Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
záminkou“ běžného povolání plnili tito misionáři své pravé poslání. Velmi často vystupovali<br />
jako obchodníci nebo kupci. „Prodávali hedvábí, šperky a jiné zboží, které bylo k dostání<br />
jen na vzdálených trzích, a byli proto vítaní jako obchodníci tam, kde je jako misionáře<br />
nepřijali.“ (Wylie, díl 1, kap. 7) Přitom však v srdci prosili Boha, aby jim dal moudrost,<br />
když budou nabízet lidem poklady vzácnější než zlato a drahé kamení. Nosili s sebou dobře<br />
ukryté opisy Bible, buď její části, nebo celé Písmo, a kdykoli se jim naskytla příležitost,<br />
upozorňovali své zákazníky na tyto rukopisy. Často tím vzbudili zájem o Boží slovo a rádi<br />
zanechali část Písma lidem, kteří po něm zatoužili. {VDV 51.1}<br />
Působení těchto misionářů začalo v rovinách a údolích na úpatí jejich rodných hor, brzy<br />
se však rozšířilo mnohem dál. Bosi, v hrubých prostých šatech, v jakých chodil jejich Mistr,<br />
procházeli velkými městy a pronikali až do vzdálených zemí. Všude zasévali vzácné<br />
„semeno pravdy“. Kudy prošli, tam vznikaly sbory a krev mučedníků dosvědčovala pravdu.<br />
Kristův den ukáže „bohatou žeň“ — lidi, kteří byli spaseni díky působení těchto věrných<br />
křesťanů. Boží slovo se v křesťanských zemích šířilo tiše a nenápadně, lidé je radostně<br />
přijímali do svých domovů i srdcí. {VDV 51.2}<br />
Pro valdenské nebylo Písmo jen záznamem o tom, jak Bůh jednal s lidmi v minulosti, a<br />
zjevením toho, jakou mají nyní lidé odpovědnost a povinnost, nýbrž také sdělením, jaká<br />
nebezpečí i jakou slávu přinese budoucnost. Věřili, že konec všech věcí není daleko. Čím<br />
více s modlitbou a slzami zkoumali Bibli, tím více na ně působily její drahocenné výroky a<br />
tím více si uvědomovali svou povinnost sdělovat druhým její zachraňující pravdy. Ze<br />
stránek Písma pochopili plán záchrany člověka a ve víře v Pána Ježíše nacházeli útěchu,<br />
naději a pokoj. Nakolik Boží světlo osvěcovalo jejich rozum a přinášelo radost do jejich<br />
srdcí, natolik toužili osvítit jeho světlem také ostatní lidi, kteří žili v temnotě bludů. {VDV<br />
51.3}<br />
Sledovali, jak se pod vedením papeže a kněží mnozí lidé marně snaží dosáhnout<br />
odpuštění tím, že trýzní svá těla za hříchy svých duší. Tito lidé byli zaměřeni na sebe,<br />
protože jim kněží vštěpovali, že spasení dosáhnou svými dobrými skutky. Stále mysleli na<br />
svou hříšnost, báli se, že neuniknou Božímu hněvu, trápili své duše i svá těla, a přesto<br />
nenacházeli úlevu. Řím svým učením takto spoutal lidi s citlivým svědomím. Takoví lidé —<br />
a byly jich tisíce — opouštěli přátele a příbuzné, aby celý svůj život strávili v klášterní<br />
kobce. Častými posty a krutým bičováním, nočním bděním a mnohahodinovými modlitbami<br />
v kleče na studených, vlhkých kamenech ve svých smutných celách, dlouhými poutěmi,<br />
pokořujícími kajícími skutky a strašným mučením se tito lidé marně snažili získat pokoj.<br />
Deptáni vědomím hříchu a pronásledováni strachem z Božího hněvu, prožívali muka, dokud<br />
se vyčerpáním nezhroutili a bez jediného paprsku světla a naděje neklesli do hrobu. {VDV<br />
52.1}<br />
Valdenští toužili přinést těmto hladovým duším „chléb života“, sdělit jim poselství<br />
pokoje obsažené v Božích slibech a říci jim, že Ježíš Kristus je jedinou nadějí na záchranu.<br />
39
Change language