Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
Teprve nyní pochopili slova Ježíše Krista z knihy Zjevení, určená církvi v jejich době:
„Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a
když on zavírá, nikdo neotevře: Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a
nikdo je nemůže zavřít.“ Zjevení 3,7.8. {VDV 282.2}
Ježíšova přímluvná služba
Všichni, kdo vírou následují Ježíše Krista ve velkém díle smíření, mají prospěch z jeho
prostřednické služby; a naopak ti, kdo odmítají poznání týkající se této Kristovy služby,
nemají z něho žádný užitek. Podobně na tom byli i Židé, kteří při Ježíšově prvním příchodu
v něj neuvěřili jako ve Spasitele svět. Ani oni nemohli přijmout odpuštění, které nabízí.
Když Ježíš po svém nanebevstoupení vešel se svou krví do nebeské svatyně, aby své
následovníky poctil požehnáním své prostřednické služby, zůstali Židé v naprosté
nevědomosti a dále přinášeli nepotřebné oběti a dary. Obrazná služba skončila. Dveře, jimiž
lidé dříve mohli přicházet k Bohu, už nebyly otevřené. Židé odmítli hledat Boha jediným
způsobem, kterým k němu mohli přijít, totiž prostřednictvím služby v nebeské svatyni.
Proto už dále neměli s Bohem spojení. Pro ně se dveře zavřely. Nepoznali v Kristu pravou
oběť a jediného prostředníka před Bohem, a proto neměli z jeho prostřednické služby ani
žádný prospěch. {VDV 282.3}
Jednání nevěřících Židů je obrazem jednání lhostejných a nevěřících mezi křesťany, kteří
záměrně nechtějí nic vědět o službě našeho milosrdného Velekněze. Když v obrazné
starozákonní službě vstoupil velekněz do svatyně svatých, měli se všichni Izraelci
shromáždit kolem svatyně a co nejuctivěji se pokořit před Bohem, aby jim mohlo být
odpuštěno a nemuseli být vyloučeni ze shromáždění. Oč důležitější je pochopit službu
našeho Velekněze ve skutečném Dni smíření a vědět, co od nás požaduje. {VDV 282.4}
Lidé nemohou beztrestně odmítat varování, která jim Bůh milostivě posílá. Bůh varoval
lidi v době Noema a jejich záchrana závisela na tom, jaký postoj k poselství zaujmou.
Protože výstrahu odmítli, Bůh odňal hříšnému lidstvu svého Ducha a lidé zahynuli ve
vodách potopy. V Abrahamově době se Milost přestala přimlouvat za hříšné obyvatele
Sodomy, a všechny — kromě Lota, jeho ženy a dvou dcer — zničil oheň seslaný z nebe.
Podobně také v době Pána Ježíše slyšeli tehdejší nevěřící Židé varování z úst Božího Syna:
„Váš dům se vám ponechává pustý.“ Matouš 23,38. Při pohledu do závěrečného období
lidských dějin prohlásil věčný Bůh o lidech, kteří „nepřijali a nemilovali pravdu, která by je
zachránila“, že „je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni
všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“ 2. Tesalonickým 2,10-12.
Když odmítají učení jeho slova, Bůh jim odjímá svého Ducha a ponechává je na pospas
bludům, které mají rádi. {VDV 282.5}
Kristus se však stále přimlouvá za lidstvo a poznání nabízí všem, kdo po něm touží.
Adventisté to zpočátku nechápali; pochopili to až později — teprve když porozuměli textům
Písma, jež vymezují jejich postavení. {VDV 283.1}
261