Cirkevni a Státní Militantni
Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:
Cirkevni a Státní Militantni Podstata katolicismu Mnozí protestanté se domnívají, že katolické náboženství není přitažlivé a že jeho bohoslužba je řadou nudných a nesmyslných obřadů. V tom se však mýlí. Katolicismus je sice založen na nesprávném učení, není to však naivní a nešikovný podvod. Bohoslužby katolické církve jsou mimořádně působivé. Nádhera a okázalost upoutávají smysly a umlčují hlas rozumu a svědomí. Je to přitažlivá podívaná. Nádherné chrámy, okázalá procesí, zlaté oltáře, svatostánky zdobené drahokamy, vzácné malby a sochy upoutávají smysl pro krásu a umění. Fascinující je i hudba: zvuk slavnostně znějících varhan, doplněný mnohohlasým zpěvem, rozléhající se prostornými chrámy musí nutně zapůsobit na mysl a vzbudit posvátnou úctu. {VDV 367.2} Vnější nádhera, okázalost a obřady se jen posmívají touhám hříchem naplněného lidského srdce a dokládají vnitřní zkaženost. Kristovo náboženství se nepotřebuje prosazovat takovými lákadly. Ve světle zářícím z kříže se jeví křesťanství tak čisté a krásné, že žádné vnější ozdoby nemohou zvýšit jeho hodnotu. Bůh oceňuje jen krásu svatosti, pokorného a tichého ducha. {VDV 367.3} Brilantnost stylu není důkazem čisté, vznešené mysli. Vyvinutý smysl pro umění a jemný kultivovaný vkus nacházíme často u lidí přízemních a smyslných. Takové lidi často používá satan k svádění jiných, aby zapomínali na potřeby svých duší, na budoucnost a věčný život, aby se odvrátili od svého věčného Pomocníka a žili výlučně pro tento svět. {VDV 367.4} Okázalé vnější náboženství je přitažlivé pro neobrácená srdce. Nádhera a obřadnost katolické bohoslužby působí okouzlujícím dojmem, a mnozí se proto na římskou církev dívají jako na opravdovou bránu do nebe. Její vliv však neohrožuje pouze ty, kdo se postavili pevně na základ pravdy a jejichž srdce proměnil Boží Duch. Také další tisíce lidí, kteří nemají živou zkušenost s Kristem, budou svedeni zdánlivou zbožností, která nemá žádnou účinnost. Právě takové náboženství si ovšem mnoho lidí přeje. {VDV 367.5} Tvrzení církve, že má právo odpouštět hříchy, vede katolíky k pocitu, že mohou svobodně hřešit. Také zpověď, bez níž se neuděluje rozhřešení, vede k hřešení. Ten, kdo kleká před hříšným člověkem a ve zpovědi mu vyznává myšlenky a pohnutky svého srdce, ponižuje svou lidskou důstojnost a snižuje všechny ušlechtilé pohnutky svého nitra. Kdo odhaluje své hříchy knězi — chybujícímu, hříšnému člověku, zkaženému často alkoholismem a prostopášností —, snižuje úroveň svého charakteru a znečisťuje se. Jeho pojetí snižuje Boha na úroveň hříšného člověka, protože v knězi vidí Božího zástupce. Zpověď člověku je pramen, ze kterého vytéká mnoho zla, vede svět k nečistotě a konečné záhubě. Člověku, který si libuje v hříchu, je však příjemnější zpovídat se člověku než otevřít srdce Bohu. Člověk přirozeně raději hřích vyznává, než opouští. Snazší je týrat tělo žíněným oděvem, kopřivami a řetězy než se vzdát hříšných choutek. Neobrácené srdce je ochotné raději nést těžké břemeno než poslouchat Pána Ježíše. {VDV 367.6} 344
Cirkevni a Státní Militantni Římskokatolická církev se nápadně podobá židovské společnosti v době Ježíše Krista. Židé sice navenek horlivě zachovávali předpisy Božího zákona — které navíc zatížili náročnými požadavky a tradicemi —, vskrytu však všechny jeho zásady pošlapávali. To způsobilo, že zachovávat zákon bylo bolestné a obtížné. Tak jako Židé předstírali, že ctí zákon, tak římská církev tvrdí, že ctí kříž. Oslavuje sice symbol Kristova utrpení, v praxi však Ukřižovaného zapírá. {VDV 368.1} Symbol kříže dávají na své kostely, na oltáře a roucha. Kříže jsou všude. Navenek ctí a vyvyšují kříž, Kristovo učení však pohřbili pod nános nesmyslných tradic, falešných výkladů a přísných předpisů. Spasitelova slova na adresu bigotních Židů: „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem,“ (Matouš 23,4) se ještě lépe hodí na hodnostáře římskokatolické církve. Lidi s citlivým svědomím udržují ve strachu před Božím hněvem, zatímco mnozí církevní hodnostáři žijí v přepychu a smyslných radovánkách. {VDV 368.2} Nepřítel zneužívá křesťanství Uctívání obrazů a relikvií, vzývání svatých a vyvyšování papeže — to jsou satanovy klamy sloužící k odvedení pozornosti od Boha a jeho Syna. Aby lidi zničil, snaží se satan odvrátit jejich pozornost od Spasitele, který je může jako jediný zachránit. Vede je, aby se zabývali čímkoli, co jim nahradí Pána, který řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Matouš 11,28. {VDV 368.3} Satan se stále snaží nesprávně představovat Boží charakter, podstatu hříchu i to, oč vlastně ve velkém sporu jde. Jeho pokroucené vývody snižují závaznost Božího zákona a vedou lidi k tomu, že neberou hřích vážně. Kromě toho v nich vyvolávají falešné představy o Bohu, takže se na něj dívají spíše se strachem a nenávistí než s láskou. Svou vlastní krutost připisuje satan Stvořiteli. To se odráží i v náboženských soustavách a ve formách bohoslužby. Satan tím zaslepuje mysl lidí a získává je jako spojence v boji proti Bohu. Zvrácenými představami o Božích vlastnostech sváděl pohanské národy k přesvědčení, že pro získání Boží přízně jsou nutné lidské oběti. Proto v různých formách modlářství páchali lidé ta největší zvěrstva. {VDV 368.4} Římskokatolická církev spojuje různé pohanské projevy s křesťanstvím a podobně jako pohanství zkresluje Boží charakter a dopouští se neméně krutých a hrozných činů. Řím v době své vlády používal mučicí nástroje, aby přinutil lidi přijmout své učení. Pro ty, kdo se nechtěli podvolit jeho požadavkům, nechal postavit hranice. Nechal vraždit lidi v rozsahu, který odhalí až poslední soud. Církevní hodnostáři pod vlivem satana vymýšleli ty nejkrutější způsoby mučení, jež však oběť neměly usmrtit. V mnoha případech vystupňovali tyto ďábelské metody až k hranicím toho, co člověk může vydržet, takže příroda sama pak už vzdala hrozný zápas a trpící přijal smrt jako vysvobození. {VDV 368.5} 345
- Page 301 and 302: Cirkevni a Státní Militantni Soud
- Page 303 and 304: Cirkevni a Státní Militantni pros
- Page 305 and 306: Cirkevni a Státní Militantni tím
- Page 307 and 308: Cirkevni a Státní Militantni 29.
- Page 309 and 310: Cirkevni a Státní Militantni pře
- Page 311 and 312: Cirkevni a Státní Militantni při
- Page 313 and 314: Cirkevni a Státní Militantni Teď
- Page 315 and 316: Cirkevni a Státní Militantni 30.
- Page 317 and 318: Cirkevni a Státní Militantni spor
- Page 319 and 320: Cirkevni a Státní Militantni 31.
- Page 321 and 322: Cirkevni a Státní Militantni vše
- Page 323 and 324: Cirkevni a Státní Militantni 32.
- Page 325 and 326: Cirkevni a Státní Militantni je t
- Page 327 and 328: Cirkevni a Státní Militantni nejp
- Page 329 and 330: Cirkevni a Státní Militantni pak
- Page 331 and 332: Cirkevni a Státní Militantni 33.
- Page 333 and 334: Cirkevni a Státní Militantni člo
- Page 335 and 336: Cirkevni a Státní Militantni Amn
- Page 337 and 338: Cirkevni a Státní Militantni vin
- Page 339 and 340: Cirkevni a Státní Militantni neb
- Page 341 and 342: Cirkevni a Státní Militantni vzá
- Page 343 and 344: Cirkevni a Státní Militantni 34.
- Page 345 and 346: Cirkevni a Státní Militantni Bůh
- Page 347 and 348: Cirkevni a Státní Militantni Ani
- Page 349 and 350: Cirkevni a Státní Militantni Sata
- Page 351: Cirkevni a Státní Militantni je t
- Page 355 and 356: Cirkevni a Státní Militantni nejl
- Page 357 and 358: Cirkevni a Státní Militantni změ
- Page 359 and 360: Cirkevni a Státní Militantni podv
- Page 361 and 362: Cirkevni a Státní Militantni lé
- Page 363 and 364: Cirkevni a Státní Militantni Žá
- Page 365 and 366: Cirkevni a Státní Militantni opov
- Page 367 and 368: Cirkevni a Státní Militantni 18,1
- Page 369 and 370: Cirkevni a Státní Militantni 37.
- Page 371 and 372: Cirkevni a Státní Militantni při
- Page 373 and 374: Cirkevni a Státní Militantni je j
- Page 375 and 376: Cirkevni a Státní Militantni 38.
- Page 377 and 378: Cirkevni a Státní Militantni budo
- Page 379 and 380: Cirkevni a Státní Militantni Perz
- Page 381 and 382: Cirkevni a Státní Militantni 39.
- Page 383 and 384: Cirkevni a Státní Militantni sou
- Page 385 and 386: Cirkevni a Státní Militantni žá
- Page 387 and 388: Cirkevni a Státní Militantni Apo
- Page 389 and 390: Cirkevni a Státní Militantni Tres
- Page 391 and 392: Cirkevni a Státní Militantni And
- Page 393 and 394: Cirkevni a Státní Militantni zvl
- Page 395 and 396: Cirkevni a Státní Militantni Tent
- Page 397 and 398: Cirkevni a Státní Militantni Kris
- Page 399 and 400: Cirkevni a Státní Militantni V ž
- Page 401 and 402: Cirkevni a Státní Militantni tam
<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />
Podstata katolicismu<br />
Mnozí protestanté se domnívají, že katolické náboženství není přitažlivé a že jeho<br />
bohoslužba je řadou nudných a nesmyslných obřadů. V tom se však mýlí. Katolicismus je<br />
sice založen na nesprávném učení, není to však naivní a nešikovný podvod. Bohoslužby<br />
katolické církve jsou mimořádně působivé. Nádhera a okázalost upoutávají smysly a<br />
umlčují hlas rozumu a svědomí. Je to přitažlivá podívaná. Nádherné chrámy, okázalá<br />
procesí, zlaté oltáře, svatostánky zdobené drahokamy, vzácné malby a sochy upoutávají<br />
smysl pro krásu a umění. Fascinující je i hudba: zvuk slavnostně znějících varhan, doplněný<br />
mnohohlasým zpěvem, rozléhající se prostornými chrámy musí nutně zapůsobit na mysl a<br />
vzbudit posvátnou úctu. {VDV 367.2}<br />
Vnější nádhera, okázalost a obřady se jen posmívají touhám hříchem naplněného<br />
lidského srdce a dokládají vnitřní zkaženost. Kristovo náboženství se nepotřebuje<br />
prosazovat takovými lákadly. Ve světle zářícím z kříže se jeví křesťanství tak čisté a krásné,<br />
že žádné vnější ozdoby nemohou zvýšit jeho hodnotu. Bůh oceňuje jen krásu svatosti,<br />
pokorného a tichého ducha. {VDV 367.3}<br />
Brilantnost stylu není důkazem čisté, vznešené mysli. Vyvinutý smysl pro umění a jemný<br />
kultivovaný vkus nacházíme často u lidí přízemních a smyslných. Takové lidi často používá<br />
satan k svádění jiných, aby zapomínali na potřeby svých duší, na budoucnost a věčný život,<br />
aby se odvrátili od svého věčného Pomocníka a žili výlučně pro tento svět. {VDV 367.4}<br />
Okázalé vnější náboženství je přitažlivé pro neobrácená srdce. Nádhera a obřadnost<br />
katolické bohoslužby působí okouzlujícím dojmem, a mnozí se proto na římskou církev<br />
dívají jako na opravdovou bránu do nebe. Její vliv však neohrožuje pouze ty, kdo se<br />
postavili pevně na základ pravdy a jejichž srdce proměnil Boží Duch. Také další tisíce lidí,<br />
kteří nemají živou zkušenost s Kristem, budou svedeni zdánlivou zbožností, která nemá<br />
žádnou účinnost. Právě takové náboženství si ovšem mnoho lidí přeje. {VDV 367.5}<br />
Tvrzení církve, že má právo odpouštět hříchy, vede katolíky k pocitu, že mohou<br />
svobodně hřešit. Také zpověď, bez níž se neuděluje rozhřešení, vede k hřešení. Ten, kdo<br />
kleká před hříšným člověkem a ve zpovědi mu vyznává myšlenky a pohnutky svého srdce,<br />
ponižuje svou lidskou důstojnost a snižuje všechny ušlechtilé pohnutky svého nitra. Kdo<br />
odhaluje své hříchy knězi — chybujícímu, hříšnému člověku, zkaženému často<br />
alkoholismem a prostopášností —, snižuje úroveň svého charakteru a znečisťuje se. Jeho<br />
pojetí snižuje Boha na úroveň hříšného člověka, protože v knězi vidí Božího zástupce.<br />
Zpověď člověku je pramen, ze kterého vytéká mnoho zla, vede svět k nečistotě a konečné<br />
záhubě. Člověku, který si libuje v hříchu, je však příjemnější zpovídat se člověku než otevřít<br />
srdce Bohu. Člověk přirozeně raději hřích vyznává, než opouští. Snazší je týrat tělo žíněným<br />
oděvem, kopřivami a řetězy než se vzdát hříšných choutek. Neobrácené srdce je ochotné<br />
raději nést těžké břemeno než poslouchat Pána Ježíše. {VDV 367.6}<br />
344