Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
zásad by byly příliš drahé. Pokud by měla být jednota zachována pouze za cenu ústupků na
úkor pravdy a spravedlnosti, pak je lepší rozchod, i když dojde k boji. {VDV 33.2}
Církvi i světu by prospělo, kdyby v srdcích lidí, kteří se hlásí k Bohu, ožily stejné zásady,
které tehdy vedly věrné Kristovy následovníky. Je zarážející, jak jsou dnes lidé lhostejní,
pokud jde o základní body křesťanského učení. Rozšiřuje se názor, že učení vlastně není tak
podstatné. Tento úpadek posiluje pozice satanových přisluhovačů. Tisíce lidí, kteří se dnes
hlásí ke křesťanství, se dívají se sympatiemi na falešné nauky a osudové klamy, které věrní
křesťané v minulých staletích odhalovali a potírali s nasazením vlastního života. {VDV
33.3}
První křesťané byli opravdu zvláštní lidé. Jejich bezvadné jednání a neochvějná víra byly
trvalou výčitkou, která nedopřála klidu hříšníkům. I když jich bylo málo, a třebaže neměli
bohatství, postavení ani tituly, přesto se stávali postrachem pachatelů zla všude, kde lidé
poznali jejich učení a povahy. Proto je také lidé zlí a špatní nenáviděli, podobně jako
bezbožný Kain nenáviděl svého bratra Ábela. Ze stejného důvodu — tak jako Kain zabil
Ábela — zabíjeli Kristovy následovníky lidé, kteří zavrhli působení Ducha svatého. Ze
stejného důvodu Židé zavrhli a ukřižovali Krista — protože jeho čistota a svatost jeho
charakteru byla trvalou výčitkou jejich sobectví a zkaženosti. Ve stejné situaci vždy byli a
stále jsou i věrní Kristovi následovníci — vzbuzují nenávist a odpor lidí, kterým se hřích líbí
a jdou rádi jeho cestou. {VDV 33.4}
Jak může být evangelium nazýváno poselstvím míru? Když prorok Izaiáš předpovídal
narození Mesiáše, dal mu titul „Vládce pokoje“. Když andělé oznamovali pastýřům na
betlémských pláních, že se narodil Ježíš Kristus, zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na
zemi pokoj mezi lidmi.“ Lukáš 2,14. Uvedené prorocké výroky se na první pohled zásadně
liší od slov samotného Ježíše Krista: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj,
nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ Matouš 10,34. Oba tyto výroky jsou však v naprostém
souladu, pokud jim správně rozumíme. Evangelium je poselství míru. Křesťanství je systém,
který mohl přinést pokoj, soulad a štěstí celému světu, kdyby jej lidé přijali a řídili se jím.
Kristovo náboženství spojuje do úzkého bratrského svazku všechny, kdo je přijmou.
Posláním Pána Ježíše bylo smířit člověka s Bohem, a tím i lidi navzájem. Většina světa je
však ovládána satanem, úhlavním nepřítelem Ježíše Krista. Evangelium předkládá lidem
zásady života, které se naprosto liší od toho, na co jsou lidé zvyklí a co se jim líbí, a proto
mu odporují. Nenávidí čistotu, která odhaluje a odsuzuje jejich hříchy, pronásledují a ničí
ty, kdo jim předkládají spravedlivé a svaté požadavky Božího slova. V tomto smyslu —
protože představená pravda vyvolává nenávist a odpor — je evangelium nazýváno
mečem. {VDV 33.5}
Zkouška věrnosti
Tajemná Boží prozřetelnost, která dopouští, aby zlí lidé pronásledovali spravedlivé,
působí lidem slabé víry velké rozpaky. Někteří z nich mají dokonce sklon přestat důvěřovat
23