Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Zprávu o tom, že se Luther dostavil do Augsburku, vyslechl papežský vyslanec se<br />
zadostiučiněním. Zdálo se, že ten problematický kacíř, který na sebe poutá pozornost celého<br />
světa, je nyní v moci Říma, a vyslanec si umínil, že ho nesmí nechat uniknout. {VDV 94.2}<br />
Luther s sebou neměl ochranný list, ačkoli ho přátelé prosili, aby se bez něj před<br />
vyslancem ani neukazoval; sami pak o tento list císaře požádali. Papežský legát chtěl přimět<br />
Luthera, bude-li to aspoň trochu možné, aby odvolal; pokud by se to nepodařilo, chtěl ho dát<br />
dopravit do Říma, kde by pak s ním naložili stejně jako s Husem a Jeronýmem. Proto se<br />
prostřednictvím svých agentů snažil Luthera navést k tomu, aby ho navštívil bez ochranného<br />
listu a svěřil se jeho milosrdenství. To však Luther rázně odmítl. Teprve když obdržel<br />
listinu, která mu zaručovala císařovu ochranu, vydal se za papežským legátem. {VDV 94.3}<br />
Před soudem v Augsburku<br />
Zástupci papeže měli v úmyslu jednat nejdříve laskavě — chtěli si tím Luthera získat.<br />
Vyslanec proto pro rozhovor s Lutherem zvolil přátelský tón. Požadoval, aby se Luther bez<br />
výhrad podrobil autoritě církve a aby odvolal všechny své články bez dokazování nebo<br />
vysvětlování. Nesprávně však odhadl Lutherovu povahu. Luther ve své odpovědi vyjádřil<br />
sice úctu k církvi, svou touhu po pravdě, svou ochotu odpovědět na všechny námitky proti<br />
svému učení i ochotu předložit své nauky k posouzení předním univerzitám, současně však<br />
vyslovil nesouhlas s kardinálovým požadavkem, aby své názory odvolal, aniž by byl<br />
nejdříve usvědčen z bludu. {VDV 94.4}<br />
Jedinou odpovědí na to bylo: „Odvolej, odvolej.“ Luther dokázal, že jeho stanovisko<br />
vychází z Písma, a pevně prohlásil, že se nemůže zříci pravdy. {VDV 94.5}<br />
Vyslanec, který nebyl s to vyvrátit Lutherovy důkazy, ho zahrnul záplavou výtek a<br />
posměšků, jež prokládal tradičními citáty a výroky Otců; Luthera přitom vůbec nepustil ke<br />
slovu. Luther si uvědomil, že další rozmluva je zbytečná, a snažil se získat od vyslance<br />
souhlas s možností podat písemnou odpověď. Po jistém otálení mu vyslanec<br />
vyhověl. „Učinil jsem tak,“ napsal Luther příteli, „protože je to pro mne jako utlačeného<br />
dvojnásob výhodné. Za prvé, co je psáno, lze předložit k posouzení druhým, a za druhé,<br />
mám lepší možnost zapůsobit na rozvahu nebo dokonce na svědomí nadutého a žvanivého<br />
despoty, který by jinak zásluhou svého panovačného jazyka vyhrál.“ (Martyn, Život<br />
Lutherův a jeho doba, str. 271.272) {VDV 94.6}<br />
Při další rozmluvě předložil Luther stručný, jasný a přesvědčivý výklad svých názorů,<br />
jenž se opíral o řadu citátů z Písma. Přečetl listinu nahlas a odevzdal ji kardinálovi. Ten ji<br />
však s opovržením odhodil a prohlásil, že je to jen spousta prázdných slov a<br />
bezvýznamných citátů. To Luthera pobouřilo; rozhodl se, že se „utká“ se zpupným prelátem<br />
na jeho vlastní půdě. V disputaci o tradici a učení církve pak jeho výroky zcela<br />
vyvrátil. {VDV 95.1}<br />
79
Change language