roman Zach a Tomáš Měcháček 

Jakuba. No a pak tam jsou Lucčiny 

věrné kamarády – jako Denisu uvidíte 

Ivu Pazderkovou, Zuzu představuje 

Mahulena Bočanová a Alču Pavla 

Dostálová. A ještě musím zmínit Jitku 

Sedláčkovou coby maminku a Ivanu 

Chýlkovou jako Šedivku. Pokud všechno 

klapne, do kin se film dostane 9. listopadu. 

Držte nám palce. 

O zákulisí vzniku 

nové knihy se více 

dozvíte v rozhovoru 

s Janou Bernáškovou 

v pořadu Otoč list: 

9

10 

KNIŽNÍ TIPY 

Černý dort 

// Charmaine 

Wilkersonová 

Když zemře Eleanor, zůstanou po 

ní dvě děti a podivné dědictví – 

černý koláč a hlasová nahrávka, 

poodhalující skrytou rodinnou 

historii. Sourozenci Byron a Benny 

odhalují matčinu tajnou minulost. 

Svede je to ale blíž k sobě, nebo je to 

ještě víc rozdělí? 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo 

Bílá Voda: limitovaná edice 

// Kateřina Tučková, 

Jaromír 99 

Snad o žádném románu českého autora se 

v posledních letech nemluvilo tolik jako o Bílé 

Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná 

edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, 

ale její provedení ocení také knižní nadšenci se 

smyslem pro design. Román nově doprovázejí 

černobílé ilustrace Jaromíra 99, který neopakovatelně 

zachytil atmosféru zapomenutého kraje 

s pohnutou minulostí. 

Host, 999 Kč, již vyšlo 

Kateřina 

Tučková 

Bílá Voda 

Knižní tipy 

Pro naše nejmilovanější mámy, maminky, 

maminečky vyberte k jejich svátku dárek, který potěší 

i pobaví. A nezapomeňte 2. květnovou neděli oslavit 

spolu! 

Host 

Malý Gatsby a Carmen 

z Chodoriva 

// Michal Viewegh 

Spisovatel Mojmír se rozhodne během uprchlické 

krize ubytovat občany Ukrajiny prchající před 

válkou, a tak na prahu jeho sázavského domu jednoho 

dne stanou čtyřiatřicetiletá Oxana se synem 

Sašou. A plachá a věčně se za něco omlouvající 

Oxana nevědomky vyvolá v cynickém Mojmírovi 

city, o nichž si nemyslel, že jich ještě někdy bude 

schopen… 

Tři životy 

// Natasha Lesterová 

Alix St. Pierreová, pravá ruka 

Christiana Diora. Suverénní 

rusovláska v kalhotách, která si 

nepotrpí na upjaté společenské 

normy a zásadně nemluví o tom, 

co dělala za války. Teď však musí 

najít člověka, který ohrožuje její 

budoucnost. Dříve, než ji najde on. 


Praha v mé krvi 

// Jindra Tichá 

Ve svých vzpomínkách se spisovatelka Jindra Tichá 

vrací k rodovým kořenům, líčí československou 

realitu padesátých a šedesátých let, kdy na Karlově 

univerzitě studovala a později přednášela historii 

a filozofii, popisuje svou cestu do anglického exilu 

i následující plavbu k protinožcům a úspěšnou 

Ikar, 329 Kč, vychází 5. května 

univerzitní kariéru v novozélandském Dunedinu. 

Echo Media, 399 Kč, již vyšlo

Jedna dívka, 

jedno rozhodnutí, 

dva různé příběhy. 

ZPOVĚĎ 

POSLEDNÍHO 

MNICHA 

Kdo vraždí 

ve středověkém klášteře? 

www.nakladatelstvi-bourdon.cz


foto: archiv nakladatelství Paseka 

12 

ROZHOVOR 

Když se píše 

pravda, 

člověk by se 

neměl bát 

Ztráta otce, zkušenosti s neúspěšným podnikáním, pocity 

chlapce žijícího ve střídavé péči… Témata knížek Zuzany 

Dostálové vycházejí ze života. Z toho, co se kolem nás 

a s námi děje, co nás trápí i těší. Nejinak je tomu i v případě 

jejího nového románu Karneval zvířat, který se odehrává ve 

světě vážné hudby. 

Zuzana Dostálová 

(* 1976) 

Violoncellistka, spisovatelka 

a zakladatelka FB projektu 

Povídky ze zdi. V roce 2016 publikovala 

svou prvotinu Proč všichni 

odcházejí. O dva roky později 

s Pavlou Horákovou a Alenou 

Scheinostovou napsala novelu 

Johana a vzápětí knihu Hodinky 

od Ašera. Poté následovaly další 

romány – v roce 2020 Soběstačný 

a letos v dubnu Karneval zvířat. 

Jste spisovatelka a zároveň violoncellistka. 

Co vám tyhle dvě profese 

přinášejí? 

Vzhledem k tomu, že na violoncello 

hraji od svých sedmi let (o rok dříve 

jsem začínala na housle), je cello mé 

druhé já. Je mojí součástí, zrovna 

jako třeba nohy, ruce, srdce. Člověk 

může skrz hudební nástroj ventilovat 

svoje emoce, může si ulevit, když mu 

není dobře, nebo naopak načerpat 

pozitivní energii. Může ale i udělat 

radost druhým. A to je možná důležitější. 

Podobné je to s psaním, ačkoliv 

aktivně píši teprve několik let. Mrzí mě 

ale fakt, že každodenní hraní na nástroj 

se rozplyne do neznáma, pokud nepočítám 

zvukové nahrávky, zatímco text 

tady zůstává. To je trochu nespravedlivé 

vůči hudbě. Hudba, a s ní veškeré 

úsilí, je zkrátka jen pro danou chvíli. 

K oběma činnostem je ale potřeba 

velká trpělivost. Je vám vrozená, 

nebo jste na ní musela zapracovat? 

Naštěstí je mi vrozená. Dokážu psát 

nespočet hodin v kuse, aniž bych se 

nechala čímkoliv vyrušit. To samé 

s hraním. Na škole jsem byla schopna 

cvičit i osm hodin denně a trpělivě 

vycvičovat těžká místa. Cvičení a hraní 

na nástroj je sportovní disciplína, a to 

dost náročná. Netrpělivá umím samozřejmě 

také být, ale jsou to zcela jiné 

případy. 

Vyrůstala jste v rodině filmového 

režiséra, scenáristy a spisovatele 

Zeno Dostála. Jak jste jeho profesi 

tenkrát vnímala? 

Často jsem sedávala u jeho psacího 

stolu a dívala se, jak píše. Svoje rukopisy 

psané namáčecím perem přepisoval 

na starém psacím stroji. Poslouchala 

jsem zvuk klapek a sledovala, jak 

všechen ten proces kolem knih vzniká. 

Psal často až do noci. Mezitím studoval 

filmové scénáře, na kterých právě 

pracoval. Samozřejmě nás rodiče ke 

čtení literatury vedli, ale nijak násilně. 

Můj táta zkrátka psal a mně to přišlo 

přirozené, a tak jsem mu psací stroj, 

když byl zrovna na natáčení, zabrala, 

a psala si básničky a krátké povídky do 

mosazného šuplíčku svého nočního 

stolku s bílým mramorem po babičce. 

Paseka, 369 Kč, již vyšlo 

Právě vychází váš čtvrtý román 

s názvem Karneval zvířat. Kolik vás 

stál energie? 

Začala jsem ho psát před covidem 

a provázel mě celou epidemií. Psala 

jsem ho devět měsíců, tak jako všechny 

moje knihy. A co se týká energie, tu mi 

po celý čas spíš dával. Pomáhal mi přežít 

to, co se dělo venku. Energie mi došla až 

po dopsání. Poprvé, a na poměrně dlouhou 

dobu. Přiznám se, že jistě i vlastní 

vinou. Způsobila jsem si problém se 

zády. Neřešila jsem ergonomii, nedávala 

si patřičné pauzy. Navíc člověk byl 

celkově v nepohodě ze špatných zpráv, 

které přicházely zvenčí. Chyběl pohyb.

Buď byl zakázaný, nebo měl člověk 

obavy. Musela jsem změnit životní styl 

a začala jsem se víc starat o sebe. Už je 

to ale dobré. 

Hlavním hrdinou je houslista Evžen, 

který vyráží na zahraniční zájezd. Jak 

byste ho popsala? 

Evžen je opravdový dobrák od kosti, 

srdcem muzikant, obyčejný člověk, 

který zažívá neobyčejné věci. Je ochoten 

vždy pomoci, i na úkor svého pohodlí. 

Nebojím se říct, že je vzorkem většiny 

muzikantů, které semlela dřina a určitá 

„nedoceněnost“, která v Čechách nad 

muzikanty stále visí a o které se moc 

nemluví. Proplouvá životem sám, 

a přesto obklopen lidmi. Hledá smysl 

života, tak jako my všichni, a možná 

si ani neuvědomuje, jak je důležitý on 

sám. 

Psát o prostředí, které člověk dokonale 

zná, je tak trochu dvojsečná 

zbraň. Nebojíte se reakcí? 

Nebojím se, někteří muzikanti mi 

dokonce sami poskytli historky z hudebního 

zákulisí. Myslím, že když se píše 

pravda, člověk by se neměl bát. Snažila 

jsem se, aby nebyly reálné postavy 

rozpoznatelné. Můj úmysl byl ukázat, 

jak se muzikantům žije, ne je jakkoliv 

zdiskreditovat. A nakonec, jde o literární 

postavy. 

Co byste si přála, aby si čtenáři z vaší 

nové knížky odnesli? 

Chtěla bych, aby si čtenáři uvědomili, 

jak náročné je živit se muzikou. Kolik 

dřiny a odříkání stojí, aby se člověk 

dostal tam, kde je. Že dělat umění je 

dosti obtížné a někdy nezbývá než brát 

život s humorem, pro hudebníka tolik 

příznačným. Vhled do muzikantského 

života může být pro čtenáře překvapivý, 

jsou věci, o kterých se opravdu nemluví. 

Přála bych si také, aby Češi víc vnímali 

hudbu a její význam. Jistě by mi i udělalo 

radost, kdyby si čtenář poslechl díla, 

kterými je text knihy inspirován. 

vracet zpátky. Mám ráda čisté krátké 

věty, určitý vnitřní rytmus. 

Před devíti lety jste na Facebooku 

založila skupinu Povídky ze zdi, jejíž 

podstatou je štafetové psaní. Co vás 

k tomu vedlo? 

Upřímně mě Facebook moc nenaplňoval. 

Přemýšlela jsem, jakým způsobem 

by se dal využít, a napadlo mě založit 

skupinu, která by se věnovala společnému 

psaní. Využila jsem toho, že se 

tam pohybuje spousta zajímavých lidí, 

autorů, a nakonec i potencionálních 

čtenářů. Sestavila jsem pravidla, podle 

kterých vždy jednotlivou povídku psalo 

pět autorů, každý měl na starost plus 

minus jednu normostranu a svůj text 

formou štafety musel vložit do čtyřiadvaceti 

hodin. Začala jsem oslovovat 

autory, novináře, nebo i ty, které psaní 

jen baví, a za ta léta vznikly desítky 

povídek, které jsme i veřejně četli a já 

je doprovázela na violoncello. Byla to 

taková hezká tvůrčí hra. Psalo přes 

padesát autorů, skutečně vydávaných 

skvělých jmen, a myslím, že to všechny 

bavilo. Fanoušci se dožadovali knižního 

vydání, ze kterého nakonec vznikla moje 

spoluautorská kniha Johana, kterou 

jsme napsaly se spisovatelkami Pavlou 

Horákovou a Alenou Scheinostovou. 

Napsat dobrou povídku ovšem není 

jen tak… 

Moje nevýhoda je, že jsem muzikant 

a dost spisovatelů má vzdělání v oborech 

překladatelství, mají vystudovaný 

český jazyk na vysokých školách, scenáristiku, 

bohemistiku, žurnalistiku, pracují 

jako redaktoři, novináři, editoři, prošli si 

různými kurzy psaní. Já mám hudební 

fakultu, těžko budu tvrdit, jak se píše 

dobrá povídka. Buď to člověk umí, 

a třeba se mu poštěstí zdědit nějaké 

tvůrčí geny, nebo to zkrátka nejde. 

Musím ale říct, že to letité psaní povídek 

bylo velmi dobrou školou. 

Jaké plány máte pro letošní rok? 

Tento rok bych měla mít dvě besedy na 

mezinárodním knižním veletrhu Svět 

knihy Praha, na to se těším (jedna z nich 

proběhne v neděli 14. května od 13 hodin 

v Literárním sále, pozn. redakce). Čeká 

mě také křest Karnevalu zvířat. Začínají 

se opět ozývat knihovny na autorská 

čtení. Čeká mě ale i spousta krásných 

koncertů. V červnu například s Českým 

národním symfonickým orchestrem 

projekt Eastwood Symphonic s Kylem 

Eastwoodem, synem slavného herce 

Clinta Eastwooda, nebo večer s mnohonásobným 

držitelem ceny Grammy 

Vincem Mendozou, pod jehož taktovkou 

jsem měla možnost nahrávat jeho úžasnou 

skladbu To The Edge of Longing, 

později oceněnou Grammy. To obojí 

v rámci hudebního festivalu Prague 

Proms, na kterém loni vystoupil i Lukáš 

Hejlík s mým románem Soběstačný. 

Jakou knihu byste nám osobně doporučila? 

A co si k ní máme pustit? 

Ke Karnevalu zvířat si pusťte suitu 

Karneval zvířat, kterou napsal francouzský 

skladatel Camille Saint-Saëns a hraje 

v románu podstatnou roli. A jinak 

doporučuji sbírku povídek Staré lásky 

amerického prozaika polsko-židovského 

původu Isaaca Bashevise Singera. 

K tomu by se velmi hodila Hebrejská 

rapsodie pro violoncello a orchestr – 

Schelomo. 

13 

Dokážete si vy sama nějaký příběh 

opravdu užít? Zapomenout na to, 

znáte většinu spisovatelských fint? 

Protože hodně píšu, nemám tolik času 

na čtení. Když už čtu, bohužel si občas 

říkám, že bych tu a tu větu napsala jinak. 

Vzápětí si ale uvědomím, že můj úmysl 

nemusí být správný, a co se jednomu 

nečte dobře, to se druhému může jevit 

naprosto úžasné a originální. Jediné, 

s čím mám problém je, když jsou moc 

dlouhá souvětí a já se musím neustále

text: Adriana Šťastná 

foto: Mateusz Skwarczek 

14 

PROMOTION 

Znovuobjevení 

ženské krásy 

a síly 

My ženy čelíme neustálému nátlaku společnosti, a tak nám 

často nezbývá nic jiného než dokazovat okolí (a vlastně 

i sobě), že svou roli zvládáme bez větších obtíží a nic nás jen 

tak nerozhází. Ovšem ne vždy tomu tak je, a někdy zkrátka 

docházejí síly, i když je těžké si to přiznat. Selhání totiž není 

v módě a každý druhý ženský časopis nás o tom rychle 

přesvědčí. 

Některé z nás žijeme v komplikovaných 

vztazích, hledáme balanc 

pomyslném rozcestí a hledáte odpo- 

Pokud se i vy nacházíte na tomto 

v mateřství, snažíme se v práci prosadit vědi na otázky, které vás delší dobu 

a dokázat, že i my si můžeme vybudovat 

slibnou kariéru, nebo nám odrostly Citlivou průvodkyni byste neměli 

trápí, máme pro vás tip na jednu knihu. 

děti a my ztratily smysl proč každé minout bez povšimnutí. Autorkou je 

ráno vstát z postele. V životě přicházejí věhlasná polská koučka a psycholožka 

chvíle, kdy je potřeba bojovat, zatnout Natalia de Barbaro. A právě ona je tou 

zuby a pevně si stát za tím, po čem správnou průvodkyní na cestě za lepším 

všechny toužíme. Každá z nás má totiž sebevědomím a sebeláskou. Dokáže ve 

něco, co si dlouhé roky odpírala a kdy vás znovu probudit intuici a moudrost, 

jindy než teď, je ten pravý čas svůj sen jež jste roky opomíjela. Ale nebojte. 

konečně naplnit. Někdy je zkrátka na Nečekejte prázdné fráze, ani motivační 

místě trocha té sobeckosti. 

citáty, kvůli kterým se přestanete držet 

nohama na zemi. Někdy totiž stačí jen 

naslouchat svému vnitřnímu hlasu 

Via, 349 Kč, vychází 3. května 

a začít život prožívat plnými doušky. 

My ženy se totiž často stylizujeme do 

rolí, které nám nejsou příjemné, ale 

bereme je jako součást a někdy i určitou 

povinnost našich životů. Myslíme na 

potřeby a touhy ostatních, ale ty své 

často neslyšíme, nebo ještě hůře – ignorujeme 

je. 

Život totiž nemusí být jen o pevných 

pravidlech, jež nás svazují, o povinnostech, 

které máme plnit s naprostou 

samozřejmostí. Dozajista si totiž každá 

z nás zaslouží i kus toho svého sobeckého 

já plného radosti, vzrušení, pokušení 

a možná i neřestí. 

Natalia de Barbaro 

(* 1970) 

Známá polská psycholožka, 

socioložka a koučka. Autorka knihy 

Citlivá průvodkyně (2021), která 

se v Polsku stala bestsellerem 

v oblasti osobního rozvoje a záhy 

byla přeložena do ukrajinštiny. 

V letošním roce vydává navazující 

svazek Przędza (Příze) s podtitulem 

„hledání vnitřní svobody“. 

Publikovala dvě básnické sbírky 

Ciemnia (2010, Tmavá komora) 

a Tkanka (2017, Tkáň), obě shrnuté 

v antologii Krwawnik, mniszek, 

ułudka (2021, Řebříček, pampeliška, 

pupkovec). 

Její básně byly přeloženy do 

několika jazyků a obdržela za ně 

cenu za debut časopisu Zeszyty 

Literackie. Zabývala se také politikou 

– v roce 2006 byla hlavním 

stratégem prezidentské kampaně 

Donalda Tuska. Píše fejetony pro 

časopis Wysokie obcasy a vede 

workshopy pro ženy „Vlastní pokoj“. 

Přestaňme se schovávat za maskami 

a začněme v sobě poznávat a znovu 

objevovat lásku, která nám za ty roky 

není tak blízká jako dřív. Vnitřní harmonie 

a smysl života je někdy blíž než 

tušíme, jen je potřeba začít vnímat svět 

okolo nás. Tato knížka je proto povinnou 

četbou pro všechny ženy mající v životě 

příliš povinností a málo radostí.

Fejeton 

15 

FEJETON 

Markéta 

Hejkalová 

Veletržní 

návštěvníci 

Blíží se Svět knihy a mnozí nakladatelé 

i autoři se na čtyři veletržní dny octnou 

v roli knihkupců, budou stát u stánků 

a prodávat knihy. Nebo jen nabízet, ale 

i to je hodně náročné. 

Někteří návštěvníci si přicházejí knihy 

hlavně prohlédnout, aby získali přehled, 

a pak si je půjčí v knihovně nebo koupí 

levněji na internetu, jak nám často 

bezelstně sdělují. Jako nakladatelce 

a autorce se mi to sice nelíbí, ale chápu 

je, ten přístup má svoji logiku. Dokážu 

pochopit i to (i když s velkými obtížemi), 

že si někteří lidé chtějí na veletrhu 

koupit i jiné knihy než ty, které jsem 

napsala, přeložila nebo vydala. Chápu 

i ty, kdo si na veletrh nechodí kupovat 

knihy, ale snaží se najít nakladatele pro 

svůj rukopis. Kde jinde? Jen by nemuseli 

hodit vytištěný rukopis na můj 

už tak dost malý stánek, zakrýt jím 

vystavené knihy a pak do mě hodinu 

hučet, jak geniální dílo napsali, že to 

bude bestseller a že už vědí o třech 

lidech, kteří si ho určitě koupí. Dovedu 

pochopit dokonce i to, že někteří lidé 

knihy k životu nepotřebují, a proto 

je nekupují ani nečtou. Proto nejsou 

lidsky o nic horší. (Upřímně? Jsou 

horší, ale to se může napsat jedině 

v Knihkupci, protože kdo nečte knihy, 

sotva čte Knihkupce.) Ale doopravdy 

nechápu, proč ti lidé chodí na knižní 

veletrh. Proč obcházejí stánky a u každého 

vykládají, že knih je prostě na 

světě moc, oni jich mají až po krk 

a nad hlavu, plný byt a plné zuby. 

Snad z toho nevyplývá, že my nakladatelé 

a autoři nemáme návštěvníky 

knižních veletrhů rádi. Naopak, moc 

se těšíme na všechny, kdo si přijdou 

knihy prohlédnout, zeptat se na ně 

a povídat si o nich. Ale na ty, kdo si přijdou 

knihy koupit, se přece jen těšíme 

o trošku víc. 

Působivé vyprávění o životě a smrti 

Skupina mladých surfařů má autonehodu a jeden z nich je v kritickém 

stavu... Autorka poeticky a s empatií zpracovává téma dárcovství orgánů 

v románě, který se stal světovým bestsellerem, byl přeložen 

do 30 jazyků a zfilmován. 

Maylis de Kerangalová osobně představí první český 

překlad svého díla na veletrhu Svět knihy 2023 

v Ateliéru Evropa v sobotu 13. května od 12 hodin. 

emaraton.cz

16 

ROZHOVOR 

Kdo zapomíná 

na své dějiny, 

je odsouzen je 

opakovat 


foto: Adolf Horsinka 

Před rokem 1989 si Danuta Chlupová pragmaticky zvolila 

ekonomickou profesi, ale stejně si nakonec našla cestu 

k vysněné tvůrčí práci – nejprve se stala novinářkou 

a posléze spisovatelkou. V nakladatelství Vyšehrad právě 

vychází její knížka s názvem Varhaník z mrtvé vesnice. 

Vyšehrad, 349 Kč, již vyšlo 

DANUTA CHLUPOVÁ (* 1968) 

Novinářka a spisovatelka. 

Narodila se v Českém 

Těšíně, žije v okolí Havířova. 

Vystudovala ekonomii na 

Vysoké škole báňské v Ostravě. 

Její literární prvotinou 

byl román Jizva, v němž 

beletristicky zpracovala 

okolnosti nacistického zločinu 

v Životicích na Těšínsku. Kniha 

vyšla v roce 2017 polsky v Gdyni 

a v roce 2021 česky v Praze. 

V Polsku vydala také romány 

Trzecia terapia, Organista 

z martwej wsi (nyní vychází 

česky jako Varhaník z mrtvé 

vesnice) a letošní novinku 

Podróż w niechciane. 

Váš nový román se odehrává v padesátých 

a šedesátých letech. Proč jste 

si vybrala zrovna tohle období? 

Když jsem začala před třemi lety 

Varhaníka psát, připadalo mi, že už 

téměř všichni zapomněli na nesvobodu 

a represe z dob komunistického 

režimu. Romány reflektující tuhle 

neradostnou éru se začaly ve větší míře 

objevovat teprve nedávno. Také jsem 

zjistila, že ještě před pár lety byli řediteli 

některých škol lidé, kteří se za komunismu 

spolupodíleli na represích vůči 

učitelům s odlišnými názory. 

Varhaník z mrtvé vesnice ale není jen 

román o komunistických represích… 

To je pravda. Vypráví i o osudech lidí 

odříznutých od kořenů (v tom případě 

z důvodu vysidlování obcí poškozených 

těžbou uhlí), o česko-polské řevnivosti 

v poválečných letech, o léčivé síle 

hudby a také o nepochopení, s jakým 

se v minulých dobách setkávaly 

postižené děti, v tom případě autisté. 

Jednou z postav je totiž i mimořádně 

hudebně nadaný chlapec, avšak s ohledem 

na poruchu autistického spektra 

nepochopený a zbavený možností 

adekvátně se vzdělávat a rozvíjet své 

nadání. Mezi ním a učitelem – varhaníkem 

vznikne zvláštní pouto. Tuto 

dějovou linii mám moc ráda. 

Proč je podle vás důležité připomínat 

si historii? 

Velmi pravdivé je tvrzení, že ten, kdo 

zapomíná na své dějiny, je odsouzen 

je opakovat. Poslední dobou jsme 

bohužel svědky nárůstu populismu, 

rostoucí obliby „spasitelů“, kteří obratně 

manipulují davem a hledají vnějšího 

nepřítele. To všechno už jsme tady 

měli… Když loni Rusko napadlo Ukrajinu 

a k nám proudily běženkyně, matky 

s dětmi, zrovna jsem psala román, 

který mi nedávno vyšel v Polsku a jehož 

hlavní hrdinkou je žena s roční dcerkou 

utíkající v roce 1939 před válkou. 

A najednou jsem s hrůzou poslouchala 

nebo četla příběhy velmi podobné 

tomu mému a kladla si otázku, jak je 

možné, že se po tolika desítkách let 

situace opakuje. 

Jak se vám hlavní hrdina Teodor 

psal? 

Teodor je fiktivní postava, avšak není 

jen výplodem mé fantazie. Inspirovala 

mě řada učitelů, kteří za komunistické

totality, nejen v 50. letech, ale i později, 

hlavně po roce 1968, museli odejít ze 

škol, protože se stali pro režim nepohodlní. 

A přidala jsem zápletku kriminální. 

Teodor nebyl neposkvrněný hrdina, 

způsobil něco, za co musel být bez 

diskuze potrestán. Ale to, že byl zároveň 

kostelním varhaníkem, bylo pro něj 

v 50. letech přitěžující okolností. Jeho 

poklesek byl pro režim vítanou příležitostí, 

jak poukázat na údajnou protistátní 

činnost lidí spojených s církví. 

A jak se mi psal? Přiznám se, že to 

nebylo jednoduché – litovala jsem ho, 

ale zároveň mi lezl na nervy. 

Na knížce jste pracovala zhruba rok. 

Kdo byl váš první čtenář? 

Stejně jako v případě předchozí Jizvy 

moje dospělá dcera. Není to žádná 

odbornice na literaturu ani na dějiny, je 

to zkrátka „obyčejná“ čtenářka, a to mi 

právě vyhovuje. Většinou mi pomůže 

hlavně tím, že si všimne některých 

detailů a nesrovnalostí, které já, jako 

tvůrce celého příběhu, už přehlížím. 

Diskutujeme o tom, zda se mi daří 

poutat čtenářovu pozornost, poukazuje 

na případná hluchá místa v románu. 

Znám autorky, které mají i několik 

čtenářek, jimž dávají přečíst rukopis, 

než ho předají do nakladatelství, ale já 

to tak nedělám. Spíše sama několikrát 

procházím hotový román a pokaždé 

v něm něco opravím. 

Jak se vám spolupracovalo s nakladatelstvím 

Vyšehrad? 

Moc si cením toho, že projevilo 

o mé romány zájem. Velmi se mi líbí 

důkladná příprava knih, zejména 

redakční, a také jejich grafické zpracování. 

Mám velkou oporu v redaktorce 

Adéle Tošovské, která si vždy dává velmi 

záležet, aby mé texty byly na úrovni 

jak po jazykové stránce, tak z hlediska 

konstrukce příběhu. Během práce na 

Varhaníkovi jsme vedly i delší písemné 

diskuze o tom, jak by výsledná podoba 

měla vypadat. 

Původní profesí jste ekonomka. 

Jakou cestou jste se vlastně dostala 

ke psaní? 

Psaní mě bavilo už v dospívání a účastnila 

jsem se tehdy, úspěšně, i několika 

literárních povídkových soutěží pro 

mládež. Po maturitě jsem šla studovat 

ekonomii, i když už tehdy mě lákala 

žurnalistika. Jenže to byla druhá polovina 

80. let, kdy byly v československých 

médiích jiné než komunistické názory 

nadále zapovězeny. Pro mě nemělo 

cenu se na takový obor hlásit. Nečekala 

jsem, že než dostuduji, nastanou 

změny. K žurnalistice jsem se dostala 

až po mnoha letech, kdy už jsem měla 

tři děti a zrovna jsem hledala novou 

práci. Romány jsem začala psát ještě 

mnohem později. Musel na to uzrát 

čas. 

Novinářská praxe je pro spisovatelku 

asi jasnou výhodou… 

Bezesporu. Třeba usnadňuje navazování 

kontaktů s odborníky, vesměs historiky, 

na které se potřebuji obrátit kvůli 

konzultacím. Jako redaktorka jsem 

zvyklá, že když potřebuji zjistit k nějakému 

tématu potřebná fakta nebo 

vysvětlení, tak si vyhledám vhodného 

odborníka a kontaktuji jej. Stejným 

způsobem postupuji i v případě podkladů 

ke knihám. Myslím si, že kdybych 

pracovala v jiném oboru, který by 

takový aktivní přístup nevyžadoval, tak 

bych měla určité obavy nebo zábrany. 

Pocházíte z Českého Těšína a patříte 

k tamní polské komunitě. Jak se vnímáte 

vy sama? Jste víc Češka, nebo 

Polka? 

V Českém Těšíně jsem se narodila, 

pocházím z obce na Těšínsku. Jsem 

česká občanka polské národnosti. A to 

znamená, že se považuji za Polku, nicméně 

mám také silné vazby na Česko, 

některé věci se mi víc líbí tady, některé 

v Polsku. Ta moje dvojí příslušnost se 

projevuje například tím, že když někdo 

v Česku nadává na Poláky, tak mě to 

uráží a popuzuje, ale stejně tak mi 

vadí, když se někdo v Polsku posmívá 

Čechům. Moje rodina je česko-polská, 

je to velmi propletené, manžela 

mám Čecha, celá jeho rodina je česká. 

Náš syn žije se svou rodinou v Polsku, 

naopak starší dcera, která v Polsku studovala, 

nakonec bydlí a pracuje v Praze. 

Jaká je z vašeho pohledu polská 

mentalita? 

Nerada zevšeobecňuji, odpověď by 

musela být hodně dlouhá. Možná jen 

pár postřehů: Poláci jsou otevřenější, 

emotivnější, polští muži jsou galantnější 

– podrží vám dveře nebo pomohou 

do kabátu, což se v Česku už prakticky 

nenosí. Za to Češi jsou, dle mého, 

rozvážnější. Ale samozřejmě hodně 

záleží, v jakém prostředí, ať už v Polsku, 

nebo u nás, se pohybujete. 

Pulty knihkupectví jsou plné knížek. 

Co vás v poslední době zaujalo? 

Právě čtu Bílou Vodu Kateřiny Tučkové. 

Moc jsem byla na ten román zvědavá, 

jednak proto, že mám ráda autorčiny 

knihy, jednak s ohledem na téma 

komunistických represí. Shodou 

okolností jsem před rokem to místo 

navštívila – když jsem připravovala pro 

noviny reportáž o historii a současnosti 

této zapomenuté obce s pohnutou 

minulostí. 

Na co se v nejbližších měsících těšíte? 

Těším se na dovolenou na kolečkových 

bruslích, což je můj oblíbený sport. 

Začala jsem na nich jezdit relativně 

pozdě, ve čtyřiceti, ale velmi jsem si 

je oblíbila. Mám ráda dlouhé trasy, 

třeba i několik desítek kilometrů, a tak 

občas jezdíme s dcerou na pár dní do 

Německa, kde mají bruslaři mnohem 

lepší a různorodější trasy než u nás. Ale 

zpátky ke knihám. Těším se na besedy 

se čtenáři, na veletrh Svět knihy v Praze, 

kde budu letos poprvé přítomná jako 

autorka. Byla jsem už několikrát na 

polských knižních veletrzích, v Krakově 

a Varšavě, ale v Praze budu mít premiéru. 

A především jsem velmi zvědavá 

a zároveň napjatá, jak čtenáři přijmou 

Varhaníka z mrtvé vesnice. 

17

18 

RECENZE 

Kateřina Panou: 

Řecké štěstí 

Řecko. Když vyslovíme toto slovo, vybaví se nám hotely, 

pláže, teplo, dovolená, sluníčko a koktejly u baru. Řecko však 

není jen kousek země kolem moře, které znají turisté. Je 

to nádherná země, která má bohatou historii a o místních 

lidech, jejich zvycích, tradicích a životě nám v knize Řecké 

štěstí vypráví česká autorka Kateřina Panou. 

Cosmopolis, 399 Kč, již vyšlo 

Celý nápad napsat knihu vznikl 

nenápadně a to v období covidových 

opatření, kdy se lidé z restaurací, barů 

a osobních setkávání přesunuli k počítačům 

a komunikovali prostřednictvím 

sociálních sítí. Kateřina založila blog, 

kde sdílela svoje zážitky a začátky života 

v Řecku. Její poznámky měly veliký 

úspěch a tak, když slyšela ze svého 

okolí, že má spisovatelský talent, rozhodla 

se čtenářům tuto zemi představit 

podrobně. Její blog byl nominován na 

cenu Magnesia Litera roku 2022 a výhra 

v této anketě jí naprosto změnila život, 

protože cesta k vydání tištěné knihy se 

začala rýsovat. 

Kateřina žije v Řecku více jak čtvrt století. 

Její manžel se jmenuje Konstantin 

a je to pravý Řek. Zpočátku byli kamarádi, 

kteří si vzájemně vyprávěli o Češích 

a Řecích. Bavili se nad zvyklostmi, 

které pro toho druhého byly naprosto 

nezvyklé a podivné či zábavné. 

Postupně však kamarádství přešlo 

v lásku a Kateřina s Konstantinem se 

rozhodli, že se vezmou. Cesta ke svatbě 

byla trnitá a dost dlouhá, ale to vám 

nechci prozradit. V knížce ji autorka 

velice čtivě popisuje. 

Kateřina s Konstantinem a jejich dětmi 

žijí v kraji zvaném Epirus, který leží 

na severozápadě země. V tomto kraji 

žije přibližně 330 tisíc obyvatel a patří 

k těm méně obydleným. Dozvídáme 

se spousty informací o Parze, jednom 

z nejkrásnějších řeckých měst, které 

autorka nazývá dírou, ale krásnou 

dírou. Město je přímo u moře, které má 

křišťálovou barvu a stoupá do kopců, 

které pokrývají olivové háje. Domy jsou 

barevné, skrývají mezi sebou malebné 

cestičky a zákoutí. 

Poutavým a svižným tempem nám 

líčí její první dobrodružné výpravy 

a setkávání se s novými lidmi. Ne vždy 

to bylo úsměvné a snadné, protože zde 

byla hlavně jazyková bariéra, nezkušenost 

a nevědomost místních zvyků. 

Přesto své zážitky autorka líčí s lehkostí 

a úsměvem. Máte pocit, jako kdybyste 

se do jejích vzpomínek přenesli. Cítíte 

vůni moře, teplo slunce a procházíte se 

uličkami s malými domky. Všude jsou 

barvy. Řecko je barevná země a pestrost 

je pro ni typická. A není to pestrost 

pouze v pokrmech, ale i v architektuře 

a povahách lidí. Řekové jsou srdcaři. 

Milují svoji zemi, svoje tradice a pokud 

například odmítnete, třeba nevědomky, 

pozvání na kávu, hluboce je tím 

urazíte. Řekové jsou hluční, společenští 

a milují setkávání. Což je pro nás rezervované 

Čechy občas těžké pochopit. 

Autorčiny začátky života v Řecku 

byly chvílemi úsměvné skrz jazykovou 

bariéru. Když už se odhodlala jít 

do obchodu na nákup, celou cestu 

si opakovala větu, kterou řekne, aby 

úspěšně nakoupila. Některým situacím 

jsem se opravdu od srdce zasmála, 

protože jsem si představila sama sebe 

v cizí zemi s minimální znalostí jazyka. 

Přesto se autorka nikdy nesetkala 

s tím, že by jí lidé nepomohli. Vždy 

se nějak domluvila a jazyk postupně 

pilovala. 

Stejně jako se ona učila řeckému životu, 

zkoušela doma manželovi a tchyni ukázat 

například českou kuchyni. Ale nesetkala 

se s pochopením. Pro nás typické 

houskové knedlíky Konstantinova 

maminka okomentovala slovy, proč 

proboha Kateřina servíruje ten rozmáčený 

chléb na talíř a tak její kuchařské 

odhodlání naučit Řeky jíst česká jídla, 

ochladlo. 

V knize se dozvíte spousty a spousty 

zajímavostí a opravdu vám může 

posloužit jako takový návod s čím 

v Řecku počítat, co nedělat, jaké jsou 

tradice a zvyky, kam zajít apod., pokud 

se rozhodnete odjet na dovolenou 

právě sem. V knížce najdete i krásné 

fotografie, které vybízejí k tomu se okamžitě 

do této země vydat. Samozřejmě, 

že v Řecku není vše růžové, že i zde 

mají lidé problémy a starosti a ne 

všem se žije krásně. Ostatně tak je to 

i u nás v Česku. Pokud se však rozhodnete 

Řecko navštívit, nezůstávejte 

jen u hotelových bazénů a moře, ale 

navštivte i menší městečka či vesničky, 

ať si můžete plnými doušky vychutnat 

pravé Řecko. 

Lenka Zajíčková

ROMANTICKÉ 

POHLAZENÍ 

Ella odjela na venkov hlídat 

dům své kmotry a zjistila, 

že tam na ni čeká fenka Tess, 

o kterou je třeba pečovat. 

Jak se s ní Ella sžije, jak si 

poradí s mrzutým veterinářem 

Devonem a všetečnými 

sousedy? Dá šanci lásce, 

i když si slíbila, že se bude 

mužům vyhýbat? 

Od autorky bestsellerové 

série Romantické útěky 

Kupujte na 

www.grada.cz

20 

ROZHOVOR 

Na dobrý 

příběh recept 

neexistuje 


foto: Kate Gabor 

Její příběhy jsou provoněné skořicí, čokoládou a cukrem. Odehrávají se totiž 

v roztomilé švédské pekárně. Po bestsellerech Pekárna s vůní skořice a Pekárna 

plná života právě vychází třetí díl ságy pojmenovaný Pekárna svatebních koláčků! 

Spisovatelka Ruth Kvarnström-Jonesová se sice narodila v Británii, ale už skoro čtyřicet 

let žije ve Švédsku – a z jejích knih je patrné, jak moc má svou novou domovinu ráda! 

RUTH KVARNSTRÖM- 

-JONESOVÁ (* 1962) 

Narodila se ve Velké Británii, 

ale již bezmála čtyřicet let žije 

ve Stockholmu. Pozornost 

literárních agentů vzbudila 

už v době, kdy ještě pracovala 

jako reklamní textařka 

a dostala se na prestižní kurz 

tvůrčího psaní pořádaný školou 

Curtis Brown Creative. 

Kromě pokračování série 

z pekárny Ruth píše také 

blog, a jak sama říká, obvykle 

je naprosto zavalená svými 

dětmi, psími chlupy, knihami, 

časopisy, hudbou, televizí, 

Twitterem… a kostkami lega. 

Soudě podle vašich románů se zdá, že 

opravdu zbožňujete pekárny. Čím vás 

tak přitahují? 

Pekárny jsou důležitou součástí 

švédské kultury. Nejenže je najdete 

na každém nároží – po celé zemi jsou 

jich rozesety tisíce! Myslím, že v mnoha 

směrech plní tutéž roli, jakou například 

hrají puby v Británii, a to hlavně během 

dne. Právě v nich se scházejí přátelé, 

aby si u kávy a něčeho sladkého sdělili 

novinky. Dnes tu samozřejmě sedává 

i řada lidí s notebookem a pracuje. 

Téměř nikdy nechybí Wi-Fi, atmosféra 

bývá příjemná a uvolněná. 

Napadlo vás někdy otevřít si vlastní 

pekárnu? 

Odpověď zní ne! V pekárnách sice 

strašně ráda vysedávám – hodně času 

přitom trávím tím, že pozoruju pekaře 

a povídám si s nimi –, ale nikdy mě 

nenapadlo založit vlastní podnik. 

A jaký je váš vztah k pečení? 

Nejlepší amatérskou pekařkou v rodině 

je moje starší sestra. Já sama peču 

vánoční perníčky, a když byly moje děti 

malé, moc ráda jsem je s nimi zdobila. 

Ale nic víc, opravdu (smích). 

Tak aspoň prozraďte, které sladké 

pečivo při psaní mlsáte nejraději! 

Ve Švédsku miluju všechny druhy jablečných 

koláčů. V Británii zase miluju 

custard tart, koláč s pudinkovým krémem. 

Taky mám ráda švédské semlor, 

sladké bochánky plněné mandlovou 

náplní a šlehačkou. Dají se koupit 

jedině před Velikonocemi, a díky tomu 

jsou trochu vzácnější. 

V češtině právě vychází váš třetí 

román. Na co se v něm můžeme 

těšit? 

Ve třetím díle čtenáři najdou tři hlavní 

dějové linky. Nechci nic prozrazovat, 

ale čeká tam na vás svatba, těhotenství 

i touha po kariéře. Znovu se potkáte 

se starými známými a přibude i jeden 

nový zaměstnanec pekárny. 

Jedná se o třetí díl v sérii. Bylo psaní 

tentokrát snazší, nebo naopak 

v něčem těžší? 

Tuhle knihu provázela větší odpovědnost. 

Nechci tu nic prozrazovat, 

ale řeknu vám jedno: bylo pro 

mě nesmírně důležité porozumět 

bolestné situaci, v níž se ocitá hlavní 

hrdinka, a vykreslit ji s nejvyšší možnou 

mírou citu a přesnosti. Nepochybně 

se najdou čtenářky, které prožily totéž, 

a já jsem si dávala velký pozor, abych 

je nějakou neobratností nerozrušila. 

Navíc jsem si musela nastudovat, co 

přesně obnáší práce profesionální 

flétnistky. Myslím, že můžu bezpečně 

prohlásit, že třetí kniha je hlubší po 

všech stránkách.

Jaké hlavní ingredience tvoří dobrou 

romantickou knihu? Máte nějaký 

recept? 

Především musíte vyprávět dobrý příběh. 

Myslím, že na to žádný recept neexistuje, 

nebo mi ho aspoň nikdy nikdo 

neprozradil (smích). Já ovšem vyznávám 

jedno praktické pravidlo: být spravedlivá 

a pohlížet na věci z obou stran. To 

neznamená, že nutně musíte s oběma 

stranami souhlasit, ale nadchlo mě, jak 

jsou mé čtenářky rozpolcené, co se týče 

hlavní hrdinky. Část jí dávala absolutně za 

pravdu, druhá část s ní ostře nesouhlasila. 

To je skvělé! 

21 

Jak vypadá váš proces psaní? 

Dodržujete nějaký vlastní postup nebo 

rituál? 

Mám velké štěstí, že můžu pracovat 

v kanceláři kousek od domova. Právě tam 

se věnuji všem rešerším a tam vzniká 

i podstatná část textu. Je to v přístavku 

jedné staré budovy, která je dnes rozdělená 

na malé kanceláře. Jezdím tam 

hned zrána a pracuji celý den. Používám 

přitom tři monitory: na prostředním píšu, 

na levém mám časový harmonogram 

knihy a vpravo si zobrazuju rešerše. Na 

stole vždycky stojí káva a zapálená svíčka. 

A obvykle i miska s oříšky… (smích) 

Někteří lidé nemají romantické příběhy 

v oblibě, protože se v nich hodně pracuje 

s klišé a otřepanými zápletkami. 

Využíváte tyhle principy ve svém psaní 

také, anebo se je snažíte převrátit 

naruby? 

Kdosi kdysi prohlásil, že každý román, ať 

už jakéhokoli žánru, je vlastně založen na 

jednom ze sedmi archetypů. Mám pocit, 

že je to pravda. Ovšem pokud jde o klišé 

a náhodu, těmto prvkům se snažím vyhýbat. 

Někdy to nejde, protože podstatou 

každého klišé je to, že se v reálném životě 

skutečně opakovaně objevuje. Takže když 

se Lovisa ocitne v situaci, kdy by určitým 

způsobem reagovalo devadesát devět 

lidí ze sta, jde tady ještě o klišé, nebo 

o rozumnou volbu autora? Ale pokud se 

vrší jedno klišé na druhé, pak už román 

ztrácí originalitu. 

Co je podle vás na psaní romantických 

příběhů nejtěžší? 

V první řadě bych měla říct, že své příběhy 

nepovažuju za čistokrevnou romantiku. 

Romantika v mých knihách hraje jen 

okrajovou roli. Označila bych je spíš jako 

společenské romány. Zajímají mě vztahy 

mezi jednotlivými postavami. Každá 

do příběhu vnáší něco jiného. Největší 

výzva je zařídit, aby každý z těch vztahů 

– ať už přátelský či nepřátelský – působil 

opravdově a zajímavě. 

V první knize Pekárna s vůní skořice 

jste využila některé motivy z Romea 

a Julie. Kteří další autoři vás při psaní 

ovlivnili? 

Bože, tak to je těžké! Hilary Mantelová, 

Ken Follett, Marian Keyesová, J. K. 

Rowlingová, Barbara Bradford Taylorová, 

Margaret Atwoodová… Nedávno jsem 

objevila Edwarda Rutherfurda a zcela 

mě pohltila jeho kniha o historii 

Londýna. Tito autoři a mnozí další mě 

hodně naučili, především o nutnosti 

přizpůsobit tempo vyprávění. Mám tendenci 

se do scén vrhat po hlavě a stejně 

rychle je opouštím. Ale naučila jsem se, 

že čtenář potřebuje prostor a čas, aby 

se v příběhu zorientoval. Spisovatelé 

a spisovatelky, které jsem zmínila, píšou 

mnohem delší romány nežli já, a právě 

od nich se učím, jak zpomalit. Zůstat 

chvíli ve scéně, kde jsem, a vychutnat 

si to. A taky že jsou momenty, kdy by se 

zpomalovat nemělo. 

Měla byste chuť zasadit milostný 

příběh i do jiného prostředí, než je 

pekárna? Například do knihkupectví? 

Zajímavá otázka! Moje nová série nese 

název Stockholmské poklady. Každá 

z knih se odehrává v jedné z ikonických 


budov ve Stockholmu. Těmi poklady 

v názvu série mám na mysli právě tyto 

domy. První díl, Báječné ženy z hotelu 

Grand, se odehrává na počátku dvacátého 

století a vypráví o neobyčejné 

Wilhelmině Skogh, která v té době hotel 

vedla. Jádrem celého příběhu je přátelství: 

uprostřed velkoměsta, kde vládnou 

bezohlední muži a diskriminační 

zákony, se totiž snaží prosadit sedm žen, 

které v tomto noblesním starém hotelu 

pracují. 

Skandinávie je proslulá drsnými 

detektivními thrillery. Dá se říct, že 

se to svými romantickými příběhy 

pokoušíte změnit? 

Vůbec ne (smích)! Neexistuje žádná 

kniha, která by se líbila všem. Dokonce 

ani v rámci jednoho žánru. 

Co sama čtete, když máte volno? 

Všechno. Historické romány, biografie, 

současné bestsellery. Úplně 

cokoli, co mě zaujme. Když objevím 

nového autora, mám sklon přečíst 

si od něj úplně všechno. Můj manžel 

tvrdí, že nedokážu jen tak projít 

kolem knihkupectví. Nejspíš bude mít 

pravdu – vždycky musím dovnitř aspoň 

nakouknout! 

Jakou nejdůležitější radu byste dala 

svému dvacetiletému já? 

Najdi si věc, kvůli které bys dokázala 

umřít, a pak pro ni žij.

22 

PROMOTION 

text: Marie Svobodová 

foto: archiv autorky 

Královna New Adult 

bestsellerů přichází 

s novým románem! 

Rodačka z Hamburku 

a milovnice čokolády 

Mona Kasten se řadí mezi 

nejvýznamnější průkopnice 

New Adult literatury. Za 

jejím úspěchem bezpochyby 

stojí autentický styl psaní, 

postavy, s nimiž se čtenáři 

lehce ztotožní a schopnost 

vyvolávat hluboké emoce. 

Určitě si vzpomínáte na pětidílnou sérii 

Začít znovu, jež v podstatě přes noc 

vystřelila do té doby neznámou Monu 

Kasten na vrchol, i neméně úspěšnou 

trilogii Maxton Hall. Dnes je nám ctí 

představit vám knihu Osamělé srdce, 

první díl její nejnovější série Scarlet 

Luck. 

MONA KASTEN (* 1992) 

Německá autorka new adult bestsellerů, 

která do povědomí českých 

čtenářek vstoupila pětidílnou sérií 

knih Začít znovu. Studovala knihovní 

a informační management, než se 

začala zcela věnovat psaní. 

Svou cestu ke slávě začala jako 

mnoho dalších žen ze své generace 

díky YouTube na svém kanálu 

Peachgalore. Několik let na svém 

blogu psala o všem, co ji zajímalo, 

především o knihách. Pak si mladá 

autorka splnila svůj dávný sen. 

Protože nejen, že hodně četla, ale 

i psala. Debutovala roku 2014 svým 

prvním milostným románem. V roce 

2018 se její romány Zachraň mě 

a Zachraň se umístily na prvním 

a druhém místě paperbackových 

bestsellerů. 

Red, 399 Kč, již vyšlo 

Další slow-burn 

romantika o první 

lásce? Kdepak! 

Rosie je po zjištění, že kapela Scarlet 

Luck přijala pozvání do její rozhlasové 

show, štěstím bez sebe. Na rozhovor se 

řádně připraví, avšak kvůli nešťastné 

příhodě jej musí předčasně ukončit. 

Vývoj událostí se nelíbí skalním fanouškům 

a Rosie se stává obětí kyberšikany. 

Bohužel nezůstane jen u anonymních 

výhružek a příznivci kapely 

dívku napadnou také osobně. Kluci se 

rozhodnou Rosie pomoct a na znamení 

příměří ji zvou na koncert. A tak 

se mladá moderátorka opět setkává 

s Adamem – bubeníkem, kterého už 

roky obdivuje. 

Adam je pro celý svět záhadou. Ví 

se o něm jen to, že nesnáší dotyky. 

Vnímavá Rosie však vidí mnohem víc 

než ostatní. Z jeho pohledu cítí tolik 

bolesti, že by se v ní mohla utopit. 

Rozum jí napovídá, že se k němu 

nemůže nikdy přiblížit. Co má ale dělat, 

když její srdce říká něco jiného? 

První ohlasy 

V záplavě pozitivních hodnocení 

Osamělého srdce nenajdete téměř 

žádný negativní komentář. Věrní 

fanoušci Mony Kasten vyzdvihují 

především silný příběh, jemuž autorka 

humornými pasážemi dodala tolik 

potřebnou lehkost, jedinečné hlavní 

postavy či citlivě zpracovaný bolestivý 

námět. 

Dramatický román o mladé lásce, jež 

má v cestě mnoho překážek, se vám 

vryje pod kůži. A pravděpodobně tam 

dlouho zůstane. Hluboké myšlenky, 

životní moudra a důležitá témata která 

Mona do autenticky vykresleného 

příběhu šikovně zakomponovala, ve 

vás budou rezonovat dnem i nocí. Děj 

vás pohltí natolik, že s Rosie a Adamem 

prožijete každičkou emoci. Vztek, 

smutek, dojetí, lásku i naději. A možná, 

že stejně jako někteří z prvních čtenářů 

budete mít pocit, že Adamův životní 

příběh je tak trochu o vás a uvědomíte 

si, že ať prožíváte cokoliv, nejste jediní. 

Je třeba dodávat něco dalšího? Ne. Zdá 

se, že Mona Kasten nikdy nezklame.

NOVÉ VYDÁNÍ 

ÚSPĚŠNÉ HISTORICKÉ 

ROMANCE 

K VÝROČÍ DVACETI LET OD KNIŽNÍHO DEBUTU 

ALEXANDRA STAINFORTHA 

NOVINKA – PRÁVĚ V PRODEJI 

www.nakladatelstvicas.cz 

www.stainforth.cz


foto: Kristýna Hadačová 

24 

ROZHOVOR 

Na gymplu na 

Vsetíně by moje 

příběhy nefungovaly 

Romantické jiskření je v jejích příbězích zabalené 

do hlášek superhrdinů z Marvelu a narážek na Star 

Wars. Spisovatelka a knižní markeťačka Olga Zbranek 

Biernátová pod pseudonymem Nofreeusernames právě 

vydává čtvrtou knihu s názvem Jsme nevyhnutelní. 

Už nejste young adult, ale dokážete 

tuhle věkovou skupinu zachytit 

s humorem a jiskrou. Čím vás svět 

teenagerů tak přitahuje? 

Mě drží v kontaktu s young adult 

cílovkou hlavně náš projekt Humbook. 

Neustále jsem obklopena mladými 

lidmi a díky tomu vnímám, jak mluví, co 

sdílí, co je baví a do jisté míry tím nakazím 

i sama sebe. 

Využíváte při psaní své vzpomínky na 

pubertální léta? 

Asi úplně ne, protože mně bylo náct ve 

zcela jiné době. Žila jsem bez sociálních 

sítí s Bravíčkem (Bravo – časopis 

pro mladistvé a dospívající, pozn. red.) 

a Nokií. Určitě ale čerpám z toho, jak 

jsem se cítila v nejrůznějších situacích, 

jak jsem prožívala přátelství nebo 

romantiku, jak iracionálně jsem občas 

jednala, jak jsem myslela. 

Chtěla jste vždycky psát? 

Každý knihomol sní o tom, že jednou 

napíše knihu, ale většinou to nevyjde. 

Pro mě se to celé zlomilo s aplikací 

Storki, ve které jsem psala krátké 

příběhy formou chatových konverzací. 

Když si můj příběh Jsem tu a mám 

čokoládu přečetlo přes 20 tisíc lidí, přišla 

nabídka z nakladatelství. 

Takže jste první knihu napsala víceméně 

na objednávku? 

Přesně tak, bylo jasné, že pokud to 

nebude úplný nesmysl, tak to vyjde. 

Velká výhoda byla, že jsem věděla, jak 

to chodí. Jsem markeťák, takže jsem 

zkušenosti z nakladatelského byznysu 

využila v propagaci na svých sítích. Kus 

proma totiž musí odmakat i sám autor. 

Knihy vydáváte pod pseudonymem 

Nofreeusernames. Proč nepoužíváte 

své jméno? 

Má to dva důvody. Jednak jsem pod 

touhle přezdívkou začala psát Storki. 

Bylo tedy logické v tom pokračovat, 

aby si lidé, co četli mé příběhy, vše 

spojili i s knihou, a aby si mě snadno 

našli na sítích. A druhý důvod je, že mé 

celé jméno je neúnosně dlouhé. Vždyť 

já se s ním nevejdu ani do kolonek na 

úřadech, natož, aby ho někdo vecpal na 

obálku knížky! (smích) 

Říká se, že autor by měl psát o prostředí, 

které zná. Proč své knihy zasazujete 

na americkou střední školu? 

Americká kultura je mnohem snovější. 

Všichni ji vnímáme přes filmy a seriály, 

a tak jí mnohem víc věříme různá 

klišé a romantické scény. Víte, že to 

není skutečné, ale dokážete o tom snít 

Cooboo, 399 Kč, vychází 4. května 

mnohem víc, než kdyby se to odehrávalo 

v prostředí, které znáte. Když si 

svoji zápletku představím na gymplu na 

Vsetíně, tak to prostě nefunguje. Je to 

divné a Pavlína s Vojtou do toho zkrátka 

nezapadají tolik jako Harper s Travisem. 

Já nechci psát skutečnost, chci psát sny 

a úniky a dokonalé kluky. 

Vaše knihy mají nádech High School 

Musical nebo Pomády a objevují se 

tam narážky na Harryho Pottera nebo 

Star Wars… 

Miluju příběhy ve všech formách – čtu, 

chodím do kina, trávím hodiny na 

Netflixu a HBO, takže zapojení popkultury 

do mých knih se nedalo vyhnout. 

Navíc mě i jako čtenáře baví, když má 

třeba hlavní hrdinka nejradši Lokiho 

z Marvelu stejně jako já. Vždycky mi 

vadilo, když se příběhy popkultuře vyhý-

ají. Všichni používáme hlášky z filmů 

a bavíme se o tom, na co jsme včera 

koukali. 

25 

Během těch čtyř knih jste vlastně 

stvořila literární obdobu Marvel 

Cinematic Universe – Ola Literary 

Universe. Plánujete v něm pokračovat? 

Ola Literary Universe je skvělý pojem, 

můžu si ho vypůjčit? (smích) Jsme 

nevyhnutelní je momentálně poslední 

knihou, která se odehrává ve „vesmíru“, 

jenž stvořilo Navždycky a je postavený 

na tom, že jsou všechny postavy 

propojené. Nic konkrétního teď v hlavě 

nemám, všechno záleží na tom, co mě 

inspiruje a nadchne.

text: Anastasja Vištalová 

26 

PROMOTION 

Květen ve 

znamení silných 

ženských 

hrdinek 

Květen je na skvělé knihy skutečně štědrý, protože 

na pulty tuzemských knihkupectví se dostává jedno 

lákadlo větší než druhé. Pojďme se tedy společně 

podívat, co nám nadělí. 

Tato várka novinek pro mladé dospělé 

je vskutku speciální, čekají nás totiž 

nejen zajímavé lokace, ale i silný ženský 

element. Právě slečny budou hrát tento 

měsíc prim. Obě knižní pecky, ať už 

Únik před Houdinim, nebo Anatomie: 

Příběh lásky, představí dvě svérázné 

mladé ženy, které se nebojí narušit pár 

stereotypů jen proto, aby dosáhly svého 

cíle a bok po boku společně se svými 

mužskými protějšky studovaly medicínská 

umění. Pojďme se na oba tituly 

podívat trochu podrobněji. 

Další díl série Po 

stopách Jacka 

Rozparovače vás 

jednoduše nadchne! 

Hlavní hrdinka Audrey Rose 

Wadsworthová je českým čtenářům 

již důvěrně známá. Young Adult 

dobrodružná série odehrávající se ve 

viktoriánské éře, která v sobě snoubí 

prvky detektivního bádání, romantiky 

i dobrodružství už si získala mnohé 

King Cool, 399 Kč, již vyšlo 

příznivce. Kromě příběhů vás dozajista 

zaujme obálka a grafické zpracování 

jednotlivých knih. V předchozích dílech 

například nechyběly fotografie, které 

činily čtení o něco bližší realitě a postavy 

se vám tak mohly dostat pod kůži o něco 

intenzivněji. Autorka zkrátka umí a série 

vás jednoduše dostane. Je totiž napínavá 

od začátku do konce. Audrey je vlastně 

takový Sherlock v sukních, který se nezalekne 

nebezpečí a po hlavě se pouští do 

odhalení vraha. Kerri Maniscalco navíc 

zasazuje fiktivní dějovou linii do kulis 

skutečného případu, kdy pracuje s fakty, 

takže při čtení poměrně často zapomenete, 

že čtete fikci. 

Anatomie: Příběh 

lásky – další hrdinka, 

která boří stereotypy 

V případě, že se vám líbila série Po 

stopách Jacka Rozparovače nebo 

Královna mrtvol, si zamilujete i tuto 

novinku. Příběhem vás bude provázet 

sympatická Hazel Sinnetová. Obdobně 

jako Audrey je i Hazel nadšenou 

studentkou medicíny bojující za rovnoprávné 

vzdělávání mužů a žen. Spolu 

s hlavní hrdinkou vás čeká detektivní 

záhada plná dobrodružství, napětí 

a nečekaných zvratů. Rozhodně si užijete 

jak skvěle namíchaný koktejl žánrů, 

tak i sympatickou protagonistku, která 

vás bude příběhem provázet. Skutečně 

originální námět a velká dávka čtivosti 

se postarají o to, že knihu nedáte z ruky, 

dokud neotočíte poslední stránku. 

King Cool, 399 Kč, vychází 3. května


28 

Láska přes hranice světů 

// Josie Williams 

KNIŽNÍ TIPY 

Ryder je mrtvý, uvězněn mezi životem a smrtí, 

neviděn živými, zamilovaný do Maggie. Když 

se ale dívka dostane do smrtelného nebezpečí, 

využije cizí tělo a zachrání jí život. Příběh o lásce 

dvou milenců, které rozděluje život a smrt. 

Cosmopolis, 349 Kč, vychází 2. května 

Kůň a já – nečekaná 

výhra 

// Oldřiška Ciprová 

Detektivní příběh z jezdeckého 

prostředí vás zavede na charitativní 

dostih klubu Vraník. S největším 

favoritem závodu není něco 

v pořádku a Adélka si toho hned 

všimne. Podaří se jí rozluštit záhadu 

a přijít na to, proč nakonec vyhrál jiný 

kůň? 

Knižní tipy 

Kniha je ten úplně nejlepší dárek! Připravili 

jsme pestrou nabídku pro malé i větší čtenáře, 

nezapomeňte, že 1. června mají svátek všechny děti! 

Bambook, 279 Kč, již vyšlo 

Péťa povídá ve větách 

// Marta Galewska-Kustra 

Malý Péťa je zpátky i se svou rodinou, a právě se 

učí mluvit ve větách. Je čas obohatit slovní zásobu 

vašeho dítěte, rozvíjet věty, které jsou nyní již 

složitější, a naučit se používat základní gramatiku. 

Jednoduchá forma a krásné ilustrace tohoto 

leporela vám pomohou při rozvoji jazykových 

dovedností všech kluků i holčiček. Pro děti 1+. 

Pikola, 329 Kč, již vyšlo 

Čarohvozd 

// Skye McKenna 

Cassie Morganová utíká z ponuré 

internátní školy Špínov. Zatímco 

bloudí, začne ji pronásledovat 

smečka goblinů. Cassie jí však 

zázračně unikne s pomocí létajícího 

koštěte a mluvicího kocoura Montaguea, 

který ji přivede až do útulné 

vesničky Hvozdná. Tam Cassie zjistí, 

že pochází z rodu čarodějnic, jejichž 

úkolem je chránit lidi... 

Mehlo, Šika, Kňuba a Motora 

// Olga Stehlíková, ilustrace 

Galina Miklínová 

Čtveřice sourozenců z Nenic má potíž, jsou to 

totiž úplně dokonalé a bezchybné děti. Kdo to má 

vydržet? Musejí do učení k poťouchlému Zbedovi 

Japnému. Dokážou na sobě najít aspoň chybičku? 

Příběh pro děti od 4 let o tom, že být dokonalý je 

otrava. Nešikovnost dá někdy práci! 

Pikola, 349 Kč, již vyšlo 

Portál, 299 Kč, již vyšlo

Dům knih 

Berlín, zlatá 20. léta minulého století. Do nakladatelského domu Ullstein přichází 

rozvedená novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné 

spisovatelky Vicki Baumové. Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom 

banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem 

Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. Z pohádkového setkání se však postupně vyvíjí 

skandál. Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se tak často objevují na titulních 

stranách novin a časopisů z produkce nakladatelského domu Ullstein, se nyní 

stávají ústředním tématem jejich rodiny. 

Jak moc se tři sebevědomé ženy dokážou postavit společenskému tlaku a zaběhnutým 

pravidlům? Poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi je zároveň fundovaným 

náhledem do zákulisí známého nakladatelského domu. 


29 

UKÁZKA 

Taxikář se zaklením dupl na brzdu a trhl volantem na 

stranu, aby se vyhnul koňské drožce, která mu zatarasila 

cestu. 

„Jeďte opatrně,“ zavolala Rosalie posuvným okénkem 

k řidiči a pevně se chytila koženého poutka nad dveřmi 

kabiny. „Ráda bych dorazila do nakladatelství bez úhony.“ 

Řidič zabručel něco nesrozumitelného a konečně 

zabočil do Kochovy ulice. Zastavil před rohovým domem 

u křižovatky s Charlottinou ulicí, velkolepou třípatrovou 

budovou s číslem 23. „Bez úhony, slečinko,“ prohlásil drze 

a posunul si svou čepici do týla, přidržel jí dvířka, a zatímco 

vystupovala, zíral na její nohy v hedvábných punčochách 

a řemínkových sandálech s vysokými podpatky. Bože, 

pomyslela si Rosalie, jak jiný je život v Paříži. Pokaždé, když 

se odtud vrátila do Berlína, potřebovala alespoň den, aby 

si zvykla na zdejší způsoby chování. Vtiskla muži do dlaně 

bankovku a vstoupila do budovy otáčivými dveřmi, nad 

nimiž držela stráž velká, do kamene vytesaná sova. 

Jako vždy, když překročila tento práh, začalo její srdce 

i teď tlouct v jiném rytmu. Tady byl domov tištěného slova 

a největšího nakladatelského impéria Evropy. Samozřejmě: 

Paříž má víc šarmu, víc vznešenosti a elegance, ať si přítelkyně 

Vicki Baumová říká, co chce. Avšak nakladatelský 

dům Ullstein stojí v Berlíně a nic podobného nikde jinde 

neexistuje. 

„Pěkně vítám, paní doktorko Gräfenbergová,“ pozdravil 

ji portýr a Rosalie se na něj vřele usmála. 

„Děkuji, pane Tomaschke,“ odpověděla. „Je tak hezké, 

když mě někdo pozdraví mým jménem.“ 

„To je přece samozřejmé, milostivá paní,“ řekl 

Tomaschke se skrývanou pýchou. „Znám jména všech, 

kteří tudy vcházejí a vycházejí.“ 

„Pan Bernhard mě očekává,“ řekla Rosalie a portýr 

zdvihl sluchátko, aby ji ohlásil. 

„Můžete jít,“ odvětil. „Dám nahoru vědět.“ 

Ve vstupní hale panoval čilý ruch. Poslíčci s vozíky nebo 

náručemi plnými spisů spěchali chodbami. Jedny dveře 

se rozletěly a Rosalii se naskytl krátký pohled do obrovské 

sazárny, kde zdánlivě nekonečná řada mužů brala olověná 

písmena ze sazečských kas a hbitými prsty je skládala do 

slov a vět, které si následující den přečtou čtenáři v novinách 

a časopisech. Kancelář Georga Bernharda se nacházela 

ve druhém poschodí a Rosalie se rozhodla, že nepůjde 

po centrálním schodišti, nýbrž použije páternoster. 

KNIŽNÍ RADOSTI 

9 - 10. 6. 2023, 9 - 17 hod 

Dům Osvěty Rakovník 

Prodejní veletrh knih s bohatým doprovodným programem 

Pořadatel: 

besedy s autory pohádky divadlo 

workshopy autorská čtení 

Partneři: 

Bližší informace na https://www.eg-solution.cz/veletrh-knizni-radosti/

30 

AUDIOKNIHY 

Vilma Kadlečková: Mycelium VII – Zakázané směry 

Čtou: Jaroslav Plesl, Martin Zahálka, Zdeněk Maryška, Kristýna Frejová, Gabriela Mikulková, 

Jakub Gottwald, Dana Pešková, Andrea Černá, Klára Issová, Jaromíra Mílová. 

36:04 / 777 Kč 

Předposlední díl oceňované série, která se nesmazatelně zapsala do dějin české sci-fi. 

Naplňují se intriky velekněží, objevuje se nečekaná hrozba z vesmíru a Lucas se ocitá 

v centru dění. Psychotronika je na vzestupu a přináší konec všeho, co bylo… 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Rob Wilkins: 

Terry Pratchett: 

Život 

v poznámkách 

pod čarou 

Čte: Jan Vondráček 

Vychází v květnu 2023 

Terry Pratchett byl jedním z nejzásadnějších autorů 

světové fantastiky. Rob Wilkins zaznamenal řadu historek 

ilustrujících jeho neobyčejný život a zachytil výjimečného 

autora způsobem, který dost možná překvapí i mnoho 

skalních fanoušků. 

Terry Pratchett: 

Těžké melodično 

Čte: Jan Vondráček 

14:40 / 449 Kč 

Mladému bardovi zachránila život hudba. Tedy trochu 

jí napomohla Zuzanka, když zaskakovala za svého 

dědečka Smrtě, který si vzal neplánované volno. Jenže do 

zeměplošského světa teď pronikla Hudba s kamením, jež 

dokáže se všemi bytostmi pěkně zamávat… 

Niklas Natt 

och Dag: 

1795 – Honicí psi 

Čte: Daniel Bambas 


V závěrečném dílu noir trilogie, v níž se Stockholm konce 

osvícenského věku jen neochotně noří z morálního bahna 

zpovykané autokracie, se vystupňují šarády nadutých elit. 

A „honicí psi“ musejí mít v záloze finty ještě drsnější, aby 

odhalili, kdo tu tahá za nitky. 

Walter Tevis: 

Zpěv drozda 

Čtou: Martin Písařík, 

Kateřina Winterová, Tomáš 

Pavelka 

09:48 / 429 Kč 

Tragikomická dystopie 

z 25. století. V důsledku 

robotizace lidský druh degeneroval do stadia, kdy už 

nezvládá samostatně myslet, natož aby se množil. Zmůže 

s tím něco newyorský odvážlivec Bentley? To by se napřed 

musel vymanit z područí maniakálního superandroida…

31 

Agatha Christie: 

Vlastní životopis 

Čte: Alena Vránová 

29:20 / 749 Kč 

I nejprodávanější autorka 

všech dob se nakonec 

rozhodla zpřístupnit 

svůj vnitřní svět formou 

životopisu. V mimořádné memoárové knize vás pobaví 

její laskavý ostrovní nadhled, zážitky z cest, líčení 

typických anglických Vánoc nebo pronikavé úvahy 

o měnící se roli ženy. 

Alena Mornštajnová: 

Les v domě 

Čte: Ivana Uhlířová 

08:45 / 427 Kč 

Mlčenlivá cácora vede 

osamělou existenci. 

Otec se vypařil, matka 

raději tráví čas se svými 

amanty a dědeček s babičkou pro ni nemají vlídné 

slovo. A k tomu všemu se nemůže zbavit hluboce 

zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé 

vzpomínky… 

AUDIOKNIHY 

Michelle McNamara: 

Zmizím ve tmě 

Čte: Bohdana Pavlíková 


Když všechny stopy 

vychladly a krabice 

s důkazy byly uloženy ad 

acta, když už si neznámý 

sadistický predátor myslel, že unikl spravedlnosti, objevila 

se po třiceti letech nenápadná, zato sveřepá žena. A ta se 

rozhodla, že to tak nenechá. 

Alice Horáčková: 

Rozpůlený dům 

Čtou: Jan Holík, Magdaléna 

Borová, Filip Kaňkovský 


Znesvářený český a německý 

živel rozdělil mnohé rodiny 

– včetně té, ze které pochází 

spisovatelka Alice Horáčková. Trojice bratrů z krkonošského 

Benecka tak v jejím příběhu prožívá velmi rozdílné osudy. 

Krev ale není voda, a někdy musí jít politika stranou... 

Jane Austenová: 

Emma 

Čte: Veronika Khek 

Kubařová 


Další znamenitý román 

mravů od autorky 

Pýchy a předsudku. 

Zámožná Emma 

Woodhousová se nudí – ujímá se tedy poddajné siroty a jejích 

vyhlídek na ženicha. Sérií knížecích rad, kdo by se v jejím okolí 

pro koho hodil nejlíp, však životu na vesnickém panství vůbec 

neprospívá. 

Bára Dočkalová: 

Bitva o diamant 

Čte: Pavel Batěk 


Navzdory tělesnému 

handicapu jedenáctiletý 

Luke odhodlaně dře na 

cestě za baseballovým 

snem. Když ale v americké 

divočině náhodou objeví 

zraněného borce z profesionální ligy, netuší, že pro 

tým jeho spolužáků nadešel rozhodující strike. Ne-li 

homerun!

32 

RECENZE 

Kočičí životy // Eda Kriseová 

Nové vydání čtvrt století starého 

románu Kočičí životy spisovatelky Edy 

Kriseové přichází v té nejvhodnější době. 

Poukázat na tragické osudy polozapomenuté 

české komunity sídlící od druhé 

poloviny minulého století ve Volyni, 

tedy na území dnešní Ukrajiny, je totiž 

potřebné hned z několika důvodů. 

Lidé by neměli zapomínat na své krajany, 

ať už jsou ve světě kdykoli, zvlášť 

když se ke svému původu stále hlásí. 

Území, na němž si své velmocenské 

ambice krutě vybíjelo (a stále vybíjí) 

hned několik mocných „sousedů“, 

nesmí upadnout do zapomnění – a to 

zejména v současné době, kdy Rusko 

brutálně ukončilo několik desetiletí 

relativního klidu a je jasné, že lidstvo je 

v mnoha věcech nepoučitelné a odsoudilo 

samo sebe opakovat tytéž chyby 

pořád dokola. A hlavně – příběhy volyňských 

Čechů jsou natolik silné, emotivní 

a pestré, že i z jejich prostého zprostředkování 

se tají dech. 

eda kriseová se narodila za války na Starém 

městě pražském v rodině architekta a akademické 

sochařky. Vystudovala žurnalistiku na Karlově 

univerzitě, byla reportérkou v časopisech Mladý 

svět a Listy. Od začátku normalizace nesměla 

publikovat, dobrovolně pracovala v psychiatrické 

léčebně a tehdy začala psát povídky. Jak říká, za 

mřížemi byl život „normálnější“, svobodnější 

Knihám, které berou do hry velké dějinné události, často hrozí, že 

zestárnou spolu s nimi. Kočičí životy zkouškou času prošly i proto, 

že je dějiny svým způsobem dohnaly. Velmocenské ambice, identita 

menšin, exodus, víra v nové začátky... Může být něco současnějšího? 

aleš palán, spisovatel 

a pravdivější než venku. Své knihy povídek, novely 

a romány publikovala v samizdatu a v překla- 

s nádechem magického realismu, a přitom velmi realisticky. 

Osud několika generací volyňských Čechů je popsaný 

Eda dech v zahraničí. Kriseová Na konci roku 1989 naplno byla jedinou využila Eda Kriseová čtenáře magičnost 

zavádí do země, která je dějinami 

ženou v Koordinačním centru Občanského fóra 

zkoušena víc než kterákoli jiná část Evropy. Napsala knihu 

a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 byla 

o vykořenění a neustálém hledání domova, o odvaze, osudu, 

místa, prezidentovou na poradkyní němž a později ředitelkou se do mnoha předurčenosti a vědomí, desetiletí 

že každý má svou vlastní představu 

sekce Stížností a milostí v prezidentské kanceláři. 

o naplněném životě a klíč k němu si nese v sobě. To vše autorka 

Román Kočičí životy, příběh rodiny volyňských 

zabalila do křehkého příběhu jasnozřivé Anny a její houževnaté 

rozprostřený Čechů a velkých dějin střední a východní děj Evropy, jejího románu dcery Lízy a napsala tak příběh, odehrává 

který se může rovnat s Pravěkem 

napsala v roce 1995 na šestiměsíčním stipendiu 

a jinými časy Olgy Tokarczuk či Domem duchů Isabel Allende. 

v Německu. 

– nedotčenou přírodu daleko od alena civilizace. 

mornštajnová, spisovatelka 

Eda Kriseová žije v Praze, je vdaná, má dvě dcery 

a pět vnoučat. 

Pracuje s mytologií, pověrami, Kočky mají devět životů legendami 

tak jako několik generací volyňských 

Čechů, kteří byli odchodem z rodné vlasti na Ukrajinu donuceni 

a zasazuje je do drsného realistického 

prožít a přežít krutý úděl stalinské a německé okupační epochy 

tragického dvacátého století. Vypravěčka a básnířka Eda Kriseová 

psychologicky jasnozřivě nahlíží soukromá dramata ženských 

rámce světa, v němž se nikdo, kdo chce 

hrdinek tří generací, před jejichž láskyplností a bezmezným 

vzdorováním osudu se skláním tak jako před uměním autorky, 

která nás neodolatelně přiková k příběhu, který je i naším osudem. 

Volyni vládnout, Rusové, Němci, Poláci, 

olga sommerová, filmová dokumentaristka 

ISBN 978-80-7252-966-7 

ale ani Ukrajinci, vůbec nezajímá o to, 

jaký dopad bude mít jejich chování na 

lidi, kteří by zde chtěli prostě žít a starat 

KOCICI_ZIVOTY_PREBAL.indd 1 

se o své. 

Dějiny 20. století jsou ve Volyni z pohledu 

odspodu – od těch, kteří na jejich běh 

mají nejmenší vliv, a jsou jimi přitom 

zasaženi nejvíc – pouhou cestou od 

jedné tragédie ke druhé. A osudy rodiny 

českého rolníka Jana Sládka nalákaného 

na nikdy nesplněné sliby o prosperitě 

a úrodné půdě nepatří k nijak 

výjimečným. 

Kočičí životy tak působivě, mrazivě, ale 

eda kriseová Kočičí životy 

eda kriseová 

Kočičí 

životy 

Drama 

volyňských 

Čechů na 

Ukrajině 

román 

zároveň krásně vypráví o lidech bloudících 

světem, vykořeněných, bez 

domova i bez blízkých, kteří jim zemřeli, 

byli umučeni nebo odvlečeni kdovíkam. 

A zároveň jsou kronikou jednoho 

nenápadného koutu světa, geograficky 

tak blízkého našemu, a přitom 

našim myslím a vzpomínkám nesmírně 

vzdálenému. Díky za to – a jen houšť 

podobných knih. 

Práh, 399 Kč, již vyšlo 

Jiří Popiolek 

Pradědeček Jan Sládek, druh 

z Podřipska, chtěl původně p 

ky, ale neuměl plavat a oceán 

na východ po souši a na pozv 

Alexandra II. odstěhoval svou 

Tím založil tragický osud něk 

svých potomků. V Křemenci 

vládou jak Ukrajiny, tak Rusk 

V míru žili na Volyni Ukrajinc 

a Židé jen mezi dvěma totalit 

bolševismem a nacismem, a 

světovými válkami. 

Takové jsou dějiny staré Evro 

do dnešních časů… 

Neřízená střela // Mark Greaney 

Kalibr, 499 Kč, již vyšlo 

Zapomeňte na Jasona Bournea, je 

tu bývalý špičkový zabiják CIA Court 

Gentry, jenž má více životů než kočka. 

V minulosti se musel vypořádat se svými 

bývalými šéfy, likvidoval bývalé kolegy 

jednoho po druhém a získal cejch 

legendy. Tolik kýžený odpočinek však 

nepřichází a jeho krví vykoupené útočiště 

v amazonském pralese je prozrazeno. 

Nakonec to však není pouze ruský 

mafián, proti němuž bude muset Gentry 

s vypětím sil bojovat, zabiják se postaví 

celému mexickému kartelu. Jestli totiž 

něco nedokáže odpustit, je to vražda 

přítele. Přítele, kterému navíc v minulosti 

zachránil život. 

Špionážní série Šedý muž je lahůdkou 

pro milovníky daného žánru, neutichající 

tempo, dostatek akce a kupící se hromada 

mrtvých udržují čtenáře v pozornosti, 

a to i přesto, že se sem tam vytrácí 

logika a z Courta Gentryho se prakticky 

stává nesmrtelný superhrdina. Nicméně 

ani účelová přepálenost a naivita děje 

neubírá nic na čtivosti a odborné 

termíny, názvosloví, různorodé zbraně 

a ucelená bojová taktika čtenáře potěší. 

Zatímco první díl byl vyloženě „akční 

jízdou“, druhý poklidnějším čtením, ten 

třetí je kombinací obou. Troufnu si tak 

tvrdit, že je žhavým aspirantem o nejlepší 

díl v sérii. Série Šedý muž v originále 

již nyní čítá celkem 12 knih, fanoušci 

Courta Gentryho se tak nemusí strachovat 

o to, že by se nedočkali pokračování 

jeho příběhů. 

O oblíbenosti série svědčí také fakt, 

že podle první knihy byl americkou 

produkcí natočen film The Gray Man, 

který se natáčel také v České republice. 

Vidět v něm můžete oblíbeného Ryana 

Goslinga, jak zdemoluje prakticky celou 

tramvaj typu Škoda 14T. 

Spisovatel Mark Greaney není ve světě 

špionážních thrillerů žádným nováčkem, 

kromě své samostatné série napsal 

společně s Tomem Clancym pokračování 

příběhu Jacka Ryana pod názvem 

Živý terč. Autor si dává záležet na 

pečlivé rešerši, je vystudovaný politolog 

a aktivně se zajímá o studium výzvědných 

služeb a čehokoliv, co se týká organizovaného 

zločinu. 

Pavel Polcar

Tichý pláč // Lisa Reganová 

34 

RECENZE 

Americký Denton je takový nový 

Midsomer. Lidé tu mizejí a umírají jak 

na běžícím páse, ale nám to nevadí. Ba 

naopak – doslova to vyhledáváme! Město, 

které je plné zvrácených tajemství, nás 

bude fascinovat už pošesté. Málokterá 

detektivní série baví české čtenáře 

tolik, jako právě tato. Josie Quinnová je 

svérázná, ale sympatická vyšetřovatelka, 

které autorka napsala opravdu dost 

šílený život. Tichý pláč je dalším mrazivým 

příběhem, který vás bude šokovat 

doslova na každé stránce. 

Tentokrát nás autorka namočí do 

tématu, které je už samo o sobě dost 

úzkostné. Sedmiletá Lucy Rossová se 

v jeden okamžik točí na kolotoči v dentonském 

městském parku, a v okamžik 

druhý se doslova vypaří jako duch. 

Tomuto osudovému okamžiku jsou přítomni 

nejen její rodiče, ale i Josie, která je 

přímo u toho, když dívčina matka začne 

hystericky křičet a hledat svou dceru. 

Ihned se rozjede rozsáhlá pátrací akce, 

do které se kromě policie zapojí stovky 

místních občanů. Jakmile je ale jasné, 

že se dívka jen neztratila, ale ocitla se 

v rukou nebezpečného šílence, vyšetřování 

nabere zcela jiný a poněkud zvrácenější 

směr. 

Josie čtenáře provází postupně každým 

krokem detektivní práce. Policie sbírá 

jednotlivé důkazy, analyzuje je, kontroluje 

záznamy z kamer a fotografií ostatních 

návštěvníků, kteří se v danou chvíli ocitli 

na místě činu. Všechny ty na první pohled 

nudné věci, které ale nakonec vždy v určitém 

bodě pomohou a dovedou vyšetřovatele 

blíž k pachateli. Opět se nám zde 

odkrývají rodinná tajemství a na povrch 

vyplouvá leckdy krutá a nelítostná pravda. 

A únosem to rozhodně nekončí. Pachatel 

se brzy začne ozývat prostřednictvím 

telefonátů z mobilů lidí, kteří byli nějak 

spjati s dívčinou matkou Amy. Je jasné, že 

je to až příliš osobní. A zběsilé zabíjení lidí 

v jejím okolí je toho jasným důkazem. 

Říct o nějaké detektivce nebo thrilleru, 

že si u něj odpočinete, je vždy poněkud 


zvláštní, ale u žádné jiné knihy to není 

trefnější, než právě tady. Lisa Reganová 

píše velmi lehkým, svěžím stylem a je 

typická pro své krátké kapitoly a zvraty, 

které se odehrávají prakticky v každé 

kapitole. A to je právě ten atribut, který 

vás nutí číst dál a dál. 

Zuzana Špringlová 

Škvíra // C. J. Tudor 

Kalibr, 399 Kč, vychází 3. května 

Kříďák, Jáma, Upálené, Ti druzí… pokud 

jsou vaším šálkem kávy mysteriózní thrillery 

britské autorky C. J. Tudor, nenechte 

si ujít její knižní novinku – tentokrát tak 

trochu netradiční, jedná se o sbírku jedenácti 

hororových povídek, které vycházejí 

pod názvem Škvíra. 

Co ze začátku vypadá jako vzrušující dobrodružství, 

se záhy změní v noční můru – 

na všechny lidské smysly hlavních hrdinů 

útočí znepokojující, neznámé a nechtěné 

skutečnosti, které je vyvádějí z míry 

a odhalují nejnižší pudy, vyvolávající 

chování, kterého se v běžných situacích 

dobře vychovaný jedinec vyvaruje. Tedy 

pokud to přežije… A pokud existuje 

budoucnost… 

Autorka se nechala volně inspirovat 

docela běžnými událostmi, výlety 

a dovolenými, které prožila se svou rodinou 

či přáteli, ale na každou ze situací 

pěkně naroubovala hororovou zápletku 

vycházející z otázky – co by se stalo, 

kdyby…? Pocity, myšlenky a nepříjemné 

skutečnosti jako jsou tma a temnota, 

hlad, zneklidnění, žal, krutost, stvůry bez 

tváře, psychedelická místa odkud není 

úniku, ohyzdnost, osamění, násilí, ztráta 

orientace v prostoru i čase, uvědomění 

si, že další na řadě jste vy, apokalypsa, 

návaly paniky… vás rozhodí a semelou 

a nenechají ve vaší životní jistotě, bezpečí 

a pohodlíčku kámen na kameni. Ošklivá 

myšlenka je totiž jako červ, který vám 

vrtá v útrobách. Hlodá a hlodá, a vy ho 

nemůžete ignorovat, byť byste sebevíc 

chtěli… 

Každá povídka je samozřejmě úplně jiná, 

odehrává se v naprosto rozličných prostředích, 

má různé hlavní hrdiny i odlišnou 

zápletku a vyústění příběhu. Přesto 

mají všechny povídky něco společného 

– tohle prostě nechcete zažít na vlastní 

kůži, a to ani přesto, že skutečnost někdy 

bývá o hodně znepokojivější než fikce. 

Pokud s hlavními hrdiny dostatečně 

souzníte a napojíte se na ně, případně 

se necháte unést vlastní představivostí, 

garantuji vám, že se budete nejen bát, 

ale budete si zoufat! Mrazení ve vašich 

zádech tak bude jednou z autorčiných 

poct Stephenu Kingovi. 

Po přečtení této knihy doporučuji na 

srovnání psychického rozpoložení nějaký 

jiný žánr ☺. 

Lucie Bednářová

Nejnovější knižní inspirace 

Ani tento měsíc knihkupectví nezahálela a připravila si pro vás várku nejnovějších titulů. 

Vybírejte z široké nabídky beletrie pro dospělé, knih pro děti i tvůrčích publikací pro výtvarné nadšence. 

HABIBI 

UKÁŽU TI SVĚT BEZ CENZURY 

Baja Dolce 

Harry žije dvojí život. Přes den zastává váženou 

funkci redaktora v rodinném nakladatelství, 

v noci je manažerem pochybného nočního klubu. 

Habibi, jak jej přezdívají v podniku neřestí, 

balancuje na tenké hraně zákona a morálky. Co 

se stane, když se jeho dva zcela odlišné světy 

propojí díky spolupráci s mladou a ambiciózní 

Cassie? Vášnivá a temná romance Habibi vám 

strhne růžové brýle a odhalí skutečný svět bez 

pozlátka. 

VENUPRESS, 399 Kč 

KDYŽ ZPÍVÁ SLAVÍK 

Suzanne Kelman 

V předválečném Londýně se setkávají 

plachá Judy Morganová a krásná 

židovská herečka Hedy Kieslerová. 

Judy dokončila studium fyziky 

na univerzitě a sní o tom, že jednou 

změní svět k lepšímu. Hedy uprchla 

z Rakouska před nacisty a změnila 

si jméno na Hedy Lamarr. Obě ženy 

spojí dohromady vášeň pro vědu 

a vynálezy. Válka je na vzestupu 

a ony musí jednat! 

MOBA, 399 Kč 

DRUHÁ ŽENA 

Michael Robotham 

Zažili jste někdy pocit, že je všechno úplně jinak, než 

jste si dosud mysleli? Když Joe O'Loughlinovi zavolají 

z nemocnice, že byl jeho otec William brutálně napaden 

a leží v kómatu, je v šoku. Další na něj ale čeká po 

příchodu do nemocnice. U postele jeho otce sedí cizí 

žena, která Joeovi tvrdí, že je Williamovou manželkou. Přitom 

je už šedesát let ženatý s jeho matkou. 

MOBA, 399 Kč 

MANGA KROK ZA KROKEM 

Gecko Keck 

Naučte se kreslit manga obrázky 

a vytvořte si klidně i celý příběh. 

Všechny dovednosti, které budete 

potřebovat ke kreslení japonských 

komiksů, si procvičíte rovnou v knize. 

Přehledné lekce se věnují struktuře 

postavy, proporcím, zobrazení obličeje 

a také různým stylům oblékání 

a pózám charakteristickým pro ženské 

a mužské postavy. 

Bookmedia, 199 Kč 

NEŘEST 

Sharon Page 

Čtvrtý díl z celkem sedmidílné 

erotické série Vábení krve 

vás zavede do Londýna, kde 

hlavní hrdinka Vivienne pracuje 

jako kurtizána, která zná 

tajemství místních mužů, jimž 

plní její touhy. Své vlastní rozkoši 

však nerozumí. Alespoň 

do doby, než potká upíra 

Heatha. Jen on ji dokáže uspokojit 

a uhasit spalující touhu 

po extázi. Má to však jeden 

háček… 

Mediaplex, 357 Kč 

LENČINY KATASTROFY 

Z UŽOVEK SE ÚŽÍ DECH 

Alice Pantermüllerová 

Ty brďo! Naše třída má nacvičovat zábavný program 

k otevření nové tělocvičny, což by mohlo být super. Jenže 

nemůžu cvičit zvířata se Xeňou, jak bych chtěla, ale místo 

toho musím hrát klauna spolu s Benem z Rokerů. To je 

snad zlý sen! Naštěstí mám vždycky po ruce svou zobcovou 

flétnu… Kromě toho přijede bratranec Láďa, a tak 

se na vystoupení nesmí nic pokazit! 

Bookmedia, 249 Kč

36 

TIP REDAKCE 

Jo Nesbø: Zatmění 

DALŠÍ VRAŽEDNÝ SOUBOJ S ČASEM HARRYHO HOLEA 

Kamarád spáchal sebevraždu, manželka zemřela. Harry Hole sedí v losangeleském 

baru zcela bez prostředků, jen se zbraní, ve které má poslední tři náboje. Vyhlíží ten 

správný okamžik, kdy to definitivně ukončí. Pak mu však cestu zkříží Lucille. Více než 

sedmdesátiletá dáma s obrovským problémem, který ji nejspíš bude stát život… pokud 

Harry nezasáhne. 

text: Jiří Popiolek 

foto: Jaroslav Fikota 

Třináctý případ Harryho Holea nazvaný 

Zatmění obsahuje opět všechno, na 

co jsou příznivci tohoto nepřehlédnutelného, 

svérázného detektiva zvyklí. 

Bizarní vraždy spáchané šíleným psychopatem, 

matoucí stopy, zběsilý souboj 

s časem… a k tomu nevyrovnanou osobnost 

samotného vyšetřovatele, který na 

jednu stranu suverénně odhaluje jednu 

indicii za druhou, ale zároveň se musí 

vyrovnávat se svou narušenou psychikou, 

vnitřními démony… a se skutečností, že 

většina jeho blízkých je definitivně pryč. 

Případ neodbytných 

vymahačů 

Lucille patří k typickým obyvatelům Los 

Angeles. Neúspěšná herečka, která má 

za sebou jednu výraznější roli a několik 

manželství. Na stará kolena se rozhodne, 

že si natočí ještě poslední film, který po 

umělecké stránce udělá díru do světa. 

Jenže to skončí tak, jak asi každý předpokládal 

– s milionovým dluhem, jejž neodbytní 

vymahači vyžadují urgentně zpět. 

Lidská troska jménem Harry Hole se 

s Lucille náhodou potká v zaplivaném 

baru – a netuší, že se mu právě na skýtá 

možná poslední šance zachránit se. 

Nebo aspoň získat odklad. Elegantní 

dámě slíbí, že ji před vymahači ohlídá 

a uchrání. Netuší však, že kvůli tomuto 

slibu se bude muset vrátit do Osla, 

postavit se čelem své minulosti… 

a k tomu vyšetřit případ bestiální vraždy, 

jejíž pachatel, zdá se, nehodlá ani náhodou 

skončit u té jedné. 

Případ ženského 

mozku v lednici 

Zmizely dvě mladé ženy. Obě v úterý 

(ne ve stejný den). A obě se čirou 

náhodou vyskytly i na večírku Markuse 

Røeda, úspěšného podnikatele, feťáka 

a děvkaře. Milionář má na dobu jejich 

zmizení alibi, avšak když se najde tělo 

jedné z dívek brutálně zohavené, média 

začínají spekulovat, jestli v tom Markus 

přeci jen nejede. 

A tady přichází čas Harryho Holea, už 

ne policisty, ale soukromého vyšetřovatele, 

jehož služby si Markus najme. 

Odměna? Honorář přesně odpovídající 

výši Lucillina dluhu. Harry má deset 

dnů na odhalení vraha, jinak vymahači 

starou dámu zabijí. Pak si přijdou i pro 

něj. A vzhledem k tomu, jak se vypořádal 

s jedním jejich parťákem, slibují mu 

smrt, která zdaleka nebude bezbolestná. 

Rafinovaný sériový vrah mezitím 

spřádá při poslechu Davida Bowieho 

a ve společnosti svého mazlíčka, 

exotického vodního plže, který požírá 

partnerky, kruté plány fungující přesně 

podle jeho vlastní, zvrácené logiky. 

A v ledničce v uzavřeném plastovém 

sáčku skrývá kusy těl z žen, které již 

zavraždil… včetně celého, neporušeného 

mozku vyjmutého z lebky jedné 

z nich.

JO NESBØ (* 1960) 

Norský spisovatel, vystudovaný 

ekonom, původním povoláním 

burzovní makléř a finanční 

analytik. K jeho dalším zálibám 

patří fotbal, který i soutěžně 

hrál, a rocková hudba. Skupina 

Di Derre, v níž hrál společně se 

svým bratrem, patřila v Norsku 

k velice populárním. Psaní se 

začal věnovat na konci 90. let, 

kdy také v románu Netopýr stvořil 

svého nejznámějšího detektiva, 

mírně asociálního alkoholika 

Harryho Holea. Kromě detektivek 

s ním, jichž vyšlo už třináct, 

napsal několik samostatných 

románů a zatím pět dílů série 

románů pro děti Doktor Proktor. 

Jeho knihy byly přeloženy do 

třiceti pěti jazyků a vyšly ve sto 

čtyřiceti zemích světa. 

Případ neobvyklého 

detektivního týmu 

Harry Hole byl vždycky solitér, ne týmový 

hráč. A mám pocit, že Jo Nesbø si tuto 

jeho vlastnost s postupujícími díly užívá 

čím dál víc a poťouchle vymýšlí absurdní 

varianty pracovních týmů, které by 

mohly pro Holea pracovat. 

mu připomínají minulost, případně se 

setkávat s lidmi, kteří do ní nezpochybnitelně 

patřili – ať už v dobrém, nebo ve 

zlém. 

Případ spisovatele, 

který ví, co chce 

psát 

V postupující sérii má Nesbø navíc 

jako na stříbrném podnose připraveny 

rozpracované postavy z předchozích 

dílů, figurky na šachovnici svého světa, 

s nimiž může dle libosti hýbat, přivádět 

je do neřešitelných situací a jitřit tak 

emoce, které přináší jejich náhlé zjevení 

se na scéně. Zvlášť ve stavu, v jakém se 

nacházejí. A s osudy, které jim jejich stvořitel 

přichystal. 

Případ čtenářů, kteří 

vědí, co chtějí číst 

Vše je samozřejmě jako vždy prošpikováno 

tunami popkulturních odkazů, 

které jsou rozesety všude po textu 

a pohybují se po dějinách literatury, 

populární hudby, filmu nebo výtvarného 

umění. Leonard Cohen se tak potkává 

s Charlesem Bukowským, David Bowie 

s Robertem de Nirem. 

A k tomu nechybí ani Nesbøva záliba 

v každém detailu, zájemci mohou s trochou 

nadsázky celý případ rekonstruovat 

s mapou Osla a přilehlého okolí v ruce. 

Případně při návštěvě norské metropole 

uspořádat turistickou trasu po Harryho 

oblíbených místech. 

Zatmění tedy přináší Harryho Holea 

v nejlepší formě – takového, jakého ho 

chtějí čtenáři mít. A vzhledem k míře 

invence a profesionality, s níž Nesbø ke 

svým knihám přistupuje, je to přesně ta 

zpráva, kterou většina z nich chce slyšet. 

Ta detektivka je totiž pořád zatraceně 

dobrá. 

37 

V Zatmění tak paralelně se širokým 

policejním aparátem, do něhož patří 

i Katrin Brattová, Harryho bývalá milenka 

a matka jeho nepřiznaného syna, vytvořil 

detektivní tým ve složení Harry, zkorumpovaný 

mizerný policista, bývalý taxikář, 

nyní drogový dealer, a umírající psycholog 

ležící na onkologickém oddělení 

nemocnice. A všichni jsou královsky 

placeni milionářem, jenž už si není ani 

trochu jistý, jestli jeho sázka na kartu 

jménem Harry Hole byla správná. 

Do toho všeho fatálně zasahuje i Harryho 

alkoholová závislost a nutnost pohybovat 

se po Oslu – a navštěvovat místa, která 

Kdo Nesbøvy knihy zná, třináctý díl série 

už ho asi ničím moc nepřekvapí. Což 

myslím v pozitivním slova smyslu. Pořád 

jsou zde krátké, úderné věty, spousta 

dialogů, jeden dějový zvrat za druhým 

a neustálé střídání prostředí i postav, 

jejichž prostřednictvím Nesbø vypráví. 

To umožňuje čtenáře kontinuálně 

dokonale mást, uvádět v omyl, stupňovat 

napětí, budovat atmosféru strachu 

i předkládat vědomí podprahové hrozby, 

která na postavy někde ve skrytu číhá. 

V předkládání falešných stop a slepých 

uliček je norský detektivkář prostě mistr. 

A v konstruování zápletky jakbysmet. 

KNIHA ZLIN, 549 Kč, již vyšlo

38 

Cara 

Hunterová 

Šestý případ inspektora Fawleyho 

Více než 

1 milion 

prodaných 

výtisků 

série 

Heat 2: Nelítostný souboj 

// Michael Mann a Meg 

Gardiner 

KNIŽNÍ TIPY 

Vražda není 

to nejhorší, 

co se může stát. 

Vytoužená 

smrt 

HOST 

Vytoužená smrt 

// Cara Hunterová 

Heat 2: Nelítostný souboj je stejně ambiciózní 

a rozsáhlé dílo jako kultovní film (Nelítostný 

souboj), který si získal fanoušky po celém světě. 

Je to strhující, dojemný a tragický román, 

vykreslující nebezpečné fungování mezinárodních 

zločineckých organizací a agentů, kteří je 

pronásledují. Je to mistrovské dílo kriminální 

literatury. 

HarperCollins, 449 Kč, již vyšlo 

Inspektor Adam Fawley a jeho tým 

bojují s časem. Během vyšetřování 

odhalí spojitost mezi zastřeleným 

mužem a dávnou, mediálně známou 

vraždou dítěte. Spletitý případ musí 

vyřešit rychleji, než se rozjede hon 

za senzací. Není totiž vyloučeno, že 

jejich kolegové před lety neodvedli 

dobrou práci a poslali za mříže nevinného 

člověka. 

Host, 449 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Silný příběh, spousta lumpů a překvapivé zvraty – 

to vše najdete ve strhujících thrillerech a příbězích 

plných napětí. 

Jeho a její 

// Alice Feeney 

Anna dostane za úkol natočit reportáž 

o vraždě v jejím rodném městě. Na místě 

zjistí, že vyšetřování vede její exmanžel a obětí 

je kamarádka z dětství. Rozhodne se zůstat 

a přilepit se policii na paty. Má ale tajemství 

a není ani zdaleka jediná. Hra kočky s myší začíná 

a z britského maloměsta se brzy stane místo 

řádění vraha, který se vydal po stopách minulosti. 

Smrtící Apollo 

// Chris Hadfield 

Poslední let na Měsíc měl být čistě 

vědeckou misí. Nikdo netušil, že 

v chladném kosmu nabere studená 

válka tak žhavé obrátky. Vrátí se na 

Zemi hrdinové, nebo zrádci? Smrtící 

Apollo je kosmicky mrazivý thriller 

pro fanoušky Andyho Weira i Toma 

Clancyho od legendy astronautiky 

Chrise Hadfielda! Protože kdo jiný by 

mohl psát o astronautech než sám 

astronaut? 

Uteč, dokud můžeš 

// Rebecca Zanetti 

Geniální agentka FBI Laurel Snowová si od 

návštěvy rodného města slibuje klidnou 

dovolenou. Nález lidských ostatků na úpatí hory 

ale mění situaci a ona se vydává spolu s rangerem 

Huckem Riversem po stopách brutálního 

sériového vraha. Zatímco seznam podezřelých 

a obětí stále roste, Laurel si uvědomuje, že tento 

případ ji možná změní navždy. 


Laser, 499 Kč, vychází 9. května 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo

40 

TIP REDAKCE 

Kate Shugaková 

Panteon literárních detektivů současnosti – 17 

Nespoutaná, mrazivá aljašská příroda, v níž stále ještě doznívají doby, kdy hrdinové Jacka 

Londona přijížděli zbohatnout, aby nakonec našli jenom smrt. Domorodé obyvatelstvo se všemi 

zvyky, uzavřeností a specifickým náhledem na svět. A k tomu všemu svérázná vyšetřovatelka se 

svou poloviční vlčicí Obludou. 

text: Jiří Popiolek 

foto: Dana Stabenow 

Mystery Press, 349 Kč, již vyšlo 

Katein bývalý milenec a kolega Jack 

Morgan ale potřebuje pomoct s případem. 

V rezervaci zmizeli dva muži – 

a ona zdejší prostředí dokonale zná. Pro 

Kate to znamená návrat k práci, již kdysi 

měla ráda – nyní však okořeněný strachy 

a nejistotami, které ji doprovázejí. Na 

druhou stranu – znamená to taky návrat 

k životu, který jí vyhovuje – plnému výzev 

a adrenalinu z nebezpečí, které stopování 

vrahů přináší. 

Úchvatné putování 

Aljaškou 

Tradiční způsob obživy však naráží na 

stále neodbytnější chapadla civilizace, 

která se pokouší nespoutanost a nedotčenost 

prostředí zlikvidovat. A tak 

vedle prastarých, osadníky vybudovaných 

dolů na zlato se tyčí ropné plošiny, 

turisté přicházejí komerčně si zalovit, 

vznikají nové silnice, které protínají 

pláně porostlé neduživými stromy 

a hustými keři nebo se prosekávají 

panenskými skalami. Lidé si staví domy 

z plechu nebo plastu – a vedle obvyklých, 

pradávných starých sporů mezi 

domorodci a „bílými“ prospektory se 

začíná drobnými, nesmělými kroky drát 

i sem globalizovaná podoba světa. 

Dana Stabenow se v sérii o Kate 

Shugakové pokusila vzdát především 

hold území, kde žije – Aljašce. A to ve 

všech jejích podobách – čarokrásných 

i děsivých. Podařilo se jí to náramně – 

možná také proto, že z celé série dýchá 

nostalgická atmosféra zapomenutých 

časů a drsné romantiky plné syrových, 

nespoutaných emocí. 

S jizvou na těle i na 

duši 

Kate Shugaková pochází z malé aleutské 

komunity žijící na území Aljašky. 

Několik let pracovala pro úřad státního 

návladního v Anchorage jako vyšetřovatelka, 

ale tragický případ, po němž jí 

zůstala na krku jasně viditelná jizva, její 

život obrátil naruby. Bydlí teď sama jen 

s Obludou ve srubu, kde si může o teplé 

vodě nebo splachovacím záchodu 

nechat jenom zdát, a straní se okolí. 

Chladný den pro vraždu, první Katein 

případ, jen naznačil, kam všude kroky 

drobné, sto padesát dva centimetrů 

vysoké, avšak výbušné a elánem kypící 

vyšetřovatelky s nepřehlédnutelnými 

aleutskými rysy povedou. 

Knihami prostupuje podrobný náhled 

do života místní komunity, jíž pevnou, 

ale také manipulativní rukou vládne 

Kateina babička Jekaterina. Jejím cílem 

je zachránit tento svět v nezměněné 

podobě – i kdyby měli jeho obyvatelé 

obětovat životní štěstí. 

Vidíme zde však také přírodu ve všech 

ročních obdobích – záplavy, ničivé 

požáry, nepředstavitelné mrazy. Divoká 

zvířata v čele s vlky, zrádné útesy, ledové 

bystřiny, kde je snadné umrznout. Život 

neustále na hraně, v tom nejdrsnějším 

možném prostředí, kde si člověk nemůže 

být jistý ničím. A nechybí ani exkurze do 

světa rybaření, houbaření, lovu, rýžování 

zlata – všeho, co pomáhá místním 

v nehostinné zemi přežít. 

A co detektivka 

jako taková? 

Případy Kate Shugakové jsou sice 

svými zápletkami stejně přímočaré 

a neotesané jako lidé, kterých se týkají 

– vyšetřování však ošizené není. Kate se 

zde pohybuje jako ryba ve vodě (a to 

doslova, některé zločiny se odehrávají 

i na moři). Neformálně vyslýchá, ptá 

se, hledá nesrovnalosti ve výpovědích 

– a usilovně pátrá po motivech, které 

ke zločinu mohly vést. A sem tam po ní 

někdo i vystřelí nebo se dostane do jiné 

prekérní situace, kdy jí jde o život, takže 

nechybí ani pořádná dávka napětí. 

Rozsahem nevelké knihy svádějí 

k určitě jednoduchosti, ale detektivní 

stránka funguje. Navíc Dana Stabenow 

překvapuje rozmanitostí, s níž k samotnému 

žánru přistupuje – a s ubíhajícími 

díly se její fantazie, co se týče formy, 

probouzí stále více a více.

A tak šestý díl série Když krev promluví je 

v podstatě postaven na antické tragédii 

– a hned následné Mrazivé tání je snad 

až na pomezí humoristického románu, 

kde jedna absurdní situace střídá další – 

a tím vším se potácí Kate stižena každou 

možnou katastrofou, která může nastat 

(včetně toho, že jí na pozemek spadne 

motor proudového letadla). 

DANA STABENOW 

(* 1952) 

Americká spisovatelka narozená v aljašském 

Anchorage. Vyrostla na rybářské 

lodi, vystudovala žurnalistiku na Aljašské 

univerzitě a pak vyrazila s batohem na 

zádech na čtyřměsíční výlet po Evropě. Po 

návratu pracovala pro společnosti Alyeska 

Pipeline a British Petroleum a po třicítce se 

rozhodla, že v područí ropných magnátů 

život strávit nechce a stane se raději chudou 

spisovatelkou. Slíbila si, že první knihu 

vydá dřív, než se ocitne úplně na mizině, 

a povedlo se jí to jen tak tak. V roce 1991 

vyšla její prvotina Druhá hvězda a rok nato 

první díl populární série o Kate Shugakové 

nazvaný Chladný den pro vraždu, který 

v roce 1993 získal cenu Edgar. 

Nakladatelství Mystery Press zatím 

česky vydalo prvních osm dílů – jako 

poslední Zrádné loviště letos na jaře. 

Máme se tedy opravdu na co těšit – 

v pestrém panoptiku detektivních 

románů současnosti by totiž byla velká 

chyba tuto unikátní sérii minout. 

SÉRIE KATE 

SHUGAKOVÁ 

1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 

10. 

11. 

12. 

13. 

14. 

15. 

16. 

17. 

18. 

19. 

20. 

21. 

22. 

Chladný den pro vraždu 

(orig. 1992) 

Devátá oběť (1992) 

Pod hladinou (1993) 

Černé zlato (1994) 

Hra s ohněm (1995) 

Když krev promluví (1996) 

Mrazivé tání (1997) 

Zrádné loviště (1998) 

Hunter’s Moon (1999) 

Midnight Come Again (2000) 

The Singing of the Dead (2001) 

A Fine and Bitter Snow (2002) 

A Grave Denied (2003) 

A Taint in the Blood (2004) 

A Deeper Sleep (2007) 

Whisper to the Blood (2009) 

A Night Too Dark (2010) 

Though Not Dead (2011) 

Restless in the Grave (2012) 

Bad Blood (2013) 

Less Than a Treason (2017) 

No Fixed Line (2020) 

41 

Květnové novinky z ArgA 

#mojeargo 

Bohumil Vostal 

Portrétoval 

anglickou královnu 

Franta Bělský, česko-britský 

příběh 20. století 

Fascinující příběh sochaře královské rodiny 

Franty Bělského, plný odvahy, utrpení a inspirace, 

a to od raného dětství přes emigraci až po 

léta v britském království, kdy se z něj stal natolik 

uznávaný umělec, že měl jako jediný Čech tu 

čest ztvárnit královskou rodinu. 

Klára Teršová 

Až ke křížku 

O síle a křehkosti žen, o stárnutí, 

o křivdách, lásce a přátelství i o životě 

v pohraničí. Novela místopisně navazuje 

na předchozí knihu Bílý pramen: 

vyprávění z Aše a její minulosti. Autorka 

tentokrát nahlíží léta sedmdesátá 

prizmatem žen z vlastní rodiny. 

Petr Sagitarius 

Krysta. Trujkunt 5 

Nepřehlédnutelný hrdina Roman Saran 

tentokrát pomáhá své přítelkyni Lence 

najít kamarádku Krystu. Ta údajně žije na 

Korfu, ale náhle zrušila svůj facebookový 

profil a jako by zmizela ze světa. Záhady 

se na sebe vrší a temná historie vyplouvá 

na povrch… 

Serhij Žadan 

Internát 

Přeložil Miroslav Tomek 

Válečný román od jednoho z nejdůležitějších 

tvůrců v současné 

Evropě a držitele Mírové ceny 

německých knihkupců. Internát je 

román o putování mezi městy, jež 

rozdělila válka. Tíživou atmosféru 

odlehčují pro autora typické básnické 

metafory a jemná ironie. 

Knihy pohodlně nakoupíte v přátelském knihkupectví kosmas.cz 

www.argo.cz

text: Hana Wielgusová 

42 

PROMOTION 

Nejnapínavější 

knižní novinky 

letošního jara 

Jaro je v plném proudu 

a s ním i hřejivé slunečné 

dny. Vy, kdo máte raději 

spíše déšť, ranní mrazíky 

a strašidelně pošmourné 

počasí, asi moc radost 

nemáte. My však pro 

vás máme příjemné 

překvapení – dvě napínavé 

a pěkně mrazivé knižní 

novinky! Můžete se pustit 

do jejich čtení a ta správně 

děsivá a vámi milovaná 

atmosféra bude zpět. 

A věřte, že duchové ani 

monstra chybět nebudou. 

Který příběh si vyberete? 

Klub monster napsala renomovaná 

autorka Jennifer McMahon. Veškeré dění, 

které začíná v roce 1978, se točí kolem 

domova pro duševně choré ve Vermontu, 

který vede Dr. Helen Hildrethová. 

Žije zde se svými dvěma vnoučaty, 

Violetou a Erikem, jimž s láskou věnuje 

Fobos, 399 Kč, vychází 17. května 

veškerou svou péči. Největší pozornost 

však upíná k tomu, aby se sourozenci 

uměli postarat o svá zvířátka. Jednoho 

dne přivede Helen tichou a plachou 

dívku Iris. Violeta je z nové kamarádky 

nadšená a spolu s Erikem ji přijmou do 

svého Klubu monster. V něm studují 

příšery, které jsou podle Violety všude, 

a vytváří katalog jejich druhů. Především 

ale vymýšlejí způsoby, jak je porazit. 

O mnoho let později, v roce 2019, se 

Lizzy, moderátorka oblíbeného podcastu 

o příšerách a jejich lovení, vydává 

do Vermontu, kde prožila své dětství. 

Chce tam vypátrat monstrum, mající 

zřejmě na svědomí zmizení několika 

zdejších dívek. Potká i Erika, ten však 

s monstry už nechce mít nic společného. 

Ani jeden zatím netuší, že hrůza, 

která je nevyhnutelně čeká, bude skutečným 

ztělesněním jejich nejhorších 

dětských představ. Některá monstra 

jsou totiž samotní lidé! 

Další lahůdkou, která vás pěkně vyděsí, je 

horor od oblíbené autorky Darcy Coates, 

Děsy Leigh Harkerové. Jde o devátý 

díl série Strašidelné domy, a jak už 

sám název napovídá, nebude to žádná 

procházka růžovou zahradou. Leigh 

Harkerová žije již patnáct let sama ve 

velkém klidném domě v zastrčené uličce 

na předměstí. Má své pravidelné rituály. 

Každý den se ve stejnou dobu vrací 

z práce, pak si ohřeje večeři, dá si šálek 

čaje a pustí se do milovaného vyšívání. 

Leigh to tak vyhovuje a je doma spokojená. 

To se má však brzy změnit. Záclony 

se začnou samy rozhrnovat a rádio samo 

vypínat a zapínat, ale úplně nejhorší je 

tajemný stín, který ji každý večer pozoruje 

tak dlouho, dokud neusne. Leigh 

se snaží vytrvat, nechce opustit svůj 

bezpečný přístav, když ale uvidí cosi hrůzostrašného 

pod schody a uslyší podivné 

chrastění a škrábání na dveře, rozhodne 

se, že uteče. Tak jednoduché to ale 

nebude. Dům je plný strašlivých tajemství 

a Leigh je uvězněná za jeho zdmi. 

Fobos, 399 Kč, již vyšlo

Tajemství, záhady a historie 

podivných dětí ze sirotčince 

slečny Peregrinové. 

Zlo se skrývá za hranicí. 

Atmosférický román o podivných 

zmizeních v odlehlé komunitě. 

Zničující lásce ani temné minulosti 

se nedá utéct. Drsný i něžný román 

nejen pro čtenáře Kde zpívají raci. 

Šest příběhů z druhé světové války 

inspirovaných skutečnou historií 

autorčiny rodiny. 

6 kroků pro prevenci kardiovaskulárních 

onemocnění, rakoviny, cukrovky, 

Alzheimerovy choroby a dalších nemocí. 

Jak krevní cukr ovlivňuje kvalitu 

našeho života – i malými změnami lze 

dosáhnout velkého zlepšení.

44 

UKÁZKA 

Co se ti stalo? 

Řekli jste si někdy: „Co jsem to udělal?“ nebo „Proč jsem své 

chování neudržela na uzdě?“ 

Ostatní mohli nad vaším chováním uvažovat 

a říkat si, co je asi tak na vás špatného. 

Když přemýšlíme o svých pocitech, 

nemáme daleko k sebeobviňování nebo 

z toho, co děláme, udělat jakýsi podivný 

standard. 

Během hluboce osobních rozhovorů 

Oprah Winfrey s odborníkem na lidský 

mozek a trauma Brucem Perrym se 

otázka: „Co je na tobě špatného?“ proměnila 

v: „Co se ti stalo?“ 

Oprah Winfrey otevírá příběhy ze své 

minulosti, traumatické zkušenosti 

a nepřízeň osudu, a Bruce Perry nabízí 

poznatky o traumatu, psychické odolnosti 

a uzdravení z odborného pohledu. 

Kniha je plná příběhů, spojují se v ní 

prožitky známé americké moderátorky 

s tím, co zažily děti, s nimiž pracoval 

doktor Perry. 

Knihu ocení zájemci o téma traumatu, 

resilience a uzdravení, psychologové. 

Portál, 499 Kč, již vyšlo 

Matka mi připadala odtažitá, chladná vůči potřebám 

malé holčičky. Veškerou energii spotřebovala na to, aby 

udržela hlavu nad vodou, aby přežila. Vždycky jsem si 

připadala jako přítěž, „další hladový krk”. Vzpomínám si, 

že jen výjimečně jsem měla pocit, že mě má ráda. Kam až 

moje paměť sahá, věděla jsem, že jsem odkázaná sama 

na sebe. 

Povídala jsem si s mnoha oběťmi traumatických 

událostí, zneužívání nebo týrání, a z těch rozhovorů jsem 

se dozvěděla, že když dítě vstřebá tyto tísnivé prožitky, 

začne jim něco bolestně chybět. Vzklíčí v nich touha cítit 

se potřebný, oceňovaný a cenný. Tyto děti, když rostou, 

postrádají schopnost stanovit si měřítko toho, co si 

zasluhují. A pokud se tento nedostatek neřeší, často pak 

následuje komplikovaný, frustrující, stále se opakující vzorec 

sabotování vlastního života, násilí, promiskuity nebo 

toxikomanie. 

Právě tady začíná práce – práce na vykopání 

kořenů, které vyrostly dávno předtím, než jsme měli slova, 

jimiž bychom vyjádřili to, co se nám děje. 

Doktor Perry mi pomohl pochopit, jak je možné, že 

silné, děsivé nebo izolující smyslové prožitky, trvající třeba 

jen několik vteřin nebo naopak řadu let, můžou zůstávat 

zaryté hluboko do mozku. Náš mozek totiž, jak se vyvíjí 

a při tom neustále vstřebává nové prožitky a současně 

se snaží dát světu kolem sebe smysl, zpracovává každou 

chvilku na základech všech chvilek, které přišly předtím. 

Vždy jsem cítila, jak pravdivé je úsloví, že v každém 

žaludu je celý dub. A díky své práci s doktorem Perrym 

vím, že i toto je pravda: pokud chceme pochopit ten dub, 

musíme se vrátit k žaludu. 

Oprah Winfrey 

Pamatuji si, jak o mně Oprah zpočátku říkala: „Vy 

jste ten chlápek, který se na všechno dívá přes mozek. To 

pořád přemýšlíte o mozku?“ Stručná odpověď zní skoro 

pořád. O mozku přemýšlím hodně. Vzděláním jsem neurovědec 

a studuji mozek a systém stresové odpovědi už od 

vysoké školy. 

Jsem také psychiatr, což je obor, do kterého jsem se 

pustil poté, co jsem získal vzdělání v neurovědách. Zjistil 

jsem, že „mozková“ perspektiva mi pomáhá, když se snažím 

porozumět lidem. 

Jelikož jsem dětský psychiatr, lidé se mě často ptají 

na problémové chování svých potomků. Proč se ten kluk 

chová jako malý? Nemůže se chovat přiměřeně svému

OPRAH GAIL WINFREY (* 1954) 

je americká moderátorka, 

herečka a vydavatelka časopisu, 

která uváděla televizní pořad 

Oprah show. Je mnohonásobnou 

držitelkou ceny Emmy 

a byla nominována na Oscara. 

BRUCE D. PERRY (* 1955) 

je americký psychiatr, specializuje 

se na dětské duševní zdraví 

a neurovědu. V Portále vyšla 

jeho úspěšná kniha Chlapec, 

kterého chovali jako psa. 

45 

věku? Jak mohla matka jen stát a přihlížet, jak její přítel 

mlátí její dítě? Jak je vůbec možné, že někdo týrá dítě? Co 

s tím dítětem je? S tou matkou? S tím přítelem? 

Během let jsem zjistil, že zdánlivě nesmyslné chování 

dává smysl, jakmile se podíváte, co je za ním. A jelikož 

mozek je naší součástí, která nám umožňuje myslet, 

cítit a jednat, tak kdykoli se snažím někomu porozumět, 

zajímám se o jeho mozek. Proč to ti lidé udělali? Co je nutí, 

aby takto jednali? Stalo se totiž něco, co ovlivnilo způsob, 

jak jim mozek pracuje. 

Když jsem poprvé dokázal použít tuto neurovědeckou 

optiku, abych pochopil něčí chování, byl jsem 

ještě mladý psychiatr ve výcviku. Pracoval jsem s jedním 

postarším mužem, jmenoval se Mike Roseman – chytrý, 

zábavný, laskavý chlap. Mike byl veteránem korejské války 

a zažil spoustu bojů. Projevovaly se u něj klasické symptomy 

posttraumatické stresové poruchy (PTSP), o které si 

důkladněji popovídáme později. Trpěl úzkostí, potížemi se 

spánkem, depresí a epizodami flashbacků, tedy náhlých 

živých vzpomínek, kdy se cítil doslova jako znovu v boji. 

Uchýlil se k samoléčbě alkoholem a potýkal se s nadměrným 

pitím. To samozřejmě přispívalo ke konfliktům v práci 

a rodině a nakonec vedlo k rozvodu a nucenému důchodu. 

Pracovali jsme spolu asi rok a Mikeovi se docela 

dařilo pití zvládat, ale jiné symptomy přetrvávaly. 

Jednoho dne mi celý rozrušený zavolal: „Doktore, 

můžu k vám ještě dneska přijít? Je to důležité. A chce přijít 

i Sally.“ Sally byla penzionovaná učitelka, se kterou Mike 

chodil. Na předchozích sezeních hodně mluvil o tom, že to 

„tentokrát nechce zkazit“. Cítil jsem, že je to naléhavé, tak 

jsem souhlasil. 

Později odpoledne vešli ke mně do ordinace a posadili 

se vedle sebe na pohovku. Drželi se za ruce. Sally mu 

něco tiše pošeptala do ucha. Mike vypadal, že se stydí, 

a Sally se ho očividně snažila povzbudit. Vypadali jako 

nervózní teenageři. 

Mike začal. „Můžete jí vysvětlit PTSP? Proč jsem na 

sračky?“ Začaly mu téct slzy. „Co je to se mnou? Je to přece 

už víc než třicet roků, co jsem byl v Koreji.“ Sally se k němu 

naklonila, aby ho objala. 

Uvědomil jsem si, jak tápu – budu umět vysvětlit, 

co je PTSP? –, takže jsem zaváhal. „Smím se zeptat: proč 

zrovna teď, Mikeu? Stalo se něco?“ 

„Včera večer jsme si vyrazili. Dali jsme si dobrou 

večeři a zrovna jsme šli pěšky do centra, že půjdeme do 

kina. A já najednou ležel na ulici mezi zaparkovanýma 

autama, na břiše, rukama jsem si chránil hlavu a byl celý 

vyděšený. Myslel jsem, že na nás někdo střílí. Byl jsem asi 

dost mimo. Pak jsem si uvědomil, že nějaké motorce střelil 

výfuk. Znělo to jako dělostřelba. Roztrhal jsem si oblekové 

kalhoty na kolenou. Byl jsem zpocený, srdce až v krku. Bylo 

mi hrozně trapně. Nemohl jsem tam vydržet strachy. Chtěl 

jsem se jenom vrátit domů a opít se.“ 

Sally se připojila: „V jednu chvíli jsme klidně šli, 

zavěšeni do sebe, a najednou byl zpátky v zákopu v Koreji 

a křičel. Shýbla jsem se a snažila se mu pomoci, ale jen mě 

odstrčil. Praštil mě.“ Odmlčela se. „Připadalo mi, že to trvá 

aspoň deset minut, ale myslím, že to byla mnohem kratší 

doba. Povězte mi, jak mu pomoci.“ Obrátila se a podívala 

se na Mikea. „Nevzdám to s tebou.“ 

„Řekněte jí, co se mnou je,“ prosil. 

To bylo v roce 1985. Výzkum o PTSP byl stále ještě 

v plenkách a já byl devětadvacetiletý nezkušený psychiatr 

ve výcviku. Nevěděl jsem ani ň. 

„Poslouchejte, já nevím, jestli mám na to nějakou 

odpověď,“ začal jsem, „ale určitě vím, že se Mike nesnažil 

vám ublížit.“ 

„To je mi jasné.“ Sally se na mě podívala, jako bych 

byl hlupák – a hlupák jsem vlastně byl. Ale i když jsem toho 

moc nevěděl o klinické práci, přece jen jsem toho hodně 

věděl o mozku, paměti a stresové odpovědi. 

Přemýšlel jsem o tom, jak Mike skočil na ulici do 

krytu, a přemýšlel jsem ne jako klinický lékař, ale neurovědec. 

Co se dělo v jeho mozku, když té motorce bouchl 

výfuk? Začal jsem se dívat na klinický problém optikou 

mozku.

46 

KNIŽNÍ TIPY 

Zázračná imunita – 

Pochopte fungování 

imunitního systému 

a zlepšete své zdraví 

// Matt Richtel 

V Richtelově podání vypráví imunologie 

fascinující příběh plný náhod a kontroverzí, 

lemovaný jednou Nobelovou 

cenou za druhou. Autor však není 

lehkomyslným propagátorem „silné 

imunity“. Pečlivě mapuje různé cesty 

k tomu, co si všichni přejeme: k delšímu 

a šťastnějšímu životu bez nemocí. 

Alan Rickman: Deníky 

// Alan Rickman 

Deníky Alana Rickmana jsou jedinečnou pozvánkou 

do mysli jednoho z nejoblíbenějších 

herců dnešní doby. Autor nás bere do svého 

domova, na výlety po celém světě, k přípravě 

divadelních her a na natáčení filmů od Rozumu 

a citu, Smrtonosné pasti, přes Robina Hooda až 

po filmy o Harrym Potterovi a Královu zahradnici, 

kterou režíroval. 

Universum, 549 Kč, vychází 9. května 

Knižní tipy 

Pořádná květnová porce populárně-naučných 

publikací a životopisů zajímavých osobností udělá 

nepochybně radost všem zvídavým čtenářům. 

Jan Melvil Publishing, 439 Kč, již vyšlo 

Geniální potraviny – 

Jídlem proti únavě, 

špatné náladě, 

mozkové mlze 

a demenci 

// Max Lugavere 

Tohle není další kniha, podle které 

stačí jíst vejce, ořechy a ryby, a hned 

budete chytřejší. Geniální potraviny 

vysvětlují, které geny ovlivňují naši 

inteligenci a jakým jídlem z nich 

dostat nejvíc. Přinášejí lahodné 

recepty a k tomu super jednoduché 

nápady, co v životě změnit, aby vám 

to lépe myslelo. Kručí vám v mozku? 

Začněte ho krmit pořádně! 

Nové zbraně vlivu – 

Psychologie přesvědčování 

i v online světě 

// Robert B. Cialdini 

Tato kniha vás naučí rozeznat manipulace včas: 

ve spěchu, pod tlakem, s frontou nabručených 

lidí za zády i mezi kamarády na sociální 

síti. Nové zbraně vlivu zábavně spojují vědecký 

výzkum s investigativní prací v autobazarech 

a call centrech. Podvodníci předvedli Cialdinimu 

svoje zbraně – a on vám teď předvede, jak se jim 

bránit. 

Charlie byl vždy v pohodě 

// Paul Sexton 

Charlie Watts byl jedním z nejuznávanějších 

hudebníků na světě. K Rolling Stones se připojil 

hned počátkem roku 1963, a po téměř šest desetiletí 

zůstal jejím srdcem. Byl přemýšlivým, intelektuálním, 

ale neméně přesvědčivým protipólem 

svých bouřlivějších spoluhráčů Keitha Richardse, 

Micka Jaggera a Ronnieho Wooda. A toto je jeho 

příběh. 

HarperCollins, 399 Kč, již vyšlo 

Jan Melvil Publishing, 489 Kč, již vyšlo 

Jan Melvil Publishing, 599 Kč, již vyšlo

Síla vděčnosti 

// Sri Chinmoy 

Tato nová sada 55 aforismů Sri Chinmoye nám pomáhá 

objevit kouzlo vděčnosti a uvědomit si její sílu. 

Jeden jediný úsměv 

mého vděčného srdce 

nesmírně zvětšuje 

krásu celého vesmíru. 

- Sri Chinmoy 

47 

KNIŽNÍ TIPY 

Madal Bal, 115 Kč / krabička se stojánkem 165 Kč, 

vychází 10. května 

Umění války 

// Mistr Sun 

Před dvěma a půl tisíci lety byla sepsána kniha Umění války, jejíž myšlenky ovlivňují způsoby 

vedení válek dodnes. Přesto jejím poselstvím není návod, jak vést vojenské operace, ale to, 

aby vojska nevedla zbytečnou válku proti Nebi, kterou nelze vyhrát. Ať chceme, nebo ne, 

válka je významnou součástí našich dějin. Je výhodné jí rozumět. 

Dokořán, 298 Kč, vychází 2. května 

INZERCE

text: Mirka Karásková 

foto: archiv nakladatelství Epocha 

48 

ROZHOVOR 

Každé město 

má své hluboké 

tajemství 

Antologie Hlubiny města je počinem editorského dua Kristýny 

Sněgoňové a Lukáše Vavrečky, kteří dokázali do jednoho 

sborníku přivést spisovatelskou špičku nejen z fantastiky, ale také 

společenské prózy. Na bezmála pěti stech stranách se tak vedle 

sebe skví jména mnoha významných postav české literární scény 

a vše uvozuje předmluva Bena Aaronovitche. 

Jak vás vlastně napadlo začít spolupracovat 

a vytvořit antologii? Kdo oslovil 

koho? 

Nápad na společnou antologii vznikl 

spontánně po loňském plzeňském 

Gameconu. Kamarádka náhodou nadhodila 

téma, Lukáše to zaujalo a stal 

se iniciátorem. Kristýna se pak přidala 

v podobě hnacího motoru nadšení. Jako 

autory nás navíc oba fascinuje mystérium 

města, ať už se jedná o steampunkové 

Mesopotamis, nebo postapokalyptické 

Město v oblacích. 

V Hlubinách města jsou vedle sebe 

jak žánroví, tak nežánroví autoři. Jak 

vás napadlo do mysteriózní antologie 

přizvat autory, kteří se fantastikou 

normálně nezabývají? 

Omezit pestrou škálu příběhů oslovením 

jen žánrových, nebo jen nežánrových 

autorů nám přišlo škoda. Naopak 

propojit všechny, kteří mají k tématu 

města a jeho tajemství co říct, jsme 

považovali za zásadní krok. S trochou 

nadsázky můžeme zopakovat, co jednou 

napsal Stephen King: „Důležitý je příběh, 

nikoli vypravěč“. Nezáleží na tom, jestli 

konkrétní příběh psal autor historických 

románů nebo science fiction, důležité je, 

jestli je ten příběh dobrý. 

Jak se vám jako editorům spolupracuje? 

Respektive je náročné ukočírovat 

tolik rozličných osobností, jež do 

sborníku přispěly? 

Ukočírovat rozličné osobnosti je vždycky 

náročné, ty naše se v průběhu práce na 

antologii naštěstí doplňovaly – a když 

jednomu došly síly, zastoupil ho druhý. 

I náročná práce může být zábava, když 

jí člověk věří a má z ní radost, a to se 

v případě Hlubin města povedlo. 

Co byste vzkázali čtenářům, kteří se 

na Hlubiny města chystají? Co od 

antologie mohou čekat? 

Nejlepší by bylo, kdyby ji otevírali bez 

očekávání, jen s chutí nechat se překvapit, 

unést, občas rozesmát a občas 

vyděsit. V Hlubinách města nabízíme 

patnáct odlišných příběhů – je to jako 

all you can eat, kde má každé jídlo 

jinou chuť, ale všechna byste si rádi dali 

znovu. 

Epocha, 585 Kč, již vyšlo 

Pravděpodobně je ještě brzy, ale chtěli 

byste si tuhle spolupráci zopakovat? 

Už během první fáze příprav antologie 

nám docházelo, kolik skvělých autorů 

bychom rádi oslovili, ale jejich doménou 

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ 

(* 1986) 

Ostřílená povídkářka zaujala 

už svou prvotinou Krev pro 

rusalku (2018), drsnou noirovou 

detektivkou o světě, kde 

magicky nadané víly žijí na 

okraji společnosti a živí se 

jako prostitutky. Její kniha se 

během roku dočkala dotisku 

i audioknihy. Podobně drsná 

Zřídla (2019) ji etablovala jako 

zkušenou autorku, jež výrazně 

zaujala veřejnost postapokalyptickou 

románovou trilogií Město 

v oblacích (2020), Země v troskách 

(2021) a Svět v bouři (2022). 

V autorské dvojici s Františkem 

Kotletou píše akční i zábavnou 

space operu Legie. 

LUKÁŠ VAVREČKA (* 1987) 

Řadu let strávil prací jako publicista, 

redaktor, lektor nebo 

jazzový pianista. Coby spisovatel 

se často pohybuje na pomezí 

fantastiky a společenské prózy. 

Miluje města a jejich mystérium, 

což ostatně dal najevo 

už postapo steampunkovým 

románem o útočišti civilizace 

s názvem Mesopotamis (2018). 

Později na sebe upozornil 

dobrodružným krimi románem 

z alternativní historie Tesla noir 

(2020), který se dočkal i audio 

knižního vydání. Jeho povídky 

jsou k nalezení mimo jiné 

v časopisu Pevnost a pravidelně 

se objevují i v antologiích jako 

například Zákon genu (2022). 

není ani tak prostředí města, jako spíš 

odlehlé vesnice, samoty, nehostinné 

krajiny. Je tedy pravděpodobné, že se 

za nějaký čas dostanou ke slovu právě 

tito autoři.

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

Skutečné příběhy z české 

ústavní péče 

TOMÁŠ MORÁVEK 

Nebuď p*ča 

aneb jak (ne)pracovat s dětmi 

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré i špatné práci 

s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších 

volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, 

základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských 

hrdinů. Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými 

slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné 

opisy. A je pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, 

psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí. 

Debbie kreslí svůj silný příběh 

DEBBIE TUNG 

Introvertka chodí 

na terapii 

PŘEKLAD MARIE TĚTHALOVÁ 

Jaké to je, když se trápíte úzkostmi a depresemi? Komiksová umělkyně 

a známá introvertka Debbie Tung o tom vypráví ve svém novém komiksu. 

Jaké to je, když chcete mít pod kontrolou každý okamžik života? Když máte 

pocit, že jste na světě sami? Debbie kreslí příběh o tom, proč je dobré 

myslet na své duševní zdraví, o terapii, o tom, že i když máte pocit, že 

deprese a úzkosti s vámi budou pořád, stále je šance je od sebe odehnat. 

Komiks ocení lidé se zájmem o psychologické komiksy, čtenáři, kteří sami 

zažívají úzkosti či deprese. 

www.portal.cz

50 

UKÁZKA 

Na kole 

z Prahy až 

do Tibetu 

CNC Books, 499 Kč, vychází 2. května 

Cestou po stopách Marca Pola po Hedvábné stezce ujel Jan 

Novotný skoro 10 000 kilometrů napříč pouštěmi i nejvyššími 

pohořími naší planety. Do Tibetu se dostal z nejméně přístupné 

západní strany po nejvýše položené silnici na světě č. 219, přesahující 

místy nadmořskou výšku 5 500 metrů. Projel dvanácti 

zeměmi a oblastmi jako Česko, Slovensko, Ukrajina, Gruzie, 

Ázerbájdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, 

Sin-ťiang, Aksai Čin, Tibet a Nepál. Cestou potkával takřka 

výhradně místní lidi, s nimiž se bavil o jejich životě a zaznamenal 

tak spoustu lidských osudů. Vydejte se s ním na pouť do Tibetu! 

43. DEN // 30. ČERVENCE // DENNÍ VZDÁLENOST: 107 km //POUŠŤ ZA MĚSTEM BABADURMAZ – TAKIR // 

ČAS JÍZDY: 5 h 10 min //PRŮMĚRNÁ RYCHLOST: 20,7 km/h // CELKOVÁ VZDÁLENOST: 3736 km 

Ráno procitám kolem sedmé. Vstávám o chvilku později, 

abych však záhy dospěl ke vskutku žalostné a neradostné 

bilanci. Včera potmě jsem si nemohl všimnout, 

že okolí místa, kde stojí můj stan, je pokryto suchými keři 

s ostrými trny. Ostny z nich opadávají a několik se jich 

trefilo i do mého kola, takže mi přibývá starost s výměnou 

pneumatiky. Zároveň jsem si uvědomil, že mám na této 

cestě co do píchlých duší nesmírné štěstí, protože při mých 

minulých expedicích jsem měl defektů nesrovnatelně víc. 

Výměna zadního kola mi tak ukradla drahocenné minuty 

jízdy za ranního chládku. 

Po pěti stech metrech jízdy mě čeká další překvapení. 

Vidím totiž odbočku k vesnici, kam jsem chtěl včera 

večer dorazit, a nevím, z jakého důvodu se mi světla zdála 

příliš daleko, i když ve skutečnosti byla ode mě vzdálena 

opravdu kousek. To dělá ta poušť, v níž je někdy strašně 

těžké správně odhadnout vzdálenosti, jelikož člověk nemá, 

podle čeho by je porovnal, a navíc už to bylo skoro za tmy. 

Podobná situace se mi stala u Ayers Rock v Austrálii, kde 

jsem najel kolem do buše a rázem jsem měl obě duše asi 

na jedenáctkrát píchlé. Jak vidno, moc se nevyplácí stavět 

stan v tomto terénu. 

Městečko Dargana je toto dopoledne prvním, které se 

mi plete do cesty, nebo spíš já jemu, protože leží dva kilometry 

od silnice, a tak tam prostě musím odbočit a hledat 

v nepřehledné změti nízkých baráčků obchod s potravinami. 

Voda i jídlo mi došly už včera večer. Po pár minutách 

narazím na místní rodinný mahazín, kde dostávám nejen 

to, pro co si sem jedu, ale také starostlivý servis a pomoc 

se vším, co mě zrovna pálí. Můžu se umýt, přeprat si pár 

svršků, dojít si na záchod a uvařit čaj do termosky. Když to 

mám všechno hotové, přijde pán domu, postaví přede mě 

půlku krásně přezrálého cukrového melounu a vytrvale 

mě pobízí, abych si bral. Sním ale jenom část, protože je 

neskutečně velký a sytý. 

Po chvíli se kolem mě shlukují sousedovy děti. Mezi 

nimi je i mladá osoba, kterou mi hrdě představují jako 

místní učitelku angličtiny, a všichni zvědavě okukují, jak 

se se mnou začne bavit anglicky. Bohužel stačí, abych 

použil jen trochu neobvyklé slovo, vybočující ze základních 

pojmů, a už si nerozumíme. Snažím se tedy držet opravdu 

jen nejzákladnější konverzace. Není se čemu divit, místní 

učitelé dostávají od vlády plat těsně na hranici chudoby 

stanovené podle OSN, tedy nějakých pět dolarů na měsíc. 

Navíc v téhle pustině mohou být vůbec rádi, že se naučí 

alespoň několik základních slůvek. Při odjezdu dostávám 

od majitele mahazínu jako dárek kazetu s turkmenskou 

populární hudbou.

TO DOBRÉ, TO ŠPATNÉ 

A TO KRÁSNÉ 

VE VÝJIMEČNÉM ŽIVOTĚ 

SLAVNÉ MODELKY 

Pavlína Pořízková vlastními slovy 

Projekt o tajemném ostrově Nová Guinea je největší akcí svého 

druhu. V českých podmínkách jde o zcela výjimečnou záležitost díky 

rozsahu záběru i zpracování jedinečných materiálů. 

V knize se poprvé setkávají ojedinělé cestovatelské veličiny. Historie 

nikdy nesvedla největší legendy českého cestování dohromady – 

podařilo se to až nyní. Inženýři Hanzelka – Zikmund a M. Stingl 

publikují poprvé společně! Pomyslní sokové z vrcholu cestovatelské 

popularity a největší esa našeho cestování se dělí o své zážitky 

z Nové Guineje. 

Unikátní rukopis J. Hanzelky – M. Zikmunda jako jediný z reportáží 

značky H+Z nebyl dosud publikován. Historickou část knihy doplňují 

fotografie a mapy s dobovými poznámkami. 

Nejplodnější český spisovatel PhDr. Miloslav Stingl zpracoval několik 

zajímavých témat, mj. i kanibalismus, lovce lebek, tajemnou nemoc 

kuru nebo milostný život, sex a erotiku Papuánců. 

Nejaktuálnější poutavý text Rudolfa Švaříčka odhaluje nejen 

dobrodružství hluboko v nitru jedinečného ostrova. Známý 

cestovatel nové generace se vypravil ke kmenům, které bojují 

v rituálních válkách, komunikují s duchy, znají krevní mstu. Čtenář 

bude se zatajeným dechem hltat průchody džunglí a hor. Příhody se 

střídají s přiblížením života domorodců, popisy jedinečných 

přírodních lokalit s momentkami z osad bez kontaktu s okolním 

světem. 

Díky sepětí tří materiálů z průběhu čtyřiceti let kniha nabízí rozsáhlý, 

vzrušující a čtivý pohled na podivuhodnosti ostrova. Knihu o vlasti 

lidojedů doprovází velké množství zajímavých fotografií. 

Ing. Jiří Hanzelka *24. 12. 1920 Štramberk. 

15. 2. 2003 umírá v Praze na plicní embolii. 

Český cestovatel a publicista 

Ing. Miroslav Zikmund *14. 2. 1919 Plzeň 

Český cestovatel a publicista 

Jiří Hanzelka – Miroslav Zikmund. V průběhu okupace 

připravují projekt cesty kolem světa, studují jazyky, cestopisy, 

hospodářské rozbory, překreslují jinak nedostupné mapy. 

Po ukončení studií jednají s vedením Tatry, s ministerstvy a úřady 

o projektu cesty kolem světa. Tatra jim svěřuje vůz T 87, tou dobou 

nejdokonalejší automobil čs. výroby. V Kopřivnici absolvují praxi na 

výrobní lince a v opravnách. Stávají se obchodními zástupci Tatry. 

22. 4. 1947–1. 11. 1950 „1. cesta“ AFRIKA – AMERIKA 

Projeli celou Afriku od severu k jihu. Po přeplavbě z Kapského Města 

do Buenos Aires projíždějí celou Latinskou Ameriku až do Mexika. 

V roce 1950 nedostali víza do USA. Jsou nuceni cestu přerušit, 

triumfálně se však vrací do vlasti. 

Během cesty napsali 702 rozhlasových a 293 novinových reportáží, 

natočili 3 celovečerní filmy: Afrika 1, Afrika 2, Z Argentiny do Mexika, 

a 10 dokumentárních filmů. 

22. 4. 1959–11. 11. 1964 „2. cesta“ ASIE 

Cestují upravenými Tatrami 805 s dvěma spolupracovníky, 

MUDr. Robertem Vítem a mechanikem Oldřichem Chalupou, v roce 

1961 je vystřídali MUDr. Josef Korynta a Miroslav Dryák. 

Druhá cesta Asií proběhla velkolepě, její výsledky se však 

s nástupem normalizace vytrácejí. Asie je knižně zdokumentována 

jen do své poloviny, v Indonésii je vyprávění násilně přetrženo. 

Komunisté zakázali H+Z publikovat. Za poslední regulérní knihou 

Světadíl pod Himálajem vyšel jen „samizdatově“ Cejlon – ráj 

bez andělů. Tím literární stopa končila. Nejnovější a zároveň 

poslední publikací legendy H+Z se stala kniha PAST NA 

ROVNÍKU. Zajímavý rukopis uzavírá slavný cestovatelský příběh. 

Miroslav Zikmund se k dávno napsanému a natrvalo odloženému 

textu dokázal vrátit. Zanořil se do minulosti a spojil ji se čtivou 

přítomností, s pečlivostí sobě vlastní modeluje výjimečnou knihu. 

Pasáže z ostrova Nias tvoří vrchol českého cestopisu. 

H+Z vydali dohromady čtrnáct autorských knih. Celkový počet 

publikací 6 524 796 je včetně 750 000 vydaných časopisecky. Knihy 

vyšly též slepeckým písmem a těsnopisem. 

1995 – Městu Zlín darovali výsledky celoživotní práce. 

Archiv H+Z ve Zlíně obsahuje přes 120 000 negativů, 150 filmů, sbírku 

mincí, sbírku map, korespondenci, rukopisy knih a reportáží i 150 

krabic novinových výstřižků. 

30. 9. 1996 – Stálá expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem 

pěti světadíly“ v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 

Strhující příběh 

prvního českého 

akvanauta, vynálezce a 

konstruktéra ponorek 

Pavla Grosse 

Kniha k prvnímu 

oficiálnímu přechodu 

po hranicích 

České republiky 

TRASY TIPY PŘÍBĚHY 

2 CD 

NOVÁ GUINEA 

Svìt, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje 

MIROSLAV ZIKMUND 

JIŘÍ HANZELKA 

MILOSLAV STINGL 

RUDOLF ŠVAŘÍČEK 

EXKLUZIVNÍ AUDIOKNIHA 

ČESKÝCH CESTOVATELSKÝCH 

LEGEND 

ČTOU JAN POTMĚŠIL, 

JAROSLAV DUŠEK, DAN BÁRTA, 

JITKA ČVANČAROVÁ A MICHAL BUMBÁLEK 

HUDBA DAN BÁRTA

52 

ROZHOVOR 

Příběh římské 

text: František Kalenda 

foto: Ricardo Martín 

císařovny Iulie 

by si zasloužil 

zfilmovat 

Historické romány ze starověkého Říma od španělského 

bestsellerového spisovatele Santiaga Posteguilla 

čtou ve světě miliony lidí. Také čeští čtenáři dostali 

loni na podzim příležitost přečíst si jeden z jeho 

nejoceňovanějších románů – Já, Iulia o vzestupu 

skutečné římské císařovny Iulie Domny k moci. Autor 

v rozhovoru prozradil, co ho na Iuliině životě zaujalo, kde 

hledá inspiraci a nakolik se drží historických reálií. 

Jak vás napadlo věnovat celou knižní dopomohla svému manželovi Septimiu 

sérii císařovně Iulii Domně? 

Severovi získat císařský trůn, ale založila 

také celou novou dynastii římských 

Když jsem dopsal svoje romány 

o Scipiovi Africanovi a císaři Traiánovi, vládců. 

napadlo mě, že bych rád umístil do 

centra děje příští knihy ženu. Přestože Kolik toho vlastně o Iulii víme? Jak jste 

mnoho žen v minulosti dokázalo velké naznačil, většina našich pramenů se 

věci, historii ještě donedávna psali 

zabývá primárně muži. 

hlavně muži – a ti psali spíše dějiny 

Je pravda, že v žádném z děl antických 

historiků se nenachází ani jediná 

mužů než dějiny lidstva. Naštěstí jsem 

ale narazil na Iuliin životopis od profesorky 

Barbary Levick a její životní příběh Zato se jich celá řada soustředí na jejího 

kapitola, která by se týkala výlučně Iulie. 

mě okamžitě uhranul. 

manžela nebo syny Getu a Caracallu, ze 

kterých se později také stali císaři. Máme 

Co vás na Iuliině příběhu tak zaujalo? ale štěstí, že byl Iuliin vliv na všechny tyto 

Zmíněná biografie začíná slovy autorky osobnosti podle všeho tak významný, 

o tom, že nechápe, proč dosud o Iulii že ho nemohli ignorovat ani starověcí 

nebyly napsány žádné romány nebo historici a často ji zmiňují, když pojednávají 

o jejich vládě. Iuliin život jsem proto 

natočeny velkofilmy. Když jsem její 

knihu dočetl, dospěl jsem k názoru, že mohl do značné míry zrekonstruovat 

sice nemohu ovlivnit vznik filmu, ale za pomoci těchto původních pramenů 

román bych o ní napsat mohl. Iulia za to a samozřejmě i s využitím moderních 

opravdu stojí. Nejenže výraznou měrou historiografických děl. 

SANTIAGO POSTEGUILLO 

(* 1967) 

je lingvista a v současnosti jeden 

z nejčtenějších španělských spisovatelů. 

Jeho historické romány 

z prostředí starověkého Říma 

byly přeloženy do pěti jazyků 

a ve světě se jich doposud prodaly 

více než 4 miliony výtisků. 

V češtině vyšel oceňovaný 

Posteguillův román Já, Iulia 

(Bourdon, 2022), který vypráví 

pohnutý příběh Iulie Domny, 

jedné z nejmocnějších žen 

římské historie. Druhý román 

A Iulia vyzvala bohy na souboj 

vydává nakladatelství Bourdon 

na podzim letošního roku. 

Jak velkou nezávislost měly ženy 

ve starověkém Římě? Existovala 

významná souvislost mezi postavením 

a původem ženy a mírou její nezávislosti? 

Formálně vzato měla žena bez ohledu na 

postavení a majetek v římském světě jen 

malou nezávislost, ale ženy si vždy našly 

způsob, jak ovlivnit muže ve své domácnosti. 

A pokud se muži v jejich blízkosti

jako v případě Iulie stali římskými císaři, 

nepochybně měly tyto ženy mimořádný 

vliv na celé impérium. 

Každý spisovatel má trochu jiný tvůrčí 

proces. Jak si vybíráte ten správný 

příběh a následně se připravujete 

na jeho zpracování do románové 

podoby? 

Probíhá to asi takhle: nejprve si vyberu 

historickou osobnost, jejíž život je 

nějakým způsobem překvapivý nebo 

zajímavý, ideálně obojí najednou. Pak si 

prostuduji klasické i moderní prameny. 

Snažím se taky vydat na místa, kde se 

román odehrává, abych získal emotivní 

vjem, a vytvářím kompletní strukturu 

vyprávění ve formě schémat. Teprve 

pak začínám psát. Je to velmi důkladný 

a promyšlený proces, který mi obvykle 

zabere zhruba dva roky. 

rické události staly. Autor rozhoduje 

o toku vyprávění, o jeho perspektivě 

nebo konkrétních dialozích. I když se 

spisovatel rozhodne být co nejvěrnější 

skutečnosti, pořád mu zbývá široký 

prostor na to, aby knihu obohatil o svůj 

osobitý způsob vyprávění a myšlení. 

Zájem o historickou věrnost se u mě 

pojí s vášní pro vyprávění příběhu. 

A zatím se zdá, že se to řadě čtenářů 

líbí. Chci bavit, ale zároveň se držím 

římského hesla docere ete delctera – 

učit a zároveň bavit. Mým cílem je, aby 

každý čtenář po přečtení některého 

z mých románů řekl: „Báječně jsem se 

pobavil a dozvěděl jsem se přitom něco 

z historie.“ 

Bourdon, 599 Kč, již vyšlo 

53 

Jak moc je pro vás důležitá historická 

věrnost? Našel by pozorný čtenář 

nějaké významné rozdíly mezi současnými 

poznatky o Iuliině životě a tím, 

jak jste ho vylíčil ve svých knihách? 

Snažím se být co nejvěrnější historickým 

událostem. Dějiny jsou obvykle 

zajímavější než ten nejabsurdnější 

výmysl hollywoodských scenáristů. Jsou 

divočejší, velkolepější a vášnivější než 

jejich nejdivočejší sny. Zjistil jsem tedy, 

že čtenáři mají rádi, když jsou romány 

historicky přesné. 

Píše se rok 192, Řím je pod kontrolou krutého císaře Commoda. Senát se 

spikne, aby s tyranem skoncoval, a nejmocnější generálové se mohou každou 

chvíli pokusit o státní převrat. Aby zabránil povstání, zadrží Commodus jejich 

manželky v Římě. Jednou z jeho rukojmí se tak stává Iulia, žena vojevůdce 

Septimia Severa. Náhle v Římě vzplane požár a pustoší město. Je to katastrofa, 

nebo snad příležitost? Pět mužů se připravuje rozehrát hru o římský 

trůn, jedna žena má ale svoje vlastní plány – založit novou dynastii. 

Román Já, Iulia úspěšného španělského spisovatele Santiaga Posteguilla 

oživuje polozapomenutý příběh nejmocnější císařovny starověkého Říma. 

Možná namítnete, kde je potom role 

spisovatele. Podle mě spočívá v tom, 

jakým způsobem se skutečné histo- 

O ŽIVOTĚ POD 

RAKETOVÝM DEŠTNÍKEM 

David Borek je stálým zpravodajem ČT v nestálém regionu Blízkého východu. Jak moc 

je tam (ne)bezpečno a co obnáší práce novináře v tak turbulentní oblasti? Existuje 

něco jako izraelská mentalita? Čeho se týkají tamní politické hádky? A jak vypadá izraelsko-palestinský 

konflikt zblízka? Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Svaté zemi, 

se nyní dozvíte v reportážní publikaci plné barvitých příběhů i fotografií, které vás 

přenesou přímo do středu dění. 


text: Jan David a Denisa Novotná 

foto: Roman Souček 

54 

ROZHOVOR 

Stoletý Henry Kissinger 

významně přispívá 

k našemu pochopení světa 

Vlivný hráč americké politiky dvacátého a jednadvacátého 

století Henry Kissinger je současně nepřehlédnutelným 

autorem řady politologických knih. Každá z nich vzbuzuje 

obrovský zájem čtenářů i kritiky. Na prahu stých narozenin 

přichází s novinkou Umění politické strategie v překladu 

Martina Pokorného, jenž přeložil též Kissingerův bestseller 

Uspořádání světa. 

Prostor, 697 Kč, vychází 10. května 

HENRY KISSINGER (* 1923) 

Světoznámý politik, diplomat, 

politolog a nositel Nobelovy ceny 

míru byl poradcem pěti amerických 

prezidentů. Velké spisovatelské 

nadání uplatnil v mnoha 

publikacích o zahraniční politice 

a diplomacii, např. v titulech 

Umění diplomacie (PROSTOR 

1996) a Uspořádání světa 

(PROSTOR 2016). Ve svém nejnovějším 

díle Umění politické strategie 

(PROSTOR 2023) detailně 

analyzuje kariéru šesti legendárních 

státníků, které osobně 

poznal v období jejich vrcholného 

vlivu: Konrada Adenauera, 

Charlese de Gaulla, Richarda 

Nixona, Anvara Sádáta, Li Kuang- 

-jaa a Margaret Thatcherové. 

Henry Kissinger se ve své nové knize 

soustředil na šest významných politických 

osobností druhé poloviny dvacátého 

století. Podle jakého kritéria je 

vybíral? 

Autor zvolil odvážné státníky, kteří 

prokázali mimořádné vůdčí schopnosti 

v nepříznivých podmínkách. Museli 

reagovat na výzvy své doby a s rozhodností 

jednat v zájmu své země, současně 

ovlivnili světovou politiku. Každý 

z nich se přitom nacházel v jiné situaci. 

Postupně před námi defilují první 

poválečný kancléř Německa Konrad 

Adenauer, prezidenti Francie, Spojených 

států amerických a Egypta Charles de 

Gaulle, Richard Nixon a Anvar Sádát, 

zakladatel Singapuru Li Kuang-jao 

a britská premiérka Margaret 

Thatcherová. 

Jaký úhel pohledu na politiky je pro 

Henryho Kissingera zásadní? 

Jejich strategické myšlení. Kissinger 

zásadně posunul význam tohoto 

původně vojenského termínu směrem 

k politickému využití. Umění politické 

strategie se podle něj neřídí nějakými 

absolutními principy, ale posouzením 

zájmů a možností ve vztahu ke společnosti, 

hospodářství, náboženství či 

historii. 

Můžete uvést příklad? 

Podívejme se ve zkratce na Konrada 

Adenauera, který vedl poválečné 

Německo, velmoc sraženou na kolena. 

Podle Kissingera byla Adenauerovou 

strategií „pokora“. Adenauer prosazoval, 

aby Německo po druhé světové válce 

přistupovalo k obnovení své suverenity 

a sjednocení opatrně, s tím, že bude 

aktivně pomáhat při rozvoji evropských 

institucí a podílet se na jejich činnosti. 

Jak Kissinger ilustruje, země prošla 

rekonstrukcí na morálním základě, 

v němž se odrážely Adenauerovy osobní 

křesťanské hodnoty a demokratické 

přesvědčení. 

Mezi šesti vůdčími osobnostmi jsou 

dvě jména, která dnešnímu českému 

čtenáři patrně mnoho neřeknou: 

egyptský prezident Anvar Sádát a singapurský 

premiér Li Kuang-jao. V čem 

vidí Henry Kissinger jejich hlavní 

přínos? 

Máte pravdu, ti dva jsou české veřejnosti 

nejméně známí, ale to neplatí o prostředí 

vysoké politiky. Hovoří-li se v případě 

Německa po druhé světové válce o hospodářském 

zázraku, tak Li Kuang-jaovi 

se v Singapuru zmítaném chudobou 

a etnickými problémy podařilo něco 

několikanásobně většího. Právě díky 

Kuang-jaově politické strategii je dnes

Singapur jedním z nejbohatších měst 

na světě. A jak Kissinger uvádí, případ 

Singapuru byl v 80. letech výrazným podnětem 

k hospodářským změnám v Číně. 

Kapitola věnovaná Anvaru Sádátovi je 

zajímavá pozoruhodnou empatií, kterou 

autor egyptskému prezidentovi projevuje. 

Sádát byl ze šestice státníků uvedených 

v knize jediným Kissingerovým 

politickým protivníkem. 

Nakolik je v textu zřejmé, že Henry 

Kissinger poznal hrdiny své knihy 

osobně? 

Je to patrné na každé stránce. Zároveň 

mě potěšilo, že stoletý pán se nerozplynul 

v osobních vzpomínkách, na což by mohl 

mít ve svém věku právo. Kapitoly jsou 

velmi pevně tematicky zakotvené. I tam, 

kde nahlíží do soukromí osobností, je to 

vždy s jasným propojením na hlavní téma 

politické osobnosti. Henry Kissinger stále 

významně přispívá k našemu pochopení 

světa. 

z jeho knih je podnětná, což platí 

i v případě Umění politické strategie. 

Nenarazíte na žádné opakování, neobratnosti 

ani zbytečnou vatu nebo slepá 

místa, ať už jde o osobní setkání, nebo 

historické a obecnější úvahy. Je zjevné, 

že i když je Kissinger autorem mnoha 

knih, snaží se určité věci doříct nebo 

formulovat znovu a uceleně. 

V závěru knihy je třeba velmi zajímavá 

úvaha z historické perspektivy, jak se 

politika změnila přechodem od šlechty 

k prostým, takříkajíc průměrným lidem. 

Zatímco všichni diplomaté v 19. století 

byli šlechtici, Margaret Thatcherová 

byla dcerou majitele obchodu. 

I z těchto slov je v dobrém smyslu cítit 

autorského ducha. 

Lze Kissingerovu analýzu vnímat 

i jako netradiční učebnici? 

Ano, Kissingerovy konkrétní sondy 

můžeme vnímat jako učebnici dějin 

druhé poloviny dvacátého století. 

Skrze dílčí pohledy si čtenář učiní 

hlubší představu o vztahu mezi Čínou 

a Spojenými státy, o významu války ve 

Vietnamu, o řadě určujících událostí 

v tomto období. Po druhé světové válce 

prošla politika západních demokracií 

ohromnými změnami. Uvědomme 

si v souvislosti s útočnou válkou na 

Ukrajině, která nás šokuje, že útočné 

války byly běžnou součástí politiky až 

do druhé světové války. A styl tohoto 

politického myšlení včetně bojových 

intervencí trval až do šedesátých let. 

Kissinger na příkladech vybraných 

státníků velmi dobře ukazuje proměnu 

politického myšlení ve dvacátém století 

a jeho kniha dá člověku cit pro vnímání 

historické hloubky uplynulých dekád. 

55 

Ze šestice státníků byl Henrymu 

Kissingerovi nejblíže americký prezident 

Richard Nixon, pro něhož pracoval 

coby poradce pro národní bezpečnost 

a jako ministr zahraničí. Dokáže být 

v Nixonově případě objektivní? 

Portrét Nixona je, řekl bych, diplomatický, 

přičemž Kissinger nezakrývá některé 

jeho povahové nedostatky. Nepřekvapí, 

že vyzdvihuje Nixonovo úsilí v zahraniční 

politice, které bylo téměř k nerozeznání 

od Kissingerova. Tato dvojice si byla 

pověstně blízká v operativním smyslu 

a oba si velmi vážili výhod utajení. 

Kissinger věnuje velkou část studie 

Nixonově vleklé snaze vyvést USA z války 

ve Vietnamu a odvážnému pokusu 

o navázání nových vztahů s Čínou, 

částečně jako prostředku k podkopání 

Sovětského svazu. Za těmito iniciativami 

se však skrývala rozhodnutí, která za 

sebou zanechala smrt a zkázu. Typickým 

příkladem Nixonovy strategie bylo, že 

v zájmu nastolení míru ve Vietnamu 

začal tajně bombardovat Kambodžu, 

čímž pomohl vytvořit podmínky pro 

vítězství Rudých Khmerů. Kissinger tuto 

epizodu zmiňuje jen okrajově. 

Celoživotně se zajímáte o politiku 

a politologii. Co oceňujete na Henrym 

Kissingerovi především? 

Jeho způsob myšlení. Kissinger je schopen 

vnímat dějiny komplexně, každá 

MARTIN POKORNÝ (* 1973) 

Překladatel, komparatista, filozof a vysokoškolský pedagog úzce 

spolupracuje s nakladatelstvím PROSTOR už třicet let. Překládá především 

z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Pro PROSTOR přeložil 

desítky knih včetně děl Henryho Kissingera, Tonyho Judta, Timothyho 

Snydera či Gillese Lipovetského. Je nositelem Tvůrčí prémie Ceny Josefa 

Jungmanna za překlad románu Flanna O‘Briena U ptáků plavavých 

(Rubato 2014).

připravila: Martina Vlčková 

foto: Zuzana Tomeš 

56 

PTÁME SE 

otázek 

pro Pavla Tomeše 

Spisovatel, který je sám sobě 

nakladatelem, ale také standup 

komik, jehož můžete znát 

z pořadů Na stojáka či Comedy 

Club. Je autorem čtyř knih, ta zatím 

poslední, humorný román o smrti 

Až na ten konec dobrý, získala 

vloni Kosmas Cenu čtenářů v rámci 

Magnesie Litery. Jaký je čtenář? 

Jakou knihu právě čtete? 

Jsem paralelní čtenář, ten typ blázna, 

co čte více knih zároveň, podle toho, 

na co má zrovna chuť nebo kde se 

zrovna nachází. Takže právě teď mám 

na nočním stolku Dumasův klub, Dějiny 

inkvizice a Autobiografii Marka Twaina, 

na pracovním stole mám pro prokrastinační 

účely roztomilé porníčko Božský 

bastard a na záchodě mám Všecky 

krásy světa. A taky teď jako nakladatel 

už poněkolikáté čtu rukopis páté knihy 

mého kmenového autora, která se jmenuje 

13! (čti: „Třináct faktoriál“). Už se oba 

těšíme, až to na podzim vyjde. 

Je pro vás lepší papírové vydání, nebo 

čtečka? 

Já se knihami průběžně obskládávám, 

stavím z nich různé komplikované 

konstrukce, na něž se práší a které se 

pak na mě hroutí. Čtečka mi nedokáže 

přinést ani zlomek takové radosti. Navíc 

do obrazovky čumím celý den. 

S jakou literární postavou byste šel na 

pivo? 

S Lolitou, ale nevím, co by na to řekla 

moje žena. Vlastně vím. Že v tom případě 

půjde na víno s třemi mušketýry. 

U které knihy jste se smál nahlas? 

U povídky Bujará sebedůvěra správkaře 

kol (Jerome Klapka Jerome), u povídky 

Kdyby impresionisté byli dentisty 

(Woody Allen) a také u Asfaltu (Štěpán 

Kopřiva), po čertech vtipného románu 

z pekla. 

Oblíbený citát z knihy? 

„Všechny příběhy začínají od našeho 

konce. Vymýšlíme si je, protože umí- 

ráme. Už od prvního okamžiku, kdy 

jsme příběhy začali vyprávět, do nich 

vplétáme touhu uniknout ze svých 

lidských těl a stát se něčím lepším než 

zvířaty (jimiž jsme).“ (Mark O’Connell: Být 

tak strojem) 

Jakou knihu byste si vzal na pustý 

ostrov? 

Komu zvoní hrana. Je tam hned na 

začátku taky pěkný citát. „Žádný člověk 

není ostrov sám pro sebe, každý je 

kus nějakého kontinentu, část nějaké 

pevniny…“ 

Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

Kdekoli je prodávají. 

Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Půjčím je přátelům. To mám vždy jistotu, 

že už je nikdy neuvidím. 

Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Prožijete spoustu životů, navštívíte 

mnoho zemí i jiných světů, cestujete 

časem a poznáte velmi zblízka mnoho 

mužů a žen, se kterými toho hodně 

prožijete. Pokud je to opravdu dobře 

napsané, stane se to součástí vaší 

vlastní životní zkušenosti. 

Jakého spisovatele byste si vybral, 

aby napsal váš životní příběh? 

Někoho s velkou fantazií, aby trochu 

vyfutroval tu banální zápletku a někoho 

hodně ukecaného, aby to mělo hodně 

dílů, když už to nemůže mít dobrý 

konec. Takže třeba Alexander Dumas 

starší s Aloisem Jiráskem. Trochu to 

osolit a opepřit, aby se to dalo vůbec 

učíst, by jim pomohly Christina 

Hobbsová a Lauren Billingsová (pseudonym 

Christina Laurenová), autorky 

Božského bastarda.

z uzaN a DosT álová 

Karneval zvířat 

Autorka Soběstačného tentokrát nahlíží do 

zákulisí orchestru na zahraničním turné. Houslista 

Evžen je dobrák od kosti a svým spoluhráčům 

vychází ve všem vstříc: ať už potřebují uvolnit 

hotelový pokoj pro milostná dostaveníčka, 

nebo chtějí půjčit peníze. K tomu se zamiloval 

do flétnistky a netuší, jak jí své city vyjevit. 

Tereza Nováková 

Co se stalo Veronice 

První román od spoluautorky podcastu Zkouškový. 

Co se stalo třicátnici Veronice, že je právě tady 

a teď, v posteli s cizím klukem, a jen doufá, že 

tenhle sex brzy skončí? Ze zdánlivě zábavné hry a 

neškodného vzpomínání sestavujeme Veroničin osud, 

dozvídáme se o jejích láskách, vztazích i bolestech. 

É D ouarD l ouis 

Jak se stát jiným 

Zažívá nevídaný úspěch, neustále cestuje 

a vypráví o svém životě. Jenže postupně se 

dostavuje únava a znechucení, nejraději by od 

všeho utekl. Hluboce osobní román je největším 

dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s 

Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako návrat 

autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe.

58 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNU 

ZE 3 KNIH KOLOUŠEK 

Správné znění tajenky 

zašlete e-mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou výhru. 

Na Instagramu @magazinknihkupec zveřejníme 

31. května jména tří výherců, které budeme 

následně sami kontaktovat. 

Tajenka ukrývá citát Karla Čapka.

Novinka Henryho 

Kissingera vychází 

u příležitosti jeho 

100. narozenin!

KNIHKUPEC 20

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?