Cirkevni a Státní Militantni
Share Embed Flag
Download ePaper

Cirkevni a Státní Militantni

Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest: Válka je největší věcí státu - je místem života a smrti; je cestou k přežití či zkáze. A tak je třeba ji zkoumat Pět vláken spřádá osnovu. Z nich splétáme plán; a rozplétáme podstatu strategie: (1) První se jmenuje Cesta; (2) druhé se jmenuje Nebe; (3) třetí se jmenuje Země; (4) čtvrté se jmenuje. (5) Vojevůdce páté se jmenuje Metoda Cesta sjednocuje mysl lidu s vládcem tak aby s ním dokázal zemřít tak aby s ním dokázal žít - bez ohledu na nebezpečí. … Metoda znamená důmysl a pořádek ve vedení důstojnictva v organizaci zásobování Zřejmé je pouze tolik: ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu stál na vítězství zřejmě promyslel mnoho způsobů plánu. Ten kdo již před bitvou při poradě v chrámu nedokázal zvítězit nepromyslel dostatečný počet plánů Promyšlený plán přináší vítězství. Válka je především důmyslná lest:

newcovenantpublicationsintl
from newcovenantpublicationsintl More from this publisher
07.04.2023 Views

Cirkevni a Státní Militantni před slitovnicí. Krví měl být pokropen také kadidlový oltář, který stál před oponou. {VDV 275.3} „Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště. Kozel na sobě ponese všechny jejich nepravosti do odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť.“ 3. Mojžíšova 16,21.22. Kozel určený k vyhnání se už do izraelského tábora nevrátil, a muž, který ho odvedl do pouště, musel — dříve než se vrátil do tábora — omýt sebe a svůj oděv vodou. {VDV 275.4} Celý obřad měl Izraelcům ukázat, jak je Bůh svatý a jak je pro něj hřích odporný. Navíc jim měl ukázat, že každý styk s hříchem je znečistí. Bůh požadoval, aby se každý Izraelec toho dne, kdy se konalo dílo smíření, pokořoval ve svém srdci. Měli odložit jakoukoli práci a prožít celý den v opravdové pokoře před Bohem, v modlitbách, postu a důkladném zpytování srdce. {VDV 275.5} Předobrazná služba v pozemské svatyni představovala důležité pravdy o smíření. Místo hříšníka v ní byla přijímána krev zástupné oběti. Krev obětních zvířat však nemohla odstranit hřích. Byl to jen prostředek, který přenášel hřích do svatyně. Obětováním krve hříšník uznal autoritu zákona, vyznal, že se provinil a vyjádřil touhu dosáhnout odpuštění vírou ve Vykupitele, který přijde. Tím ale ještě nebyl úplně osvobozen od odsouzení zákona. V Den smíření vešel velekněz do svatyně svatých s krví obětního zvířete, které přineslo celé shromáždění, a pokropil jí slitovnici nad zákonem, aby učinil zadost požadavkům zákona. Potom jako prostředník vzal všechny hříchy na sebe a vynesl je ze svatyně. Položil ruce na hlavu živého kozla, vyznal nad ním všechny tyto hříchy, čímž je obrazně přenesl ze sebe na kozla, a ten pak byl vyhnán do pouště. Tím byly hříchy lidu symbolicky navždy odstraněny. {VDV 276.1} Ježíšova služba ve svatyni „Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské.“ Židům 8,5 A úkony, které v předobraze tvořily součást služby v pozemské svatyni, jsou v nebeské svatyni realizovány fakticky. Po svém nanebevstoupení Spasitel začal v náš prospěch vykonávat službu velekněze. Apoštol Pavel napsal: „Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“ Židům 9,24. {VDV 276.2} Služba kněze během roku v prvním oddělení svatyně, „za oponou“, která oddělovala svatyni od nádvoří, představovala službu, kterou Ježíš Kristus zahájil po svém nanebevstoupení. Úkolem kněze při každodenní službě bylo přinášet před Boha krev oběti za hřích a kadidlo, jehož vůně stoupala s modlitbami Izraele. Kristus přinesl před Otce svou krev prolitou za hříšníky a předložil před něho také vzácnou vůni své spravedlnosti spolu s 254

Cirkevni a Státní Militantni modlitbami kajících věřících. To byla služba v prvním oddělení nebeské svatyně. {VDV 276.3} Tam provázela Ježíše Krista víra jeho učedníků, když od nich odešel do nebe. Tam se upírala jejich naděje a „v této naději“, jak napsal Pavel, „jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova“. „Nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“ Židům 6,19.20; 9,12. {VDV 276.4} Po osmnáct staletí trvala tato služba znázorněná prvním oddělením svatyně. Krev Ježíše Krista představovala přímluvu za věřící, kteří projevovali ducha pokání, a zajišťovala jim odpuštění a přijetí u Otce. Jejich hříchy však zůstávaly stále zaznamenány v nebeských knihách. Jako se v obrazné službě v pozemské svatyni na konci roku konalo dílo smíření, tak se musí — dříve než skončí Kristovo dílo pro vykoupení člověka — vykonat smíření tím, že ze svatyně bude odstraněn hřích. Tato služba měla začít po uplynutí 2,300 prorockých dnů. V určenou dobu, jak předpověděl prorok Daniel, vstoupil náš Velekněz do svatyně svatých, aby vykonal poslední část svého slavného díla — očištění svatyně. {VDV 276.5} Jako byly kdysi hříchy lidu vírou přenášeny na oběť za hřích a pak obrazně její krví vnášeny do pozemské svatyně, tak jsou podle nové smlouvy hříchy kajících lidí vírou vkládány na Ježíše Krista a ve skutečnosti přenášeny do nebeské svatyně. Tak jako v obrazné službě očištěním pozemské svatyně byly odstraněny hříchy, které ji znečistily, tak musí být očištěna nebeská svatyně tím, že z ní budou odstraněny nebo vymazány záznamy hříchů. Než se to však může stát, musí být záznamy prozkoumány, aby se rozhodlo, na koho se může vztahovat smíření v Ježíši Kristu, kdo je pokáním a vírou v Pána Ježíše přijal. Očištění svatyně proto zahrnuje také vyšetřování — soud. Toto dílo se musí uskutečnit dříve, než Ježíš Kristus přijde, aby vykoupil svůj lid. Protože až Ježíš Kristus přijde, přinese s sebou odplatu, aby odměnil každého podle jeho činů (Zjevení 22,12). {VDV 277.1} Ti, kdo zkoumali proroctví, tedy zjistili, že Kristus — místo aby přišel na tuto zem — vstoupil po skončení údobí 2,300 prorockých dnů v roce 1844 do nebeské svatyni svatých, aby před svým příchodem na zem vykonal závěrečné dílo smíření. {VDV 277.2} Pochopili také, že oběť za hřích předobrazně představovala Ježíše Krista jako oběť a velekněz znázorňoval Pána Ježíše jako Prostředníka, ale také, že kozel — určený k vyhnání, na něhož velekněz přenesl hříchy celého lidu — symbolizoval satana, původce hříchu, na něhož budou nakonec vloženy všechny vyznané hříchy lidí. Když velekněz krví oběti za hřích očistil svatyni od hříchů, vložil hříchy na kozla. Když Ježíš Kristus svou vlastní krví na konci své služby odstraní hříchy svého lidu z nebeské svatyně, vloží je na satana, který musí nést konečný trest uložený soudem. Kozel byl vyhnán do pouště, aby se už nikdy 255

<strong>Cirkevni</strong> a <strong>Státní</strong> <strong>Militantni</strong><br />

před slitovnicí. Krví měl být pokropen také kadidlový oltář, který stál před oponou. {VDV<br />

275.3}<br />

„Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců<br />

a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá<br />

připraveným mužem vyhnat do pouště. Kozel na sobě ponese všechny jejich nepravosti do<br />

odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť.“ 3. Mojžíšova 16,21.22. Kozel určený k<br />

vyhnání se už do izraelského tábora nevrátil, a muž, který ho odvedl do pouště, musel —<br />

dříve než se vrátil do tábora — omýt sebe a svůj oděv vodou. {VDV 275.4}<br />

Celý obřad měl Izraelcům ukázat, jak je Bůh svatý a jak je pro něj hřích odporný. Navíc<br />

jim měl ukázat, že každý styk s hříchem je znečistí. Bůh požadoval, aby se každý Izraelec<br />

toho dne, kdy se konalo dílo smíření, pokořoval ve svém srdci. Měli odložit jakoukoli práci<br />

a prožít celý den v opravdové pokoře před Bohem, v modlitbách, postu a důkladném<br />

zpytování srdce. {VDV 275.5}<br />

Předobrazná služba v pozemské svatyni představovala důležité pravdy o smíření. Místo<br />

hříšníka v ní byla přijímána krev zástupné oběti. Krev obětních zvířat však nemohla<br />

odstranit hřích. Byl to jen prostředek, který přenášel hřích do svatyně. Obětováním krve<br />

hříšník uznal autoritu zákona, vyznal, že se provinil a vyjádřil touhu dosáhnout odpuštění<br />

vírou ve Vykupitele, který přijde. Tím ale ještě nebyl úplně osvobozen od odsouzení<br />

zákona. V Den smíření vešel velekněz do svatyně svatých s krví obětního zvířete, které<br />

přineslo celé shromáždění, a pokropil jí slitovnici nad zákonem, aby učinil zadost<br />

požadavkům zákona. Potom jako prostředník vzal všechny hříchy na sebe a vynesl je ze<br />

svatyně. Položil ruce na hlavu živého kozla, vyznal nad ním všechny tyto hříchy, čímž je<br />

obrazně přenesl ze sebe na kozla, a ten pak byl vyhnán do pouště. Tím byly hříchy lidu<br />

symbolicky navždy odstraněny. {VDV 276.1}<br />

Ježíšova služba ve svatyni<br />

„Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské.“ Židům<br />

8,5 A úkony, které v předobraze tvořily součást služby v pozemské svatyni, jsou v nebeské<br />

svatyni realizovány fakticky. Po svém nanebevstoupení Spasitel začal v náš prospěch<br />

vykonávat službu velekněze. Apoštol Pavel napsal: „Kristus nevešel do svatyně, kterou<br />

lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás<br />

postavil před Boží tváří.“ Židům 9,24. {VDV 276.2}<br />

Služba kněze během roku v prvním oddělení svatyně, „za oponou“, která oddělovala<br />

svatyni od nádvoří, představovala službu, kterou Ježíš Kristus zahájil po svém<br />

nanebevstoupení. Úkolem kněze při každodenní službě bylo přinášet před Boha krev oběti<br />

za hřích a kadidlo, jehož vůně stoupala s modlitbami Izraele. Kristus přinesl před Otce svou<br />

krev prolitou za hříšníky a předložil před něho také vzácnou vůni své spravedlnosti spolu s<br />

254

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!