Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni Řím byl stále podrážděnější Lutherovými útoky. Někteří jeho fanatičtí odpůrci, a byli mezi nimi i doktoři katolických univerzit, prohlašovali, že ten, kdo zabije tohoto vzpurného mnicha, nebude mít hřích. Jednou přistoupil k Lutherovi neznámý muž, který pod svrchníkem ukrýval pistoli, a ptal se ho, proč jde tak sám. „Jsem v Božích rukou,“ odpověděl Luther. „Bůh je má síla a můj štít. Co mi může udělat člověk?“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 2) Když neznámý uslyšel tato slova, zbledl a utekl, jako kdyby se právě setkal s andělem. {VDV 97.2} Řím se snažil Luthera zničit, Bůh ho však chránil. Jeho učení znělo všude — „v chatrčích i v klášterech, … v zámcích šlechticů, na univerzitách i v královských palácích, a všude se našli ušlechtilí mužové, kteří byli připraveni podpořit jeho úsilí.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 2) {VDV 97.3} Právě v té době Luther četl spisy Jana Husa a zjistil, že velkou pravdu o ospravedlnění z víry, která byla součástí jeho přednášek, hlásal již tento český reformátor. Prohlásil: „My všichni, Pavel, Augustin a já, jsme husité, aniž o tom víme!“ … „Bůh jistě potrestá svět za to, že pravda, která mu byla hlásána již před sto lety, byla upálena.“ (Wylie, sv. 6, kap. 1) {VDV 97.4} Ve výzvě císaři a německé šlechtě k reformě křesťanství Luther o papeži napsal: „Je hrozné sledovat muže, který se sice vydává za Kristova zástupce, přitom si ale klidně žije v přepychu, v jakém se mu nemůže rovnat žádný císař. Podobá se chudému Ježíši nebo skromnému Petrovi? Tvrdí se o něm, že je pánem světa! Kristus, za jehož náměstka se vydává, ovšem prohlásil: ‚Mé království není z tohoto světa.‘ Může panství náměstka převyšovat panství jeho pána?“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3) {VDV 97.5} Univerzitám Luther napsal: „Velice se obávám, že univerzity se stanou velkými branami do pekla, nebudou-li pečlivě studovat Písmo svaté a vštěpovat je do srdcí mladých lidí. Neradím nikomu, aby dával své dítě tam, kde na prvním místě není Písmo svaté. Každá instituce, kde se lidé trvale nezabývají Božím slovem, se nutně zvrhne.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3) {VDV 97.6} Tato výzva se rychle rozšířila po celém Německu a měla obrovský vliv. Celý národ se dostal do varu a zástupy se stavěly pod prapor reformace. Lutherovi odpůrci, kteří hořeli touhou po pomstě, naléhali na papeže, aby proti němu rázně zakročil. Řím vydal nařízení, že jeho učení má být okamžitě odmítnuto. Luther a jeho stoupenci dostali šedesát dnů na rozmyšlenou. Jestliže neodvolají, budou z církve vyloučeni. {VDV 97.7} Pro reformaci nadešla nyní rozhodná chvíle. Po staletí naháněla hrozba exkomunikace z církve hrůzu i mocným panovníkům a velké říše se před ní třásly strachem a nejistotou. Na lidi, které postihla kletba Říma, pohlíželi ostatní s odporem a hrůzou. Nesměli se stýkat se svými blízkými, byli postaveni mimo zákon, byli štváni až k smrti. Luther nebyl slepý, aby neviděl, že se nad ním hrozivě stahují mračna. Zůstal však pevný a věřil, že Kristus je jeho 82

Cirkevni a Státní Militantni oporou a záštitou. S vírou a odvahou mučedníka napsal: „Nevím, co se stane a ani se o to nestarám… Ať už rána padne, kam padne, nebojím se. Vždyť ani jediný lístek nespadne bez vůle našeho Otce. Oč více se postará o nás. Je snadné zemřít za Slovo, neboť Slovo, které se stalo tělem, samo podstoupilo smrt. Zemřeme-li s ním, budeme s ním žít, a podstoupíme-li to, co podstoupil Kristus před námi, budeme tam, kde je on a budeme s ním žít věčně.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 9) {VDV 97.8} Když se Luther dozvěděl o papežské bule, prohlásil: „Odmítám ji a jsem proti ní, protože je bezbožná a nesprávná… V ní je odsouzen sám Kristus… Raduji se, že takové zlo mohu snášet pro to nejlepší na světě. Nyní cítím ve svém srdci větší volnost, protože konečně vím, že papež je antikrist, že jeho trůn je trůnem samého satana.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 9) {VDV 98.1} Dokument vydaný Římem však nezůstal bez účinku. Vězení, mučení a popravčí meč byly zbraně, jimiž bylo možné vynutit si poslušnost. Slabí a pověrčiví se třásli před papežovým nařízením. A tak zatímco se Luther těšil všeobecné oblibě, cítili mnozí, že život je příliš drahý, než aby se dával v sázku pro věc reformace. Všechno zdánlivě nasvědčovalo tomu, že Lutherovo dílo brzy skončí. {VDV 98.2} Luther vystupuje z církve Luther však zůstal klidný. Řím proti němu vytasil své klatby a svět přihlížel, aniž by jakkoli pochyboval, že Luther zahyne nebo bude přinucen se podvolit. Luther však odpověděl Římu na odsouzení stejně rozhodně a veřejně prohlásil, že se rozhodl navždy se s ním rozejít. Před zástupem univerzitních studentů, učitelů a občanů ze všech společenských vrstev spálil papežovu bulu spolu s církevními zákony, dekretáliemi (tj. papežskými listy o právních otázkách) a několika spisy podporujícími papežskou autoritu. Prohlásil: „Moji nepřátelé mohou spálením mých knih poškodit věc pravdy v myslích prostých lidí a přivést jejich duše do zkázy. Z toho důvodu pálím na oplátku jejich knihy. Právě začal skutečný boj. Dosud jsem si s papežem jen hrál. Začal jsem toto dílo v Božím jménu. Skončí beze mne, ale s Boží mocí.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 10) {VDV 98.3} Na urážky svých odpůrců, kteří se mu vysmívali, že jeho věc nemá dostatek zastánců, Luther odpovídal: „Kdo ví, zda si mne Bůh nevyvolil a nepovolal a zda se oni nemají obávat toho, že když pohrdají mnou, pohrdají samým Bohem? Mojžíš byl sám při odchodu z Egypta. Elijáš byl sám za vlády krále Achaba. Izajáš byl sám v Jeruzalémě a Ezechiel byl sám v Babylóně… Bůh nikdy nevyvolil za proroka velekněze nebo nějakou jinou velkou osobnost. Obvykle volil prosté muže, jimiž ostatní lidé pohrdali, jednou dokonce pastýře Amose. V každé době museli svatí lidé kárat velké tohoto světa, krále, knížata, kněze a moudré, a vystavovali se tím nebezpečí života… Neříkám, že jsem prorok. Říkám však, že by se měli bát právě proto, že já jsem sám, a jich je mnoho. Jsem si jist, že Boží slovo je se mnou, a ne s nimi.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 10) {VDV 98.4} 83

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

Řím byl stále podrážděnější Lutherovými útoky. Někteří jeho fanatičtí odpůrci, a byli<br />

mezi nimi i doktoři katolických univerzit, prohlašovali, že ten, kdo zabije tohoto vzpurného<br />

mnicha, nebude mít hřích. Jednou přistoupil k Lutherovi neznámý muž, který pod<br />

svrchníkem ukrýval pistoli, a ptal se ho, proč jde tak sám. „Jsem v Božích rukou,“<br />

odpověděl Luther. „Bůh je má síla a můj štít. Co mi může udělat člověk?“ (D’Aubigné, sv.<br />

6, kap. 2) Když neznámý uslyšel tato slova, zbledl a utekl, jako kdyby se právě setkal s<br />

andělem. {VDV 97.2}<br />

Řím se snažil Luthera zničit, Bůh ho však chránil. Jeho učení znělo všude — „v chatrčích<br />

i v klášterech, … v zámcích šlechticů, na univerzitách i v královských palácích, a všude se<br />

našli ušlechtilí mužové, kteří byli připraveni podpořit jeho úsilí.“ (D’Aubigné, sv. 6, kap.<br />

2) {VDV 97.3}<br />

Právě v té době Luther četl spisy Jana Husa a zjistil, že velkou pravdu o ospravedlnění z<br />

víry, která byla součástí jeho přednášek, hlásal již tento český reformátor. Prohlásil: „My<br />

všichni, Pavel, Augustin a já, jsme husité, aniž o tom víme!“ … „Bůh jistě potrestá svět za<br />

to, že pravda, která mu byla hlásána již před sto lety, byla upálena.“ (Wylie, sv. 6, kap.<br />

1) {VDV 97.4}<br />

Ve výzvě císaři a německé šlechtě k reformě křesťanství Luther o papeži napsal: „Je<br />

hrozné sledovat muže, který se sice vydává za Kristova zástupce, přitom si ale klidně žije v<br />

přepychu, v jakém se mu nemůže rovnat žádný císař. Podobá se chudému Ježíši nebo<br />

skromnému Petrovi? Tvrdí se o něm, že je pánem světa! Kristus, za jehož náměstka se<br />

vydává, ovšem prohlásil: ‚Mé království není z tohoto světa.‘ Může panství náměstka<br />

převyšovat panství jeho pána?“ (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3) {VDV 97.5}<br />

Univerzitám Luther napsal: „Velice se obávám, že univerzity se stanou velkými branami<br />

do pekla, nebudou-li pečlivě studovat Písmo svaté a vštěpovat je do srdcí mladých lidí.<br />

Neradím nikomu, aby dával své dítě tam, kde na prvním místě není Písmo svaté. Každá<br />

instituce, kde se lidé trvale nezabývají Božím slovem, se nutně zvrhne.“ (D’Aubigné, sv. 6,<br />

kap. 3) {VDV 97.6}<br />

Tato výzva se rychle rozšířila po celém Německu a měla obrovský vliv. Celý národ se<br />

dostal do varu a zástupy se stavěly pod prapor reformace. Lutherovi odpůrci, kteří hořeli<br />

touhou po pomstě, naléhali na papeže, aby proti němu rázně zakročil. Řím vydal nařízení, že<br />

jeho učení má být okamžitě odmítnuto. Luther a jeho stoupenci dostali šedesát dnů na<br />

rozmyšlenou. Jestliže neodvolají, budou z církve vyloučeni. {VDV 97.7}<br />

Pro reformaci nadešla nyní rozhodná chvíle. Po staletí naháněla hrozba exkomunikace z<br />

církve hrůzu i mocným panovníkům a velké říše se před ní třásly strachem a nejistotou. Na<br />

lidi, které postihla kletba Říma, pohlíželi ostatní s odporem a hrůzou. Nesměli se stýkat se<br />

svými blízkými, byli postaveni mimo zákon, byli štváni až k smrti. Luther nebyl slepý, aby<br />

neviděl, že se nad ním hrozivě stahují mračna. Zůstal však pevný a věřil, že Kristus je jeho<br />

82

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!