Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni válečném poli; prosazením vlastního výkladu husitských artikulů i Bible samé mohl převrátit jejich smysl tak, aby se hodily jeho cílům. {VDV 82.2} Značná část Čechů poznala, že byli připraveni o svou svobodu, a nemohli se smlouvou souhlasit. Vznikly spory, které vedly k bojům a krveprolití. Za těchto bojů padl ušlechtilý Prokop a Čechy ztratily svou svobodu. {VDV 82.3} Zikmund, který zradil Husa a Jeronýma, se stal českým králem. Nedbal na své sliby, že bude zastávat práva Čechů, a začal hned zavádět a upevňovat v zemi papežskou nadvládu. Jeho podřízenost Římu mu však žádný velký zisk nepřinesla. Vždyť celá dvě desetiletí svého života se musel potýkat s nejrůznějšími nesnázemi a válečnými útrapami. Na válečném poli se mu však příliš nevedlo — dlouhé a neplodné války jenom vysávaly královskou pokladnu. Zemřel po roce vlády, své království zanechal na pokraji občanské války a svým potomkům odkázal zneuctěné jméno. {VDV 82.4} Spory, boje a krveprolévání nebraly konce. Cizí vojska opět napadla Čechy a vnitřní rozkol dál rozvracel národ. Lidé, kteří zůstali věrni evangeliu, byli vystaveni krvavému pronásledování. {VDV 83.1} Jednota bratrská Když jejich dřívější bratři, kteří uzavřeli dohodu s Římem, přijali bludy Říma, vytvořili ti, kdo usilovali o prvotní víru, novou církev, kterou nazvali „jednota bratrská“. Tím proti sobě poštvali nepřátelské síly rekrutující se ze všech vrstev národa. I v této těžké době však zůstali pevní. Přestože se museli ukrývat v lesích a jeskyních, i nadále se scházeli ke čtení Božího slova a k bohoslužbám. {VDV 83.2} Od poslů, které tajně vyslali do různých zemí, se dozvěděli, že tu a tam jsou „jednotliví vyznavači pravdy, několik v tom městě, několik v jiném, kteří jsou právě tak jako oni vystaveni pronásledování, a že v Alpách je starobylá církev, která je založena na Písmu svatém a bojuje proti modlářské zkaženosti Říma.“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) Tato zprávu je velice potěšila a hned se rozhodli navázat s valdenskými křesťany písemný styk. {VDV 83.3} Čechové zůstali věrni evangeliu, a byli proto krutě pronásledováni. I v „nejtemnější hodině“ však vyhlíželi k obzoru jako lidé, kteří očekávají nové jitro. „Prožívali zlé časy, avšak … nezapomínali na slova, která kdysi pronesl Hus a která pak opakoval Jeroným, že totiž musí uplynout ještě celé století, než nastane ‚nový den‘. Tato slova znamenala pro tábory (husity) totéž, co pro kmeny Izraele v zemi otroctví slova Josefova: ‚Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví.‘“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) „Koncem patnáctého století nastal sice pomalý, ale jistý růst bratrských sborů. Ačkoli ani zdaleka neměli plnou svobodu, prožívali období relativního klidu. Začátkem šestnáctého století bylo v Čechách a na Moravě asi dvě stě jejich sborů.“ (Ezra Hall Gillett, Život a doba Jana Husa, díl 2, str. 570) „Tak početný 68
Cirkevni a Státní Militantni byl zbytek těch, kdo unikli ničivému běsnění ohně a meče, jimž bylo dopřáno, aby spatřili úsvit nového dne, který předpověděl Jan Hus.“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) {VDV 83.4} 69
- Page 25 and 26: Cirkevni a Státní Militantni Zká
- Page 27 and 28: Cirkevni a Státní Militantni 2. K
- Page 29 and 30: Cirkevni a Státní Militantni nás
- Page 31 and 32: Cirkevni a Státní Militantni zás
- Page 33 and 34: Cirkevni a Státní Militantni 3. K
- Page 35 and 36: Cirkevni a Státní Militantni byla
- Page 37 and 38: Cirkevni a Státní Militantni Pře
- Page 39 and 40: Cirkevni a Státní Militantni vše
- Page 41 and 42: Cirkevni a Státní Militantni 4. K
- Page 43 and 44: Cirkevni a Státní Militantni zem
- Page 45 and 46: Cirkevni a Státní Militantni tvrd
- Page 47 and 48: Cirkevni a Státní Militantni zám
- Page 49 and 50: Cirkevni a Státní Militantni stra
- Page 51 and 52: Cirkevni a Státní Militantni ukř
- Page 53 and 54: Cirkevni a Státní Militantni Kdy
- Page 55 and 56: Cirkevni a Státní Militantni Úč
- Page 57 and 58: Cirkevni a Státní Militantni mni
- Page 59 and 60: Cirkevni a Státní Militantni Mimo
- Page 61 and 62: Cirkevni a Státní Militantni s mo
- Page 63 and 64: Cirkevni a Státní Militantni 6. K
- Page 65 and 66: Cirkevni a Státní Militantni Hus
- Page 67 and 68: Cirkevni a Státní Militantni uval
- Page 69 and 70: Cirkevni a Státní Militantni pode
- Page 71 and 72: Cirkevni a Státní Militantni popr
- Page 73 and 74: Cirkevni a Státní Militantni Jero
- Page 75: Cirkevni a Státní Militantni sob
- Page 79 and 80: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 81 and 82: Cirkevni a Státní Militantni vůb
- Page 83 and 84: Cirkevni a Státní Militantni lidi
- Page 85 and 86: Cirkevni a Státní Militantni Reak
- Page 87 and 88: Cirkevni a Státní Militantni Zpr
- Page 89 and 90: Cirkevni a Státní Militantni Do t
- Page 91 and 92: Cirkevni a Státní Militantni opor
- Page 93 and 94: Cirkevni a Státní Militantni 85
- Page 95 and 96: Cirkevni a Státní Militantni obá
- Page 97 and 98: Cirkevni a Státní Militantni Sně
- Page 99 and 100: Cirkevni a Státní Militantni toli
- Page 101 and 102: Cirkevni a Státní Militantni nad
- Page 103 and 104: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 105 and 106: Cirkevni a Státní Militantni čes
- Page 107 and 108: Cirkevni a Státní Militantni Krá
- Page 109 and 110: Cirkevni a Státní Militantni 9. K
- Page 111 and 112: Cirkevni a Státní Militantni nena
- Page 113 and 114: Cirkevni a Státní Militantni Zpo
- Page 115 and 116: Cirkevni a Státní Militantni Vysl
- Page 117 and 118: Cirkevni a Státní Militantni uká
- Page 119 and 120: Cirkevni a Státní Militantni vyvo
- Page 121 and 122: Cirkevni a Státní Militantni vy a
- Page 123 and 124: Cirkevni a Státní Militantni Luth
- Page 125 and 126: Cirkevni a Státní Militantni Všu
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
válečném poli; prosazením vlastního výkladu husitských artikulů i Bible samé mohl<br />
převrátit jejich smysl tak, aby se hodily jeho cílům. {VDV 82.2}<br />
Značná část Čechů poznala, že byli připraveni o svou svobodu, a nemohli se smlouvou<br />
souhlasit. Vznikly spory, které vedly k bojům a krveprolití. Za těchto bojů padl ušlechtilý<br />
Prokop a Čechy ztratily svou svobodu. {VDV 82.3}<br />
Zikmund, který zradil Husa a Jeronýma, se stal českým králem. Nedbal na své sliby, že<br />
bude zastávat práva Čechů, a začal hned zavádět a upevňovat v zemi papežskou nadvládu.<br />
Jeho podřízenost Římu mu však žádný velký zisk nepřinesla. Vždyť celá dvě desetiletí<br />
svého života se musel potýkat s nejrůznějšími nesnázemi a válečnými útrapami. Na<br />
válečném poli se mu však příliš nevedlo — dlouhé a neplodné války jenom vysávaly<br />
královskou pokladnu. Zemřel po roce vlády, své království zanechal na pokraji občanské<br />
války a svým potomkům odkázal zneuctěné jméno. {VDV 82.4}<br />
Spory, boje a krveprolévání nebraly konce. Cizí vojska opět napadla Čechy a vnitřní<br />
rozkol dál rozvracel národ. Lidé, kteří zůstali věrni evangeliu, byli vystaveni krvavému<br />
pronásledování. {VDV 83.1}<br />
Jednota bratrská<br />
Když jejich dřívější bratři, kteří uzavřeli dohodu s Římem, přijali bludy Říma, vytvořili<br />
ti, kdo usilovali o prvotní víru, novou církev, kterou nazvali „jednota bratrská“. Tím proti<br />
sobě poštvali nepřátelské síly rekrutující se ze všech vrstev národa. I v této těžké době však<br />
zůstali pevní. Přestože se museli ukrývat v lesích a jeskyních, i nadále se scházeli ke čtení<br />
Božího slova a k bohoslužbám. {VDV 83.2}<br />
Od poslů, které tajně vyslali do různých zemí, se dozvěděli, že tu a tam jsou „jednotliví<br />
vyznavači pravdy, několik v tom městě, několik v jiném, kteří jsou právě tak jako oni<br />
vystaveni pronásledování, a že v Alpách je starobylá církev, která je založena na Písmu<br />
svatém a bojuje proti modlářské zkaženosti Říma.“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) Tato zprávu je<br />
velice potěšila a hned se rozhodli navázat s valdenskými křesťany písemný styk. {VDV<br />
83.3}<br />
Čechové zůstali věrni evangeliu, a byli proto krutě pronásledováni. I v „nejtemnější<br />
hodině“ však vyhlíželi k obzoru jako lidé, kteří očekávají nové jitro. „Prožívali zlé časy,<br />
avšak … nezapomínali na slova, která kdysi pronesl Hus a která pak opakoval Jeroným, že<br />
totiž musí uplynout ještě celé století, než nastane ‚nový den‘. Tato slova znamenala pro<br />
tábory (husity) totéž, co pro kmeny Izraele v zemi otroctví slova Josefova: ‚Já umírám, ale<br />
Bůh vás jistě navštíví.‘“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) „Koncem patnáctého století nastal sice<br />
pomalý, ale jistý růst bratrských sborů. Ačkoli ani zdaleka neměli plnou svobodu, prožívali<br />
období relativního klidu. Začátkem šestnáctého století bylo v Čechách a na Moravě asi dvě<br />
stě jejich sborů.“ (Ezra Hall Gillett, Život a doba Jana Husa, díl 2, str. 570) „Tak početný<br />
68