Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Petr se o letnicích zmínil o praotci Davidovi a prohlásil, že „zemřel a byl pohřben; jeho
hrob tu máme až dodnes“. „David nevstoupil na nebe.“ Skutky 2,29.34. To, že David
zůstává v hrobě až do vzkříšení, dokazuje, že spravedliví lidé neodcházejí při smrti do nebe.
Jedině díky vzkříšení a v důsledku toho, že Kristus vstoupil na nebesa, může David nakonec
zasednout po pravici Božího trůnu. {VDV 355.1}
Apoštol Pavel napsal: „Není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li
však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří
zesnuli v Kristu.“ 1. Korintským 15,16-18. Kdyby po čtyři tisíce let spravedliví mrtví
odcházeli v okamžiku smrti do nebe, mohl by Pavel říct, že kdyby nebylo vzkříšení, byli by
„ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu“? To by pak vzkříšení nebylo nutné. {VDV 355.2}
Mučedník Tyndale o stavu lidí po smrti prohlásil: „Otevřeně přiznávám, že nejsem
přesvědčen o tom, že již žijí ve slávě, v jaké žije Kristus nebo Boží andělé. Takové učení
není článkem mého vyznání víry; neboť kdyby tomu tak bylo, musel bych kázání o
vzkříšení těla považovat za zbytečnost.“ (William Tyndale, Úvod k Novému zákonu,
1534) {VDV 355.3}
Nelze popřít, že učení o nesmrtelnosti, do které člověk přechází v okamžiku smrti, vedlo
k přehlížení biblického učení o vzkříšení. Všiml si toho také dr. Adam Clarke, který
prohlásil: „Zdá se, že učení o vzkříšení mělo pro první křesťany mnohem větší význam, než
má dnes. Proč tomu tak je? Apoštolové je soustavně zdůrazňovali a jím povzbuzovali
Kristovy následovníky k pilnosti, poslušnosti a radostné mysli. A jejich následovníci se dnes
o něm zmiňují jen výjimečně. Tak kázali apoštolové a v to věřili první křesťané, tak kážeme
my a v to věří i naši posluchači. Na žádné učení v evangeliu není kladen větší důraz a žádné
učení není v dnešních kázáních tak zanedbáváno.“ (Adam Clarke, Komentář k Novému
zákonu, poznámky k 1. Korintským 15) {VDV 355.4}
Tento stav trvá již tak dlouho, že jedinečná pravda o vzkříšení se téměř vytratila a
křesťanský svět na ni zapomněl. Proto jistý přední náboženský autor ve svých poznámkách
ke slovům apoštola Pavla v 1. Tesalonickým 4,13-18 napsal: „Pro poskytování útěchy je pro
nás učení o nesmrtelnosti výhodnější než nejisté učení o druhém příchodu. Pán si pro nás
přijde v okamžiku naší smrti. Na to máme čekat a připravovat se. Zemřelí už vešli do slávy.
Nečekají na hlas Boží polnice, která ohlásí jejich soud a blaženost.“ {VDV 355.5}
Nesmrtelnost a vzkříšení
Když Ježíš odcházel od svých učedníků, neřekl jim, že za ním brzy přijdou, ale slíbil jim:
„Jdu, abych vám připravil místo, a odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a
vezmu vás k sobě.“ Jan 14,2.3. A apoštol Pavel napsal, že „zazní povel, hlas archanděla a
zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;
potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru
vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ A k tomu dodává: „Těmito slovy se
332