Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
zemích. Jiní se uchýlili do odlehlých roklin a do skalních tvrzí v horách a tam svobodně<br />
uctívali Boha. {VDV 46.3}<br />
Víra, kterou po staletí uchovávali a šířili valdenští, se podstatně lišila od falešného učení<br />
Říma. Jejich náboženské učení vycházelo z Písma, z pravé křesťanské věrouky. Tito chudí<br />
zemědělci, žijící v ústraní, odloučení od světa — u svých stád a na svých vinicích, s nimiž<br />
byli spjati každodenní těžkou prací — nedospěli k pravdě vlastním zápasem s bludy odpadlé<br />
církve. Neobjevili nějakou novou víru. Jejich víra byla dědictvím po otcích. Zápasili o „víru,<br />
jednou provždy odevzdanou Božímu lidu“. Judův 3. Církev na poušti, a nikoli nadutá<br />
kněžská hierarchie trůnící v hlavním městě tehdejšího světa, byla pravou Kristovou církví,<br />
strážcem pokladu pravdy, který Bůh svěřil svému lidu, aby jej předal světu. {VDV 47.1}<br />
K hlavním příčinám, které vedly k odluce pravé církve od Říma, patřila nenávist Říma k<br />
biblické sobotě. Papežská moc opovrhla pravdou, jak to předpověděla biblická proroctví.<br />
Boží zákon zašlapala do prachu a do popředí dala lidské tradice a zvyklosti. Církve, které se<br />
podřídily papežské nadvládě, byly brzy donuceny k uctívání neděle jako dne odpočinku. V<br />
záplavě bludů a pověr byli mnozí tak zmateni — a to i praví Boží následovníci —, že sice<br />
světili sobotu, ale nepracovali ani v neděli. Řím se s tím ovšem nespokojil. Požadoval nejen,<br />
aby světili neděli, ale také aby zneuctívali sobotu. Hrozil nejostřejšími slovy těm, kdo se<br />
opováží zachovávat sobotu. Pouze únik z moci Říma umožnil některým, že mohli nerušeně<br />
plnit požadavky Božího zákona (viz Dodatek č. 13). {VDV 47.2}<br />
Valdenští byli v Evropě mezi prvními, kdo měli překlad Písma svatého (viz Dodatek č.<br />
14). Již několik staletí před reformací vlastnili v rukopisech překlad Bible ve svém<br />
mateřském jazyce. Měli přístup k ryzí a nefalšované pravdě, a proto se stali terčem nenávisti<br />
a pronásledování. Prohlašovali, že římská církev je odpadlým Babylónem z knihy Zjevení a<br />
s nasazením vlastních životů čelili její zkaženosti. Pod tlakem dlouhotrvajícího<br />
pronásledování učinili někteří ústupky ve víře a postupně upouštěli od zásad, jiní se však<br />
pevně drželi pravdy. Ve staletích temna a odpadlictví to byli valdenští, kdo popírali<br />
svrchovanost Říma, odmítali uctívání obrazů jako modloslužbu a zachovávali pravou<br />
sobotu. Svou víru uchovali i v dobách nejtěžšího pronásledování. Ačkoli byli ohrožováni<br />
savojskými zbraněmi a římskými mučicími nástroji, stáli neochvějně za Božím slovem a za<br />
Boží ctí. {VDV 47.3}<br />
Za mohutnými horskými valy — útočištěm pronásledovaných a utlačovaných ve všech<br />
dobách — našli valdenští úkryt. Právě zde udržovali světlo pravdy osvěcující temnotu<br />
středověku. Zde svědkové pravdy uchovali po tisíc let starou víru. {VDV 47.4}<br />
Bůh připravil pro svůj lid velkolepý chrám. Jeho mohutnost odpovídá velikosti pravdy,<br />
kterou střežili. Hory se staly pro věrné vyhnance symbolem Hospodinovy neměnné<br />
spravedlnosti. Ukazovali svým dětem na vrcholy tyčící se nad nimi v majestátní důstojnosti<br />
a vyprávěli jim o Bohu, „u něhož není proměny ani střídání světla a stínu“ (Jakubův 1,17) a<br />
jehož slovo je trvalé jako neměnné hory. Bůh stvořil hory a dal jim jejich stabilitu. Jen Boží<br />
35