Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Řím byl stále podrážděnější Lutherovými útoky. Někteří jeho fanatičtí odpůrci, a byli
mezi nimi i doktoři katolických univerzit, prohlašovali, že ten, kdo zabije tohoto vzpurného
mnicha, nebude mít hřích. Jednou přistoupil k Lutherovi neznámý muž, který pod
svrchníkem ukrýval pistoli, a ptal se ho, proč jde tak sám. „Jsem v Božích rukou,“
odpověděl Luther. „Bůh je má síla a můj štít. Co mi může udělat člověk?“ (D’Aubigné, sv.
6, kap. 2) Když neznámý uslyšel tato slova, zbledl a utekl, jako kdyby se právě setkal s
andělem. {VDV 97.2}
Řím se snažil Luthera zničit, Bůh ho však chránil. Jeho učení znělo všude — „v chatrčích
i v klášterech, … v zámcích šlechticů, na univerzitách i v královských palácích, a všude se
našli ušlechtilí mužové, kteří byli připraveni podpořit jeho úsilí.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap.
2) {VDV 97.3}
Právě v té době Luther četl spisy Jana Husa a zjistil, že velkou pravdu o ospravedlnění z
víry, která byla součástí jeho přednášek, hlásal již tento český reformátor. Prohlásil: „My
všichni, Pavel, Augustin a já, jsme husité, aniž o tom víme!“ … „Bůh jistě potrestá svět za
to, že pravda, která mu byla hlásána již před sto lety, byla upálena.“ (Wylie, sv. 6, kap.
1) {VDV 97.4}
Ve výzvě císaři a německé šlechtě k reformě křesťanství Luther o papeži napsal: „Je
hrozné sledovat muže, který se sice vydává za Kristova zástupce, přitom si ale klidně žije v
přepychu, v jakém se mu nemůže rovnat žádný císař. Podobá se chudému Ježíši nebo
skromnému Petrovi? Tvrdí se o něm, že je pánem světa! Kristus, za jehož náměstka se
vydává, ovšem prohlásil: ‚Mé království není z tohoto světa.‘ Může panství náměstka
převyšovat panství jeho pána?“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3) {VDV 97.5}
Univerzitám Luther napsal: „Velice se obávám, že univerzity se stanou velkými branami
do pekla, nebudou-li pečlivě studovat Písmo svaté a vštěpovat je do srdcí mladých lidí.
Neradím nikomu, aby dával své dítě tam, kde na prvním místě není Písmo svaté. Každá
instituce, kde se lidé trvale nezabývají Božím slovem, se nutně zvrhne.“ (D’Aubigné, sv. 6,
kap. 3) {VDV 97.6}
Tato výzva se rychle rozšířila po celém Německu a měla obrovský vliv. Celý národ se
dostal do varu a zástupy se stavěly pod prapor reformace. Lutherovi odpůrci, kteří hořeli
touhou po pomstě, naléhali na papeže, aby proti němu rázně zakročil. Řím vydal nařízení, že
jeho učení má být okamžitě odmítnuto. Luther a jeho stoupenci dostali šedesát dnů na
rozmyšlenou. Jestliže neodvolají, budou z církve vyloučeni. {VDV 97.7}
Pro reformaci nadešla nyní rozhodná chvíle. Po staletí naháněla hrozba exkomunikace z
církve hrůzu i mocným panovníkům a velké říše se před ní třásly strachem a nejistotou. Na
lidi, které postihla kletba Říma, pohlíželi ostatní s odporem a hrůzou. Nesměli se stýkat se
svými blízkými, byli postaveni mimo zákon, byli štváni až k smrti. Luther nebyl slepý, aby
neviděl, že se nad ním hrozivě stahují mračna. Zůstal však pevný a věřil, že Kristus je jeho
82