Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni reformace řekl: „Bůh mě nevede, ale tlačí vpřed. Unáší mě. Nejsem svým pánem. Chtěl bych žít v klidu, jsem však vrhán do bouří a zvratů.“ (D’Aubigné, sv. 5, kap. 2) To bylo krátce předtím, než se stal účastníkem velkého sporu. {VDV 88.4} Římská církev začala obchodovat s Boží milostí. Stoly penězoměnců (viz Matouš 21,12) stály hned vedle oltářů a chrámovými prostorami se rozléhaly výkřiky prodávajících a kupujících. Aby byly zajištěny prostředky nutné na stavbu chrámu svatého Petra v Římě byly jménem papeže veřejně nabízeny ke koupi odpustky za hříchy. Za cenu takových zločinů měl být postaven chrám k Boží poctě, jeho úhelný kámen měl být položen za „mzdu nepravosti“. Nicméně právě prostředek, který si Řím vybral, aby se povznesl k dalšímu rozmachu, zasadil smrtelnou ránu jeho moci a velikosti. Vyprovokoval nejrozhodnější a nejobratnější odpůrce papežství a vedl k boji, který otřásl papežským trůnem s trojitou korunou. {VDV 88.5} Tetzel, úředník pověřený prodejem odpustků v Německu, byl usvědčen z nejhorších zločinů proti společnosti a proti Božímu zákonu. Zaslouženému trestu však unikl a nechal se najmout, aby prosazoval zištné a bezohledné plány papeže. Docela bezostyšně odříkával největší lži a vyprávěl bajky, jimiž chtěl oklamat neinformované, důvěřivé a pověrčivé lidi. Kdyby ovšem lidé znali Boží slovo, nebylo by tak snadné je zmást. Církev však lidem bránila v přístupu k Bibli — nad tím si potřebovala udržet kontrolu, aby se mohlo zmnožit bohatství a moc ctižádostivých církevních představitelů (viz John C. L. Gieseler, Přehled církevních dějin, díl 4, odd. 1, odst. 5). {VDV 88.6} Když Tetzel vcházel do města, šel před ním posel a oznamoval: „Milost Boží a svatý otec vcházejí do vašich bran.“ (D’Aubigné, sv. 3, kap. 1) Lid vítal rouhavého podvodníka, jako by k nim sestoupil z nebe sám Bůh. Hanebný obchod se konal v kostele, kde Tetzel z kazatelny vychvaloval odpustky jako nejcennější Boží dar. Prohlašoval, že jeho potvrzenky o odpuštění mají moc odpustit i hříchy, které bude kupující chtít spáchat v budoucnosti, a to bez nutnosti činit pokání (D’Aubigné, sv. 3, kap. 1). Navíc tvrdil, že odpustky mají moc zachránit nejen živé, ale i mrtvé, a že v tom okamžiku, kdy peníze dopadnou na dno jeho pokladny, opustí duše, za niž bylo zaplaceno, očistec a dostane se do nebe (viz K. R. Hagenbach, Dějiny reformace, díl 1, str. 96). {VDV 89.1} Když Šimon Kouzelník nabízel apoštolům peníze, aby mu prodali moc konat zázraky, Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslel sis, že se Boží dar dá získat za peníze.“ Skutky 8,20. Tetzelovu nabídku ovšem ochotně přijímaly tisíce lidí. Do jeho pokladny proudilo zlato i stříbro. Spasení, které lze koupit za peníze, bylo možno získat snáze než spasení, které vyžaduje pokání, víru a vytrvalé úsilí odolávat hříchu a přemáhat ho (viz Dodatek č. 19). {VDV 89.2} Proti učení o odpustcích se postavili učení a zbožní členové římské církve. Mnozí tomu, co se o odpustcích říkalo, nevěřili, protože to odporovalo zdravému rozumu i Božímu slovu. Proti tomuto hříšnému obchodu se však neodvážil protestovat žádný z prelátů. To mnohé 74
Cirkevni a Státní Militantni lidi zneklidňovalo — kladli si otázku, zda Bůh nějakým způsobem svou církev neočistí. {VDV 89.3} Luther, přestože byl stále horlivým přívržencem papežství, se zhrozil, když slyšel rouhavá slova prodavačů odpustků. Odpustky si koupilo také mnoho členů jeho sboru a brzy začali přicházet ke svému duchovnímu, zpovídali se mu z různých hříchů a očekávali rozhřešení ne proto, že svých hříchů litovali a chtěli se napravit, nýbrž proto, že si koupili odpustky. Luther odmítl dát jim rozhřešení a upozorňoval je, že bez pokání a nápravy života ve svých hříších zahynou. Bezradně se obrátili na Tetzela se stížností, že jejich zpovědník neuznává jeho potvrzenky o odpustcích. Někteří dokonce žádali, aby jim vrátil jejich peníze. To Tetzela přivedlo k nepříčetnosti — zuřil a klel, na náměstích dal zapálit ohně a prohlašoval, že „dostal od papeže příkaz upálit všechny kacíře, kteří se opováží postavit se proti jeho nejsvětějším odpustkům“ (D’Aubigné, sv. 3, kap. 4). {VDV 89.4} Nyní se Luther odvážně pustil do boje za pravdu. Začal lidi varovat z kazatelny. Vysvětloval jim, jak je hřích odporný a učil je, že člověk nemůže svými skutky zmírnit svou vinu nebo se vyhnout trestu. Pouze lítost před Bohem a víra v Ježíše Krista mohou hříšníka zachránit. Kristovu milost nelze koupit, je to nezasloužený dar. Luther lidem radil, aby nekupovali odpustky, ale aby ve víře vzhlíželi k ukřižovanému Vykupiteli. Vyprávěl jim svou vlastní bolestnou zkušenost — jak se pokořováním a kajícími skutky marně snažil zasloužit si spasení, a ujišťoval posluchače, že teprve tehdy, když se přestal zabývat sám sebou a začal věřit v Ježíše Krista, našel pokoj a radost. {VDV 89.5} Lutherovy teze Protože Tetzel nepolevil ve svém úsilí při prodeji odpustků a dál hlásal svá bezbožná tvrzení, Luther se rozhodl ostřeji zakročit proti těmto zlořádům. Brzy se mu naskytla vhodná příležitost. V zámeckém kostele ve Wittenberku uchovávali mnoho ostatků a o některých svátcích je veřejně vystavovali. Všichni, kteří v takové dny navštívili kostel a vyzpovídali se, dostali ujištění, že jim byly odpuštěny všechny hříchy. Proto v těchto dnech přicházelo do kostela mnoho lidí. Právě se blížil svátek Všech svatých, jeden z nejvýznamnějších svátků, kdy byly relikvie vystavovány. Den předtím se Luther připojil k zástupům, které již proudily do kostela, a přibil na dveře chrámu listinu, obsahující 95 tezí proti učení o odpustcích. Prohlásil přitom, že je ochotný obhájit tyto teze příštího dne na univerzitě proti všem, kdo si myslí, že je mohou vyvrátit. {VDV 90.1} Jeho teze vzbudily všeobecnou pozornost. Lidé je četli znovu a znovu, všude se o nich mluvilo. Vyvolaly velké vzrušení na univerzitě i v celém městě. Články dokazovaly, že moc odpouštět hříchy nebo promíjet trest za ně nebyla nikdy dána ani papeži, ani žádnému jinému člověku. Celá věc odpustků je podvod — způsob jak vylákat z pověrčivých lidí peníze — satanův plán jak ničit lidi, kteří uvěří lživým slibům. Dokazovaly také, že Kristovo evangelium je nejcennějším pokladem církve a že Boží milost, která je v něm zjevena, je zdarma udělována všem, kdo ji pokáním a vírou přijímají. {VDV 90.2} 75
- Page 31 and 32: Cirkevni a Státní Militantni zás
- Page 33 and 34: Cirkevni a Státní Militantni 3. K
- Page 35 and 36: Cirkevni a Státní Militantni byla
- Page 37 and 38: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 39 and 40: Cirkevni a Státní Militantni vše
- Page 41 and 42: Cirkevni a Státní Militantni 4. K
- Page 43 and 44: Cirkevni a Státní Militantni zem
- Page 45 and 46: Cirkevni a Státní Militantni tvrd
- Page 47 and 48: Cirkevni a Státní Militantni zám
- Page 49 and 50: Cirkevni a Státní Militantni stra
- Page 51 and 52: Cirkevni a Státní Militantni ukř
- Page 53 and 54: Cirkevni a Státní Militantni Kdy
- Page 55 and 56: Cirkevni a Státní Militantni Úč
- Page 57 and 58: Cirkevni a Státní Militantni mni
- Page 59 and 60: Cirkevni a Státní Militantni Mimo
- Page 61 and 62: Cirkevni a Státní Militantni s mo
- Page 63 and 64: Cirkevni a Státní Militantni 6. K
- Page 65 and 66: Cirkevni a Státní Militantni Hus
- Page 67 and 68: Cirkevni a Státní Militantni uval
- Page 69 and 70: Cirkevni a Státní Militantni pode
- Page 71 and 72: Cirkevni a Státní Militantni popr
- Page 73 and 74: Cirkevni a Státní Militantni Jero
- Page 75 and 76: Cirkevni a Státní Militantni sob
- Page 77 and 78: Cirkevni a Státní Militantni byl
- Page 79 and 80: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 81: Cirkevni a Státní Militantni vůb
- Page 85 and 86: Cirkevni a Státní Militantni Reak
- Page 87 and 88: Cirkevni a Státní Militantni Zpr
- Page 89 and 90: Cirkevni a Státní Militantni Do t
- Page 91 and 92: Cirkevni a Státní Militantni opor
- Page 93 and 94: Cirkevni a Státní Militantni 85
- Page 95 and 96: Cirkevni a Státní Militantni obá
- Page 97 and 98: Cirkevni a Státní Militantni Sně
- Page 99 and 100: Cirkevni a Státní Militantni toli
- Page 101 and 102: Cirkevni a Státní Militantni nad
- Page 103 and 104: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 105 and 106: Cirkevni a Státní Militantni čes
- Page 107 and 108: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 109 and 110: Cirkevni a Státní Militantni 9. K
- Page 111 and 112: Cirkevni a Státní Militantni nena
- Page 113 and 114: Cirkevni a Státní Militantni Zpo
- Page 115 and 116: Cirkevni a Státní Militantni Vysl
- Page 117 and 118: Cirkevni a Státní Militantni uká
- Page 119 and 120: Cirkevni a Státní Militantni vyvo
- Page 121 and 122: Cirkevni a Státní Militantni vy a
- Page 123 and 124: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 125 and 126: Cirkevni a Státní Militantni Všu
- Page 127 and 128: Cirkevni a Státní Militantni je i
- Page 129 and 130: Cirkevni a Státní Militantni věd
- Page 131 and 132: Cirkevni a Státní Militantni Bož
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
lidi zneklidňovalo — kladli si otázku, zda Bůh nějakým způsobem svou církev<br />
neočistí. {VDV 89.3}<br />
Luther, přestože byl stále horlivým přívržencem papežství, se zhrozil, když slyšel<br />
rouhavá slova prodavačů odpustků. Odpustky si koupilo také mnoho členů jeho sboru a brzy<br />
začali přicházet ke svému duchovnímu, zpovídali se mu z různých hříchů a očekávali<br />
rozhřešení ne proto, že svých hříchů litovali a chtěli se napravit, nýbrž proto, že si koupili<br />
odpustky. Luther odmítl dát jim rozhřešení a upozorňoval je, že bez pokání a nápravy života<br />
ve svých hříších zahynou. Bezradně se obrátili na Tetzela se stížností, že jejich zpovědník<br />
neuznává jeho potvrzenky o odpustcích. Někteří dokonce žádali, aby jim vrátil jejich peníze.<br />
To Tetzela přivedlo k nepříčetnosti — zuřil a klel, na náměstích dal zapálit ohně a<br />
prohlašoval, že „dostal od papeže příkaz upálit všechny kacíře, kteří se opováží postavit se<br />
proti jeho nejsvětějším odpustkům“ (D’Aubigné, sv. 3, kap. 4). {VDV 89.4}<br />
Nyní se Luther odvážně pustil do boje za pravdu. Začal lidi varovat z<br />
kazatelny. Vysvětloval jim, jak je hřích odporný a učil je, že člověk nemůže svými skutky<br />
zmírnit svou vinu nebo se vyhnout trestu. Pouze lítost před Bohem a víra v Ježíše Krista<br />
mohou hříšníka zachránit. Kristovu milost nelze koupit, je to nezasloužený dar. Luther<br />
lidem radil, aby nekupovali odpustky, ale aby ve víře vzhlíželi k ukřižovanému Vykupiteli.<br />
Vyprávěl jim svou vlastní bolestnou zkušenost — jak se pokořováním a kajícími skutky<br />
marně snažil zasloužit si spasení, a ujišťoval posluchače, že teprve tehdy, když se přestal<br />
zabývat sám sebou a začal věřit v Ježíše Krista, našel pokoj a radost. {VDV 89.5}<br />
Lutherovy teze<br />
Protože Tetzel nepolevil ve svém úsilí při prodeji odpustků a dál hlásal svá bezbožná<br />
tvrzení, Luther se rozhodl ostřeji zakročit proti těmto zlořádům. Brzy se mu naskytla vhodná<br />
příležitost. V zámeckém kostele ve Wittenberku uchovávali mnoho ostatků a o některých<br />
svátcích je veřejně vystavovali. Všichni, kteří v takové dny navštívili kostel a vyzpovídali<br />
se, dostali ujištění, že jim byly odpuštěny všechny hříchy. Proto v těchto dnech přicházelo<br />
do kostela mnoho lidí. Právě se blížil svátek Všech svatých, jeden z nejvýznamnějších<br />
svátků, kdy byly relikvie vystavovány. Den předtím se Luther připojil k zástupům, které již<br />
proudily do kostela, a přibil na dveře chrámu listinu, obsahující 95 tezí proti učení o<br />
odpustcích. Prohlásil přitom, že je ochotný obhájit tyto teze příštího dne na univerzitě proti<br />
všem, kdo si myslí, že je mohou vyvrátit. {VDV 90.1}<br />
Jeho teze vzbudily všeobecnou pozornost. Lidé je četli znovu a znovu, všude se o nich<br />
mluvilo. Vyvolaly velké vzrušení na univerzitě i v celém městě. Články dokazovaly, že moc<br />
odpouštět hříchy nebo promíjet trest za ně nebyla nikdy dána ani papeži, ani žádnému<br />
jinému člověku. Celá věc odpustků je podvod — způsob jak vylákat z pověrčivých lidí<br />
peníze — satanův plán jak ničit lidi, kteří uvěří lživým slibům. Dokazovaly také, že<br />
Kristovo evangelium je nejcennějším pokladem církve a že Boží milost, která je v něm<br />
zjevena, je zdarma udělována všem, kdo ji pokáním a vírou přijímají. {VDV 90.2}<br />
75