Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni křesťana a člověka“, zatvrzovala srdce dětí proti rodičům. (Barnas Sears, Život Lutherův, str. 70.69) Představitelé římské církve takto svými výmysly znehodnocovali Boží přikázání, podobně jako kdysi farizeové. Tak děti opouštěly své domovy, a rodiče přicházeli o své syny a dcery. {VDV 58.1} Mniši svými řečmi lákali do svých řad i studenty univerzit. Mnozí z nich však tohoto kroku později litovali, protože poznali, že si tím zkazili život a rodičům navíc připravili chvíle zármutku. Jakmile se však jednou ocitli v poutech, nemohli znovu získat svobodu. Mnozí rodiče odmítali poslat své syny na univerzity, protože se obávali vlivu mnichů. Počet studentů ve velkých střediscích vzdělanosti citelně poklesl. Školy upadaly a rozmáhala se nevzdělanost. {VDV 58.2} Papež udělil mnichům právo zpovídat a udělovat rozhřešení. To se stalo zdrojem velkého zla. Ziskuchtiví mniši ochotně udělovali rozhřešení, takže je vyhledávali zločinci všeho druhu. To mělo za následek další růst zločinnosti a neřesti. Nemocní a chudí lidé zůstali bez pomoci, protože dary, které mohly zmírnit jejich bídu, dostali mniši. Ti hrozbami vymáhali od lidí almužny a označovali za bezbožné všechny, kdo řádům odmítali dary dávat. Přestože mniši hlásali chudobu, jejich bohatství rostlo, jejich nádherné budovy a plné stoly jen zvýrazňovaly postupující úpadek národa. Sami trávili život v přepychu a radovánkách a k lidem posílali nevzdělance, kteří uměli vyprávět jen pohádky, legendy a zábavné historky, aby lid bavili a ještě více ohlupovali. Mniši tak ovládali pověrčivé lidi a přesvědčovali je, že k tomu, aby si zajistili místo v nebi, stačí, budou-li uznávat svrchovanost papeže, uctívat svaté a dávat dary mnichům. {VDV 58.3} Vzdělaní a zbožní muži se marně snažili zjednat nápravu mnišských řádů. Viklef, který měl větší rozhled, zasáhl kořen zla, když prohlásil, že systém je nesprávný už v samotné své podstatě, a proto by mnišství mělo být zrušeno. Tím vzbudil zájem o danou otázku. Když pak mniši procházeli zemí a prodávali papežovy odpustky, vyjadřovali mnozí lidé pochybnost, zda je vůbec možné koupit si odpuštění za peníze — zda by je neměli hledat spíš u Boha než u papeže. Chamtivostí a takřka bezednou hrabivostí mnichů byli mnozí notně pobouřeni: „Římští mniši a kněží nás vyžírají jako rakovina. Bůh nás musí vysvobodit, jinak lid zahyne.“ (D’Aubigné, sv. 17, kap. 7) Žebraví mniši chtěli zakrýt svou chamtivost, a proto tvrdili, že se řídí příkladem Spasitele — podle nich Ježíš a jeho učedníci prý také žili z milodarů. Tím ovšem nakonec uškodili sami sobě, protože mnozí právě proto sáhli po Bibli, aby si to ověřili. To si ale Řím přál ze všeho nejméně; Zdroj pravdy, na který se nyní lidé zaměřili, jim chtěl utajit. {VDV 59.1} Viklef začal zveřejňovat svá pojednání proti mnichům. Nedělal to proto, aby s nimi vedl spor — chtěl pouze obrátit pozornost lidí k učení Bible a k jejímu Původci. Tvrdil, že papež nemá o nic větší pravomoc odpouštět hříchy nebo vylučovat z církve než prostý kněz, a že nikdo nemůže být vyloučen z církve, jestliže předtím na sebe nepřivolal Boží zatracení. 46

Cirkevni a Státní Militantni Účinněji už nemohl ničit hrůzný systém duchovní a pozemské nadvlády, kterou papež budoval a pomocí níž ovládal duše a těla miliónů svých poddaných. {VDV 59.2} Ve službách krále Král povolal Viklefa, aby hájil práva anglické koruny proti zásahům Říma. Jako královský velvyslanec strávil dva roky v Nizozemí vyjednáváním s papežovými pověřenci. Tam se setkal s duchovními z Francie, Itálie a Španělska, měl možnost nahlédnout do zákulisí a poznat mnoho věcí, které by v Anglii nikdy nepoznal. Naučil se mnohému, co mu posloužilo při jeho dalším působení. V představitelích papežského dvora poznal pravou povahu a cíle římské hierarchie. Po návratu do Anglie hlásal své dřívější názory ještě otevřeněji a horlivěji. Tvrdil také, že hrabivost, pýcha a klam jsou bohové Říma. {VDV 59.3} V jednom ze svých traktátů napsal o papeži a jeho výběrčích: „Vydírají z naší země živobytí chudých a z královské pokladny každoročně mnoho tisíc marek za svátosti a duchovní služby. Je to zlořečený blud svatokupectví; vedou všechny křesťany, aby toto kacířství schvalovali a pěstovali. Ačkoli naše říše má zajisté velké zásoby zlata a až na výběrčího vyslaného pyšným papežem z něho nikdo nikdy nevzal, musí se tato hora zlata v průběhu doby vyčerpat, neboť stále jen odváží peníze z naší země a neposílá za ně nic než Boží prokletí pro své svatokupectví.“ (John Lewis, Život a utrpení J. Viklefa, str. 37) {VDV 59.4} Krátce po návratu do Anglie dostal Viklef od krále faru v Lutterworthu. Král ho tím ujistil, že jeho výroky nevzbudily panovníkovu nelibost. Viklef měl vliv jak u dvora, kde působil na rozhodování o dalších opatřeních, tak mezi lidem při utváření jejich víry. {VDV 59.5} Brzy se však na jeho hlavu sneslo hromobití. Papež do Anglie poslal tři buly — univerzitě, králi a církevním hodnostářům —, v nichž nařizoval, aby byl tento učitel kacířství neprodleně a rozhodně umlčen (Augustus Neander, Všeobecné dějiny křesťanského náboženství a církve, díl 6, odd. 2, část 1, odst. 8). Ještě než buly do Anglie dorazily, předvolali biskupové ve své horlivosti Viklefa, aby ho soudili. K soudu ho doprovázeli dva z nejmocnějších šlechticů v království. Lidé obklopili soudní budovu, tlačili se dovnitř, a tak postrašili soudce, kteří jednání na čas odložili a Viklefovi dovolili v pokoji odejít. Krátce nato zemřel Eduard III., kterého se ke konci jeho života preláti pokoušeli poštvat proti hlasateli pravdy, a správcem království se stal Viklefův dřívější ochránce. {VDV 60.1} Zanedlouho byly doručeny papežské buly, ve kterých se celé Anglii naléhavě přikazovalo, aby byl kacíř zatčen a uvězněn. Tato opatření naznačovala, že ho čeká hranice. Zdálo se, že Viklef brzy padne za oběť pomstě Říma. Avšak Pán, který kdysi prohlásil: „Neboj se, já jsem tvůj štít“ (1. Mojžíšova 15,1), vztáhl opět svou ruku a ochránil svého 47

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

křesťana a člověka“, zatvrzovala srdce dětí proti rodičům. (Barnas Sears, Život Lutherův,<br />

str. 70.69) Představitelé římské církve takto svými výmysly znehodnocovali Boží přikázání,<br />

podobně jako kdysi farizeové. Tak děti opouštěly své domovy, a rodiče přicházeli o své<br />

syny a dcery. {VDV 58.1}<br />

Mniši svými řečmi lákali do svých řad i studenty univerzit. Mnozí z nich však tohoto<br />

kroku později litovali, protože poznali, že si tím zkazili život a rodičům navíc připravili<br />

chvíle zármutku. Jakmile se však jednou ocitli v poutech, nemohli znovu získat svobodu.<br />

Mnozí rodiče odmítali poslat své syny na univerzity, protože se obávali vlivu mnichů. Počet<br />

studentů ve velkých střediscích vzdělanosti citelně poklesl. Školy upadaly a rozmáhala se<br />

nevzdělanost. {VDV 58.2}<br />

Papež udělil mnichům právo zpovídat a udělovat rozhřešení. To se stalo zdrojem velkého<br />

zla. Ziskuchtiví mniši ochotně udělovali rozhřešení, takže je vyhledávali zločinci všeho<br />

druhu. To mělo za následek další růst zločinnosti a neřesti. Nemocní a chudí lidé zůstali bez<br />

pomoci, protože dary, které mohly zmírnit jejich bídu, dostali mniši. Ti hrozbami vymáhali<br />

od lidí almužny a označovali za bezbožné všechny, kdo řádům odmítali dary dávat. Přestože<br />

mniši hlásali chudobu, jejich bohatství rostlo, jejich nádherné budovy a plné stoly jen<br />

zvýrazňovaly postupující úpadek národa. Sami trávili život v přepychu a radovánkách a k<br />

lidem posílali nevzdělance, kteří uměli vyprávět jen pohádky, legendy a zábavné historky,<br />

aby lid bavili a ještě více ohlupovali. Mniši tak ovládali pověrčivé lidi a přesvědčovali je, že<br />

k tomu, aby si zajistili místo v nebi, stačí, budou-li uznávat svrchovanost papeže, uctívat<br />

svaté a dávat dary mnichům. {VDV 58.3}<br />

Vzdělaní a zbožní muži se marně snažili zjednat nápravu mnišských řádů. Viklef, který<br />

měl větší rozhled, zasáhl kořen zla, když prohlásil, že systém je nesprávný už v samotné své<br />

podstatě, a proto by mnišství mělo být zrušeno. Tím vzbudil zájem o danou otázku. Když<br />

pak mniši procházeli zemí a prodávali papežovy odpustky, vyjadřovali mnozí lidé<br />

pochybnost, zda je vůbec možné koupit si odpuštění za peníze — zda by je neměli hledat<br />

spíš u Boha než u papeže. Chamtivostí a takřka bezednou hrabivostí mnichů byli mnozí<br />

notně pobouřeni: „Římští mniši a kněží nás vyžírají jako rakovina. Bůh nás musí<br />

vysvobodit, jinak lid zahyne.“ (D’Aubigné, sv. 17, kap. 7) Žebraví mniši chtěli zakrýt svou<br />

chamtivost, a proto tvrdili, že se řídí příkladem Spasitele — podle nich Ježíš a jeho učedníci<br />

prý také žili z milodarů. Tím ovšem nakonec uškodili sami sobě, protože mnozí právě proto<br />

sáhli po Bibli, aby si to ověřili. To si ale Řím přál ze všeho nejméně; Zdroj pravdy, na který<br />

se nyní lidé zaměřili, jim chtěl utajit. {VDV 59.1}<br />

Viklef začal zveřejňovat svá pojednání proti mnichům. Nedělal to proto, aby s nimi vedl<br />

spor — chtěl pouze obrátit pozornost lidí k učení Bible a k jejímu Původci. Tvrdil, že papež<br />

nemá o nic větší pravomoc odpouštět hříchy nebo vylučovat z církve než prostý kněz, a že<br />

nikdo nemůže být vyloučen z církve, jestliže předtím na sebe nepřivolal Boží zatracení.<br />

46

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!