Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
lidi zneklidňovalo — kladli si otázku, zda Bůh nějakým způsobem svou církev
neočistí. {VDV 89.3}
Luther, přestože byl stále horlivým přívržencem papežství, se zhrozil, když slyšel
rouhavá slova prodavačů odpustků. Odpustky si koupilo také mnoho členů jeho sboru a brzy
začali přicházet ke svému duchovnímu, zpovídali se mu z různých hříchů a očekávali
rozhřešení ne proto, že svých hříchů litovali a chtěli se napravit, nýbrž proto, že si koupili
odpustky. Luther odmítl dát jim rozhřešení a upozorňoval je, že bez pokání a nápravy života
ve svých hříších zahynou. Bezradně se obrátili na Tetzela se stížností, že jejich zpovědník
neuznává jeho potvrzenky o odpustcích. Někteří dokonce žádali, aby jim vrátil jejich peníze.
To Tetzela přivedlo k nepříčetnosti — zuřil a klel, na náměstích dal zapálit ohně a
prohlašoval, že „dostal od papeže příkaz upálit všechny kacíře, kteří se opováží postavit se
proti jeho nejsvětějším odpustkům“ (D’Aubigné, sv. 3, kap. 4). {VDV 89.4}
Nyní se Luther odvážně pustil do boje za pravdu. Začal lidi varovat z
kazatelny. Vysvětloval jim, jak je hřích odporný a učil je, že člověk nemůže svými skutky
zmírnit svou vinu nebo se vyhnout trestu. Pouze lítost před Bohem a víra v Ježíše Krista
mohou hříšníka zachránit. Kristovu milost nelze koupit, je to nezasloužený dar. Luther
lidem radil, aby nekupovali odpustky, ale aby ve víře vzhlíželi k ukřižovanému Vykupiteli.
Vyprávěl jim svou vlastní bolestnou zkušenost — jak se pokořováním a kajícími skutky
marně snažil zasloužit si spasení, a ujišťoval posluchače, že teprve tehdy, když se přestal
zabývat sám sebou a začal věřit v Ježíše Krista, našel pokoj a radost. {VDV 89.5}
Lutherovy teze
Protože Tetzel nepolevil ve svém úsilí při prodeji odpustků a dál hlásal svá bezbožná
tvrzení, Luther se rozhodl ostřeji zakročit proti těmto zlořádům. Brzy se mu naskytla vhodná
příležitost. V zámeckém kostele ve Wittenberku uchovávali mnoho ostatků a o některých
svátcích je veřejně vystavovali. Všichni, kteří v takové dny navštívili kostel a vyzpovídali
se, dostali ujištění, že jim byly odpuštěny všechny hříchy. Proto v těchto dnech přicházelo
do kostela mnoho lidí. Právě se blížil svátek Všech svatých, jeden z nejvýznamnějších
svátků, kdy byly relikvie vystavovány. Den předtím se Luther připojil k zástupům, které již
proudily do kostela, a přibil na dveře chrámu listinu, obsahující 95 tezí proti učení o
odpustcích. Prohlásil přitom, že je ochotný obhájit tyto teze příštího dne na univerzitě proti
všem, kdo si myslí, že je mohou vyvrátit. {VDV 90.1}
Jeho teze vzbudily všeobecnou pozornost. Lidé je četli znovu a znovu, všude se o nich
mluvilo. Vyvolaly velké vzrušení na univerzitě i v celém městě. Články dokazovaly, že moc
odpouštět hříchy nebo promíjet trest za ně nebyla nikdy dána ani papeži, ani žádnému
jinému člověku. Celá věc odpustků je podvod — způsob jak vylákat z pověrčivých lidí
peníze — satanův plán jak ničit lidi, kteří uvěří lživým slibům. Dokazovaly také, že
Kristovo evangelium je nejcennějším pokladem církve a že Boží milost, která je v něm
zjevena, je zdarma udělována všem, kdo ji pokáním a vírou přijímají. {VDV 90.2}
75