Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni přáním hříšného srdce a lásce ke světu. Satan jim proto předkládá klamy, které se jim líbí. {VDV 385.1} Bible je zárukou pravého poznání Bůh však bude mít na zemi lid, který Bibli přijal jako jediné měřítko každého učení a jako základ všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie, vyznání víry a rozhodnutí církevních sněmů, která jsou tak početná a rozmanitá, jak početné a odlišné jsou církve, hlas většiny — nic z toho, a ani všechno dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo proti kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz požadovat jasný výrok: „Toto praví Panovník Hospodin.“ {VDV 385.2} Satan se stále snaží upoutat pozornost na člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie jako ke svým vůdcům, místo toho, aby studovali Písmo a sami se seznámili se svými povinnostmi. Když pak ovládne mysl těchto vůdců, může si s masami dělat, co chce. {VDV 385.3} Když Kristus přišel, aby zvěstoval slovo života, prostí lidé ho rádi poslouchali, a mnozí — dokonce i kněží a vládci — v něho uvěřili. Ale vedoucí kněží a přední muži národa se rozhodli Kristovo učení odsoudit a zmařit. I když všechny jejich snahy najít proti Kristu nějaké obvinění vyšly naprázdno, i když museli cítit vliv Boží moci a moudrosti, která provázela jeho slova, přesto se zatvrzele drželi svých předsudků. Odmítli nejjasnější důkazy jeho mesiášství, aby se nemuseli stát jeho učedníky. Tyto Kristovy odpůrce se ostatní lidé učili od dětství ctít, jejich autoritu byli zvyklí bezpodmínečně respektovat. Proto se pak ptali: „Je možné, aby naši vládci a vzdělaní zákoníci neuvěřili v Ježíše? Nepřijali by ho, kdyby to byl Mesiáš?“ Vliv takových učitelů svedl židovský národ k tomu, že zavrhl svého Vykupitele. {VDV 385.4} Stejnými pohnutkami, které tehdy motivovaly židovské kněze a vládce, jsou i dnes vedeni lidé, kteří sice dokážou velice krásně mluvit o zbožnosti, ale texty Písma, které představují zvláštní pravdy pro tuto dobu, studovat odmítají. Připomínají, že je jich mnoho, že jsou bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na zastánce pravdy, kterých je málo, jsou chudí, nepopulární a mají víru, která je izoluje od světa. {VDV 385.5} Ježíš předvídal, že nepřístojné nároky na autoritu, kterou projevovali zákoníci a farizeové, neskončí rozptýlením Židů. Prorockým zrakem viděl, jak se budou lidé vyvyšovat, aby ovládli svědomí ostatních, což se stalo kletbou pro církev ve všech dobách. Jako varování pro další generace Bible zaznamenala jeho odsudek zákoníků a farizeů i napomenutí, aby lidé nenásledovali tyto „slepé vůdce“. {VDV 386.1} Možnost vykládat Písmo vyhradila římská církev duchovenstvu, a z toho důvodu upírala prostým lidem právo číst Bibli. I když reformace dala Písmo do rukou všem, zásada uplatňovaná Římem brání mnoha členům protestantských církví, aby sami studovali Bibli. Jsou vedeni k tomu, aby přijímali učení, které předkládá církev. Tisíce lidí se neodvažují 362
Cirkevni a Státní Militantni přijmout nic, co by odporovalo věrouce nebo zvykům jejich církve, i kdyby to Písmo říkalo naprosto jasně a srozumitelně. {VDV 386.2} Ačkoli Bible mnohokrát varuje před falešnými učiteli, přenechávají mnozí lidé péči o své spasení duchovním. Tisíce učitelů křesťanství přitom nemohou pro svou víru uvést žádný jiný důvod, než že tak byli vedeni svými předchůdci. Učení Spasitele přecházejí takřka bez povšimnutí, zatímco slovům duchovních bezvýhradně důvěřují. Jsou však duchovní neomylní? Jak můžeme svěřit svůj věčný úděl do jejich rukou, jestliže jsme díky Božímu slovu nezískali jistotu, že jsou nositeli pravého poznání? Nedostatek mravní odvahy vystoupit z vyšlapané cesty vede mnohé lidi k tomu, že následují učené muže. Jejich nechuť studovat Písmo je nechává beznadějně spoutané v okovech bludu. Vidí, že Bible jasně představuje aktuální pravdu pro tuto dobu, cítí, že její hlásání provází moc Ducha svatého, a přesto se nechávají od pravého poznání odvést negativním postojem duchovenstva. I když jejich rozum a svědomí jsou přesvědčeny, neodvažují se tito zaslepení lidé myslet jinak než jejich duchovní. Svůj vlastní úsudek, svůj věčný prospěch obětují nevěře, pýše a předsudkům druhých lidí. {VDV 386.3} Satan využívá vliv lidí, aby spoutal své zajatce. Na svoji stranu získává tisíce lidí tím, že je jemnými nitkami náklonnosti připoutává k nepřátelům Kristova kříže. Nezáleží na tom, ke komu svou oběť připoutá, zda k rodičům, dětem, manželovi nebo k přátelům. Výsledek je vždy stejný. Odpůrci pravdy se snaží ovládnout jejich svědomí, a ti, které ovládají, nemají dost odvahy nebo nezávislosti, aby se řídili vlastním vědomím povinnosti. {VDV 386.4} Boží pravda a sláva jsou neoddělitelné. Není možné uctívat Boha bludnými názory, máme-li po ruce Bibli. Někteří lidé prohlašují, že nezáleží na tom, čemu člověk věří, jen když žije spravedlivě. Víra však utváří náš život. Jestliže máme „světlo a pravdu“ na dosah ruky, a přitom nevyužíváme příležitostí, kdy je můžeme slyšet či vidět, pak je vlastně zavrhujeme — volíme raději tmu než světlo. {VDV 386.5} „Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.“ Přísloví 16,25. Nevědomost není omluvou pro blud nebo hřích, když má člověk možnost poznat Boží vůli. Když poutník dorazí na rozcestí, ukazatel mu vysvětlí, kam vedou cesty, které odtud vychází. Jestliže jej však ignoruje a vybere si tu cestu, která se mu zdá pravá, pak — bez ohledu na to, jak dalece je upřímný — pravděpodobně zvolí nesprávnou cestu. {VDV 386.6} Bůh nám dal své slovo, abychom se mohli seznámit s jeho učením a abychom věděli, co od nás požaduje. Když za Ježíšem přišel znalec zákona s dotazem: „Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“, Spasitel ho odkázal na Písmo a řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Nevědomost nebude omluvou pro mladé ani staré, nezprostí je trestu za přestupování Božího zákona, protože mají v rukou znění toho zákona, jeho zásad a požadavků. Nestačí mít dobré úmysly, nestačí konat to, co člověk pokládá za správné nebo co mu kazatel řekne, že je správné. Jde o věčný život a každý by měl sám studovat Písmo. 363
- Page 319 and 320: Cirkevni a Státní Militantni 31.
- Page 321 and 322: Cirkevni a Státní Militantni vše
- Page 323 and 324: Cirkevni a Státní Militantni 32.
- Page 325 and 326: Cirkevni a Státní Militantni je t
- Page 327 and 328: Cirkevni a Státní Militantni nejp
- Page 329 and 330: Cirkevni a Státní Militantni pak
- Page 331 and 332: Cirkevni a Státní Militantni 33.
- Page 333 and 334: Cirkevni a Státní Militantni člo
- Page 335 and 336: Cirkevni a Státní Militantni Amn
- Page 337 and 338: Cirkevni a Státní Militantni vin
- Page 339 and 340: Cirkevni a Státní Militantni neb
- Page 341 and 342: Cirkevni a Státní Militantni vzá
- Page 343 and 344: Cirkevni a Státní Militantni 34.
- Page 345 and 346: Cirkevni a Státní Militantni Bůh
- Page 347 and 348: Cirkevni a Státní Militantni Ani
- Page 349 and 350: Cirkevni a Státní Militantni Sata
- Page 351 and 352: Cirkevni a Státní Militantni je t
- Page 353 and 354: Cirkevni a Státní Militantni Ří
- Page 355 and 356: Cirkevni a Státní Militantni nejl
- Page 357 and 358: Cirkevni a Státní Militantni změ
- Page 359 and 360: Cirkevni a Státní Militantni podv
- Page 361 and 362: Cirkevni a Státní Militantni lé
- Page 363 and 364: Cirkevni a Státní Militantni Žá
- Page 365 and 366: Cirkevni a Státní Militantni opov
- Page 367 and 368: Cirkevni a Státní Militantni 18,1
- Page 369: Cirkevni a Státní Militantni 37.
- Page 373 and 374: Cirkevni a Státní Militantni je j
- Page 375 and 376: Cirkevni a Státní Militantni 38.
- Page 377 and 378: Cirkevni a Státní Militantni budo
- Page 379 and 380: Cirkevni a Státní Militantni Perz
- Page 381 and 382: Cirkevni a Státní Militantni 39.
- Page 383 and 384: Cirkevni a Státní Militantni sou
- Page 385 and 386: Cirkevni a Státní Militantni žá
- Page 387 and 388: Cirkevni a Státní Militantni Apo
- Page 389 and 390: Cirkevni a Státní Militantni Tres
- Page 391 and 392: Cirkevni a Státní Militantni And
- Page 393 and 394: Cirkevni a Státní Militantni zvl
- Page 395 and 396: Cirkevni a Státní Militantni Tent
- Page 397 and 398: Cirkevni a Státní Militantni Kris
- Page 399 and 400: Cirkevni a Státní Militantni V ž
- Page 401 and 402: Cirkevni a Státní Militantni tam
- Page 403 and 404: Cirkevni a Státní Militantni odpo
- Page 405 and 406: Cirkevni a Státní Militantni 41.
- Page 407 and 408: Cirkevni a Státní Militantni své
- Page 409 and 410: Cirkevni a Státní Militantni výh
- Page 411 and 412: Cirkevni a Státní Militantni 42.
- Page 413 and 414: Cirkevni a Státní Militantni skon
- Page 415 and 416: Cirkevni a Státní Militantni byli
- Page 417 and 418: Cirkevni a Státní Militantni Pán
- Page 419: Cirkevni a Státní Militantni 411
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
přáním hříšného srdce a lásce ke světu. Satan jim proto předkládá klamy, které se jim<br />
líbí. {VDV 385.1}<br />
Bible je zárukou pravého poznání<br />
Bůh však bude mít na zemi lid, který Bibli přijal jako jediné měřítko každého učení a<br />
jako základ všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie, vyznání víry a rozhodnutí<br />
církevních sněmů, která jsou tak početná a rozmanitá, jak početné a odlišné jsou církve, hlas<br />
většiny — nic z toho, a ani všechno dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo proti<br />
kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz<br />
požadovat jasný výrok: „Toto praví Panovník Hospodin.“ {VDV 385.2}<br />
Satan se stále snaží upoutat pozornost na člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi<br />
k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie jako ke svým vůdcům, místo toho, aby<br />
studovali Písmo a sami se seznámili se svými povinnostmi. Když pak ovládne mysl těchto<br />
vůdců, může si s masami dělat, co chce. {VDV 385.3}<br />
Když Kristus přišel, aby zvěstoval slovo života, prostí lidé ho rádi poslouchali, a mnozí<br />
— dokonce i kněží a vládci — v něho uvěřili. Ale vedoucí kněží a přední muži národa se<br />
rozhodli Kristovo učení odsoudit a zmařit. I když všechny jejich snahy najít proti Kristu<br />
nějaké obvinění vyšly naprázdno, i když museli cítit vliv Boží moci a moudrosti, která<br />
provázela jeho slova, přesto se zatvrzele drželi svých předsudků. Odmítli nejjasnější důkazy<br />
jeho mesiášství, aby se nemuseli stát jeho učedníky. Tyto Kristovy odpůrce se ostatní lidé<br />
učili od dětství ctít, jejich autoritu byli zvyklí bezpodmínečně respektovat. Proto se pak<br />
ptali: „Je možné, aby naši vládci a vzdělaní zákoníci neuvěřili v Ježíše? Nepřijali by ho,<br />
kdyby to byl Mesiáš?“ Vliv takových učitelů svedl židovský národ k tomu, že zavrhl svého<br />
Vykupitele. {VDV 385.4}<br />
Stejnými pohnutkami, které tehdy motivovaly židovské kněze a vládce, jsou i dnes<br />
vedeni lidé, kteří sice dokážou velice krásně mluvit o zbožnosti, ale texty Písma, které<br />
představují zvláštní pravdy pro tuto dobu, studovat odmítají. Připomínají, že je jich mnoho,<br />
že jsou bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na zastánce pravdy, kterých je málo, jsou<br />
chudí, nepopulární a mají víru, která je izoluje od světa. {VDV 385.5}<br />
Ježíš předvídal, že nepřístojné nároky na autoritu, kterou projevovali zákoníci a<br />
farizeové, neskončí rozptýlením Židů. Prorockým zrakem viděl, jak se budou lidé<br />
vyvyšovat, aby ovládli svědomí ostatních, což se stalo kletbou pro církev ve všech dobách.<br />
Jako varování pro další generace Bible zaznamenala jeho odsudek zákoníků a farizeů i<br />
napomenutí, aby lidé nenásledovali tyto „slepé vůdce“. {VDV 386.1}<br />
Možnost vykládat Písmo vyhradila římská církev duchovenstvu, a z toho důvodu upírala<br />
prostým lidem právo číst Bibli. I když reformace dala Písmo do rukou všem, zásada<br />
uplatňovaná Římem brání mnoha členům protestantských církví, aby sami studovali Bibli.<br />
Jsou vedeni k tomu, aby přijímali učení, které předkládá církev. Tisíce lidí se neodvažují<br />
362