Duchovní Příběh Dvou Mest
Král, kněží a šlechta se museli podrobit nesmyslným požadavkům zfanatizovaných davů. Poprava krále pouze podnítila touhu lidu po pomstě, a ti, kdo jej odsoudili, ho brzy sami následovali na popraviště. Popraveni měli být všichni domnělí nepřátelé revoluce. Zaplnila se vězení. Jednu dobu v nich bylo více než dvě stě tisíc vězňů. Ve městech po celém království se odehrávaly hrůzné scény. Část revolucionářů se postavila proti jiné skupině a Francie se stala velkým bojištěm znepřátelených skupin, ovládaných nespoutanými vášněmi. “V Paříži docházelo k jedné bouři za druhou, občané se rozdělili do různých stran a skupin, které — jak se zdálo — usilovaly jen o to, aby se navzájem vyhubily.” Všeobecnou bídu násobilo ještě to, že se Francie zapletla do dlouhé a ničivé války s evropskými velmocemi. “Země dospěla na pokraj zkázy; vojska se domáhala žoldu, Pařížané hladověli, venkov pustošili lupiči, civilizace téměř zanikla v anarchii a nevázanosti.” Král, kněží a šlechta se museli podrobit nesmyslným požadavkům zfanatizovaných davů. Poprava krále pouze podnítila touhu lidu po pomstě, a ti, kdo jej odsoudili, ho brzy sami následovali na popraviště. Popraveni měli být všichni domnělí nepřátelé revoluce. Zaplnila se vězení. Jednu dobu v nich bylo více než dvě stě tisíc vězňů. Ve městech po celém království se odehrávaly hrůzné scény. Část revolucionářů se postavila proti jiné skupině a Francie se stala velkým bojištěm znepřátelených skupin, ovládaných nespoutanými vášněmi. “V Paříži docházelo k jedné bouři za druhou, občané se rozdělili do různých stran a skupin, které — jak se zdálo — usilovaly jen o to, aby se navzájem vyhubily.” Všeobecnou bídu násobilo ještě to, že se Francie zapletla do dlouhé a ničivé války s evropskými velmocemi. “Země dospěla na pokraj zkázy; vojska se domáhala žoldu, Pařížané hladověli, venkov pustošili lupiči, civilizace téměř zanikla v anarchii a nevázanosti.”
Duchovni Příběh Dvou Měst odloučili se od jeho lásky. Protože odmítli plnit podmínky, nenaplnily se na nich ani Boží sliby. {VDV 210.3} To je neodvratný následek toho, když člověk přehlíží výsady a neváží si poznání, které mu Bůh dává. Jestliže církev nebude plnit záměr, který Bůh sledoval jejím založením, nepřijme-li každý paprsek světla a přestane-li plnit všechny povinnosti, které jí Bůh uložil, zákonitě se celá její bohoslužba zvrhne v pouhé zachovávání forem a vytratí se skutečná zbožnost. Dějiny křesťanské církve tuto skutečnost ilustrují několika názornými příklady. Bůh vyžaduje od svého lidu projevy víry a poslušnosti — úměrné požehnání a výsadám, které jim propůjčil. Poslušnost vyžaduje oběť a je v ní obsažen kříž. Proto tolik Kristových následovníků odmítlo přijmout Boží světlo a jako kdysi Židé nepoznali „čas, kdy se k nim Bůh sklonil“. Lukáš 19,44. Pán je pominul, protože byli pyšní a nevěřili, a zjevil svou pravdu lidem, kteří podobně jako betlémští pastýři a mudrci z Východu brali vážně světlo, které jim Bůh seslal. {VDV 210.4} 190
Duchovni Příběh Dvou Měst 18. Kapitola — Velké probuzení v Americe William Miller, poctivý a čestný farmář, který původně pochyboval o Boží autoritě Písma, ale upřímně toužil poznat pravdu, se měl stát hlasatelem druhého Kristova příchodu. Podobně jako mnozí jiní reformátoři, také Miller se v mládí potýkal s nedostatkem. Byla to však pro něj velká škola, která ho naučila sebezapření, ale i činorodosti. Pocházel z rodiny, pro jejíž členy byla typická nezávislost a svobodomyslnost, ale i vytrvalost a horlivé vlastenectví — tedy vlastnosti, které se výrazně projevily i v jeho povaze. Jeho otec byl kapitánem v revoluční armádě a skromné poměry, ve kterých Miller vyrůstal, byly dány oběťmi a strádáním oné bouřlivé doby (viz Dodatek č. 28). {VDV 211.1} Miller byl tělesně velmi zdatný a od dětství vynikal také nadprůměrnou inteligenci. S přibývajícími léty se jeho rozumové schopnosti prohlubovaly. Ačkoli neměl možnost studovat na vysoké škole, díky touze po poznání i návyku všechno pečlivě promýšlet a kriticky zkoumat se z něho stal člověk se zdravým úsudkem a velkým rozhledem. Vynikal bezúhonností a těšil se záviděníhodné pověsti; lidé si ho vážili pro jeho poctivost, hospodárnost a dobročinnost. Díky vynaloženému úsilí a pracovitosti získal záhy dobré postavení, přitom se ale ještě dále vzdělával. Úspěšně působil na několika postech v civilní i vojenské sféře a zdálo se, že se před ním doširoka otevírá cesta k bohatství a slávě. {VDV 211.2} Miller měl opravdově zbožnou matku — své dětství proto prožil v náboženském prostředí. V raném mládí se však dostal do společnosti deistů, kteří na něj měli podstatný vliv — většinou šlo totiž o lidi ušlechtilých vlastností, kteří se těšili všeobecné vážnosti svých spoluobčanů. Jelikož žili v křesťanském prostředí, byli křesťanstvím také do určité míry ovlivněni. Bibli pak mohli vděčit za vynikající povahové vlastnosti, díky nimž také získali uznání a důvěru ostatních. Přesto však těmito vlastnostmi působili proti Božímu slovu. Jejich názory postupně přejal i Miller. Tehdy běžný výklad Bible měl četná úskalí, která mu připadala nepřekonatelná. Jeho nová víra, která Bibli dala stranou, mu však místo ní nenabídla nic lepšího a zdaleka mu nepřinášela uspokojení. Přesto se jí držel asi dvacet let — do svých třiačtyřiceti, kdy si pod vlivem Ducha svatého uvědomil vlastní hříšnost. Jeho dosavadní přesvědčení mu nepřineslo jistotu, co bude po smrti — budoucnost se mu zdála temná a chmurná. Později o svých tehdejších pocitech napsal: {VDV 211.3} „Při pomyšlení na smrt mě mrazilo. Jestliže budou lidé vydávat počet ze svého života, bude to znamenat záhubu pro všechny. Nebe nad mou hlavou mi připadalo jako z bronzu a země pod mýma nohama jako železo. Věčnost — co to je? A smrt — proč je? Čím více jsem o tom uvažoval, tím méně jsem tomu rozuměl. Čím více jsem na to myslel, tím zmatenější byly mé vývody. Snažil jsem se na to nemyslet, to se mi ale nedařilo — své myšlenky jsem nedokázal ovládnout. Byl jsem opravdu zoufalý, vůbec jsem ale nechápal proč. Reptal jsem a nadával — ale nevěděl jsem na koho. Věděl jsem, že se mýlím, nevěděl jsem ale, jak nebo kde najít pravdu. Cítil jsem lítost a beznaděj.“ {VDV 212.1} 191
- Page 148 and 149: Duchovni Příběh Dvou Měst nebez
- Page 150 and 151: Duchovni Příběh Dvou Měst 13. K
- Page 152 and 153: Duchovni Příběh Dvou Měst když
- Page 154 and 155: Duchovni Příběh Dvou Měst Tento
- Page 156 and 157: Duchovni Příběh Dvou Měst Krát
- Page 158 and 159: Duchovni Příběh Dvou Měst Přes
- Page 160 and 161: Duchovni Příběh Dvou Měst touž
- Page 162 and 163: Duchovni Příběh Dvou Měst milos
- Page 164 and 165: Duchovni Příběh Dvou Měst domů
- Page 166 and 167: Duchovni Příběh Dvou Měst výš
- Page 168 and 169: Duchovni Příběh Dvou Měst 15. K
- Page 170 and 171: Duchovni Příběh Dvou Měst celá
- Page 172 and 173: Duchovni Příběh Dvou Měst do zb
- Page 174 and 175: Duchovni Příběh Dvou Měst „Ta
- Page 176 and 177: Duchovni Příběh Dvou Měst získ
- Page 178 and 179: Duchovni Příběh Dvou Měst svou
- Page 180 and 181: Duchovni Příběh Dvou Měst zavrh
- Page 182 and 183: Duchovni Příběh Dvou Měst 16. K
- Page 184 and 185: Duchovni Příběh Dvou Měst Bohem
- Page 186 and 187: Duchovni Příběh Dvou Měst dokaz
- Page 188 and 189: Duchovni Příběh Dvou Měst 17. K
- Page 190 and 191: Druhý příchod z pohledu reformá
- Page 192 and 193: Duchovni Příběh Dvou Měst že o
- Page 194 and 195: Duchovni Příběh Dvou Měst kocha
- Page 196 and 197: Duchovni Příběh Dvou Měst nabí
- Page 200 and 201: Duchovni Příběh Dvou Měst Mille
- Page 202 and 203: Duchovni Příběh Dvou Měst PRORO
- Page 204 and 205: Duchovni Příběh Dvou Měst Při
- Page 206 and 207: Duchovni Příběh Dvou Měst a byl
- Page 208 and 209: Duchovni Příběh Dvou Měst Mille
- Page 210 and 211: Duchovni Příběh Dvou Měst poled
- Page 212 and 213: Duchovni Příběh Dvou Měst kde s
- Page 214 and 215: Duchovni Příběh Dvou Měst sná
- Page 216 and 217: Duchovni Příběh Dvou Měst Pán
- Page 218 and 219: Duchovni Příběh Dvou Měst daru
- Page 220 and 221: Duchovni Příběh Dvou Měst prvn
- Page 222 and 223: Duchovni Příběh Dvou Měst Souč
- Page 224 and 225: Duchovni Příběh Dvou Měst 20. K
- Page 226 and 227: Duchovni Příběh Dvou Měst půso
- Page 228 and 229: Duchovni Příběh Dvou Měst Na ce
- Page 230 and 231: Duchovni Příběh Dvou Měst Jak p
- Page 232 and 233: Duchovni Příběh Dvou Měst vlast
- Page 234 and 235: Duchovni Příběh Dvou Měst vysv
- Page 236 and 237: Duchovni Příběh Dvou Měst 21. K
- Page 238 and 239: Duchovni Příběh Dvou Měst pří
- Page 240 and 241: Duchovni Příběh Dvou Měst Hospo
- Page 242 and 243: Duchovni Příběh Dvou Měst stali
- Page 244 and 245: Duchovni Příběh Dvou Měst Přá
- Page 246 and 247: Duchovni Příběh Dvou Měst 22. K
Duchovni <strong>Příběh</strong> <strong>Dvou</strong> Měst<br />
odloučili se od jeho lásky. Protože odmítli plnit podmínky, nenaplnily se na nich ani Boží<br />
sliby. {VDV 210.3}<br />
To je neodvratný následek toho, když člověk přehlíží výsady a neváží si poznání, které<br />
mu Bůh dává. Jestliže církev nebude plnit záměr, který Bůh sledoval jejím založením,<br />
nepřijme-li každý paprsek světla a přestane-li plnit všechny povinnosti, které jí Bůh uložil,<br />
zákonitě se celá její bohoslužba zvrhne v pouhé zachovávání forem a vytratí se skutečná<br />
zbožnost. Dějiny křesťanské církve tuto skutečnost ilustrují několika názornými příklady.<br />
Bůh vyžaduje od svého lidu projevy víry a poslušnosti — úměrné požehnání a výsadám,<br />
které jim propůjčil. Poslušnost vyžaduje oběť a je v ní obsažen kříž. Proto tolik Kristových<br />
následovníků odmítlo přijmout Boží světlo a jako kdysi Židé nepoznali „čas, kdy se k nim<br />
Bůh sklonil“. Lukáš 19,44. Pán je pominul, protože byli pyšní a nevěřili, a zjevil svou<br />
pravdu lidem, kteří podobně jako betlémští pastýři a mudrci z Východu brali vážně světlo,<br />
které jim Bůh seslal. {VDV 210.4}<br />
190