Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Kristem a řízená Duchem Božím, nahradila sobotu nedělí, takže nyní světíme první, a nikoli
sedmý den. Neděle nyní nahrazuje den Páně a je dnem Páně.“ {VDV 293.1}
Jako důkaz autority katolické církve uvádějí katoličtí pisatelé „právě přeložení odpočinku
ze soboty na neděli, čemuž se podrobují i protestanté, … neboť zachováváním neděle
uznávají autoritu církve zřizovat svátky a jejich nerespektování považovat za hřích.“ (Henry
Tuberville, An Abridgment of the Christian Doctrine, str. 58) Co jiného je tedy změna
soboty než znamením, cejchem moci římské církve — „cejchem šelmy“? {VDV 293.2}
Římská církev se svých nároků na pozemskou vládu nevzdala. Jestliže svět a
protestantské církve přijímají den odpočinku ustanovený touto církví a odmítají biblickou
sobotu, uznávají vlastně její mocenské nároky. I když se přitom odvolávají na tradici nebo
na autoritu církevních Otců, popírají právě tu zásadu, která je dělí od Říma, že totiž „Bible,
a jedině Bible, je náboženskou autoritou protestantů“. Katolíci mohou sledovat, jak se tyto
církve samy obelhávají a úmyslně zavírají oči před skutečností. Když se hnutí, které se snaží
prosadit nucené zachovávání nedělního klidu, setkává se vstřícnou odezvou, je to pro jeho
stoupence důvod k radosti — mohou se těšit na to, že časem se možná celý protestantský
svět vrátí pod prapor římské církve. {VDV 293.3}
Katolíci prohlašují, že „když protestanté zachovávají neděli, uznávají tím proti své vůli
autoritu (katolické) církve“ (Mgr. Segur, Plain Talk About the Protestantism of Today, str.
213). Vynucují-li pak protestantské církve zachovávání neděle, vynucují tím vlastně
uctívání papežství, šelmy. Kdo poznal požadavek čtvrtého přikázání, a přesto se rozhodne
zachovávat nikoli pravý, ale falešný den odpočinku, uctívá moc, která ho ustanovila. Tím,
že se náboženskou povinnost snaží prosadit prostřednictvím státní moci, zřizují církve šelmě
sochu (obraz). Proto bude vynucené zachovávání neděle ve Spojených státech vynuceným
uctíváním šelmy a její sochy. {VDV 293.4}
Osudové rozhodnutí
Křesťané v minulých dobách však zachovávali neděli v domnění, že tím zachovávají
biblickou sobotu. I dnes jsou ještě v každé církvi, římskokatolickou církev nevyjímaje,
opravdoví křesťané, kteří upřímně věří, že neděle je Bohem ustanovený den odpočinku. Bůh
přijímá jejich upřímnost a poctivost. Když však bude zachovávání neděle přikázáno
zákonem a svět bude seznámen s tím, co je to sobota — pravý den odpočinku, pak bude
každý, kdo přestoupí Boží přikázání a bude poslouchat příkazy vydané Římem, uctívat
papežství více než Boha. Bude uctívat římskou autoritu a moc, která vynutila zachovávání
neděle, nařízené Římem. Bude uctívat šelmu a její sochu (obraz). Když lidé odmítnou
ustanovení, o němž Bůh prohlásil, že je znamením jeho moci, a místo něho budou uctívat to,
co Řím považuje za znamení své svrchovanosti, přijmou tím znak oddanosti šelmě — „cejch
šelmy“. Teprve až bude tato otázka lidem jasně vyložena a až budou postaveni před
rozhodnutí, zda zvolit raději Boží přikázání, anebo spíš lidské příkazy, tehdy ti, kdo přijmou
lidskou autoritu, dostanou „cejch šelmy“. {VDV 293.5}
272