Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
modlitbami kajících věřících. To byla služba v prvním oddělení nebeské svatyně. {VDV
276.3}
Tam provázela Ježíše Krista víra jeho učedníků, když od nich odešel do nebe. Tam se
upírala jejich naděje a „v této naději“, jak napsal Pavel, „jsme bezpečně a pevně zakotveni,
jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky
podle řádu Melchisedechova“. „Nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy
dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“ Židům 6,19.20; 9,12. {VDV
276.4}
Po osmnáct staletí trvala tato služba znázorněná prvním oddělením svatyně. Krev Ježíše
Krista představovala přímluvu za věřící, kteří projevovali ducha pokání, a zajišťovala jim
odpuštění a přijetí u Otce. Jejich hříchy však zůstávaly stále zaznamenány v nebeských
knihách. Jako se v obrazné službě v pozemské svatyni na konci roku konalo dílo smíření,
tak se musí — dříve než skončí Kristovo dílo pro vykoupení člověka — vykonat smíření
tím, že ze svatyně bude odstraněn hřích. Tato služba měla začít po uplynutí 2,300
prorockých dnů. V určenou dobu, jak předpověděl prorok Daniel, vstoupil náš Velekněz do
svatyně svatých, aby vykonal poslední část svého slavného díla — očištění svatyně. {VDV
276.5}
Jako byly kdysi hříchy lidu vírou přenášeny na oběť za hřích a pak obrazně její krví
vnášeny do pozemské svatyně, tak jsou podle nové smlouvy hříchy kajících lidí vírou
vkládány na Ježíše Krista a ve skutečnosti přenášeny do nebeské svatyně. Tak jako v
obrazné službě očištěním pozemské svatyně byly odstraněny hříchy, které ji znečistily, tak
musí být očištěna nebeská svatyně tím, že z ní budou odstraněny nebo vymazány záznamy
hříchů. Než se to však může stát, musí být záznamy prozkoumány, aby se rozhodlo, na koho
se může vztahovat smíření v Ježíši Kristu, kdo je pokáním a vírou v Pána Ježíše přijal.
Očištění svatyně proto zahrnuje také vyšetřování — soud. Toto dílo se musí uskutečnit
dříve, než Ježíš Kristus přijde, aby vykoupil svůj lid. Protože až Ježíš Kristus přijde, přinese
s sebou odplatu, aby odměnil každého podle jeho činů (Zjevení 22,12). {VDV 277.1}
Ti, kdo zkoumali proroctví, tedy zjistili, že Kristus — místo aby přišel na tuto zem —
vstoupil po skončení údobí 2,300 prorockých dnů v roce 1844 do nebeské svatyni svatých,
aby před svým příchodem na zem vykonal závěrečné dílo smíření. {VDV 277.2}
Pochopili také, že oběť za hřích předobrazně představovala Ježíše Krista jako oběť a
velekněz znázorňoval Pána Ježíše jako Prostředníka, ale také, že kozel — určený k vyhnání,
na něhož velekněz přenesl hříchy celého lidu — symbolizoval satana, původce hříchu, na
něhož budou nakonec vloženy všechny vyznané hříchy lidí. Když velekněz krví oběti za
hřích očistil svatyni od hříchů, vložil hříchy na kozla. Když Ježíš Kristus svou vlastní krví
na konci své služby odstraní hříchy svého lidu z nebeské svatyně, vloží je na satana, který
musí nést konečný trest uložený soudem. Kozel byl vyhnán do pouště, aby se už nikdy
255