Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Mnozí náboženští učitelé tvrdí, že Kristus svou smrtí zrušil zákon a že od té doby lidé
nemusí plnit požadavky zákona. Jiní pokládají zákon za těžké břemeno a jako protiklad
závaznosti zákona vyzdvihují svobodu evangelia. {VDV 305.2}
Proroci a apoštolové však posuzovali svatý Boží zákon úplně jinak. David prohlásil:
„Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.“ Žalm 119,45. Apoštol Jakub, který psal
po Kristově smrti, nazývá Desatero „královským zákonem“ a „dokonalým zákonem
svobody“. Jakubův 2,8; Jakubův 1,25. A Jan, více než půl století po ukřižování, vyslovuje
požehnání těm, „kdo jednají podle jeho přikázání a mají přístup ke stromu života i do bran
města“. Zjevení 22,14. {VDV 305.3}
Tvrzení, že Kristus svou smrtí zrušil zákon svého Otce, postrádá jakýkoli základ. Kdyby
bylo možné zákon změnit nebo zrušit, pak by Kristus nemusel zemřít, aby zachránil člověka
od trestu za hřích. Kristova smrt zdaleka neruší zákon, naopak dokazuje, že zákon je
nezměnitelný. Boží Syn přišel, aby „vyvýšil a zvelebil zákon“. Izajáš 42,21. Prohlásil:
„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon… Dokud nepomine nebe a země, nepomine
jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona.“ Matouš 5,17.18. Sám o sobě pak Ježíš řekl:
„Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ (Žalm
40,8) {VDV 305.4}
Boží zákon je ve své podstatě nezměnitelný. Je zjevením vůle a charakteru Zákonodárce.
Bůh je láska a jeho zákon je láska. Dvě velké zásady zákona jsou láska k Bohu a láska k
člověku. „Láska je naplněním zákona.“ Římanům 13,10. Boží charakter je spravedlnost a
pravda; a to je také podstata Božího zákona. Žalmista napsal: „Tvůj Zákon je pravda…
Všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.“ Žalm 119,142.172. A apoštol Pavel prohlásil:
„Zákon je tedy svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.“ Římanům 7,12. Zákon, který je
výrazem Božího myšlení a Boží vůle, musí být proto nezměnitelný, má trvalou platnost —
je věčný stejně jako Zákonodárce. {VDV 305.5}
Obrácení a posvěcení smiřuje lidi s Bohem tím, že je vede k souladu se zásadami Božího
zákona. Na počátku žil člověk stvořený k Božímu obrazu v dokonalé harmonii s Božím
charakterem a zákonem; zásady spravedlnosti byly vepsány v jeho srdci. Hřích však člověka
odcizil Stvořiteli. Pak už člověk Boží obraz nenesl. „Tělesné smýšlení (soustředění na sebe)
je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ Římanům 8,7.
Vždyť „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,“ aby se člověk mohl smířit s
Bohem. Zásluhou Ježíše Krista můžeme být znovu přivedeni do souladu se svým
Stvořitelem. Lidské srdce musí proměnit Boží milost, člověk musí přijmout nový život od
Boha. Tato změna je znovuzrození, bez něhož — jak řekl Ježíš — nikdo „nemůže spatřit
Boží království“. {VDV 305.6}
Prvním krokem ke smíření s Bohem je přesvědčení o vlastní hříšnosti. „Hřích je porušení
zákona.“ „Ze zákona pochází poznání hříchu.“ 1. Janův 3,4; Římanům 3,20. Má-li hříšník
poznat svou vinu, musí posuzovat svůj charakter podle Božího měřítka spravedlnosti. Zákon
283