Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
To je výsledek působení Božího Ducha. Jediným důkazem skutečného pokání je náprava
života. Teprve když člověk splní, co slíbil, když vrátí, co ukradl, když vyzná své hříchy a
začne milovat Boha a své bližní, tehdy může mít hříšník jistotu, že se smířil s Bohem.
Takové výsledky se v minulosti vždy projevily jako následek náboženského obrození a
svědčí o tom, že náboženská probuzení Bůh požehnal pro záchranu člověka a pro
pozvednutí lidstva. {VDV 303.2}
Povrchní zbožnost
Mnohá probuzenecká hnutí moderní doby se však zásadně liší od projevů Boží milosti,
které v dřívějších dobách provázely působení hlasatelů evangelia. Je sice pravda, že
vyvolávají značný ohlas — mnozí o sobě prohlašují, že prožili obrácení, církve
zaznamenávají přírůstek členů. Dlouhodobé výsledky nás však neopravňují k domněnce, že
přinesla odpovídající rozvoj skutečného duchovního života. Světlo, které nakrátko vzplane,
brzy opět uhasne a zanechá po sobě ještě větší temnotu, než jaká byla předtím. {VDV
303.3}
Populární probuzenecká hnutí často působí na obrazotvornost, a to tím, že probouzejí v
lidech emoce a snaží se uspokojit jejich touhu po něčem novém a vzrušujícím. Tímto
způsobem obrácení lidé však příliš netouží po biblické pravdě, ani se nijak zvlášť nezajímají
o svědectví proroků a apoštolů. Bohoslužba pro ně není přitažlivá, pokud neobsahuje něco
vzrušujícího; poselství, jež se dovolává střízlivého rozumu, na ně nepůsobí. Nezajímají se o
prostá varování Božího slova, která se přímo dotýkají jejich věčného života. {VDV 303.4}
Nejvyšším životním zájmem každého opravdově obráceného je vztah k Bohu a k věčným
hodnotám. Kde je však v dnešních církvích opravdová oddanost Bohu? Nově obrácení lidé
neodkládají svou pýchu, ani lásku ke světu. Nejsou o nic ochotnější zapřít se, vzít na sebe
svůj kříž a následovat milujícího a pokorného Ježíše, než byli před svým obrácením.
Náboženství se pro nevěřící a pochybovače stalo předmětem posměchu, protože mnoho
vyznavačů křesťanství neví nic o jeho zásadách. Z mnoha církví se téměř vytratila síla
zbožnosti. Myšlenky na Boha vytlačily církevní výlety, divadelní představení, krásné
budovy, snaha o okázalost. Majetek, bohatství a světské záležitosti zaměstnávají lidi do té
míry, že si jen stěží povšimnou věcí věčného zájmu. {VDV 303.5}
Navzdory všeobecnému úpadku víry a zbožnosti jsou v těchto církvích stále ještě praví
následovníci Ježíše Krista. Dříve než na zem dopadnou konečné Boží soudy, dojde mezi
Božím lidem k takovému oživení původní zbožnosti, jaké se neprojevilo od doby apoštolů.
Na Boží lid sestoupí Boží Duch a moc a mnozí se oddělí od těch církví, v nichž láska ke
světu potlačila lásku k Bohu a jeho slovu. Duchovní i členové těchto církví radostně přijmou
velké pravdy, které nechal hlásat Bůh, aby se lidé připravili na druhý Kristův příchod.
Nepřítel spasení by ovšem toto dílo rád zmařil; a dříve než přijde doba pro toto hnutí, pokusí
se je napodobit. V církvích, které dostane pod svou klamnou moc, vzbudí dojem, že na ně
Bůh seslal své požehnání a projeví se něco, co budou považovat za velké náboženské
281