Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
trpící k šílenství, takže své běsnění vyjadřují kletbami a rouháním a břímě své viny tím
neustále zvětšují. Velikost Boží slávy však neumocní po věčné věky narůstající
hřích. {VDV 349.1}
Lidský rozum není s to docenit, kolik zla napáchalo falešné učení o věčném utrpení
bezbožných. Učení Bible, plné lásky a dobroty, oplývající soucitem a slitováním, tak
zastírají pověry a strach. Když si uvědomíme, jak falešnými barvami satan líčí Boží povahu,
nemůžeme se divit, že lidé mají z našeho milosrdného Stvořitele strach, hrůzu a dokonce ho
nenávidí. Hrůzné představy o Bohu, které jsou tímto učením šířeny z kazatelen po celém
světě, učinily z tisíců, ba miliónů lidí pochybovače a ateisty. {VDV 349.2}
Nauka o věčném utrpení bezbožných je jednou z falešných nauk, které tvoří „víno
smilství“ duchovního Babylónu, jímž opájí všecky národy (Zjevení 14,8; Zjevení 17,2). Je
nepochopitelné, že Kristovi služebníci přijali toto kacířství a hlásali je z kazatelen. Přijali je
od Říma, právě tak jako nesprávný den odpočinku. Je pravda, že toto učení hlásali také velcí
a dobří muži, kteří však neměli v této otázce takové poznání, jaké máme my dnes. Byli
odpovědní jen za to poznání, které bylo známé v jejich době, my jsme však odpovědni za
poznání, které je nám dáno pro dnešní dobu. Jestliže odmítáme svědectví Božího slova a
přijímáme falešné nauky proto, že tomu tak učili naši otcové, vztahuje se na nás odsouzení
vynesené nad Babylónem — pijeme „víno jeho smilstva“. {VDV 349.3}
Nauka o univerzálním spasení
Mnoho lidí, pro něž je učení o věčných mukách nepřijatelné, zachází do opačného
extrému. Uvědomují si, že Písmo představuje Boha jako bytost plnou lásky a soucitu, a je
jim těžko uvěřit, že by svá stvoření vydal ohni věčně hořícího pekla. Protože se však
domnívají, že duše je nesmrtelná, docházejí k závěru, že zachráněni budou nakonec všichni
lidé. Podle nich mají všechna varování v Bibli přivést lidi k tomu, aby se báli a poslouchali
Boha, nejsou však míněna doslovně. Hříšník může pěstovat své sobectví, nerespektovat
Boží požadavky, a přesto ho prý Bůh nakonec milostivě přijme. Takové učení spoléhá na
Boží milost, ale nebere vážně Boží požadavky; vyhovuje lidskému sobectví a povzbuzuje
bezbožné, aby žili dále ve špatnosti. {VDV 349.4}
Jako příklad toho, jak zastánci nauky o univerzálním spasení překrucují Písmo, aby tím
podpořili svou nauku, která působí na lidi naprosto zhoubně, stačí uvést jejich vlastní
výroky. Na pohřbu jednoho nevěřícího mladíka, který zemřel náhle při nehodě, si duchovní
jako čtení z Písma vybral text, který říká o Davidovi: „Amnónovu smrt oželel.“ 2.
Samuelova 13,39. {VDV 350.1}
A pak o něm hovořil takto: „Často se mě lidé ptají, jaký osud postihne ty, kdo odcházejí
ze světa v hříchu, kdo zemřou třeba v opilosti, s krvavými skvrnami po zločinech nesmytých
z jejich oděvů, nebo zemřou tak, jako zemřel tento mladík, bez jakéhokoli vyznání, bez
náboženské zkušenosti. Písmo svaté nás uspokojí, dá nám odpověď na tuto obtížnou otázku.
326