Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
nebe díky svým mnišským skutkům, pak bych na to měl jistě nárok… Kdyby to bylo<br />
pokračovalo dále, určitě bych si umrtvováním přivodil smrt.“ (D’Aubigné, sv. 2, kap. 4)<br />
Bolestivé umrtvování mělo za následek, že zeslábl a upadal do mdlob; toho se pak už nikdy<br />
zcela nezbavil. Přesto, že se snažil ze všech sil, jeho nitro nenacházelo pokoj. Nakonec se<br />
dostal až na pokraj zoufalství. {VDV 86.1}<br />
Když se už Lutherovi zdálo, že je všechno ztraceno, poslal mu Bůh přítele a pomocníka.<br />
Byl to zbožný Staupitz. Otevřel Lutherovi Boží slovo a vedl ho, aby přestal myslet na sebe a<br />
hloubat o věčném trestu za přestoupení Božího zákona a aby hleděl na Ježíše Krista, svého<br />
Spasitele, který odpouští hříchy. „Netrap se nad svými hříchy, ale raději se vrhni do náruče<br />
Vykupitele. Doufej v něho, ve spravedlnost jeho života, ve výkupnou moc jeho smrti…<br />
Poslouchej Božího Syna. Stal se člověkem, aby ti dal důkaz Boží lásky. Miluj Krista, který<br />
tě miloval jako první.“ (D’Aubigné, sv. 2, kap. 4) Byla to slova posla milosti. Na Luthera<br />
hluboce zapůsobila. Po mnoha bojích s bludy, které tak dlouho zastával, mohl lépe poznat<br />
pravdu a dojít k vnitřnímu pokoji. {VDV 86.2}<br />
Luther byl vysvěcen na kněze a povolán z kláštera na univerzitu ve Wittenberku jako<br />
profesor. Tam se věnoval studiu Bible v původních jazycích. Začal přednášet o Bibli, mnoha<br />
nadšeným posluchačům vykládal knihu žalmů, evangelia a epištoly. Staupitz, jeho přítel a<br />
představený, na něj naléhal, aby vystoupil na kazatelnu a kázal Boží slovo. Luther váhal,<br />
cítil se nehodný mluvit k lidem na Kristově místě. Teprve po dlouhém vnitřním boji se<br />
podvolil naléhání přátel. Tehdy již velmi dobře znal Písmo a prožíval úzké spojení s Bohem.<br />
Posluchači byli uchváceni jeho výřečností. Jasnost a pádnost, s níž předkládal pravdy, je<br />
přesvědčovala a jeho vroucnost ovlivňovala jejich srdce. {VDV 87.1}<br />
Luther byl stále věrným synem římské církve a ani ho nenapadlo, že by mohl být někým<br />
jiným. Boží prozřetelnost ho vedla, aby navštívil Řím. Šel pěšky, cestou přespával v<br />
klášterech. Zavítal také do jednoho italského kláštera, který byl honosně, přepychově<br />
zařízený. To ho velice udivilo. Mniši zajištěni knížecími příjmy žili v překrásných<br />
komnatách, oblékali se do nákladných a drahocenných šatů a hodovali u přeplněných stolů.<br />
S trapnými pocity a celý zmatený srovnával Luther tuto podívanou s odříkáním a tvrdostí<br />
svého vlastního života. {VDV 87.2}<br />
Konečně v dálce uviděl město na sedmi pahorcích. V hlubokém pohnutí padl na zem a<br />
volal: „Svatý Říme, buď pozdraven.“ (D’Aubigné, sv. 2, kap. 6) Pak vešel do města,<br />
navštěvoval kostely, naslouchal podivným bajkám, které vyprávěli kněží a mniši, a konal<br />
všechny požadované obřady. Všude se ale setkával s projevy, které v něm vzbuzovaly úžas<br />
a hrůzu. Zjistil, že ve všech vrstvách duchovenstva vládne neřest a hřích. Slyšel, jak preláti<br />
neslušně žertují, a zděsil se, když zaslechl, že se tak chovají dokonce i během mše. Když<br />
pak hovořil s mnichy a prostými lidmi, setkával se s nevázaností a zhýralostí. Ať se obrátil<br />
kamkoli, všude místo svatosti nacházel jen znesvěcování. Napsal: „Nikdo si neumí<br />
představit, jaké hříchy a hanebnosti se v Římě dějí. Je třeba to vidět a slyšet, aby tomu<br />
72
Change language