Cirkevni a Státní Militantni

Cirkevni a Státní Militantni
třeba očistit? V listu Židům 9. kapitole se hovoří o očištění pozemské i nebeské svatyně:
„Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. To, co je jen
náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy
však vyžadují vzácnějších obětí,“ (Židům 9,22.23) totiž drahocennou krev Ježíše
Krista. {VDV 274.3}
Očištění, a to v obrazné i ve skutečné službě, musí být vykonáno krví. V obrazné službě
krví zvířat, ve skutečné službě krví Ježíše Krista. Apoštol Pavel jako důvod, proč očištění
musí být vykonáno krví, uvádí, že bez prolití krve není odpuštění. Odpuštění neboli
vymazání hříchů je dílo, které je třeba vykonat. Jakou souvislost však mají hříchy se
svatyní, ať už v nebi, nebo na zemi? To můžeme pochopit studiem obrazné služby v
pozemské svatyni, která je jen „náznakem a stínem svatyně nebeské“ Židům 8,5. {VDV
274.4}
Služba v pozemské svatyni se dělila do dvou fází. Kněží sloužili každý den ve svatyni, a
pak jednou za rok konal velekněz ve svatyni svatých zvláštní úkon smíření a očištění
svatyně. Každý den přinášeli kající hříšníci své oběti ke dveřím svatostánku, pokládali ruku
na hlavu obětního zvířete a vyznávali své hříchy. Tím obrazně přenášeli svoji vinu ze sebe
na nevinnou oběť. Pak bylo zvíře usmrceno. „Bez vylití krve,“ vysvětluje apoštol, „není
odpuštění hříchu.“ „V krvi je život těla.“ 3. Mojžíšova 17,11. Porušení Božího zákona
vyžaduje smrt přestupníka. Krev znázorňuje život hříšníka propadlého odsouzení. Jeho vinu
přenesenou na oběť zanesl kněz v krvi obětního zvířete do svatyně a kropil jí před oponou,
za níž byla truhla s deskami zákona, který hříšník přestoupil. Tímto obřadem byl hřích
prostřednictvím krve obrazně přenesen do svatyně. V případě některých obětí nebyla krev
vnášena do svatyně, ale její maso snědl kněz, jak Mojžíš přikázal Áronovým synům: „Vám
ji (Bůh) dal, abyste nesli nepravost pospolitosti.“ 3. Mojžíšova 10,17. Oba obřady jsou
symbolem přenesení hříchu z člověka, který hřích vyznal, do svatyně. {VDV 275.1}
Taková služba probíhala ve svatyni každý den po celý rok. Hříchy Izraele byly přenášeny
do svatyně a zvláštním obřadem je bylo třeba odstranit. Podle Božího příkazu bylo nezbytné
vykonat smírčí obřady pro každé oddělení svatyně. „Tak vykoná smírčí obřady za svatyni
pro nečistotu Izraelců, pro jejich přestoupení se všemi jejich hříchy. Stejně bude postupovat
při stanu setkávání, který stojí u nich, uprostřed jejich nečistot.“ Smírčí obřad bylo třeba
vykonat také pro oltář, a tím „jej očistit od nečistot Izraelců a posvětit ho“. 3. Mojžíšova
16,16.19. {VDV 275.2}
Jednou za rok ve velký Den smíření vstoupil nejvyšší kněz do svatyně svatých, aby
očistil svatyni. Tento úkon uzavřel celoroční cyklus služby ve svatyni. V Den smíření
postavili před dveře svatostánku dva kozly. Potom určili „jeden los pro Hospodina, druhý
pro Azázela“. 3. Mojžíšova 16,8. Kozel, na kterého padl los pro Hospodina, měl být poražen
jako oběť za hřích lidí a kněz měl jeho krev zanést za oponu a pokropit jí slitovnici a prostor
253